Čtvrtý dodatek - je tím myšlen samozřejmé pro poslance Parlamentu České republiky čtvrtý dodatek Ústavy Spojených států amerických, který se dotýká ochrany základních práv a svobod občanů - zakazuje tzv. neodůvodněné prohlídky a zabavování. Nejvyšší soud stanovil pravidla pro vydávání příkazů k prohlídce pro prohlídku jako součást zatčení a pro okolnosti zastavení horkého pronásledování, namátkové kontroly automobilů atd. Vylučující pravidlo zakazuje použití důkazů získaných v rozporu se čtvrtým dodatkem. To znamená, že jakékoliv vynucené přiznání, vyšetřování bez právního zástupce, získání důkazu bez vydaného rozhodnutí soudu o povolení prohlídky, zadržení i celostátně hledané osoby bez dodržení formálně právních náležitostí znehodnocuje tyto důkazy absolutně.
To prakticky znamená, že státní zástupce věc u soudu stahuje a že žalobu odkládá. Někdy se to zdá velmi drastické a pro postavení třeba zločinců velmi výhodné. Ale jde jen o zdání, neboť není nic hroznějšího nežli odsouzení nevinného a při důsledném uplatňování těchto právních principů si postupně všechny orgány činné v trestním řízení na tato pravidla zvykají a ve své podstatě je dodržují.
V našem konkrétním případě pak jde o dvě skutečnosti, které na sebe úzce navazují. Jednak o pochybení formálně právní, které bylo porušeno v následujících věcech:
1. Nebylo vydáno povolení soudu k prohlídce a pokud bylo vydáno, nebylo předloženo.
2. Osobě, které náleží právo užívání nebytových prostor, nebylo žádné povolení dodáno, předloženo a ani nebyla tato osoba upozorněna na povolení k prohlídce.
3. Před vniknutím do prostoru klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa nebyl nikdo z přítomných poslanců jakožto osob odpovídajících za užívání těchto prostor vyzván k vydání věci nebo osoby, která měla být v těchto prostorách hledána, zadržena nebo odejmuta.
4. Při vstupu do prostor klubu nebyl pořízen protokol o provedení prohlídky. Tento protokol nebyl předán ani doručen do 24 hodin po ukončení prohlídky.
5. K prohlídce nebyla přibrána formálně nezúčastněná osoba, která byla nezbytně nutná.
6. Na místo přítomnosti osob, které užívají prostory klubu poslanců Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, byl na minimálně jednu z těchto osob podniknut fyzický útok s následným zraněním. Nebyl nejmenší důvod považovat útok na prostory poslaneckého klubu za nevyhnutelný pro zachování života, zdraví nebo ochranu jiných práv. Nikdo nebyl ohrožen, a proto nebylo možné tyto náležitosti, které zákon předepisuje, obcházet.
Ze všech výše uvedených důvodů šlo jednoznačně o neoprávněný zásah do práv a svobod. Jde tedy o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele. Jako vedlejší důsledek této protiprávní aktivity je neplatnost všech úkonů, které byly provedeny, a nemožnost jejich použití.
Druhá část této skutečnosti, která je ještě závažnější nežli pochybení čistě formálně právní, je skutečnost připraveného a promyšleného útoku na práva politická, která nejsou definována pouze obecně, ale zcela konkrétně tím, že politická strana, která ve svobodných volbách dostala mandát svých voličů k zastupování v Parlamentu České republiky, je ve své činnosti neustále omezována a také především v uplatňování všech svých práv. Zcela konkrétní výraz této šikany je právě v otázce zásahu do prostor klubu a následovaly samozřejmě další včetně svévolného unáhleného zatýkání apod.
Ať již jsou tento a následující zásahy jakkoli omlouvány nebo zlehčovány, jsou a zůstanou nezvratným důkazem protiprávnosti zásahu výkonné moci a snahou nastolit zde nedemokratický režim, snahou pošlapat veškeré demokratické principy nebo zárodky demokracie v naší zemi.
Mimo jiné probíhalo vyšetřování aféry spojené s tajnou službou BIS. Víme, že i tyto aféry byly zlehčovány, případné vedeny do ztracena, ale je to jen a jen další důkaz o svévoli současné vlády, která bohužel může existovat jedině díky tomu, že někteří poslanci zradili svoji politickou stranu, případně svoje voliče.
