Poslanec Ondřej Huml: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, dámy a pánové, především považuji za nutné omluvit se vám za to, že minulý týden v pátek jsem dosáhl přerušení našeho jednání ve chvíli, kdy jsme se měli zabývat tímto bodem programu. Tehdy jsem vás žádal o přerušení jednání, aby projednávání této předlohy proběhlo v důstojné atmosféře. Probíhá i dnes bohužel v té atmosféře, ve které probíhá.
Svůj pozitivní vztah k vládní předloze i k usnesení číslo 33 jsem vyjádřil už v diskusi v obecné části rozpravy, takže teď se omezím jenom na konkrétní pozměňovací návrhy. Jsou rozděleny do dvou bloků. Jeden blok se týká návrhů k vládní předloze, druhý blok návrhů se týká usnesení č. 33 výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
K vládní předloze mám dva pozměňovací návrhy. Jeden se týká § 9 odst. 3. Zde navrhuji vypustit celý odst. 3, a to ať už v původním znění vládního návrhu či po úpravách, navrhovaných výborech.
Tento návrh odůvodňuji takto: Jedná se o protitržní ustanovení, které umožňuje obcím naprostou libovůli vytvořit monopol jediné firmy na svém území. Dá se předpokládat, že zejména té, v které bude mít obec majetkový podíl.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosil bych všechny přítomné v jednací síni, aby umožnili poslanci Humlovi přednést v důstojném prostředí jeho pozměňovací návrh, nebo vyslechnout jeho vystoupení.
Poslanec Ondřej Huml: S likvidací konkurence nezbude občanům nic jiného, než akceptovat cenu, stanovenou monopolním subjektem. Bude-li tento odstavec na základě mého návrhu vypuštěn, nic to nemění na právu obce vybrat si firmu, která bude svážet odpady ve vlastnictví obce. Občanům však zůstane svoboda rozhodnout se, jak budou v souladu s § 9 odst. 1 svůj odpad likvidovat.
Druhý pozměňovací návrh k vládní předloze se týká § 32, který mluví o tzv. finanční rezervě. Zde navrhuji vypustit celý odst. 2, ostatní odstavce přečíslovat a doplnit nový odst. 6 ve znění:
"Odst. 6. Výši finanční rezervy za tunu uloženého odpadu a podrobnosti vytváření a užití finanční rezervy stanoví ministerstvo v dohodě s Ministerstvem financí vyhláškou."
Zdůvodnění: V rámci tohoto zákona je nezbytné výslovně uvést pouze ty principy nakládání s finanční rezervou, které není možno ukládat podzákonnou normou, tj. vyhláškou. Tyto principy však je nutno doplnit přesným výkladem vytváření a užití této rezervy. Zároveň považuji za vhodné neuvádět v zákoně pevné částky na vytváření rezervy za tunu uloženého odpadu, protože pro případnou změnu sazby by bylo nutno nutné novelizovat zákon, zatímco změna vyhlášky je v kompetenci ministerstva.
Druhý blok mých návrhů se týká usnesení č. 33 výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostřední. Navrhuji zde především, aby se o těch částech usnesení, která jsou obsažena v § 2 odst. 16, § 3 odst. 7, § 5 odst. 1 písm. j), § 23 odst. 1 písm. g) a v příloze č. 3 k zákonu, hlasovalo odděleně. Ve všech těchto případech považuji za nutné návrhy, které byly schváleny na výboru, zamítnout z těchto důvodů:
K § 2 odst. 16: Tento odstavec nebyl součástí vládního návrhu. Jedná se podle mého názoru o zcela zbytečný institut. Dosavadní praxe ukázala, že ekonomické nástroje nutí původce odpadu automaticky k chování, které tento odstavec definuje.
K § 3 odst. 7: Kolem znění vládního návrhu tohoto ustanovení vedl výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí velmi dlouhou a podrobnou diskusi, postavenou však od samého začátku na extrémním předpokladu, že vlastníkem pozemku, který není určen k ukládání odpadu, je vždy stará, naivní a nemohoucí babička, zatímco státní správa je ve všech případech tvořena bezcitnými a mstivými úředníky. S odstupem času a po zvážení všech argumentů se přikláním k názoru, že ideální řešení situace, které se toto ustanovení týká, prostě neexistuje. Přesto je však z řady důvodů vládní návrh méně špatný než návrh, který vznikl ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. § 3 odst. 7 vládního návrhu vychází ze situace, kdy se odpad nachází na nemovitosti, která není určena k ukládání odpadů a nepodařilo se zjistit právnickou osobu nebo fyzickou osobu, která odpad na nemovitost uložila. Touto osobou samozřejmě může být i vlastník nemovitosti nebo někdo, kdo tak učinil s vědomím tohoto vlastníka, ale nelze mu to prokázat. V těchto případech musí zajistit zneškodnění vlastník nemovitosti, a to na své náklady.
