Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi a ptám se pana poslance Jindřicha Nehery, zda si přeje položit panu ministrovi doplňující otázku? Není tomu tak, proto udělím slovo panu poslanci Petrovi Vrzáňovi, který byl vylosován na 17. místě, k přednesení ústní interpelace na ministra Vladimíra Dlouhého ve věci proexportní obchodní politiky. S další interpelací vystoupí pan poslanec Oldřich Vrcha, který byl vylosován na 18. místě.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážení hosté, dámy a pánové, vážený pane ministře samozřejmé, před několika minutami jsem interpeloval předsedu vlády pana prof. Václava Klause ve věci podpory exportu České republiky, přičemž jsem konstatoval i vám jistě známé fakta, že deficit obchodní bilance za první dva měsíce letošního roku dosáhl salda 27 mld Kč s tím, že lze předpokládat k ultimu letošního roku rekordní výše 200 mld Kč a více. Předseda vlády na můj přímý dotaz, jaké postupové kroky míní jeho vláda učinit v tom odvracení této hrozby, hovořil O tom, že tento stav je důsledkem míry otevřenosti světové ekonomice, kde zaujímáme druhé místo po Belgii. Na můj další dotaz v tom smyslu, zda neuvažuje o personálním řešení osoby ministra průmyslu a obchodu, sdělil, že výměna ministra není tím správným řešením. Mám tu čest vám tedy dnes jako první poblahopřát k setrvání ve vládní funkci.
Musím se vás však zeptat, zda je vám vůbec známa katastrofální situace na obchodních odděleních našich velvyslanectví, která co do personální vybavenosti je naprosto nevyhovující a poddimenzovaná a tím nejsou vytvořeny základní předpoklady pro úspěšnou akviziční činnost našich ambasád z obchodního hlediska. Z toho lze usuzovat, že vláda nemá zájem na zvýšení exportu domácí produkce a saldo obchodní bilance přehlíží.
Ptám se vás, pane ministře, jako člena vlády odpovědného mj. za zahraniční obchod, jaká opatření přijmete ke změně nepříznivého vývoje za účelem trvalého snižování deficitu obchodní bilance. Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan ministr Vladimír Dlouhý.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážená paní předsedající, vážený pane poslanče, dámy a pánové, dovolte mi, abych odpověděl na tuto otázku, kterou v žádném případě nechci bagatelizovat, neboť pan poslanec mne interpeluje ve věci skutečně závažné.
Nebudu reagovat na blahopřání, které jste adresoval na moji osobu, neboť to považuji za bezpředmětné. Koneckonců, premiér nejmenuje členy vlády.
Začnu tím, že na jedné straně přiznám samozřejmé, že takový deficit zahraničněobchodní bilance nejen za první dva měsíce roku 1997, ale za rok 1995 i rok 1996, je závažným signálem.
Naproti tomu však musím připomenout, že samotný deficit obchodní bilance není tím základním účtem, chcete-li, nebo parametrem, který sledujeme, ale základním parametrem z tohoto hlediska je tzv. běžný účet platební bilance, tedy deficit obchodní bilance plus saldo obchodu se službami, s tzv. neviditelným zbožím, přínos turistiky, příjmy ze zaměstnání našich pracovních sil, především stavebních v zahraničí apod. Deficit na tomto běžném účtu, na tomto souhrnnějším účtu je tím základním parametrem, který skutečné dává nějaký signál a případně varovný efekt. Tento deficit běžného účtu je v současné době také poměrně vysoký. Jeho velikost se pohybuje kolem 8 % hrubého domácího produktu a z tohoto hlediska ČR patří mezi země s nejvyšším procentem deficitu běžného účtu na HDP ze všech zemí OECD. A tedy říkám ano, výše běžného účtu vydává varovné signály pro naši hospodářskou politiku.