Rád bych ještě pohovořil o tom neuvěřitelném ději, který se zde odehrál, to je krádež v budově Parlamentu České republiky, při které si policie nezákonným způsobem opatřovala informace o opoziční politické straně.
Ministr vnitra zde hovořil o tom, že prý panu Votavovi bylo umožněno, aby si ukázal na věci, které si chce vzít sebou. Ty mu byly sbaleny do jakési igelitové - jak řekl ministr vnitra - tašky. A že teprve v pankrácké věznici se zjistilo, že na dně této tašky se nachází jakýsi počítač.
Musím se při této příležitosti znovu vrátit k této události a popsat to, co mohli vidět nejenom policisté, o čem existuje policejní záznam, ale co mohli také díky televizi vidět občané. Občané viděli skupinu policistů, záznam byl sice upraven tak, aby nebylo vidět úplné na ty, kteří měli přilby, štíty a neprůstřelné vesty, ale každopádně mnoho policistů, kteří vylamovali dveře, vtrhli do místnosti. Poté mohli občané vidět osobu takřka nahou, ležící na břiše, ruce spoutány za zády. Poté mohli vidět, jak policie tuto osobu zvedla, přehodila přes ni deku a vyvedla ji ven.
Celá tato akce má několik problematických bodů. Zaprvé, jestliže policie je tak ohleduplná, že občana, kterého odvléká do vězení, mileráda vybaví na cestu osobním počítačem, aby nestrádal - řekněme - v nadstavbové části lidské psychiky, proč policie nedovolila, aby se tento občan mohl obout a obléci. Proč nenechala policie tomuto občanovi alespoň tu možnost, aby si oblékl kalhoty a obul boty. Proč mu nesplnila nejdříve to základní? Jak to, že pan Lubomír Votava byl odvlečen takřka nahý, nechali ho stát na promrzlých kostkách Malostranského náměstí, ale k tomu mu ochotní policisté nesli v igelitové tašce osobní počítač. Jestli si ministr vnitra myslí, že tady tomu uvěří kdokoliv z občanů, snad kromě poslanců a ministrů vládní koalice, tak to je na velkém omylu. Tady tento bod se setkal s obrovským odsouzením mezi občany. Koneckonců je zajímavé, že pro pana Lubomíra Votavu policie nese počítač a přitom dalšího přítomného asistenta pana Matouška odvlekla takřka nahého a nechala ho opět bosého stát na zmrzlých kostkách Malostranského náměstí. Policie se chová hůře než gestapo, ale přitom jde s dobou a vybaví občana přenosným počítačem. Je tady určitý konflikt mezi dbáním na staré a nové. Prolínání starého a nového u policie. Staré metody nechat nahého člověka zmrznout, ale vybavit ho přenosným počítačem. Prolínání starého a nového, je vidět, že policie bolestně hledá cestu vpřed.
Další věc. Zákrok, jak řekl místopředseda sněmovny pan Ledvinka, byl velmi rychlý. Teď si dovedou občané představit. Policie vylamuje dveře, načež se zarazí. Pozdraví slušně a řekne: Vážený pane, my vás sice zatýkáme, ale ukažte si, které věci chcete s sebou. A pan Votava ukazuje. Ano, chci tady to, ono, kartáček na zuby, holení, kalhoty a chci také osobní počítač. Načež mu policie sbalí tyto věci, velmi pečlivě složí samozřejmě, aby to nebylo zmuchlané, složí to do igelitové tašky. Vzápětí se v policistech probudí atavistické pudy, vrhnou se na hledanou osobu, srazí ji na břicho k zemi, spoutají jí ruce za zády a vyvlečou ji pod dekou. Buď událost probíhala tak, jak řekl pan místopředseda sněmovny Ledvinka, to znamená, že to bylo rychlé, policie vylomila dveře, srazila pana Votavu na zem, spoutala a odvlekla, právě proto, že se prý podle slov pana ministra vnitra bála nějakého odporu, anebo to byl velmi zdlouhavý proces, který trval třeba půl hodiny. Velmi rychlý začátek, potom pomalé pečlivé balení osobních věcí a potom zase velmi rychlý konec. Kde je tady pravda? To, co tady přednášel ministr vnitra, to je úplný výsměch.
