9. den schůze (10. června 1997)
Přítomno: 200 poslanců
(Schůze zahájena ve 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, dovolte mi, abych zahájil přerušené jednání 11. schůze Poslanecké sněmovny a přivítal mezi námi nového člena vlády pana Karla Khünla, ministra průmyslu a obchodu. (Potlesk.) Přeji panu ministrovi hodně zdaru v nelehké práci. V nové funkci vítám i ministra financí pana Ivana Pilipa. (Potlesk.) Rád bych přivítal i pana ministra školství Grušu, který se však omluvil pro nemoc. Z důvodů pokračující hospitalizace se omlouvá i pan poslanec Miroslav Vacek.
Pan kolega Kužílek má náhradní kartu č. 20. Dámy a pánové, prosím, abyste se všichni zaregistrovali a přihlásili se hlasovacími kartami. Chci se zeptat, zdali má ještě někdo náhradní kartu. Pan kolega Jiří Novák má náhradní kartu č. 21.
Dámy a pánové, na lavice vám byl rozdán pořad dosud neprojednaných bodů z 11. schůze, tedy jejich souhrn. V souladu s dnešním obsahem debaty při jednání na schůzce s místopředsedy Poslanecké sněmovny a předsedy poslaneckých klubů bych si vám dovolil navrhnout, abychom změnili pořadí tak, že po slibu nového poslance projednáme body 39, 65, 67, 70 a 66 a pak budeme pokračovat ve zbývajícím pořadu.
O tomto návrhu nepovedeme rozpravu. Dámy a pánové, dovolím si zahájit hlasování o tomto návrhu.
Pan kolega Češka má náhradní kartu č. 23, pan poslanec Koutský má náhradní kartu č. 22 a pan kolega Janeček má náhradní kartu č. 24.
O slovo se hlásí pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, předsedajícím schůze byla provedena taková zvláštní klička, jejímž cílem bylo dosáhnout nenápadně zařazení nového bodu. Na programu této schůze bod "Slib poslance" nebyl. Jedná se tedy o zařazení nového bodu.
Zde níže podepsaní poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR vznáší námitku podle § 54, odst. 6 proti zařazení nového bodu "Slib poslance". Ať už je snaha vládní koalice jakákoliv, ať už budou nazývat náš krok jakkoliv, je pravda, že to jen odpovídá metodám, které zvolila současná vláda, která už měla dávno odstoupit. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan poslanec Ruml má náhradní kartu č. 25, pan poslanec Bláha má náhradní kartu č. 10.
O slovo se přihlásil předseda klubu ODA pan kolega Mašek. Chci vás ujistit o tom, že v souladu s Ústavou nemáme vůbec nárok o tomto bodu hlasovat čili je možno zařadit tento bod v souladu s Ústavou, aniž o tom sněmovna rozhoduje, neboť na takovýto bod se nevztahují omezení typu, které zmiňoval pan poslanec Sládek.