Současně mu zákon dává možnost prokázat, že on, vlastník nemovitosti, odpad na pozemek neumístil ani nezavinil, že se tak stalo, a že učinil veškerá opatření k ochraně své nemovitosti, která na něm lze vyžadovat. Prokáže-li to, uhradí mu - podotýkám ze zákona - účelně vynaložené prostředky na zneškodnění odpadu stát prostřednictvím okresního úřadu.
Vládní návrh vychází tedy z toho, že povinnost zneškodnit odpad by měl mít v první řadě ten, kdo odpad v rozporu s předpisy na pozemek uložil. Není-li tento subjekt znám, pak je to vlastník. Odpovědnost vlastníka zde stojí na stejné úrovni, jako stojí jeho práva. Protože v některých případech, ale skutečně se domnívám, že jen v některých, může být toto opatření velmi tvrdé, zákon nabízí určitou spoluúčast státu cestou okresního úřadu.
Péče o vlastní majetek je výsadou vlastníka. Může tak učinit sám nebo prostřednictvím toho, koho si najme. Je to jeho právo. Nelze tuto jeho výsadu přenést na obec nebo na stát. Bude-li totiž odpovědný jiný subjekt než vlastník, bude se vlastník samozřejmě domáhat odstranění odpadu, ale už se nebude pochopitelně snažit o vypátrání toho, kdo odpad na jeho nemovitost uložil.
Návrh výboru pro životní prostředí naopak vychází z toho, že odpad odložený na nemovitosti, která k tomu není určena a k němuž se nenajde vlastník, nebo ten, kdo ho odložil, zneškodní obec, a to buď na své náklady, pokud jde o odpad "komunálního charakteru", nebo na náklady okresního úřadu, tj. státu, pokud jde o jiný charakter odpadu. To, že se pak jeden nebo druhý mohou domáhat náhrady, pokud zjistí, kdo odpad odložil, už není podstatné, protože to je občansko-právně možné vždy a lze to v obou zmíněných případech.
Konstrukce návrhu výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí tak zcela pomíjí vlastníka pozemku - s výjimkou těch případů, kdy se prokáže, že on je tím, kdo odpad uložil, resp. neučinil přiměřená opatření k ochraně nemovitosti. Nebere v potaz ani to, že obec, chce-li odpad zneškodnit, musí s vlastníkem pozemku jednat o vstupu na pozemek a možná i o technice zneškodnění. Toto řešení však nutně musí vést k mnoha problémům:
a) Zejména malé obce, které nemají uvolněné starosty a funkcionáře obecního úřadu, nebudou schopny absolvovat příslušná řízení včetně kroků k odstranění odpadu tak, jak to vyplývá z první věty § 3 odst. 7.
b) Občané brzy přijdou na to, že je to vhodná forma, jak odpad levně zneškodnit na úkor obce nebo státu. Je jasné, že vlastník bude požadovat odstranění a přitom nemusí prokazovat ani to, že nejde o jeho odpad nebo o odpad, který byl na pozemku umístěn s jeho souhlasem.
c) Řešení povede ke snížení zájmu vlastníka starat se preventivně o svůj majetek.
d) Obce nebudou schopny v mnoha případech stanovenou povinnost finančně pokrýt, nehledě na to, že pokud chtějí, aby jim okresní úřad něco zaplatil, musí ho tzv. vzít do hry od začátku, tzn. od okamžiku zneškodňování, aby bylo možno prokázat charakter odpadu, tj. buď že to je odpad charakteru komunálního nebo jiného.
Politika pravicové vlády, ale myslím, že každé vlády v demokratickém systému, by měla důsledně vycházet z principu, že vlastnictví zavazuje. Má-li být omezení vlastnického práva pouze ze zákona a za náhradu, je třeba, aby tomu odpovídala i adekvátní povinnost vlastníka. Práva a povinnosti vlastníka jsou jasně formulovány a některých povinností se nelze zbavit tím, že je přeneseme na stát.
