Poslanec Miroslav Sládek: Nemusí tady nikdo být, není to povinné, nehovořím pro poslance, ani pro jejich rozhodování. Znovu tedy opakuji citát z Miloše Formana.
"Sám jsem žil dost ve společnosti, která byla nesnášenlivá. Vím, co to znamená pro kvalitu života. Já sám jsem si Hastlera, ten předmět filmu, nikdy nekoupil. Avšak musíme tolerovat i to, co pokládáme za odporné, nebo co dokonce nenávidíme."
Dámy a pánové, v jedné z těch kauz se jedná i o příklad hanobení národa. Jsem povinen konstatovat, že se zde pracuje na objednávku cizího státu. Generál Anseider píše: "Jaké jsou česko-německé vztahy, o tom rozhodne, zda Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR vydá nebo nevydá Miroslava Sládka".
Dámy a pánové, jde mi o - jelikož imunita je projednávána ve společné rozpravě, jelikož je tím porušován princip, že každý by měl mít právo na svou obhajobu vystoupit, jelikož jsou naši poslanci omezováni - jde mi tedy o postižení obecních principů, které prolínají všemi případy.
V naší zemi je těžké někoho nezhanobit nebo nedostat se do konfliktu kvůli tomu, že kdokoliv vyjádří svůj vlastní názor. Vzpomeňme na to, že protektorátní policie zavírala pro Němce lidi za hanobení německého národa, německé říše, německého vůdce. Ti byli zavíráni, stříleni bez soudu, v té době se ale zároveň smělo na plné kolo spílat Sovětům, Američanům, Britům, Francouzům a dalším. Potom se situace obrátila. Postižení byli v dnešní terminologii rehabilitováni. Spílalo se Němcům, chválili se Sověti, Američané, Britové, Francouzi.
Potom se ale opět vše obrátilo. Smělo se spílat Němcům, Američanům, Britům, Francouzům, ale pod trestem se nesměli kritizovat Sověti. A policie zavírala, soudy pracovaly, věznice se plnily. Mimochodem, soudy byly ty stejné, které přišly z Rakouska do první republiky, z první republiky do Protektorátu, z Protektorátu do demokratického mezidobí, a z demokratického mezidobí do komunistické justice.
Tehdy, ještě jsem stále v tom období, kdy se nesmělo pod trestem spílat Sovětům, tehdy jsem měl takové drobné pozastavení v životě. Při vojenské základní službě jsem na politickovýchovné síni, kde byl televizní přijímač, při hokejovém utkání, kdy jsme hráli my proti SSSR, pravděpodobně nevhodně povzbuzoval naše a kritizoval Sověty. Přiznám se, že tehdy jsem skutečně naplnil skutkovou podstatu podněcování k rasové nesnášenlivosti, protože jsem přímo vyzýval v přítomném čase "bijte je, bijte Rusy". Ne jako před Lichtensteinským palácem, kde jsem spílal na druhou světovou válku a hovořil jsem o druhé světové válce, ale tady v tom roce jsem přímo naplnil v tom vystoupení skutkovou podstatu trestného činu. Teď jsem dodatečně trestán.
Poprosil bych pana předsedajícího, aby napomenul pana místopředsedu Kasala, který - nevím proč - na mě pokřikuje celou dobu a ruší mě v projevu.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslanec Miroslav Sládek: Tehdy jsem byl označen za iniciátora celé akce, protože jsem shodou okolnosti z celé politickovýchovné síně měl nejvyšší dosažené vzdělání. Přiznám se, že tehdy jsem se - pamatuji si to zcela přesně protože to navazovalo na dovolenou - takové tři dny bál. Ale tehdy jsem se zařekl, že si už nikdy nedovolím takový luxus, bát se na základě toho, že jsem pronesl jenom svůj vlastní názor.
Dámy a pánové, přišla znovu změna, následovalo kolo rehabilitací a nyní se smí bez omezení spílat Sovětům, Rusům a já bych chtěl vidět, kdo by podal trestní oznámení na toho, kdo třeba před velvyslanectvím Ruska bude kritizovat Rusy za poradce v padesátých letech, za šedesátý osmý apod.
