Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Pane předsedající, pane poslanče, chtěl bych zdůraznit, že vláda nemlčí k výrokům pana velvyslance Rosbacha. Já jsem se k tomu vyjádřil. Vyjádřil jsem se jednoznačně a veřejné a moje vyjádření se objevilo v tisku.
Pokud jde o interpretaci česko-německé deklarace, naše stanovisko je zjevné a jak jste zmínil, bylo zformulováno zcela jednoznačné v důvodové zprávě k česko-německé deklaraci, bylo velmi jednoznačné zformulováno v projevu pana premiéra Klause a v mém projevu při příležitosti projednávání tohoto dokumentu v Poslanecké sněmovně Na této interpretaci se nic nemění, toto je zcela zřetelný pohled České vlády na obsah textu, který byl dojednán a podepsán s Německem a posléze schválen touto Poslaneckou sněmovnou.
Je samozřejmé a deklarace se o tom sama zmiňuje, že právní názory obou stran na některé věci související s minulostí nejsou totožné. Co je důležité, a to deklarace říká jednoznačně, je to, že přes tyto rozdílné právní názory obě vlády, oba státy, jednoznačně vyjadřují vůli nezatěžovat vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti. A toto potvrzení politické vůle vlád obou zemí nezatěžovat napříště vzájemné vztahy diskusemi na státní a vládní úrovni o těchto sporných tématech se bezprostředně týká samozřejmé i těch nejvíce sledovaných otázek, a to majetkoprávních. To, že obé strany uznávají, že zůstávají vázány svým právním řádem, znamená, že německá strana uznává, že Česká republika je vázána mezi jiným dekrety prezidenta republiky a rozhodnutím Ústavního soudu z 8. března 1995.
Pokud jde o deklaraci, jedná se o politické prohlášení, které na rozdíl od mezinárodní smlouvy nevede k řešení sporných otázek právní povahy, ale konstatuje jednoznačně, že případně rozdílné pohledy patří minulosti a pokud o tom nebude oboustranná shoda, nebudou už diskutovány na mezistátní a na mezivládní úrovni.
Toto je obsah deklarace a zcela zjevný výklad textu tak jak jste ho měli k dispozici. Myslím, že není možné z české strany interpretovat text jinak a myslím, že i v tomto kontextu ho schválila Poslanecká sněmovna.
Pokud jde o výrok, že česko-německá deklarace sudetským Němcům nic nevzala, ale naopak jim otevírá šance, lze této větě rozumět různě. Lze jí rozumět také tak, že je zde šance pro spolupráci, je zde šance pro vytváření našeho sousedství v duchu, který je více v souladu s dnešní situací v Evropě, v duchu budoucnosti spolupráce v rámci Evropské unie a v rámci integrující se Evropy jako takové.
Pokud jde o slova "vyhnání a vyhánění", je zjevné i z kontextu, že slovo "vyhánění" se v deklaraci objevuje v souvislosti s tou fází odsunu, která proběhla před dojednáním Postupimské dohody. Někdy ji nazýváme divokou fázi či divokým odsunem. Nedokonavý vid zdůrazňuje právě individuální charakter toho, co se posuzuje, tedy soustavy excesů či prostě Jakéhosi jevu, který byl složen skutečně z individuálních osudů a je chápán individuálně tak, že se tykal konkrétních lidí a jejich konkrétních osudů. Není to tedy pohled na celek.
Pokud jde o to, jak je zformulována distance české strany vůči těmto událostem, tak je zřetelné, že smyslem tohoto bodu není hodnotit samotné akty nuceného vysídlení, konfiskací či odnětí občanství ani právní normy nebo akty, na jejichž základě se tak dělo. Text deklarace vychází z toho, že základní rozhodnutí o těchto opatřeních byla součástí opatření přijatých na bázi mnohostranné, z titulu odpovědnosti Německa za rozpoutání války a jejich platnost včetně platnosti závěrů Postupimské dohody zůstává nedotčena. Smyslem těchto ustanovení deklarace je - jak jsem také řekl ve svém projevu v Poslanecké sněmovně - vyjádřit lítost nad utrpením a křivdami, které se staly konkrétním lidem v důsledku poválečného (jak je to zformulováno v deklaraci) vyhanění, nuceného vysídlení atd.
