Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Dovolte mi, abych krátce reagoval na vystoupení pana poslance Ullmanna. Pan poslanec Ullmann předvedl klasickou ukázku tzv. reálné politiky. Projevil ji v tom, že prohlásil, že náš problém, který řešíme, zajímá pouhou třetinu lidí. Třetina lidí je zřejmě příliš bezvýznamná skupina na to, aby bylo nutné jí věnovat nějakou důkladnější pozornost.
Pan kolega Ullmann dále naznačuje - a je to opět běžná metoda reálné politiky, rozehrát jednotlivé skupiny proti sobě - že někdo je zvýhodněn a jiný méně. S oblibou se říká, že zvlášť zvýhodněni jsou lidé v nájemních bytech. Jistě, je možné takto uvažovat. Samozřejmě, že mohu uvažovat také tak, že prostřednictvím křížových dotací na energii lidé z nájemných bytů přispívají těm, kteří čerpají více elektrické energie, což jsou např. lidé, kteří mají přímotopná elektrická zařízení.
Tímto způsobem si mohu vytvářet skupinu nepřátel a rozehrávat navzájem jejich jednotlivé vztahy velmi snadno. Je to reálná politika, ale myslím si, že to není politika, kterou bychom měli zastávat.
Pan kolega Ullmann projevil dále docela dobrý postoj pro reálnou politiku i v tom, že naznačil, že ti, kterých se to netýká, jsou lidé na venkově. Je to pravda.
Strana lidová má svou členskou základnu především na venkově, a to jí umožňuje v tomto okamžiku postupovat fundamentalisticky a zdánlivé pravicové a důsledné. Je to opět pouhopouhá politická technika a svým způsobem politické prázdno.
V diskusi o deregulaci nájemného se ustavičně objevuje myšlenka na to, jak nájemné zázračným způsobem oživí trh s byty, jak nastane ta úžasná rovnováha, jak postupným zdražením se dopracujeme ke štěstí. (Potlesk v části sálu.) Ano, i tak se o tom dá uvažovat. Ale chtěl bych upozornit na to, že existuji docela solidní materiály, které naznačují, že v okamžiku, kdy je nájemné vysoké, nevrací se zpět do bytové výstavby, protože bytová výstavba nikdy nepředstavuje z hlediska kapitálového výnosu příliš výrazný kapitálový zdroj, a odchází do nějakých výhodnějších komodit, do různých akcí, různých podniků apod. Čili toto není řešení.
Dále je charakteristické v této debatě, že se neuvažuje o čase, protože nájemné se zdraží během několika dnů, několika týdnů, zatímco pohyb pro trh s byty, pokud by vůbec vznikl - a já tomu nevěřím na základě určitých podkladových materiálů, které to jasně ukazují - i pokud by vznikl tento trh s byty, vznikne velmi opožděně, s velmi posunutou fází, a tato deregulace dopadne naplno na lidi, kteří nebudou schopni to v tomto tempu zvládnout.
Pan poslanec Ullmann dále velmi pohrdavé mluvil o tom, kdo nepůjde na úřad, aby získal příspěvek k vyrovnání svých sociálních potíží. Je to něco, co se v této sněmovně projevuje znovu a znovu. Prostě nebere se v úvahu lidská důstojnost. Nebere se v úvahu, že to je ponižující, oficiálně se zařadit do skupiny chudých, oficiálně žádat o sociální dávky. A že zejména ti lidé, kteří se pohybují na dolní hranici střední vrstvy, tzn. ti, kteří jsou schopni a jsou zvyklí se o sebe postarat a být celý život nezávislí, velmi těžce nesou ten okamžik, kdy spadají do sociální sítě. To je to, co se tu nebere v úvahu. Lidská důstojnost nevstupuje do podvojné bilance, tudíž nemá z hlediska konzervativních politiků zřejmě příliš velkou hodnotu.