Zato se dnes nesmí kritizovat Němci. Zase se zavírá, zase soudy běží na plné obrátky a předpokládám, že dříve nebo později se bude rehabilitovat.
Dámy a pánové, kdo nevěří mým slovům, stačí zalistovat kteroukoliv učebnicí historie, ať je od jakéhokoliv autora, v kterékoliv době proskribovaného, nebo novinovými články jakéhokoliv tisku. Například nedávno jeden čerstvý nositel státního vyznamenání ČR prohlásil v televizi, že lituje toho - cituji: že neměl zbraň a nemohl bojovat proti komunismu se zbraní v ruce, tedy zabíjet. Co jiného se zbraní v ruce se dá dělat.
Dámy a pánové, v jedné té kauze se hovoří o kritice, o nepovolené kritice německého národa. Já se ptám, jaká kritika německého národa je povolená, kde je směrnice, kam až daleko lze zajít v kritice počínání Němců za druhé světové války a kdy to už je trestný čin. Znovu opakuji, mezi naším národem a německým národem je propastný rozdíl. Rád bych vám ocitoval z nyní probíhající výstavy z dopisu jakéhosi Franze, jistého řadového vojáka šesté divize Wehrmachtu, jeho rodičům: "Zatím jsme odpráskli několik stovek Židů, ale je to pořád ještě málo.", napsal Franz 7. července 1941 z Ruska. Jiný voják popsal, jak v jednom dni popravili tisíc ruských Židů, děti se věšely matkám na krk, ženy křičely, ale netrvalo to dlouho, sděluje svým příbuzným do Německa.
Dámy a pánové, existuje jediný dopis jakéhosi vojáka československé armády - Jaroslava, Antonína, Františka, kde by sděloval, kolik pozabíjel Židů, Rusů, Čechů, Poláků, Američanů, Francouzů? Mezi naším a německým národem je taková propast, že ji nepřeklene ani to, kdyby náš národ se skládal z poloviny kolaborantů. Protože vždy zde zůstane ta část národa, která je hrdá na svou historii a která si je vědoma toho, že naše soužití s Německem nebylo soužitím spolupráce, soužitím bezkonfliktním, ale že to byl boj o přežití a že přežil náš národ jedině díky obětem vlastenců.
Dámy a pánové, ve všech těchto kauzách, o kterých se bude hlasovat, ne naší vinou, protože my jsme navrhovali, jak jsem řekl už odpoledne dnes přerušení nebo skončení jednacího dne a zahájení deváté schůze. Ve všech těchto případech se budou projednávat jen a jen politické činy, jen a jen budou poslanci vydáváni k trestnímu stíhání proto, že mají jiný, než oficiální názor a že se dovolili protivit těm, kteří mají moc ve svých rukou.
Řekl jsem na začátku, že na hlasování o mé osobě mi nezáleží ani v nejmenším, konec konců získám si alespoň nesmrtelnost. Tak jako tak touto síní projdou stovky poslanců, kteří nejsou známi ani v době svého působení zde, natož aby si na ně někdo vzpomněl po skončení jejich působení coby poslanců. Jen několik málo se zapíše do historie. Ale záleží mi na tom, jakým způsobem bude hlasováno o ostatních poslancích z republikánské strany. Takže znovu zdůrazňuji - nedopustili se žádného kriminálního činu, dělali jenom politiku, a to, že zákon v ČR ještě sedm let po tzv. revoluci umožňuje, aby bylo pohlíženo na jejich činy jako na trestné činy, je jen a jen výsledek nedostatků práce vládní koalice, která v uplynulých obdobích měla veškerou možnost dát do pořádku všechny zákona, včetně trestních.
Dámy a pánové, děkuji za pozornost. (Potlesk republikánů.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi Sládkovi. Slovo má pan kolega Jaroslav Melichar, připraví se pan kolega Pavel Dostál. Dále jsou přihlášeni pan poslanec Jičínský, Štrait, Orel.
