Poslanec Miloš Melčák: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chtěl bych vaši pozornost znovu upřít k dokumentu, který podle mého názoru má pro projednávanou deklaraci zásadní význam. Pro snadnější orientaci a vyhledání tohoto dokumentu uvádím, že dne 23. května 1969 byla ve Vídni přijata Vídeňská úmluva o smluvním právu.
U nás byla publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 15/1988 Sb., ze dne 4. září 1987 - tady mám zřejmě chybu 1988.
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím o klid, tentokrát, jak se tak dívám, zejména levou část této sněmovny. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Miloš Melčák: Děkuji vám, pane předsedo. Především v čl. 2 v odstavci 1, písm. a) se specifikován pojem smlouva. "Smlouva" je mezinárodní dohoda uzavřená mezi státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jediné nebo ve dvou či více souvisejících listinách, ať je její název jakýkoliv.
Čl. 2, odst. 1, písm. b) "Vídeňské úmluvy" potom charakterizuje pojmy "ratifikace", "přijetí", "schválení", "přístup". V této souvislosti je zajímavé zmínit se také, že v písmenu d) téhož článku a odstavce "Vídeňské úmluvy", je uveden pojem "výhrada" jako jednostranné, jakkoliv formulované nebo označené prohlášení, učiněné státem při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení smlouvy nebo při přístupu k ní, jímž tento stát zamýšlí vyloučit nebo změnit právní účinek určitých ustanovení smlouvy při jejich použití vůči tomuto státu.
Pro nás je důležitý čl. 33, který se vztahuje na výklad smluv, jejichž původní vyhotovení je ve dvou nebo více jazycích. První odstavec stanoví "Byla-li smlouva původně vyhotovena ve dvou nebo více jazycích, má její text stejnou platnost v každém z těchto jazyků, pokud smlouva nestanoví nebo se strany nedohodnou, že v případě rozdílnosti je rozhodující určitý text".
Třetí a čtvrtý odstavec stanoví následující: "Předpokládá se, že výrazy použité ve smlouvě mají v každém z původních textů stejný význam." Respektive: "Dojde-li při porovnání původních textů k rozdílnostem ve významu, které nemohou být odstraněny použitím čl. 31 a 32, přijme se, s výjimkou případu, kdy určitý text je podle odst. 1 rozhodující, ten význam, který se zřetelem k předmětu a účelu smlouvy tyto texty nejlépe sbližuje".
Pro úplnost uveďme články 31 a 32. Podle čl. 31 nazvaného "Obecné pravidlo výkladu" stanoví odst. 1: "Smlouva musí být vykládána v dobré víře v souladu s obvyklým významem, který je dáván výrazům ve smlouvě v jejich celkové souvislosti a rovněž s přihlédnutím k předmětu a účelu smlouvy".
Podle odst. 3, písm. b): "Spolu s celkovou souvislostí bude brán zřetel na jakoukoliv pozdější praxi při provádění smlouvy, která založila dohodu stran, týkající se jejího výkladu". V odst. 4 je uvedeno, že: "Výraz bude chápán ve zvláštním smyslu, potvrdí-li se, že to bylo úmyslem stran".
Pro úplnost uveďme čl. 32 nazvaný "Doplňkové prostředky výkladu", který uvádí: "Doplňkových prostředků výkladu, včetně přípravných materiálů na smlouvě a okolností, za nichž byla smlouva uzavřena, lze použít buď pro potvrzení významu, který vyplývá z použití čl.. 31, nebo pro určení významu, když výklad provedení podle čl.. 31:
a) buď ponechává význam nejednoznačným nebo nejasným nebo
b) vede k výsledku, který je zřejmě protismyslný nebo nerozumný."
V dalších článcích je uvedena řada informací, které by nás měly zajímat. Nechci využívat vaší trpělivosti a odkazuji na zmíněnou vyhlášku.
Závěrem mi dovolte, abych formulovat příslušné otázky. Obracím se na ministra zahraničních věcí pana doc. ing. Josefa Zieleniece, CSc., se žádostí o jednoznačnou odpověď na zásadní otázky, a to před ukončením rozpravy o textu deklarace:
1. Je česko-německá deklarace mezinárodní smlouvou nebo dohodou podle zmíněné Vídeňské úmluvy?
2. Jaké negativní dopady z titulu přijímané deklarace předpokládá naše diplomacie v případě nepříznivého vývoje vzájemných vztahů?
