Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Štrajtovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Miroslav Kapoun a dále se přihlásil o slovo pan ministr poslanec Jindřich Vodička.
Poslanec PS Miroslav Kapoun: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, já bych chtěl v tom svém slovu, poněvadž původně jsem měl nachystané čtyři A4, vzhledem k tomu, že pan Škromach tady přednesl celkem vyčerpávající zdůvodnění a je zbytečné, abych některé věci opakoval, budu velmi krátký. Chtěl bych jen připomenout, vy z vás, kteří jste dávali pozor, jak velmi blízké bylo stanovisko pana poslance Langera a pana poslance Štrajta.
Já bych chtěl říci, že vývoj po listopadu skutečné umožnil vznik řady nezávislých odborových organizací a bylo nutné upravit je zákonem. Proto byl zákon 120 přijat, a pokud si dobře pamatuji vývoj, byl ve Federálním shromáždění tehdy přijat více méně jako provizorium s tím, že další úprava samozřejmě tohoto zákona, kdy už tehdy se vědělo, že nebude asi dostatečná, a že se musí upravit. Bohužel potom ta situace, která se vyvinula, již neumožnila, aby se dále nějakým způsobem vyvíjel. Zákon upravuje především vztahy mezi odborovými organizacemi působícími v zaměstnavatelské organizaci a organizacemi v různých situacích, které mohou poskytnout v souladu s principy odborového pluralismu.
Zákon při respektování demokratických principů upravuje vztahy mezi odborovými organizacemi působícími v rámci jedné zaměstnavatelské organizace jen podpůrně a klade důraz na dohodu mezi nimi. Při uzavírání kolektivních smluv může být vzhledem k takto přijaté úpravě práva svobodně se odborově sdružovat zneužito ve směru blokace kolektivního vyjednávání a přijetí kolektivní smlouvy. Tyto poznatky jsou v oblasti školství, železniční dopravy a v oblastech hospodářské sféry. Chtěl bych upozornit, že ve stočlenném kolektivu bude existovat shoda mezi zaměstnavatelem a 97 zaměstnanci, 3 nebudou souhlasit s kolektivní smlouvou a není uzavřena.
Odborové orgány všech odborových organizací, které vedle sebe působí v zaměstnavatelské organizaci musí vůči této organizaci postupovat v celém průběhu kolektivního vyjednávání společně, včetně zahájení kolektivního vyjednávání. Závisí to na konkrétních podmínkách zaměstnavatelské organizace. Zainteresované odborové orgány se mohou dohodnout tak, že bude uzavřeno i více kolektivních smluv. Já ale sám ze zkušenosti vím, že to není prakticky možné, pokud jedna profese je organizována ve více odborových organizací u jednoho zaměstnavatele.
Určitě problém s uzavíráním kolektivních smluv vyžaduje v této oblasti řešit otázku reprezentativnosti. Je to možné určit jak nejsilnější odborovou organizací, např. procenty reprezentativnosti. Pak by se musely domlouvat např. dvě organizace, pokud by bylo určeno např. 75 nebo 80 %, jak je v některých zemích Evropy běžné.
Jak řekl pan předkladatel, návrh na změnu zákona č. 120 respektuje závěry výboru správní rady Mezinárodní organizace práce pro sdružování. Proto podporuji při kolektivním vyjednávání a sjednávání kolektivních smluv stejný postup jako v případech, kdy zaměstnavatelská organizace projednává s odborovou organizací opatření týkající se pracovníků nebo když vyžaduje souhlas některého z nich. Tento postup zachovává demokratické principy a nediskriminuje žádnou z odborových organizací působících v zaměstnavatelské organizaci tím, že by je vyloučily z účasti na kolektivním vyjednávání. Pokud by byl prokázán souhlas i většiny neorganizovaných se zastupováním, nebyla by ani tato skupina diskriminována.
