Ministr životního prostředí ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych vám do druhého čtení předložil vládní návrh zákona o odpadech. Jde o právní normu, která se svým způsobem dotýká každého občana naší země, a proto její přípravě byla věnována značná pozornost, a o nejen ze strany velkých producentů odpadu, ale i ze strany obcí a občanů. Díky tomu bylo také její projednávání velmi obtížné a vleklé.
Vládní návrh zákona byl přikázán výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Chtěl bych na tomto místě poděkovat za úsilí všem členům tohoto výboru a zvláště pak podvýboru pro životní prostředí, kteří v průběhu projednávání museli posoudit několik set připomínek.
Dovolte mi, abych se nyní vyjádřil k usnesení tohoto výboru, které bylo přijato 22. ledna pod číslem 33. Toto usnesení obsahuje několik desítek pozměňovacích návrhů k vládní předloze a já mohu konstatovat, že většinu z nich mohu akceptovat. Vaší pozornosti bych dnes na tomto místě doporučil pouze několik návrhů na změnu textu vládní předlohy, s nimiž souhlasit nemohu, a které podle mého názoru znamenají nevyvážený zásah do vládního textu.
Prvním takovým sporným místem je návrh na opětovné zavedení pojmu "odpadové hospodářství" do zákona. Tento pojem je vymezen jako činnosti zaměřené na přecházení a omezování vzniku odpadů. Takové činnosti jsou bezesporu bohulibé a správné a my chceme vyvíjet žádoucí tlak tímto směrem, ale chceme ho vyvíjet na správném místě a s pomocí vskutku efektivních nástrojů. Já se domnívám, že takovým místem zákon, který se zabývá nakládáním s odpady, není.
Z podstaty věci se totiž tento zákon otázek, souvisejících s technologiemi výroby, těžebními aktivitami, energetikou, atd., nedotýká.
Jak vyplývá z dosavadních zkušeností s takovými povinnými programy odpadového hospodářství, je navíc tento nástroj nástrojem ryze formálním, žádanému cíli nesloužícím a plodícím tak jen neúčelnou byrokracii navíc.
Budu proto u příslušných ustanovení ve třetím čtení žádat separátní hlasování o těchto návrzích a doporučovat původní vládní předlohu.
Ve snaze po nalezení určitého východiska ze sporu, který procházel celým projednáváním tohoto zákona, totiž ve snaze naplnit tuto oprávněnou snahu mnohých poslanců a přitom ji naplnit - podle mého názoru - bez škodlivých následků, jsem připraven navrhnout v podrobné rozpravě několik pozměňovacích návrhů, které by upravily příslušnou problematiku takovým způsobem, aby projekty, které budou původci povinni zpracovávat, se týkaly nakládání s odpady, aby šlo o živé aktuální dokumenty původců, které by jim pomáhaly řešit jejich povinnosti plynoucí ze zákona. Povinné předkládání těchto programů okresním úřadům k vyjádření, jak navrhuje usnesení výboru, je podle mého názoru neúčinné a nejasné, není vůbec patrné, jaký právní význam by takové vyjádření okresního úřadu mělo a dosavadní zkušenosti svědčí o tom, že by to pro okresní úřady znamenalo pouze zbytečnou rezervu navíc. Podle mého názoru, pokud by takové projekty měly být zpracovávány a měly by řešit nakládání s odpady, tak by je původce měl mít povinně uloženy a měl by být povinen je na vyžádání předložit kontrolním orgánům.
Další problém, o kterém bych se rád zmínil, se týká navrhované úpravy textu v § 3 odst. 7. Zde podle mého názoru usnesení výboru navrhuje zásadní posun vůči vládní předloze. Toto ustanovení - abych to osvětlil - řeší případy, kdy odpad je v rozporu s právními předpisy umístěn na nemovitosti, která není určena k ukládání odpadů a nepodaří se zjistit, kdo tam odpad uložil a vlastník nemovitosti zjevně není vlastníkem tohoto odpadu.