Takže toto je náš pohled, pohled České vlády na interpretaci česko-německé deklarace a je to přesně ten pohled, který zazněl zde v Poslanecké sněmovně, když jsme projednávali tento dokument. Nic se na tom nezměnilo a jsem přesvědčen, že takto je třeba rozuměl obsahu a významu česko-německé deklarace. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Chce pan poslanec položit doplňující otázku? Je tomu tak.
Poslanec Milan Loukota: Děkuji vám za vaše slova, pane ministře, se kterými ovšem souhlasím jen částečně. Chci se vás ale ještě zeptat. Jelikož považuji prohlášení velvyslance SRN za vyložené vměšování, uvažuje vláda např. o oficiální protestní nótě vládě SRN s požadavkem na odvolání velvyslance Rosbacha?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr zahraničí.
Místopředseda vlády ČR Josef Zieleniec: Jak bychom nehodnotili vystoupení pana velvyslance, tak jeho pohled na text, který jsme spolu sjednávali, nemůže být hodnocen jako vměšování do našich vnitřních záležitostí a tudíž z toho vyplývá i odpověď na zbytek vaší otázky.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Jako další vystoupí s interpelací ve věci dálnice D 47, s interpelací na ministra Martina Římana, pan poslanec Josef Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane ministře, v severomoravském regionálním tisku jsem před několika dny zaregistroval úvahy o tom, že přijetím jedné z variant silničního obchvatu Frýdku-Místku by mohla být zpochybněna potřeba vybudování dálnice D 47. Předpokládám, že tato mediálně prezentovaná úvaha není oficiálním názorem, ale pouze názorem některých jednostranné uvažujících jedinců.
Dálnici D 47 považuji za zcela nezbytnou součást dopravní infrastruktury v mém volebním kraji. Bez jejího vybudování by nebylo možné v budoucnu efektivně rozvíjet jeho průmyslový potenciál, zejména v oblasti ostravsko-karvinské aglomerace. Jistě pochopíte, pane ministře, že mne, ostravského poslance, tato situace mimořádně znepokojuje. Již druhé volební období usiluji o to, aby pro vybudování této dálnice byly vytvořeny vhodné podmínky tak, aby mohla být její výstavba realizována v co nejkratším časovém horizontu. Tuto věc jsem prosazoval jako člen zastupitelstva města Ostravy, a později jsem jako poslanec o ní mnohokrát jednal s řadou úřadů a institucí.
Jsem přesvědčen o zásadním významu dálnice D 47 nejen pro severomoravský volební kraj a město Ostravu, ve kterém žiji, ale také její význam celostátní a evropský, protože má být součástí spojnice Balt - Jadran.
Rovněž vím, jak mnoho úsilí už bylo vynaloženo pro zdar tohoto díla. Považuji za důležité, aby obyvatelé této oblasti nežili v nejistotě, a proto se vás ptám: zaprvé, v jakém časovém horizontu je připravována výstavba dálnice D 47, a za druhé, zda považujete rozhodnutí vybudovat dálnici D 47 za nezvratné a jak je harmonogram její výstavby koordinován s polskou stranou. Předem vám děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Slova se ujme pan ministr dopravy Martin Říman.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych ve stručnosti odpověděl na interpelaci pana poslance Ullmanna týkající se dálnice D 47. Dálnice D 47 je součástí vládního usnesení o rozvoji dálnic a rychlostních silnic pro motorová vozidla a znamená jedno ze základních spojení České republiky ve směru na Polsko.
Ve smyslu vašeho dotazu, v severomoravském regionu to jsou dvě silnice dálničního typu, které jsou součástí tohoto vládního usnesení a které budou v budoucnosti těžištěm dopravy v této oblasti. Je to už zmíněná dálnice D 47 a rychlostní komunikace R 48, z nichž každá má své místo v dopravě jak vnitrostátní, tak i mezinárodní.
Dálnice D 47 je součástí plánované mezinárodní dálniční sítě, která v oblasti Bohumína překročí státní hranice, kde na ni bude navazovat plánovaná dálnice A 2 na polském území, spojující severní část Polska v oblasti Gdaňska a Gdyně přes celé území Polska směrem severojižním až k našim hranicím do oblasti Bohumína. S polskou stranou je tato koncepce průběžně konzultována a schválena. Naposledy jsem se já osobné setkal s polským ministrem dopravy v listopadu loňského roku, kde tento záměr byl opětovně potvrzen s tím, že obě strany už souhlasí s přesnou lokalizací hraničního přechodu dálnice D 47, resp. A 2 na polské straně v oblasti Věřňovice - Gorčicki v blízkosti na našem území města Bohumína.