Musím však polemizovat s podtónem vaší otázky, který směřuje k tomu, že vývoj zahraničního obchodu a vývoj na běžném účtu je pouze a jenom důsledkem určité hospodářské politiky vlády, resp. jejího konkrétního segmentu, tedy proexportní politiky. Pokud by to tak nebylo, potom bych musel se ptát, proč směřujete osten výtky především vůči mé osobě, nebo proč jste tak činil v interpelaci na předsedu vlády, kdy jste žádal i vyvodit určité personální opatřeni vůči ministru, který je zodpovědný za zahraniční obchod.
Vývoj zahraničního obchodu je totiž odrazem vývoje celé ekonomiky a celkové hospodářské politiky a z tohoto hlediska musím znovu opakovat, pravda poněkud klišé, a vím, že to je argument, který veřejnost již asi příliš nebere, ale argument ten, že je zcela přirozené, že ekonomika, která je v takových změnách jako naše, v transformaci, v určitém modernizačním období, ale ekonomika, jejíž obyvatelé saturují svoji poptávku, která dlouhodobě nebyla saturována, tak tato ekonomika logicky měla, má a bude ještě řadu let mít obchodní deficit. Není na tom nic spatného a měly to všechny ekonomiky, které třeba po druhé světové válce prošly podobným obdobím transformace, modernizace, takového nadýchnutí se, rozběhnutí hospodářského růstu.
Co je ale závažnou otázkou, zda naše země umí odfinancovat tento deficit běžného účtu, to znamená, jaký vývoj je na účtu kapitálovém. A pokud bychom si položili tuto otázku, potom odpověď hledejme v celkové hospodářské politice. A já tady jednoznačně říkám, a myslím, že jsem to říkal v poslední době několikráte, že hospodářská politika naší země stojí na určitém rozcestí. Po úspěšné transformaci narazila na bariéry, především mikroekonomického charakteru, strukturální, na nepružný trh s penězi na podnikové úrovni, neexistenci bankrotů, konkurzů a není vlastně to, čemu se vznešeně cizím slovem říká exit jednotlivých podniků z ekonomiky, stručně česky řečeno, je velmi malý počet bankrotů. Je nepružný trh práce, což souvisí s neexistujícím trhem s byty, je nepružný kapitálový trh a zablokovaný pro podniky, je neefektivní struktura vlastnictví, která nevede k tlaku na restrukturalizaci na podnikové úrovni a neustále nejsme schopni rozetnout řetězec, který myslím je u zrodu mnoha problémů, banky, investiční fondy a vlastnictví podniků. Tam především se domnívám, že se musí nyní pootočit hospodářská politika vlády a v těchto směrech hledat řešení.
Současně je zřejmé, že zhruba 8%ní podíl deficitu běžného účtu obchodní bilance na hrubém domácím produktu vyžaduje i určitá krátkodobá opatření a jednou oblastí těchto krátkodobých opatření jisté je i proexportní politika. Chtěl bych však vyslovit názor, že i kdybychom měli proexportní politiku, do které budeme dávat mnohem více finančních prostředků, tak nezměníme situaci při ostatních podmínkách stejných, anebo ji nezměníme příliš. Možná by ten deficit nebyl 8 %, ale řeknu pouze třeba jenom 7 nebo 6,5 %. Ale sebelépe rozvinutá, sebevíce financovaná proexportní politika nebude tou základní léčbou problému, o kterém hovořím.
Přesto bych chtěl zdůraznit, že v řadě případů jsme v minulosti udělali myslím zajímavé kroky, ať to bylo Institucionální založení Exportní garanční a pojišťovací společnosti a České exportní banky, ať to byly nemalé finanční prostředky věnované na podporu na veletrzích, výstavách a dalších skutečnostech, ať to byla obchodní diplomacie a řada věcí s tím spojených. Řada věc dalších se připravuje, podpora vývozu cestou vázané pomoci s podílem vládních úvěrů, podpora vývozu tzv. soft loans, to nejsou měkké úvěry, kde by úrokové míry byly dotované, ale dlouhodobé úvěry při tak nízké úrokové míře, jak to dovolují pravidla OECD ták, abychom mohli pomoci našim především vývozcům Investičních celků konkurovat ve významných tendrech, především v rozvojových zemích, Předložili jsme do porady ministrů materiál ohledně té části České republiky v regionálních rozvojových bankách. Program podpory pro malé a střední podnikání začínáme pootáčet i k exportním aktivitám. Celá naše mezinárodní obchodní politika je orientována na otevření většího prostoru pro přístup našich exportérů na trhy. Začínáme hovořit o problematice rozvojové pomoci, především do nejchudších zemí, a o některých dalších skutečnostech.