K § 5 odst. 1 písm. j): Analogický důvod jako k ustanovení § 2 odst. 16. Domnívám se, že ve většině případů se bude jednat o pustý formalismus. Vzpomeňme si např. na programy odpadového hospodářství čerpacích stanic pohonných hmot, kde specializované firmy za slušné peníze zpracovávaly prefabrikované programy odpadového hospodářství.
K § 23 odst. 1 písm. g): Z důvodů již výše zmíněných považuji toto ustanovení za formální a nadbytečné.
Bude-li schváleno vypuštění ustanovení písm. j) v odst. 1 § 5, pak za legislativní úpravu považuji samozřejmě vypuštění § 5 odst. 7, § 26 odst. 5 písm. e) a § 39 odst. 1 písm. I), která všechna mluví o této věci, tj. o programech odpadového hospodářství.
Poslední návrh se týká přílohy č. 3. Tady se shoduji i s panem kolegou Grégrem z opozice. Vládní návrh předpokládá i tak velmi rychlý a progresivní růst výše základních a rizikových poplatků. U základních je to za prvních 5 let nárůst o 125 %, u rizikových poplatků dokonce o 233 %. Je důvodná obava, že zdvojnásobením by mohlo dojít ke stagnaci až likvidaci celých průmyslových odvětví, k inflačním tlakům a k nekontrolovatelnému nárůstu tzv. černých skládek.
To jsou důvody, které mě vedou k úpravám, které navrhuji. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, pane poslanče, a oznamuji vám, že jste využil plně svého práva vystoupit ve dvou limitech, jakkoliv jste ten druhý úplně nevyčerpal.
Prosím k řečništi pana poslance Zajíčka, připraví se pan poslanec Skalický.
Poslanec Zdeněk Zajíček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl pozměňovací návrh k § 3 odst. 7 vládního návrhu zákona o odpadech.
Statutární města Praha, Brno, Ostrava, Plzeň jsou nejen obcemi ve smyslu zákona o obcích, ale vykonávají působnost okresních úřadů ve smyslu zákona č. 425 z roku 1990 o okresních úřadech. Doposud navrhované znění § 3 odst. 7 staví tato města do role, že jako vlastníci pozemků mohou za zde uvedených podmínek žádat o úhradu účelně vynaložených nákladů na zneškodnění odpadů u okresního úřadu, jehož působnost sami vykonávají. Současně toto ustanovení přináší velké dopady do hospodaření těchto statutárních měst. Domnívám se, že uvedená konstrukce nebyla navrhovatelem zamýšlena a z tohoto důvodu podávám následující pozměňovací návrh, který by mohl uvedený problém odstranit.
V § 3 odst. 7 na konec doplnit větu: V případě měst, které vykonávají působnost okresních úřadů, odkaz pod čarou, který zní: § 5 B zákona č. 425/1990 Sb. o okresních úřadech v úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, uhradí účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu ministerstvo.
K tomu podávám ještě alternativní návrh, který by zněl:
V případě měst, které vykonávají působnost okresních úřadů, uhradí účelně vynaložené náklady na zneškodnění odpadu Ministerstvo financí.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana poslance Skalického, aby vystoupil v podrobné rozpravě. Další písemné přihlášky nemám. Do rozpravy se hlásí po panu poslanci Skalickému pan poslanec Ambrozek.
Ministr životního prostředí ČR Jiří Skalický: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, chtěl jsem podat v intencích svého úvodního slova některé podobné návrhy jako pan poslanec Huml. Vzhledem k tomu, že debata o programech odpadového hospodářství se vyznačovala značnou mimoběžností argumentů, já jsem totiž ve svém úvodním slově argumentoval především neúčinností tohoto nástroje nikoliv nějakým odporem proti tomu, aby programy odpadového hospodářství existovaly, a bylo mně zpravidla odpovídáno ve stylu, jak jsou užitečné a jak je všude zavádějí, tak ve snaze nalézt kompromis v této diskusi kromě toho, že podporuji návrh na vypuštění příslušných ustanovení, která zde citoval pan poslanec Huml, pokusím se navrhnout ještě znění, které by pro předkladatele bylo akceptovatelné.