Rychlostní silnice R 48, která překračuje naši státní hranici v Českém Těšíně, bude rovněž v Polsku navazovat na rychlostní komunikaci ve směru na Bialsko-Biale a Krakow, resp. katovickou aglomeraci. Jinými slovy bude rovněž zapojena do mezinárodní dopravy.
Časový horizont výstavby dálnice D 47 je zhruba následovný. Celá trasa zhruba 140 km od Kroměříže kolem Přerova, Lipníka, Bělotína, Bílovce, napříč Ostravou do Bohumína a dále na statní hranici je v různém stavu rozpracovanosti a přípravy. Nejdále je úsek na území města Ostravy, zhruba desetikilometrový, jehož výstavba - pokud veškeré práce budou probíhat tak, jak jsme si je naplánovali - by mohla být zahájena ještě v letošním roce na podzim. Jestliže dojde k určitým komplikacím, k čemuž při přípravě tak důležité a velké stavby vždy může dojít, tak nejpozději v prvé polovině roku 1998.
Ostatní stavby jsou naplánované v průběhu let 1998 až 1999 až 2002 s tím, že celá dálnice podle stávajících představ a plánů by měla být uvedena do provozu v letech 2005 a 2006 a stane se spolu s dálnicí D1 mezi Vyškovem, Brnem a Prahou a dálnicí D 5 mezi Prahou, Plzní a Rozvadovem vlastně páteřní komunikací napříč Českou republikou ve směru východ - západ. Její význam tedy není pouze pro mezinárodní dopravu, ale zejména pro dopravu vnitrostátní.
Co se týče vašeho druhého dotazu, dálnice D 47 je od počátku existence vládních usnesení ve věci výstavby dálnic a rychlostních komunikaci, tedy od roku 1993, vždy součástí tohoto materiálu. Já osobně nemám pocit, že by dálnice D 47 byla komunikací, nad kterou by vynesly z dlouhodobého hlediska otazníky právě z důvodů, o kterých jsem hovořil, tedy z hlediska jejího dopravního významu jak ve směru východ - západ, tedy zejména ve vnitrostátní dopravě, tak ve směru sever - jih, což je zejména mezinárodní přeprava z Polska, z Baltu ve směru na Jadran. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Římanovi. Pan kolega Ullmann se hlásí s doplňující otázkou.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane ministře, skutečně doplňující otázka, protože ve své odpovědi zkraje jste hovořil o dvou silnicích dálničního typu. Chci se jen ujistit, i když se domnívám, že z vašeho vystoupení to vyplývá, že se jedná skutečně o dvě silnice jiné kategorie, protože jiná záležitost a jiné parametry má komunikace rychlostní a jiné parametry má dálnice. Chci se tedy jenom ujistit, zda dálnice D 47 bude skutečně budována v parametrech dálnice na rozdíl od silnice R 48, která bude budována v parametrech rychlostní komunikace. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci. Pan ministr Říman s reakcí na tuto doplňující otázku.
Ministr dopravy a spojů ČR Martin Říman: Ano, pane poslanče, je tomu přesně tak, jak jste právě řekl.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí pan poslanec Martin Smetana. Bude interpelovat ministra financí a místopředsedu vlády pana Ivana Kočárníka ve věci miliardového úniku.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane ministře, dámy a pánové, není to tak dlouho, co se naší domácí ekonomikou, ale i politickou scénou rozvířila aféra kolem miliardového majetku CS fondů, který před nedávnem zmizel v cizině Jisté vás, pane ministře, nemusím dopodrobna seznamovat s tím případem, poněvadž - jak alespoň doufám - sledujete dění na politické scéně a samozřejmě ve svém resortu natolik, že vám skandál okolo úniku miliardy do zahraničí určité neunikl a dostatečně jste o tom informován. Pak tedy zajisté také víte, že to bylo právě vaše ministerstvo, které tento majetek mohlo zachránit a zabránit tak jeho úniku do zahraničí. Banka Giro Credit, která má v této kauze klíčovou roli, totiž upozornila ministerský odbor, zabývající se neobvyklými bankovními převody, že zřejmě jde o podezřelý obchod. Přitom ve stejné době již Úřad pro cenné papíry, který je rovněž součástí Ministerstva financí věděl, že jde o podvodnou transakci. Přesto však úředníci analytického odboru převoz peněz z CS fondů do ciziny minulé úterý bez námitek schválili.
