Předseda vlády ČR Václav Klaus: Kdyby to pan poslanec neotočil ke Kim-Ir-Senovi, tak bychom možná mohli chvíli vážně diskutovat. Jakmile to zasadíme do roviny Kim-Ir-Senů, tak to zase trochu vážnost diskuse sráží a stírá.
Myslím, že pan poslanec ví a demonstroval to jasně, co vláda navrhla. Vláda opakované zkoušela prosadit v Parlamentu svůj návrh, aby činnost tohoto nezdařilého a nešťastného fondu byla ukončena, aby tento fond byl zrušen a aby výtěžek z privatizace majetku tohoto fondu byl ze zákona přímo určen na činnost dětí a mládeže.
Mne velmi mrzí, že bez výrazného stranického vymezení opakovaně vláda nepřesvědčuje parlament o nezbytnosti tohoto kroku. Mne velmi mrzí, že představitelé Fondu dětí a mládeže, kterým na základě činnosti, kterou tento fond dělá, já osobně nedůvěřuji, zatím vždy našli v parlamentu jisté útočiště před "zlou vládou", která chtěla činnost tohoto fondu ukončit a opakovaně žádala poslance o neschválení podkladů, které tento fond do Poslanecké sněmovny přináší.
Já bych se nechtěl vyjadřovat a nechtěl bych zkoumat, kdo hlasoval tím či oním způsobem ve sněmovně. Stanovisko vlády je jednoznačné, musím říci, že opakovaně jednoznačné. Mrzí nás, že je umožňováno, aby tento fond nadále přežíval a nebyl nikomu ku prospěchu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Ptám se pana poslance Krejsy, chce-li položit doplňující dotaz. Nechce.
Takže se slova ujme pan poslanec Petr Vrzáň, který byl vylosován na třetím místě a bude interpelovat pana premiéra Václava Klause ve věci České banky.
Připraví se pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pane premiére, je známou skutečností, že v nedávné minulosti se dostalo 12 malých komerčních bank do potíží. Dnes je každá z nich na jiném stupni ukončení své činnosti. Až na dva případy došlo vždy k uspokojení pohledávek drobných střadatelů těchto bank tak, aby byla co nejvíce minimalizována nedůvěra našich občanů v bankovní sektor jako celek.
Výjimkou je však stále nedořešený případ České banky, jejíž věřitelé byli jako jediní důsledně vypořádáni podle zákona o pojištění vkladů plněním maximálně do výše 100 tisíc Kč, zatímco věřitelé následně padlých bank obdrželi nad rámec zákona náhrady do výše 4 mil. Kč. Takto rozhodla Česká národní banka.
Způsob vypořádání věřitelů České banky je tedy s přihlédnutím ke klientům ostatních bank nespravedlivý. Mezi poškozenými jsou rodiny s celoživotními úsporami, obce, nadace, starší spoluobčané, ale i ti, kteří již v důsledku této osobní finanční tragédie nejsou mezi námi. Vzhledem k tomu, že Fond pojištění vkladů dostál svým závazkům a je mimo hru, že Česká národní banka nenachází právní titul k řešení této věci a z vyjádření ministra financí vyplývá, že by případné plnění z rozpočtových prostředků mohlo být posuzováno jako neoprávněné nakládání s rozpočtovými prostředky, situace bude vyžadovat individuální řešení. Jeho předložení k projednání ve vládě mi osobně přislíbil guvernér České národní banky.
Ptám se vás tedy, pane premiére, v jaké fázi řešení je v současné době Česká banka. Současně mě zajímá váš osobní postoj k možnosti plnění nad rámec pojištění i u této banky. V případě, že je tento postoj negativní, čím je determinován. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi. Svoji odpověď přednese předseda vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Myslím, že není až tak důležité, jaký je můj osobní postoj k této věci. Podstatné je, co nám říká zákon, abychom udělali v této či podobné věci, resp. co může vzniknout jako dohoda nad rámcem tohoto zákona. Zákon ve vazbě na existenci Fondu pojištění vkladů jasně hovoří o tom, že pojištěnci mají dostat 80 % součtu všech pojištěných vkladů klienta u banky, nejvýše však 100 tis. Kč pro jednoho vkladatele. To je zákon, který navrhla vláda, ale který přijala tato Poslanecká sněmovna.