Další věc. Jak jsem tady řekl v minulém bodu. Chápu, že by se osobní počítač mohl jaksi ztratit nebo mohl být přehlédnut na dně velkého kufru, zvláště v kufru s dvojitým dnem. Chápu, že by se počítač mohl přehlédnout na dně vojenského dřevěného kufru, jak se s ním kdysi chodilo. To všechno chápu. To je normálně v mezích lidského chápání, ale nechápu, jak tzv. notebook se může ztratit nebo přehlédnout na dně igelitové tašky, která má rozměry jen nepatrné větší. Dovedete si představit, že by v igelitové tašce byl notebook - tuším, že je to značka Toshiba - a kromě toho by tam ještě byly další osobní věci, oblečení apod. Jakým zázrakem by to do té igelitové tašky policie vůbec dostala? To je obdobné kouzlo, jako když kapitán nebo major Meisner ukazoval v New Yorku policistům, jak čeští policisté šroubují žárovku. Možná, že něco podobného se stane teď dalším úslovím nebo dalším žertem. Možná, že něco takového vstoupí do lidové slovesnosti. Ale každý poslanec ať si představí, jak lze do igelitové tašky sbalit přenosný počítač a kromě toho ještě další osobní věci, oblečení apod. Vždyť to přece není technicky proveditelné, pokud ovšem policie nedisponuje nějakými zázračnými prsteny apod., aby věci mohla zmenšit. Vždyť to přece nejde. Ale s takovou nehoráznou lží klidně ministr vnitra předstoupí před poslance a jakmile cítí, že mu to projde jednou, udělá to podruhé, a to už se tu opakuje. Potom se člověk dozví, že ho policisté slušně požádali, by jel s jejich vozidlem a že člověk dá přednost jejich vozidlu před svým apod. Kde je konec těchto lží? Kde je konec toho výsměchu?
Ať už první zásah v budově poslaneckého klubu republikánské strany nebo ten druhý, v každém případě je to katastrofa a při druhém vniknutí do prostor poslaneckého klubu si policie ještě nezákonným způsobem opatřila informace o opoziční politické straně, protože policie nezákonným způsobem měla přenosný počítač dostatečnou dobu k dispozici a nikdo nemůže ověřit, zda se tam nenapojila na počítač a zda nevytěžila veškeré informace, které v tom byly. Ministr vnitra může tisíckrát vykládat o tom, kdepak, my jsme se počítače nedotkli, my jsme si informace z něho nepřehráli. To může vykládat tisíckrát, ale nikdo mu to už nemůže věřit, protože to nemůže nijak doložit. Policie si tyto informace obstarala, považujme počítač za nosič informací, čili policie si nosič informaci obstarala, policie ho prokazatelné měla a policie ho prokazatelně měla dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby si veškeré informace z nosiče odčerpala.
Dále je zajímavá věc, že v té době, kdy si policie obstarala počítač, trpěl program určitými problémy, takže jsme ho chtěli dát na přehrání do parlamentu. Poté, co se vrátil z pankrácké věznice, tento počítač už těmito problémy netrpěl. Pravděpodobně je na Pankráci nějaké vhodné klima pro výpočetní techniku. Je tam dodržována vlhkost, teplota apod. Zcela prokazatelně a nevyvratitelně si policie obstarala nezákonným způsobem informace, zcela prokazatelně a nevyvratitelně policie měla ve svém držení nosič informací, který patří SPR-RSČ nebo ho má v užívání republikánská strana, který obsahuje její stranické informace, měla ho v držení a měla dostatek času k tomu, aby tyto informace čerpala. Takže do budoucna, jakmile se objeví jen náznak podezření z toho, že některá z těch informací byla použita třeba k tomu, aby policisté mohli obcházet občany podle seznamu členů republikánské strany a na cokoli se jich dotazovat, a bohužel, to už se nám stalo teď v tom případě, že policie obchází občany, kteří se zúčastnili demonstrace před Lichtenstejnšským palácem, policie zná jejich celá jména, zná jejich adresu, bydliště, případně sídlo místních organizací, dostaví se tam, a vytěžuje stejně, jako STB kdysi vytěžovala ZO KSČ, když se jich ptala, kdo byl 21. srpna na Václavském náměstí, v lednu apod. při tzv. událostech. čili policie načerpala takto informace, protože jinak se k naší kartotéce by těžko dostala, a policie samozřejmě už toto zneužívá. Dámy a pánové - další důkaz toho, že současná vládní koalice to s demokracií nemyslí naprosto vážně a že se připravuje jen a jen k tomu, aby zde zavedla diktaturu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Sládkovi, pan kolega Benda se hlásí s faktickou poznámkou, připraví se do rozpravy pánové Loukota, Vrcha, Nehera.