Jak jistě sám víte, jak Úřad pro cenné papíry, tak analytický odbor přitom spadají pod vašeho náměstka Vladislava Rudlovčáka. Ten se zatím k tomu, proč jeho podřízení selhali, nevyjádřil a zatím co se vedení banky Giro Credit brání tím, že peníze odeslala poté, co jí ministerstvo sdělilo, že platba může odejít, miliarda korun skončila kdesi v zahraničí a podílníci CS fondů tak přišli o všechny svoje peníze.
Pane ministře, ptám se vás, proč vaše ministerstvo, tedy Ministerstvo financí, nezabránilo již zmíněnému úniku, a to i přesto, že vaši podřízení moc dobře věděli, že jde o obyčejný podvod. Dále se vás ptám, kde skončily peníze podílníků CS fondů a jaké podniknete kroky k jejich návratu do České republiky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Smetanovi. Slovo má místopředseda vlády a ministr financi pan Ivan Kočárník.
Místopředseda vlády ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno. Já jsem se dnes již částečně ve své závěrečné řeči ke zprávě o státním rozpočtu tohoto problému dotkl i jsem vysvětloval, co se stalo, jaké jsou v našem zákonodárství obranné mechanismy a k čemu došlo. Dovolte mi stručně jen popsat ten problém a říci, v jakém stavu co kdo činil a k čemu tedy došlo.
Před časem se dostala do našeho Úřadu pro cenné papíry informace, že část majetku tří podílových fondů, obhospodařovaná investiční společnosti CS fond je konvertována do peněžní formy a ukládána na účtu depozitáře, to je depozitářem byla plzeňská banka. Byla proto připravena kontrola. První podklady byly vyžadovány již 28. 2. a potom dodatečné zpřesňovány a tato kontrola proběhla přímo na místě dne 7. 3. v sídle CS fondů a současně i u depozitáře.
Okamžitě po zjištěni některých skutečností typu, že bylo v mezidobí schváleno nové představenstvo investiční společnosti - jmenováno - a investiční společnost byla převedena na jiného akcionáře, na firmu Kosmos - Ministerstvo financí zablokovalo účty ve Středisku cenných papírů a okamžitě informovalo plzeňskou banku o tom, že není možno, aby toto nové představenstvo nakládalo s majetkem CS fondů mimo jiné proto, že zákon na tyto situace pamatuje a stanoví, že nové statutární orgány musí být schváleny Ministerstvem financí. K tomu nedošlo. A tudíž depozitář, který převedl peníze pravděpodobně 7. 3., protože celá věc je v šetření, se dopustil závažného porušení zákona. Teprve 11. 3., kdy byly zjištěny dodatečné informace o celé transakci, Úřad pro cenné papíry podal trestní oznámení o podezření z trestného činu na několik osob, mezi nimi na zástupce nového představenstva investiční společnosti CS fond, dále na pracovníky plzeňské banky a obchodníka s cennými papíry.
Pokud jde o oznámení Giro Creditu našemu analytickému útvaru o tom, že jde o podezřelou transakci - ano, toto bylo oznámeno. Na základě toho náš analytický útvar pozastavil celou transakci a vyžadoval si dodatečné informace mimo jiné o klientech v zahraničí, kterých se měla celá transakce týkat, Tento útvar zná ze zákona pouze určité pravomoci, to znamená, že může pozastavit platbu pouze na určitý moment a z důvodů, které jsou v tomto zákoně uvedeny, po obdržení informací ze zahraničí, že jde o solidní firmy, mezi kterými probíhá ta transakce v zahraničí, Úřad tedy už nemohl dále držet tyto peníze, tuto platbu povolil.