Vládní návrh vychází z toho, že pokud se nepodaří zjistit, kdo odpad na nemovitost uložil, přechází povinnost odpad zneškodnit na vlastníka nemovitosti, a to na jeho náklady. V zájmu odstranění přílišné tvrdosti pak zákon dává vlastníkovi možnost prokázat, že uložení odpadu jím nebylo způsobeno ani zaviněno a že učinil veškerá opatření k ochraně své nemovitosti, která na něm lze rozumně vyžadovat. Pokud toto prokáže, uhradí mu účelně vynaložené náklady okresní úřad.
Pozměňovací návrh, navržený výborem, naproti tomu vztahuje povinnost odpad zneškodnit na příslušnou obec, tedy nikoliv na vlastníka nemovitosti, a dále stanoví, že v případech, kdy odložený odpad nemá povahu odpadu komunálního, přispěje na úhradu nejméně z 90 % příslušný okresní úřad.
Já jsem toho názoru, že úplné vynechání vlastníka nemovitosti může vést v řadě případů ke zcela neodůvodněnému tahání peněz z obecních pokladen, resp. ze státního rozpočtu. Vlastník nemovitosti se při tomto přístupu dostává zcela mimo hru, není nikterak zainteresován na řádné péči o svůj pozemek a vstupuje do ní event. pouze na nátlak obce či okresního úřadu tehdy, pokouší-li se tyto instituce vynaložené finanční prostředky vymáhat.
Proto z toho důvodu, že tento navržený způsob úpravy § 3 odst. 7 zcela pomíjí roli vlastníka, pomíjí ústavní princip, podle kterého vlastnictví zavazuje, velmi nedoporučuji, aby tato změna navržená výborem byla přijata.
Třetí problém, o kterém považuji za nutné se zmínit ve svém úvodním slově do druhého čtení, se týká poplatků za ukládání odpadu.
V návrhu, oproti vládní předloze zvýšení těchto poplatků o 100 %. Sleduje tím pochopitelně žádoucí cíl. Zvýšit tlak na producenty odpadů, omezovat množství odpadů, který bude ukládán na skládky a chce tak podpořit jiné formy naložení s tímto odpadem než je pouhé skládkování. Jde ale, vážené paní poslankyně a poslanci také o to, abychom nesklidili nežádoucí plody tohoto bohulibého úsilí. Můžeme takovým zvýšením poplatků způsobit neúměrné nároky na podnikatelskou sféru a potažmo také na občany, tam kde ukládání na skládky nemá alternativu a můžeme tam pochopitelně i podstatně přispět k rozmnožení tendence k obcházení a porušování zákona, problém veřejných skládek a podobně. Soudím proto, že v této chvíli vládní návrh představuje tlak úměrný a my jsme odhodláni po vyhodnocení toho, jak působí, přistoupit eventuelně k jeho pozdějšímu přitvrzení. Ostatní pozměňovací návrhy schválené příslušným výborem, jak už jsem řekl v zásadě akceptuji, pokud mám někde drobné připomínky, nepovažuji za užitečné se o nich zmiňovat teď, ale zaujmout stanovisko až před hlasováním ve třetím čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Výbor přijal dvě usnesení, která nám byla rozdána jako sněmovní tisk 31/1 a 31/2. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Jan Bláha a obě usnesení uvedl.