Je naprosto evidentní, že Poslanecká sněmovna mohla příjmout i jiné pravidlo. Mohla říci, že to nebude 80 %, ale 50 %, ne do 100 tis., ale do půl milionu, nebo mohla určit jakýkoli jiný poměr. Vy všichni dobře víte, že tato Poslanecká sněmovna schválila zákon o Fondu pojištění vkladů přesně v té výši, kterou jsem právě sděloval.
Něco jiného je to, co vznikne nad rámec tímto zákonným minimem. To je to, když dojde při vypořádání vkladů u banky v úpadku k dohodě České národní banky s významnými akcionáři těchto bank, kteří na úkor svého jmění se připojí k tomu, že vkladatelé dostanou větší sumu peněz. Toto u České národní banky nenastalo, nastalo to u některých následných úpadků bank. U té první České banky tento jev nenastal a já si dost dobře nedovedu představit, že by bylo možné se v této chvíli s odstupem 1,5 roku intenzivně vracet.
Nejsem zde jako obhájce České národní banky, ta vede nepochybně svou politiku, ale bezprostředně teď nevidím, že by došlo k návratu nebo ke změně tohoto rozhodnutí nějakým jiným novým způsobem.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Táži se pana poslance Vrzáně, chce-li vznést doplňující dotaz. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče, máte možnost.
Poslanec Petr Vrzáň: Pane premiére, já s vámi beze zbytku souhlasím, že podstatné je to, co říká zákon, ale už nemohu bohužel souhlasit s tím, že není ani tak podstatné to, co vy si myslíte osobné, protože tento materiál bude patrně předložen do vlády. Vláda se jím bude zabývat. Já znám stanovisko několika ministrů, které je souhlasné. Ovšem vy jste předseda vlády a vaše slovo samozřejmě je relevantní.
Když se na to podívám celkově, musím říci, že pro občany, vkladatele, pro klienty bank je nemožné se na celou situaci dívat tak, že jedna banka je řešena podle zákona a dalších 7 bank je řešeno nad rámec zákona, byť zde hraje podstatnou roli dohoda mezi věřiteli, o které jste se zmiňoval.
Myslím si, že zákon - a pravicová vláda by to měla ctít - musí být uplatňován jednotně, spravedlivě a tedy toto řešení v tomto případě Česká národní banka neměla povolit. Situace je otevřená.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pane poslanče, upozorňuji, že vám uplynul před několika sekundami čas.
Poslanec Petr Vrzáň: Děkuji, bohužel je to malé penzum času.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji a ptám se pana premiéra, zda chce reagovat. Není tomu tak.
K řečništi přistoupí jako čtvrtý pan poslanec Jan Vik, který byl vylosován, aby přednesl interpelaci na premiéra Václava Klause ve věci zneužívání informací pocházejících z Úřadu vlády České republiky. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Vik: Pane premiére, dovoluji si vás interpelovat ve věci možného zneužívání informací, pocházejících z Úřadu vlády České republiky. Konkrétně se mi jedná o bývalého šéfa vašeho tiskového odboru Vadima Petrova, který odešel k firmě Chemapol Group, o níž pojednává moje další interpelace, kterou - jak doufám - dnes ještě také stihneme.
Vadim Petrov, než nastoupil jako váš mluvčí, byl vyškolen na Západě jako zpravodajec, byl pracovníkem analytického odboru Ministerstva vnitra, vedl Kancelář Rady pro zpravodajskou činnost, která má koordinovat tajné služby.
Jistě stojí za zaznamenání, že matka vašeho mluvčího Marta Petrovová se podílela na provokacích a útocích vůči předsedovi republikánské strany. Naštěstí všechny soudy a orgány, které byly zahlceny podáními paní Petrovové, výjimečně věc objektivně posoudily a odkázaly zmíněnou dámu, která měsíce plnila svými nenávistnými nesmysly novinové stránky a televizní obrazovku, do patřičných mezí. Ale zpět k věci.