3. Které mezinárodní úmluvy byly především vzaty v úvahu při sjednávání deklarace?
Děkuji vám za vaši pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Miloši Melčákovi. Pěkně prosím toho člověka, kterému zvoní mobilní telefon, aby si ho alespoň přepnul na tiché zvonění - je tam takové tlačítko u toho aparátu. Ujišťuji vás, pane kolego, že opravdu je.
Vzhledem k tomu, že mně pan předseda klubu ODS Milan Uhde již před chvílí sdělil, že pan ministr zahraničí je na cestě - ale zřejmě je to cesta daleká, prosím pana poslance Melčáka, aby tento dotaz adresoval ještě zítra panu ministrovi s tím, že bych se mu chtěl současně omluvit, protože jsem nesprávně informoval, že vystupuje podruhé. Pan poslanec Melčák sice hovořil podruhé, ale z toho poprvé v době, kdy ještě nebyla zkrácena řečnická lhůta, takže má nárok, bude-li si přát, ještě na jedno vystoupení. Než udělím slovo panu Oldřichu Vrchovi, má faktickou poznámku pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Omlouvám se, pane předsedo, ale musím vás opravit, pan ministr Zieleniec, místopředseda vlády, zde byl přítomen, přišel a opět se vzdálil, takže vaše informace přesná nebyla.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vidím zde jeho úzkého spolupracovníka, pana ministra Lobkowicze, pane ministře zahraničí dovolte, abych vás překvapil, tato sněmovna právě projednává česko-německo deklaraci. Jste vítán na jejím zasedání, prosím, usedněte laskavě podle platného usnesení sněmovny z července minulého roku do lavice. Využívám svého práva předsedajícího a uděluji slovo k faktické poznámce panu poslanci Melčákovi, který se vzhledem k vaší nepřítomnosti namáhal sdělit vám určité poselství. Prosím pana poslance, aby formou faktické poznámky tento dotaz na pana ministra ještě jednou předvedl. Pane poslanče Ransdorfe, o slovo se v této sněmovně každý hlásí, a to mně, já jsem vám slovo v této chvíli neudělil, slovo má pan poslanec Melčák.
Poslanec Miloš Melčák: Děkuji vám, pane předsedo, dovolte mi, abych nejprve pro stenozáznam opravil, že vyhláška má číslo skutečně, jak jsem citoval, 15/1988 Sb. a že je ze 4. září 1987 nikoli, jak jsem uváděl 1988. A nyní mi dovolte, pane místopředsedo vlády, a ministře zahraničních věcí, abych zopakoval otázky, o které jsem požádal, aby byly zodpovězeny ještě v průběhu rozpravy. Za prvé. Je česko-německá deklarace mezinárodní smlouvou nebo dohodou podle zmíněné Vídeňské úmluvy? Za druhé. Jaké negativní dopady z titulu přijímané deklarace předpokládá naše diplomacie v případě nepříznivého vývoje vzájemných vztahů, a konečně za třetí, které mezinárodní úmluvy byly především vzaty v úvahu při sjednávání deklarace. Pane předsedo, děkuji vám za možnost zopakovat otázky, pane místopředsedo vlády, děkuji vám za pozornost, kolegové, děkuji rovněž za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano, děkuji panu poslanci Melčákovi, o další faktickou poznámku se přihlásil pan poslanec Lobkowicz. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Michal Lobkowicz: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, já si nejsem jist, jestli jsem se nepřeslechl, ale mám dojem, že po konzultacích s kolegy a vzhledem k tomu, k jakým důsledkům vedlo neoprávněné používání pouhých doktorských titulů některých našich kolegů včetně jejich demisí a odchodů z vlády, poprosil bych o opravu pro stenozáznam - nejsem ministr, jsem poslanec.
