Technická výhoda odkazu na zákon o Policii je i v tom, že v případě změny některého ustanovení, např. použití zbraně, se dosáhne účinku pro oba ozbrojené sbory již prostou novelizací zákona o Policii. V případě vyčerpávající úpravy v zákoně o Parlamentní stráži by muselo dojít i k novelizaci tohoto zákona, jelikož by bylo společensky nežádoucí, aby pro ozbrojené sbory, které jsou ve styku s veřejností, platila odlišná úprava např. pro použití zbraně a stejných donucovacích prostředků.
Způsob vnějšího označení a odznaky parlamentní stráže má podle návrhu upravit vláda nařízením, jelikož s ohledem na jejich ochranu v rámci přestupků není vhodné, aby je stanovil Parlament pouhým usnesením, které nemá povahu obecné závazného právního předpisu. Parlamentní straž bude financována ze státního rozpočtu v rámci rozpočtové kapitoly pro Poslaneckou sněmovnu. Návrh zajišťuje zachování služebních požitků a náležitostí podle délky služby pro ty příslušníky, kteří se stanou členy parlamentní stráže a dosud jsou např. příslušníky Policie České republiky. Stejná zásada je i při opačném přechodu člena parlamentní stráže zpět do Policie České republiky. Návrh také pamatuje na ty, kteří byli ve služebním poměru v období Československého státu v Československém nebo Slovenském ozbrojeném bezpečnostním sboru, Federální policejní sbor, sbor Hradní policie a Policejní sbor Slovenské republiky. Vzhledem k charakteru činnosti příslušníka parlamentní stráže je analogicky jako podle zákona o Policii České republiky umožněno započítávání doby služby v jiném ozbrojeném sboru s podobnou náplní činnosti jako u Policie České republiky, vězeňské stráže, justiční stráže, tedy nikoli příslušníků Československé armády, Armády České republiky a Bezpečnostní informační služby. Účinnost tohoto zákona je vzhledem k přípravě jeho realizace dána až s počátkem tohoto roku, což bude též začátek nového rozpočtového roka a může tak dojít k zapracování jeho rozpočtových výsledků do nového státního rozpočtu.
Dámy a pánové, rád bych také v krátkosti polemizoval se stanoviskem vlády v této věci. Vláda logicky ze svého pohledu, jak se ostatně dalo očekávat, s návrhem republikánských poslanců na zřízení parlamentní stráže nesouhlasí a hned na prvním místě se jí nelíbí, že by parlamentní stráž měla mj. za úkol zajišťovat osobní bezpečnost předsedy Poslanecké sněmovny a předsedy Senátu. Podle našeho názoru je naopak velmi žádoucí, aby právě osobní bezpečnost těchto ústavních činitelů byla zajišťována právě parlamentní stráží. A to z toho důvodu, že je krajně nevhodné a protismyslné, aby předsedu Poslanecké sněmovny, momentálně z nevládní strany, mohu si snad dovolit označení občas i z opoziční strany, doprovázela osoba podléhající členu vlády a členu ODS a v této chvíli konkrétně panu Rumlovi. Já osobně se vůbec nedivím, že současný předseda Poslanecké sněmovny odmítl tuto tzv. Rumlovu ochranku.
Dámy a pánové, nutnost zákona o parlamentní stráži se projevila zejména po neprofesionálních a brutálních zásazích Rumlových lidí v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Zejména po prvním násilném vniknutí do prostor poslaneckého klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, kdy byl dokonce zraněn republikánský poslanec ing. Petr Zajíc, se prakticky zástupci všech politických stran vyjádřili pro okamžité přijetí zákona o parlamentní stráži. Bohužel dodnes se nikdo kromě poslaneckého klubu republikánské strany na žádný návrh nezmohl, a tudíž i očekávanou víceméně politicky zabarvenou kritiku našeho návrhu navíc od těch, kteří sami v této věci nic neudělali, je nutné brát s rezervou. Na druhé straně poslanecký klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa uvítá podnětné a věcné návrhy, které budou vedeny snahou návrh zákona vylepšit tak, aby byl ještě kvalitnější než je dosud. Děkuji za podporu a za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro 1. čtení pan poslanec Jan Vidím.