Poslanec Jaroslav Melichar: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k projednávanému bodu týkajícího se zbavení poslanecké imunity některých členů sněmovny, aby vůbec mohlo proběhnout policejní a soudní konání ze skutků, z nichž jsou uvedení poslanci obviněni. Aby obvinění mohlo být potvrzeno nebo vyvráceno, přísluší soudu, a sněmovna má jenom umožnit, aby tak bylo činěno. Tedy nikoliv, aby sněmovna rozhodovala, a to zdůrazňuji, o vině či nevině zmíněných poslanců, ale aby byl učiněn průchod spravedlnosti. Připomínám to proto, že mnozí z nás se mylně mohou domnívat, že vlastně soudíme, což není vůbec pravda.
Musím říci, že při podobných žádostech v minulém volebním období u poslanců, jichž se to týkalo, tak ti vždy odmítali obvinění a vystupovali před sněmovnou s úpěnlivým žadoněním o jejich nevydání. Kladl jsem si přitom otázku, proč tak usilovně žádají o zachování své poslanecké imunity, a nechtějí být vyslechnuti, když jsou si tak jisti svou nevinou. Nechci se zabývat, zda je to otázka zbabělosti či odvahy oněch jedinců, protože bych se dostal na téma charakterových vlastností členů Parlamentu, a to mně nepřísluší a posuzovat ani nechci. Přesto mnozí poslanci si vysvětlovali a přistupovali k hlasování tak, jako by sami rozhodovali o vině či nevině. Nemělo by se ani zapomínat na to, že nejde o zbavení imunity jako takové, ale o zbavení imunity pro konkrétní případy, aby právě mohlo alespoň proběhnout šetření, tak jako u ostatních občanů tohoto státu.
(Poslanci SPR-RSČ opouštějí sál.)
Myslím si, že každý občan v našem státě musí být zodpovědný za své konání, za své činy, za své skutky a poslanecká imunita nemůže být využívána k porušování zákonů. Jestliže existují svědectví občanů přítomných incidentu v Terezíně, kteří pod přísahou vypovídali před vyšetřovacími orgány, jestliže existují videozáznamy našich i zahraničních společností, zvukový záznam Českého rozhlasu v Ústí nad Labem, tak asi žádosti orgánů činných v trestním řízení mají snad své opodstatnění.
(Republikánští poslanci opouštějí jednací sál.)
Dámy a pánové, kdybychom i fyzické napadení kněze při náboženském obřadu, brutální útoky na účastníky pietního aktu, zneuctění hrobů, rasové projevy a vyhrožování smrtí jiné skupině obyvatel hodnotili jako politický čin, pak bych ztrácel víru, že žiji v právním demokratickém státě. Mluvím v tomto případě o poslanci Rudolfu Šmucrovi a Josefu Krejsovi.
Jestliže je podezírán poslanec Jan Vik z rozšiřování podvržených letáků s falšovanými podpisy Helmuta Kohla a Theo Weigla, nemohu to považovat za politický, nýbrž za kriminální skutek.
Falešný podpis např. na bankovní směnce nebo letáku se snad musí hodnotit stejně. Pokud ano, žijeme v absurdním světě.
Chtěl bych, aby vydání či nevydání poslanců nebylo spojováno s chováním a vystupováním zmíněných poslanců v průběhu jednání schůze sněmovny v uplynulých týdnech. Bylo by to nedobré, kdybychom měli rozhodovat jen pod vlivem jejich nedůstojného chování v této síni a jakoby jim to tímto vrátit. Způsobili bychom jim tím jenom medvědí službu, i když jsem přesvědčen, že i tak jejich strana SPR-RSČ si to bude stejné tak vykládat, protože do role ublížených mučedníků se samozřejmě chce dostat.
Vážená sněmovno, rozhodování o zbavení poslanecké imunity pro podobné případy musí platit stejně bez rozdílu, bez ohledu na to, kdo z jakého politického klubu je.
Dámy a pánové, obracím se na vás, abyste svým hlasováním vyjádřili vůli, že chcete čelit zvůli a nenávisti a že nepodlehnete falešnému alibismu o nedotknutelnosti poslanců Parlamentu České republiky. Proto navrhuji, aby podle článku 27 odst. 4 Ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, a § 12 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, dala Poslanecká sněmovna souhlas k trestnímu stíhání poslanců Rudolfa Šmucra a Josefa Krejsy. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Melicharovi. Prosím, aby se slova ujal pan kolega Pavel Dostál, připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pan předseda Sládek tady před chvílí hýřil citáty. Dovolte mi, abych i já svůj příspěvek zahájil citátem: "Setkáváme se s názorem, že kdyby republikáni vyhráli volby, tak stejně doktor Sládek nemá lidi. Jak to, nemá lidi? Má přece mě a já mám doma kulomet, a lidi se mu potom jenom pohrnou. Jen co ty volby vyhrajeme. Ze všech stran, hlavně politických, budu je přijímat sám - na střelnici v Kobylisích. Věřím, že Klaus, Havel, Uhde půjdou před řadami, abych je náhodou nepřehlédl. Tím pádem oddělíme plevy od zrna a dále to už bude jenom brnkačka." (Josef Krejsa, týdeník Republika, 9. 8. 1993)
To jen na začátek, abychom věděli, s kým máme tu čest.
Přepis autentického rozhovoru Josefa Krejsy s redaktorkou Českého rozhlasu v Ústí nad Labem Ivou Řezáčovou během terezínského incidentu, kdy si Krejsa stoupl na náhrobek a házel vejce na hlavu arciděkana ThDr. Antonína Sporera těsně před tím, než pan Votava rozkopal položený věnec:
Řezáčová: Prosím vás, právě jste trefil jednoho z účastníků pietního aktu vajíčkem. Proč? Proč to vlastně?
Krejsa: No co? Mám dobrou trefu.
Řezáčová: To je všechno?
Krejsa: Nemám co bych k tomu řekl.
Řezáčová: Proč jste sem přijeli?
Krejsa: Přijeli jsme sem zabránit provokaci. Fašistické provokaci, kteří tady pošlapávají památku všech těch, kteří tady byli zavražděni, všech, kteří padli ve druhé světové válce a vládní garnitura to nejen mlčky trpí, ale ještě starosta Terezína to podpořil, na kterýho podávám trestní oznámení, stejně tak podáváme trestní oznámení na starostu Svitav za pamětní desku Schindlerovi. A všichni, co tady podporují Němce, budou jednou viset za vlastizradu. Všichni do jednoho.
Dámy a pánové, já jen připomínám, že tehdy v Terezíně nikdo nepodporoval Němce. Tam přišli Češi a Němci uctít památku Židů nacisty umučených.
A teď mi dovolte, abych vám přiblížil, co se vlastně tehdy v Terezíně stalo. Ten příběh je sestaven z vyprávění očitého svědka, televizního dokumentu a údajů z příslušné žaloby.
V sobotu 30. července panovalo v Terezíně úmorné pětatřicetistupňové vedro, Krátce po obědě obsadila přístupovou cestu k aleji vedoucí k Malé pevnosti skupina asi 20 přívrženců republikánů, vedená exposlancem Josefem Krejsou. Republikáni přehradili cestu svými transparenty a prováděli svévolné kontroly projíždějících vozů, zda nevezou věnce či květiny, zcela po způsobu StB, kteréžto metody mnozí z nás důvěrně znají, ať dnes sedí v lavicích koaličních nebo v lavicích opozičních.
Zahraniční turisty, procházející k Malé pevnosti, propouštěli republikáni bez povšimnutí. Policejní hlídka Policie ČR ze svého vozu této činnosti v poklidu přihlížela. Mezi shromážděnými stoupenci republikánů se projevovala čím dále tím více agresivní zloba. Kolem půl druhé přijely na parkoviště před památníkem dva autobusy. Jeden z Drážďan, vezoucí saské účastníky shromáždění, jeden s ústeckou poznávací značkou s ústeckými Čechy a Němci.
Průměrný věk účastníků pietního shromáždění byl 70 let. I přes varováni, že na účastníky čekají nabuzení republikáni, se pořadatelé akce rozhodli přece jen věnce na Národním hřbitově v Terezíně položit.
Ve dvě odpoledne se vydal průvod z parkoviště na Národní hřbitov. V čele kráčeli MUDr. Ratmír Zoubek, Rüdiger Kollar, Margaret Bauerová z Tisé za Kulturní svaz Němců v České republice a arciděkan ThDr. Antonín Sporer. Nesli dva věnce s rudými květy a českými nápisy "Obětem násilí".
Aby se účastníci pietního aktu vyhnuli střetu s republikány, průvod šel směrem ke kříži v centru hřbitova cestou podél silnice na Prahu. Republikáni však byli rychlejší a asi 100 m před křížem mu zatarasili cestu. Republikánský exposlanec Josef Krejsa v šortkách a basebalové čepičce vystoupil dopředu, mával jakýmsi průkazem a zajíkavým hlasem křičel: "Stůjte, okamžitě se zastavte. Jsem poslanec Federálního shromáždění. Vaše akce je podle § 260 trestního zákona nezákonná, je to propagace fašismu, opusťte tato místa."
MUDr. Zoubek a arciděkan Sporer se pokoušeli Krejsovi vysvětlit, že akce je povolená a že naopak republikáni se chovají jako fašisté. Krejsa uchopil MUDr. Zoubka za ruku a začal s ním smýkat.
O bílé košile a sváteční šaty účastníků pietního aktu se rozprskly desítky vajec. Margaret Bauerová dostala zásah přímo do hlavy. Za neslýchaných vulgárních urážek se rozpoutala velká strkanice. Teprve po 10 minutách ataku republikánů se na místo dostavila tříčlenná policejní hlídka. K čemu tady jste? Konejte přece svou povinnost. To nevidíte, co se tady děje? Vždyť tady napadají republikáni důchodce. No, co s tím máme dělat, odpověděl jeden z mladých policistů. Policisté prošli až ke skupině republikánů. Josef Krejsa jim ukázal svůj průkaz a požadoval zákrok proti účastníkům pietního shromáždění. Policisté se očividně nedovedli orientovat v nastálé situací. Arciděkan Sporer a dr. Zoubek se uličkou mezi hroby pokusili republikány obejít a dostat se ke kříži na hřbitově. Republikáni je ale nadběhli, zabránili jim v přístupu ke kříži, strkali do účastníků pietního aktu a stupňovali hysterický řev. Věnce byly nakonec přece jenom položeny - na trávník mezi hroby. Pan Svoboda z Ústí nad Labem chránil svými robustními zády kněze, který rovnal stuhy na věncích. Josef Krejsa nevelké postavy si stoupl na náhrobek a trefoval se vejci do hlavy kněze. Na dotaz, proč háže po knězi odpověděl, protože mám dobrou trefu, faráři nám upálili Mr. Jana Husa. Ostatní republikáni přizvukovali: "Hajzlové německý upálili Husa a Jeronýma". Pietní akt vrcholil již zcela v režii republikánů. Nejuřvanější republikán v tričku se znakem své strany s pěnou u úst rozdupal položené věnce a odkopával je do dáli. Jmenoval se Votava. Teprve nyní se policisté rozhodli k činu a pokusili se ho zatknout. Vysmekl se jim a ukryl se do davu. Dokonáno jest. Republikáni v Terezíně zvítězili. Domnívám se, že by neměli ale zvítězit v této sněmovně.
Imunitní výbor nám oznámil, že terezínský útok republikánů byl politicky motivován. Dovolte, abych v této souvislosti pouze poznamenal, že politicky motivovaný je i terorismus. Proto dávám pozměňovací návrh a žádám, aby sněmovna svým hlasováním rozhodla vydat jak pana poslance Krejsu, tak i poslance Šmucra. Děkuji vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Jeho návrh na změnu usnesení se prakticky kryje s návrhem pana kolegy Melichara, jako další má slovo pan kolega Zdeněk Jičínský. Připraví se pan poslanec Štrait.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, obávám se, že občas jsme stavěni před rozhodnutí, kdy těžko říci, které rozhodnutí bude dobré a které špatné, a obávám se, že žádné rozhodnutí, které uděláme, nebude dobré, protože ať uděláme takové nebo jiné, bude každé předmětem kritiky. Je problém také v tom, že jsou určité věci, které mají silné citové podbarvení, silný citový náboj, a to co Pavel Dostál tady řekl i včetně toho, co se jemu stalo, tomu silný citový náboj dává, a já jsem dalek toho, abych tuto stránku věci popíral. Ale přesto bych nerad, abychom určité věci řešili pod tlakem momentální situace. Zdá se mi, že jisté nebezpečí extrémismu, o kterém se mluví, by nám mohlo zastřít chladný rozum a hněv nebývá dobrým rádcem. Já nejsem stoupenec široké poslanecké imunity, a při prvních jednáních o této věci, která začla už po roce 1990, jsem se zasazoval za omezení poslanecké imunity, ale až dosud jsem však nebyl úspěšný, imunita zůstala taková, jaká je. Ale zároveň bych se obával toho, abychom tam, kde imunita smysl má, tzn., kde má hájit poslance v jeho politické činnosti, resp. kde snad možná trestná činnost má politický charakter, politický podtext nebo pozadí, abychom tento význam imunity pod vlivem právě určitých momentálních nálad nerušili. Něco jiného je tam, kde jde o činy obecně kriminální a něco jiného jsou přece jenom činy s politickým podtextem. Jsem dalek toho, abych hájil akce poslanců SPR-RSČ včetně vystoupení poslance Sládka při návštěvě kancléře Kohla. Ale přesto, že nesouhlasím s formou tohoto projevu a myslím si, že se tato forma protestu nepohybovala v rámci fair play, že to byly podpásové údery, když bych užil sportovní terminologie, přesto bych ji zařazoval do toho, co stále má charakter politické demonstrace. A nerad bych zase z poslance Sládka dělal v této souvislosti mučedníka. To jsou určité momenty, které je třeba brát v úvahu. Samozřejmě každý se bude rozhodovat podle toho, co a jak považuje za správné, ale zdá se mi, že i tyto momenty je třeba tady uvést. Vzpomínáte si možná, že předseda vlády a předseda ODS, není to tak dávno, i sociální demokracii řadil k extrémistům. Obávám se toho, abychom pojem extrémismus až příliš nerozšiřovali, protože bychom se opravdu mohli dostávat do rozporu s hodnotami, které máme hájit jako poslanci, jako občané této země. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Jičínskému, slovo má pan poslanec Štrait, připraví se pan poslanec Jaroslav Orel. Omlouvám se, o slovo se přihlásil předseda klubu, pan poslanec Filip. Má slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Já děkuji panu předsedajícímu. Nechci nějakým způsobem předbíhat kolegu Štraita, ale využiji svého práva předsedy poslaneckého klubu a vystoupím z jednoho prostého důvodu. Já zásadním způsobem nesouhlasím s tím, jak věc imunitní, věc poslance Krejsy před touto Sněmovnou, i když nás tady není mnoho, popsal Pavel Dostál. Tato směs nikoli nepravdy, ale pouze sotva polovičního vykreslení té situace, která tam nastala, mi připadá jako jedna velice jednoduchá, ale přesto náramně účinná manipulace touto sněmovnou. Je třeba si připomenout, že existují i jiné materiály než, které tady byly citovány, že existuje i například upozornění na to, že v té delegaci v době, kdy tam byli příbuzní obětí koncentračního tábora Terezín, si třeba příbuzní obětí nepřáli, aby ve stejnou dobu na stejná místa vstoupil dozorce, který má na svědomí životy jejich příbuzných. Toto jejich přání bylo zcela legitimní, podle mne správné a bylo otázkou možná neschopnosti nebo neochoty těch státních orgánů, na které se tato česká delegace dotázala a které byly požádány o to, aby alespoň nedošlo ke kontaktu mezi těmito dvěma skupinami.
Takže mě to vedlo k tomu, abych vystoupil ještě dříve než ostatní kolegové, kteří se pravděpodobně budou zabývat jinými záležitostmi.
Jinak většinou souhlasím s tím, že negativní reklama je také reklama. Já samozřejmě hluboce nesouhlasím s tím, co zde říkal pan kolega Sládek, zejména ve vztahu k tzv. socialistickému právu, protože trestný čin je stejný, jestli ho přijme bývalý socialistický parlament Československa anebo Národní shromáždění např. ve Francii nebo Parlament Britský. Obsah toho kterého konkrétního trestného činu bude tak jako tak stejný.
Přesto onen politický kontext, chcete-li udělání mučedníků z těch lidi, které máme momentálně vydat katu, jak se obecně mluví o imunitních záležitostech, mě vede k tomu, že určitě nebudu jedním z těch, kteří jim budou tuto negativní reklamu dělat. Děkuji. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Slovo má pan poslanec Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Dámy a pánové, pane předsedající, dovolte mi, abych obrátil vaši pozornost k jinému bodu, k 14. usnesení, původně z 8. schůze to byl bod č. 81, a sice vydání poslance Pavla Maixnera ve věci podezření ze spáchání trestného činu výtržnictví... atd., kterého se měl dopustit 8. 5. v Hradci Králové.
Protože z Hradce Králové jsem, bude první stručná poznámka věnována této věci.
Považuji za velice zvláštní souhru náhod, že došlo v pozdních nočních hodinách ke kontaktu poslance Maixnera a primátora města Hradce Králové ing. Dvořáka. Tito dva se střetli skutečně za temné noci v pozdních hodinách, skoro možná ranních (ty papíry jsem měl možnost pouze vidět, nebyly mi dány), na jednom z mnoha sídlišť stotisícového města.
I když tuto neuvěřitelnou náhodu připustím, tak ji považuji za věc ryze předvolební. Zmíněný poslanec lepil plakáty a zmíněný primátor se mu v tom snažil zabránit.
Považuji tuto věc za ryze politickou a z tohoto důvodu nedoporučuji vydat poslance Pavla Maixnera trestnímu stíhání.
Druhá poznámka je ryze formálního rázu. Po celé řadě jednání, která proběhla v této sněmovně, nemohu souhlasit s tím, že výbor imunitní a mandátový vede poslankyně paní Röschová, dokonce jsem toho názoru, že by neměla být ani členkou tohoto výboru. Již jednou jsem k tomu vyjádřil výhrady, nebudu je opakovat. Zcela regulerně a prokazatelně používala zmíněný titul, který jí nepatřil a nepatří. Činila tak v roce 1990, 1993 a 1995 v celostátních publikacích, kam si podklady psal každý poslanec sám. Jedná se o Who is who? ve dvou vydáních a o adresář Poslanecké sněmovny.
Jde o zřetelný rozpor se slibem poslance a také s poslaneckou morálkou. Doklad o tom, resp. fotokopii předávám předsedajícímu schůze a žádám, aby se stal součástí protokolu této schůze. Děkuji. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, mám-li zde teď sehrát roli jakoby zpravodaje, tak toto není kopie Who is who?, ale vy jste mi dal kopii vnitřní publikace z České národní rady.
Poslanec Jaroslav Štrait: Samozřejmě, dal jsem vám tu kopii, kterou jsem udělal. Obě publikace Who is who? z roku 1993 a 1995 mohu dodat také, pouze to má určité technické problémy. Myslím, že jsou zde v knihovně obě dvě k dispozici.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Uváděl jsem jen na pravou míru to, že jste mluvil o jiné knize. Nepolemizuji s tím, co jste uváděl věcně. Slovo má pan kolega Orel. S faktickou poznámkou se hlásí paní kolegyně Röschová.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, já možná trochu zneužiji faktické poznámky.
Žádám pana poslance Štraita, aby předložil prostřednictvím předsedajícího dotazník, který jsem já sama vyplnila s tímto titulem. To, že jsem byla uvedena v publikaci jako JUDr. ještě neznamená, že jsem příslušnému nakladatelství dotazník já vyplnila. Dvakrát jsem toto nakladatelství písemně žádala, aby mi fotokopii dotazníku poslalo, ani jednou mi však neodpověděli.
Byla bych ráda, kdyby se zde hovořilo na základě důkazů a ne na základě domněnek. Již jednou jsem na půdě této Sněmovny řekla, že jsem si nikdy titul JUDr. nikam nenapsala.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Chtěl bych vás upozornit, dámy a pánové, že mluvíte k úplně něčemu jinému, než je projednávaný bod. Jsem velmi tolerantní, nechám vás mluvit k tomu či onomu...
Poslanec Jaroslav Štrait: Mohu vám slíbit, že to bude naposledy. Zabýval jsem se minimálně 30 let profesionálně historií. Samozřejmě, že jsem pátral i po podkladech nebo pramenech. Tyto prameny Poslanecká sněmovna pro mne z neznámého důvodu nemá. To považuji za vážný problém chodu této Kanceláře, Kanceláře Sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, promiňte, odnímám vám slovo. Děkuji za pochopení. Slovo má pan poslanec Jaroslav Orel, připraví se pan kolega Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Jaroslav Orel: Vážený pane předsedající, vážená Sněmovno, mám pozměňovací návrh k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání pana poslance Miroslava Sládka.
V části 11. mandátový a imunitní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně návrh usnesení. Této pasáže se týká můj pozměňovací návrh.
V navrženém textu za slova: "a v tomto projevu poslanec Miroslav Sládek" navrhuji vložit pozměněný text, který by zněl takto: "před občany České republiky veřejně pronášel takové výroky vůči německému národu jako celku, že pro jejich pronesení orgány Policie České republiky, útvaru vyšetřování hlavního města Prahy pojaly podezření ze spáchání trestného činu podněcování k národnostní a rasové nenávisti podle ustanovení § 198 a) odst. 1 trestního zákona."
Jedná se o zpřesnění textu, který je původně navrhován. Návrh předám panu zpravodaji. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, dalším přihlášeným je pan kolega Čestmír Hofhanzl.
Poslanec Čestmír Hofhanzl: Pane předsedající, dámy a pánové, myslím, že s ohledem na téma, které dnes probíráme je tady nedůstojné prázdno. Byl jsem sám zbavován imunity. Pro své zbavení imunity jsem hlasoval a zároveň si myslím, že institut imunity poslance je zvláště v této naší přechodné době velice důležitý.
Chtěl bych říci, když si vezmu případ první, poslance Krejsy a poslance Šmucra, připadá mi podivné, že tento případ je sněmovně předkládán po třech letech. Bohužel byla to záležitost podle mého především vyšetřovatelů a soudu. Mělo to být dávno vyřízeno a nemělo to být předkládáno sněmovně. To je můj názor.
Co se týká poslance Vika, když byl zbavován v minulé sněmovně imunity, hlasoval jsem pro jeho zbavení imunity s plným vědomím, vědomím důležitosti institutu imunity a zároveň toho, že i v politickém soutěžení jde především o způsoby a o míru. Naší povinností i jako poslanců Parlamentu by mělo být s plným vědomím si významu a důležitosti toho nastavovat tyto normy a míry.
To, co poslanec Vik učinil - falšování dokumentů, a jakým způsobem to bylo učiněno - jestliže my povolíme, aby takovéto způsoby politické soutěže v této zemi byly, jde naše země cestou do pekel.
Co se týče poslance Maixnera, není tak zcela pravda, co zde říkal poslanec Štrait. Poslanec Maixner přelepoval jiné plakáty, jsem toho názoru, že byla malichernost žádat v tomto případě o zbavení imunity. Řekl bych, že jest chybou muže o hlavu většího, že si to s ním nevyřídil na místě sám.
Co se týče poslance Sládka, vůbec nepochybuji o tom, že poslanec Sládek by měl být zbaven imunity za to, co činil. Myslím si, že jestli jest něco nebezpečno lidské společnosti a jestli jest něco nebezpečno vznikající demokracii, tak jest to lež. Je to ještě lež nestydatá, řekl bych, sahající skoro do nebes, co dokáže poslanec Sládek v této sněmovně předvádět.
Budu hlasovat plně podle svého vědomí a svědomí o těchto kauzách a zároveň jsem si vědom i toho, co zde říkal poslanec Jičínský. Jde o to, abychom my udrželi míru věcí. V demokracii zvláště jde o to udržet míru věci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hofhanzlovi. Vzhledem k tomu, že se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.
Dámy a pánové, budeme, jak jsem již avizoval, pokračovat v jednání zítra v 9.45 hlasováním k tomuto bodu. Nejprve o pozměňovacích návrzích k usnesení, pak o usnesení. Tím bude vyčerpán pořad 9. schůze. Vrátíme se do 8. schůze. Prvním bodem, který bude na řadě, je ombudsman.
Dámy a pánové, děkuji vám a přeji dobrou noc!
(Schůze přerušena ve 22.55 hodin.)