§ 5 odst. 1 písm. j) by podle tohoto návrhu znělo takto:
Zpracovat v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva program nakládání s odpady a na vyzvání jej předložit příslušnému orgánu státní správy (§ 22).
§ 23 odst. 1 písm. g) text by zněl:
Zpracovává program nakládání s odpady republiky obsahující koncepce, zejména pro nakládání s nebezpečným a hromadně se vyskytujícím odpadem.
V části 10. by v návaznosti na schválení těchto pozměňovacích návrhů musely být upraveny příslušné pasáže týkající se sankcí, tj. ve vazbě na úpravy v bodech 1 - 5 a odst. 1 písm. I) by zněl: Nemá zpracovaný program nakládání s odpady.
Ještě si dovolím předložit jeden drobný pozměňovací návrh, který se týká § 11 odst. 4, kde navrhuji doplnit na konci první věty textu, který je v usnesení výboru, slova "nebo nestanoví podmínky". Jedná se o to, aby ministerstvo v případě rozhodování o povolení dovozu odpadů nebylo vystaveno pouze rozhodování povolit nebo zakázat, ale aby mohlo event. povolit dovoz se stanovením určitých podmínek.
To je všechno, protože ostatní pozměňovací návrhy již přednesl pan poslanec Huml. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím pana poslance Ambrozka.
Poslanec Libor Ambrozek: Dámy a pánové, budu velmi stručný. Úvodem si přece jen neodpustím poznámku na vystoupení pana poslance Krejsy. Velice vítám zájem republikánské strany o problematiku odpadového zákona, protože jsem se domníval, že je věcné problémy nezajímají. Mrzí mně však, že při projednávání zákona, ke kterému mají tolik připomínek, se zástupci republikánského klubu ve výboru ani v podvýboru neobtěžovali ani jednou účastnit.
Nyní bych chtěl přednést jeden pozměňovací návrh k zákonu o odpadech jako alternativní návrh. Neprojde-li pozměňovací návrh výboru na zvýšení poplatků na dvojnásobek, podávám alternativní návrh zvýšit poplatky za ukládání odpadu o 50 %. Týká se to všech položek přílohy č. 3. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Zpravodaj se hlásí o závěrečné slovo.
Poslanec Jan Bláha: Nikoliv závěrečné slovo, pane předsedající. Vystupuji naprosto řádné podle paragrafu kdykoliv o to požádám. Uvedu pár poznámek k tomu, co zatím v rozpravě zaznělo a pak navrhnu jeden pozměňovací návrh. V podstatě dva pozměňovací návrhy.
Chtěl bych upozornit na to, že jeden z velmi dlouhých pozměňovacích návrhů s velkou a důslednou citací byl návrh pana poslance Krejsy a věřím a znovu připomínám, že ho dostanu komplet celý k dispozici jako zpravodaj tak, aby s ním mohlo být ve zpravodajské zprávě a pro třetí hlasování pracováno.
Dále bych chtěl připomenout, že citace, které tu zazněly např. kolegou Humlem, veškeré pozměňovací návrhy zde přednesené, byly již dříve předneseny ve všech jednáních výboru a neměly významnou podporu a tím pádem nejsou ve zprávě výboru.
Co se týká pana ministra s návrhem paragrafů, které citoval, na změny - a já jsem očekával, že tak učiní, že změní název programu odpadového hospodářství na program nakládání s odpady, což je pouze jeho jedna dílčí část. Domnívám se, že takto je narušen vlastní kompetenční zákon. Dovolím si citovat pouze oficiální materiály této vlády. Program odpadového hospodářství, rok 1994 a další materiály pro vládu. Cituji z druhé strany závěr. Co to je program odpadového hospodářství, zkratka POH. POH České republiky je koncepční dokument, který obsahuje celkovou bilanci produkce a nakládání s odpady a zajišťuje, kde je to možné, trendy vývoje, produkce, nakládání s odpady. Tuto analýzu navazuje návrhy opatření k legislativním a programovým blokům např. ke vztahu státnímu fondu životního prostředí, problémům starých skládek, nakládání s komunálními odpady a dalšími. Tato opatření jsou zaměřena na celkové nasměrování nakládání s odpady při souběžném vytvoření podmínek pro tržní alokaci zdrojů při řešení problémů atd.