Poslanec Jan Vidím: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, návrhu poslanců Miroslava Sládka, Jana Vika a dalších na vydání zákona o parlamentní stráži, číslo parlamentního tisku 135 projednal výbor pro obranu a bezpečnost na dvou svých schůzích ve dnech 22. a 23. dubna letošního roku. Skutečnost, že návrh zákona, který je sněmovnou projednáván teprve v 1. čtení, opakovaně projednal výbor sněmovny, nepochybně svědčí o skutečnosti, že ostraha Parlamentu a zajištění pořádku a bezpečnosti je tématem, které zajímá mnohé poslance. Myslím si však, že pouze poslance, možná senátory. Veřejnost problematika řešení bezpečnosti Parlamentu nepochybné nepálí, a tedy i my bychom možná měli být poněkud méně sebestřední a uspořádání našich vnitřních poměrů bychom měli věnovat méně času, než věnujeme dosud, ať už hovoříme o parlamentní stráži či o našem odměňování apod. Výbor pro obranu a bezpečnost při projednávání předmětné materie na své 13. schůzi za přítomnosti policejního prezidenta, a na své 14. schůzi dokonce i po nějaký čas za přítomnosti zástupce navrhovatele upozornil především na skutečnost, že působnost parlamentní stráže je v návrhu vymezena výrazně nad rámec zákona 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, a to např. v oblasti podřízení orgánů činných v trestním řízení Poslanecké sněmovně, což je nepochybně naprosto nepřípustné. Dále pak výbor rozporoval navrhovaná oprávnění příslušníků parlamentní stráže při používání operativní techniky a dalších. V neposlední řadě výbor upozornil i na skutečnost, že návrh neobsahuje ekonomický rozbor, i když to teď do jisté míry napravil zástupce předkladatele pan kolega poslanec Vik. Z těchto a dalších důvodů dospěl výbor pro obranu a bezpečnost k následujícímu usnesení: 32. usnesení výboru pro obranu a bezpečnost, 14. schůze 23. dubna k zákonu o parlamentní stráži: výbor pro obranu a bezpečnost po odůvodnění poslance Jana Vika a zpravodajské zprávě poslance Jana Vidíma a po rozpravě
1. doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona Miroslava Sládka a dalších na vydání zákona o parlamentní stráži tisk č. 135 neschválit a vrátit předkladatelům k dopracování.
2. konstatuje, že skupina poslanců výboru pro obranu a bezpečnost vypracuje legislativní rámec, který by komplexně řešil ochranu Parlamentu. Jan Žižka ověřovatel, Jan Vidím zpravodaj, Petr Nečas předseda výboru. Cítím zřejmě stejně jako mnozí z vás jistou vnitřní rozkolísanost z tohoto usnesení, které ve své první části kromě jiného doporučuje vrátit tisk 135 předkladateli k dopracování a ve druhé části se současně zavazuje, aby výbor vypracoval materii svoji, novou. Vzhledem ke skutečnosti, že v současné době existuje další, sněmovním legislativním útvarem zpracovaný nový návrh zákona o parlamentní stráži, zřejmě bychom na některé z příštích schůzí Poslanecké sněmovny projednávali tři návrhy zákona o tomtéž, o parlamentní stráži. Návrh zákona přepracovaný, dopracovaný návrh tohoto zákona předkládaný panem poslancem Miroslavem Sládkem a další návrh zákona zpracovaný sněmovní legislativou, který do výboru pro obranu a bezpečnost předložil předseda Poslanecké sněmovny, a návrh zákona o parlamentní stráži zpracovaný výborem pro obranu a bezpečnost. Z tohoto důvodu předkládám sněmovně návrh na zamítnutí návrhu poslance Miroslava Sládka a dalších na vydání zákona o parlamentní stráži, tisk č.135. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a otevírám obecnou rozpravu, do které se dosud přihlásili následující poslanci: poslanec Severa, poslanec Loukota, poslanec Maixner, poslanec Krejsa a poslanec Jaroslav Novák. V tuto chvíli udílím slovo panu poslanci Pavlu Severovi, připraví se pan poslanec Milan Loukota.