Poslanec Jan Bláha: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si, tak jako pan ministr, několik slov ke způsobu projednávání a stavu věci, čili stavu, jak se zákon dneska nachází. Jde o druhé čtení tisku 31. Již při prvním čtení se v mé zpravodajské zprávě ozvala kritika vládního návrhu, který nedoznal tehdy žádných změn, od nedokončeného projednávání naprosto identického návrhu tohoto zákona, z minulého parlamentu. Zároveň však, a to zdůrazňuji, byla konstatována vůle projednat tento zákon a řadu kritizovaných částí upravit pozměňovacími návrhy v garančním výboru při druhém čtení. K zákonu přišlo více než 300 pozměňovacích návrhů. Prakticky to znamená, pokud by byly přijaty, naprosto nový zákon. Vzhledem k tomu, že mnoho pozměňovacích návrhů si vzájemně odporovalo, mnohdy se v návrzích objevovala preference skupinových zájmů, výbor dospěl na základě původní zprávy zpravodaje na způsob projednávání v několika fázích, jak v podvýboru, tak ve výboru samém. Na základě připomínek, řady konzultací s odborníky ve výboru za účasti Ministerstva životního prostředí, jeho zástupců i připomínek Ministerstva průmyslu, byly zpracovány k 15. 10. 1996 tři seznamy. K tehdejšímu datu úplný seznam připomínek, z toho doporučený seznam připomínek projednávání a zároveň legislativní seznam připomínek neboli chcete-li legislativních úprav. Tyto byly v prvním kole rozdány všem členům podvýboru a k dispozici všem členům výboru. 6. 11. 1996 byly na podvýboru projednány, tehdy skončilo projednávání v úrovni § 18, což je oblast obalů, bylo přerušeno a zdůrazňuji veškeré projednané i neprojednané připomínky včetně příloh průvodním dopisem byly odeslány panu ministrovi, jako předkladateli zákona k vyjádření. S termínem 20 dnů, zhruba k 25. 11. 1996. Samozřejmě během této doby přicházely další desítky dalších a dalších připomínek, mnohdy obdobných těm, které již byly zapracovány. Samozřejmě proběhla i řada jednání se všemi připomínkovateli, celkem zhruba 76 organizací a institucí, které se vystřídaly na půdě této Sněmovny. Po obdržení vyjádření k připomínkám předkladatele zasedal výbor za účasti odborné veřejnosti a za účasti zástupců Ministerstva životního prostředí, na kterém projednali celý zákon a předložili návrh doporučených změn výboru a opět informaci Ministerstva životního prostředí. Zasedání výboru letošního roku 22. ledna projednalo výzvu podvýboru opět za účasti předkladatele a odborné veřejnosti včetně dalších připomínek vznesených a navrhli této Sněmovně zmiňované usnesení č.. 33 pod tiskem 31/1 a 31/2. Jde v podstatě o 106 připomínek z původního více jak trojnásobného množství. Vzhledem k tomu, že pan ministr sám tu označil tři problematické okruhy, se dvěma z nich Ministerstvo nesouhlasilo a se třetím, nebyla vnímána neshoda, tím jsou poplatky. Připomínám, že je tu spor, který je v souvislosti zdali nadále budou nebo nebudou programy odpadového hospodářství.
K tomu několik poznámek, a věřím, že pan ministr je velice dobře zná, protože zastává tento resort. V důvodové zprávě tohoto zákona se sama zpráva odvolává na to, co pan ministr dosud nepoužil, na harmonizaci právních předpisů. Pokud víme, o co se jedná a dovolím si několik citací. Důvodová zpráva se odvolává na harmonizaci a její právní potřebu úpravy s EU a zároveň na přijatý dokument vlády státní politika životního prostředí z 23. 8. 1995 a zároveň se na tentýž dokument odkazuje vládní prohlášení z 23. července 1996 a zároveň následně ve všech krocích i kompetenční zákon, si dovolím, skutečně. Dva citáty. Cituji ten první: Posouzení státní politiky životního prostředí a norem péče o životní prostředí je důležitým prvkem přijímacích procedur do mezinárodních struktur do OECD a EU. Toto je použitá citace z materiálu státní politika životního prostředí. Cituji § 19, odst. 2 kompetenčního zákona: Ministerstvo životního prostředí je ústředním orgánem státní správy a teď je vyjmenována řada aktivit a jedna z nich je odpadové hospodářství. Tím se opět potvrzuje již ve stávající legislativní úpravě dosud platného zákona 238/1991 sb. o odpadech § 2, odst. 5, který cituje náš návrh v rámci připomínek (míněno návrh výboru).
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, dámy a pánové já bych moc prosil o klid. Děkuji.
Poslanec Jan Bláha: Děkuji, tedy cituji, co to je odpadové hospodářství? Jde o činnosti na předcházení a omezování vzniku odpadů a nakládání s nimi. Zdůrazňuji to proto, že sám pan ministr se ve svém úvodu dopustil významné chyby, kdy necitoval, co to je program odpadového hospodářství. Existuje k tomu řada studií, ke kterým se můžeme dostat později a velice rád z nich použiji citace. Jsou to studie Ministerstva životního prostředí poslední z roku 1994 o programu, a další materiály, kde se i vládě vysvětluje o co se jedná. O co se tedy jedná, v čem je problém.
