Místopředseda PSP Jiří Honajzer: V 10 hodin 28 hodin se s faktickou poznámkou přihlásil pan poslanec Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, dámy a pánové, dostala velmi zajímavý ráz tato debata. Chtěl bych připomenout, že mně by v té odpovědi stačilo - alespoň u těch orgánů, kde je pan dr. Macek členem statutárního orgánu, kde má podpisové právo, že tak učinil on sám místo čestného prohlášení, protože on takové právo má jako člen statutárního orgánu.
U té dozorčí rady nezbývá než postup, který tady pan ministr nastínil, akceptovat, ale u těch ostatních tomu tak není.
Jako komerční právník - advokát - jsem se těmito věcmi v obchodním rejstříku živil. Myslím, že toto by mohlo být sněmovně řečeno na rovinu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Promluvil právník. Táži se, zda se hlásí ještě někdo do rozpravy. Není tomu tak - rozpravu proto končím.
I v druhém vystoupení paní poslankyně Fischerové jsme slyšeli návrh na nesouhlasné usnesení s odpovědí ministra Stráského. Nechám v následujících okamžicích o tomto návrhu usnesení hlasovat. Před hlasováním vás odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 38.
Kdo souhlasí s návrhem usnesení tak, jak jej přednesla poslankyně Fischerová, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti? Konstatuji, že z přítomných 142 poslanců hlasovalo 92 pro, a 37 proti. Návrh byl schválen.
Dámy a pánové, dalším bodem dnešního programu poté, co jsme projednali písemné odpovědi na interpelace, je
10.
Vládni návrh zákona o oceňování majetku
Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal místopředseda vlády a ministr financí pan Ivan Kočárník a zpravodaj rozpočtového výboru pan poslanec Jozef Wagner.
Včera jsme projednávání bodu přerušili po vyslechnutí úvodních slov navrhovatele a zpravodajů. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásilo již několik poslanců. První je pan poslanec Libor Kudláček, kterému uděluji slovo. Připraví se pan poslanec Brožík.
Prosím o klid a žádám vás, abyste věnovali pozornost řečníkům, nebo případně opustili sněmovní síň.
Pane poslanče, uděluji vám ještě jednou slovo.
Poslanec Libor Kudláček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, s lítostí jsem zahlédl, že zde není zpravodaj pan kolega Wagner. Chtěl jsem mu vzkázat, že jsem včera po jeho úvodním slově lehce zaváhal po jeho elegantním něžném zavrčení, že tento zákon byl spojen s tolika lobbyisty a s tolika aktivitami vůči každému ze dvou set poslanců. Někteří ukazují, že ne. To je dobře. Myslím, že o to nejde.
Pravda je, že přípravu a projednávání návrhu zákona provázely poměrně rozsáhlé diskuse. Zachytil jsem diskuse odborné, ale i laické veřejnosti, a to při nejmenším v její části, která buď přišla, nebo přijde do styku s materií zákona, což se dříve nebo později může stát kterémukoliv z občanů země.
Očekávalo se od zákona, že nová zákonná úprava oceňování pro vymezené účely - toho jsme si vědomi - a to především daňové, přinese progresivní pojetí přiměřené zvyklostem a potřebám tržního prostředí, přinese posun od administrativních metod zjištění ceny pro zákonem vymezené účely ke způsobům zohledňujícím skutečné poměry na trzích s nemovitostmi, s movitými věcmi a s právy.
Minulý parlament neshledal na tehdy předložené verzi zákona tento posun dostatečný a pokud vím, návrh odmítl.
Základní obsah zákona se v námi projednávané verzi příliš nezměnil a myslím, že to samo o sobě není dobrý signál. Dovolte mi několik věcných poznámek k obsahu zákona, respektive několik hlavních problematických bodů, které v něm spatřujeme.
Návrh sice formálně uvádí, respektive potvrzuje již užívané instituty v některých daňových zákonech v praxi, jako je institut ceny obvyklé, to je takové, kterou lze dosahovat na trhu s příslušným statkem, a zároveň se však uvádí, že se této ceny používá, pokud tento zákon nestanoví jinak, při čemž ve většině dalších pasáží zákona se stanoví povinný konkrétní způsob stanovení ceny. Opakuji, že jsem si vědom, že vždy jde o stanovení ceny pro vymezený účel, nikoliv pro směnu zboží, pro prodej, koupi a podobně.