Na možné zneužití tajných informací ze strany Vadima Petrova reagoval ministr a předseda Rady pro zpravodajskou činnost Bratinka tak, že "pokud bude pan Petrov mlčenlivý, nic nehrozí". Tato slova pana Bratinky mě poněkud neuspokojují. Ptám se, jaký názor máte vy na Petrovův odchod právě k tolik diskutované společnosti v souvislosti s tím, že ministr Vaší vlády Ruml označil tuto za - mírně řečeno - nedůvěryhodnou.
Je pravda, že jste to právě vy, kdo podporuje snahu Chemapolu privatizovat podnik Aero Vodochody?
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Vikovi. Odpovídat bude předseda vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pan poslanec Vik, jak je jeho dobrým zvykem, vždy poplete několik věcí dohromady, vytvoří falešné zdání souvislostí tam, kde nejsou, a naznačí tajemná spiknutí, která také nejsou.
O matce pana Petrova jsem nikdy v životě neslyšel, natož to, že by snad byla známým odpůrcem republikánské strany. To je pro mne naprosto neznámou věcí.
Já myslím, že co se týče Vadima Petrova, platí pro něho identická věc, která platí pro všechny ostatní občany této země, kteří v nějakou chvíli vešli do styku se státním či služebním tajemstvím. Já nevidím žádný důvod předpokládat, že právě on bude se státním tajemstvím zacházet jiným způsobem než kdokoli jiný v této zemi. Všechno ostatní jsou pouze čiré spekulace a já myslím, že je zbytečné se do nich pouštět. Předpokládám, že víme všichni a pan Petrov jistě též, jaké jsou jeho povinnosti v této věci.
Myslím, že to není podstatné a není to zajímavé, ale o tom, že by po odchodu z Úřadu vlády pan Petrov nastoupil v Chemapolu, jsem se dozvěděl až ze sdělovacích prostředků. Pro mne to bylo možná stejné překvapení jako pro kohokoliv z vás.
Za úplně bezcennou považuji úvahu o tom, zda já podporuji či nepodporuji vstup Chemapolu do Aera Vodochody. Já myslím, že každý, kdo to chce vědět, ví, že vláda stanovila jasná pravidla a jasná kritéria, na základě nichž budou vyhodnoceni jednotliví zájemci, kteří usilují o privatizaci podniku Aero Vodochody. Takže uvažovat o mém podporování či nepodporování Chemapolu v tomto smyslu je skutečně úsměvné a zábavné.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi a táži se pana poslance Vika, chce-li využít svého práva na doplňující dotaz.
Poslanec Jan Vik: Opět je mi velmi líto, ale pan premiér ve svých odpovědích nasadil určitý tón, takže je samozřejmě třeba se tomu přizpůsobit a reagovat podobným způsobem.
Za prvé tady byl naším klubem tlumočen určitý požadavek, návrh nebo nabídka. Až prostě jednou přestanete být předsedou vlády, mohl byste se stát třeba naším tiskovým mluvčím, protože vy se dokážete vykroutit ze všeho.
Úvaha o vaší podpoře vstupu Chemapolu Group do Aera Vodochody pochází z provládních Lidových novin, a ty by to měly vědět.
Nakonec bych chtěl ještě říci, že nevím skutečně, co jako předseda vlády děláte v této funkci, protože vy skutečně nevíte vůbec nic.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: K řečništi přistoupí pan poslanec Josef Krejsa, který přednese interpelaci na premiéra Václava Klause ve věci pořizovací ceny lodí Československé námořní dopravy. Promiňte, dále to nemohu rozluštit. Nyní tedy bude hovořit pan poslanec Krejsa a po něm přijde na řadu poslanec Pavel Maixner.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane premiére, dovoluji si začít informací. Podařilo se mi díky vstřícnému postoji pana ministra Vodičky zodpovědět otázku, kterou jsem minule položil vám, a to - kam tak záhadně zmizela plavidla Československé námořní plavby. Čtyři, opakuji čtyři lodě zřejmě dle daného poměru při dělení federace (tedy 2 : 1) z 18 připadly Slovensku, 2 pod vlajkou Malty vesele obcházejí sankce OSN při černém obchodu s libyjskou ropou a zbytek 12 zaoceánských lodí koupil pan Viktor Kožený. Moje otázka zní: za kolik?