Jde o to, jestli budeme chtít nadále tvrdit, že hodláme harmonizovat naše právní předpisy s normami Evropské unie důsledněji a dále, že vnímáme všechny předpisy a směrnice, kterých se to týká a které hovoří právě o používání a naplňování programu odpadového hospodářství, jako předpokladu, který nejen informuje, nejen eviduje, nejenom může doporučovat směry a závěry vlády v jednotlivých legislativních a jiných úpravách za účelem snižování, předcházení vzniku odpadu a nakládání s nimi.
Zdůrazňuji to v tuto chvíli proto, že bychom si neměli plést pojmy a očekávám, že by mohly zaznít - není program odpadového hospodářství totéž, jako program nakládání s odpady. Jsou to dvě diametrálně rozdílné věci.
O jaké tedy směrnice v rámci programu odpadového hospodářství se jedná? Za prvé je to Bílá kniha, včetně Basilejských úmluv, ke které se Česká republika již přihlásila. Z ní vychází směrnice a z ní odpovídá směrnice Rady Evropy 75/442, 91/156, 91/689, které se týkají tohoto zákona a jeho obsahu.
Samozřejmě, je to řada dalších předpisů, které i podle vyjádření pana ministra budeme realizovat alespoň nařízením vlády - jde například o odpadní oleje, akumulátory, atd. - jsou to jednotlivé směrnice Rady.
O co se jedná v nich? Například ve směrnici 91/156 novelizované, se jedná o články 3, 4, 5 a článek 7, které v podstatě ve svých souvislostech předpokládají, že splňující orgán a orgány uvedené v článku 6, což jsou ústřední a další, nejdříve zpracují jeden a několik orgánů odpadového hospodářství a říkají zároveň, co tyto plány mají obsahovat a mohou obsahovat.
Domnívám se, že jestliže chceme skutečně potvrdit to, co je napsáno v důvodové správě, že je oprávněné, potom nemůžeme zpochybňovat programy odpadového hospodářství a netvářit se, že nevíme co jednotlivé směrnice EU znamenají a co předpokládají, zvláště v okamžiku, kdy Česká republika měla tu výhodu a čest, že již v roce 1992 byla jedna z prvních, která ve stávající právní úpravě na tyto programy přistoupila. Ostatní státy, pokud je mi známo, tyto kroky činní.
Vlastní studie, o které jsem se zmínil, ministerstva životního prostředí, samozřejmě hodnotí stát a samozřejmě i my na výboru jsme řekli ano, vyhláška 401 je do jisté míry byrokratická, ano, ustoupili jsme z řady věcí, kdy jsme řekli, ani okresní úřad - jak to bylo citováno - nebude mít schvalovací proces a z něho povinnosti, které ministr zde citoval. Ale pokud ministerstvo se domnívá ústy pana ministra, způsobem kterým to zpochybnil, že je potřeba schvalování, já budu první, kdo pro to zvedne ruku - zavést zpátky, co pan ministr naznačil jako potřebné. Ale výhodou bylo to, že ve všech jednáních jsme udělali řadu ustupujících kroků ve prospěch věci a v plné víře, že úpravou vyhlášek Ministerstva životního prostředí se všemi zainteresovanými, například se Svazem průmyslu, který je proti poplatkům a nejen proti nim, bude dojednáno, jak dalece obsah programů i dalších souvisejících vyhlášek a předpisů jednotlivé náležitosti budou upraveny.
Mohl bych tady citovat ze zprávy, jaké byly dosud zpracovány programy, jaké granty v této souvislosti, jakých 27 případů se řeší, jak lze nakládat s odpady, předcházet vzniku, recyklovat a vše co souvisí, všechno je ve zprávě, všechno je i ve státní politice životního prostředí.
Ze všech studií, které jsem měl možnost pročíst, a být s nimi seznámen, na jedné straně vyplynulo např. deset principů fungování ekologických zákonů - je to materiál ministerstva a vlády. V podstatě naplnit vládní prohlášení, které dává odkaz na státní politiku životního prostředí, plnit kompetenční zákon, který ukládá ministerstvu tento program tvořit ve své dikci § 19 odst. 2, vytvářet spolupráci tak, jak důvodová zpráva hovoří.