Čili pokud jde o základní kroky z hlediska našich zákonů, já říkám, že jednoznačně tady v tomto celém postupu - a věřím, že to prokáže vyšetřování -že odpovědnost za porušení zákona je zejména na depozitáři, který je takovou předsunutou hlídkou, která má všechny takovéto transakce buď okamžitě sdělovat nebo je neprovádět bez potvrzení Ministerstvem financí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Přeje si pan poslanec položit doplňující otázku? Není tomu tak. Děkuji. Jako další vystoupí s interpelací pan poslanec Miroslav Sládek, jedná se o interpelaci na ministra Jana Rumla ve věci postupu Policie České republiky. Připraví se paní kolegyně Taťána Jirousova.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, na konci ledna tohoto roku byla provedena policejní razie v budově Parlamentu, při které byl odvlečen pan Votava. Ať už udělá cokoliv, razie byla všeobecné občany odsouzena. Další problém ovšem je, že při této razii zmizet z poslaneckého klubu SPR-RSČ počítač se stranickými údaji, s údaji o republikánské straně. Tento počítač se zhruba po 20 hodinách objevil ve vazební věznici na Pankráci. Pokud vyloučíme možnost, že si pan Votava odnesl tento počítač s sebou při razii, a tuto možnost pravděpodobně vyloučí většina občanů, kteří viděli, že byl odvlečen takřka nahý, tak jediné další vysvětlení, jak se počítač z Parlamentu dostal do věznice na Pankráci je ten, že ho tam odnesla policie. Občané si sami mohou udělat obrázek, zda policie ten počítač odnesla omylem, přemístila nebo ukradla, ale každopádně ho měla dostatečnou dobu k dispozici, aby mohla z něho čerpat informace o opoziční politické straně Moje otázka zní: Obstarává si Policie České republiky takto informace o opozičních politicích a opozičních politických stranách běžně? Děkuji. (Potlesk v části sálu)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: S odpovědí vystoupí pan ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nejprve bych se chtěl vyjádřit k označení interpelace, kterou v tomto názvu Postup Policie České republiky považuji za interpelaci nespecifikovanou, protože policie postupuje denně v tisíci různých záležitostech, ať už ve sféře veřejného pořádku, dopravy, kriminální policie nebo správních činnosti a velmi těžko si lze připravit odpověď na tuto interpelaci při takto obecném označení této interpelace. Nicméně pan poslanec Sládek ve svém příspěvku na začátku plenární schůze naznačil, co asi bude předmětem interpelace, tak jsem si příslušné informace opatřil.
Zatčení pana Lubomíra Votavy provedla stálá policejní jednotka Policie České republiky správy hlavního města Prahy a před vlastním zákrokem byli všichni zúčastnění policisté instruováni k tomu, aby v objektu Parlamentu, kde se Lubomír Votava skrýval, věnovali pozornost toliko prostorám, kde by se hledaná osoba mohla ukrývat, a byli výslovné upozorněni na to, aby zde nenahlíželi do uložených materiálů a aby s nimi žádným způsobem nemanipulovali. Pan Votava byl zatčen v místnosti Parlamentu České republiky č. 308, kde byl zabarikádován. Při překonání odporu a vstupu do těchto místností zde byla tma, pan Votava byl oblečen ve slipech a v tričku a vzhledem k tomu, že bylo třeba urychleně opustit tento prostor, aby nedošlo ke zbytečným konfliktům, byl pan Votava dotázán, kde má své osobní svršky, které mu policisté chtěli vzít s sebou. Nato pan Votava ukázal posunkem na igelitovou tašku, která ležela bezprostředné vedle něho, do této byly přidány další na zemi poházené svršky a následné policie společně s panem Votavou opustila prostor Parlamentu České republiky. K celému zákroku v Parlamentu byl přítomen místopředseda Parlamentu pan poslanec Ledvinka.
Po převezení Lubomíra Votavy z budovy Parlamentu do objektu Policie České republiky na správu hl. města Prahy byl sepsán seznam věcí, které byly obsahem igelitové tašky. Přitom bylo zjištěno, že na dně této tašky se nachází zabalený v několika obalech měly příruční počítač Toshiba, který byl zapsán do úředního záznamu spolu s dalšími věcmi. Tyto věci byly předány v 7.00 hodin ráno dne 31. 1. vedoucími směny vězeňskoeskortního oddílu Policie České republiky správy hlavního města Prahy, který tyto věci uzamkl do trezoru ve své kanceláři. Po celou dobu, kdy byl počítač policií zajištěn, s ním nebylo nijak manipulováno, nebyl nikomu zapůjčen a ani o to nikdo nežádal.
V 15.15 hodin dne 31. 1. 1997 byl pan Votava eskortován do vazební věznice v Praze 4 - Pankrác spolu se zajištěnými věcmi včetně počítače. Převzetí těchto věcí od Policie České republiky je věznicí potvrzeno. Zde, jak bylo zjištěno, byl počítač opět uložen v trezoru do doby, než byl Lubomír Votava propuštěn, tj. do dne 13. 3. 1997, kdy mu byl společně s ostatními věcmi předán, což potvrdil vlastním podpisem.