Na závěr mi dovolte, abych ocitoval jednu z myšlenek, která se objevila v dnešním tisku a která je svým způsobem zvláštní a "povzbudivá". Je to v deníku Mladá fronta, kde autor zdůrazňuje, že deregulace nájemného je velmi důležitá záležitost, protože odčerpá značnou část kupní síly a tím napomůže vyrovnání naší obchodní bilance. Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou bude reagovat kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, skutečně jenom s faktickou poznámkou. Prosil bych svého předřečníka, aby mi nevkládal do úst, co jsem ani neřekl, ani nemyslel. Samozřejmě jsem nehovořil o tom, že třetina není důležitá, hovořil jsem o tom, v jaké dimenzi se pohybujeme. Nic víc, nic méně. Navíc jenom na okraj podotýkám, že většinové určuje toto nájemné obec, protože většina těchto bytů je v obecním vlastnictví. To jenom na okraj. Ale jinak k tomu, že mi bylo vkládáno do úst, že jsem pro reálnou politiku, ano, jsem pro reálnou politiku, ne pro politiku střetu za každou cenu. Na tom trvám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Kudláček se ujme slova.
Poslanec Libor Kudláček: Dámy a pánové, já vím, ze se zde na poměrné úzkoprofilovém tématu sociálních kompenzací v oblasti politiky bydlení hovoří o tématech a souvislostech podstatně hlubších. Chápu to a nechci to nikomu vymlouvat. Nechci v žádném případě - a už vůbec ne nějak militantně - přispívat k tomu bojovému tónu, který zde zazněl. Chci jen upozornit na několik souvislostí, které považuji za důležité v rámci projednávání tohoto tématu, jakkoli pan kolega Ullmann už mi část energie a větru z plachet odebral a nemá smysl některé argumenty opakovat.
Já si myslím, že hromadné protestní akce problém nevyřeší. A že není dobře se tvářit, že problém neexistuje. Problém určitě existuje a nebudu se uchylovat k tomu jeho aspektu, který hovoří o ochraně vlastnictví jako velmi silném ústavním principu ústavy tohoto státu, a který jen tak mimochodem může také znamenat, že ti, kteří necítí dostatečnou ochranu vlastnictví, ať už obce nebo majitelé domů, se mohou i mimo tuto sněmovnu a mimo nástroje výkonné moci ucházet o svá práva, a možná bychom pak řešili situace podstatně dramatičtější. Oni v jisté naději - která byla založena už příslibem ve vládním programovém prohlášení, že tento problém, který existuje, se bude řešit, možná, že byli dosti trpěliví - očekávají, co se bude dít.
Ten problém ve smyslu ekonomickém, o kterém chci mluvit - a omlouvám se za tu ústavní odbočku - se jmenuje rozevírání nůžek mezi náklady na provoz, údržbu, správu, poskytováním služeb, souvisejících s bytovým fondem a výnosy, které dnes umožňuje přísná státní regulace těchto výnosů na úrovni - někteří uvádějí jedné třetiny, jiní jedné čtvrtiny, rozhodně ne zdaleka ani poloviny toho, co je třeba na prosté náklady, nemluvě o zanedbanosti bytového fondu. Problém zanedbanosti bytového fondu musíme řešit, to je rovněž nabíledni. Nic z těch kritických návrhů a názorů, které tady zazněly, se touto otázkou nezabývalo. Bohužel jsme neslyšeli žádný pozitivní návrh a velmi bychom po něm volali, protože chápeme, že jakási diskuse a dohoda na tomto poli je velmi nutná a byli bychom velmi neradi, aby toto téma bylo politicky zneužíváno.
Řešení problému pojmenovalo vládní programové prohlášení jako postupnou deregulaci za předpokladu nalezeni adekvátního způsobu vyrovnáni důsledků způsobených touto postupnou deregulací. Tedy provázené tím, o čem dnes jednáme, adekvátní sociální kompenzací.
Slyšíme tady - z mého pohledu trochu paradoxně - že adekvátní sociální kompenzace je odmítána. Nebude-li ovšem domácnostem kompenzováno, pak samozřejmě jakýkoliv krok v oblasti uvolnění cenové deformace bude skutečně pouhým zdražením, takže bych očekával spíše věcné výhrady, směřující k tomu, zda-li tento systém, který je tady navržen je tím, co bylo ve vládním programu slíbeno, totiž adekvátní sociální kompenzací a jak jí máme lépe nastavit.
Pan kolega Ullmann hovořil o rozsahu problému a velmi mne mrzí, že se mu za to dostalo jaksi politicky pohrdavé kritiky, která se netýkala podstaty věci. Jsem přesvědčen z debat, které vedeme jindy a jinak, že tyto hlasy a jejich nositelé si uvědomují skutečný rozsah problémů, a to není možné v té ekonomické úvaze ignorovat.