Samozřejmě je hovořeno i o daních, ekonomice, ale to není otázka tohoto zákona, ale otázka jiných zákonů a jiného resortu, Ministerstva financí.
Vážené dámy a pánové, dovolím si zeptat se pana předsedajícího zdali je nutné v citovat celé usnesení výboru, nebo lze-li hlasováním schválit, že tisk 31/1, který je předložen, není třeba zpravodajem celý číst.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jako pozměňovací návrh, rozumím tomu tak? Za prvé ne v rámci této zprávy a potom hlasováním rozhodneme, tak jak jsme rozhodli v minulém bodě, že přijmeme písemný materiál jako součást pozměňujících návrhů a předáme stenopiskám. Souhlasíte s tím?
Poslanec Jan Bláha: Děkuji Vám pane předsedající. Ještě jednu poslední poznámku ve svém úvodu k poplatkům. Není pravdou, že pouze výbor navrhl 100 % zvýšení poplatků a pokud pan ministr je seznámen s přípravou tohoto zákona, i v době, kdy nebyl ministrem tohoto ministerstva, tak ví, že v konkrétním návrhu zákona předkládaném do vlády samozřejmě tato výše poplatků v naprosto identické podobě byla.
Jinými slovy, pokud tento zákon má plnit účel sledování a předcházení vzniku odpadů, omezovat jejich tvorbu a především dělat všechny možné kroky, aby se minimalizovalo ukládání na skládky, což, bohužel, neplnil stávající zákon, jestliže to máme tak vnímat, tak jeden z mála nástrojů tohoto zákona může být zvýšení těchto poplatků s vědomím, že se především týkají všech stávajících skládek, kterých je více než 200, nebezpečných odpadů, tím pádem právě na Svazu průmyslu a dalších, kde stoprocentní zvýšení je skutečně výrazné.
Nicméně, černá skládka v tomto smyslu, podle mého soudu, pokud budou kontrolní mechanismy a soud, vznikat nemůže a doufám, že to ministerstvo nemyslí vážně, že by je umožňovalo, a pokud jde o černé skládky občanů, navýšení v této dikci, jak je stoprocentní v ceně poplatků za tunu uloženého odpadu, komunálního odpadu, promiňte mi to, v ceně popelnice se objevuje velice minimálně. Stačí si rozpočítat dvacet navýšených korun z tuny kolik udělá řádově na jednu popelnici. Čili i zde nemohu souhlasit s některými argumenty, které zazněly.
Doufám, že tato sněmovna, i když je to otázka, samozřejmě ekonomická, i když pro původce velmi nepříjemná, vnímá to, že ekologie není pouze záležitost, kterou budeme řešit tzv. až na ni budeme mít - bohužel mi to tak začíná připadat - ale že se bude bavit o tom, jestli úpravy navržené jsou úpravami, které jsou logické a správné v zájmu ekologie i státní politiky životního prostředí, která předpokládá do roku 1998 dalšími jinými ekologickými nástroji a daněmi řešit otázku právě i v oblasti odpadu. Zatím tyto návrhy v legislativním plánu vlády z tohoto titulu nejsou.
Poslední poznámku na závěr. Pokud by pan ministr potvrdil, že v rámci směrnic Rady Evropy a v rámci toho, že se všude, ve všech dokumentech přihlašujeme k nim, tím pádem i zákonem o odpadech. Bude existovat samostatný zákon o programu odpadového hospodářství, který by ministerstvo z toho, jaké má kompetence, zpracovat mohlo, potom se možná můžeme bavit o tom, že v tomto zákoně programy nebudou. Pokud ale to tak není, budeme mít stávající úpravu a název znění zákona dosud platného o odpadech, a není pravdou, že programy odpadového hospodářství sem nepatří, protože i ve stávající úpravě tyto obsahy a výklady zahrnuty vstřícně jsou.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu zpravodaji k předloženému návrhu zákona a otevírám rozpravu. Nejdříve její obecnou část, do které zatím mám pouze písemné přihlášky od kolegy Ambrozka a kolegy Krejsy, potom ještě je přihlášen pan kolega Huml.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolego, ještě se hlásí s technickou poznámkou pan poslanec Vik.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, paní a pánové, chtěl bych v tuto chvíli dát procedurální návrh, aby dnes Poslanecká sněmovna jednala do 15.00 hodin.