Zaměstnavatel je povinen zahájit jednání s odborovými orgány všech odborových organizací, které u něho působí, pokud nedojde k dohodě mezi nimi, tzn. všemi odborovými organizacemi o postupu. Pokud se však ve lhůtě, kterou lze považovat za přiměřenou, na postupu nedohodnou, mělo by být pro zaměstnavatelskou organizaci rozhodující stanovisko orgánu odborové organizace s největším počtem členů v zaměstnaneckých organizacích nebo té, která prokazatelně zastupuje nejvíce zaměstnanců. Je naprosto nelogické, aby menšina v tomto případě blokovala právo většiny.
Chtěl bych uvést příklad. Protože pan Škromach tady určitě mluvil z praxe, já si myslím, že praxi v tomto směru mám daleko větší, protože jsem působil v odborech na železnici. Chtěl bych uvést příklad z poslední doby, kdy správní rada Českých drah se snažila zmrazit mzdy manažerů, tzn. smluvní platy na Českých drahách, mj. je jich něco kolem 2000 a byla by to dost podstatná částka úspor, ale právě proto, že Klub manažerů, který vznikl z iniciativy minulého vedení nebo managementu Českých drah, má, řekl bych ani ne desítky členů a účastní se kolektivního vyjednávání, vlastně zablokoval toto zmrazení, protože tito manažeři mají jednak smlouvu svoji o mzdových otázkách vyplácení této mzdy se zaměstnavatelem, to je smlouva jedna, a druhou smlouvu mají kolektivní, která jim zaručuje pravidelný nárůst.
Chtěl bych se vyjádřit k názoru pana Langra ohledné stávky, kdy vyprávěl, že je to spekulace. Chtěl bych říci, že zákon o kolektivním vyjednávání hovoří, kdy je možná stávka. Tam se nehovoří o největší nebo nejmenší odborové organizaci, mluví se o nadpoloviční většině zaměstnanců, kteří se musí prokázat podpisem.
Chtěl bych upozornit na to, že i ve sněmovně procházejí zákony, které platí pro všechny občany, a procházejí jedním hlasem. Proto podporuji propuštění do druhého čtení a jsem přesvědčen, že by parlament měl se touto věcí zabývat, měl by o ní diskutovat a já si myslím, že je velmi důležitá k zachování v této době tolik potřebného sociálního smíru. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kapounovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Jindřich Vodička, ale před tím dávám k faktické poznámce prostor panu poslanci Langrovi.
Poslanec Ivan Langer: Děkuji, pane předsedající. Nechci z tohoto místa spekulovat, kdo opisoval od koho, teď mám na mysli sebe a kolegu Štrajta, ale vystoupení pana kolegy Kapouna mne utvrdilo v tom, že mé prohlášení o lobbyismu velkých odborových organizací v souvislosti s touto novelou je na místě. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Langrovi a nyní má slovo pan Jindřich Vodička.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl říci, že v této chvíli se cítím velice dobře ve sněmovně v obležení odborářů. Jsem rád, že tolik odborářů našlo cestu do Poslanecké sněmovny. Není až tak velkou nadsázkou, když tvrdím, že s odboráři trávím více času než s vlastní rodinou. Tato debata to trochu potvrzuje.
Nebudu komentovat vystoupení pana poslance Škromacha. On vždycky využije příležitosti, aby měl jízlivé poznámky na mou adresu. Já mu nebudu oplácet stejným, ale chtěl bych zde demonstrovat, že není přesná informace, kterou zde uvedl pan poslanec Škromach, že by pracovní právo bylo řešeno až někdy se soukromým právem v roce 2005, ale to, co zde vidíte, je vlastně obsah nového pracovního kodexu, který v těchto okamžicích podepisuji do porady ministrů koaliční trojice k projednání a během několika dalších hodin bude odeslán i sociálním partnerům k projednání s tím, že do konce tohoto volebního období, jak všichni pevné věříme, jak zde sedíme, bude trvat ještě 4 roky, tedy 3 roky, dohromady 4, bude nový pracovní kodex sněmovnou projednán a více méně konsensuálně přijat.