Tento problém se skutečně týká přímo a bezprostředné z pohledu důsledků uvolnění cen nájemného zhruba jedné třetiny obyvatelstva. V širším smyslu se týká i zbývajících dvou třetin. A to z dnešního pohledu - z dnešního fungování tohoto systému negativně. To není žádný pokus o rozdělování obyvatelstva na ty, k nimž se máme chovat slušné a k nimž se nemáme chovat slušně. Máme se chovat slušně ke všem a vytvářet podmínky pro to, aby bylo možné se chovat slušně ke všem.
Ještě kolegovi Ullmannovi bych řekl, že to není úplně přesné vyjádření, že tato problematika se netýká těchto dvou třetin prostě proto, že oni kromě toho, že si své bydlení hradí v plném rozsahu sami, ještě přispívají různými formami zprostředkovaně čil přímo prostřednictvím svých daní na bydlení těch dotovaných nájemníků v regulovaném nájmu a to je problém, který rovněž není možné nevidět.
Já sám jsem přesvědčen o tom, že dnes již pouhé uvolnění nájmu jakkoliv rychlé či pomalé, nepomůže řešení problému, který postihuje celou oblast bydlení a že je třeba učinit všechny systémové kroky k tomu, aby byly posíleny investice, aby byla posílena atraktivita investičního prostředí v oblasti bydlení, tedy to, co zde bylo nazváno nabídkovou stranou. O tom není sporu. Proto se vláda tak úmorně zabývá celým tématem politiky bydlení i z pohledu podpory nové bytové výstavby. Jsem ale přesvědčen a není to můj vlastní výmysl nebo nějaký vyčtený názor, ale je to historická zkušenost, že žádné proinvestiční opatřeni, které směřuje do tak výrazně deformovaného prostředí, nebude a nemůže mít smysl.
Pan kolega Bláha zde mluvil o tom, že je třeba napřed vytvořit cosi jako 10 % převahu nabídky, abychom vůbec mohli uvažovat o takových krocích jako je postupné vyrovnání nebo postupné uvolnění nájemného. Je to prostě pro mne obrácená logika. Pokud nedojde k vyrovnání podmínek pro skutečné fungování nabídky a poptávky pak žádná taková investice nemůže mít smysl. Není možné něco nabídnout a něco poptávat. Bude se dále spekulovat, budou se dále dostávat byty na černý trh, bude z toho dále bit státní rozpočet. Dnes obce ani soukromí majitelé nemají možnost nabízet a tudíž není co poptávat.
Poslední poznámka k panu poslanci Škromachovi, který řekl, že my se svými platy vydržíme a chtěl tím ilustrovat, že sněmovna by mohla být také chladná a ignorantní vůči sociálním ohledům při řešení tohoto tématu. Já bych k tomu dodal, že sám nevím a rád bych slyšel to vysvětlení proč my bychom si měli, my o kterých je tady hovořeno, na bydlení neplatit sami a proč bychom se měli nechat dotovat svými spoluobčany s podstatně nižšími příjmy. O tom je totiž sociální kompenzace. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nyní se přihlásilo několik kolegů s faktickými poznámkami. Já samozřejmé nevím, kdo se z vás hlásil první a doufám, že nikoho neurazím, když jako prvního požádám kolegu Bláhu, aby se ujal slova.
Poslanec Jan Bláha: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, zazněly z úst pana kolegy Kudláčka některé zajímavosti, které si dovolím tvrdit, že podporují to, co jsem řekl - on to akorát dával do trochu zvláštních vah. To, jestli je dnes černý trh s byty a otázkou toho kdo je majitel a jestli dokáže si tuto věc ohlídat nebo jestli k tomu potřebuje registr s byty např. který je obvyklý v řadě států Evropy.
Otázka ochrany bytového fondu o niž jsem hovořil, hovořil jsem o dalších zákonech a samozřejmě ne zdaleka o všech, které mohou tyto kroky řešit, ale problém, který se tu dnes předkládá, bohužel, je o něčem jiném, ten je o salámové technice, o řešení problému přes nájemníky, o řešení problému, nikoliv o jedné třetině občanů - ať průzkumy hovoří o čemkoliv - ale nájemný vztah dnes, pokud vím, i podle vládních materiálů je v úrovni 35 % základního + 8 % v rámci převodů toho, když Je někdo jiný majitel, napři. fyzická osoba, Čili je to dohromady nejméně 42 %, 43 % a kdy ještě před třemi roky to bylo 49 % nájemního vztahu k někomu.
