Poslanec Josef Krejsa: Omlouvám se, pane předsedající. Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nemohu se ubránit dojmu, že předkládané návrhy zákonů můžeme směle rozdělit do tří kategorií: na návrhy velmi dobré, dobré a vládní. Minule jsem byl sice donucen pochválit pana ministra Dlouhého za atomový zákon, ale výjimka pouze potvrdila pravidlo.
Panu kolegovi Zieleniecovi, mlžícímu z nedbalosti - jak dokáži později - musím proto vaším prostřednictvím, pane předsedající, nad jeho hrubkou v předloze návrhu zákona oznámit slovy klasika: "Nepotěšil jste mě, Mlho, ani já vás nepotěším." Pokud totiž plodíme, pane ministře zahraničí, návrh zákona, nemůžeme nerespektovat mezinárodní protokol a návrh zákona odbýt jako přezrálou poletuchu. Nemůžeme napsat "o opatřeních ve vztahu k Libyi", když český oficiální název Libye zní (alespoň v našem českém překladu) takto: Velká arabská lidová socialistická džamahírije, což mi potvrdili v Ústavu pro jazyk český České akademie věd na počkání. Pokud je to pro pana ministra novinka, tak panu premiérovi jeho kabinet opravdu, ale opravdu, nezávidím.
V podrobné rozpravě samozřejmě návrh zákona panu ministrovi vrátím k přepracování a zároveň požádám pana premiéra Klause, aby mu dal za trest stokrát napsat, jak se ta Libye vlastně česky jmenuje.
Práce máme jak farář na kuchařce, promiňte - na kostele, a pan ministr tím zdržuje jednání jako malý kluk.
Vážené kolegyně a kolegové, nepochybuji ani v nejmenším o vaší píli a zodpovědné přípravě k právě projednávanému bodu a nic mě nezviklá v přesvědčení, že je u všech podstatně kvalitnější, než byla příprava pana ministra Zieleniece, samozřejmě i mého kolegy Dostála, neboť nejde o cikány.
Nicméně si doufám tvrdit, že vedle kolegy Milana Loukoty jsem mezi vámi jediný, který ví, o čem mluví. V pondělí večer, jak již kolega uvedl, jsme se vrátili z Libye, kam nás pozval Lidový kongres Velké arabské lidové socialistické džamahírije, což je libyjský parlament. Nemohu za to, že nepozval prezidenta Havla, či pana premiéra Klause, nebo pana ministra zahraničí, kteří jsou dnes v Libyi vzhledem k hlasování tohoto parlamentu o prvním čtení návrhu sankcí poněkud méně známější a méně populární než poslanci za SPR-RSČ Sládek, Loukota a Krejsa. Ba, dovolím si tvrdit, že oficiální představitelé českého státu Jsou teď v Libyi známí a populární asi jako moderátor TV NOVA Vávra v Las Vegas.
Odmítám proto diskutovat o tom, zda šlo z naší strany o návštěvu oficiální či neoficiální. Když pozve kterýkoli parlament kteréhokoli státu poslance vládní koalice, nikoho z provládních masmediálních trabantů, natož pak poslance, tato otázka ani nenapadne. Znovu opakuji - pozval nás oficiálně Libyjský kongres, abychom se mohli na vlastní oči přesvědčit, co případným schválením zákona o opatřeních proti Libyi získáme a co můžeme ztratit.
Byli jsme přijati Úřadem kongresu, což je šestičlenná hlava státu, se všemi poctami, které k tomu náleží. Bylo nám umožněno setkání s jednotlivými ministry a dalšími představiteli Libyjské džamahírije.
Za osm dní, při kterých by při poměru libyjského dináru k dolaru naše poslanecká kancelář, kdyby měla naši cestu financovat jako obvykle, vykrvácela do posledního dolaru, moje "zpráva o stavu unie", jak by řekl politický básník, bude jednoznačná, a pro Českou republiku poněkud neveselá. Neveselá pro vás, co se opět chystáte nechat kamenovat český konsulát v Tripolisu, jako tomu bylo o prvním čtení.