Vyhláškou stanovené ceny se od tržních cen výrazně liší. Je to zřejmé, a kdo s touto materií přišel do styku to ví, nejvíce v případě nemovitostí. Jestliže se na příklad postupuje podle velikostních kategorií obcí, je evidentní, že jiná situace je v obci s 1 000 obyvateli na kraji Prahy a jiná v obci stejně velké na příklad na Českomoravské vrchovině. Myslím, že tyto rozdíly mohou být příčinou mnoha nelogičností, "nespravedlností", ale mohou také být i prostorem pro spekulativní chování. Proto - pokud mohu soudit - na příklad banky nebo soudy dnes vyhláškové ceny neberou příliš do úvahy, pokud potřebují z nějakého účelu ceny zjišťovat.
Protiargumentem navrhovatele je tvrzení, že u nás dosud není k dispozici dostatečně rozsáhlý soubor informací, které by umožňovaly využití reálných a nikoliv administrativně stanovených cen. To je určité pravda a k té nezbývá než alespoň položit otázku, jak daleko je příprava takového registru. V každém případě, při obecně správném odkazu na ceny obvyklé, jsou pro vlastní praxi tak přísně stanoveny režimy pro různé druhy statků, respektive se tak jednoznačně přiřazují metody ocenění k těmto druhům, že se nelze vyhnout otázce, zda tady státní správa neumí, nebo nechce překročit vlastní stín a uvolňovat postupně mocné nástroje, které v této specifické oblasti drží a ze státu prostřednictvím vyhlášek a úřednické praxe dělá stále dominantního hráče v této oblasti.
V konfrontaci používání tzv. ceny obvyklé, tedy na trhu dosažené či dosažitelné, a cen určených podle vyhlášky tak, jak je to v návrhu obsaženo, mohu snést ještě řadu dalších pochybností a sporných míst. Jen namátkou: zákon - alespoň tak, jak jsem jej četl - neurčuje přesně, kdy se použije cena obvyklá a kdy jiný způsob. To může způsobit určité potíže. Ve výčtu těchto jiných způsobů se používají právě ty, které lze použít pro konstrukci ceny obvyklé. To je určitý paradox.
Problémy může vyvolat konfrontace s tou částí obchodního zákoníku, kde se při oceňování nepeněžních vkladů majetku a závazků pro účely ocenění určuje, že ocenění mají provést nezávisle na sobě dva znalci. Obchodní zákoník jako právní předpis nejméně stejné právní účinnosti a síly neurčuje konkrétní způsob, zatímco tento zákon o oceňování ano. Jde na příklad o proceduru použitou v případě nedávných transakcí s akciemi Unipetrolu. Dále nelze přehlédnout, že ceny pro vyvlastnění v případě veřejného zájmu neurčuje nikdo nezainteresovaný, ale stát, který má zájem na cenách co nejnižších a zákon umožňuje v tomto případě výjimku ministru financí.
Na příklad u ocenění staveb tzv. výnosovou metodou, to je odhadem, kolik která nemovitost může v budoucnosti vynést zisku, se bude postupovat podle předem stanovených tabulek a kriterií vyhlášky, nikoliv podle reflexe proměnlivých, pružných charakteristik trhu, individuálních poměrů na trhu.
A že se při jinými zákony vyžadované kontrole vykazování majetku investičních společností a fondu budou rovněž používat vyhláškové ceny, které v praxi mohou být výrazně vyšší nebo výrazně nižší než ceny reálné, a to rovněž poskytuje určitý prostor pro spekulativní chování. Víme všichni, jak je to citlivý problém.
Je tedy zřejmé, že hlavním účelem zákona - a neříkám, že nějak skrývaným - je vytvořit oporu právně silnější povahy pro dnešní praxi vyhláškového oceňování pro vymezené účely, která je stejná jako minulá a se svobodnými vztahy tržního prostředí se nadále rozchází. Takovou potřebu je možné z legislativního hlediska chápat, musíme si však být vědomi, že tomu tak je, že nelze očekávat, že nastane praxe nová, a že si skutečně na lepší poměry v této oblasti, bude-li zákon přijat, musíme ještě pár roků počkat, což není pro zákon nějaká dobrá vizitka. Bude-li tomu tak, je třeba vyžadovat na vládě a na Ministerstvu financí, aby alespoň v příslušných vyhláškách byl vytvořen maximálně možný prostor pro sbližování reality skutečné s realitou administrativní. K výraznější deregulaci nedojde, a to je škoda.