Musím však zareagovat na jednu konkrétní věc, o které jste se ve své otázce zmínil, to je situace na zahraničních zastupitelstvích po zrušení bývalého Federálního ministerstva zahraničního obchodu a po zrušení tzv. obchodních zastupitelství. Jsem přesvědčen, že to dlouhodobé nebyla v minulosti dobrá situace, kdy de facto existovalo určité dvouvládí na našich zastupitelských úřadech mezi diplomatickou složkou zastřešenou velvyslancem a tou obchodně-ekonomickou složkou zastřešenou obchodním radou. Nebyla to dobrá situace a vím to z vlastních zkušeností.
V roce 1992 jsme se rozhodli zrušit Ministerstvo zahraničního obchodu a sjednotit diplomatickou službu na každém velvyslanectví pod osobu velvyslance, Nemyslím si, že v tomto systémovém kroku je základní problém. Ten problém zase není takového druhu, aby změnil kouzelným proutkem naši obchodní bilanci, ale je podle mého názoru ve dvou oblastech - v lidech a v penězích, to je jedna oblast, a v řízení těchto lidi. Jestli na některých zastupitelských úřadech prosté chybí člověk, který je pověřen tou konkrétní agendou obchodně-ekonomickou, třeba z nedostatku finančních prostředků, tak to navrhujeme, a chci vám říci, že už delší dobu, k zásadní změně.
Jestliže jsou lidé, kteří mají byt pověřeni obchodně-ekonomickými otázkami, rovněž pověřování třeba konzulární, kulturní a jinou agendou, tak je to prostě chyba. Ze svých mnoha cest, o nichž se domnívám, že byly účelné, a mrzelo mé, že byly nebo někdy ještě jsou v Parlamentu kritizovány, vím, že mnoho závisí na konkrétním člověku. Mohu jmenovat jednu konkrétní republiku bývalého Sovětského svazu, kde je člověk v kontextu dnešního uspořádání, který má obrovské zkušenosti, ovládá jazyk, má kontakty na vládní představitele příslušné země a velvyslanectví i z hlediska obchodně-ekonomického velmi dobře funguje a je to vidět i na konkrétních exportních výsledcích. Přejedete hranice do jiné země, kde třeba není vůbec velvyslanec, protože je tam akreditovaný se sídlem ještě v zemi třetí a je tam pouze jeden nebo dva lidé, z nichž ten jeden, který má mít na starosti obchodně-ekonomické otázky, prostě není tak kvalitní, není tak k práci postavený, neumí ty věci tak, tak prostě v té druhé zemi vidíte úplné výsledky opačné.
Domnívám se a patří to i do toho balíčku opatření, která navrhujeme, že prostě této otázce je nutno věnovat větší pozornost z hlediska peněžního, výběru lidí, metodologie jejich výběru a hlavně řízení, včetně odměňování, a že ti lidé musí být jednoznačně orientováni pouze na tuto oblast. Souhlasím s vámi, že to je věc, kterou může současná státní administrativa zlepšit.
Nemohu však souhlasit s vámi v tom, že by to byla věc, která nějakým zásadním způsobem změní vývoj českého zahraničního obchodu. Základní opatření vidím skutečně v těch opatřeních, která jsou spíše celovládní, mám-li to tak říci, která jdou za přímé kompetence Ministerstva průmyslu a obchodu.
A jsou orientovány jednak na krátkodobá opatření a jednak na středně a dlouhodobá opatření, odstraňující strukturální nerovnováhu tak, jak jsem o tom hovořil.