Čili nehovořme tu o číslech významné nižších , neponižujme čísla, když se nám účelově hodí.
A jenom připomínku na závěr. Já nevím, jestli náhodou ze svých daní, podotýkám, nemám střet zájmů, bydlím ve svém. Tím spíše budu ochraňovat nájemní vztah. A já sám nevím, možná pan kolega ano, jestli náhodou ze svých daní naopak neplatím jen např. bazény těch movitých.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Schling.
Poslanec Jaromír Schling: Pane předsedající, dámy a pánové, trh s byty není trh s rohlíky. Je-li na trhu nedostatek rohlíků, za měsíc je nová pekárna a rohlíků je dost. U bytů je to jinak. Pokud nebudeme mít více jak 400 bytů na 1000 obyvatel, trh tady fungovat nebude. Tzn., že musíme počítat s tím, že ještě několik let bude na trhu reálně existovat nerovnováha a v situaci nerovnováhy není možné uvolnit regulaci nájemného a i již nastaveným postupem zvyšování nájemného se na ekonomicky odůvodněnou úroveň nájemného dostaneme do té doby, než tady budeme mít nejméně 400 bytů na 1000 obyvatel. Za této situace nemohu prudké zvyšovaní nájemného chápat než jako tlak na to, aby si nájemníci byty, ve kterých bydlí, kupovali.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se řádně nyní hlásí pan kolega Frankl.
Poslanec Michal Frankl: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, z rozpravy by se zdálo, že projednáváme problematiku, zda budeme či nebudeme jako sněmovna souhlasit se zvýšením nájemného. Tak to samozřejmě není, protože sněmovna ve státě s tržní ekonomikou nemůže rozhodovat o cenách té které komodity, alespoň ne přímo. Projednáváme zákon, který má řešit jak kompenzovat, a to dočasné na přechodnou dobu sociálně potřebným to, k čemu přistoupit prosté musíme a to je jak vytvořit postupné trh s byty.
My jsme posledních 40 let zkoušeli variantu jestli lze zajistit trh s byty pomocí tohoto, co zde padalo, pomocí toho, že stát bude rozhodovat, nebo dnes by to mohla být i obec, kolik a kde má postavit bytů. Dokonce v té době nebylo ani potřeba ani zákon a ochranu bytového fondu. Prostě těch 40 let si myslím, že nás dostatečně přesvědčilo, že tudy cesta nevede.
Myslím si, že je více než oprávněné přistoupit spíše k řešení té problematiky z druhé strany, to znamená postupné docílit toho, aby nájemní bydlení bylo na trhu dostupné tak, jak jsou dostupné ty rohlíky. To je náš cíl, aby ten, kdo si chce pronajmout byt, prostě si mohl vybrat a rozhodnout, kde si ho pronajme, jak velký bude a na jak dlouho.
Já samozřejmě vím, že ta cesta k tomuto cíli nebude vysloveně krátká a už vůbec ne jednoduchá. Proto ty kroky, které se připravují, nejsou - a říkám, že skutečně nejsou - příliš rychlé, ale jsou tak rychlé, jak je to sociálně únosné. A tento příspěvek na nájemné se má dotknout té skupiny obyvatel, kterým by i tato nepříliš velká rychlost mohla působit potíže.
Proto se domnívám, že odmítat tento příspěvek by bylo svým způsobem antisociální a považoval bych za paradoxní, kdyby to byla právě levice, která by přijetí zákona, který by umožňoval státu příspěvek poskytovat, zablokovala. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Grůza.
Poslanec Jan Grůza: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, rád bych vaši pozornost znovu upřel k tomu bodu, který projednáváme, a to je vládní návrh zákona o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného. Domnívám se, že většina diskutujících zde chtěla rozvíjet filosofii politiky bydlení jako takovou a bylo to tak říkajíc pět minut po dvanácté. Myslím, že koncepci jako takovou přijala a schválila vláda na svém minulém zasedání a součástí této koncepce je také to, že deregulace bude provedena. To znamená, že dneska bychom měli diskutovat o tom, jakým způsobem tato pravidla zasadit do právního rámce a diskutovat právě tu kompenzaci, která je předložena v tomto zákoně, a to je zákon o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného. Domnívám se, že toto je hlavní bod a chtěl bych proto znovu připomenout návrh pana ministra Vodičky, který navrhl zkrácené projednání, protože bychom se mohli skutečné dostat do paradoxní situace, kdy od 1.7. bude provedena deregulace nájemného rychlejším způsobem a nebude - pokud projede sněmovnou návrh na zamítnutí tohoto návrhu - vlastně možnost sociálně vyrovnat toto zvýšení. To znamená, že ty rodiny, které budou postiženy, nedostanou příspěvek na bydlení takový, jaký bychom chtěli. A myslím, že bychom se měli věnovat tomuto materiálu tak, jak je předložen, a koncepci politiky bydlení jako takovou diskutovat v podvýboru.