Dovolte ještě závěrem zmínku o jednom podstatném problému, který je uváděn jako jeden z hlavních motivů potřebnosti zákona. Už jsme o tomto problému zde mnohokrát slyšeli, jde o ten, se kterým se setkávají berní úřady v situacích, kdy podle jejich názoru firma, spojená především vlastnicky se zahraniční firmou, snižuje vlastní daňový základ tím, že zahraniční, zpravidla mateřské společnosti, prodává své výrobky výrazné nápadné lacino. Pro tyto případy tzv. "transfer pricing", jak pan ministr uvedl, se zde navrhuje zákonem zakotvit možnost pro ocenění podle zvláštních předpisů, které umožní dodanit příslušný rozdíl. Dovolím si zde nabídnout poněkud obecnější doporučení pro postup proti takové formě daňového úniku. Tím je výraznější snížení daní, což by pomohlo odstranit nebo snížit příčiny motivace k takovému jednání a nejenom řešit následky.
Obecnou pravomocí řešit následky - a já říkám otevřené, že zde nepřipisuji žádný apriorně špatný úmysl - zvyšujeme nejistotu daňových poplatníků, kteří mohou pouze doufat, že stát bude své mocné zbraně využívat skutečně pouze k účelům pro které státní orgány parlament takto vyzbrojil. Nechám na vašich zkušenostech, zdali se tak vždy děje a zda si myslíme, že ministerský úředník stanoví správnou cenu lépe než kdokoliv jiný.
Aby mi bylo správně rozuměno: nehájím zde zájmy firem - to je můj vzkaz zpravodaji panu kolegovi Wagnerovi - které podnikají podobné daňové triky, ani nehájím zájmy desítek nebo stovek odborných institucí, které se na mnohé z nás obracely. Myslím, že nám jde o to, aby se působnost státu postupné skutečně soustředila na strážení pravidel rovných podmínek na trhu, aby na něm stát nevystupoval jako subjekt zainteresovaný na výsledku jednotlivých úkonů, aby uměl vybrat daně, ale nejenom tak, že daňové poplatníky opřede hromadou snadno zneužitelných předpisů, ale jde nám o to, aby celková míra regulace právních vztahů se spíše snižovala, a aby se díky tomu snižovala i byrokratická a jiná zátěž občanů.
Přiznávám, že na mne návrh zákona nepůsobí tímto směrem, že je skutečně pouze zákonným zastřešením vyhláškové praxe a bude-li přijat, nezbývá, že se soustředit na přípravu změny takového prostředí. Po těch měsících diskusí, o kterých jsem se na počátku zmiňoval, jsem dospěl k závěru, že proti logice zákona nelze dost dobře podat pozměňovací návrh a proto tak neučiním ani v podrobné rozpravě. Vezměte, prosím, tuto moji kritiku návrhu zákona jako něco, co podle mého názoru zaznít mělo, ať už bude nebo nebude zákon přijat a jako názor na to co zákon přinese nebo bych mohl říci ve světle toho o čem jsem mluvil, co nepřinese. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kudláčkovi a zvu k řečništi pana poslance Brožíka. Připraví se pan poslanec Petr Vrzáň.
Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, stojím zde před sněmovnou při projednávání opakovaného druhého čtení zákona o oceňování majetku dle tisku č. 48, resp. 48/1, který tato sněmovna vrátila rozpočtovému výboru ke druhému čtení dne 5. 2.1997.
Akceschopnost pana ministra Kočárníka mne za dva dny přesvědčila, jak je důležité - samozřejmě po poradě Ministerstva financí a České národní banky - tento zákon protlačit ještě na únorové schůzi sněmovny. Svolaný rozpočtový výbor na 12.2.1997, na který jsem byl písemně pozván, projednal znovu tento zákon v 8.00 hodin a pan předseda rozpočtového výboru nebyl ochoten přesunout toto projednávání ani o 15 minut, kdy jsem se omluvil, neboť jsem byl na řádném zasedání Dozorčí rady FNM. Opakuji, vrácený zákon byl v 8.15 hodin schválen v původním znění usnesením rozpočtového výboru č. 111, když jsem se na jednání rozpočtového výboru dostavil.