Doufám, vážený pane poslanče, dámy a pánové, že jsem ve své odpovědi byl schopen podat základní informace, jak vidím současnou situaci, tak i o krocích, které dále navrhuji. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a táži se pana poslance Vrzáně, zda si přeje položit doplňující otázku. Je tomu tak, proto panu poslanci udílím slovo.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane ministře, Váš výklad byl velmi zajímavý a fundovaný. Je jenom škodou, že mu není ze strany tohoto auditoria věnována náležitá pozornost, pokud tedy nemluvím o pravé straně auditoria, tedy republikánských poslancích, kteří věnují tomuto institutu náležitou pozornost. Leč tedy bohužel je jich zatím pouze osmnáct.
Jsem si samozřejmě vědom toho, že existuje Česká exportní banka, vím, že existuje EGAP, vím, jsem velmi rád, že jste připustil, že toto je velmi závažné téma - předmět této interpelace. Vím i to, že členy vlády jmenuje prezident na základě návrhu předsedy vlády. Avšak k této interpelaci mě vyprovokoval stav na těchto obchodních odděleních našich velvyslanectví a čerpám z nedávné cesty rozpočtového výboru do Francie, kde, jak určitě připustíte, Francie je významnou zemí. Bilaterální vztahy, které byly předznamenány návštěvou prezidenta Jacquese Chiraka v naší zemi, jsou velmi významné. A tam je situace taková (upozornění na čas), že pro tak velké teritorium, jakým Francie je, je na našem obchodním oddělení pouze obchodní rada Vondráček a jeho sekretářka. Z jejich sdělení, ze sdělení pana obchodního rady vyplývá, že nestíhá některé věci a akviziční činnost je tímto velmi paralyzována. Přimlouval bych se za personální, samozřejmě v kontextu s finančním, řešení celé otázky. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, byla jsem velmi benevolentní. Upozorňuji Vás, že jste o 40 vteřin přetáhl vymezený čas. Dávám slovo panu ministrovi.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane poslanče, dovolte, abych ještě krátce zareagoval na Vaši doplňující otázku.
Jsem si vědom konkrétní situace ve Francii, I když musím upozornit, že nepovažuji země Evropské unie, jakkoliv v kontextu dnešní návštěvy se to může zdát zvláštní, z hlediska toho, o čem jsme se bavili, personálního vybavení, určité realokace finančních prostředků, nepovažuji za prioritní, protože země Evropské unie jsou informačně jinak velmi dobře pokryty. Což neznamená, že by tam nemělo být víc lidí, než pan rada Vondráček.
Připomínám rovněž to, že v loňském roce jsem bohužel cestu do Francie pro zaneprázdnění zde musel odříci, ale misi vedl můj náměstek pro zahraniční obchod. Zorganizovali jsme nemalou podnikatelskou misi při dobré spolupráci se zastupitelským úřadem v Paříži a ukázalo se, že podnikatelské mise tohoto druhu do zemí Evropské unie nepřinášejí ten efekt, jako přinášejí třeba někam jinam. Myslím si, že tady jde o něco jiného. Zakládáme tzv. TPO, tzn. organizace na podporu exportu. Jako mimovládní organizace, s podporou z rozpočtové kapitoly našeho ministerstva. Prostě najdu finanční prostředky a přes centrum pro vnější ekonomické vztahy zakládáme tyto TPO. Ale předpokládáme, že by začaly postupně ve spolupráci s Hospodářskou komorou, Svazem průmyslu a dopravy mít svoji zahraniční síť a věřím, že se nám podaří prosadit to, aby představitel tohoto TPO mohl získat postavení třeba na zastupitelském úřadě, v mém vidění světa třeba i jako držitel diplomatického pasu, což by bylo nemalou pomocí. Myslím, že prostředky je nutno dostat ani ne tak do Francie, ale někam jinam. Do zemí bývalého Sovětského svazu, do Číny, do Indie, ještě do některých asijských zemí, do vybraných andských zemí a do Argentiny, Brazílie a Chile. Nemluvím už o arabských zemích a některých vybraných afrických zemích, kde je situace poměrně solidní, protože tam existují poměrně silné vazby obchodu z minula. Mám také dojem, že třeba na území bývalého Sovětského svazu je málo diplomatů, kteří jsou specializováni na obchodné ekonomické otázky.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. A nyní dávám slovo panu poslanci Oldřichu Vrchovi, který byl vylosován na 18. místě k přednesení ústní interpelace na ministra Martina Římana ve věci hlavního vlakového nádraží v Prostějově.