Poslanec Pavel Severa: Dámy a pánové, nechtěl bych tuto Sněmovnu šokovat, ale musím říci, že vidím jeden pozitivní fakt na tomto návrhu poslanců Sládka a dalších, a to, že vůbec vznikl. Ale tímto pozitivním konstatováním musím skončit, protože každopádně tento materiál je nutno určitým způsobem podrobit určité kritice.
Je pravda, že poslanci navrhli materiál, který upozorňuje na to, že tady není dosud vyřešena problematika ochrany Parlamentu, ta se dosud činí s pomocí Policie České republiky. Každopádně ale musím říci, že tento materiál jsem s pozorností přečetl, účastnil jsem se jednání na výboru pro obranu a bezpečnost a mám k tomu následující připomínky.
Jsem přesvědčen o tom, že mnohé návrhy v tomto zákoně stojí zato zvážit a diskutovat o nich při případném zapracování do dalších zákonů, ale jako celek tento návrh zákona nemohu doporučit k dalšímu projednávání. Myslím si, že úkoly Parlamentní stráže, tak jak jsou specifikovány v tomto návrhu zákona nejsou dostatečné, zdá se mi, že musí být jasněji specifikované a dle mého soudu, to říkám pouze svůj osobní názor v této chvíli, musí být také širší. činnost Parlamentní stráže se nemůže omezovat jenom na budovy, patří k tomu i přilehlé okolí, které souvisí s bezpečností Parlamentu atd. Dále se mi jeví jako dosti podstatné zvládnout dobře v tomto návrhu otázky služebního poměru a také to, co již tady zaznělo od zpravodaje, jedná se o důležitou část, to jsou povinnosti, oprávnění a prostředky pro Parlamentní stráž.
Výbor pro obranu a bezpečnost a mnoho poslanců tohoto výboru si shromažďuje zkušenosti a informace o parlamentních strážích a ochraně objektů Parlamentů v různých zemích Evropy či světa, a jak již bylo řečeno a konstatováno v usnesení VOB, tak členové tohoto výboru mají zájem tuto materii zpracovat kvalitním způsobem.
Já si zde dovolím konstatovat, že tento návrh vítám jako dobrý podnět, nicméně jako nedostatečně zpracovaný. Navrhuji, aby Sněmovna tento návrh neschválila, nepřijala, tzn., navrhuji zamítnutí tohoto návrhu a věřím, že poslanci, kteří věnovali velkou část svého volného času zpracování tohoto materiálu, se účastní na zpracování materiálu kvalitnějšího.
Pokud bude tímto způsobem napjata jejich aktivita, věřím, že dojdeme k dobrým výsledkům a že ten návrh bude velice kvalitní.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a uděluji slovo panu poslanci Milanu Loukotovi, připraví se pan poslanec Pavel Maixner.
Poslanec Milan Loukota: Paní předsedající, dámy a pánové, důvod, který vedl poslance SPR-RSČ k podání návrhu zákona, kterým se zřizuje Parlamentní stráž, 4e dostatečně známý. Přesto se ale domnívám, že pro pořádek je důležité, aby tyto závažné skutečnosti zazněly na mikrofon.