Poslanec Marek Benda: Já se nehlásím s faktickou poznámkou, já se hlásím s procedurálním návrhem. Vzhledem k délce vystoupení předchozího a vzhledem k tomu, že bychom měli ještě v tomto týdnu něco udělat z těch povinností, které nás čekají, to jsou zákony a další věci, navrhuji, aby byla zkrácena řečnická lhůta na 2 krát 10 minut. Prosím, aby o tomto návrhu bylo hlasováno po tom, co budou poslanci pozváni do sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Sládek se hlásí s poznámkou.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové.
Zaprvé: Já jsem rozhodně tady o té věci nehovořil pro to, že bych chtěl něco zdržovat. Je to vážná věc, tak samozřejmě se musejí předložit dostatečně široké informace k tomu. Nehledě k tomu, že těch bodů už je skutečné na programu tak je tak málo, že, myslím si, že ta situace není nijak vypjatá.
Co se týká návrhu pana poslance na zkrácení řečnické lhůty, dámy a pánové, my jsme samozřejmě naprosto vstřícní, budeme hlasovat pro zkrácení řečnické lhůty, protože, pokud vím, tak každý poslanec má právo vystoupit dvakrát deset minut, po tomto zkrácení řečnické lhůty, jestli si to uvědomil poslanec za vládní koalici, a za další, dosud nebylo předneseno stanovisko poslaneckého klubu SPR-RSČ.
Takže, dámy a pánové, klidně jsme pro, ano, odhlasujeme zkrácení řečnické lhůty. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, zazněl návrh pana kolegy Bendy. Požádal bych vás, abyste se znovu zaregistrovali.
Jen mi dovolte poznámku. Bodů, kromě bodů přerušených, je k projednání ještě zhruba 25.
Dámy a pánové, budeme rozhodovat tedy o návrhu poslance Marka Bendy na zkrácení lhůty na dvakrát deset minut pro tento bod, samozřejmě.
Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 139. Kdo je proti?
Tento návrh byl přijat poměrem hlasů 98 pro, 10 proti.
Jako další má slovo pan poslanec Loukota, připraví se pan poslanec Vrcha.
Pan kolega Češka má náhradním kartu č. 19. Před polední přestávkou vám potom oznámím ještě, jak upravuje pan poslanec Špidla svůj návrh, resp., jak ho časově upřesňuje. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Milan Loukota: Pane předsedající, dámy a pánové, bylo by možno říci, že vše podstatné k tomuto bodu bylo řečeno již před přerušením projednávání na 8. schůzi.
Jak jsem však řekl, bylo by možno říci: Pokud by ovšem nedošlo k již zmíněnému a prokázanému zcizení přenosného počítače z kanceláře předsedy klubu ze strany Policie ČR. Domnívám se, že to je velice závažná skutečnost, která zcela zřetelně vypovídá o praktikách policie vůči nepohodlné opoziční politické straně. Navíc se o této skutečnosti ministr vnitra ve své zprávě ani nezmínil. Proto si dovoluji, stejně tak jako při projednávání předchozího bodu, podat návrh na usnesení tohoto zdanění:
Poslanecká sněmovna odmítá zprávu ministra vnitra České republiky o činnosti Policie v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a žádá o předložení nové zprávy na příští schůzi Poslanecké sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Loukotovi. Slovo má pan poslanec Vrcha, připraví se pan poslanec Nehera.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, Poslanecká sněmovna jako taková nikdy neschválila, aby byla v takové policejní zbroji, jako je dnes.