Nový pracovní kodex samozřejmě bude řešit ty problémy, které nás čekají k vyřešení v pracovním právu, se vstupem do Evropské unie, čili určitě to nebude pracovní právo či práva odborů či kolektivní vyjednávání, pravidla kolektivního vyjednávání, které by se stalo brzdou vstupu České republiky do Evropské unie. Já si myslím, že velice důležitým argumentem, proč zamítnout návrh pana poslance Škromacha, je především to, že v té podobě, jak je předkládán, prostě porušuje nebo narušuje nebo zcela pomíjí ústavní zákon a Listinu základních práv a svobod, která stanoví, že je nepřístupné zvýhodňovat některou z odborových skupin nebo z odborových organizací působících v podniku nebo v odvětví. Připojuji se tedy k tomu návrhu na zamítnutí této předlohy.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Jindřichu Vodičkovi. O slovo se dále přihlásil pan poslanec Josef Borák, dále pan poslanec Jičínský.
Poslanec Josef Borák: Pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, návrh poslaneckého zákona, kterým se mění zákon č. 120/1990 Sb., kterým se upravují některé vztahy mezi odborovými organizacemi a zaměstnavateli, ve znění zákona č. 3/1991 Sb., usiluje o přijetí takové právní úpravy sjednávání kolektivních smluv, která zabrání, jak tvrdí předkladatelé, zablokování kolektivního vyjednávání v případech, kdy v zaměstnavatelské organizaci působí více odborových organizací a nedojde mezi nimi k dohodě o společném postupu při kolektivním vyjednávání.
Předložený návrh zákona zamýšlí dosáhnout požadovaného stavu redukcí stávající právní úpravy obsažené v ustanovení § 2, odst. 1 a 2, zákona č. 120/1990 Sb., v platném znění tak, že ustanovení § 2, odst. 2 zákona bude vypuštěno s tím, že dosavadní speciální úprava pro sjednávání kolektivních smluv bude nahrazena režimem analogickým právní úpravě obsažené v ustanovení § 2, odst. 1 citovaného zákona, který má být použit přiměřeně. Nová právní úprava navozuje zásadně odlišné právní prostředí, ve kterém se má odehrávat proces přípravy a sjednání kolektivních smluv. Nově zavádí Institut časového limitu pro dosažení souladu mezi odborovými organizacemi a jejich orgány pod hrozbou jakéhosi kontumačního výsledku, a to vše ve prospěch odborové organizace s největším počtem členů, která by v dalším jednání se zaměstnavatelem byla oprávněna uplatňovat jako rozhodující, a to bez jakéhokoli omezení, své stanovisko ke skutečnostem v kolektivní smlouvě sjednávané mezi odborovými organizacemi a zaměstnavatelskou organizací.
Návrh současné vylučuje nemožnost sjednat kolektivní smlouvu se zaměstnavatelskou organizací (v případě, že nedojde ke vzájemné shodě mezi odborovými organizacemi a jejich orgány působícími v jedné zaměstnavatelské organizaci).
Tento cíl se jeví v navrhované úpravě stěžejním. Podstata nového právního řešení problematiky sjednávání kolektivních smluv se jeví relativné jednoduchou. Spočívá na dvou principech - běhu času a velikosti odborové organizace.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, politický a právní vývoj v naší zemi, který nastal po listopadu 1989, vytvořil reálné podmínky mj. pro obnovu přirozeného práva občanů na svobodné sdružování a svobodný výkon práva odborově se organizovat. Ve skutečnosti začala být uváděna v život Mezinárodní úmluva Mezinárodní organizace práce č. 87 ze dne 9. července 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva odborové se organizovat. Přestože zmíněná úmluva byla Československou socialistickou republikou podepsána a ratifikována již v roce 1964 a dnem 21. ledna 1965 vstoupila pro tehdejší ČSSR v platnost, byla publikována ve Sbírce zákonů až o 26 let později, a to pod číslem 489/1990 Sb., přičemž její naplňování mohlo započít rovněž teprve po uskutečnění nezbytných politických a právních změn v naší zemi.
