Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, musím se přiznat, že mě informace pana ministra zklamala, protože oplývá ještě větší mírou nekonkrétnosti než jeho vystoupení v minulém týdnu. Konkrétně postrádám následující záležitosti: informace prakticky nehovoří o problémech vyplývajících ze současné formy financování nemocnic, soustřeďuje se na problém lůžek. Pan ministr píše o nutnosti redukce lůžek akutní péče, uvádí jen plošné údaje. Chybí nejenom tabulkové rozdělení po okresech a oborech, o nichž hovořil minulý týden, ale chybí i pouhý výčet kriterií, ze kterých se při určování nutnosti lůžek vycházelo, o jejich porovnání nemluvě. Postrádám údaje o konkrétní formě financování akutních lůžek na jiné formy. Zpráva nemluví ani o třech krocích vyvolaných zadlužeností nemocnic, dílem Ministerstvem zdravotnictví přímo iniciovaných, dílem souhlasně přijatých.
Za prvé to je striktní regulace poskytovaných léků prostřednictvím limitů provázené častými výhradami lékařů, že díky tomuto opatření nemohou být vždy používány optimální léčebné postupy. Lékaři jsou stavěni do absurdní volby mezi zájmem pacienta a ekonomickým zájmem nemocnic.
Za druhé. Je to rozdělení péče akutní a chronické oproti léčbě odkladné.
Za třetí úplatné poskytování přednostních operací a práce kvalifikovanějších operujících. Body 1 a 2 se přitom přímo dotýkají práv pacientů, nepopírám nutnost tlaku na úspornost, ale podobné věci nemohou být ošetřeny tak nízkou normou, jako je metodický pokyn ministra, pokud vůbec existuje, a nejsou možné bez jasných rozhodčích institutů.
Bod 3 považuji za zcela nepřijatelné řešení chyby v konstrukci úhrad zdravotnických služeb, řešení nepřijatelné ze zcela elementárních etických důvodů. Pan ministr se soustřeďuje na problém oživení modrého pavilonu v Motolské nemocnici. Sám minulý týden hovořil o tom, že toto oživení musí být poslední velkou investicí do pražských nemocnic na příštích 10 let. Proto bych očekávala alespoň stručné údaje o tom, jak tato poslední investice vyřeší nedovybavenost menších nemocnic na okraji Prahy.
Mrzí mě stanovisko, které musím zaujmout k informaci předložené panem ministrem Stráským. Apeloval na Poslaneckou sněmovnu, abychom mu pomohli při prosazování nezbytného a zároveň konfliktního kroku, který představuje redukce akutních lůžek. Chápu vážnost tohoto problému a pokud bych od pana ministra dostala do ruky věcnou argumentaci, podložená fakta, ráda bych vyšla panu ministrovi vstříc. Ale právě proto, že předložená informace tato fakta postrádá, musím navrhnout této sněmovně, aby svým usnesením informace pana ministra odmítla.
Pan ministr zdravotnictví opakovaně klade důraz na klíčový význam, který mají Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a Fakultní nemocnice Motol ve stavu zadluženosti našich nemocnic. V případě obou řečených nemocnic je zřizovatelem Ministerstvo zdravotnictví a pan ministr přijal razantní opatření, uvalil na ně jakési stanné právo. Nechci pana ministra podezírat z toho, že tyto kroky měly mj. charakter alibi ukázat schopnost ministerstva věc rázně řešit. Naopak obdivuji obětavost pana ministra, že v okamžiku, kdy Ministerstvo zdravotnictví předkládá této sněmovně velmi důležitý zákon a kdy dokončuje koncepci zdravotnictví, jíž nám má předložit uvolnit několik vysokých úředníků k přímému řízení části provozu obou nemocnic. Obě případná podezření s alibistické svévole i obětavé nasazení úředníků by bylo zbytečné, pokud by nebyl dořešen samosprávný status fakultních nemocnic. Ministerstvo by pak nebylo v dnešní pochybné situaci, kdy je zároveň tím, kdo nese odpovědnost za kritický stav, i tím, kdo k této volá a vyšetřuje vinu.
Zároveň by takový status umožnil harmonizaci zdravotnických, pedagogických a výzkumných funkcí fakultních nemocnic, zatímco dnes vyvolává různé nároky těchto jednotlivých funkcí často zbytečné napětí uvnitř fakultních nemocnic. Proto navrhuji následující usnesení této sněmovny:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby navrhla legislativní úpravy, které umožní vytvoření funkčních samosprávných statusů fakultních nemocnic.