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Většinou dobře informovaný pan poslanec Krejsa má myslím ve svých znalostech přece jen jisté nepřesnosti a nedostatky. Já bych chtěl říci asi toto.
Československá národní plavba, nyní Česká národní plavba, byla privatizována v roce 1992 bývalým federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Dnešní Ministerstvo dopravy a spojů České republiky se nikdy na těchto věcech nepodílelo.
Původně jsme vlastnili 18 námořních lodí a když odepíšeme ty, které přešly na Slovensko, když k tomu připočteme jednu novou loď, která mezitím byla zakoupena, tak dnešní lodní park naší země včetně dceřinných společností zahrnuje 11 lodí, pane poslanče. Je skutečné pravda, že pouze jedna z těchto lodí je registrována v námořním rejstříku České republiky, a že ostatní tyto lodě plují pod maltskou vlajkou.
Je to zhruba stejný princip, jaký provádí drtivá většina zemí světa a jak všichni dobře víme, spousta lodí pluje pod vlajkami nejrůznějších ostrůvků a podobně. Také ke stejnému jevu došlo i zde s těmito našimi loděmi. Došlo k privatizaci tohoto podniku a v tuto chvíli nikdo z nás, kteří teď jsme tady, nerozhodoval o metodách a formách privatizace, jak tento podnik byl privatizován. Ani já nemám tedy žádné detailní znalosti o tom, jak bylo naloženo s tímto podnikem a s cenami, za jaké byl tento podnik privatizován. Vím, že významná část byla prostřednictvím kuponové privatizace. Kdo je dnes vlastní nebo nevlastní, opravdu nevím.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi. Vidím, že pan poslanec Krejsa se chystá využít svého práva vznést doplňující dotaz. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Josef Krejsa: Pane premiére, v rámci státotvornosti svou otázku zeštíhlím: zaplatil pan Kožený vůbec?
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Řekl jsem, že netuším, kdo je majitelem těchto lodí, stejně tak jako se vás nemohu ptát na jména plavčíků, kteří dnes fungují na těchto lodích. Opravdu to nevím.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer. Další interpelaci přednese pan Pavel Maixner ve věci deficitního státního rozpočtu. Připraví se pan poslanec Vik.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, dámy a pánové, pane premiére, předem se omlouvám za mou intonaci, která vám tolik vadila při mých interpelacích na 7. schůzi Poslanecké sněmovny. V rámci těchto interpelací jsem se vás tázal na mnoho důležitých otázek, které chtěli voliči vědět a jak je u vás stálou zvyklostí, neodpověděl jste mi ani na jedinou. Jen na dokreslení zákona o interpelacích, který je součástí zákona č. 90/95 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny uvádím:
Ústní interpelace podle § 111 - poslanec má právo interpelovat premiéra a členy vlády. Pořadí určí los. Předseda vlády nebo jiný interpelovaný člen vlády odpoví na ústní interpelaci bezprostředně na to co zazní, do mikrofonu. Pokud není přítomen nebo nelze odpovědět, musí daný člen vlády odpovědět písemně do 30 dnů.
I přestože jste upravili výdaje ze státního rozpočtu na rok 1996 z původních 497,6 mld. Kč na 484,5 mld. Kč, se tento stav nepodařilo naplnit a státní rozpočet byl deficitní o 1,5 mld. Kč. Při tomto stavu budete tvrdit, že je vše v pořádku, že je to normální a není potřeba to žádným způsobem nijak dramatizovat. Realita je ale jiná. Skutečný propad není 1,5 mld. Kč, ale skoro 15 mld. Kč, a to ještě nikdo, kdo zde sedí neví, kolik různých plateb jste přesunuli na leden 1997. To je stav, který rozhodně stojí za zmínku a měl by se radikálním způsobem při sestavování rozpočtu alespoň na příští rok řešit.