V důsledku uvedeného dnes pracuje řada nezávislých odborových organizací, odborových svazů, konfederací, odborových sdružení a koalic, které svobodně a v souladu s platným právním řádem a principy demokratické společnosti realizují zaměstnanecká práva a zájmy svých členů.
Návrh na změnu zákona se jeví nebezpečným právním nástrojem, skrze nějž může docházet k deprivaci, ne-li k popření práva svobodně se sdružovat a odborově organizovat, neboť zavádí faktickou i právní nerovnost mezi subjekty kolektivní ochrany práv pracujících, diskriminuje členy menších odborových organizací v možnosti uplatnit svá práva prostřednictvím "svojí" svobodně utvořené nebo zvolené odborové organizace při sjednávání kolektivních smluv se zaměstnavatelskou organizací.
Každý členský stát Mezinárodní organizace práce, tedy i Česká republika, se zavázal učinit všechna potřebná a vhodná opatření, aby zajistil pracovníkům a zaměstnavatelům svobodné vykonávání práva svobodně se sdružovat a organizovat - článek 11 úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87.
Podle článku 2 citované úmluvy mají pracovníci a zaměstnavatelé právo bez předchozího schválení ustavovat organizace podle vlastní volby, jakož i stát se členy takových organizací. Mají právo zcela svobodně volit své zástupce, formulovat svůj program - článek 3 citované úmluvy.
Veřejné orgány, to znamená především orgány veřejné moci, jsou povinny se zdržet jakéhokoli zásahu, který by toto právo omezoval nebo zabraňoval jeho zákonnému vykonávání - viz 61. 3 citované úmluvy. Vnitrostátní zákonodárství nesmí omezovat ani nesmí být uplatňováno tak, aby omezovalo záruky stanovené mezinárodní Úmluvou č. 87.
Přestože předkladatelé nové právní úpravy v důvodové zprávě k návrhu zákona uvádějí, že navrhovaná změna stávající právní úpravy nezvýhodňuje žádnou z odborových organizací a že se pouze vytváří pojistný mechanismus pro případ, že se nenaplní přednostně uplatňovaný postup, zejména nedojde-li k dohodě odborových orgánů, znamená navrhovaná úprava nebezpečí a její přijetí porušení Mezinárodní úmluvy č, 87, a to články 3, 7, 8,10 a 11.
Návrh právně i fakticky konstruuje minimálně dvojí druh kategorií mezi odborovými organizacemi, a to podle jejich velikostí, resp. počtu členské základny. Tento princip je diskriminační jak ve své teoretické podobě, tak z hlediska praktického jednání těchto organizací, a to ať již mezi sebou navzájem, nebo v jednání se zaměstnavateli.
Praktický důsledek přijetí takového opatření bude mj. ten, že odborové organizace povedou - pokud vůbec - spolu buď pouze formální jednání ohledně dosažení dohody při sjednávání kolektivních smluv se zaměstnavatelem - to bude pravděpodobně nejčastější přístup tzv. většinových organizací vůči početně minoritním - nebo postačí dosáhnout nedohody po dobu v návrhu předpokládaných 15 dnů a další jednání již nebudou potřebná. Tzv. většinová organizace bude ze "zákona" uplatňovat své názory, priority apod. jako určující, aniž by musela jakýmkoli způsobem uplatňovat a hájit stanoviska orgánů odborových organizací, případně práva a zájmy členů těchto organizací.