Dávám slovo panu poslanci Maškovi.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, děkuji panu místopředsedovi Vlachovi, že řekl část toho, co jsem chtěl říci. Návrh, který zde zazněl, je zřejmě motivován tak, aby bylo znemožněno jednomu poslanci vládní koalice hlasovat v průběhu této schůze. Chci jen vysvětlit, že je to motivováno chybným výkladem Ústavy, protože po odstoupení poslance nabývá ten, kdo za něj následuje, okamžitě poslanecký mandát, a to se všemi právy, takže i poslanec, který nesložil slib, má všechna práva poslance a může hlasovat, a to i před složením slibu. Je jen ten problém, že musí slib složit na první schůzi, které se účastní, ale je naprosto lhostejné, zda na konci té schůze nebo na začátku. Ten mandát má a s ním jsou spojena všechna práva a povinnosti, Teprve v okamžiku, kdyby slib nesložil, nebo kdyby ho složil s výhradou, tak tohoto mandátu pozbývá a mandát získává další následující v pořadí. Pokud to tedy bylo motivováno touto snahou, tak se pan poslanec Sládek mýlí, stejně by mu to nepomohlo.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: O slovo se přihlásil pan předseda poslanecké sněmovny.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, až promluví pan předseda vlády, o němž předpokládám, podle tiskových sdělení, že požádá o vyslovení důvěry vládě, přihlásím se po něm a navrhnu, aby vládě byla důvěra odepřena, ale budu chtít, aby se tak dělo férovými prostředky. Znamená to, aby jakákoliv politická strana, zastoupena v této sněmovně, ať strana opoziční, nebo koaliční, měla možnost plně uplatnit ten počet svých mandátů, který jí dala důvěra voličů. Domnívám se, že kdybychom postupovali obráceným způsobem, nepostupovali bychom demokraticky.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi. Pan poslanec Filip, pan poslanec Sládek.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedo, pane premiére, paní a pánové, já souhlasím s tím, že by se mělo jednat fér. Já nic nenamítám proti tomu, aby se ujal svého mandátu náhradník za bývalého ministra pana Dlouhého. Nic proti tomu nenamítám, jenom nesouhlasím s panem Maškem, že on vykonává všechna práva okamžitě nástupem na mandát. Vykonává je až po složení slibu, a šlo o zařazení bodu Slib poslance. Tam je dvojí možnost výkladu. Já to nijak nezpochybňuji, Je možné, a dokonce si myslím, že je to nutné, aby pan Kynčl složil tento slib. Ale podotýkám, že by bylo velmi vhodné, aby některý z pánů z vládní koalice zvážil, že v době nepřítomnosti pana generála Vacka by nemusel být některý z vás přítomen na hlasování právě proto, že pan generál Vacek nejméně jednou vyhověl takové žádosti pana premiéra. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan předseda klubu Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, k tomu, co řekl poslanec Mašek. Ano, je to výklad, ovšem jsou proti sobě dva poslanecké výklady. Tak který z nich je tedy správný? Kdo to bude rozsuzovat? To není výklad, který by podal Ústavní soud. To je pouze názor poslanců nebo poslaneckých klubů. To je první věc.
Další: Ano, jedná se o zařazení nového bodu a náš postup byl tedy zcela standardní.
Další věc k panu předsedovi Poslanecké sněmovny: Je pravda, že jeho vystoupení bylo trochu stereotypní. Dalo se předpokládat. A já jsem uvítal to, jak hájí ten seriózní, zodpovědný přístup k věcem. Jen mě mrzí jedna věc, že předseda sněmovny takto nevystupoval od počátku volebního období, kdy v této sněmovně je notoricky porušován jednací řád. A že předseda sněmovny tak plamenně nehájil poslance např. republikánské strany, když byli vyloučeni vyřazeni z jakýchkoli diskusí o poměrném zastoupení v jednotlivých výborech, delegacích atd.
Byl bych tedy velmi rád, aby každý postupoval jednolitě. Aby to nebylo jenom tehdy, když se to právě hodí. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Omlouvám se dalším kolegům, pokud nejsou předsedy klubů, neprobíhá žádná rozprava. Dámy a pánové, předložil jsem vám návrh k hlasování, a to je návrh na předřazení bodů 39, 65, 67, 70 a 66.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování 307. Kdo je proti?
Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 146 pro, 25 proti.
Nyní dovolte stručnou rekapitulaci faktů. Pan Vladimír Dlouhý se vzdal poslaneckého mandátu. Učinil tak dne 2. června 1997, kdy byl doručen notářský zápis o této skutečnosti předsedovi Poslanecké sněmovny. Vzhledem k tomu, že podle ústavy poslanec složí slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní, přejdeme nejdříve k tomuto aktu. Žádám nyní předsedkyni mandátového a imunitního výboru poslankyni Annu Röschovou, aby nás seznámila s kroky, které tento výbor po doručení notářského zápisu učinil, představila nám nového poslance a poté přečetla Ústavou předepsaný slib, který nový poslanec složí do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Prosím, paní kolegyně.
57.