Bohužel, druhé čtení se ve sněmovně nekonalo, ale moje překvapení bylo i v případě, kdy tento zákon nebyl zařazen ani na následující schůzi a nikdo o jeho osud nejevil zájem. Možná mělo Ministerstvo financí jiné problémy, možná, i odstoupení pana náměstka Rudlovčáka zbrzdilo toto tak důležité projednávání zákona, o kterém nás vehementně pan ministr Kočárník na únorové schůzi přesvědčoval.
Mám zato, že Ministerstvo financí si se zněním tohoto zákona zřejmě moc neví rady, protože v podobném znění byl tento návrh vládě vrácen již v minulém období dne 16. 4.1996. Vím, že není ještě podrobná rozprava, ale přesto stále uvažuji, zdali by se tento zákon neměl jmenovat - s dovolením jednoho z našich kolegů ze sněmovny - "zákon o oceňování majetku převážně regulovanými cenami, vytvořenými Ministerstvem financí (resp. jeho úředníky) na základě neexistujících vyhlášek".
A to z toho důvodu, že právě takovéto označení zákona přesně vystihuje jeho podstatu. Zákon schvaluje oceňování podle vyhlášek, které nejenže neexistují, ale v některých případech ani existovat nemohou, jako např. oceňování podniků.
Vyhovuje vůbec tento zákon, který má podle důvodové zprávy vytvořit právní rámec především pro soustavu daní a poplatků "Listině základních práv a svobod", kdy 80 % všech paragrafů má přímý odkaz na nějakou vyhlášku a žádná vyhláška dosud neexistuje ani nebyla v návrhu předložena odborné veřejnosti.
Pokud mi mé vědomosti umožní počítat do jedné, je v současné době v platnosti pouze a právě jen jediná vyhláška, a to ještě špatná, 6. 178/1994 Sb., Ministerstva financí, o cenách staveb, pozemků a trvalých porostů. Za dvouleté období existence se jednoznačně prokázalo, že ceny obvyklé na trhu se od cen zjišťovaných podle této vyhlášky liší zcela diametrálně. A právě proto, že větší a podstatná část zákona je věnována nemovitému majetku, je pro účely oceňování zcela nevhodně koncipován. Já bych si dokonce dovolil tvrdit, že ty první dvě hlavy jsou jakési vymezení pojmů a dojmů, jako asi úvodní skripta na Vysoké škole ekonomické, protože se snaží, v rámci koncipovanosti, o cenu zjištěnou podle předpisu, tj. podle vyhlášky, pokládat za cenu obvyklou, a to není možné.
Dále musím připomenout, že tento návrh zákona nereflektuje skutečnost, že je již připraven návrh věcného záměru zákona o dani z nemovitostí, který vychází z nové koncepce oceňování nemovitostí a měl by tím být vytvořen i základ daně dědické, darovací a dané 2 převodu nemovitostí. To samozřejmě vše s výhledem na vstup České republiky do Evropské unie a nutnost přizpůsobit naši legislativu principům běžných zemím Evropské unie.
Je mi jasné, že předělat takovýto návrh zákona pozměňovacími návrhy ve druhém čtení zde ve sněmovně je zcela nemožné a proto, i když celá filozofie hlavy jedna a hlavy dvě je zcela nekoncepční, nebudu dnes navrhovat zákon ve druhém čtení zamítnout a už vůbec ne vrátit k přepracování, neboť čas by utíkal a sněmovna by se nového zákona určité nedočkala.
Přesto v podrobné rozpravě přednesu některé pozměňovací návrhy k hlavě IV, které jsem dal k dispozici i panu ministrovi. Věřím, že je gentlemansky využije, i když s ním jsem do školy také nechodil. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Faktická poznámka. Pan poslanec Wagner chce a má právo na faktickou poznámku.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové, nejdříve jako zpravodaj a poté jako předseda rozpočtového výboru musím některá sdělení předřečníka uvést na pravou míru.
Výbor byl svolán podle § 36 zákona o jednacím řádu o svolání schůze na základě písemné žádosti 10 poslanců, Členů výboru, mezi nimiž jsem nebyl. Termín schůze byl stanoven tak, aby bylo možné projednat i druhý bod, o který páni poslanci žádali a který potřebovala kancelář této sněmovny, a to je změna platového řádu poslanců. Tak zněla pozvánka a žádnou omluvu od jakéhokoli poslance, který by nebyl členem výboru, jsem nedostal ani písemně ani jinak. Koneckonců jednací řád nemluví nic o tom, že je potřeba dbát možnosti kohokoli z nečlenů výboru poslanců, jak se může nebo nemůže dostavit na schůzi výboru. Pokud by tomu tak bylo, tak by se žádný výbor nemohl sejít včas. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Brožík se hlásí o slovo. Mám tomu rozumět tak, že se hlásíte o faktickou poznámku? Jinak je tu pořadí stanoveno. Já bych prosil, pánové, abyste si případné výklady eventuálně ponechali mimo sněmovní síň, ale samozřejmě na to máte právo, pane poslanče.