O mých závěrech se můžete přít, můžete o nich diskutovat, můžete s nimi nesouhlasit, ale pokud sami nenavštívíte Libyi, pak je to vlastně to jediné, co proti tomu můžete dělat.
Pokud ovšem nechcete vypadat jako náš prezident, který po udělení milosti otcovrahovi klesnul v Libyi mezi hlavami států až na samé dno vedle amerického státního teroristy a masového vraha Libyjců, Ronalda Reagana, který zbaběle útokem z pouště, ze zálohy nechal bombardovat Tripolis ve jménu jakési šílené vendety za údajnou účast dvou Libyjců na teroristické akci nad Lockerbee, účast, kterou se do dnešního dne nepodařilo prokázat. Oba Libyjci, které Kongres, nikoliv tedy Muhamar Kaddáfí, odmítl vydat, mi osobně potvrdili, že jsou ochotni svědčit v kterékoliv zemi mimo USA.
Než se pustím podrobněji k celému problému, na jehož základě OSN sankce proti Libyi vyhlásilo, a naše vláda, jak se mi podařilo zplstit, je vedle USA, Británie a Spolkové republiky Německo zatím jediná, co se přidává, bych rád informoval svoje kolegyně a kolegy o reakci Libyjského lidu na policejní razii v poslaneckém klubu SPR RSČ. Nejde mi ani o to, že akce pana policejního prezidenta byla v Libyi jednoznačně a tvrdě odsouzena. To konečně udělal každý soudný člověk na zeměkouli. A já touto cestou děkuji Policii za celosvětovou propagaci a zpopulárnění naší parlamentní strany. Jde především o to, že policejní razii odsuzuje Libye, právě ta Libye, o které naše vláda tak ráda hovoří jako o policejním státě, vláda, která chce učit demokracii nesmyslnými a jak se pokusím prokázat později naprosto neúčinnými sankcemi, na které doplatíme jen my sami, nikoliv Libye, nikoliv Muhamar Kaddáfí. U jeho osoby bych se rád zastavil, neboť naše informace o něm jako o diktátorovi, jehož jediným cílem a úkolem je státní terorismus, jsou mírně řečeno státním transformačním zvratkem České republiky a nelze je z hlediska mezinárodního práva hodnotit jinak, než jako dočasné centrální pominutí smyslů z důvodů naprosté neinformovanosti plus snahy o poslušné plnění příkazů nadnárodní lobby v USA.
Kdyby kdokoliv v Libyi dal opravdu jménem státu pokyn nevydat občany Libye do rukou jiného státu, což je povinností každé suverénní země, nemohl to být v žádném případě Muhamar Kaddáfí. Z jednoho prostého důvodu. Nezastává totiž - a rád bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, sdělil panu ministru Zieleniecovi, že tento fakt zná každý český student gymnázia - žádné politické funkce, ani výkonné, ani zákonodárné, je pouhým řadovým členem Kongresu Libyjské džamahírije a jako uznávaný vůdce revoluce se v současnosti na rozdíl od našich polistopadových prominentů nevěnuje rozkrádání národního majetku, ale zasloužil se osobně jako projektant o vybudování tzv. Řeky života, což je unikátní vodovod napříč Libyí, který vrací život do míst, kde už dávno byla jen poušť: Zasloužil se o vybudování supermoderního nemocničního centra se 1438 lůžky, kde vedle sebe pracují týmy lékařů od onkologie přes urologii, dermatologii, endokrinologii, gynekologii, ortopedii, neurologii a další. Specialisté z Japonska, z Filipín, z Itálie, Německa, Francie a dalších zemí.
Libye je díky ropě velmi bohatá země a, jak je vidět, když se nekrade, je tam i na zdravotnictví. Bude-li o mne u nás někdy postaráno tak, jak jsem se na vlastní oči přesvědčil v Tripolis Medical Center, a dokonce zdarma, pak může pan ministr Stráský sundat pro mne za mne klidně jedno americké letadlo denně. A ještě mu poděkuji a domluvím si s ním doktorát.