Podle šetření policie ve vazební věznici v Praze 4 - Pankráci nikdo po celou dobu o počítač nežádal a taktéž s ním nebylo nijak manipulováno. Toto jsou informace, které jsem získal ve věci počítače.
Samozřejmé, že pan poslanec Sládek může mým informacím věřit nebo nemusí, ale vzhledem k tomu, že jeho důvěra v mou osobu je nulová, tak nepředpokládám, že bych ji nějak výrazně zmenšil. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Doplňující dotaz pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane ministře, děkuji vám za to, že jste se přiznal k tomu, že policie sebrala v budově Parlamentu to, čeho se neměla právo ani dotknout. Pan Votava, a viděl to celý národ, ležel na zemi, ruce spoutané za zády. Potom mu byla přehozena přes hlavu deka, nevím, jak mohl ukazovat na igelitovou tašku, kterou by si chtěl vzít s sebou. Vaše vysvětlení je úplným výsměchem a potvrzením toho, ze se nacházíme v policejním státě. Děkuji. (potlesk v části sálu)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane poslanče, výsměchem můžete byt akorát vy, pro své nelogické uvažování. Jestliže pan Votava neukázal na zmíněnou igelitovou tečku, jak se mohlo stát, že policie odnesla právě jeho svršky, které v té tašce byly a které byly zaprotokolovány. To mohla odnést pokud na tu tašku nepoukázal, jinou tašku nebo nemusela odnést žádnou. V protokolu kromě počítače jsou samozřejmě uvedeny i další věci pana Votavy, zcela jistě to bylo v důsledku toho, že pan Votava tu tašku označil. Prosil bych, abyste uvažoval o tom, co se stalo, a zbytečně nepodezíral policii z činnosti, které se nedopustila, myslím si, že budete mít možnost na jiných příkladech, mít možná větší štěstí poukazovat na to, kdy policie třeba nečinila úplné přesně tak, jak činit má. Tento případ to v žádném případě není.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další vystoupí paní poslankyně Jirousová s interpelací na pana ministra zdravotnictví Jana Stráského ve věci finanční situace na poliklinice Jih České Budějovice.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážený pane ministře, má interpelace se týká zdravotnického zařízení v Českých Budějovicích, Poliklinika Jih. Žádám pana ministra Stráského a pana ministra Kočárníka, já jsem to tam bohužel tedy neuvedla, o sdělení postupu, který vyřeší stávající situaci ve výše jmenované poliklinice. Jedná se o zdravotní zařízení, jehož privatizační projekt předložila společnost Medipont a 25. 11. byl tento projekt předán k realizaci Fondu národního majetku. Cena objektu byla stanovena 173 miliónů Kč. Do dnešního dne však výše uvedená částka nebyla zaplacena. Navíc za zvláštních okolností byl schválen vládou i přímý prodej lékárny bez veřejné soutěže, bez předloženého privatizačního projektu a společnost zaplatila pouhých 10 % z ceny lékárenského zařízení a přesto se stala majitelem. Zaměstnanci lékárny byli propuštěni a společnost Medipont nezajistila lékárenskou pohotovost, která zde do této doby fungovala, takže krajské město je bez lékařské služby, tedy trvalé, nepřetržité. Je neuvěřitelné, že Ministerstvo financí nepodniklo žádné kroky, aby částka byla splacena. Naskytá, se vysvětlení střetu zajmů, co úzké rodinné vztahy mezi státním úředníkem odpovědným za zdravotnictví v okrese a společností, manželka člena společnosti je okresní přednostkou.
Z výše uvedených důvodů, kdy není jasné, jak poliklinika nakonec skončí, odcházejí lékaři a zaměstnanci polikliniky, je ohrožena funkce tak významného zdravotnického zařízení, jakým Poliklinika Jih určitě je a tím i dostupnost lékařské služby obyvatelstva krajského města. Tato interpelace má tedy dvě části, jednak na pana ministra Stráského a jednak na pana ministra Kočárníka, co se týče problému dluhu polikliniky. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. S reakcí vystoupí ministr zdravotnictví pan Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, paní poslankyně, já jsem rád, že uvádíte svůj problém na dva ministry. Já se pokusím odpovědět na svou část, poněvadž interpelace zněla nebo byla předem označena jako finanční situace této polikliniky. Nejdůležitější údaje na začátek - smlouva o převodu na privátní společnost Medipont nabude platnosti 1. 4. 1997, neboli až se probudíme po velikonocích, tak tato společnost bude nebo nabude platnost smlouva, kterou jí převzala.