Jistě si všichni dovedete představit, že váš dům, byt, chata či jiné obydlí by bylo střeženo tak, jak střeží Ministerstvo vnitra parlament.
O co vlastně jde? Jedná se o policejní stát. Je až trapné a nechutné, když policisté odpočítávají, kolikrát se jistá poslankyně či poslanec šla nebo šel na toaletu vyčůrat, přebalit se neb vystoličnit se. A to si říkáme, prosím, demokratický stát. Statistika je také na něco, ale někdy vůbec na nic. Politická situace vládnoucí garnitury v našem státě se čím dál tím více hroutí. Policejně se to nedá již udržet, sil a návnad koalice ubývá. Co nyní honem podniknout?
Koalice musí požádat o urychlený vstup do NATO, aby na české území mohla vstoupit vojska Bundeswehru a držet občany tohoto státu v porobě a poslušnosti vůči vládě. Jiné řešení není. Postup je stejný, jako tomu bylo v roce 1968, kdy na naše území nezákonně vstoupila sovětská vojska.
Jelikož dnes nevane vítr od Východu, ale z opačné strany, musí se obyčejný občan podřídit stejnému násilí. Referendum raději ne, neboť by padla celá naše vláda i s Ministerstvem vnitra.
Nemusím snad ani zdůrazňovat brutalitu policie při různých republikánských mítincích, zejména pak v poslední době přepadení poslaneckého klubu SPR-RSČ při zatýkání asistenta předsedy poslaneckého klubu SPR-RSČ pana Lubomíra Votavy.
Razii prováděli zakuklenci, snad to byli ti samí jako 17. listopadu 1989 na Národní třídě, řada policistů v uniformách a další civilisté. Jak to má obyčejný člověk rozpoznat?
Násilí a brutalita vládnou čím dále tím více. Policii ve sněmovně nechceme, tak jak ji nechceme mít ve svých domovech, v různých organizacích, a pokud někdo má obavy, tak si pořídí svoji ostrahu sám. A totéž by mělo platit i zde ve sněmovně.
Vládní koalice má v sobě čím dále tím větší strach. Každý z nás má jen jednu svíčku života a ta když dohoří, nepomůže mu ani Pán Bůh. Jestliže panu Klausovi či Rumlovi ta svíce dnes již dohořívá, nepomůže jim NATO ani Bundeswehr. Vláda, a tím méně ministerstvo vnitra, není legitimní k tomu, aby prováděla razie v parlamentě. Dovedu si živě představit to, kdybychom jako republikánský poslanecký klub zajišťovali prostřednictvím svých příznivců takovou obdobnou razii na Úřadu vlády či na Ministerstvu vnitra. To by se vám to střílelo do bezbranných lidí, není-liž pravda? Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vrchovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Nehera, připraví se pan poslanec Vik.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, vážení hosté, dovolte mi, abych se vyjádřil k pokusu o zatčení pana Votavy v prostorách Parlamentu České republiky. Je třeba si připomenout, že před tímto uměle a cílené vyvolaným incidentem vládnoucí mašinérií se pan Votava pohyboval před Poslaneckou sněmovnou mezi policisty a policistům uvnitř Poslanecké sněmovny se musel prokázat průkazem asistenta poslance, a to zase nikomu jinému než samotným policistům. Žádný z policistů jak před Poslaneckou sněmovnou, tak uvnitř Poslanecké sněmovny, však nereagoval.
Podle ministra vnitra Rumla byl pan Votava celostátně hledanou osobou. Jak je tedy možné, že při prvních kontaktech policie vůbec nereagovala a pokus o jeho zatýkání ponechala až po násilném vniknutí do prostor poslaneckého klubu SPR-RSČ? Toto jednoznačně dokazuje, že celá tato akce měla demonstrovat sílu moci současné vlády, měla zastrašit republikánské poslance a republikánské příznivce a voliče. Měla demonstrovat neomezenou moc současné vlády a naznačit občanům této země, jak dopadne každý, kdo bude mít jiný než oficiální, tedy vládní názor.