Slib poslance
Poslankyně Anna Röschová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní poslankyně, páni poslanci, dne 2. června 1997 se pan Vladimír Dlouhý vzdal svého poslaneckého mandátu formou notářského zápisu. Mandátový a imunitní výbor na své 13. schůzi dne 10. června 1997 přijal usnesení č. 45, ve kterém konstatoval, že pan Vladimír Dlouhý se poslaneckého mandátu platně vzdal a zároveň, že na tento uvolněný poslanecký mandát nastupuje náhradník pan Milan Kynčl.
Dnes 10. června 1997 předal předseda Poslanecké sněmovny pan Miloš Zeman novému poslanci poslanecké sněmovny osvědčení o vzniku mandátu.
V souladu s ustanovením § 4 zákona č. 90/1995 Sb., o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, složí pan poslanec Milan Kynčl poslanecký slib. Žádám pana poslance Milana Kynčla, aby předstoupil před Poslaneckou sněmovnu a zároveň prosím pana předsedu Poslanecké sněmovny, aby přijal slib nového poslance. (Shromáždění povstává. Poslankyně Röschová čte text slibu:)
Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. (Poslanec Kynčl skládá slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny. Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dovolte mi, abych mezi námi přivítal poslance pana Kynčla a popřál mu v poslanecké práci hodně úspěchů. Dámy a pánové, o slovo požádal předseda vlády pan Václav Klaus.
58.
Žádost vlády ČR o vyslovení důvěry vládě
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dovolte mi, abych podle čl. 71 Ústavy České republiky jménem vlády České republiky předložil Poslanecké sněmovně Parlamentu žádost o vyslovení důvěry.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Předseda vlády České republiky přednesl žádost o vyslovení důvěry. Ústava České republiky i zákon č. 90/1995, o Jednacím řádu Poslanecké sněmovny, předložení takové žádosti vládě umožňují. Vzhledem k tomu, že probíhá 11. schůze Poslanecké sněmovny, není třeba svolávat samostatnou schůzi a žádost vlády projednáme na této schůzi. Vyjdeme-li ze skutečnosti, že ústava v článku 71 zajišťuje vládě právo kdykoli požádat Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry, nelze podat návrh, aby sněmovna o takovém návrhu nejednala.
Přijetí takového návrhu by bylo neústavní. Bezprostředně tedy přistoupíme k projednání tohoto bodu, kterým je žádost vlády o vyslovení důvěry. Uděluji opět slovo předsedovi vlády a žádám ho, aby tuto žádost uvedl.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vážené poslankyně, vážení poslanci, podle článku 71 Ústavy předkládám Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR žádost o vyslovení důvěry. Na tomto kroku se vláda na svém zasedání dne 4. června t.r. shodla jednomyslně jako na kroku, který v dnešní politické a ekonomické situaci, po personálních změnách ve vedení některých ministerstev ke kterým došlo v posledních dnech a týdnech, po opatřeních vládní politiky z dubna letošního roku a po připravovaných korekcích vládní hospodářské politiky, které vyplývají z dohody stran vládní koalice o stabilizačním a ozdravném programu z 28. května, který považuje za nezbytný.
Tato vláda vznikla na základě výsledku loňských parlamentních voleb jako vláda koaliční a jako vláda menšinová. Přestože v průběhu minulého roku k určitému přeskupení politických sil v Poslanecké sněmovně došlo, vláda stálou parlamentní většinu nezískala. Díky tomu se celý první rok fungování této vlády nesl ve znamení permanentního politického napětí, a to jak ve sněmovně, tak v celé naší veřejnosti. V poslední době se v naší zemi toto napětí ještě zvýšilo. Je to vedle příčin politických důsledkem dlouhodobějších příčin ekonomických, které se výrazně vyostřily a nahromadily a zkumulovaly v prvních měsících letošního roku a jejichž nejzřetelnějším výrazem se stal pokles vnější hodnoty naší koruny, resp. jejího měnového kurzu.
Vláda si je vědoma toho, že má sama a její hospodářská politika, jak zaznělo v prohlášení stran vládní koalice z 28. května, na tomto vývoji svůj podíl viny, který si dobře uvědomuje a kterého se nezříká. Říkám to jasně, rezolutně a nedvojsmyslně. Logickým důsledkem toho všeho je i skutečnost, že se zvýšilo napětí mezi koalicí a opozicí, že se zvýšilo napětí uvnitř koalice samotné a že se zvýšilo napětí i uvnitř jednotlivých politických stran.