Vraťme se však k Muhamaru Kaddáfímu. Dalším jeho zřejmě také teroristickým, jak to nazvete, činem, nad nímž by zaplesalo každé české srdce památkáře, archeologa, či prostého amatérského ctitele historie, je nádherné hypermoderní centrum přímo v centru Tripolis, Muzeum, před jehož exponáty se český člověk krmený lživědomě pomyjemi o Libyi jako o pouhém semeništi terorismu, o policejním státě a nepříteli lidstva č. 1, stane-li před exponáty Muzea, které Libyi musí závidět každý člověk, ať už státní nebo prostý občan, pak zůstanete celou prohlídku v němém úžasu, protože dnes se u nás v učebnicích dějepisu asi těžko dočteme o nevyčíslitelném kulturním bohatství národa, který sídlil na území dnešní Libye už před deseti tisíci lety. Jehož zachovalé památky lze v mnoha směrech doslova a namístě srovnat s mnohem mladšími památkami římskými z doby Marca Aurelia a Septima Severa, kterými je pobřeží Libye doslova poseto.
Toto vše včetně razantního rozvoje infrastruktury je v Libyi zásluhou muže, jehož vy, co jste zvedli ruku pro sankce v prvním čtení, odsuzujete jednoznačně jako teroristu a diktátora. Kaddáfí to byl, kdo zavedl zásobování potravinami pro všechny občany džamahírije zdarma. Proto se ptám, co podobného poskytla našemu občanovi naše vláda.
Pan kolega Mašek tu minule, proč mu to nepřiznat, že vtipně, a zasvěceně pronesl větu, že Kaddáfí je mocný a Krejsa je jeho prorok. Nejsem bohužel žádný prorok, ani obhájce ex offo. Jen jsem pokládal za svou povinnost informovat v zájmu objektivity tento ctihodný zákonodárný sbor také z druhé strany. Nedělám si iluze, že jsem někoho přesvědčil, ani že jediné, co z mé rozpravy uveřejní tisk, nebude pouze konstatování, že vystoupil Kaddáfího cifršpion. S Muhamarem Kaddáfím mě spojuje pouze snaha prosadit v dané době všemi prostředky nejrychlejší a nejúčinnější řešení denních problémů řadového občana, nikoliv pro osobní prospěch, ale pro dobro celé společnosti. Pokládám stejně jako on za povinnost státu starat se o své občany za prioritní a principiální. Neboť k čemu je pak obyčejný občan hnán transformací, nanejvýš k zoufalství, k čemu občan potřebuje stát a k čemu potřebuje vládu, která se stará jen sama o sebe a jejíž jedinou snahou je vše ustát, aby jako dřevomorka mohla dál cizopasit na občanech naší země.
Než se začneme, dámy a pánové, zabývat hlasováním o sankcích proti zemi, před jejíž dávnou historií se musíme sklonit i my, natož nějací Američané, kteří lezli někde po stromech všech kontinentů jako opice ještě devět tisíc let po vyspělé Libyi, nikdy nepoznali, co je to vlastní národ a nebýt Kolumba, který bloudil do Indie jako kolegové ze Senátu v pražském metru, což odpovídá duševním možnostem člověka neschopného vyplnit kandidátní listinu, pak by náčelník Apačů dodnes místo sochy Svobody vřískal "Saša, Saša jede" a skalpoval chudáka Vondru za česko-německou deklaraci rovnou při vylodění, aniž by ji kdy četl, protože Manitou ví vše.
Přiznám se, že nemám rád Američany. Přál bych vám všem vidět výsledky masakru, o kterém se zmínil již kolega Loukota, při americkém náletu na Tripolis, které jsou tu zachovány jako výstražné memento před starým darebákem Reaganem, kterého nenapadlo nic chytřejšího, než odvetou za nevydání dvou údajných teroristů - opakuji, nevydaných z rozhodnutí Nejvyššího úřadu Kongresu Velké Arabské Libyjské lidové socialistické džamahírije, nikoliv - znovu opakuji - Muhamara Kaddáfího.