V podstatě se jedná o vyřešení problému, který nastal 21. ledna tohoto roku odpoledne v prostorách SPR RSČ.. Zhruba o půl třetí doslova vtrhla skupina mužů, z nichž se později vyklubali příslušníci Policie ČR a Správy ochranu budov Parlamentu ČR, do přední místnosti našeho klubu. Myslím si, že je záhodno podotknout, nejenom že při tomto kroku užili bez předchozího zaklepání či otevření dveří své magnetické karty, ale nikomu, v tuto chvíli mám na mysli přítomného tajemníka klubu a dva poslance, se neidentifikovali, a nebyli stavu předložit jakýkoliv dokument, který by je k této činnosti opravňoval. Na základě tohoto se je snažil přítomný poslanec Zajíc vykázat z uvedených prostor, ale se zlou se však potázal. Policisté na něj nebrali žádný zřetel, přesto že je opakovaně upozorňoval, že je poslancem Parlamentu ČR, naopak se snažili proniknout do dalších místností, které jsou vyhrazeny našemu klubu, především do kanceláře tajemníka klubu, kde se nacházejí velmi důležité klubové a stranické materiály.
Kolega Zajíc se tedy logicky snažil zabránit dalšímu vstupu policejní skupiny do této kanceláře, neboť do této chvíle nikdo z přítomných policistů nebyl schopen říci, co v prostorách SPR RSČ pohledávají, ani předložit jakékoliv oprávnění ke své činnosti. Poslanec Zajíc stál v otevřených dveřích a vlastním tělem bránil, jak se domníval, vykradení kanceláře. Byl však násilím vtlačen policisty do místnosti, kde s ním muž v civilu opakovaně mrštil o zeď. Mezitím další skupina policistů vtrhla do dalších místností klubu a začala je prohledávat. Snažila se jim v tom zabránit kolegyně Zajícová. Musím podotknout, že ona byla úspěšnější. V policistech se zřejmě probudilo cosi lidského, proto nepoužili násilí vůči ženě a naopak postupně začali prostory klubu opouštět. Stáhli se pouze do předsálí, kde tvrdili, že mají příkaz k prohlídce, což ovšem nedokázali nějak doložit. V ten okamžik se kolega Vik s jinými poslanci dostavil takříkajíc na scénu. Na základě rázného vystoupení poslance Vika vyklidila policie své pozice v předsálí klubu a zaujala číhavý postoj v různých dalších částech Parlamentu.
Tolik jedno malé pozastavení nad činností policie v prostorách našeho klubu, která ve svém důsledku vedla k tomu, že jsme podali tento právě projednávaný návrh zákona. Jsem přesvědčen o nutnosti jeho přijetí, právě i na základě výše popisovaných skutečností, neboť není přípustné, aby kdokoliv v budoucnosti mohl, tedy především příslušníci Policie ČR, provádět opětovně jakési manévry a brát poslance kteréhokoli klubu jako rukojmí.
Proto navrhuji, paní předsedající, dámy a pánové, aby byl poslanecký návrh na vydání zákona o Parlamentní stráži, sněmovní tisk č. 135, propuštěn do druhého čtení a přikázán k projednání VOB. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, udílím slovo poslanci Pavlu Maixnerovi, připraví se poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Pavel Maixner: Paní předsedající, dámy a pánové, jsem nesmírně rád, že se dostalo na tento návrh zákona, který jasně upravuje pravomoci Policie ČR z pozice výkonné moci ve státě a moci zákonodárné. Je to jedno z mála opatření, které sice každý z nás bral jako podvědomou potřebu nějakým způsobem toto změnit, ale nenašel se do dnešního dne nikdo, kdo by tento velmi nevyhovující stav naší legislativy změnil. A jsou to opět republikáni, kterým není zcela lhostejné, co se děje v této zemi, jak jsou pošlapávána práva, ústava, Listina práva svobod, nemluvě ani o takovém problému, jako je morálka, svědomí a jiné mravní hodnoty dané společnosti, kterou by jako světlo ve tmě měla držet vláda a její představitelé, ale opak je pravdou, oni sami to potvrzují skoro každý den.