Veřejnost všechny tyto změny vnímá velmi citlivě a díky tomu poklesla důvěra ve vládu a ve všechny ústavní instituce této země. Vláda ví, že tato nestabilní situace nesmí pokračovat. Ví, že je třeba zjitřenou atmosféru zklidnit, že je třeba přerušit bludný kruh, kdy ekonomické problémy plodí ekonomickou nestabilitu a neklid ve veřejném mínění a kdy tato nestabilita a neklid plodí další o to větší ekonomické problémy. Vláda by si navíc přála, aby se na uklidnění atmosféry uměly shodnout koaliční strany i s opozicí, nebo alespoň s její částí, jakkoliv nás dělí názory jak na příčiny, tak na způsoby řešení vzniklých ekonomických problémů.
Bez ohledu na rozdílné politické koncepty bychom neměli zapomenout na to, že Česká republika byla ve světě doposud vnímána jako ekonomicky i politicky stabilní země a že to bylo úspěchem všech občanů této země. Měli bychom se umět shodnout i na tom, že je v našem národním zájmu tento kredit nadále uchovat, nikoliv ho nenávratně poškodit 61 ztratit. Proto dnes vláda před vás předstupuje s žádostí o vyslovení důvěry. Buď bude moci s takto obnoveným a posíleným mandátem ve své činnosti pokračovat, nebo nemůže pokračovat vůbec.
Vláda se rozhodla ve své hospodářské politice uskutečnit další rasantní ozdravné kroky. Jejich krátkodobým cílem je stabilizovat českou ekonomiku a začít snižovat její, a to zejména, vnější nerovnováhu a na tomto základě obnovení důvěry naší i zahraniční veřejnosti v naši ekonomiku a v naši měnu. Dlouhodobějším cílem je českou ekonomiku ozdravit, odstranit její známé neduhy a vytvořit v naši zemi předpoklady pro trvalý ekonomický růst. Vláda včera přijala rozhodná opatření ve výdajích státního rozpočtu, která navazují na její dubnovou rozpočtovou revizi. Rozhodla o krocích, které jsou nezbytné, i když si je vědoma toho, že jsou pro mnohé tvrdé a že nebudou přijímány se všeobecným porozuměním. Vycházeli jsme přitom z velmi odpovědného hodnocení současné situace a z poznání, že problém vnější nerovnováhy, který je v tuto chvíli zásadní, má do značné míry hlubší, a proto dlouhodobější povahu, a že jej nelze vyřešit žádným konkrétním a už vůbec ne jednoduchým a okamžitým opatřením.
Vláda z těchto důvodů rozhodla o zahájení prací na šířeji koncipovaném stabilizačním a ozdravném programu, v jehož rámci je rozhodnuta cestou omezení rozpočtových výdajů dosáhnout přebytku státního rozpočtu, který by touto cestou přispíval k obnovení makroekonomické rovnováhy a stability měny. Tento pozitivní efekt bude docílen v letech 1997 a 1998. V roce 1997 bude vláda usilovat o rozpočet vyrovnaný, v roce 1998 o rozpočet přebytkový. Vláda ví, že je v dnešní situaci omezení celkové poptávky v ekonomice, a to v kombinaci opatření měnové a rozpočtové politiky, naprosto nezbytné. Rozpočtové škrty pro rok 1997, které vláda schválila v dubnu ve výši 25,5 miliardy Kč a včera ve výši zhruba 16,5 miliardy Kč, tedy celkem kolem 42 miliard, se dotknou všech resortů a již v letošním roce budou znamenat rozsáhlá opatření investičních a neinvestičních výdajů ve všech rozpočtových kapitolách. Větší škrty vláda za možné nepovažuje.
Další úsporná opatření, která vláda navrhuje; se dotknou i sociálního systému. V průběhu následujících dnů či týdnů vláda předloží Parlamentu návrh novel příslušných zákonů, pomocí nichž by byla úroveň sociálních transferů přizpůsobena reálným možnostem ekonomiky. Pro zbytek roku 1997 vláda na základě těchto změn předpokládá další rozpočtový efekt ve smyslu brzdění dalších rozpočtových výdajů ve výši zhruba 3,5 miliardy Kč.