V první části projednávání tohoto bodu odpověděl pan ministr Stráský na připomenutí dosud dlužného zákona o zdravotní síti s odkazem na tabulku určující počet akutních lůžek podle oborů a okresů. Nechci zde ani tolik připomínat, že slušná země bývá spravována zákony a nikoli dekrety, třebas tabulkovými. Spíše mě znervózňuje zploštění problematiky sítě zdravotnických zařízení na pouhé kvantitativní ukazatele regulace, resp. redukce.
Snad to podsouvám panu ministrovi neprávem, snad to byla jen jeho nešťastná formulace, která vedla k dojmu jako by mu z problematiky sítě zdravotnických zařízení vypadla problematika hierarchizace těchto zařízení, forem jejich akreditace apod. Abych předešla podobným možným nedorozuměním a pro vážnost, kterou pan ministr podle svých slov přikládá síti zdravotnických zařízení v otázce zadluženosti nemocnic, navrhuji, aby sněmovna požádala pana ministra Stráského o informace o koncepci sítě zdravotnických zařízení, jejíž součástí by byla i informace o tom, jak přistoupilo Ministerstvo zdravotnictví k usnesení této sněmovny, kterým žádá vládu České republiky o předložení zákona o síti zdravotnických zařízení z října minulého roku. Navrhuji proto usnesení:
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá ministra zdravotnictví, aby jí předložil informace o legislativních změnách, jež umožní funkční status fakultních nemocnic. Dámy a pánové, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Paní kolegyně, promiňte, toto je návrh usnesení, nebo je návrh usnesení ten první návrh o možnosti samosprávních fakultních nemocnic? Jsou tam tři návrhy, děkuji. Slova se ujme paní kolegyně Fischerová, jiné přihlášky nemám.
Poslankyně Eva Fischerová: Dámy a pánové, pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení členové vlády já v souladu s názvem tohoto bodu programu se budu více držet v rovině obecné, neb jsem přesvědčena, že jádro pudla nejsou pouze dvě největší nemocnice v republice, tedy nemocnice pražské, i když jejich význam nelze ani z hlediska celostátního podceňovat, ale také přeceňovat.
K bodu dvě předložené zprávy panem ministrem zdravotnictví mi dovolte připomenout, že se zde pan ministr odvolává na metodický pokyn ze 4. února t. r.
Pane předsedající, žádám Vás, abyste připomněl, že ve Sněmovně by měl být klid.
Tento metodický pokyn v určitém rozporu s názvem tohoto bodu programu se však týká pouze nemocnic zřizovaných Ministerstvem zdravotnictví. V tomto bodě programu se hovoří obecně o všech nemocnicích v ČR. Situace ostatních nemocnic tedy jednotným způsobem v současné době řešena není a nadále tak trvá situace velice nejednotného výkonu státní správy, která ve svých praktických důsledcích vede k rozdílům dostupnosti péče pro pacienty. Zde bych si dovolila připomenout stále nepřekonaný zákon č. 20 z roku 1966, kde v § 70 se hovoří o zákonné povinnosti jednotného řízení nemocnic v tomto státě. Není tedy současná situace v řízení nemocnic v souladu s platnými zákony.
Důkazem mého tvrzení je současná situace např. v Šumperské nemocnici, a to v nemocnici privátní a bohužel v okrese jediné. Zde je odmítáno ošetření pacientů - pojištěnců některých oborových zdravotních pojišťoven v rámci plánované zdravotní péče, tedy mimo rámec akutní péče. Jako důvod tomuto privátnímu zařízení slouží jednostranné zrušení smlouvy touto privátní nemocnicí. Říkají mimo jiné, že s menším počtem pojišťoven to budou mít snazší. Nicméně pojištěnec v daném okrese bude mít situaci výrazně horší, a to zvláště proto, že ...
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane kolegyně. Dámy a pánové, prosím o klid.
Poslankyně Eva Fischerová:... a to zvláště proto, že se jedná o monopolní zařízení v okrese. Výkon státní správy v okrese je tedy s ohledem na pacienta nedostačující a situace vypadá tak, jako by se pracovníci státní správy báli něco vůbec udělat, aby se nestali terčem útoků mocných lékařů, kteří privatizovaný majetek vlastní a mají monopolní postavení.