S další interpelací vystoupí pan poslanec Josef Krejsa, který byl vylosován na 19. místě. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, váženy pane ministře. Po skončení druhé světové války bylo koncem roku 1952 uvedeno do provozu nové postavené hlavní vlakové nádraží v Prostějově. V tuto dobu nebyly dokončeny podchody a nástupiště, údajné pro stavební neproveditelnost. Dnes, když pokročila natolik technika, po 45 letech by si toto staronové vlakové nádraží podobného typu jako je v Pardubicích, zasloužilo dokončit původní záměr stavby. Nemusím už snad ani podotýkat, že cestující musí přecházet kolejiště k vlakům, při nástupu do vlaku musí cestující překonávat výškový rozdíl mezi úrovní nástupu a prvního schodu do vagónu větší než půl metru. Bezpečnost cestujících je takto značně ohrožena.
V dnešní době nemusím snad Vám zdůrazňovat takovouto kulturu cestování na elektrifikované trati Olomouc - Prostějov - Nezamyslice - Vyškov a Brno.
Otázka: Kdy budou dostavěna nástupiště a podchody na hlavním vlakovém nádraží v Prostějově? Proč toto nebylo provedeno již dříve? Děkuji Vám za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji, slovo má pan ministr Martin Říman.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Paní předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, dovolte, abych v krátkosti odpověděl na dotaz pana poslance Vrchy ve věci hlavního vlakového nádraží v Prostějově. Na úvod podotýkám, že jsem si již zvykl, že ke zdárnému zodpovězení dotazu pana poslance Vrchy je nutno znát velmi pečlivě a podrobně místopis Prostějova a okolí, a proto jsem se tedy připravil na tuto otázku a myslím, že Vám na ni mohu odpovědět. I když pravda, má odpověď Vás zřejmě příliš neuspokojí.
Pravdou je, že nádraží v Prostějově je prosto jak podchodu, tak i nástupiště, nicméně jisté mi dáte za pravdu, že to není jediné nádraží, které je takto vybaveno nebo nevybaveno, v našem státě. Otázka, proč to či ono nádraží je tak či onak vybaveno, je samozřejmě dána potřebami příslušného nádraží a příslušné trati. Myslím, že není dost dobře možno srovnávat frekvence, ke kterým dochází například na Vámi vzpomínaném nádraží v Pardubicích s nádražím Prostějovským. Nicméně rozumím Vašemu požadavku v tom, že by bylo jistě žádoucí z hlediska komfortu cestovaní, bezpečnosti pro cestující, aby tyto atributy i nádraží v Prostějově mělo.
Nicméně, jak je Vám jisté dobře známo, České dráhy a železnice vůbec se potýká s poměrně značným nedostatkem finančních prostředků, a to finančních prostředků zejména jdoucích do údržby, respektive do investic, do rekonstrukcí a modernizací svého majetku.
Situace je poměrně velmi vážná, to zde nemusím opakovat. Dlouhodobé České dráhy hospodaří deficitně, tedy jejich hospodářský výsledek je záporný. Za rok 1996 se očekává, že schodek dosáhne částky kolem 4 mld. korun.
Tato skutečnost je dána několika okolnostmi, které tvoří do jisté míry začarovaný kruh, který musí být v nejbližší době rozetnut. Je to zejména nízká produktivita práce na železnici, která ve srovnání s obdobím roku 1989 klesla o 30 %, a mzdové náklady na železnici v letošním roce dosáhnou téměř 45 % celkových nákladů drah. Jinými slovy výkony nejsou podloženy produktivitou práce.