Vláda také navrhne urychlit platnost novely zákona, týkající se zvýšení vybraných spotřebních daní s letošním rozpočtovým efektem kolem 2 miliard Kč. Smyslem těchto stabilizačních rozpočtových opatření není překotná, zbrklá reakce na současný ekonomický vývoj, není to restrikce pro restrikci. Jde o vytvoření základních předpokladů pro obnovení rovnovážného růstu, pro udržení stabilního a přísného ekonomického prostředí a pro zajištění pevné měny a nízké inflace.
Proto budou tyto restriktivní zásahy doprovázeny dalšími mimorozpočtovými opatřeními, která musí zkvalitnit fungování tržních mechanismů, která musí zlepšit a zprůhlednit jejich legislativní rámec, a která musí zajistit realizaci platné legislativy v našem každodenním životě.
Vláda si je vědoma toho, co žádá od české veřejnosti. Je však přesvědčena, že je to nezbytné, že jsou navržená opatření - včetně míry zvolené restrikce globální poptávky - rozumná a odůvodněná.
Vláda je připravena naši zemi a naši ekonomiku ze současných potíží vyvést. Cítí k tomu dostatečnou odpovědnost i dostatečnou sílu. Je připravena spolupracovat se všemi z vás, kterým jde o úspěšné pokračování vývoje, který u nás začal před více než sedmi lety. Jsme připraveni k dialogu s opozicí, jsme připraveni k dialogu s odbory i zaměstnavateli. Jsme rozhodnuti vést otevřenou a čestnou politiku vůči všem občanům naší země, nezakrývat problémy a neslibovat snadná a bezbolestná řešení. Hodláme tvrdě pracovat v zájmu nás všech a věříme, že i ostatní budou postupovat stejně odpovědně.
S vědomím všech těchto souvislostí a skutečností a s vědomím odpovědnosti za současný i budoucí vývoj České republiky se obracím dnes k vám, poslancům Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, a jménem vlády České republiky vás žádám o podporu, vyjádřenou hlasováním o důvěře této vládě. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji předsedovi vlády. O slovo se jako první do rozpravy, kterou otevírám, přihlásil předseda Poslanecké sněmovny. Dámy a pánové, prosím o klid.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, z pověření poslaneckého klubu České strany sociálně demokratické oznamuji, že tento klub se jednomyslně rozhod! nevyslovit důvěru vládě. Pokládám za svoji samozřejmou povinnost toto rozhodnutí zdůvodnit, protože Česká strana sociálně demokratická zhruba před rokem tolerovala tuto vládu a Česká strana sociálně demokratická se zhruba před dvěma měsíci nepřipojila k požadavku dvou dalších opozičních stran, aby vládě byla vyslovena nedůvěra.
Jaké jsou tedy naše důvody? Vycházíme z toho, že základním kritériem pro vyslovení důvěry či nedůvěry nejsou kuloární dohody, ale programové prohlášení vlády, tedy dokument, který zavazuje vládu provozovat po dobu jejího funkčního období určitou politiku. Tento dokument se jmenuje programové prohlášení vlády. Já vás prosím, abyste nyní společné se mnou srovnávali.
V programovém prohlášení vlády se vláda zavazovala ke stabilnímu ekonomickému růstu. Tatáž vláda vám zhruba rok po tomto programovém prohlášení sama říká, že dojde k ekonomickému poklesu.
V programovém prohlášení vlády se vláda zavazovala k růstu reálných mezd. Tatáž vláda vám nyní říká, že dojde k poklesu reálných mezd.
V programovém prohlášení vlády se tato vláda zavazovala k udržení stability měny. Díky politice téže vlády došlo k devalvaci, neboli ke znehodnocení této měny.