Reagan to byl, kdo vydal rozkaz k opravdovému aktu státního terorismu, leteckému raketovému útoku na Tripolis a obytný dům Kaddáfího. Všem přítomným patologickým humanistům, kteří roní krokodýlí slzy nad americkým letadlem, aniž se přesvědčili, zda libyjští "pachatelé" mají mimořádné telepatické a telekinetické schopnosti, neboť byli od nešťastného stroje nejblíže opravdu v době před startem, ale bratru 6 000 km, což u soudu doloží policie zcela jiného státu než Libye, kde měli docela jiné starosti, aniž jste se kolegové a kolegyně přesvědčili, zda si letadlo nesestřelili Američané sami, jako se to stalo nedávno jejich válečnému námořnictvu nad New Yorkem. Již tehdy šlo v ropném businessu o všechno. Měli bychom se držet i v tomto případě zásady v čí prospěch. Před teroristickým útokem na letadlo totiž Spojené státy vyvezly z Libye obrovské kvantum ropy a dodnes nezaplatily odebranou ropu a ještě mají tolik drzosti jim vyhlašovat sankce.
Nechme ale úvah, přejděme k faktům. Zjistit před barbarským útokem, kde bydlí Kaddáfí na rozdíl od podobných akcí CIA v Perském zálivu, když s nimi Saddám Husajn předpažoval jak s dorostenci na spartakiádě, nebyl velký problém. V Tripolis vám to řekne každý. Agenti CIA, a pokud mě má vlastní zpravodajská síť neklame, máme jejich dva vejlupky rovnoměrně rozděleny do obou komor našeho Parlamentu, tedy jejich američtí kolegové si už nedali práci zjistit, kdo a proč tam bydlí v den plánovaného hanebného barbarského amerického masakru. Nelidský diktátor, jak ho rád nazývá americký tisk, se dověděl o příletu nových lékařů, pro které nebylo dostavěno ubytování. Mezi nimi byl dokonce jeden Čech. Kaddáfí poskytl všem do vyřešení případu svůj dům s výjimkou dětského pokoje pro nejmladší, Ještě ne dvouletou dceru Hannah a její chůvu. Hannah byla nevlastní dcera, kterou Kaddáfí adoptoval poté, co oba její rodiče zahynuli při autonehodě. Arabové nerozlišují mezi vlastními a nevlastními a děti milují pro nás až neskutečně. Proč o tom mluvím? Mám pomalu stejně starou dceru a mám ji rád jako nikoho na světě. Byl jsem v Kaddáfího domě a viděl jsem dětský pokoj, postýlku malé Hannah doslova rozmetanou po místnosti, na zdi fotografie, krásná kudrnatá holčička v náručí milujícího otce, zářícího Kaddáfího. A pod ní jiná fotografie, znetvořené zkrvavené tělíčko malé, nikomu nikdy neublíživši Hannah, rozseknuté střepinou americké rakety doslova na dvě půlky. Islámský svět byl tehdy nejen zdrcený a šokovaný, libyjský lid nemohl od té chvíle Američany nenávidět víc. A nebylo na světě nic silnějšího, co by Araby semklo proti Američanům. Reaganovo ničím neomluvitelné barbarství, jeho státní terorismus a v pravém slova smyslu si nic nezadal s hitlerovským Německem a já si neodpustím otázku: Nezdá se vám, že kdyby měl v té chvíli zdrcený Muhamar Kaddáfí opravdu něco společného se státním terorismem, pak mu stačilo říci jediné slovo a statisíce Arabů by si pokládali za čest padnout a dostat na onen svět amerického prezidenta, teroristu, novodobého Herodesa.
Dámy a pánové, nevyprávěl jsem vám tento příběh, abych vás dojmul. Pokud sami nemáte doma děti či vnoučata, asi by to bylo marné. Klidně si dál křičte spolu se zlodějem "chyťte zloděje". Naše vláda a Ministerstvo zahraničí, které ani nedokáže titulovat zemi bez zahraničního protokolu, v tom má díky transformaci již osmiletou praxi. Tím ani nikoho nepřekvapí. Přesto vás vyzývám, hlasujte alespoň jednou opravdu podle svého svědomí, jak jste slibovati voličům, ve jménu maličké Hannah. Hlasujte jako lidé, protože v opačném případě se stanete stejnými vrahy a teroristy, jako byl prezident Reagan.