Mohu vám říci údaje, ale vy se na ně přímo neptáte. Já jsem si připravil finanční situaci. Potvrzuji, že finanční situace tohoto zařízení není příznivá. Mělo ztrátu v roce 1995 přes 7 miliónů, ztrátu v roce 1996 3,7 miliónů, neboli o něco menší. Zařízení neobdrželo žádnou dotaci od r. 1993. Je v privatizaci od r. 1993, v procesu privatizačním. Mohu i říci, ale to vy víte asi lépe než já, byla by to informace pro ostatní poslance, že jde o relativně novou budovu, stáří asi 15 let, ale její stav asi teď už není příliš dokonalý, protože 4 roky probíhal privatizační proces a jak potvrzuji, nikdo do tohoto zařízení nedával žádné prostředky z tohoto důvodu. Ale pokud jde o splácení, rychlosplácení a další postup privatizace, k tomu bych vám mohl dodatečné obstarat jenom stanovisko Ministerstva zdravotnictví, ale nikoliv odpovědi na ty další otázky, které na to navazují. 1. 4. 1997 to bude soukromé zařízení.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Paní poslankyně s doplňujícím dotazem.
Poslankyně Taťána Jirousová: Děkuji panu ministrovi. Pane ministře, jestli byste mohl zodpovědět tedy ještě otázku té lékárenské služby, protože tam vlastně krajské město je tedy bez trvalé lékárenské služby - jako pohotovostní.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Než se pan kolega Stráský dostaví k mikrofonu, navrhl bych nám všem, abychom nebyli tak skoupí a skromní při specifikování interpelace. Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Děkuji za tento návrh. Pokud trváte na této informaci, obstarám ji, ale nemám ji připravenou, dokonce v této chvíli ani nevím, že součástí toho je i lékárna. Ale samozřejmě mohu tyto informace dodat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Jako další se ujme slova pan poslanec Zdeněk Krampera, který se chystá interpelovat paní ministryni Vlastu Parkanovou ve věci propuštění obžalovaných z vraždy k odnětí svobody na 20 let Igora Z. a R. H. Prosím pan kolego, abyste případně i upřesnil to zadání. Děkuji.
Poslanec Zdeněk Krampera: Ano, děkuji, pane předsedající. Interpelace ve věci propuštěni odsouzeného z vraždy k odnětí svobody na 20 let ve věznici se zvýšenou ostrahou.
Vážená paní ministryně, dámy a pánové, ostravský krajský senát byl nucen zhruba před měsícem odročit opakované hlavní líčení v kauze, v níž byli tři obžalovaní, kteří podle trestního spisu měli 6. 1. 1992 ze zištných důvodů přepadnout a uškrtit 75letou ženu z Polanky nad Odrou. Dva z podezřelých vrahů, Igora Z. a Roberta H., odsoudil soud v prvním hlavním líčení k výjimečným trestům na 20 a 19 let. Vrchní instance ale vše vrátila k došetření severomoravským orgánům činným v trestním řízení a dne 14. 3. 1997 byl Igor Z. z vazby propuštěn, jelikož již zřejmě pominula zákonem určená dvouletá doba jeho vazebního vyšetřování. Oficiální stanovisko orgány činné v trestním řízení k tomuto faktu odmítly sdělit. Běžně se však vazba prodlužuje až na 4 roky. V tomto případě šlo o loupežnou vraždu. Vrchní soud v Olomouci vše vrátil také z důvodu, že odsouzení popírali svoji vinu a hlavně obvinění, že chtěli stařenku zabít trýznivým způsobem. Senát si proto vyžádal další znalecké posudky, které mají upřesnit, jak dlouho oběť umírala a zda skutečně před smrtí trpěla. Navíc je třeba předvolat svědkyni, která je v současné době ve Švýcarsku.
Proto se vás ptám, paní ministryně, s odkazem na vaše tvrzení, že v žádném případě nejsou v ČR propouštěni vrazi na svobodu, zda je takovéto jednání vůbec možné. Děkuji.