A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Prosím vás o jedno. Přečtěte si dva dokumenty. První dokument se jmenuje programové prohlášení a druhý dokument se jmenuje balíček číslo 2. Jaký je rozdíl mezi balíčkem číslo 1 a balíčkem číslo 2 ? V balíku číslo 1 byla vláda nucena uznat potřebnost korekcí své hospodářské politiky. Předpokládala např. zpomalení tempa růstu reálných mezd. Jistě si vzpomínáte, že v rozpočtové sféře měly např. vzrůst nominální mzdy, resp. jejich objem, místo o 12 % pouze o 7 %. Změnila svůj odhad vývoje hrubého domácího produktu z hodnoty kolem 5 % na hodnotu 3 % atd. Toto vše byla kvantitativní korekce, která znamenala, že cíle vládního programového prohlášení budou sice uskutečňovány, ale budou uskutečňovány pomaleji.
To, co říká vláda nyní v balíčku číslo 2, je podle našeho názoru (a já jsem se snažil uvést konkrétní argumenty) v přímém rozporu s tím programovým prohlášením, na jehož základě byla vládě sněmovnou před rokem vyslovena důvěra. Vítám, že vláda s požadavkem na vyslovení důvěry přichází. Chtěl bych jen připomenout těm z nás, jejichž paměť je delší než 14 dní, že ještě před těmito 14 dny vláda ústy svých nejvyšších představitelů veřejně prohlašovala, že se žádostí o vyslovení důvěry před sněmovnu nepředstoupí a teprve tehdy, když sociální demokracie uvedla, že bude iniciovat vyslovení nedůvěry vládě, tento svůj názor změnila.
Uvítal bych, kdyby poslanci mohli zvažovat vyslovení důvěry či nedůvěry na základě podrobnější zprávy vlády, jíž se nám má dostal podle původního programu začátkem července, kdyby sama vláda zhodnotila svoji činnost za uplynulý rok a kdyby v souladu s přáním prezidenta republiky uvedla nikoliv pouze soubor krátkodobých operativních opatření, ale i svoji dlouhodobou vizi.
Na druhé straně objektivně chápu i důvody, které vedly vládu k tomu, aby požadavek o vyslovení důvěry předložila již nyní. Proto bych se pokusil alespoň o velmi stručnou rekapitulaci toho, co vláda neřekla a co neřekl ani ministerský předseda ve svém úvodním slově.
Položím vám, kolegyně a kolegové, velmi prostou a jednoduchou otázku. Můžete učinit seznam toho, co se v naší zemi za poslední rok v důsledku vládní politiky zlepšilo?
A můžete učinit seznam toho, co se za poslední rok v důsledku vládní politiky v této zemi zhoršilo? A pokud jste schopni, jako že určitě jste schop ni sestavit tyto seznamy, který z nich podle vašeho názoru objektivně převáží? Zlepšilo se snad za onen rok v této zemi zdravotnictví díky úspěšné politice ministerstva zdravotnictví? Zlepšila se snad veřejná doprava díky úspěšné politice ministra dopravy? Zlepšilo se snad školství? A tak bych mohl pokračovat dál a dál. Objevují se návrhy na redukci počtu středních škol o jednu třetinu, na redukci počtu nemocničních lůžek o 1/3, na redukci počtu železničních tratí až o jednu třetinu. Opravdu toto vše pokládáte za zlepšení?
A přejděme do oblasti, kde dříve byla nezasloužená pýcha této vlády. Jak dlouho jsme od této vlády slyšeli, že nemáme žádné problémy. Jak dlouho trvalo, než vláda pod tlakem objektivní ekonomické situace a s výrazným zpožděním byla například přinucena přiznat, že schodek obchodní bilance je vážným ekonomickým problémem. Což už jsme zapomněli prohlášení předsedy vlády na Vysoké škole ekonomické na podzim minulého roku, že tento schodek obchodní bilance je naopak pozitivním jevem? Tady nejde jenom o zamlčování problémů, tady jde o jejich převracení, tady jde o vydávání nedostatků za přednost.
10. ledna tohoto roku ministerský předseda v Hospodářských novinách uvedl, že státní rozpočet není napjatý. Ale po několika měsících se prokázala výrazná napjatost toho rozpočtu. Opravdu chceme věřit vládě, která se tak radikálním způsobem mýlí ve svých odhadech?