Poslanec František Brožík: Já bych chtěl také reagovat na pana předsedu rozpočtového výboru. Jestliže tady ukazuje jakýsi dokument, já tady mohu ukázat dokument - pozvánka na 11. schůzi rozpočtového výboru, kde je jasně napsáno: přizváni poslanec Brožík, hospodářský výbor. Já jsem dva dny předem upozorňoval tajemníka pana kolegu Jelínka i paní sekretářku Závodskou, že máme řádné zasedání dozorčí rady svolané již 3 neděle předem a že přijdu na jednání rozpočtového výboru o čtvrt hodiny později, abych se dostal z Fondu národního majetku do Parlamentu. Přesto toto nikde nebylo reflektováno a prostě bod mohl být posunut o tu čtvrthodinu později, ale nebyl. Není to moje vina, jestli to je věc organizační z hlediska rozpočtového výboru, já jsem se řádně těmto lidem omlouval.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Samozřejmě vám nemohu zabránit ve faktické poznámce, ale ještě jednou apeluji, páni poslanci, abychom se věnovali meritu věci, tj. projednávání návrhu zákona. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jozef Wagner: Já budu, pane místopředsedo, kratší než vaše upozornění. Pouze sděluji: Rozpočtový výbor přijal usnesení v 15 minutách proto, že ho přijal ve stejném znění jako na první schůzi a ve stejném znění přijal usnesení výbor zemědělský. Nemám co dodat víc.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme pan poslanec Petr Vrzáň. Do obecné rozpravy dalších písemných přihlášek nemám.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že ani po opětovném projednání vládního návrhu zákona o oceňování majetku nenabyla tato předloha znění přijatelného pro klub SPR-RSČ, je nucen konstatovat v tomto případě své negativní stanovisko a tedy jeho jménem navrhuji podle § 93 odst. 2 jednacího řádu Poslanecké sněmovny tento návrh zákona zamítnout.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, pane poslanče, zaregistroval jsem váš návrh. O slovo se přihlásil ministr financí pan Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych řekl teď, v rámci obecné rozpravy k tomuto zákonu, dvě poznámky.
Myslím si, že je charakteristické, že tento zákon, který má přispět k tomu, aby oceňování bylo spravedlivější než je dnes, který má přispět k tomu, aby byly omezeny daňové úniky, že tento zákon je provázen nesmírnými komplikacemi v projednávání ve sněmovně.
Chci říci, že jsme udělali všechno pro to, aby se mohli všichni dotčení a zainteresovaní poslanci s tímto zákonem seznámit. Uspořádali jsme několik seminářů, kde se k jednotlivým ustanovením diskutovalo. Sezvali jsme k tomuto zákonu i všechny odhadce, všechny zainteresované lidi. A tento zákon je výsledkem prostě jistého konsensu. A ti, kdo hovoří o tom, že je prostě nějaký podivný nebo něco takového, prostě nemají pravdu. Podobné zákony jsou v Evropské unii, v zemích Spolkové republiky Německo apod. Můžeme vám tady tyto zákony prostě ukázat, předvést. Nejde o žádné subjektivní stanovování úředníky nějaké ceny. Ta cena je na základě zákona a z toho plynoucí vyhlášky a je potom rovná pro všechny subjekty, čili nemůže tady nikdo individualizované postupovat, nemůže subjektivně toto stanovovat. To je jedna věc, kterou jsem chtěl říci.
Druhá věc. Pan poslanec Kudláček naznačoval, jako by ceny, které jsou nebo budou na základě zákona stanoveny, pokud jde o nemovitý majetek, pozemky apod., jako by ony se odchylovaly od cen tržních. Chci vás všechny ujistit, že v rámci finančních úřadů se tvoří databáze skutečných tržních cen, za které byly prodávány nemovitosti, za které byly prodávány pozemky v tom či kterém regionu. Samozřejmě, že při tvorbě vyhlášky a všech těch koeficientů se k tomuto přihlíží, takže dochází k tomu, že se cena, která vzniká z vyhlášky na základě toho budoucího zákona, blíží velmi intenzivně cenám, které jsou tržní. čím větší databáze bude, pokud jde o jednotlivé ceny z kupních smluv, tím větší bude přiblížení k tržním cenám. To si myslím, že je nesporné a že nikdo nemá zájem na tom, aby byly nějaké tržní vztahy na této bázi křiveny.