Jen namátkou, abych nemusel dlouho listovat v paměti, bych chtěl připomenout některé do nebe volající morální přestupky dnešních mocných, např. Knižní velkoobchod pana Macka jako místopředsedy vlády, mercedesy od podvodníků bratrů Helbigů pro ministra vnitra pana Čermáka, premiérova žádost o byt, chyba pana ministra zdravotnictví Stráského nedávno v Tatrách, odvolání pana exministra Schneidera, vyšetřovaného s problémovou investicí zlínské radnice. Těchto morálních výpadků bych mohl jmenovat za těch sedm let tisíce a skutečností zůstává, že dnes již můžeme hodnotit a nemusíme se odvolávat na dogma starého režimu, i když mně při tom běhá mráz po zádech, protože většina špiček našeho státu se rekrutuje z bývalých nomenklaturních kádrů.
Jádrem zákona o parlamentní stráži je právě udržení Ústavy, Listiny lidských práv a svobod a úplné oddělení moci zákonodárné od moci výkonné, aby nemohlo nikdy dojít k žádným výpadkům morálky, zkratovému jednání či jakési euforii nad vzniklým problémem, jak se to již mnohokrát stalo při jednotlivých zákrocích výkonné moci vůči jednotlivcům naší strany a nakonec proti celé SPR-RSČ.
Přímým předchůdcem nutnosti platnosti tohoto zákona byl policejní zákrok v budově parlamentu, který se stal dne 21.1.1997, kdy komando policistů bez sebemenšího dokladu a soudního povolení násilím vtrhlo do prostor poslaneckého klubu SPR-RSČ a předvádělo zde scény podobné jen akčním filmům a ne zákroku Policie ČR.. Protizákonně na přímý rozkaz policejního ředitele pana Tomáška tuto razii vykonali, ohrožovali životy osob, které se v prostorách klubu nacházely. K tomu všemu bezdůvodně napadli i poslance Parlamentu ČR ing. Petra Zajíce a způsobili mu zranění, která si vyžádala lékařské ošetření a následnou neschopnost. S odstupem času je i vidět a je možné lépe hodnotit tyto události, kdy Policie ČR pod vedením pana Tomáška může beztrestně páchat trestné činy a přestupky, které jsou součástí našeho právního řádu, jako bylo poškození ozvučovacího zařízení před Lichtenštejnským palácem, kdy je vše navíc zdokumentováno na televizní záznam, zaprotokolovány výpovědi svědků a přesto se nic neděje a případy se odkládají a neřeší.
Copak neplatí ani pro policii tohoto státu zákony? Jakou důvěru může mít občan v tyto výkonné složky státní moci a jejich šéfy, kteří neváhají ani na vteřinu, aby mohli vědomé porušit zákon a využít tak ve svůj prospěch své politické moci k diskriminaci naší strany a omezování vlivu SPR-RSČ na veřejnost?
Pokud nedojde k této právní úpravě, tak bychom se klidně mohli dožít daleko horších útoků na naši stranu dnes a na další strany zítra. Kde je záruka toho, že ministerstvo vnitra, které spravuje ostrahu a bezpečnost všech budov horní a dolní budovy parlamentu a skládá se vždy ze strany, která je součástí vítězné strany nebo koalice, jednou neřekne: tak dost, a opozice, ať bude jakákoli, bude mít prostě smůlu. Máme tu jistotu již dnes? Jestli někdo zná na tuto otázku jasnou odpověď, rád bych ji slyšel. Prozatímní kroky v tomto státě, které byly učiněny, mě o tom v žádném případě nepřesvědčily.