Jistě jste si všimli a kdyby se tento materiál citoval dál, čeho všeho se to týká. V úvodní zprávě jsem to řekl. Nikde zde doposud oficiálně nebylo popíráno to, že bychom neharmonizovali, nikdy nebylo popíráno to, že jde o programy, které neobsahují jenom část nakládání, ale obsahují i ostatní činnosti, z nichž jsem citoval, to znamená i předcházení odpadům, čili nemůže se tento program takto přejmenovat.
A teď dám konkrétní návrhy. Vzhledem k tomu, že náš výbor ve svém usnesení č. 33 pod tiskem 31/1 provedl řadu úprav, které považuji, tak jak to tu mnozí řekli, za naprosto vyvážené a domnívám se, že velice dobré a připravené pro tuto sněmovnu k hlasování, přesto se podle mého soudu, možná částečně i mou vinou, přece jenom drobného omylu dopustil. A to v tom smyslu, že když se upravovalo názvosloví, upravovalo se korektně a správně, ale přehlédla se vazba na § 19. Čili nejde o princip spalování odpadů s využitím energie jako takový, jak je tu navrženo k vrácení, to není správný postup, protože ten je řešen jako termické v jiném paragrafu názvosloví. Ale v případě obalů podle směrnice 94/92 Evropského společenství je vnímáno to, co tam bylo, jako možné spalování s využitím energie. Čili tam si dovoluji navrhnout tuto úpravu:
§ 19 odst. 1 - cituji nový text, kde bude doplněno Jedno jediné slovo: Výrobci a dovozci obalů a obalových materiálů jsou povinni zajistit, aby nejpozději do 31. 12. 2000 byl obalový odpad upravován, využíván a recyklován v rozsahu stanoveném vyhláškou ministerstva. - To slovo navíc je "upravován". Upravován ve smyslu předložených pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu v první části názvosloví, kde v rámci "upravován" je i termická úprava možná.
Dále bych si dovolil, pane předsedající, doporučit sněmovně na základě velkého množství pozměňovacích návrhů, aby sněmovna doporučila projednání těchto návrhů a vyjádření se k nim ve výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, a aby se vyjádřil ve stanovisku k třetímu čtení. Čili využívá možnosti jednacího řádu, čímž zdůrazňuji - nevracím a nenavrhuji vrácení do druhého čtení. Navrhuji doporučení sněmovny výboru k projednání těchto pozměňovacích návrhů vzniklých na půdě druhého čtení pro návrh pro třetí čtení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji vám, pane poslanče. Ptám se - hlásí se ještě někdo do podrobné rozpravy? Není tomu tak. Podrobnou rozpravu končím. Po skončení podrobné rozpravy mají šanci na závěrečné slovo navrhovatel - nemá v úmyslu, a zpravodaj - nemá v úmyslu. V průběhu podrobné rozpravy nepadl návrh na zamítnutí, ani na vrácení výboru. Pokud jsem dobře sledoval, tak v posledním vystoupení pana poslance Bláhy zazněl návrh na doporučení a já poprosím pana poslance Bláhu, aby ještě jednou zopakoval důrazně, přesně, zřetelně, jaké usnesení Poslanecké sněmovny navrhuje.
Poslanec Jan Bláha: Usnesení ve znění: Poslanecká sněmovna doporučuje výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí vyjádřit se k návrhům, které zazněly v rámci druhého čtení na sněmovně vzhledem k jejich velmi významnému objemu, s vyjádřením pro třetí čtení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Myslím, že návrh byl srozumitelný. Dovolím si vás v tomto okamžiku odhlásit a požádat vás o novou registraci.
Zahajuji hlasování č. 205 a ptám se:
Kdo je pro, aby sněmovna schválila doporučení, které zde přednesl ve svém vystoupení pan poslanec Bláha, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování č. 205 bylo pro 101 poslanců, proti 2 poslanci. Toto usnesení bylo schváleno.
Končím tímto druhé čtení tohoto návrhu a zároveň vám oznamuji, že přerušuji jednání této schůze do úterý 25. února do 14.00 hodin, kdy budeme pokračovat přerušeným bodem č. 11. To je usnesení poslankyně Petry Buzkové. Na shledanou. Přeji vám příjemný zbytek víkendu.
(Schůze přerušena v 15.56 hodin.)