Nebude-li přijat tento můj první procedurální návrh, dávám návrh na ukončení jednání schůze dnes v 16.00 hodin. Prosím o hlasování ihned.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego, protože projednáváme bod, prosil bych až po ukončení bodu, ihned o tom nechám hlasovat, samozřejmě.
Nyní se ujme slova pan kolega Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, chtěl bych omluvit svou hlasovou indispozici; nemohu za to, že než se tisk 31 - zákon o odpadech - dostal na pořad jednání, ztratil jsem hlas, ale není to způsobeno ani výkřiky na demonstracích ani ničím jiným.
Po šesti letech leží před poslanci nový zákon o odpadech. Chtěl bych říci, že nutnost přijetí nového zákona je zcela zřejmá, že reaguje na rychle se vyvíjející poměry a znamená zároveň přibližování se k legislativě Evropské unie.
Je nutno upravit zvláště pravomoci obcí, podmínky obchodování a další prvky. Zároveň se zákon snaží výrazněji předcházet vzniku odpadů a má snahu o minimalizaci jejich ukládání na skládky.
Jak už tady zmínil kolega Bláha, strávili jsme nad tímto zákonem desítky hodin, jak v podvýboru pro životní prostředí, tak potom v samotném výboru.
Chtěl bych říci, že jsme vycházeli už z usnesení, které přijal už před rokem výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, protože tento zákon leží v Poslanecké sněmovně už více než rok. Výsledkem práce podvýboru a výboru bylo více než sto přijatých pozměňovacích návrhů. Polovina z nich je rázu drobného, kde se mění slova; jsou to v řadě případů spíše legislativně-technické úpravy. Návrhy zbylé bych si dovolil rozdělit do několika skupin a alespoň trochu je komentovat, protože tisk 31/1, který jste dostali, obsahuje seřazených sto pozměňovacích návrhů podle § a domnívám se, že z toho není zřejmé, který návrh co znamená a jak jsou důležité.
Jako první skupinu bych označil návrhy, které byly vedeny snahou zvýraznit cíl, který by měl zákon mít, a to je snaha o předcházení vzniku odpadů, o jejich lepší využívání - stručně řečeno o to, aby šlo na skládky odpadů co nejméně. Sem lze zahrnout alespoň v deklarativní formě zakotvenou zákonnou povinnost každého předcházet vzniku odpadu, nikoli jen podnikatelů, jak to bylo původně ve vládním návrhu. Sem lze zahrnout i program odpadového hospodářství, který byl hlavním tématem pana kolegy Bláhy.
Chtěl bych říci, že nevidím tento institut jako hlavní cíl zákona a bylo by chybou, kdybychom zákon o odpadech redukovali na diskusi, často třeba vzrušenou, o programu odpadového hospodářství.
Pravda je, že tento institut byl zaveden zákonem z roku 1991, že je obsažen v kompetenčním zákoně a že tento pojem zná evropská legislativa. Chápu, že pro původce se zabývat předcházením vzniku odpadů je velice obtížné. Je to velice obtížné i pro Ministerstvo životního prostředí - zpracovává takovou koncepci v rámci celé republiky. Ale říci, že pouhá evidence odpadů je nedostatečná a že je nutno, pokud by neprošel návrh na zařazení programu odpadového hospodářství, jak je definován v minulém zákoně, že by bylo nutno přijmout alespoň pozměňovací návrhy, které přednese pan ministr Skalický.
Je určitě nutné, aby si původci uvědomili, s čím nakládají. Myslím si, že pro řadu průmyslových podniků je institut předcházení velice důležitý, aby nemusely platit velké poplatky s odkládáním na skládky a že by ve vlastním zájmu měly přemýšlet o zavádění nových technologií a měly by být k tomu tlačeny, nejen ekonomicky, ale i administrativním způsobem.