Jsme svědky porušování zákonů, Ústavy ČR přímo od vlády České republiky, jak se stalo zcela nedávno, kdy vláda svévolně opustila Poslaneckou sněmovnu a nesplnila ústavní povinnost odpovídat na ústní interpelace poslanců České republiky. Pak je celkem logické, že my jako strana opoziční, strana, která je celá léta špiněna a pomlouvána, nálepkována snad všemi přívlastky, co náš krásný český jazyk zvládne, máme obavu o udržování základních ustanovení Ústavy a Listiny základních práv a svobod. Přitom je to zákon jednoznačně nekonfliktní a nemělo by dojít k jeho neschválení či zamítnutí. Když na chvíli opomeneme politické strany a svoji stranickou příslušnost, musíme všichni dojít k závěru, že tento zákon je potřeba, že by měl platit a měl by být propuštěn do druhého čtení, přestože je to zákon, který předkládají republikáni. Prioritou zákona by přece nemělo v žádném případě být, kdo tento zákon navrhuje, ale co navrhuje. Důležitá je vazba a podstata daného zákona, jeho uplatnění v praxi a jeho využití. Měl by být vždy rozumný, konkrétní a neměl by nést elektrické náboj toho politického subjektu, který ho navrhuje.
Jsem si vědom všech těchto aspektů při schvalování a hodnocení zákona. Jsem přesvědčen o tom, že tento návrh je vzorem a neměl by jiným politickým stranám vadit. Měl by být vpuštěn do druhého čtení, aby mohl být ve výborech tohoto ctihodného zákonodárného sboru projednán. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Josef Krejsa, připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.
Poslanec Josef Krejsa: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, dovolím si v úvodu mé rozpravy opět sáhnout do díla mého oblíbeného klasika české literatury, ne proto, abych vás okrádal o čas, ale naopak abych jím neplýtval podobně, jako jím plýtvá balíček vládních opatření, když každému z nás, kteří zde sedíme - až na pár výjimek, ve kterých se voliči zmýlili právem tonoucího - je jasné, že jediný balíček, který by naši zemi postavil na nohy, by bylo volební vítězství republikánů v USA. Můj klasik - nebudu ho jmenovat, všichni ho znáte - ve svém díle Češi I. nastínil nejstručnější a nejvýstižnější historii polistopadového vývoje u nás, která by se měla v rámci návratu polistopadové euforie k záchraně transformačního procesu i po druhém zvonění klíči letos na Letné číst nejen denně v televizi, ale i před každou schůzi parlamentu..
Cituji: "Něžná revoluce svrhla nenáviděnou bolševickou tyranii, statisíce statečných něžných revolucionářů vytvořilo mohutnou demokratickou frontu, Občanské fórum - duševní výkvět a elitu národa, do které nepronikl žádný komunista a která také na základě právě této občanské čistoty zcela suverénně zvítězila v prvních demokratických volbách. Po tomto velkém volebním vítězství oddělila se od OF skupina statečných, ještě elitnější, a nastolila definitivně tržní socialismus, vymýtila zločinnost, geniálně prováděla zahraniční politiku a vedla naši společnost k novým světlým zítřkům, aniž by se kdokoli z této skupiny osobně obohatil. Komunisté zcela pozbyli svých pozic v minulosti, museli opustit všechna vedoucí místa a důležitá pracoviště a společně se svými druhy z STB uznali své chyby a v hluboké pokoře snaží se nyní poctivou manuální prací napravit, co způsobili. V ekonomice míří národ odrazivší se ode dna vzhůru pilně a dychtivě, práce je mu vším. Lid se stál sám majitelem všeho bohatství (kupónová privatizace), strůjcem šťastné budoucnosti a věrným strážcem tábora míru a kapitalismu." Konec citátu.
Abychom i my podpořili mistrův státotvorný optimismus, měli bychom začít podporou sebe sama. Námi navrhovaný zákon o parlamentní stráži možná dnes bude chránit pouze republikány, komunisty, méně státotvorné sociální demokraty, než je kolega Dostál či jistý nezařazený člen místní organizace v Dubí (tam musí být velmi bohatá členská základna a velmi bohatá pokladna vzhledem k druhu podnikatelské činnosti na E 55). Kolega nemohl být znovu přijat s výraznější symbolikou. Ale k věci.
Dnové vlády vaší kratší jsou než sukénky dubských poletuch, komentoval by současnou politickou situaci básník. Dnes se mým kolegům z končícího spektra může opravdu zdát, že chránit poslance před policií je luxus, že jim se nemůže nic stát.
Pokud právě tito kolegové náš návrh zákona odmítnou, mohu je ubezpečit, že my to přežijeme. Pokud ovšem vyhrajeme příští volby a ministrem vnitra budu já, ujišťuji vás, že vás ten smích přejde.
Abych byl upřímný, neobávám se na rozdíl od jiných opozičních poslanců, že by současný pan ministr Ruml někdy zaútočil na tento parlament.. Po vzoru Jelcina, jehož náš státní prezident považuje za vzor demokracie. No, svůj k svému. Zkuste sebrat kuřákovi cigarety a ještě ho oženit s herečkou, to svá ústa uhlídáte hůře, než občan spořivec svá konta.
Mohu panu ministrovi vyčítat spoustu věcí. K tomu mi také slouží interpelace. Nemyslím si ale, že by nebyl odborník. Přes handicap policejního vzdělání a policejní praxe pochytil ve svém resortu za 7 let - a to myslím vážné - spoustu informací, které dokázal využít ku svému prospěchu a dnes je ve svém resortu větším odborníkem, než např. v oboru vzdělaní a praxí v bývalém režimu zocelení ministři Kočárník a Dlouhý. Pan ministr Ruml má však jednu neodpustitelnou vadu: Je humanista. Nemám nic proti této sortě idealistů, pokud neomilostňují otcovrahy a nevrhají bomby na Bosnu. Pokud je ale humanistou ministr vnitra, je to stejné, jak bych já, ateista, byl papežem.
(Předsedající: Pane poslanče, já vás volám k věci.)
Mluvím k věci, paní místopředsedkyně. Vysvětluji, proč chci podpořit náš návrh zákona.
Humanista sice nezaútočí na parlament, ale až na výjimky, např. zásah proti anarchistům před budovou Ministerstva vnitra 3. 5., nedokáže ochránit před zločinem ani prostého občana, natož poslance. Proto je tolik potřebný zákon o Parlamentní stráži. V souvislosti s policejními manévry na půdě parlamentu si dovolím uvést jeden příklad policejní, přesněji vyšetřovatelské zvůle, majora JUDr. Štabrňáka, zřejmě krycí jméno, já bych se s takovým jménem moc do vyšetřování nehrnul. Můj asistent Vojtěch Matoušek, osoba bez imunity, jak byl vtipně nazván panem ministrem, je stíhán za to, že nesl do mé kanceláře igelitovou tašku. Abych vás neuvedl v pokušení, že vás mystifikuji, dovolím si citovat ze zaslaného obvinění:
Dne 20. 1. 1997 v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Praha 1, Sněmovní ulice, nesl igelitovou tašku s potravinami a cigaretami značky Camel do prostoru klubu SPR-RSČ, kde se v té době skrýval celostátně hledaný Lubomír Votava. Konec citátu.
Dámy a pánové, pomineme-li skutečnost, že nošení igelitové tašky je dle vyšetřovatele Kabrňáka, promiňte mi, Štabrňáka, v tomto parlamentu zločin, pak jsem nucen, nebude-li zákon o Parlamentní stráži přijat, varovat všechny své kolegy, jejich asistenty, příbuzné, milenky a manželky, že koho uvidím v Parlamentu České republiky s igelitkou, toho prásknu Štabrňákovi.
Není podstatné, že potraviny byly pro mě a cigarety pro mého přítele, libyjského chargé d' affaires, neb jsem byl před cestou do Libye a podlehl vládní propagandě, že v Libyi je nejen diktatura, ale i hlad a ramadán. Kdybych věděl, že Kaddáfí je opravdu jen řadovým poslancem a jídlo, přesněji potraviny, jsou v Libyi pro občana zdarma, opakuji zdarma, pak měl Kabrňák-Štabrňák s mým asistentem Vojtěchem Matouškem, jak se říká lidově, už před volbami po ptákách. Protože by mi kamilky pašoval pod kloboukem jako v pohádce Tři veteráni.
Přiznávám, dámy a pánové, že jsem na rozpacích, zda se má zákon o Parlamentní stráži týkat Senátu. Aby tam chudáci příslušníci nemuseli postávat ze zákona i tehdy, až už konečně dostaneme rozum a Senát nameteme do Vltavy.
Profesor Zelí, jak se po jedné z postav povídek Šimka a Grossmanna říká Pithartovi mezi studenty, dokonce mezi mými kolegy, nebudu je jmenovat, který vede tento jinak ctihodný sbor, myslím ctihodný v cizině, stejným myšlenkovým směrem jako autoři povídky, cituji: Profesor Zelí se rozzušil a tiše zašeptal: Vy oškliví chlapci, za to, že jste zlobili, vám dnes neřeknu nic nového o ježkovi. Konec citátu. Zda a který profesor Zelí měl na mysli Ježka Tomáše v souvislosti s plzeňskou kreditní např., toť otázka. Profesor Zelí v čele Senátu, jak vidět, bude mít zejména po výpadech na adresu pana premiéra brzy zřejmě jinou ochranku, celou v bílém. Proto bych zákon o Parlamentní stráži na Senát nevztahoval. Ostatně soudím, že Senát musí být zrušen. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Jaroslav Novák, připraví se pan poslanec Rudolf Šmucr.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že sněmovna se již značně vylidnila a čas pokročil, nebudu dlouho zdržovat. Mám jen několik poznámek k tomuto zákonu, který dnes projednáváme, ale podle mého názoru měl být projednán už dávno. A neobstojí, to předesílám, takové rádoby argumenty, že doba byla hektická, že bylo nutno tvořit důležitější zákony apod. Vlastně již dnes můžeme vidět, jak tyto zákony byly úspěšné. To myslím samozřejmě v uvozovkách.
Ale abych neodbíhal. Na straně jedné existuje zde v této sněmovně určitá část, samozřejmě nikoli nepodstatná, poslanců, kteří neopomínají ve sdělovacích prostředcích dávat sněmovně aureolu možná větší, než si zaslouží právě za dosavadní odvedenou práci. Ale na straně druhé okázale tvrdí, že současný stav, kdy je sněmovna v podstatě v rukou ministra vnitra, je úplně v pořádku. Já naopak tvrdím, že to v pořádku není.
Má-li být sněmovna, parlament, skutečně institucí zákonodárnou a suverénní, ]e právě v rámci této suverenity a nezávislosti nutné, aby i orgán, který má tuto sněmovnu chránit a udržovat pořádek v ní, byl pouze této sněmovně podléhající a byl prost jakékoli možnosti manipulace a ovlivňování zvenčí. Doufám, že jste si návrh tohoto zákona alespoň prohlédli a jistě víte, že země s demokratickou tradicí instituci samostatné Parlamentní stráže mají. Podotýkám, že jde o země s dlouholetou demokracií, jako je např. Velká Británie.
Myslím, že není třeba dále argumentovat. Komu se z přítomných kolegů poslanců chce být i nadále v podstatě rukojmím pana ministra Rumla, má skvělou možnost dát jemu a dalším ministrům, kteří se z podporovatelů totalitní moci stali demokraty přes noc, najevo svoji loajalitu při hlasování. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Rudolf Šmucr, připraví se pan poslanec Jindřich Nehera.