Pokud neprojde můj procedurální návrh na vrácení tohoto zákona předkladateli, pak si dovolím jedno upozornění. Nedělejte si, prosím vás, iluze, že se české, vaše sankce, Libye nějak dotknou. Libye obchoduje s ropou bez problémů se státy Evropské unie. Potvrzuje to konečně i kurs dináru a dolaru. Budou-li námi odhlasovány sankce, vše se odbude - jak jsem již řekl - kamenobitím našeho vyslanectví v Libyi. Problém je v tom, že pokud si něco odhlasujeme, nejen definitivně přijdeme o částku bezmála 300 miliónů dolarů, kterou nám Libye dluží, ale definitivně zamezíme veškerým, pro naše podnikatele až neskutečným obchodům pro každého, kdo se nebojí přijít k velkým penězům poctivě. Libye potřebuje celé týmy různých profesí. Chtějí například na okraji pouště postavit vesnici na klíč. Se vším všudy. Potřebují celé týmy lékařů zrovna v době, kdy my budeme zavírat nemocnice. Potřebuje auta, traktory, vědce, učitele, instruktory a platí královsky. Mohla by být záchranou pro cestovní kanceláře, dělníky pro stavby silnic a železnic a spousty dalších. Libye si od nás okamžitě koupí obilí, kávu, cukr a další zemědělské produkty. O to vše schválením sankcí přijdeme. Pro naši transformaci je to možná větší šance než celá kupónová kožená privatizace.
Naposledy opakuji - Libyi neublížíme, ublížíme sobě. Pokud nemáte odvahu vzepřít se OSN, protože jsme v té době navíc sami předsedali, pak podpořte můj návrh na vrácení vládě k přepracování a pan ministr to založí ad akta někam hluboko, hluboko, hluboko. Nechceme-li být světu a Libyi pro smích, není jiné cesty. Nehoruji pro jedinečnou šanci této vlády zvrátit nepříznivé saldo zahraničního obchodu, neagituji ani kvůli z toho všeho smutným očím pana ministra Dlouhého či pana ministra Vodičky, kterým bychom téměř vyřešili jejich problémy. Byl jsem pověřen Úřadem lidového kongresu Velké arabské libyjské lidové socialistické džamahírije a předsedou Libyjské obchodní komory panem Abdaláhem Elba Runim zastupovat veškeré libyjské zájmy v obchodní sféře na území České republiky, a také Slovenské republiky. Pokud schválíme sankce proti Libyi, předám nabídnutou šanci samozřejmě Slovensku.
Závěrem si dovolím jménem Lidového kongresu libyjské džamahírije, kde jsem měl tu čest promluvit, poděkovat všem opozičním poslancům, kteří návrh sankcí proti Libyi nepodpořili v prvním čtení. Pro jejich informaci - údaj libyjského ministerstva pro zahraniční styk: blokádu Libye nerespektují celé tri čtvrtiny všech států zastoupených v OSN. Pokud návrh schválíme, budeme opět papežštější než sám papež. Vládní návrh nelze hodnotit jinak, než jako jednoznačný příklad státního rasismu nejen proti Libyi, ale proti celému arabskému světu. Tak bude v Libyi přijat, tak bude vykládán ve všech islámských zemích. Schválili jsme zde, dámy a pánové, v tomto zákonodárném sboru usnesení proti rasismu, tak se jím račte laskavě řídit.
Epilog. Sedm dlouhých let měla naše vláda a vlády předchozí, tedy celá vláda na to, aby vymohla náš zahraniční dluh v Libyi. Nedokázala dohodnout vůbec nic. Nám s kolegou Loukotou stačilo pouhých sedm dní, abychom splacení dluhu dohodli.