Jedno další nedorozumění, které je, a zaznívá velmi často, je, jako by byla vydána spousta vyhlášek. Nebude. Já už jsem to říkal při diskusích, když jsem byl v klubech. Bude pouze jedna vyhláška, žádné množství vyhlášek prostě nebude, čili bude pouze jedna vyhláška, která vytvoří právě ten prostor pro průběžné přibližování cen, které jsou potřeba pro daňové účely v přibližování tržním cenám, jak jsem řekl. čili prosil bych o to, aby byl takto tento zákon vnímán. Vím, že je předmětem obrovského lobování, nicméně chci věřit tomu, že sněmovna má stejný zájem jako mám já, jako má Ministerstvo financí, na tom, aby daňové úniky se omezovaly a aby v rámci zdanění byl posilován princip daňové spravedlnosti. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi. Do obecné rozpravy dalších přihlášek nemám, tudíž obecnou rozpravu končím a poprosím pana zpravodaje, aby mě upozornil, zdali vedle návrhu na zamítnutí, který podal pan poslanec Vrzáň, padl v rozpravě ještě jiný návrh, pane zpravodaji Wagnere? Padl návrh na vrácení do výboru, nebo jen na zamítnutí? Jen na zamítnutí. Děkuji panu zpravodaji a tudíž jsem v souladu se zákonem o jednacím řádu v tomto okamžiku povinen nechat proběhnout hlasování o návrhu, který přednesl pan poslanec Vrzáň, tj. návrhu na zamítnutí tohoto zákona.
Odhlásím vás na vaši žádost, požádám o novou registraci. Chtěl bych nechat čas zhruba 30 sekund až jednu minutu na to, aby se dostavili z kuloárů do sněmovní síně poslanci. Obě strany sněmovny jsou prořídlé zhruba stejně.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 39, ve kterém hlasujeme o tom, kdo je pro, aby tento návrh zákona byl zamítnut.
Kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti?
Konstatuji, že z přítomných 148 poslanců bylo 20 pro, 81 proti. Tento návrh nebyl přijat.
Můžeme pokračovat v podrobné rozpravě, kterou tímto zahajuji. Oznamuji, že mám zatím jednu přihlášku, a to pana poslance Františka Brožíka, kterého žádám, aby se ujal slova.
Poslanec František Brožík: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, důvodem pozměňujících návrhů, které předkládám v podrobné rozpravě v rámci opakovaného druhého čtení návrhu zákona podle tisku č. 48, je snaha v maximální možné míře objektivizovat oceňování veřejně obchodovatelných cenných papírů neobchodovaných na veřejném trhu a veřejně neobchodovatelných cenných papírů. Navrhované změny mají odstranit nebezpečí, že např. občanu v rámci dědictví budou zpoplatněny zcela bezcenné dluhopisy emitenta, který je v konkurzu, a to z jmenovité hodnoty včetně úroků, na které má ke dni ocenění právo, přičemž situace emitenta mu nezaručuje prakticky žádný výnos z tohoto dluhopisu. Budou-li takové cenné papíry součástí dědictví, pak Je nelze odmítnout a vyměřená dědická daň bude v nepoměru k hodnotě dědictví. Žádný způsob oceňování není dokonalý, je však potřeba odstranit zbytečné tvrdosti v dopadech na daňové a poplatkové zatížení občana.
Pozměňovací návrh č. 1 - hlava čtvrtá - cenné papíry:
V § 19 odst. 1 písm. b) doplnit na začátek tohoto odstavce slovo "tuzemské" a dále pokračujeme "a zahraniční, obchodované pouze ...".
Zdůvodnění: S tuzemskými cennými papíry obchodovanými pouze na zahraničním trhu návrh vůbec neuvažuje, přestože po změně devizového zákona, kdy pro určení, zda jde o tuzemský či zahraniční cenný papír, je určující sídlo emitenta (a nikoliv již místo plněni), je taková situace velmi dobře možná. Např. eurobondy vydané českými emitenty v zahraničí a obchodované pouze na zahraničních burzách.