Dalším bodem je otázka výše poplatků. Bylo to tady už stručně zmíněno. Chtěl bych stejně jako kolega Bláha potvrdit, že zvýšení poplatků na dvojnásobek proti současnému vládnímu znění, předpokládá už ministerský návrh z minulého roku, který byl ve vládě snížen na polovinu. Přitom ministerský návrh vycházel ze zpracovaných čísel. Obávám se, že výše, která je uvedená dnes ve vládním návrhu, znamená skutečně zvýhodnění skládkování a velké potíže pro zařízení, která se zabývají zpracováváním odpadů, jak pro třídící linky, kompostárny a další zařízení, která nejsou provozována podnikatelsky, ale třeba je provozují samotné obce.
Proto bych chtěl v podrobné rozpravě podat pozměňovací návrh, jako alternativní, v případě, že by neprošlo usnesení výboru, které navrhuje zvýšení poplatku na dvojnásobek, chtěl bych podat návrh, aby byly poplatky zvýšeny alespoň o 50 %, protože chápu tlak průmyslové sféry, který jsme viditelně obdrželi ve Svazu průmyslu a dopravy pro trvale udržitelný rozvoj.
Dalším zlepšením vládního návrhu je zakotvení trvalého nabízení k využití. V původním vládním návrhu bylo obsaženo, že je původce povinen odpad nabídnout k využití. Domníváme se, že je nutné, aby ho trvale nabízel. Musíme skutečně tlačit na zpracování.
Dalším bodem je vedení evidence zařízení ke zneškodňování odpadů na okresních úřadech, aby původci měli přehled zařízení, kde mohou svůj odpad zneškodňovat.
Dalším blokem jsou návrhy, které jsou vedeny snahou zvýraznit odpovědnost původce i zpracovatele, aby při nakládání s odpady nedošlo k poškození životního prostředí, a to jak v oblastech, které se týkají nakládání s nebezpečnými odpady, jak u zpracování odpadů, tak u skládkování.
To jsou pozměňovací návrhy k § 4, 7 a 38.
Třetím blokem rozumím ekologické prvky evropského trendu, které směřují k harmonizaci s legislativou Evropské unie. Sem bych si dovolil zařadit pozměňovací návrhy výboru k § 11, kde se nám podařilo ve spolupráci s ministerstvem dobře zpracovat seznamy v katalogu (červený, žlutý, zelený) a upravit podmínky, za kterých lze s těmito kategoriemi odpadů obchodovat a nakládat.
Navrhuji doplnění zákazu vývozu odpadů za účelem recyklace do zemí, které nejsou členy OECD, zákaz výroby a dovozů obalů z PVC od roku 2001, protože i když je to problematické, dosud nebyl nalezen způsob, jak likvidovat odpady z PVC bez vzniku nebezpečných látek do ovzduší.
Třetí část je právo na informace. Ekologické iniciativy sice tvrdí, že to právo je nedostatečné. Já se ovšem domnívám a jsem o tom přesvědčen, že výbor pro životní prostředí v dostatečné míře zakotvil jak u okresních úřadů, tak u ministerstva povinnost vést evidenci a do této evidence umožnit nahlédnout tomu, kdo o to požádá, aby tím občané měli možnost se dozvědět, jaká je produkce odpadů na okresech a jaká je situace v rámci celé republiky. Je to obsaženo v § 20, 23 a 26. Z těch dalších bych možná ještě vzpomenul zákaz ředění nebo míchání za účelem snížení koncentrace nebezpečných látek kvůli zneškodnění a zařazení spalování odpadů s využitím tepla jako jeden ze způsobů zneškodnění odpadů, nikoli využití.
Ke spornému bodu v § 3 odst. 7 - k tomu, kdo má povinnost likvidovat skládku odpadů, u nichž původce není znám, bych chtěl říci, že jsme po dlouhé diskusi - ještě po uzavření jednání ve výboru - s panem ministrem i s dalšími poslanci dospěli k názoru, a já ho podporuji, že vládní návrh představuje nejmenší zlo. To, když vznikne na pozemku skládka, u níž není znám původce, je samozřejmě vždycky špatné. Je špatně, když to likviduje vlastník, byla by ovšem obrovská zátěž, kdyby za to byla zodpovědná pouze obec, stejně tak kdyby za to byl odpovědný pouze okresní úřad. Souhlasím s panem ministrem v tom, že vlastnictví zavazuje. Samozřejmě pokud vlastník prokáže, že si tam ten odpad nevysypal sám, což by neměl být takový problém, zajistí potom proplacení těchto nákladů na likvidaci okresní úřad. Vím, že to přináší řadu problémů. Může to způsobit lidem potíže, ale označuji toto řešení za nejmenší zlo.