Všechny nás spojuje to, že bychom měli usilovat o stabilitu měny. Ale zásadně se lišíme v terapii. A konec konců i v diagnóze, která terapii předchází. Občas se dovídám, že pokles kurzu měny je vinou zlé opozice. Chtěl bych vás teď upozornit na zprávu Mezinárodního měnového fondu z 27. března t. r., která uvádí, že devalvační rizika české koruny jsou spoluzpůsobena i výroky některých vládních činitelů, aniž by tam padlo slovo o výrocích činitelů opozičních. Ale chtěl bych současně, možná na rozdíl od některých vládních výroků říci, že se domnívám, že politické diskuze v této zemi zdaleka nehrají roli rozhodujícího vektoru vůči stabilitě měny.
Tím je podle mého názoru schodek běžného účtu platební bilance v poměru k výši hrubého domácího produktu.
Rád bych se slovy, která by nebyla zbytečně dlouhá, pokusil přiblížit rozměr tohoto problému. Zahraniční kapitálové trhy reagují jednak na kumulativní součet schodku obchodní bilance a na expektaci vývoje tohoto schodku v běžném roce. Jestliže v roce 1995 by) tento schodek 100 miliard korun a v roce 1996 160 miliard korun, tak seriozní odhady donedávna uváděly, že v roce 1997 bude schodek obchodní bilance 200 miliard korun. Jestliže si tedy sečteme pro ilustraci tyto tři hodnoty, pak dostaneme částku kolem 460 miliard korun.
A nyní prosím, kolegyně a kolegové, abychom tuto částku porovnali s objemem rozpočtových škrtů, které nabízí tato vláda jako lék pro dosažení měnové stability. A snadno zjistíte, že se jedná přibližně o pouhou jednu desetinu. Dovolte mi drobný příklad. Prodloužení výstavby temelínské elektrárny, - kterých ostatně bylo několik, - jen v posledním případě stálo navíc 10 miliard korun. Podle nedávno zpracovaného kontrolního závěru Nejvyššího kontrolního úřadu vzrostou náklady na výstavbu prvního železničního koridoru Břeclav - Děčín z 24 na 36 miliard korun, to znamená o 12 miliard. Když si sečtete tyto dvě položky, dostanete přibližně objem vládou nově navrhovaných rozpočtových škrtů. Ale uvěřil by vám někdo, kdybyste mu řekli, že díky vyšší rozpočtové kázni šetřící právě v těchto významných investičních oblastech budete stabilizovat vaši měnu, jakkoliv by byla tato opatření důležitá? Rozhodně nikoliv.
Cestou k dosažení skutečné stability naší měny nejsou rozpočtové škrty, ale boj proti narůstajícímu schodku obchodní bilance, který má dvě základní fronty. Frontu antiimportních opatření včetně dovozní přirážky a frontu proexportních opatření. V opačném případě léčíme rakovinu podáváním vitamínu C. Ale zde si ještě položit otázku, zda je to skutečně alespoň vitamín.
Protože co v realitě znamenají rozpočtové škrty? Budete-li škrtat v investicích, pak svým způsobem tuto zemi zadlužujete, protože například opravy silničních sítí budete muset jednou provést. A čím později je provedete, s tím vyššími náklady. Jestliže zrušíte zakázky některým domácím firmám, ochromíte tím jejich ekonomickou prosperitu; a tak bych mohl pokračovat dál a dál. Z tohoto důvodu pokládám rozpočtové škrty za kontraproduktivní.
Mimochodem, tato vláda nám systematicky tvrdí, že nežije na dluh. Uvedená zpráva MFF upozorňuje na rychlé zvýšení naši hrubé vnější zadluženosti. Vy víte, že tato celková zadluženost dosáhla 20,4 miliardy dolarů a že Česká republika se poprvé místo věřitelské pozice ocitla v pozici dlužnické. Opravdu chcete na základě všech těchto velice suchých fakt, nikoli na základě šťavnatých emocí věřit této vládě? S vědomím, že hospodářské potíže, které prožíváme, samozřejmě zdaleka nejsou jenom důsledkem této roční politiky, ale i důsledkem uplatňování té ekonomické školy, která dnes už v moderní Evropě prakticky nemá své praktické aplikace.