Podobný postoj lékařů tolerovaný státní správou se v posledních dnech ve sdělovacích prostředcích objevuje stále častěji. Lékaři zcela otevřeně informují občany tohoto státu o nutnosti zavedení tzv. nadstandardní a pacientem placené péče. Jejich motivace spočívá bohužel v představě, že jedině tímto způsobem si mohou zajistit své při]my a ekonomicky zachránit svoje zdravotnické zařízení. Zde bych ráda byla objektivní, že tuto iniciativu, a to v Praze konkrétně ve Vinohradské nemocnici, pan ministr zdravotnictví kritizuje v tisku a já doufám, že nezůstane jen při kritice a že dojde k nápravě v souladu s lidskými právy na ochranu zdraví.
Dále se pan ministr ve své zprávě odvolává na existenci dozorčích rad v nemocnici. Nic proti tomu. Nicméně pro fungování těchto orgánů nemocnic však neexistuje žádná závazná jednotná právní norma. Členové dozorčích rad jsou jmenováni řediteli nemocnic z řad jejich známých a také jejich dobrých přátel. Takové dozorčí rady nemohou nikdy splnit uvedené představy a kontrolovat chod nemocnic a jejich hospodaření. Bohužel, mohu to doložit, že naopak často fungují jejich členové jako mezičlánek při zadávání lukrativních zakázek při investičních akcích. Samozřejmě to není za pánbůh zaplať.
Parlamentu předložená informace se bohužel pohybuje stále na stejné úrovni jako v době, kdy byl předložen dlouhodobý a krátkodobý program krátce po nástupu pana ministra Stráského do funkce. Od té doby se tedy v oblasti správy nemocnic a kontroly jejich hospodaření s cílem jednotného řízení nic podstatného nezměnilo v tom pozitivním slova smyslu. Naopak jsme bohužel v této době svědky zhoršení situace a máme velké problémy s tím, jak tento trend zastavit.
Předložený materiál rovněž neskýtá žádné přesvědčivé a hlavně konkrétní a do zainteresovanosti řídících pracovníků promítnuté postupy. Text je sice psán velmi líbivým stylem, který dokonce vzbuzuje dojem - a já tomu i věřím - že je zde snaha situaci řešit, jenže realita je bohužel výrazně odlišná.
Chtěla bych se ještě zmínit o skutečnosti, že 5 let trvá parlamentní boj o generel pražského zdravotnictví, a to bez v praxi použitelného výsledku. Není tedy divu, že se ocitáme v situaci určité bezradnosti, pokud jde o řešení Nemocnice v Motole a ve Všeobecné fakultní nemocnici. Předpokládám, že Ministerstvo zdravotnictví by po pěti letech mělo mít zcela jasnou představu o komplexním řešení celého pražského zdravotnictví, a to již také proto, že je to jednou ze zásadních povinností ministerstva, která vyplývá ze zákona č.. 20 z roku 1966 Sb. konkrétně z § 42. Oživení Motola by tedy už dávno mělo být prodiskutovanou a zcela jasnou záležitostí, která by neměla probíhat ve stresu.
Upřednostňováním problému dvou velkých pražských nemocnic přehlíží Ministerstvo zdravotnictví stejně palčivé problémy nemocnic jiných v ČR. K situaci ve Všeobecné fakultní nemocnici se na jiném místě vyjádřil i profesor Klener. Z jeho názoru však bohužel vyplývá neoprávněná představa o absolutní výjimečnosti Fakultní nemocnice ve smyslu, že tato nemocnice poskytuje jakési nadstandardní služby. Jde bohužel o zásadní omyl, neboť v případě velkých nemocnic a hlavně fakultních nemocnic jde pouze o vysoce specializovanou péči, která je sice ekonomicky náročná, náročnější než péče v jiných nemocnicích, nelze ji však považovat s ohledem na charakter těchto nemocnic za nadstandardní. Jde tedy o péči, která je řádnou součástí péče hrazené všeobecným zdravotním pojištěním. Tento přístup tak zpochybňuje ústavní princip, míním tím přístup pana profesora Klenera, možná, že se tak stalo omylem, ale i veřejné mínění hovoří o nutnosti rovnoprávné dostupnosti specializovaných zdravotnických služeb. Přirozeným důsledkem je pak vlna iniciativ dalších poskytovatelů ve sdělovacích prostředcích o oprávněnosti vyžadovat za zdravotnické služby přímou úhradu od pacientů, aniž by se lékaři snažili své služby zefektivnit.