Velká arabská libyjská lidová socialistická džamáhírija zaplatí naše pohledávky do týdne, pokud neschválíme sankce proti ní. Pochopitelně. 270 miliónů dolarů do týdne, dámy a pánové. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krejsovi a jeho prostřednictvím džamáhíriji. Slova se ujme pan poslanec Bašta.
Poslanec Jaroslav Bašta: Pane předsedající, dámy a pánové, mám jenom krátkou poznámku. V roce 1990 a 1991 jsem měl možnost zúčastnit se vyšetřování atentátu v Lockerbee, protože stopa vedla do Prahy a z Prahy přes Maltu do Libye. Bylo to prokázáno nade vší pochybnost. Důvod, proč byly vzneseny sankce, tkví mj. i tady a je nezpochybnitelný.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Baštovi. Další přihlášky do obecné rozpravy nemám, takže rozpravu končím a na žádost předsedy poslaneckého klubu ODS vyhlašuji přestávku do 15.45 hodin.
(Schůze přerušena v 15.32 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 15.46 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Čas pro přestávku vypršel, takže přistoupíme k hlasování o návrhu, který přednesl pan poslanec Loukota, který navrhl, abychom návrh zákona zamítli. O návrhu pana poslance Loukoty rozhodneme hlasováním č. 60.
Teď jsem zjistil, omlouvám se, že tu není klub KSČM. Nevím, jestli je to obstrukce, což je možné, nebo zdali je to způsobeno jenom tím, že prozatím nedorazili z klubů. Hlásí se pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, podávám procedurální návrh, aby byl znovu otevřen přerušený bod č. 4 a zařazen jako bod 50. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Souhlasíte s tím, abych o tom návrhu dal hlasovat, až doprojednáme tento bod? Myslím, že proti tomu nemohou být námitky, čili bod 4 jako bod 50.
Zdá se, že všichni, kteří chtějí hlasovat, jsou ve sněmovně. Pan poslanec Filip se přihlásil o slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, velice krátce k tomuto projednávanému bodu. Vzhledem k tomu, že jsem nedostal odpověď od ministra zahraničních věcí, nedostal jsem odpověď z vlády na otázku, kterou jsem položil v prvním čtení tohoto zákona, tzn. jakým způsobem bude realizováno minimálně 140 miliónů amerických dolarů, které převzala firma DAWOO, nemůže klub KSČM podpořit pokračování projednávání zákona ve druhém čtení a budeme hlasovat pro jeho odmítnutí.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, zdá se, že nyní nic nebrání tomu, abych zahájil hlasování, pořadové č. 60.
Kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí? Kdo je proti tomuto návrhu na zamítnutí? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem pro 47, proti 99, takže návrh pana poslance Loukoty na zamítnutí návrhu zákona nebyl přijat.
V tuto chvíli otevírám podrobnou rozpravu. Mám prozatím přihlášku pana poslance Petra Vrzáně, takže mu dávám slovo.
Paní poslankyně Šojdrová má náhradní kartu č. 11, pan poslanec Novák náhradní kartu č. 13. Prosím o klid. Nyní hovoří pan poslanec Vrzáň.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se velmi kladně vyjádřil k úspěchu zahraniční delegace do Libye, kterou uskutečnili dva naši kolegové, poslanci Milan Loukota a Josef Krejsa. Z pozice člena rozpočtového výboru
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já se omlouvám, my neprojednáváme bod Cesta poslance Krejsy a Loukoty do Libye, my projednáváme návrh zákona, takže prosím, abyste se věnoval návrhu zákona v podrobné rozpravě a ne zahraniční cestě vašich poslanců, tak jak jste sám před chvíli avizoval.
Poslanec Petr Vrzáň: Já to právě činím, pane předsedající, takže pokračuji. Z pozice člena rozpočtového výboru považuji přínos této delegace za velmi významný, neboť prokázala osobní zkušeností nejen pozitivní krok na cestě v budování nadějných partnerských vztahů se zeměmi pro mnohé z nás vzdálenými, ale nezapomněli při tom ani na pohledávku České republiky, což zjevně vykonali za vládu České republiky.