Toto jsou tedy základní důvody, proč se domnívám, že by bylo vhodné vyslovit vládě nedůvěru.
Dalším důvodem jsou i personální změny - nezměny provedené v této vládě. Musíme si položit pro vládu jistě nepříjemnou otázku: Jsou ti lékaři, kteří naordinovali terapii, po níž pacient onemocněl, opravdu těmi nejpovolanějšími, aby téhož pacienta léčili?
Nejsou přinejmenším některé personální změny ve vládě, např. změna na Ministerstvu financí nahrazením špatného horším? Jsou tyto změny skutečně důvěryhodné a dotýkají se všech, kteří by měli nést podle míry svého zavinění svou skutečnost odpovědnost?
Je nám vnucována otázka, co dát. A já bych se v závěru svého vystoupení rád na tuto otázku pokusil odpovědět.
Někteří politici nám namlouvají, že s nimi zapadne slunce. Možná, že slunce zapadne těmto politikům, ale nezapadne této zemi, protože žádný politik není nenahraditelný. Domnívám se, že ti, kdo v této sněmovně tak často vyjadřují účtu prezidentu republiky, by měli dát průchod této skutečné úctě tím, že by prezidentu republiky umožnili využití jeho ústavních kompetencí.
Jak dobře víte, v současné situaci nemůže prezident dělat téměř nic. Nemůže samozřejmě odvolat vládu dokud jí sněmovna nevysloví nedůvěru. V případě, že se tak stane, může prezident republiky jmenovat nového předsedu vlády, a to i na základě existujícího koaličního uskupení.
Pokládal bych za velice rozumné, kdyby se takto rekonstruovaná a skutečně důvěryhodná vláda poté ucházela nejenom o důvěru parlamentu, ale i o důvěru občanů. Pokládal bych za velmi rozumné, kdyby se tato vláda ve svém programovém prohlášení zavázala k vypsání předčasných voleb na podzim příštího roku tak, aby měla dostatek času prokázat svoji ekonomickou i politickou způsobilost. A kdyby to prokázala, pak by jí občané jistě dali ve volbách důvěru. Pokládal bych za možné diskutovat o návrzích, které se v poslední době objevily. Návrzích na přijetí ústavního zákona o dočasném zkrácení funkčního období Poslanecké sněmovny. A pokládal bych za nesmírně důležité, aby se tato vláda zavázala, že po dobu jednoho roku nebude uskutečňovat rasantní privatizaci zejména majetkových podílů státu ve velkých bankách. Víte proč, vážení kolegové? Vůbec ne proto, že bychom byli proti privatizaci, ale proto, že po devalvaci české měny je tato privatizace ještě méně výhodná než byla před několika týdny. Byl by to rychlý výprodej zbytku našeho národního bohatství, přičemž banky vlastní průmyslová impéria neoddělená dosud od těchto bank, takže bychom prodávali jenom majetkové podíly státu v těchto bankách, ale výrazně pod cenou, prakticky zadarmo bychom prodávali i tuto průmyslové podniky. Byl by to velmi nevýhodný prodej, pro nějž by existoval jeden jediný motiv: Zalepit rozpočtové díry rozevírající se právě díky neúspěšné hospodářské politice vlády výprodejem posledních částí státního majetku, který zde ještě byl. A to už by bylo dokonalé chování bankrotáře.
Kolegyně a kolegové, předpokládám, že vláda, vědoma si svého závazku, že škrty ve státním rozpočtu přesahující hranici 5 % musí být projednány na půdě Poslanecké sněmovny, předloží tento konkrétní návrh Poslanecké sněmovně. A proto se k této tematice nechci vyjadřovat. Chci vyjádřit své hluboké přesvědčení, že základním faktorem ekonomické nestability v České republice je současná vláda ve svém současném personálním složení. Jsem hluboce přesvědčen, že odchod této vlády a její nahrazení schopnějšími odborníky by zvýšil tak vyžadovanou důvěryhodnost České republiky v zahraničí a přispěl by k obnovení našeho hospodářského i sociálního rozvoje. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)