Proč tedy měla policie zájem o vniknutí do poslaneckého klubu SPR-RSČ, potvrdilo až opětovné vniknutí policistů do tohoto poslaneckého klubu, kdy byl z kanceláře předsedy poslaneckého klubu dr. Sládka ukraden policisty přenosný počítač se spoustou stranického materiálu. Toto znovu potvrzuje, že v policejním státě opravdu žijeme a demokracie v České republice za vedení současných mocipánů je v nedohlednu. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Neherovi. Prosím pana kolegu Vika, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Vik: Dámy a pánové, pane předsedající, já bych si dovolil přednést několik návrhů usnesení:
1. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR odmítá zprávu ministra vnitra ČR o činnosti Policie ČR v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a žádá o předložení zprávy nové, a to na následující schůzi Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
2. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyjadřuje rozhodný nesouhlas s násilným vniknutím Policie ČR do prostor poslaneckého klubu SPR-RSČ v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
3. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR konstatuje znepokojení nad tím, že Policie ČR odcizila v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR přenosný počítač poslance Miroslava Sládka, který je majetkem Poslanecké sněmovny.
4. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyjadřuje znepokojení s prací ministra vnitra Jana Rumla.
5. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vyzývá ministra vnitra Jana Rumla, aby zvážil setrvání ve funkci ministra vnitra.
6. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby neprodleně předložila návrh zákona o parlamentní stráži (a to proto, že republikánský návrh, který jsme předložili, se nesetkal s příznivým ohlasem vlády, tak ať si ho vláda udělá sama).
Dále mi dovolte předložit před ukončením rozpravy procedurální návrh na přerušení projednávání tohoto bodu, a to do pátku, kdy bychom pokračovali tímto bodem jako prvním, poněvadž si myslím, že je třeba v této věci ještě mnoho co říci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte, pane kolego, já bych vás požádal, jestli byste mohl zopakovat procedurální návrh a jestli bych potom návrhy na jednotlivé body usnesení mohl obdržet písemně, protože tady improvizované sehrávám roli zpravodaje.
Poslanec Jan Vik: Ano, pane předsedající. Opakuji svůj procedurální návrh: Před ukončením rozpravy přerušit projednávání tohoto bodu do pátku, kdy bychom pokračovali tímto bodem jako prvním.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, dovoluji si uzavřít rozpravu vzhledem k tomu - promiňte. V tomto okamžiku konstatuji, že jsou všechny přihlášky do rozpravy vyčerpány. Zaznamenal jsem procedurální návrh pana poslance Vika. Prosím, aby se poslanci a poslankyně dostavili do sněmovny, rozhodneme o tomto procedurálním návrhu a pak budeme pokračovat v jednání. Dovolím si oznámit, že vyčkám zhruba dvě minuty tak, aby se poslanci mohli dostavit do sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, dovolím si vás odhlásit a požádat vás o to, abyste se znovu zaregistrovali. Budeme rozhodovat o procedurálním návrhu pana poslance Vika na přerušení projednávaného bodu Zpráva ministra vnitra České republiky o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Je to bod, který byl přerušen už na jednání minulé plenární schůze. Návrh na přerušení zní: přerušit a pokračovat v jednání v pátek jako první bod.
Dámy a pánové, kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 140. Kdo je proti?
Tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 38 pro, 90 proti.
V tomto okamžiku si dovolím uzavřít rozpravu vzhledem k tomu, že se do ní nikdo nehlásí, a chtěl bych požádat pana kolegu Vika, jestli by mi mohl poskytnout...
Dámy a pánové, budeme rozhodovat o jednotlivých návrzích usnesení. Jako návrh základní, pokud neprojdou návrhy, které zde byly předneseny v průběhu rozpravy, nám zbyde návrh: Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu ministra vnitra.
Teď mi dovolte, abych vás seznámil s tím, které návrhy zatím zazněly.
Pan poslanec Exner při projednávání první části přednesl následující návrh:
"Poslanecká sněmovna upozorňuje ministra vnitra na nedostatek postupu Policie České republiky při její činnosti v sídle Poslanecké sněmovny Parlamentu při zatýkání pana Lubomíra Votavy v lednu 1997 a žádá, aby vyvodil důsledky a přijal opatření, která by znemožnila opakováni podobných nedostatků."