Tento stav může v praxi vést k popření principu plurality odborových organizací, jejich schopnosti samostatné, svobodně a nezávisle hájit práva svých členů ve vztahu k zaměstnavatelské organizaci. Důsledkem takové právní úpravy bude pravděpodobný odchod členské základny z těchto odborových organizací, které nebudou tzv. většinové, protože se stanou organizacemi jakési druhé kategorie. Jako takové pak nutné ztratí svoji přesvědčivost i schopnost fakticky hájit své členy a tyto účinně zastupovat. Lze se obávat, že takový vývoj může vést k nové jednotné a de facto monopolní organizaci, jakési nové ROH.
Přijetí navrhované právní úpravy je rovněž v rozporu se závěry a stanoviskem výboru Správní rady Mezinárodní organizace práce pro svobodu sdružování z roku 1985 - kapitola 3 - zřizování organizací pracovníků a zaměstnavatelů, která se vztahuje k článku 2 Mezinárodní úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 87, přestože předkladatelé tvrdí opak.
Jak sami předkladatelé. uvádějí, dospěl výbor Správní rady Mezinárodní organizace práce k závěru, že sice lze připustit možnost, aby zákonodárství dané země rozlišovalo mezi nejreprezentativnější odborovou organizací a ostatními odborovými organizacemi s tím, že toto rozlišování nesmí zbavovat odborové organizace, které nebyly uznány jako organizace patřící k nejreprezentativnějším, zásadní možnosti chránit profesní zájmy jejich členů, práva organizovat jejich činnost a formulovat program podle zmiňované Úmluvy č. 87.
Vážené kolegyně a kolegové, předložený návrh zákona je také v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno články 20 a 27 Listiny základních práv a svobod. článek 27 Listiny pak dále stanoví, že odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezování jejich počtu jakož i znevýhodňování některých z nich, ať již v podniku nebo v odvětví, je nepřípustné. Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny pouze zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná. Nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých. Posuzovaná právní úprava však nezahrnuje ani jeden z těchto případů. Kolektivní vyjednávání jsou založena na smluvním principu. Z toho důvodu musí být kolektivní smlouva projednávaná a uzavíraná se všemi organizacemi zastupujícími zaměstnance.
Navrhovaná úprava tomuto principu prostě nevyhovuje. Tedy návrh zákona je i v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Projednávaný návrh zákona je taktéž málo kvalitní i z hlediska legislativního. Z hlediska legislativního je v návrhu použité slovo "přiměřeně" použito nevhodně, neboť umožňuje značně rozvolněnou aplikaci i nejednotný výklad pro zkoumání a posuzování oprávněnosti užití tohoto právního regulativu.
Vážená sněmovno, závěrem musím říci, že schválením předloženého návrhu by byla porušena odborová pluralita, která je jedním z prvků demokracie. Byly by porušeny mezinárodní normy a dokonce i ústavní pořádek České republiky. Proto na základě výše uvedeného navrhuji tuto předlohu zákona zamítnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Borákovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolegové, budu stručný. Mám jenom faktickou poznámku. Sdělení ministra Vodičky, že má připraven návrh zákoníku práce je nepochybně potěšující. Není tomu tak dávno, kdy tato vláda koncepci zákoníku práce odmítala. čili to je dobrá zpráva pro nás.
Pokud jde o to, zda tento návrh projednáme, mám pochybnosti, že nám bude dána lhůta 4 let, o které mluvil, protože to bychom museli prodloužit volební období, což myslím možné není. Ale teď k vlastní věci.