Zdůrazňuji tedy to, co jsme již slyšeli, a sice, že dosud nedobytná pohledávka ve výši 270 miliónů amerických dolarů se může stát pohledávkou návratnou, a to pouze po nepřipojení se neschválením tohoto zákona k rezoluci Rady bezpečnosti OSN. O možnosti další obchodní výměny a spolupráce se zemí, která je nevyčerpatelným akceptorem a odbytištěm naší produkce ani nemluvě. Připomínám sněmovně, že předmětná částka násobená kursem deviza - střed k dnešnímu dni ve výši 27,627,- Kč představuje sumu 7 miliard 759 miliónů 560 tisíc Kč bez příslušenství. Věřím, že všem zákonodárcům je zřejmý význam takovéhoto plnění pro naši republiku, pro naše občany. Věřím, že tím, kdo snad nejlépe umí docenit dopad této sumy na státní rozpočet, je samotný ministr financí České republiky.
Je škodou, že právě vláda naší republiky namítá, že rozhodnutí Rady bezpečnosti jsou i pro nás závazná z titulu členství v OSN a že přijetí tohoto zákona nemá žádný přímý dopad na státní rozpočet. Apeluji tedy na všechny ty, kdo se snaží o lepší profinancování školství či zdravotnictví, kdo pamatuje na investice do budoucnosti tohoto národa, neboť zde se nabízí reálná možnost zdrojů.
Navrhuji proto dále se již touto předlohou nezabývat a v souladu s ustanovením § 94 odst. 3 jednacího řádu tento návrh v rámci podrobné rozpravy druhého čtení zamítnout. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Vrzáňovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Krejsa.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, v případě, že nebude přijat návrh mého kolegy poslance Vrzáně, navrhuji dle § 93 odst. 2 jednacího řádu vrátit vládní návrh projednávaného bodu zahraničnímu výboru k novému projednání. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Prosím nyní, aby se slova ujal pan poslanec Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, budu velmi stručný a prosím vás, pane předsedající, abyste se zeptal pana poslance Vrzáně, když hovořil o delegaci, kým tato delegace byla delegována. Je totiž obvyklé, že delegaci někdo deleguje.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče Ullmanne, věřím, že pan poslanec Vrzáň slyšel vaši otázku, aniž bych to musel nějakým nedůstojným způsobem interpretovat. O slovo se přihlásil pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem o tom nechtěl mluvit, ale když o tom mluví kolega Ullmann, tak se také zeptám těch, kteří jeli do Thajvanu a požádali dokonce o, řekl bych, příspěvek Poslanecké sněmovny na tuto cestu, i když ta cesta neměla nic společného s aktivitami Poslanecké sněmovny. Nebyli to poslanci opozice, ani jedné z opozičních stran. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, já se do toho nechci plést, ale nevím, jestli máte ve všem úplně pravdu. Tam nebyl poslanec opozičních stran? Byl, takže děkuji za toto upřesnění. Příspěvek byl zamítnut a organizační výbor o této cestě věděl. To je pro pořádek potřeba připomenout.
Nicméně další přihlášky do rozpravy nemám, takže dám hlasovat o návrzích, které zazněly. Pan poslanec Ullmann se hlásí. Pane poslanče, jestli chcete apelovat na pana poslance Vrzáně, myslím si, že to tu odeznělo a on vám může nebo nemusí odpovědět. Je to jeho právo.
Poslanec Josef Ullmann: Pane předsedající, samozřejmě uznávám, že nemusí odpovědět a je to jeho právo, ale já jsem vás prosil, abyste se pro protokol zeptal, kdo tuto delegaci delegoval. Jestliže neodpoví, je to také odpověď. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dobře. Tomuto naléhání nemohu odolat, takže se obracím na pana poslance Vrzáně s otázkou, kdo delegaci poslanců Loukoty a Krejsy delegoval. Vysvětlí pan poslanec Vrzáň v kuloárech osobně. Pan poslanec Ullmann s tím není spokojen.