Proto se vás ptám, pane premiére, jak je možné, že vaše strana dopustila deficitní státní rozpočet, když to není tak dlouho, kdy jste všemožně prosazovali zákon o vyrovnaném státním rozpočtu na věky věků.
Další otázka: hodláte změnit špatný bankovní systém, který v minulém roce otřásl celou naší zemí, kde se zpronevěřily v rámci krachu všech bank miliardy korun? Děkuji za odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Skončil pan poslanec Pavel Maixner. Odpovídat bude předseda České vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Považuji otázky pana poslance Maixnera za zavádějící. Prohlašuji, že deficit státního rozpočtu, který nastal doúčtováním všech jednotlivých drobných položek a faktur, které doputovaly do státního rozpočtu do 15. ledna letošního roku, činil 1 mld. 562 mil. Kč, což znamená 0,3 % státního rozpočtu, nebo vztaženo k něčemu jinému řádově 0,1 % hrubého domácího produktu České republiky. To jsou čísla v porovnání s čísly, se kterými je porovnávám, nikoli v porovnání z představitelnými položkami jakéhokoli jednotlivce naší země, minimálně malá. Jako bývalý ministr financí mohu říci, že 0,1 až 0,3 % státního rozpočtu jsou položky, které jsou ovlivněny tím, jestli je v měsíci o 1 pracovní den více nebo méně a jestli náhodou se trefí 4 víkendy v měsíci nebo 5 víkendů.
Úvahy o tom, jestli tato velmi nízká položka je deficitem státního rozpočtu v tom smyslu jak o tom hovoří pan poslanec Maixner, musím vyjádřit svůj nesouhlas. To je víceméně vyrovnaný rozpočet.
Něco jiného je vlastní vývoj státního rozpočtu v roce 1996 a koneckonců i vývoj rozpočtu předvídaný na rok 1997. Vy dobře víte, že díky požadavkům Sněmovny je rozpočet dodáván na další rok do Sněmovny koncem září každého roku. Vláda sestavuje a projednává rozpočet - myslím základní položky rozpočtu - v průběhu letních měsíců roku. V tuto chvíli zná maximálně odhady nejen rozpočtu, ale i vývoje celé ekonomiky za první polovinu roku a všechny své další úvahy do dalšího roku dělá výlučně na základě odhadů, jak asi dopadne zbytek roku, na který teprve navazuje rok, o jehož rozpočet jde.
Musím říci, že toto rozhodování je pro vládu velmi těžké, vládě by samozřejmě daleko více vyhovovalo, kdyby tento rozpočet dělala později v roce a znala daleko více z průběhu ekonomického vývoje ve zbytku tohoto roku. Ano, v roce 1995 byl tento problém. V roce 1996 došlo zejména v druhé polovině roku k pomalejšímu vývoji ekonomiky než s jakým vláda počítala a než s jakým vycházela ze svých základních úvah o tom, jaké budou jednotlivé příjmy státního rozpočtu. Díky tomu, že ekonomika rostla o něco pomaleji než se předvídalo, byly nižší příjmy státního rozpočtu. To je objektivní jev, se kterým sebelepší ministr financí není schopen nic udělat. Musím říci, že ani v tuto chvíli nikdo z nás nezná skutečné tempo růstu ekonomiky v druhé polovině loňského roku.
Druhým problémem, který nás trápil v průběhu celého loňského roku bylo to, že při schvalování rozpočtu v konci roku 1995, tedy rozpočtu na rok 1996, byl zde v této Sněmovně rozpočet ze všech možných stran nebo z různých stran napadán jako rozpočet s nadhodnocenými rozpočtovými příjmy. Myslím, že pamětníci zde si dobře pamatují, z kterých lavic a z úst kterých poslanců docházelo k této kritice vládního návrhu státního rozpočtu.