Zákon o kolektivním vyjednávání pochází z podzimu 1990. Byl přijímán ve Federálním shromáždění jako úprava dočasná. Hovořím o tom proto, že by nás tyto skutečnosti v této souvislosti neměly nechat zcela lhostejnými. V předchozím hlasování sněmovna většinou odmítla dva návrhy zákonů, které byly podány proto, že tato vláda byla legislativně velmi líná, když to řeknu eufemisticky. I v této oblasti bohužel prozatímní úprava trvá již 7 let. Myslím, že i to je důvod k zamyšlení nad způsobem vlády a uplatňování zásad právního státu v minulém období i ve volebním období, které teď zažíváme.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a protože je posledním, kdo se přihlásil do rozpravy, rozpravu končím. Ptám se, zdali hodlá navrhovatel poslanec Zdeněk Škromach vystoupit. Usmívá se, takže rozumím-li tomu správně, hodlá vystoupit.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zaznělo tady dost závažných argumentů o tom, jak je tento návrh v rozporu s různými úmluvami, zákony, ústavou apod. Jsem rád, že to zaznívá od členů politických stran, jež mají vlastní odborové centrály. Samozřejmě je to od nich naprosto pochopitelné a naprosto legitimní.
Samozřejmé připomínka ROH od KSČM je pro mne velmi pitoreskní, protože samozřejmě je ideálem, abychom opět byli převodovou pákou možná jedné vládnoucí politické strany a zároveň aby členství v odborech bylo povinné, což naštěstí dnes už není a já věřím, že nebude.
Z mého hlediska bych chtěl upozornit na některé věci. Jsem rád, že pan ministr Vodička pracuje usilovně na zákoníku práce a že bude brzy předložen tak, abychom ho mohli v této sněmovně posoudit. Možná, že by bylo dobré, kdyby zvážil i otázku rozšiřování vyšších kolektivních smluv, které by řešily samozřejmě i mnohé problémy malých odborových organizací a mnohých firem, kde odbory vůbec nejsou a možná, že by bylo dobré se podívat do legislativy předválečné za první republiky, kdy v podstatě ministr práce a sociálních věcí vyšší kolektivní smlouvy resortně rozšiřoval na všechny firmy bez ohledu na to, jestli tam jsou nebo nejsou odbory. A to ne proto, aby svým způsobem pomáhal odborářům, ale proto, aby vytvářel stejné tržní podmínky pro všechny firmy, i ty, které mají zájem kolektivně vyjednávat, i ty, které zájem vyjednávat nemají. Domnívám se, že kdybychom spočítali a možná by to vyšlo na prstech jedné ruky, kolik kolektivních smluv bylo rozšířeno na jednotlivé firmy u nás. Je pravda a pan ministr to určité namítne, že dnes už skutečně odborové organizace o to nežádají, protože bohužel v minutých letech se rozšiřování nedočkaly. Jinak přeji panu ministrovi ještě tři roky ve vládě, protože čím déle tam bude, tím více voličů nám přibude.
Chtěl bych ještě pohovořit trošku o otázce reprezentativnosti. Samozřejmě otázka stávky, že to je věc zaměstnanců, tady zazněla a také, co se týká odborů. Na jedné straně je právo a je to svaté právo malých odborových organizací, malých skupin hájit své právo na to, aby mohly říkat své názory. Ale na druhé straně odmítám znásilňovat velké organizace malými, které mnohdy nic nedělají, ale mají zájem být pouze podepsány a mnohdy blokovat kolektivní vyjednávání pouze v zájmu svých sobeckých zájmů svých členů. V této souvislosti by možná bylo dobré se zamyslet nad jednou věcí, i když vím, že tímto nemohu přesvědčené přesvědčit, protože vím, že každý máme svůj pohled na věc, ale možná, že to alespoň vyprovokuje určité úvahy nad tím, že je tyto problémy třeba řešit. Zkusme si představit, tak, jak je dnes podmínka, že se odborové organizace musí dohodnout mezi sebou, že předloží návrh kolektivní smlouvy a pak mohou začít vyjednávat, co kdybychom si zavedli v této sněmovně takové pravidlo, že bude připuštěn pouze ten návrh zákona, na jehož předložení se shodnou všechny poslanecké kluby. To je obdoba této situace. Myslím si, že to takto není. Demokracie jako taková je o většině. Většinou menšina má právo bojovat o to, aby jednou byla většinou, ale nesmyslný postup při určitých situacích z toho vyplývá a tuto věc bude skutečně nutné řešit. Já se domnívám, že většina z vás tento návrh změny zákona podpoří.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Škromachovi. Chce vystoupit pan poslanec Nejezchleb? Nechce vystoupit. Pan poslanec Ransdorf chce vystoupit s faktickou poznámkou.
