Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní ministryni. Předseda vlády mým prostřednictvím sděluje sněmovně, že se dohodli v té trojici, která byla pověřena odůvodněním, že za pana předsedu vlády a místopředsedu vlády a ministra financí pana Kočárníka vystoupí s odůvodněním ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička. Prosím pana ministra, aby se ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, kolegové, kolegyně z vlády, dámy a pánové, tu druhou část zákona, který nyní projednáváme, jsem podrobně zdůvodnil v prvním čtení projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně. Tento zákon byl projednán rozpočtovým výborem a bylo přijato určité usnesení.
Osobně i za předkladatele - to znamená za všechny členy vlády - nedoporučuji, aby tato část týkající se platů ústavních činitelů byla vyňata z tohoto zákona, aby byla projednána ve druhém čtení Poslaneckou sněmovnou a postoupena do třetího čtení jako součást zákona o odměnách státních zástupců. Důvody jsou za vládu jasné. V době, kdy dochází k tlaku na mzdy, v době, kdy dochází ke snižování objemu mzdových prostředků, které se vyplácejí v rozpočtových organizacích, kdy nedochází k poklesu výplaty jednotlivých mezd, ale ke snižování objemu mzdových prostředků, kdy jedním z problémů naší ekonomiky je růst mezd, který neodpovídá produktivitě práce, by měli právě ústavní činitelé jít příkladem. Proto celá vláda vidí jako nezbytné, aby současně s platy státních zástupců byly projednány i platy ústavních činitelů.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi. Návrh zákona jsme v prvém čtení přikázali rozpočtovému výboru. Usnesení výboru byla rozdána jako sněmovní tisky 141/1 a 141/2. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Jozef Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, rozpočtový výbor ve svém usnesení vám doporučuje, abyste oddělili projednání dvou věcí nikoliv z důvodů, které explicitně zmínil pan ministr Vodička ve svém doporučení, ale z důvodů zcela jiných. Rozpočtový výbor nemá vůbec nic proti tomu, aby ústavní činitelé a všechny osoby, jejichž platy se řídí zákonem o platech ústavních činitelů, měli snížený plat a podíleli se na příslušných restrikcích, a to možná i v míře větší, než vláda doporučuje. Rozpočtový výbor ovšem kategoricky vyslovil nesouhlas s tím, aby byl při této příležitosti bezdůvodně zničen systém, který právě spojil platy ústavních činitelů s platy všech zaměstnanců státní správy tak, aby - řečeno lidově a srozumitelně jednoznačně - ve chvíli, kdy se mění plat třeba prezidenta republiky, se musel měnit plat i posledního státního zaměstnance v poslední vesnici. O tom je naše základní stanovisko, proč jsme nesouhlasili s vládním návrhem.
Problém je v této situaci samozřejmě velmi komplikovaný. Kdybychom se nyní rozhodli přistoupit k projednání celého návrhu, dostáváme se do situace, že zde není navrženo žádné řešení, které by zachovalo systém a při tom úmysl vlády respektovalo. V takovémto případě by se zřejmě muselo uvažovat o variantách procedurálního řešení.
Např. jednací řád umožňuje oddělené projednání obou částí. Jednak jednací řád umožňuje vrácení výboru nebo dokonce přikázání i dalšímu výboru. O tomto všem by se muselo uvažovat, nebo by se muselo uvažovat o tom, že bude ve druhé části, kterou rozpočtový výbor nedoporučuje v podobě, jak byla vládou předložena, pokud taková bude vůle sněmovny, rozhodnout, že budou zkráceny lhůty po případném předložení ať nového vládního, případně poslaneckého návrhu, a to za předpokladu, že by k takovému řešení sněmovna dospěla.
Usnesení, kterým rozpočtový výbor současně vyzval vládu, aby věc řešila ve své kompetenci, chápu, že může být pro někoho usnesením, pro které by nerad zvedal ruku a podle kterého by nerad postupoval. Proto vše, co bude následovat, je jen záležitostí politické vůle a rozhodnutí, kterou z rozumných variant zvolíme.
Domnívám se, že základní je rozhodnutí, zdali bude základem jednání usnesení rozpočtového výboru, tj. vládní návrh v podobě usnesení rozpočtového výboru, nebo vládní návrh v původní podobě. A o tomto dát rozhodnout si myslím je základní věcí při projednávání tohoto návrhu.
Nyní dovolte, abych se krátce zmínil o problematice, kterou je třeba ještě v souvislosti s novelou řešit v některých částech zákona. A to rovněž s ohledem na to, že rozpočtový výbor přijal usnesení, jak je přijal, není navrženo. Jsou některé věci, které vyžadují řešení upravit náhrady u Ústavního soudu České republiky, jsou některé věci, které je třeba zpřesnit v obecné části zákona. Na to považuji za důležité upozornit. To by bylo možné buď opětovným přikázáním, tedy vrácením výboru, nebo při případném předložení nového návrhu.
Nyní k té části, která se zdá být až na jednu věc zcela nekonfliktní - k části návrhu platů státních zástupců. Zde bych si především dovolil upozornit jen velmi stručně, ale prosím, aby bylo významně vzato na vědomí, že v mezinárodním právním řádu existují ustanovení, která berou v ochranu platové poměry soudců, a že je tedy z logiky případného snižování je třeba důkladně prostudovat a zjistit, zdali je nebo není s pojetím právního řádu v Evropské unii k unii kompatibilní, kdybychom do případného snižování platů zahrnuli soudce. To samozřejmě má jistý vztah k platům státních zástupců.
Tam bych si rád dovolil upozornit na to, že státní zástupce v pojetí našeho ústavního práva je sice státním zaměstnancem, zřejmě jsou oprávněné ty výroky, které tvrdí, že nemůže být zařazen mezi ústavní činitele, jsou oprávněné zřejmě také ty výroky, které tvrdí, že není rovnocenné postavení se soudci z logiky zařazení v právním systému, ale domnívám se, že v jednom je to zcela shodné jako postavení soudce, jako postavení advokáta, a to je nezávislostí v trestním procesu.
Z tohoto důvodu považujeme, a proto jsme přijali takovéto usnesení v rozpočtovém výboru, za potřebné i platově postavit výrazně vysoko necelých tisíc státních zástupců, kteří jsou povinni a povoláni v trestním řízení chránit zájem státu. Samozřejmě je jen a jen na politické vůli rozhodnutí o tom, jak bude odpovězeno na otázku, kterou jsme poslouchali v debatách o přípravě této normy velmi často, na otázku "a proč musí mít státní zástupce přesně takový plat jako soudce". Jiní odpovídali otázkou: A proč nemají mít? Snažili jsme se poučit se, jak tomu je jinde. Obecné pravidlo neexistuje, ale ve většině evropských zemí a v těch zemích, které mají podobný právní řád jako my, je postavení rovnocenné. V každém případě považuji za velmi důležité, abychom postupovali tak, abychom tuto normu, platy státních zástupců, nezdržovali, a to i z logiky, která plyne z postavení jejich protistrany u sporů advokátů. Od rozhodnutí ministra spravedlnosti o výši tarifů je čas strávený státním zástupcem a advokátem honorován tak rozdílně, že v mnoha případech je rozdíl řádový. Samozřejmé platy advokátů nelze srovnávat s platy jakéhokoliv státního zástupce a jakéhokoliv státního zaměstnance obecně. Je to soukromá sféra se všemi riziky, které to má. To nicméně neznamená, že bychom se neměli snažit zachovat určitou relaci. To je další důvod, proč rozpočtový výbor, by (ne všemi hlasy, rozhodl, jak rozhodl.
Závěrem doporučuji, aby sněmovna přijala vládní návrh zákona, tisk 141, ve znění usnesení rozpočtového výboru, tisk 153.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Wagnerovi a k předloženému návrhu zákona otevírám rozpravu. Nejdříve její obecnou část. Do rozpravy se přihlásil písemně zatím jeden poslanec, a to konkrétně pan poslanec Rudolf Šmucr, kterého zvu k řečništi. Pan poslanec Šmucr je žádán. Další písemné přihlášky mám až do podrobné rozpravy. Hlásí se pan poslanec Jičínský, který se připraví po panu poslanci Šmucrovi.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, projednávaný třináctý bod dnešní schůze Poslanecké sněmovny, kterým je vládní návrh zákona o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců a o změně zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 138/1996 Sb., mě nenechává lhostejným a nutí mě kriticky zareagovat na tento vládní návrh. Pouze kosmetické úpravy tohoto navrhovaného zákona jsou nedostatečným řešením, které v podstatě zachovává výhody pro tuto privilegovanou skupinu občanů, z nichž se podstatná část horlivě podílela na funkčnosti zrůdného totalitního režimu, pod nímž většina národa trpěla. Na řadové občany se nikdo neohlíží. Je nedostatečným řešením spoléhat na různé sociální sítě, které mají zchudlým občanům... počkejte ... (Smích v sále. Poslanec Šmucr se špatně orientuje v textu.) ... které mají velké díry, jež zchudlým občanům sociální sítě nezachycují. Ti, co propadnou Vodičkovými sítěmi, jsou ponecháni svému osudu. Dojemná starost o vysokou životní úroveň pro přebujelý byrokratický aparát, který je proslulý svojí zkostnatělostí a leností, jen dokazuje, že se nejedná o rozvoj demokracie, ale naopak o upevňování postkomunistické totalitní moci, což si dnes uvědomuje kdekdo. Pan premiér na začátku své kariéry zdůrazňoval, že naše země je vinou komunistů zdevastovaná a tudíž nejsou dostatečné prostředky k tomu, aby náš národ mohl doufat, že se někdy dočká změny k lepšímu. Měl pravdu. Národ se zhruba po jedné desítce let nedočkal změny k lepšímu.. Dnes již neobstojí tvrzení premiéra, že za katastrofální ekonomický stav země mohou jen komunisté. Pan premiér by si měl uvědomit, že za tento špatný stav nese plnou odpovědnost nynější vláda, která dostala ekonomiku do kritického stavu. Řadoví občané dostávají podprůměrné mzdy, které jim neumožňují žít důstojným způsobem. Velice nevybíravým způsobem se vyjadřují občané z mnoha průmyslových i zemědělských oblastí na adresu vlády. Pro názornost mohu uvést příklad z Poldi Kladno, kde zaměstnanci dostávají tisíc korun jednou za tři měsíce. Tito zoufalí zaměstnanci nemají nárok na sociální podporu, protože jsou zaměstnaní.
Daleko horším jevem je skutečnost, že mnoho našich občanů se nachází v tak zbědovaném a zoufalém stavu, že nacházejí útočiště před nepřízní počasí pouze v kanálech, teplovodech a dalších člověka nedůstojných místech. Hovořím o nejubožejších občanech České republiky. Na jejich žalostný osud nereaguje žádná instituce.
Na závěr musím konstatovat, že pan premiér má výjimečně pravdu, když řekl, že náš stát je zchudlý. Samozřejmě jeho zásluhou, neboť se řídím starým moudrým příslovím, které cituji: Kde nic není, ani smrt nebere.
Rád bych ještě na závěr k těm, co se mi posmívali, řekl tolik, že to, že špatně vidím, není proto, že bych to neuměl přečíst, ale vidím špatné proto, že jsem dělal na elektrické peci 10 let a postupné ztrácím zrak.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Jičínský, připraví se paní poslankyně Rujbrová, které se veřejně omlouvám, protože jsem přehlédl její písemnou přihlášku.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážené shromáždění, mám jenom faktickou poznámku k vystoupení poslance Wagnera v té věci, když hovořil o tom, že mezinárodní právo nebo nějaké mezinárodní závazky by nám mohly bránit v úpravě platu soudců tak, jak je uvedeno. Osobně si myslím, že tomu tak není, že žádný mezinárodní předpis, žádná mezinárodní smlouva nebo nějaká deklarace tohoto druhu neexistuje.
Je samozřejmé pravda, že není zvykem snižovat platy, ale nemyslím si, že ona právnická zásada jura quesita má být zachována, že s nimi nelze hýbat, že je ústavní zásadou toho druhu, že by změna (pokud by ji parlament přijal) mohla být žalována u Ústavního soudu jako neústavní. V tomto smyslu tomu tak není. Tyto problémy v této míře jsou záležitostí právního řádu každé jednotlivé země, a ty ve svých předpisech tyto věci jistým způsobem řeší. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Wagner se hlásí s faktickou poznámkou.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, asociační dohoda nás řadí jistým způsobem k Evropské unii. Doporučení unie bychom měli respektovat. Mezi doporučení unie patří jistý respekt k platům soudců, o němž mluvil i můj předřečník.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Promluví paní poslankyně Rujbrová, další přihlášky do obecné části rozpravy zatím nemám.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, s pozměňovacími návrhy ve znění usnesení rozpočtového výboru, tisk 141/1 a 141/2, se lze ztotožnit jak pokud jde o důstojnější způsob odměňování státních zástupců s ohledem na společenský význam jejich práce, tak pokud jde o požadavek koncepčnějšího řešení snížení platů členů vlády, poslanců, senátorů a dalších představitelů státní moci. Zcela oprávněně však požaduje rozpočtový výbor, aby nezůstalo jen u zamýšleného, byť nepatrného, snížení platů ústavních činitelů, které si nepochybně získá sympatie široké veřejnosti, ale ve stínu tohoto zájmu se schovaly vládou nedávno zvýšené platové tarify pro zaměstnance ministerstev, od jejichž výše je odměňování ústavních činitelů odvozeno.
I když to vyplývá z logiky řazení pozměňovacích návrhů rozpočtového výboru, tisk 141/1, kde § 18 řeší účinnost zákona a zřejmě tedy má jít o poslední ustanovení tohoto zákona, chci upozornit, že vládní návrh, s nímž jinak kromě naznačených změn je vyslovován souhlas, obsahuje v části, která je označena jako část druhá, pod body 4 a 5 též změnu § 29 a 32 odst. 1, které se dotýkají odměňování soudců za práci přesčas a náhrady výdajů soudců. Ponechání těchto vládou navrhovaných změn v zákoně při současné akceptaci doporučení rozpočtového výboru by vedlo nutně k rozdílnému způsobu oceňování srovnatelného pracovního výkonu státních zástupců a soudců, např. při uvalování vazeb ve dnech pracovního klidu, v tomto případě ovšem v neprospěch soudců.
Podotýkám, že i soudce je ústavní činitel a výkon jeho funkce na rozdíl např. od funkce poslance vyžaduje i odbornost.
Za těchto okolností doporučuji nepodporovat vládní návrh změn § 29 a 32.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. Do obecné rozpravy se hlásí ještě pan ministr a poslanec Ivan Kočárník. Uděluji mu slovo.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych byl nerad, aby sněmovna žita v omylu a do tohoto omylu by mohla být uvedena rozpočtovým výborem. Chci říci, že návrh, který vypracovala vláda, na změnu platů ústavních činitelů, v žádném případě nenabourává systém vazby mezi platy, které jsou v rozpočtové sféře a které souvisejí s platy ústavních činitelů. Koeficienty, násobky atd. se tam zachovávají. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Přihlásili se páni poslanci Vodička a Wagner. Pan ministr měl přednost, ale pan poslanec Wagner změnil svoji poznámku na faktickou.
Poslanec Jozef Wagner: Dávám přednost panu ministrovi.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jindřich Vodička: Ona je to, dámy a pánové, víceméně také technická poznámka, týkající se paní poslankyně Rujbrové. Tarifní platy se netýkají pouze platů úředníků ministerstev či centrálních orgánů státní správy, ale celé rozpočtové sféry, která dnes čítá kolem 750 a 800 tis. lidí. Tarify jsou jednotné pro všechny.
V loňském roce růst příjmů zaměstnanců, pracovníků ministerstev, centrálních orgánů státní správy, byl 9 %. Nominální růst příjmů, tzn. tam, kde vláda bezprostředně má vliv na stanovení výše platů, byl pouze 9 %. Při zhruba stejné výši inflace v loňském roce to znamená, že odměňování ministerských úředníků (já cítím, že některým vadí odměňování ministerských úředníků) v loňském roce nezaznamenalo reálný růst. Růst odměňování ve zbytku rozpočtové sféry se odehrával úplně někde jinde a byl v nominálech 20 %, čili byl rychlejší a vyšší než ve zbytku národního hospodářství. Tarifní platy jsou stejné pro ministerské úředníky, lékaře, zdravotní sestry, učitele, čili ty kategorie, o které se také paní poslankyně Rujbrová a její kolegové z opozičních stran zajímají a tolik se o ně berou.
Hovoříme-li o tarifních platech, pak hovoříme o platech celé rozpočtové sféry, nejen státních úředníků v centrálních orgánech státní správy. Je nesmírně důležité, aby vládní návrh na redukci platů ústavních činitelů byl projednán a schválen. Tento návrh je třeba projednat současně s platy státních zástupců. V žádném případě se tím nenarušuje systém, který byl pro odměňování ústavních činitelů zaveden na základě poslaneckého návrhu zákona v minulém volebním období (nikoli na základě vládního návrhu).
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo se přihlásil pan poslanec Wagner. Já bych chtěl upozornit navrhovatele a zpravodaje, že mají možnost vystoupit se závěrečným slovem po skončení rozpravy, nicméně chtějí-li vystoupit v rozpravě, je to jejich právo.
Poslanec Jozef Wagner: Vystoupení v závěrečném slově má tu výhodu, že už vám nikdo nemůže odpovědět. Já bych se rád této výhody vzdal, aby ten, kdo namítal, mohl svou pravdu prokázat nebo abych já lépe prokázal, že pravdu mám já.
Pan ministr Kočárník má příležitost, aby prokázal, že se nemění základna. Pane ministře, v tom je malý, i když pro vás asi zanedbatelný rozdíl. Rozdíl je v pohyblivé složce mzdy. Tady je to pouze platový tarif. V původním zákoně je platový tarif plus něco, a tento rozdíl tvoří rozdíl platové základny. Proto měníte koeficient. Já se neobávám vám říci něco, co vám může připadat nevkusné, ale říkám to s naprostou otevřeností, že byste neměli takto obelhávat ani sněmovnu ani veřejnost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo se přihlásil předseda klubu ODA pan poslanec Mašek a pan ministr Kočárník. Chce-li pan ministr zareagovat, v tomto okamžiku jste v rovnocenném postavení, proto se vás, pane kolego, ptám. Pan kolega Mašek dává přednost panu ministru Kočárníkovi. Prosím, pane ministře.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Děkuji panu poslanci Maškovi za pořadí, které mi nechal. Já jsem nediskutoval o žádných platových základnách, diskutoval jsem o tom, že mechanismus propojení mezi platy v rozpočtové sféře, mezi tarifními platy a platy ústavních činitelů zůstává zachován a pokud bychom se podívali do stena, tak vy jste spíš, pane předsedo, zpochybnil, že tento mechanismus se zásadním způsobem narušuje, čili jakási vazba. O tom je ten spor, nikoli o platové základně.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Opět faktická poznámka poslance Wagnera.
Poslanec Jozef Wagner: Ano, o tom je ten spor. Spor je o tom, že tato sněmovna rozhodla, když se dělaly platy ústavních činitelů a když nabyl účinnosti tento zákon, který teď chceme novelizovat, že srovnatelné budou všechny příjmy státních zaměstnanců včetně pohyblivých složek a nikoli jen tarifní mzda. Nyní se to vrací do polohy jen tarifní mzdy. Takže příjmy se rozejdou, ale my budeme vytvářet dojem, že pořád platí stejné pravidlo. Toto měl říci pan ministr financí, bylo by jasné, co chce. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Ještě jedna replika, čili faktická poznámka ministra financí Ivana Kočárníka,
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Nechci se tady přít. Nevím, o jakých pohyblivých složkách pan předseda Wagner hovoří. To, co je ve stávajícím zákoně, to je tarif a k tomu může být 100 %, což je 2x tarif a 2x tarif je tam teď, opět vážení, v tomto návrhu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: O slovo se hlásí a urguje je pan poslanec Mašek, kterému nyní slovo uděluji. Další přihlášky do obecné rozpravy zatím nemám.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, já také chci ve svém vystoupení se dotknout toho sporu, který tady probíhá, pokud mě ovšem pan ministr Kočárník třeba bude poslouchat. Já jsem o té věci hovořil už v 1. čtení a popsal jsem tu situaci zcela přesně. Naprosto zvláštní mi připadá, že pánové ministři vystupují, jakoby ta rozprava v 1. čtení vůbec nebyla. Nevím potom, k čemu je zde institut tří čtení. Skutečnost je taková že nikoli že v zákoně je základní tarif a 100 %, nikoli. V zákoně je svázán plat ústavních činitelů s platem ve 12. tarifní třídě + maximální osobní ohodnocení, což je v současné chvíli 100%, ale zítra to může být 300% a v této chvíli dochází k dvojímu narušení tohoto systému.
První narušení, které je také systémové a je vážné a dělá si vlastně z celého systému legraci, je už to narušení, že vláda, které tyto platy sice podle jejích prohlášení nebo podle prohlášení pana premiéra připadají od samého počátku příliš vysoké, tak od té doby, co zákon byl schválen, několikrát zvýšila tarif ve třídě 12 a tím zvedla sama tyto platy. Jestliže nyní poté, co před několika měsíci a vlastně pár týdnů před tím, než se podával tento návrh zákona, zvedla ty platy znovu, a to o 8,8 % ve třídě 12, tak sem dává změnu koeficientů, tak i kdyby se to týkalo maximálního osobního ohodnocení, ale i platového tarifu, tak by samozřejmě došlo k rozbití toho systému. To je přece legrace, to přece není žádny systém. Prostě vláda to zvedne a sem zase dá koeficient 0,9, příště 0,8, 0,6 atd. A jaký je to potom systém? Žádný. Systém by byl prostě rozbit. To je první rozbití.
To druhé narušení spočívá v tom, o čem se tady hovořilo, že nejenže vláda udělá toto, ale ještě se pokusila toto svázat jen se základním tarifem, což by jí umožňovalo u státních úředníků - a uvědomte si, že z hlediska rozpočtového, pane ministře, jde především o platy státních úředníků, těch je podstatně více, než je nás, ústavních činitelů, ačkoli nejsou tak vidět, nehovoří o nich tolik sdělovací prostředky - takže platy těchto státních úředníků, by bylo možné zvýšit několikanásobně např. tím, že by se nezvedal tarif, ale zvedalo by se osobní ohodnocení, a nedotklo by se to nijak platů členů vlády, a ostatních ústavních činitelů. A to je právě to, čemu tento zákon chtěl zabránit a bylo to vůle minulé sněmovny, a soudím, že je to vůle i sněmovny této.
Z toho důvodu rozpočtový výbor rozhodl tak, jak rozhodl a protože si je vědom, že nelze tento zákon zcela zamítnout, a to především proto, že je potřeba velmi nutně ta úprava platů státních zástupců, tak se rozhodl vypustit tuto část zákona a upravit v této věci platy státních zástupců. Rozpočtový výbor ovšem nechce, aby nedošlo ke snížení platů ústavních činitelů, dokonce nechce, aby v příštím období tyto platy dále rostly tím, že by vláda zase zvedala platy ve třídě 12. Ono totiž když ten systém narušíme a přijmeme dnes tento zákon a vláda za pár týdnů, protože nejméně 2x ročně zvedá obvykle tyto tarify, zase zvedne tarif, tak se vrátíme pěkně na částku, kterou dnes ústavní činitelé berou a zase pěkně potichu a je to celé Kocourkov.
Takže z toho důvodu rozpočtový výbor také doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout ještě doprovodné usnesení, které má dva body nebo má 1 bod, ale tyká se dvou záležitostí. Jednak doporučuje tímto usnesením Parlament vládě České republiky, aby v souvislosti s doprovodnými opatřeními ke korekci hospodářské politiky zrušila své usnesení ze dne 23. 12. 1996 a na ně) navazující nařízení vlády v té části, v níž došlo ke zvýšení nejvyššího platového tarifu stanoveného pro zaměstnance ministerstev a tím i ke zvýšení platů a dalších náležitostí členů vlády, poslanců, senátorů a dalších představitelů státní moci, ale kromě toho, protože když to vláda učiní, vrátí tyto platy na úroveň konce roku 1996, rozpočtový výbor doporučuje v tomto usnesení zároveň doporučit vládě České republiky, aby v příštím období zmrazila růst nejvyššího platového tarifu zaměstnanců ministerstev tak, aby došlo k reálnému poklesu platu těch představitelů státní moci, některých státních orgánů a soudců, kteří jsou odměňováni podle zákona č. 236/95 Sb. Toto řešení rozpočtového výboru je tedy daleko systémovější, to za prvé, a za druhé účinnější než to, co vláda navrhuje. Ono totiž vrací ten míček tam, kam patří, vrací ho vládě, protože podle zákona vláda má výši těchto platů ve svých rukou. Popravdě řečeno, je tomu tak, že vláda klidně mohla své i naše platy snížit. Musela by ovšem snížit platy svých úředníků, a tím ušetřit výraznou částku pro daňové poplatníky. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Registroval jsem přihlášku v pořadí ministr financí Kočárník, ministr práce a sociálních věcí Vodička, a pan poslanec Vojíř. Upozorňuji, že je 15.40 hod a máme jen několik málo minut k projednávání tohoto bodu.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Pane předsedající, vážená Poslanecké sněmovno, přiznám se, že je mi trochu trapně se tady handrkovat o platy, nicméně označit návrh, ať vláda sníží svým nařízením tarifní plat ve 12. třídě jako systémovější, mi připadá už naprosto crazy comedie. To vypadá, jako bychom nevěděli, že celá tarifní stupnice je nějak odstupňovaná podle nějaké logiky.
Není možné s jediným tarifem manipulovat. V tarifní třídě 12 jsou zařazeni ředitelé škol, specialisté, a těm teď řekneme: Ano, vám všem, protože Poslanecká sněmovna nechce snížit platy tak jak to vláda navrhla, z tohoto důvodu snížíme platy? Tam nejde jen o státní úředníky, to je hluboký omyl. Pan ministr Vodička vysvětloval, že se to týká celé rozpočtové a příspěvkové sféry, která má tarifní platy - 800 000 lidí. O to jde. Přestávám rozumět, když se můžeme podrbat takhle, tak se chceme drbat takhle. Debatě skutečně přestávám rozumět. Rozuměl bych, kdyby tady zazněl názor na rovinu: ano, není vůle v Poslanecké sněmovně, aby se platy ústavních činitelů snížily. Tomu bych rozuměl, je to poctivé, tak si to řekněme a nedělejme kolem toho komedii.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Mám chápat přihlášku pana poslance Maška jako faktickou poznámku? Pak máte, pane poslanče, přednost před vystoupením ministra Vodičky.