Předseda PSP Miloš Zeman: Řekl jsem, že jste blízký spolupracovník pana ministra, pane poslanče, a co není, může být, ale pokud vím, nepoužil jsem nikdy a nikdo z mých kolegů termínu ministr Lobkowicz. Nyní mi dovolte, abych již udělil slovo panu poslanci Vrchovi, připraví se paní poslankyně Vlasta Hrůzová.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové. K bodu číslo 5 se uvádí mj. v deklaraci. Jsou zakotveny práva příslušníků německé menšiny, to tedy zde ve Sněmovně Parlamentu České republiky i v Senátu budou chtít Němci zastoupení? Kde jsou menšiny Slováků, Maďarů, Poláků, jednoho už tady máme z Moskvy, Rakušanů, Rusínů apod. Tento manévr vede k tomu, že se zbavíme našeho Parlamentu a tímto bude jakási pobočka bonnského Bundestágu zde v Praze. Jen tak dál a v příštích volbách v roce 2000 do Parlamentu nebude co řešit. Budou zde vládnout Němci. K bodu .číslo 6 se praví. Vstup České republiky do Evropské unie a volný pohyb v tomto prostoru dále usnadní soužití Čechů a Němců. To tak by se Němcům líbilo. Mají dost velké prostory územní na to, aby nemuseli v naší zemi si za levný peníz kupovat pozemky a nemovitosti. Němcům by se rovněž líbilo, aby mohli u nás hospodařit a podnikat. To je pro ně podobné již několik tisíciletí. K bodu č. 7 se uvádí mj., německá strana prohlašuje, že dá do fondu 140 miliónů marek. Zatímco česká strana pouhých 25 miliónů. Tím je vše dáno. Nepoměr kapitálu a zadluženost naší České republiky již předem výrazně naznačuje rozprodání našeho území. K bodu č. 8. Musím upozornit, že obě strany budou podporovat česko-německé diskusní fórum z fondu budoucnosti. Kdo na toto bude doplácet? Pouze naši občané. Pokud nebude vyrovnána směnitelnost české koruny vůči marce, pak je úplně zbytečné takovéto jednání. Co k tomuto říci. Boj s Němci se táhne našimi dějinami až do dnešních dnů od vzniku našeho státu. Od počátku je to boj Germánů se Slovany. Krátký úvod o boji s Němci, zejména pak na 1. polovinu 19. století, rok 1848 a počátek let 20. století souvisí úzce s dnešním politickým vývojem a předloženou deklarací. Zakladatel prvního slovanského státu Sámo na počátku 7. století musel svádět těžké boje s Alemany. Německý vývoj směřoval zejména proti Slovanům Polabským. Boje s Němci se táhnou celými našimi polskými dějinami a dějinami Slovanů jižních přes dobu husitskou až do dnešních dnů. Úsilí Němců je stejné, jen forma je jiná. Jak naznačuje deklarace roku 1848 se projevuje zjevně cílevědomý charakter moderní expanze. Vzniká snaha Němců o jejich sjednocení, a to ve frankfurtském vorparlamentu. Svojí typicky německou útočností vyvolával u Slovanů společnou "Slovanskou antiněmeckou reakci". Výsledkem těchto německých snah byla 1. světová válka s vyloženě pangermánským středoevropským plánem. Delegace zastupující Němce na frankfurtském vorparlamentu roku 1848 vyzvaly Františka Palackého, aby zastupoval náš národ na tomto shromáždění. František Palacký pozvání odmítl a prohlásil, že je Slovan, Čech, a že těsný styk našeho národa s Němci by byla naše sebevražda. Upozornil zároveň, že v historii byl kontakt českého národa s Němci záležitostí pouze panovníků nikoli národů. Jestliže to naši dnešní politikové nepochopí a pod rouškou názvu cesty do Evropy, přivedou náš národ rovnou do Reichu. Nastane příval Němců do naší země, který nikdo nezastaví a za několik let se změní v potopu, kde zanikne náš národ jako Polabští Slované. Ale vraťme se k vývoji od frankfurtského vorparlamentu. Tam byly stanoveny zásady vývoje Němců proti Slovanům, které se vyvíjely až do roku 1912. V létě tohoto roku formulovali představitelé Německa dva základní cíle velmocenské politiky, které se potom objevily v zářijovém programu roku 1914 kancléře Holvéga. Sjednotit střední Evropu, Slovany a získat střední Afriku. Po dosažení těchto cílů považovaly tehdy vůdčí osobnosti v Německu válku s Francií a Ruskem za nevyhnutelnou, jak to dosvědčují záznamy rakouského ministra zahraničí hraběte Berchtolda, po jeho rozhovorech v Berlíně koncem května 1912. Od této doby se v Německu otevřeně mluvilo o tzv. velkém účtování. Císař Vilém II. mluvil o nadcházejícím existenčním boji Germánů v Evropě, tedy Německo a Rakousko proti Slovanům. Ve stejném duchu se vyjadřoval náčelník německého generálního štábu slovy: "Evropská válka musí přijít dříve nebo později a půjde v ní nakonec o boj mezi Germány a Slovany". Připravit se na to je povinností všech států, které nesou korouhev germánské duchovní kultury. Za tímto cílem vydal císař Vilém 11. roku 1912 patřičné příkazy pro budoucí válku. Generál Bernhard propagoval založení středoevropského spolku pod vedením Německa. Bylo tedy prvním cílem 1. světové války zachvátit slovanské národy střední Evropy a potom v expanzi pokračovat.. První válku Němci prohráli. Hitler prohlásil, že údobí mezi válkami bylo pouze příměří.
Sám nic nového nepřinesl. Pokračoval ve snaze splnit plán naprogramovaný v roce 1912 a 1914. Nepokrytě prohlásil, že jeho válka je proti všem Slovanům bez výjimky. Jestliže budeme souhlasit s česko-německo deklarací, pak vstup do Evropy a tím do Německa splní německý plán z roku 1912 proti vůli našeho národa.
Deklarace je první krok k ohrožení Čechů, Slováků, Moraváků a Slezanů. V Mnichově jednal Chamberlain s Hitlerem o nás bez nás. Nyní o deklaraci jedná premiér Klaus s Kohlem a rovněž o nás a bez souhlasu národa. Co se nepodařilo Wilhelmu II. a Hitlerovi, o to usiluje Kohl. Bohužel musím konstatovat, že Václav Klaus není František Palacký.
Dnešní česko-německá deklarace připomíná protektorátní dobu. Mladý svět napsal dne 11. listopadu 1942 v článku Pomozte strádajícím toto: "Jednou z hlavních zásad nacionálního socialismu je úcta k práci a k těm, kteří pracují. V celé říši pečují všichni o to, aby nikdo z pracujících netrpěl bídu a nouzi. Je proto naší povinností starati se o naše dělníky a o všechny, kteří poctivě pracují."
Vláda protektorátu vyzvala v těchto dnech všechny občany, aby přispěli dary na dílo sociální pomoci v Čechách a na Moravě. Toto dílo sociální pomoci má u nás pečovat o odstranění nedostatků pracujících lidí. V předvečer zahájení sbírky promluvil pan státní prezident dr. Emil Hácha v rozhlase a pravil: "Rád se ujímám slova, abych zahájil dílo vlády, jež má poskytnout pomoc churavým, kteří žijí v naší zemi. Vezměme si příklad ze vzorných sociálních institucí velkoněmecké říše, jež dovedly vystupňovat obětavost německé národní pospolitosti přímo k neuvěřitelným obětem a osobním výkonům." Přesně takto postupuje dnes i vláda. Dále prezident Hácha pravil: "Nedostatek, zimu a nemoc můžeme potírat jen tím, že se podělíme s trpícími. Vůdce nežádal od českého národa oběť krve na bojištích. Tím větší jsou naše povinnosti k příslušníkům velké armády práce, která nalezla v českém dělníku a v českém sedláku obětavé a ukázněné řadové vojáky. Pro tuto armádu práce nesmíme šetřit obětmi. Nestačí se českému dělníku obdivovat, my musíme pomoci všude tam, kde jeho práci pro vítězství tak důležitou často ruší těžké starosti soukromé." Přesně tak to je v dnešní době, kdy naši lidé jsou rušeni starostmi v domácnostech, práci atd.
Dále pan prezident Hácha pravil: "Dílo sociální pomoci pro Čechy a Moravu pokládám za další významný článek k upřímnému včlenění do říšské pospolitosti v dobrém i zlém. Článek řetězu velkých dějů, jež musí vyvrcholit vítězstvím velkoněmecké říše, která je i naší říší a šťastným mírem v nové sjednocené Evropě." tak jak to dnes hlásá KDUČSL, ODA a ODS. Všichni jistě uposlechneme výzvy pana státního prezidenta a přispějeme na dílo sociální pomoci co nejhojněji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, v tomto okamžiku jsem nucen vás upozornit, že uplynulo 10 minut.
Poslanec Oldřich Vrcha: Sbírky budou prováděny jednak dávkami příslušníků svobodných povolání, jednak srážkami z platů a mezd. Jaký je tedy rozdíl mezi dnešní deklarací a daněmi a srážkami mezd tehdejším protektorátním jednáním? Dále konstatuji.....
Předseda PSP Miloš Zeman: Žádné dále, pane poslanče, vašich 10 minut uplynulo a já vám z moci úřední odnímám slovo. Lituji, pane poslanče, prosím, abyste opustil tribunu.
Poslanec Oldřich Vrcha: Dokončím větu...... údajně demokratické republiky umožněno dokončit projev k tak významnému bodu, jakým je česko-německá deklarace.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ne, pane poslanče, pravidla platí pro každého a vy jste zatím jediný, kdo se je snaží porušit. Konstatuji, že nyní je přihlášena paní poslankyně Vlasta Hrůzová, která stejně tak, jako před ní pan poslanec Oldřich Vrcha, bude mluvit podruhé k tomuto tématu. Prosím paní poslankyni, aby se ujala slova. Před ní se hlásí předseda klubu SPR-RSČ.
Poslanec Miroslav Sládek: Vážený pane předsedo, v rozporu s usnesením sněmovny místopředseda vlády nejen že není schopen zde být v místnosti, není ani schopen zaujmout své místo u stolku předkladatele. Já vás žádám, zda by bylo možné přerušit schůzi do doby, než se dostaví místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí pan Zieleniec.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano, pokládám tento požadavek za naprosto oprávněný. Nechci komentovat, z jakých důvodů pan ministr usedl do poslaneckých lavic, ale domnívám se, že jediný způsob, jak ho sem dostat, je opravdu akceptovat váš návrh, což se stalo během 30 sekund. Ještě jednou vítám pana ministra a prosím, aby se oddal poslechu diskusních příspěvků. Nyní vystoupí paní poslankyně Vlasta Hrůzová, uděluji jí slovo.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane předsedající, dámy a pánové, tisíc let žijí Němci a Češi v českomoravském prostoru. Nikdy se nemilovali, většinou se nenáviděli. Tak tomu bude i v dalším tisíciletí. Příčina vzájemného odporu obou národů je dána prostorem a vyplývá z národnostních důvodů. Posledních padesát let před světovou válkou život v českomoravském prostoru stoupající měrou zpolitizovalo. Napětí politické povahy přinesla s sebou československá republika a změna poměrů po 15. 3. 1939. Prostřednictvím říšské myšlenky.....
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím o klid tentokrát pana poslance Maštálku a pana poslance Kasala. Pokračujte, paní poslankyně.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Prostřednictvím říšské myšlenky se dosáhne uklidnění a postupná politická asimilace Čechů, za kterou bude následovat asimilace národnostní, aby se dosáhlo poněmčení celého národa. Čechy a Morava patří nezvratně a provždy k říši. Žádná říše, která chce udržovat pořádek v Evropě, nemůže tak učinit bez Čech a Moravy a naopak země Čechy a Morava nejsou bez říše životaschopné. Říše má za úkol pacifikovat staleté ohnisko neklidu ve svém srdci, a to se podaří pouze definitivním vyřešením českého problému. Tento problém je zřejmý z pohledu na zeměpisnou a národnostní mapu, ze znalosti rasových poměrů a z historického osudu českého národa. Až bude vytvořena silná německá horní vrstva a až budou v německých rukou všechny pozice, začne s plnou silou vlastní hromadná germanizace. Německá horní vrstva musí demonstrovat převahu všeho německého. Němec nesmí být podřízeným Čecha, Němec musí být vždy pánem. Získat přístup do německé společnosti je největší poctou. České heslo "Svůj k svému" je třeba propagovat na německé straně a českou propagandu v tomto smyslu je třeba znemožnit. Muži na hranici našeho národa vyškoleni v tomto důležitém boji si musejí být stále vědomi velkého úkolu, který musí na této půdě splnit pro říši.
Staré říšské země, Čechy a Moravu, nelze získat opět pro říši, ani příkazy či nařízeními, ale pouze nasazením rasy a krve silnějšího národa.
Mzdová a sociální politika - hladila revolucionáře, značné zvýšení životní úrovně Čechů by zvýšilo porodnost, proto je nutné držet se střední cesty.
Obchod - velkoobchod musí být poněmčen nejdříve, protože je klíčem k maloobchodu.
Průmysl - velké závody převádět do německých rukou, menší závody pak podle jejich významu. Podporovat německé podniky veřejnými zakázkami a daňovým zvýhodňováním.
Cizinecký ruch - je zapotřebí německého vedení, aby bylo možno řídit cizinecký ruch ve smyslu národnostní politiky, např. podporování německých podniků v pohostinství v českém okolí.
Peněžnictví - převedení celého kapitálu v protektorátu do německých rukou a do všech peněžních ústavů dosadit německé vedení. Odnětím dříve povolených úvěrů se přivodí krach českých podniků a tím se umožní převedení do německého vlastnictví.
V tisku se má pečovat o to, aby se národní myšlenka projevovala co nejméně. Musí se přestat s propagací Jana Husa, Jiráska a jiných národních hrdinů. Je zapotřebí od základu změnit metody vyučování na školách všeho druhu a stupňů.
Česko-německá deklarace je v dané podobě pro český národ nejen zbytečná, ale i škodlivá. Z jejího znění lze vyčíst, že se Němci snaží obnovit nespravedlivé postavení, které ztratili porážkou v jimi zažehnuté válce. Opět se v ní hovoří o německé menšině v českých zemích, zatímco Češi v německých zemích jsou označováni jen jako osoby českého původu. To připomíná, že němečtí přistěhovalci na území jiných národů byli organizováni a stávali se předvojem pro okupační vývoj Německa. Příslušníkům německých menšin byla namlouvána nebezpečná idea, že tam, kde jsou oni, je i území Německa. Snad proto se znovu otevírá problém sudetských Němců, ačkoliv samí a pro své potomky ztratili možnost být spoluobčany Čechům, což vyjádřili přijetím německého občanství. Podíleli se na rozbití a okupování českého státu a na genocidě jeho českého obyvatelstva a židovských usedlíků. Pokud sami před tím neutekli, byli sudetští a nacismem spojení Němci z Československa jako cizí státní příslušníci. Ostatní se opět mohli stát občany Československa.. Deklarace tyto skutečnosti opomíjí. Odsun označuje za nucené vysídlení a pro projevy pomsty jednotlivců při odsunu má přísnější slova než pro masové zločiny německých nacistů, které jej vyprovokovali.
Odtržená, tzv. sudetská území: Vstup vermachtu v říjnu 1938 oslavovali Němci v sudetských územích manifestacemi, ale i útoky na místní Čechy, Židy a známé odpůrce nacismu. Převážná většina Němců si ve své euforii pramálo uvědomovala, že za odtržení od Československa zaplatila ztrátou demokracie a svébytnosti a že záhy bude muset přinést těžké oběti Hitlerově válce. Velká část české menšiny usazené v pohraničních oblastech odtud před očekávaným politickým a národnostním útlakem uprchla a nebo byla vypuzena při vyhnání. Zbylí Češi přišli o veškerá národnostní práva. Až na několik důležitých výjimek setrvali sudetoněmečtí politici stejně jako většina obyvatelstva v podpoře nacistického režimu, ač trvale vzrůstala nespokojenost, především se situací v zásobování. Vznikaly často ve spolupráci s Čechy a s totálně nasazenými i malé odbojové skupinky. Působení německých členů těchto skupin je třeba ocenit o to víc, že jejich odboj nebyl namířen proti útisku představitelů jiného národa, nýbrž národa vlastního. České obyvatelstvo naproti tomu často pohlíželo na protektorátní režim jako na dílo sudetských Němců. Přispívala k tomu i okolnost, že mezi sudetoněmeckými příslušníky nacistických elit byli zastánci té nejtvrdší linie. Podíl sudetských Němců na tomto režimu si vyžaduje další výzkum.
Území protektorátu i říšské župy Sudety bylo válečným děním bezprostředně zasaženo teprve od jara 1945. Už dlouho však v zemi pobíhalo mnoho evakuovaných Němců ze západu Německa ohrožovaného bombardováním. Od roku 1944 sem proudily statisíce přesídlenců a uprchlíků z oblasti východní fronty, která se hrozivě blížila. Zemí byly z místa na místo vláčeny transporty zbídačelých válečných zajatců a vězňů z koncentračních táborů.
Okupační režim se vůčihledně přiostřoval. Na Moravě bylo vypáleno několik českých vesnic, které upadly v podezření, že pomáhaly partyzánům. Vrcholu dosáhla německá represe ve dnech českého a pražského povstání, bezprostředně před příchodem Rudé armády počátkem května 1945. Nenávist vůči Němcům, která se nashromáždila v českém obyvatelstvu se při takovém vývoji událostí jen stupňovala, navíc povzbuzována i politickými silami.