Pozměňující návrh č. 2 - § 20 odst. 1 písm. a) zní: původní text "a) akcie a podílové listy" - celý odstavec zůstává ve stejném znění - doplňuje se na konci větou "pokud není prokázaná jiná hodnota vlastního jmění".
Zdůvodnění: V době oceňování se hodnota vlastního jmění podle poslední účetní uzávěrky může od aktuální hodnoty odlišovat v obou směrech velmi výrazně, dokonce i řádově.
Písm. b) zní: Nový odstavec b): Dluhopisy s připojeným kupónem určujícím výnos nebo způsob stanovení výnosu jmenovitou hodnotou se zahrnutím úroků, na něž má majitel ke dni ocenění právo, popř. s přihlédnutím k jiným očekávaným výnosům, pokud je lze ocenit, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti cenu vyšší nebo nižší.
Písm. c) zní: Dluhopisy, u nichž je úrokový výnos stanoven rozdílem mezi jmenovitou hodnotou a emisním kursem jmenovitou hodnotou sníženou o poměrnou část rozdílu mezi průměrným emisním kursem a jmenovitou hodnotou do doby splatnosti, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti cenu vyšší nebo nižší. Poměrná část podle předchozí věty se určí jako podíl počtu dní zbývajících ode dne ocenění do dne splatnosti dluhopisu a celkové doby splatnosti dluhopisu určené ve dnech.
Zdůvodnění: Rozdělení textu na kupónové a diskontované dluhopisy a zpřesnění textu, aby nedocházelo k výkladovým problémům při oceňování u dluhopisů s kupónem, které jsou zároveň vydávány za nižší než nominální hodnotu. Dále připojení dodatku, který umožňuje zohledňovat aktuální stav emitenta (konkurs, likvidace, neschopnost dostát svým závazkům) a je analogický k navrženému oceňování pohledávek.
Písm. d) zní: Směnky jmenovitou hodnotou, na kterou jsou vystaveny, směnky opatřené úvěrovou doložkou jmenovitou hodnotou se zahrnutím úroku, na nějž vzniklo majiteli směnky právo ke dni ocenění, neodůvodňují-li zvláštní okolnosti cenu vyšší nebo nižší.
Zdůvodnění: Přečíslování vzhledem k rozdělení bodu b) na dva body a možnost zohlednění aktuální situace výstavce směnky analogicky k pohledávkám a dluhopisům.
Písm. e): Dosavadní písm. d) se označí jako písm. e) a dosavadní písm. e) se celé vypouští.
Zdůvodnění: Přečíslování a vypuštění samostatného bodu o vkladových listech a vkladech. Vkladový list je cenným papírem a oceňoval by se podle nově navrhovaného písm. h). Vklad, neboli peněžní částka se ocení podle § 21.
Písm. h): Dosavadní písm. h) se vypouští a písm. ch) se označuje jako písm. h) a zní: h) ostatní cenné papíry cenou obvyklou.
Zdůvodnění: Cena obvyklá se navrhuje zejména pro cenné papíry, které nejsou vyjmenovány v předchozích bodech, neboť - přestože reálně existují - nejsou zcela zatím upraveny našimi zákony, např. ADR, GDR - neboli globální depozitní certifikáty. Dosavadní znění návrhu zákona by např. pro zmíněné GDR, které jsou majetkovými cennými papíry, připouštělo pouze ocenění nominální hodnotou, která je pro majetkové cenné papíry zcela nevhodná a skutečná hodnota se od ní může v obou směrech několikanásobně nebo i řádově odchylovat.
Použití ceny obvyklé je vhodnější i pro oceňování samostatných kupónů, protože při oddělení kupónu od jistiny (v zahraničí běžně užívaná operace tzv. splitting) by při původně navrženém způsobu ocenění došlo k rozdílnému výsledku v ocenění nerozděleného a rozděleného dluhopisu.
Za třetí - § 21 odst. 2 zní: Vklady u bank se oceňují - a pokračuje stávající znění.
Zdůvodnění. V souladu se změnou provedenou vypuštěním původního písm. e) se navrhuje oceňovat veškeré vklady u bank, které nejsou spojeny s nákupem cenného papíru podle ustanovení § 21 odst. 2.
Písemné pozměňovací návrhy jsem předal již včera - jak jsem uvedl - panu ministru Kočárníkovi. Děkuji za pozornost.