Druhým vrcholem tohoto trojúhelníku je pohlížení na dráhy jako na do značné míry sociální polštář, kdy jednoznačné výše jízdného na dráze zdaleka neodpovídá nákladům, které je nutno na jednoho přepraveného cestujícího vynaložit. Samozřejmé je nutno jednak tento deficit dotovat ze státního rozpočtu, ale ani toto nestačí. Pro vaši představu o tom, jak jízdné na dráze je deformováno, stačí snad uvést, že v současné době je jízdné na dráze v některých tarifních vzdálenostech až dvakrát levnější než srovnatelné jízdné v autobusech, což samozřejmé postrádá jakoukoli logiku a vcelku bezdůvodně jsou zvýhodněni občané, kteří např. do práce nebo do školy mohou dojíždět vlakem, oproti těm, kteří dojíždějí autobusem.
Jinými slovy, dnes je taková situace v osobní dopravě, že na každou korunu tržeb jízdného musí být doloženy 3 koruny buď státních dotací či prostředků Českých drah, které byly získány jinde, zejména v nákladní dopravě a v odpisech. Situace - to je zřejmá ekonomická pravda - odpisy se spotřebovávají v provozu, tedy v dotování osobní dopravy, chybějí pak prostředky v investicích a tím se zpětně dostáváme k vašemu dotazu.
Třetím vrcholem tohoto bermudského trojúhelníku je pak samozřejmě to, že dráhy zůstávají v rozsahu, kdy jsou nadále provozovány a realizovány výkony i na tratích, které v podstatě vykazují trvalé ztráty, a kdy ztráta dosahuje nikoliv poměru 1:3, jako je průměr, ale 1 : 10 a více.
Tyto známé pravdy opakuji jenom proto, abych vyložil důvody, které znemožňují naší železnici poměrně velice rychlým způsobem se dostat na úroveň, kterou bychom od dráhy očekávali, tedy na úroveň srovnatelnou s minimálně okolními zeměmi západní Evropy. Chceme-li tohoto stavu dosáhnout, musíme v těchto oblastech, které jsem vyjmenoval, v dohledné době provést poměrné zásadní a jednoznačné kroky.
Nicméně vrátím se k hlavnímu nádraží v Prostějově. I přesto, že otázka podchodů a nástupiště není v současné době právě z důvodů nedostatku finančních prostředků na pořadu dne, mohu konstatovat, že určité záležitosti - alespoň v oblasti záchovné údržby, se zde každoročně provádějí. Nemusím ani zdůrazňovat fakt, který je vám jistě znám, že železniční trať Olomouc - Prostějov - Nezamyslice - Brno, resp. Nezamyslice - Kojetín - Přerov byla poměrně značným nákladem elektrifikována v několika posledních letech, což mimo jiné samozřejmě rovněž přispívá k určitému zlepšeni kvality dopravy na tomto souboru železničních tratí v oblasti střední a jižní Moravy.
Co se týče vlastní železniční stanice hlavní nádraží v Prostějově, v roce 1996 byla provedena komplexní oprava vnitřních omítek celé haly hlavního vestibulu a byly obnoveny olejové nátěry stěn, stropů, oken, dveří i všech radiátorů. Byly kompletně opraveny místnosti celého reléového sálu, což samozřejmé cestující veřejnosti zůstává utajeno, nicméně je to věc, která slouží zaměstnancům. Rovněž tak bylo opraveno vnitřní zázemí Policie České republiky, která má budově hlavního nádraží v Prostějově své stanoviště. Došlo k opravě kotlů současné kotelny na tuha paliva.
Myslím si, že poměrně velice dobrým a vítaným prvkem zejména ze strany města a cestující veřejnosti byla ta skutečnost, že se podařilo zabezpečit finanční prostředky na opravu fasády a vstupu do budovy ze strany města. Samozřejmě byly provedeny některé další drobné opravy související s bezpečností a kulturou cestování.