Jen připomínám, že do této doby nebyla sněmovna schopna vytvořit ani společný podvýbor pro bydlení, jeden podvýbor pro bydlení. Pevně věřím, že se to podaří v příštích dnech.
Takže koncepci můžeme diskutovat v tomto podvýboru a bavit se o tom, co dále s bydlením.
Nicméně teď diskutujeme materiál, který je podstatně nutný pro to, aby byla deregulace nějakým způsobem kompenzována. Proto bych byl rád, abychom se vrátili a diskutovali tento materiál. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se hlásí pan kolega Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych podal jménem klubu SPR-RSČ procedurální návrh, abychom přerušili schůzi v této chvíli a pokračovali zítra v 9 hodin.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, já o tomto návrhu nemohu dát hlasovat, poněvadž probíhá projednáváni bodu. Už jsme se o tom patnáctkrát bavili.
Beru tedy na vědomí tuto věc, ale stejně hodlám ve smyslu dohody na jednání předseda s místopředsedy a předsedy poslaneckých klubů po tomto bodu přerušit schůzi.
Takže, dámy a pánové, končím obecnou rozpravu a ptám se, zdali předkladatel se chce vyjádřit. Ano, pan kolega Vodička se ujme slova.
Ministr práce a sociálních věci ČR Jindřich Vodička: Vyjádřím se jen velice krátce, protože všechno bylo vysloveno panem poslancem Ullmannem, panem poslancem Kužílkem, panem poslancem Frankem, Kudláčkem.
Skutečné neprojednáváme nyní bytovou politiku jako takovou, a většina příspěvků opozičních poslanců kromě toho, že jakoukoli kompenzaci, kterou předložíme do parlamentu považuje za nedostatečnou a ponižující, hovořila především o bytové politice jako o celku.
Skutečně projednáváme pouze jednu malou část bytové politiky, kterou je kompenzace urychlenějšího růstu nájemného, ke kterému v každém případě,to je potřeba mít na paměti, dojde od 1. července letošního roku.
Proto asi jsme tady nehovořili o celé řadě opatření, o kterých vláda rozhodla, že budou od 1. července letošního roku také platit, která výrazné přispějí k tomu, že trh s byty v České republice bude fungovat během velice krátké doby. Zvýšení nájemného je ale nedílnou součástí těch dalších kroků pro povzbuzení trhu s byty.
Čili ta argumentace, která zaznívala, že vláda vidí řešení pouze ve zvyšování nájemného, byla - protože nepředpokládám, že by ti, kteří takto argumentovali, nesledovali politickou situaci v naší zemi, nesledovali jednání vlády, o čem vláda rozhoduje - nefér.
Ještě jedna krátká poznámka přímo k zákonu, který na ní projednáváme v prvním čtení - o dostatečnosti či nedostatečnosti těch kompenzací. Byla zde zmiňována průměrná rodina, to znamená rodina se čtyřmi členy - dvě děti, dva dospělí. Rodina, která by se pohybovala svým příjmem na úrovni životního minima, což je podle věku dětí mezi 8 700 a 10 000 Kč čistého příjmu - je třeba zdůraznit, že to je čistý příjem, nikoli hrubý příjem - v Praze dostane od 1. července dávku 1 460 Kč, která pokryje a v sobě zahrnuje příspěvek na nájemné, příspěvek na teplo a příspěvek na bydlení. Jenom podpora čtyřčlenné rodiny s příjmem kolem 10 tisíc korun, čistým příjmem měsíčním, dostane několik dávek ve výši 1 460 Kč. Ve městě nad 100 tisíc obyvatel to bude 1 161 Kč a ostatních sídlech 974 Kč. To není zanedbatelná podpora rodin s příjmy pohybujícími se kolem životního minima.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se paní kolegyně Gavlasové, chce-li přednést závěrečnou zprávu. Ano, prosím, aby se ujala slova.