Dále pan poslanec Krampera navrhl:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky odsuzuje násilné vniknutí Policie České republiky do prostoru kanceláří politického klubu SPR-RSČ a následné zranění poslance Petra Zajíce."
Za další: "Poslanecká sněmovna projedná návrh zákona o výměně ostrahy budov Parlamentu České republiky."
Za další: "Poslanecká sněmovna žádá Policii České republiky, aby neprodleně odevzdala veškeré duplikáty magnetických karet a klíčů od všech prostor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky."
Za další: "Poslanecká sněmovna Parlamentu pověří skupinu nezávislých zahraničních odborníků, kteří prověří, zda nejsou v prostorách budov Parlamentu České republiky instalována zařízení pro použití zpravodajské techniky."
Za poslední: "Poslanecká sněmovna navrhuje předsedovi vlády České republiky okamžité odvolání ministra vnitra pana Jana Rumla."
Prosím, abyste mě kontrolovali. V dnešní části rozpravy zazněl od pana poslance Loukoty návrh:
"Poslanecká sněmovna odmítá zprávu ministra vnitra" a druhý bod "a žádá o předložení nové zprávy a příští schůzi Poslanecké sněmovny".
Děkuji.
Pan poslanec Vik navrhl ve svém vystoupení následující body usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky
1. odmítá zprávu ministra vnitra o činnosti policie v sídle Poslanecké sněmovny a žádá o předložení zprávy nové na následující schůzi Poslanecké sněmovny - to je vlastně totožné s panem kolegou Loukotou;
2. vyjadřuje rozhodný nesouhlas s násilným vniknutím Policie České republiky do prostor poslaneckého klubu SPR-RSČ v sídle Poslanecké sněmovny;
3. konstatuje znepokojení nad tím, že Policie České republiky odcizila v sídle Poslanecké sněmovny přenosný počítač poslance Sládka, který je majetkem Poslanecké sněmovny;
4. vyjadřuje znepokojení s prací ministra".
Je to tady, ale řekl bych "nespokojenost s prací ministra", jestli pan kolega Vik souhlasí, "s prací ministra Jana Rumla".
5. vyzývá ministra Jana Rumla, aby zvážil setrvání ve funkci ministra vnitra;
6. žádá vládu, aby neprodleně předložila návrh zákona o parlamentní stráži."
Takže to je komplexní návrh pana poslance Jana Vika. Chci se zeptat, zda se kolegové nedohodnou, ten text je prakticky totožný. Pan kolega Loukota stahuje návrh ve prospěch pana kolegy Vika. Děkuji.
Dámy a pánové, chci se zeptat, jestli jsem nezapomněl na něco, co zaznělo v rozpravě jako návrh. Není tomu tak. V tomto okamžiku se hlásí pan poslanec a předseda klubu Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, žádám 30 minut na poradu před tím, než se bude hlasovat o všech návrzích.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan kolega Gross se hlásí, ale mimo schůzi. Vyhovím žádosti pana předsedy klubu, budeme pokračovat ve 14.00 hodin. Spojím tuto žádost o přestávku na jednání klubů s polední přestávkou. Chtěl bych vás upozornit na to, že po polední přestávce navrhneme s předsedou volební komise přesunutí bloku voleb tak, jak jsme opakovaně avizovali na jednání předsedy s místopředsedy a předsedy poslaneckých klubů. Samozřejmě poté, co dokončíme hlasováním o návrzích usnesení tento bod, a poté, co dokončíme další rozjednaný bod, tzn. zasedací pořádek.
Vyhlašuji přestávku, o slovo se hlásí jednotliví členové nebo zástupci klubů.
(Schůze přerušena ve 12.09 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, prosím, abyste se dostavili do jednací síně, abychom mohli zahájit odpolední část našeho jednání.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám oznámil, že na žádost SPR-RSČ vyhlašuji 15minutovou přestávku, budeme začínat ve 14.20 hodin.
(Schůze opět zahájena ve 14.20 hodin.)