Po německé kapitulaci části české společnosti vykolejily, projevilo se to v brutálně nenávistných aktech, které jejich původci nechápali jen jako odplatu za poslední týdny války, nýbrž za celých 6 let okupace.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Paní poslankyně, upozorňuji, že vašich 10 minut právě uplynulo. Děkuji paní poslankyni Vlastě Hrůzové, která rovněž mluvila podruhé. Poprvé bude vystupovat paní poslankyně Jana Pešková, které uděluji slovo. Před ní se ještě hlásí pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Vážený pane předsedo, vzhledem k nastalé situaci žádám o čtyřicetiminutovou přestávku na poradu poslaneckého klubu SPR-RSČ.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Vzhledem k obvyklým uzancím v této sněmovně jsem povinen této žádosti vyhovět. Vyhlašuji tedy přestávku do 23.00 hodin, to je na oněch 40 minut. Současně konstatuji, že podle platného usnesení této sněmovny ve 23.00 hodin skončí první část našeho jednání věnovaná obecné rozpravě, ovšem pouze za předpokladu, že obecná rozprava bude ukončena, což se nestalo. Podle dalšího usnesení téže sněmovny ve 23.30 hodin, ale to už bude řídit pan místopředseda Vlach, se rozběhne další fáze diskuse, kterou jsme původně chtěli věnovat podrobné rozpravě. Ale vzhledem k vývoji nastalé situace budou jistě kolegové souhlasit s tím, že budeme pokračovat v rozpravě obecné, a když nebudou souhlasit, pak se samozřejmě dohodnou s novým řídícím schůze.
Takže já zde pouze konstatuji, že vyhlašuji přestávku na základě klubu SPR-RSČ, a to do 23.00 hodin. Před tím, než tuto přestávku vyhlásím, si ještě přeje promluvit pan kolega Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Pane předsedo, činím to nerad, ale musím vás upozornit na požadavek., který jsem vyslovil závěrem svého vystoupení, totiž aby o mém návrhu na odmítnutí česko-německé deklarace se hlasovalo bezprostředně po skončení obecné rozpravy.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ač to činím rovněž nerad, pane poslanče, chtěl bych konstatovat dvě fakta. Za prvé obecná rozprava nebyla uzavřena, já ji nehodlám uzavřít, a ani ji nemohu uzavřít, protože je tady ještě deset přihlášek. Za druhé tato sněmovna rozhodla, že se dnes nebude o čemkoliv, tedy ani o vašem návrhu hlasovat, a toto usnesení sněmovny je platné.
Toto usnesení sněmovny je platné. Máte příležitost k další faktické poznámce. Ale předtím paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedo, domnívám se, že bychom měli správně interpretovat usnesení, které tato sněmovna přijala a které znělo, že ve 23.30 hodin začne podrobná rozprava za předpokladu, že do 23.00 hodin skončí rozprava obecná. Navíc návrh mého kolegy Ransdorfa je legitimní - aby tedy po obecné rozpravě bylo hlasováno o jeho návrhu na zamítnutí předlohy - analogicky odpovídá příslušnému ustanovení jednacího řádu o projednávání zákonů. Za těchto okolností, kdy sněmovna rozhodla, že během této noci se hlasovat nebude, obecnou rozpravu do 6.00 hodin nelze uzavřít.
Předseda PSP Miloš Zeman: Paní poslankyně, byl bych rád, kdybychom se poslouchali. Plně souhlasím s vaším názorem, že obecnou rozpravu skutečně nelze uzavřít, dokud nejsou vyčerpány písemné přihlášky do této rozpravy, což evidentně nejsou. Nepřesvědčujme se tedy vzájemně o tom, kde spolu oba dva souhlasíme.
Konstatuji tedy, že na základě žádosti klubu SPR-RSČ vyhlašuji přestávku do 23.00 hodin.
(Schůze přerušena v 22.22 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 23.03 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené kolegyně, vážení kolegové, omlouvám se za tříminutové zpoždění. Budeme pokračovat v přerušeném jednání naší schůze. Dalšími přihlášenými do rozpravy jsou paní poslankyně Pečková, Rujbrová a další. V tomto okamžiku se hlásí předseda klubu pan poslanec Filip. Má slovo.