Poslankyně Jana Gavlasová: Ano, je sice pravda, že v tomto zákoně neprojednáváme bytovou politiku, ale myslím si, že to je právě ta závažná věc, že parlament vlastně bytovou politiku neprojednává a neprojedná a vlastně ani neměl možnost se k bytové politice vlády nějakým způsobem vyjádřit, a to proto, že vlastně tuto možnost nedostal.
Stejné tak parlament nedostal možnost, aby se vyjádřil k energetické politice státu, která bude následovat.
Právě proto zdůrazňujeme tyto neznalosti, protože máme-li se objektivně rozhodnout o tom, jaké sociální kompenzace, jak se bude vyvíjet další sociální situace lidí v tomto státě, je tato znalost naprosto nezbytná.
Proto nyní shrnu doporučení, která tady padla.
Pan poslanec Bláha navrhnul, aby byl tento zákon zamítnut. Další návrh, který tady padl, aby byl návrh vrácen vládě k přepracování a pak to je návrh pana poslance Špidly, který předložil doprovodné usnesení, a to v případě Jestliže bude tento návrh zamítnut a nebo vrácen vládě k přepracování. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, než přistoupíme k hlasováni, požádal mé předseda klubu ODS.
Poslankyně Jana Gavlasová: Potom v případě, že by tento návrh byl schválen, tak je tady návrh na zrychlené projednávání tohoto zákona.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano na 40 dní. Děkuji. Předseda poslaneckého klubu ODS mě požádal o přestávku pro poradu klubu před hlasováním v délce 5 minut. Sejdeme se tady v 18.07 k hlasování. (Schůze přerušena na 5 minut.)
Dámy a pánové, budeme hlasovat. Prosím, abyste se dostavili do sněmovny, zaujali svá místa, a protože jsem vás odhlásil, prosím vás, abyste se znovu zaregistrovali svými hlasovacími kartami. Budeme tedy hlasovat, prosím vás, opravdu o klid. Dámy a pánové předkládám vám tedy první návrh na usnesení předložený několika poslanci a já myslím, že podle § 90 mám začít návrhem pana kolegy Štraita. Pan kolega Štrait souhlasí. Poslanecká sněmovna zamítá předložený návrh. Budeme tedy o tomto návrhu hlasovat.
Zahájil jsem hlasování č. 62 a ptám se, kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu. Tento návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 95, proti 96 poslanců.
Budeme pokračovat. Pak je zde druhý návrh paní kolegyně Gavlasové. Souhlasíte paní kolegyně (Ano.), byl váš první a zní takto: Poslanecká sněmovna vrací předložený návrh k dopracování.
Souhlasíte paní kolegyně? Ano.
Zahájil jsem hlasování č. 63 a ptám se, kdo tento návrh podporuje. Kdo je proti tomuto návrhu? Tento návrh nebyl přijat.
Pro hlasovalo 96, proti 97 poslanců.
Protože nebyl schválen návrh na vrácení navrhovateli ani na zamítnutí, budeme se zabývat návrhem na přikázání výborům k projednávání.
Předložený návrh zákona se navrhuje přikázat k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Má ještě někdo jiný návrh? Není tomu tak.
Budeme tedy hlasovat, a to v hlasování č. 64 o předloženém návrhu.
Kdo návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu? Návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 103 poslanců, proti 71.
Konstatuji, že návrh jsme přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Pak je zde poslední návrh, který navrhuje, abychom předložený návrh zákona projednali ve zkráceném projednání v délce 40 dnů.
Zahájil jsem hlasování č. 65 a ptám se, kdo tento návrh podporuje? Kdo je proti tomuto návrhu? Tento návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 97, proti 95 poslanců.
Dámy a pánové, děkuji panu ministru Vodičkovi, děkuji paní kolegyni Gavlasové, vám všem děkuji za pozornost. Končím dnešní jednání schůze s tím, že zítra zahajujeme v 9 hodin, a to projednáváním bodu č. 16.
Dámy a pánové, promiňte, prvním bodem zítřejšího jednání jsou samozřejmé "Odpovědi na písemné interpelace". Pak teprve bude bod 16. Omlouvám se.
Děkuji za pochopení, přeji dobrou noc.
(Schůze přerušena v 18.14 hodin.)