Rovněž došlo k jedné velmi významné věci - alespoň z mého pohledu - totiž ke zpracování projektové dokumentace na plynofikaci kotelny, ke které by mělo dojít a postupně již dochází. Tato akce je rozpracována a pokračuje v letošním roce.
Z hlediska zařízení sloužící dopravě bylo rekonstruováno stavidlo č. 1, zejména co se týče plynofikace a ústředního topení a v oblasti reléového zabezpečovacího zařízení.
A jaké jsou záměry pro letošní rok? Budou pokračovat práce na opravách vnějšího pláště budovy, zejména střešního pláště a všech s tím souvisejících klempířských rekonstrukcí. Jak už jsem řekl, bude pokračovat plynofikace kotelny, která je v současné době na tuhá paliva. Bude zahájena a uskutečněna záležitost, kterou možná budete povazovat za velmi podružnou, já ji za takovou nepovažuji z hlediska cestující veřejnosti, a to komplexní rekonstrukce veřejných záchodů v budově hlavního nádraží. Tolik k letošním investičním akcí, které plánují České dráhy v budově hlavního nádraží v Prostějove.
Na závěr znovu opakuji, že otázka podchodů a nástupiště je velmi finančně náročná a že v horizontu několik následujících let - do roku 2000, 2001 - s touto investiční akcí České dráhy nepočítají. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi. Nyní se táži pana poslance Oldřicha Vrchy, zda si přeje položit doplňující otázku. Vidím, že tomu tak je. Dávám panu poslanci slovo.
Poslanec Oldřich Vrcha: Pane ministře, nevím, jestli uvažujete rozumě, ale položil jsem otázku jasnou - kdy budou dostavěna nástupiště a podchody na Hlavním vlakovém nádraží v Prostějově. Vy tady zdržujete interpelace nějakými bláboly, že se tam opravovala fasáda, že se tam prováděly vnitřní omítky, že se bude provádět plynofikace, že nejsou finance. Finance nejsou 45 let. Na to jsem se vás neptal. Jste schopen alespoň odpovědět písemně? (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Udílím slovo panu ministru Římanovi.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Pane poslanče, opravdu se nedomnívám, že plynofikace, omítky či veřejné záchody jsou bláboly. To za prvé.
Za druhé se domnívám, že jsem na vaši otázku odpověděl jasně, když jsem řekl, že do r. 2000 s touto investiční akcí v žádném případě se nepočítá. Na delší dobu výhled investičních akcí tohoto typu není zpracován . Je to poměrně zbytečné. Ani nehodlám iniciovat takovouto činnost. Nejméně do r. 2000 ne. Myslím, že je to jasná odpověď a že není třeba ji opakovat písemně.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Upozorňuji Poslaneckou sněmovnu, že uplynula 18. hodina a 20. minuta, tedy čas, kdy bylo možno podle jednacího řadu podat poslední ústní interpelaci na člena vlády České republiky. Konstatuji tedy, že jsem ukončili tento bod.
Paní poslankyně, páni poslanci, tím končím dnešní jednání a oznamuji, že budeme pokračovat zítra v 9.30 hodin, a to takto:
Prvním bodem budou body: návrh na volbu členů prezidia Fondu národního majetku České republiky - první kolo, návrh na volbu členů dozorčí rady Pozemkového fondu České republiky - 2. kolo, návrh na volbu členů prezidia Pozemkového fondu České republiky - 1. kolo, návrh na volbu členů výboru Fondu dětí a mládeže - 2. kolo. Tedy prvním bodem budou tajné volby.
Druhým bodem bude informace vlády České republiky o řešení situace v Poldi Kladno, potom zpráva o stavu vysílání a činnosti Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a návrh rozpočtu úřadu pro dohled nad družstevními záložnami na r. 1997, včetně stanovení výše poplatku družstevních záložen za roky 1996 a 1997.
Paní poslankyně a páni poslanci, přeji vám příjemný zbytek dne.