Poslanec Josef Ullmann: Pane předsedající, nejsem spokojen, protože jednáme teď ve sněmovně, v této sněmovně padl dotaz a já nestojím o kuloární řeči. Prosím, aby to bylo odpovězeno na mikrofon a bylo v zápise. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Vrzáň nechce odpovědět a má na to plné právo.
Obecná i podrobná rozprava v tuto chvíli neskončila, hlásí se ještě jednou pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Pane předsedající, Já přece jen do protokolu bych požádal pana ministra zahraničí, aby mi písemně odpověděl, vzhledem k tomu, jaké politické rozložení je v této sněmovně, jak pravděpodobně dopadne hlasování, jakým způsobem budou vypořádány závazky Libye vůči České republice.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Otázka zazněla, myslím si, že zde zaznít mohla a je na panu ministrovi, jak v této věci bude postupovat dál, protože zazněla otázka mimo běžný pořádek nebo dobu, kde ty otázky zaznívají naprosto pravidelně a mají oporu v jednacím řádu.
Shodneme se na tom, že mohu podrobnou rozpravu ukončit v tuto chvíli? (Všeobecný souhlas.) Ano. Takže podrobnou rozpravu končím a dám hlasovat o návrhu pana poslance Vrzáně, který v souladu s příslušným ustanovením jednacího řádu dává návrh na zamítnutí této předlohy. čili v hlasování, které bude mít pořadové číslo 61, rozhodneme o návrhu na zamítnutí, který předložil pan poslanec Vrzáň.
Já se ptám, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji
Hlasování skončilo výsledkem: pro 44, proti 99. Tento návrh nebyl přijat.
Nyní budeme hlasovat o návrhu pana poslance Krejsy, který navrhl, aby sněmovna vrátila návrh zákona zahraničnímu výboru k novému projednání. Je to tak? Rozhodneme o tom v hlasování číslo 62. Já se ptám:
Kdo souhlasí s návrhem pana poslance Krejsy? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo výsledkem: pro 50, proti 97. Ani tento návrh nebyl přijat.
Já mohu konstatovat, že druhé čtení tohoto návrhu je pro tuto chvíli skončeno.
Nyní dám hlasovat o procedurálním návrhu pana poslance Sládka, který navrhuje, aby přerušený bod č. 4 byl do programu naší osmé schůze zařazen jako bod 50. Rozhodneme o tom v hlasování, které má poř. č. 63 a já se ptám:
Kdo je pro tento návrh poslance Sládka? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji.
Hlasování skončilo. Pro se vyslovilo 55 poslanců, proti 78. Nebylo dosaženo potřebného kvóra, takže tento návrh nebyl přijat.
Dámy a pánové, přistoupíme k projednávání dalšího bodu, ale předtím poděkuji panu ministru Zieleniecovi a panu poslanci Paynovi za jejich účast při projednávání předcházejícího bodu. O slovo se přihlásil předseda Klubu KDU-ČSL Josef Borák.
Poslanec Josef Borák: Pane předsedající, dámy a pánové, já bych chtěl požádat o přestávku 10 minut na projednání v našem klubu. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Pan poslanec Filip se hlásí. Chci se zeptat... (Jmenovaný poslanec oznamuje z místa, že se to netýkalo této záležitosti.) Netýkalo se to tohoto. Čili 10 minut přestávka. V 16.10 hodin pokračujeme.
(Jednání přerušeno v 16.04 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.10 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, budeme pokračovat projednáním bodu
6.
Vládní návrh zákona o oceňování majetku
Jedná se o sněmovní tisk, který má číslo 48. Nacházíme se ve druhém čtení. Úvodní slovo přednese místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník. Hlásí se - pane předsedo vy se hlásíte o slovo, takže Vám ... (poslanec Vojtěch Filip: Já jsem se hlásil před zahájením bodu.) Máte pravdu, já jsem myslel, že se to vztahuje k oné přestávce. Takže po dalším bodu dobře, buďte tak hodný. Takže pan ministr Kočárník se ujme slova.