Vláda tomuto tlaku, který zde byl zřetelně jasně silně formulováno do jisté míry podlehla a stanovila příjmy státního rozpočtu, neboli odhad příjmů státního rozpočtu na rok 1996 na hranici, kterou ona sama považovala za velmi riskantní. Ukázalo se, že to bylo nejen riskantní, ale že skutečně tato horní hranice nebyla dosažena.
To způsobilo, že byly příjmy státního rozpočtu v loňském roce nižší, než jsme my předvídali, ale znova opakuji, že míra rozdílu nebyla opravdu nějak nadměrná. Vláda na to zareagovala v letních měsících a adekvátním způsobem rozhodla o úpravě státního rozpočtu - bylo to 28. srpna - čímž se snížily obě strany rozpočtu o 6,6 mld. Kč. To přispělo k tomu, že rozpočet dosáhl tuto víceméně vyrovnanou hranici.
To mě vede k tomu, že nemohu příjmout názor, že by došlo k iracionální politice, finanční politice vlády a nemohu přijmout názor, že vláda opouští princip vyrovnaného státního rozpočtu. Ten naopak zůstává pro nás základem našeho rozpočtového uvažování a jsme velmi rádi, že takový rozpočet byl schválen i na rok 1997. Není to něco, z čehož bych se radoval - 1,5 miliardu deficitu naběhl v průběhu první poloviny ledna a dobře víte, že i já sám jsem byl informován ještě 4. a 5. ledna, že rozpočet skončil přebytkem několika set miliónů Kč, který se však začal postupem dní od 5. do 15. ledna mírně vyčerpávat dodatečně docházejícími fakturami vůči státu. Opakuji tedy, že státní rozpočet a jeho vyrovnanost zůstává základem naší finanční politiky.
Pan poslanec Maixner do této otázky pro mě aspoň zcela nečekaně a nekonzistentně připletl na závěr otázku, jestli hodláme vyměnit špatný bankovní systém naší země. Nevím, jestli se mám pouštět do této debaty v tuto chvíli - o našem bankovnictví jsme zde již hovořili mnohokrát. Chtěl bych říci to, že nejsme odhodláni, připraveni ani nemáme možnost jak to udělat, abychom vyměnili bankovní systém, založený na celé řadě zákonů, které jsou schváleny - zdůrazňuji - opět tímto Parlamentem, měnit ho tedy nemůžeme, nechceme a jedinou úvahou, která je, je otázka zkvalitňování fungování tohoto systému a zkvalitňování mechanismů, řekněme i bankovní kontroly, která prováděna dozorem centrální banky, dozorem České národní banky. Tedy o něčem takovém, jako o výměně špatného bankovního systému nemůže být ani řeči a také nemohu říci, že nemohu souhlasit s tím, že všechny naše banky jsou v nepořádku. Naštěstí to vůbec není pravda.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi a ptám se pana poslance Maixnera zdali chce využít práva na doplňující dotaz. (Poslanec Maixner: Ne.)
Slova se může ujmout pan poslanec Jan Vik, který bude interpelovat premiéra Václava Klause ve věci vnitrobezpečnostních hledisek souvisejících se společností Chemapol Group. Alespoň tak byla jeho interpelace označena. Připraví se pan poslanec Petr Vrzáň - upozorňuji však, že se blíží konec časové lhůty pro interpelace na pana premiéra. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Vik: Pane premiére, jak jsem slíbil, budeme se věnovat Chemapolu. Jistě si vzpomenete, že společnost Chemapol Group byla před několika málo lety označena členem vaší vlády ministrem vnitra Rumlem z vnitrobezpečnostního hlediska za - mírně řečeno - nedůvěryhodnou, a že vedení této společnosti, konkrétně pan Junek, byl spolupracovníkem StB.
Jak se v této souvislosti, pane premiére, díváte na snahy Chemapolu privatizovat podnik Aero Vodochody, který je největším českým výrobcem letadel. Je dnes názor ministra Rumla na Chemapol jiný, nebo opět informuje vládu stejně jako před lety? Pokud vím, tak Chemapolu nadále šéfuje ten stejný pan Junek.