Poslanec Miloslav Ransdorf: To, co jsme právě slyšeli, mne přesvědčuje, že duch minulosti, který se tady tak často odsuzuje, tedy duch systému do roku 1989, není tak úplně mrtvý. A docela mě toto vystoupení pobavilo. Troufám si tvrdit, že známý americký lingvista Noem Chomski má docela pravdu, když říká, že politické řeči jsou zpravidla vakuum, které vyplňuje další vakuum.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Přistoupíme k hlasování. V tuto chvíli jsem vás všechny odhlásil a prosím o novou přihlášku. V rozpravě zaznělo mnohokrát, že by tento návrh měl být sněmovnou zamítnut. Proto přednáším návrh následujícího usnesení. Poslanecká sněmovna zamítá předložený návrh.
Zahájil jsme hlasování, které má pořadové číslo 75 a táži se, kdo s tímto návrhem souhlasí. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem pro 109, proti 71. Návrh usnesení byl přijat a návrh byl v prvém čtení zamítnut. Přesto děkuji panu poslanci Škromachovi i panu poslanci Nejezchlebovi. V tuto chvíli se s procedurálním návrhem přihlásil pan poslanec Václav Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi v souladu s § 52 odst. 3 přednést procedurální návrh, aby Poslanecká sněmovna souhlasila s účastí guvernéra České národní banky Josefa Tošovského na projednávání bodu 38 schváleného programu schůze Zpráva vlády o stavu české ekonomiky atd. Má dlouhý název.
Pokud bude tento procedurální návrh schválen, prosím, aby ho o této skutečnosti Kancelář Poslanecké sněmovny informovala. Krátké zdůvodnění tohoto návrhu.
Vláda nám k bodu 38 předložila dílčí podklad vlády, který obsahuje skutečnosti týkající se také České národní banky.
Např. na straně 1 materiálu se hovoří o tom, že opatření České národní banky z léta 1996 zvýraznilo problémy, které všechny koaliční strany již po dlouhou dobu pociťovaly a identifikovaly ve svých volebních programech, a dále v tomto textu se např. na straně 4 uvádí (cituji zkráceně), "že měnová politika po restrikci v polovině loňského roku, kdy došlo k prudkému přibrzdění růstu množství peněz v oběhu, musí provést pohyb v opačném směru. Detaily změny měnové politiky jsou zcela v pravomoci České národní banky, a proto nejsou v tomto materiálu diskutovány". K tomu, aby bylo možné prodiskutovat obsah bodu tak, jak je ve svém komplexu navržen, pokládáme účast pana guvernéra Tošovského za důležitou. Procedurální návrh přednášíme nyní proto, aby také on mohl počítat ve svém časovém rozvrhu s možnou účastí na jednání schůze Poslanecké sněmovny.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Věc je jasná.
O jeho návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 76. Kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti?
Hlasování skončilo výsledkem pro 139, proti 1, takže tento návrh byl přijat.
Můžeme přistoupit k dalšímu bodu, kterým je
29.
Návrh poslanců Miroslava Sládka a dalších na vydání zákona
o přiznání k majetku
Jedná se o první čtení. Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 159 a stanovisko vlády k němu jako sněmovní tisk 159/1. Předložený návrh uvede jménem skupiny navrhovatelů pan poslanec Zdeněk Krampera. Prosím ho, aby se ujal slova.
(Hluk v sále, pan poslanec Krampera čeká.) Pan poslanec Krampera čeká, až skončí exodus.