Uvedené postoje lékařů vedou ve svém důsledku pouze ke snížení efektivnosti celého systému zdravotní péče, neboť celkové výdaje na zdravotní péči nelze výrazně zvýšit a jsou limitovány i mimo rámec zdravotního pojištění určitým procentem z hrubého domácího produktu, jak konečně vyplývá ze srovnání s ostatními státy.
K bodu 3 zprávy pana ministr zdravotnictví s názvem Ozdravení pojišťoven: Podle slov pana ministra dokončuje Ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Ministerstvem financí proces ozdravění zdravotních pojišťoven.. Výsledkem této léčby je však přetrvávající zadluženost pojišťoven vůči poskytovatelům zdravotní péče.
Podle platné legislativy jsou obě ministerstva povinna kontrolovat bilanční rovnováhu zdravotních pojišťoven a provést potřebné kroky. Jestliže státní správa v podobě obou ministerstev v této odpovědnosti bude i nadále neúspěšná, je tedy vcelku logické, že by měla sama nést za selhání důsledky, a to v plné míře. Taková odpovědnost není oběma ministerstvům uložena zákonem, a proto také příslušní úředníci ministerstev nejsou dostatečně zainteresováni na kvalitním výkonu státní správy v této oblasti.
Úředníci ministerstev se snaží vyklouznout ze své odpovědnosti poukazováním na neefektivnost hospodaření nemocnic. Špatné hospodaření nemocnic je samozřejmě také jednou z příčin, kterou je nutno odstranit. Avšak opět i zde narážíme především na nedostatečný výkon státní správy, a to i v tvorbě zdravotní politiky.
Zcela rozhodující odpovědnost za současnou situaci tak lze adresovat především oběma ministerstvům, pomineme-li s určitým taktem neslavný podíl Ministerstva práce a sociálních věcí při určité vývojové fázi v oblasti oborových zdravotních pojišťoven.
Začátek cesty k ozdravění celé situace tedy spatřuji především ve zcela zásadní změně stylu práce obou ministerstev. Jedině tak lze dosáhnout potřebných změn i na úrovni lokální, v pojišťovnách i v nemocnicích.
K bodu čtvrtému pojednávajícímu o investicích: Poněkud překvapivým názorem ministerstva v bodě čtyři je snaha o opětovné prověřování individuálních dotací na vybrané investice zařazené do státního rozpočtu. Z této části je zřejmé, že ministerstvo stále není ochotno chápat, oč jde v celkové investiční politice ve zdravotnictví. Není analyzován dostatečně podíl investičního rozvoje v rámci samotného zdravotního pojištění a jaké je procento prostředků vynaložených na investiční rozvoj v našem zdravotnictví, jestliže by byly sečteny všechny částky připadající na investice do resortu zdravotnictví.
Ministerstvu zdravotnictví zřejmě takovýto údaj není znám, či jej nepovažuje za důležitý a nelze tedy objektivně hodnotit rychlost celkového investičního rozvoje ve zdravotnictví. V realitě pak jde bohužel jen o jakési subjektivně zatížené hokynaření o to, kdo získá investiční prostředky, aniž by příslušná rozhodnutí byla odůvodněna zejména kritérii o jejich potřebnosti. Ani zde tedy Ministerstvo zdravotnictví bohužel neprokázalo plnění svých zákonných povinností vyplývajících z "přežitého" zákona č.. 20 z roku 1966 Sb., o péči o zdraví lidu.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chci se ohradit proti slovům mé předřečnice, která vznesla na margo dozorčích rad nemocnic. Uráží mne to, jsem členem Dozorčí rady Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě. Uráží to jistě i mé kolegy, když se zde naznačuje, že provádějí jakési čachry, jakési nezákonnosti. Jestli paní kolegyně něco konkrétně ví, nechť je tak laskavá a dá podnět k prošetření. Jestliže nikoli, ať se omluví, aby si zachovala slušnou tvář. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme s faktickou poznámkou pan kolega Gross.
Poslanec Stanislav Gross: Chtěl bych říci, že podle mého názoru se kolegyně Fischerová nemá za co omlouvat, ono poslední dobou stačí číst noviny. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se s faktickou poznámkou ujme kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, toto už je nehoráznost. Jestliže se někde děje něco špatného, samozřejmě. Ale jestliže je hovořeno obecně, tedy na všechny dozorčí rady, tak je to sprosťárna.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegyně Buzková.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi, abych upřesnila svoji chybu, které jsem se dopustila ve svém minulém vystoupení. Já jsem navrhla tři usnesení a zřejmě ve všeobecné únavě po včerejším dni jsem místo třetího návrhu usnesení přečetla část usnesení druhého. Omlouvám se za to a přečtu znovu, jakým způsobem má znít třetí usnesení, které jsem navrhla.
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu o podání informace o koncepci zdravotní sítě a legislativních krocích, jež hodlá v této souvislosti s ohledem na předchozí usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky předložit. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. K tomu, co řekla paní kolegyně Buzková, konstatuji, že se mezi klubem ODS a paní kolegyní Buzkovou došlo k dohodě, že tento návrh bude písemně zpracován a předán všem poslancům na lavice.
Slova se nyní ujme pan kolega Langer, připraví se pan kolega Špidla.
Poslanec Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane premiére, členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, já jsem neměl v úmyslu vystupovat v této rozpravě, ale přiznám se, že mne jeden z návrhů paní kolegyně Buzkové poněkud zaskočil, a to je usnesení, jež se týká závazku vlády vytvořit jakýsi zákonný podklad, který by upravil samostatný statut fakultních nemocnic.
Skutečně nevím, odkud pramení názor paní kolegyně, že je to především samospráva, která by měla vyřešit problémy fakultních nemocnic. Nevím, s kým tento svůj návrh konzultovala, co na to příslušné fakulty, jakým způsobem si představuje financování takto spravovaných nemocnic. Myslím, že návrhu chybí celá řada pádnějších argumentů k tomu, abychom mohli nějakým skutečně odpovědným způsobem rozhodnout o takovémto usnesení.
Myslím si, že není tajemstvím, že systém financování zdravotnictví není v pořádku, že nefunguje, ale v té souvislosti bychom si také měli připomenout určitý podíl managementu a vedení nemocnic na hospodářských výsledcích nemocnic. Myslím si, že v tuto chvíli chybí nemocnicím především důslednější kontrola. Tady bych se přihlásil z části paradoxně k tomu, co říká paní kolegyně Fischerová - pochopitelně ne k obecnému podezření, co všechno vyvádí členové dozorčích rad některých nemocnic. Věřím, že ona, pokud ví o nějakém konkrétním případu, určitě podá trestní oznámení, aby ten z členů nějaké dozorčí rady, který se dopustil trestného činu, byl po zásluze potrestán.
Myslím si ale, že dozorčí rady skutečně v této chvíli by potřebovaly upevnění své pozice, posílení svých pravomocí, aby mohly lépe plnit funkci, která by naznačovala přívlastek dozorčí. Takže se domnívám, že pokud nějaká změna v případě fakultních nemocnic, tak určitě v posílení postavení dozorčích rad, neb také jsem členem jedné z nich.
Domnívám se - k návrhu paní kolegyně Buzkové - že skutečně nelze vystřelit jen tak od boku a snažit se zasáhnout cíl, protože argumenty zde chybí. Pokud má paní kolegyně Buzková další argumenty, které neuvedla, chtěl bych ji požádat, aby nám je předložila. Pokud takto formulovaný návrh skutečně povede k tomu, že situace fakultních nemocnic se zlepší, já se hlásím a mám přímý zájem o spolupráci s ní na vypracování podkladů.
Myslím se, že v této chvíli má Ministerstvo zdravotnictví dostatek práce. Nebylo by zodpovědné ho zatěžovat něčím, co v tuto chvíli nelze nazvat něčím jiným než plácnutím do vody. Já bych vás proto, vážení kolegové, chtěl požádat, abyste tu část usnesení paní kolegyně Buzkové nepodpořili. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Technické sdělení - pan kolega Češka má náhradní kartu č. 17. Slova se ujme pan kolega Špidla.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, zpráva, kterou předložil ministr zdravotnictví je podle mého názoru velmi povrchní a neodpovídá tomu, co sněmovna očekávala. Je to zpráva, která mohla být zpracována lépe, protože předpokládám, že orgán, který je v ústavním systému odpovědný za určitý resort, má průběžné informace a je schopen je v poměrně krátké době převést do jakéhokoliv typu zprávy. Ale to je zřejmě jiná záležitost, anebo pokud ne, pokud ministerstvo toho není schopno, tak je to pouze signál dalšího, podle mého názoru, nezvládnutí situace.
Nebudu se dál zabývat podrobnostmi, ale přesto mi v onom návrhu, nebo v podkladových materiálech chybí autentický metodický pokyn ministra nemocnicím. Je zmiňován a zdá se, že nemocnice na základě pravděpodobně jeho chybné interpretace začaly ve velkém stylu porušovat Listinu základních práv a svobod. Chtěl bych upozornit na to, že situace v českém zdravotnictví se dostala do významného pohybu, a že to co se objevilo v tisku, ony myšlenky na předplácení pořadí operací, o předplácení operací primářem nebo nějakým jiným specializovaným odborníkem, je v jasné diskrepanci s článkem 31 Listiny práv a svobod. Považoval bych za samozřejmé, že se ministr zdravotnictví proti tomu postaví a postaví se nejenom ústy svého náměstka pana Čerbáka, ale že v tomto směru učiní nějaká rázná a přímo symbolická opatření. Prostě dostal se do pohybu proces, jehož konce se dá obtížně dohlédnout. A je první povinností ministerstva tento proces zastavit.
V minulém vystoupení k situaci nemocnic jsem pana ministra upozornil na okolnost, že ve Fakultní nemocnici v Motole dochází pravděpodobně k zvýhodňování věřitele. Podle mých informací se jisté faktury k určitému datu neplatí a přednost mají faktury po tomto datu. Žádal jsem pana ministra, aby se k této věci vyjádřil.
Pan ministr mi odpověď dluží, a proto jej žádám ještě jednou, aby mi odpověděl na otázku, zda je mu známo, že ve Fakultní nemocnici v Motole dochází pravděpodobně ke zvýhodňování věřitele, a pokud mu to není známo, zda učiní určitá opatření k tomu, aby si situaci ověřil.
V souvislosti s Fakultní nemocnicí v Motole bych chtěl upozornit ještě na jednu věc. Pan ministr zdravotnictví se zmínil o tom, že Motol je v současné době z hlediska hotovosti v podstatě v rovnováze. Já vím, že existují důkazy, že motolská nemocnice se opět dostává do dluhů, a to do dluhů, které vznikly po 30. 9. minulého roku. Moje důkazy nebo důkazy o kterých vím, že existují, hovoří o tom, že je to již něco mezi 5 až 10 miliony. Proto kladu panu ministrovi otázku, zda je mu tato situace známá, že finanční rovnováha motolské nemocnice je opět ve finančním propadu i po 30. 9. v roce 1996.
Dovolte mi ještě, abych se dotkl otázky dozorčích rad. Pan kolega Ullmann se cítil dotčen. S paní kolegyní Fischerovou se domnívám, že se cítil dotčen neprávem, protože paní poslankyně Fischerová směřovala k zásadnímu problému. Dozorčí rady, které mají zajistit veřejnou kontrolu nad systémem zdravotnictví, který je koneckonců založen na veřejném pojištění, nemají zákonné ukotvení a procesní ukotvení takové, aby mohly svůj úkol v pravém slova smyslu plnit. Vznikají nahodile, mnohdy z nejrůznějších pohnutek a jejich vztah k vedení nemocnic je opět nahodilý a vzniká, spíš bych řekl, jako interakce jednotlivých osobností, než jako dobře založený kontrolní systém. To je jedna z klíčových záležitostí a v tomto případě si myslím, že paní poslankyně měla pravdu a myslím, že se vyjadřovala ještě velmi uměřeně.
Vážené poslankyně a vážení poslanci, dovolte mi, abych se znovu vrátil ke své ústřední myšlence. V současné době procesy, které probíhají ve zdravotnictví, se dostávají za hranice Listiny práv a svobod a je povinností vlády a zejména povinností resortního ministerstva učinit dostatečně rázné kroky, aby se tento proces zastavil. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme paní kolegy Jirousová.
Poslankyně Taťána Jirousová: Vážené kolegyně, vážení kolegové a vážený pane ministře, ráda bych zopakovala otázku, kterou jsem minule na pana ministra měla a neodpověděl mi: Jak to vypadá na Jižním Městě s pronajmutím protetického centra, které mělo sloužil pro paraplegiky a bylo pronajato za směšných 195 Kč na metr senior-klubu, kterému šéfuje bývalý ministr zdravotnictví Rubáš. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Do rozpravy se nikdo nehlásí, rozpravu končím.
Prosím, aby se závěrečného slova ujal pan ministr zdravotnictví Jan Stráský,
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, předpokládám, že budu mít možnost se vyjádřit ještě k písemnému textu návrhů, až je dostaneme.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Promiňte, pane ministře. Rozdáváte už návrh paní kolegyně Buzkové? Ne.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Přesto teď využívám té možnosti, abych v určitém rozsahu reagoval na připomínky, které zde byly řečeny. Jsem na jedné straně rád, že si někteří členové Poslanecké sněmovny uvědomují, že vytížení ministra zdravotnictví - a nikdo jiný na to nemůže dát ani řádku - různými úkoly a zprávami je do jisté míry zátěží pro vlastní řídící funkci ministra. Jsem ovšem trochu překvapen, že se schyluje k tomu, posoudit zase několik zpráv, několik úkolů, tedy několik týdnů, kdy se nebude pracovat a kdy se bude zpracovávat zpráva pro parlament.
Vyjádřím se k jednotlivým bodům, které tady zazněly. Jenom opakuji za sebe to, co tady bylo řečeno - absolutně bych nesouhlasil s tím, aby fakultní nemocnice byly samosprávně řízeny, a proto také vůbec nemohu přijmout úkol, že bych ho měl dokonce legislativně řešit. To se týká i některých dalších věcí.
Znovu navrhuji, a říkal jsem to několikrát, zatím se to uskutečnilo pouze na můj podnět, abychom se sešli s klubem sociální demokracie a plno věcí, které zde zdržují celou sněmovnu, jsme se pokusili si říci.
Padlo tady mnoho konkrétních otázek. Padla tady otázka na generel pražský. Nevím, jestli mám teď zneužívat toho, že na některé věci mohu velmi agresivně reagovat. Generel pražský leží v parlamentě rok, a parlament si ho vyžádal, a žádné stanovisko za ten rok ke generelu pražskému jsme nedostali.
Pokud jde o některé další věci, věc, která se týká vyjádření k motolskému financování, znovu opakuji - rozhodnutím soudu je Motol zbaven povinnosti platit staré pohledávky až do ověření jejich správnosti, a proto se to jeví, jako, že se dopouští určitého porušení zákona o pořadí splatnosti. Tím vůbec neříkám, že jsme nezjistili a nevyvozujeme opatření z všeobecného postupu takového, na který pan poslanec a předseda výboru upozorňuje u motolské nemocnice. Zároveň mohu hned posloužit celou řadou čísel, měsíčním vývojem ztráty Fakultní nemocnice Motol.
A shrnuji to do jednoho - Fakultní nemocnice Motol za dobu své existence je nejvíce zadluženou nemocnicí. Zadlužení dosahuje 800 mil. Kč. Je pravda, že i v posledních měsících, především s oživením motolského Modrého pavilónu, se měsíční ztráta pohybuje skutečně v části 5 - 10 miliónů. Ale vysvětlovat teď proč a jak mi připadá trošku jako zátěž pro tuto sněmovnu. Máme na to interpelace a já rád odpovím a znovu opakuji - jsem ochoten kdykoliv se dostavit do výboru, do klubu, poněvadž především z jednoho klubu se rodí tyto dotazy, a řešit to takovým způsobem, který by byl efektivní, který by poskytl informace, který mě nezbaví povinnosti tyto informace poskytovat, ale který by zároveň umožnil, aby se také pracovalo a nejen zadávaly úkoly a přednášely v Parlamentu České republiky.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Protože vlastně pan ministr nedokončil svoje závěrečné slovo, navrhuji vám, abychom přerušili projednávání tohoto bodu, dokud nebudeme mít k dispozici návrh usnesení a dokud se k němu nebude moci vyjádřit pan ministr zdravotnictví.
Ptám se ve 199. hlasování, kdo podporujete tento můj návrh. Kdo je proti?
Návrh byl přijat. Pro hlasovalo 124, proti 7 poslanců.
Předpokládám, že se k tomuto bodu vrátíme okamžitě, jakmile budeme mít k dispozici písemný materiál. (Hluk v sále.)
Nyní se budeme věnovat bodu
20.
Vládní návrh zákona o odpadech - druhé čtení
Úvodní slovo přednese pověřený člen vlády, ministr životního prostředí Jiří Skalický. Pane ministře, prosím, ujměte se slova.