Podle zpráv z tisku jste to právě vy, pane premiére, který snahy Chemapolu podporujete. Je pravda, že proti vám stojí v této záležitosti část ministrů vaší vlády? Mimo jiné ministr Pilip se nechal slyšet, že by měly být velmi silně zvažovány strategické otázky obrany-schopnosti země. Cituji: "Bude-li tento argument silný, že by být měl, pak řada důvodů, aby tam Chemapol nebyl". Tolik ministr Pilip.
Co vy na to, pane premiére? Jenom mi prosím, již neříkejte, že nevíte.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Odpovídat na dotazy poslance Vika bude předseda České vlády Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Myslím, že by bylo vhodnější, kdyby pan poslanec Vik neironizoval to, co kdo víme a nevíme. Chemapol je jeden ze subjektů, soukromých subjektů české ekonomiky, těchto subjektů jsou nepochybně tisíce a někdo se -nevím z jakých důvodů, poslanec Vik mezi ně jistě patří - společností Chemapol zabývá, někdo se společností Chemapol Group nezabývá. Myslím, že není ani povinností nikoho z nás, abychom se zabývali jednotlivými soukromými subjekty této ekonomiky.
Úvaha o tom, komu fandím nebo nefandím v problematice Aero Vodochody, musím odpovědět jednoznačně, že nejsem ochoten, ani připraven o tom říci jakýkoli soud. Byla vyhlášena soutěž na výběr strategického investora do podniku Aero Vodochody, byla jmenována devítičlenná výběrová komise, kde jsou zařazeni zástupci takových institucí jako je Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo národní obrany, Ministerstvo vnitra a tato komise má dát návrh koho označit za strategického investora podniku Aero Vodochody.
Na rozdíl od vaší politické strany ve vládě to není tak, že by o tom rozhodoval předseda vlády a proto já maximálně budu mít jeden ze 16 hlasů až bude tento materiál předložen vládě ke schválení.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji za odpověď. Ptám se pana poslance Vika, zdali chce využít svého práva na doplňující dotaz. Zdá se, že tomu tak bude.
Poslanec Jan Vik: Samozřejmě, nejsem s odpovědí předsedy vlády spokojen, ale myslím si, že si občané prostřednictvím televizních obrazovek udělají obrázek sami.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Posledním interpelujícím bude pan poslanec Petr Vrzáň, který bude interpelovat předsedu vlády Václava Klause ve věci zajištění systémovosti při řešení pohledávek věřitelů bank.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, pane premiére, během první interpelace jsem se zmínil o dvou případech nesystémového vypořádání pohledávek věřitelů bank. Vedle České banky druhým problémem, který mne velmi tíží, je nesystémová výplata depozitních certifikátů Kreditní banky Plzeň, a to ve schématu do 100 tis. Kč 100 %, nad 100 tis. Kč 20 %. Toto řešení neodpovídá ani zákonu o pojištění vkladů, ani v téže době prováděným náhradám do 4 miliónů Kč.
Domnívám se, že není možné takovýmito rozhodnutími - a podotýkám, že v tomto případě rozhodla Česká pojišťovna - zakládat nové křivdy.
Ptám se vás tedy, pane premiére, proč bylo takto rozhodnuto, když stát vlastní prostřednictvím Fondu národního majetku významný balík akcií v České pojišťovně.