To, co v zákoně postrádám, je však podrobnější řešení problematiky nakládání s obaly. V zákoně je to řešeno pouhými dvěma paragrafy - 18 a 19, které stanovují pouze základní rámec tohoto řešení. Chtěl bych říci, že obaly představují specifický druh odpadu. Obaly dnes tvoří 30 % hmotnosti a 50 % objemu domovního odpadu. Je to odpad, který roste nejrychleji vzhledem ke zvyšující se životní úrovni našich domácností. Je to pochopitelné. Zároveň je tento odpad specifický tím, že jako žádný jiný ho lze úspěšně účinně redukovat. A to jak snížením materiálové hmotnosti, tak druhem materiálů a recyklací. Zároveň má většina vyspělých zemí tuto problematiku upravenu velmi podrobně, včetně stanovení kvót, které je nutno odebrat zpětně, včetně řešení zařízení, která tyto odpady sbírají a likvidují. Podrobně je tomu věnována i směrnice Evropské unie z roku 1994.
V uplynulých letech byly zpracovány už tři verze zákona o obalech. Dvě z nich odpočívají v archivech Ministerstva průmyslu a obchodu, jedna v archivech Ministerstva životního prostředí. Domnívám se, že to je dostatečný podklad k tomu, aby i Poslanecká sněmovna v doprovodném usnesení k tomuto zákonu požádala vládu o předložení zákona o obalech do konce roku 1997, jak zní návrh sněmovního tisku 31/2.
Tuto problematiku nelze možná úspěšně řešit nařízením vlády, které jsme dostali pouze v hrubých rysech, které nevyjadřuje přesně celý problém.
Závěrem bych chtěl říci, že považuji vládní návrh i pozměňovací návrhy, které k němu zpracoval výbor za sladitelné a že se domnívám, že s tímto zákonem o odpadech ve znění usnesení výboru pro regionální rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí se přibližujeme evropské legislativě, že posilujeme pravomoci obcí, a to je poslední bod mého vystoupení.
Pravomoci obcí byly i v zákoně 38/1991 upraveny velmi nedokonale. často obcím znemožnily účinně vybírat poplatky za ukládání odpadu. Proto pozměňující návrh výboru - když už je obec stále definována jako původce odpadu, když tato povinnost nepřešla na vlastníka - zpřesňuje definici komunálního odpadu v § 2 odst. 3, dává obci možnost vydat obecní vyhlášku. Tuto možnost převádí do kategorie povinností s tím, že dává určitou lhůtu, do které je nutno tak učinit. Dává obci možnost stanovit vyhláškou i způsob prokazování využívání či zneškodnění odpadu, aby nebylo pochyb, a je to zvláště důležité v problematice chatařů.
Akcentujeme vládní návrh udělování souhlasu s podnikáním s odpady na území obce. Usnesení výboru doplňuje stanovení podmínek obcí. To je určitá pojistka pro ty, kteří chtějí podnikat s odpadem na území obce, aby věděli, jaké obec stanovuje podmínky a nebyli vystaveni nebezpečí svévolného rozhodování.
A poslední bod - dává obcím možnost, aby nemusely přece jenom zřizovat místo k odkládání nebezpečné složky komunálního odpadu, zajistit tuto povinnost pravidelným svozem oprávněnou osobou. Zároveň jsem považoval za velikou chybu vládního návrhu, možná se tam vloudila nedopatřením, že je tu absence pravomoci pokutovat nedodržení vyhlášky, kterou obec vydává. Proto výbor usnesením doplnil i možnost v § 39 pokutovat nedodržení vyhlášky k nakládání s odpadem.
To jsou všechny body, kterými se snažil výbor vládní návrh doplnit a sladit ho i s legislativou Evropské unie. Chtěl bych poděkovat všem svým kolegům jak z podvýboru, tak z výboru. Chtěl bych poděkovat i zástupcům Ministerstva životního prostředí, kteří se na jednání dostavovali v hojném počtu, dobře připraveni. Domnívám se, že se nám připravilo podařit normu, která snese evropské srovnání. Děkuji.