Zároveň bych chtěl na vás apelovat, že interpeluji seriozní téma a proto bych rád seriozní odpověď.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: K poslední odpovědi se chystá premiér Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, já nepolemizuji s vámi, jestli je to vážný problém pro řadu občanů naší země a jestli to je seriózní problém. Já budu jenom polemizovat s tím, že tato otázka je identická s otázkou, kterou jste mi pokládal jako otázku č. 3. Ptal jste se na to, proč dochází v některých případech k odlišnému vypořádání vkladatelů při problému té či oné banky a já jsem vám odpovídal standardním způsobem a tuto odpověď teď musím zopakovat, jinou možnost opravdu nemám. Říkám jenom, že jednou věcí je zákon, který v tomto případě tvoří minimum toho, co střadatel, vkladatel, majitel toho či onoho bankovního papíru je povinen podle zákona dostat, a úplně jinou věcí je to, co je nad tím, co je v konkrétním případě dohoda tu hlavních akcionářů, tu nějakého jiného subjektu, který se podílí na řešení této situace. Na to jsem se pokusil odpovídat, když jste se před chvílí dotazoval na problematiku České banky, a obdobným, identickým způsobem musím odpovědět, že bylo zvoleno řešení i Českou pojištovnou v této věci. Východiskem -minimálním standardem je to, co vyplývá jako povinnost ze zákona. Nic více, nic méně nemohu odpovědět.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec Vrzáň chce využít práva na doplňující otázku.
Poslanec Petr Vrzáň: Já to nepovažuji za identický problém. Bohužel kdybych se zeptal desetkrát, odpověď bude patrně vždy stejná. Takže mi nezbývá nic jiného než využít svého zákonného práva a v těchto věcech interpelovat buď do jejich vyřešení, nebo do skončení mého mandátu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Poslední slovo premiér Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, ještě můžete dělat něco jiného, dokonce by to asi bylo lepší než interpelovat do skončení vašeho mandátu nebo do trpělivosti posluchačů, nebo do trpělivosti části Sněmovny, která zde sedí, ještě byste mohl dávat návrh na změnu zákona o zákonném pojištění vkladu a mohl byste zjistit, jestli tato vaše novela zákona by v Poslanecké sněmovně našla dostatečnou většinu. A tato věc by byla vyřešena k obrazu vašemu nebo k tomu, co vy považujete za správné řešení v této věci. Já myslím, že to by bylo úplně nejférovější a je-li jeden poslanec, který na tuto konkrétní věc má velmi silný názor, tak silný, že mu stojí zato, aby jednou za měsíc vystupoval před televizní kamerou a využíval té chvilky, kdy se dostane do přímého záběru České televize, že pokládá tuto otázku, tak by mohl spíše odpracovat kousek práce a dát návrh novely tohoto zákona.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi Václavu Klausovi. V tomto okamžiku vyhlašuji přestávku do 17.00 hodin, kdy jako první bude interpelovat ministra zemědělství J. Luxe pan poslanec Jaroslav Novák. Děkuji.
(Schůze přerušena v 16.55 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: První interpelaci přednese pan poslanec Jaroslav Novák na místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci dovozu potravin. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, z tisku jsem se dozvěděl o usnesení vlády České republiky o prodloužení celního dovozu obilí a prohlášení Ministerstva zemědělství o flexibilitě v případě tzv. nelepšení stavu na trhu, což pokládá agrární komora za zneužívání zemědělství jako tlumiče inflace. V prohlášení, které jim poskytl prezident agrární komory se uvádí, že kroky vlády jsou v rozporu s jejím programovým prohlášením, že zamezí dovozu dotovaných produktů a vnitřní trh potravin postaví na českém zemědělství. Dle mého názoru nebere vláda na zřetel, že od počátku reformy je v důsledku působení vývoje trhu a neexistence seriozní agrární politiky fínanční situace zemědělců tak špatná, že většina úrody již byla zastavena na úhradu dluhů, především dodavatelům krmných směsí, hnojiv, osiv a agrochemikálií.
Upozorňuji také, že dovozy obilí jsou dražší než vnitřní ceny a působí tedy na zvyšování cenové hladiny. O zastavení vývozu se podle jeho slov rozhodlo v době, kdy jsou ceny ve světě vysoké a je možno výhodně prodat. Případné uvolnění vývozu lze očekávat až ceny klesnou a vývoz bude méně efektivní.
V této souvislosti právě agrární komora tvrdí, že je zemědělství zneužíváno jako tlumič inflace. Žádám vás proto, vážený pane ministře, o vysvětlení těchto jevů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Slova se ujme místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux.