Poslanec Jaroslav Novák: Pokud se toto nezdařilo, prohlásil: Pane poslanče, vás je potřeba pozabíjet, i vaše sympatizanty včetně toho vašeho nejvyššího.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane poslanče, volám vás k pořádku a žádám vás, abyste se neodchyloval od projednávané věci.
Poslanec Jaroslav Novák: Už jen dvě věty. Máme tedy vůbec právní stát? Kde žijeme? Jak to tak vypadá, žijeme v policejním státě, neboť občan nemá ochranu u policie či soudu. Ba naopak, musí se jich velmi bát, ba se jim musí vyhýbat.
Závěrem. Z těchto velmi závažných důvodů očekávám rezignaci na funkci ministra vnitra pana Jana Rumla, v souvislosti s financováním mafií očekávám rezignaci na funkci ministra financí soudruha pana Ivana Kočárníka a ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky.
Nakonec jedna poznámka. Poslanci dle ministra Rumla nesmějí nosit ve sněmovně své osobní zbraně, zatímco policisté mimo službu jsou ve sněmovně po zuby ozbrojeni včetně zásob nábojů, zejména v restauraci. Jedna zásada lidskosti: zvěř se u korýtka nestřílí. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: O slovo se přihlásil pan ministr vnitra Jan Ruml. Prosím, máte slovo, pane ministře.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, vážená sněmovno, chci panu předsedajícímu usnadnit úlohu, až bude opět vyzýván, aby mě sháněl po budově parlamentu. Je obvyklé, že předkladatel nějaké zprávy nebo zákona sedí u stolku zpravodajů, aby zdůraznil svůj zájem na projednávané věci, nikde však nestojí, že musí být svědkem vystupování, při nichž je používáno klinických, paranoických blábolů a svědkem toho, jak je urážen on, jeho rodina a resort, který řídí.
Z toho vyplývá, že když bude hovořit kdokoli z poslanců SPR-RSČ, já se vždy vzdálím z této místnosti. Žádný zákon mi neukládá, abych tady seděl a tyto nesmysly poslouchal. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministrovi. Slovo má pan poslanec Zdeněk Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, jak se v současné době zcela jednoznačně v celé své nahotě prokázalo, jsou veškeré prostory budov Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dnes a denně po celých 24 hodin pod plnou kontrolou Policie České republiky. Tento stav je z hlediska úvah o fungování aspoň zčásti demokratického parlamentu naprosto nepřijatelný. Stručné řečeno, moc výkonná zastoupená Ministerstvem vnitra a jeho vedoucími představiteli zcela kontroluje a snaží se ovládnout moc zákonodárnou. Tak si po celé měsíce sám všímám mnoha desítek osob v uniformách i v civilu, které se ve velkém množství pohybují ve všech prostorách Poslanecké sněmovny, někteří z nich nejsou označeni ani odznakem Policie ČR. Zajímalo by mě, kdo vlastně tito lidé, kterým z kapes vyčnívají antény vysílaček, jsou?
Za takových podmínek je jasná skutečnost, která se v současné době stává čím dál tím větší realitou, že vládnoucí garnitura vzešlá z polistopadového podvodu, reprezentovaná ministrem vnitra Janem Rumlem a jeho nejbližšími spolupracovníky, je schopna v případě potřeby během několika hodin zlikvidovat celou Poslaneckou sněmovnu. Proto bude nutné pro další chod Parlamentu České republiky, který by si měl zachovat svou suverenitu a nezávislost, tyto policejní složky z budovy Parlamentu ČR odstranit a nahradit co nejrychleji speciální ochranou parlamentu, která bude výlučně spadat pod pravomoc Poslanecké sněmovny.
Na tomto zákonném opatření SPR-RSČ již intenzívně pracuje a v dohledné době takovéto zákonné opatření předá Poslanecké sněmovně.
Právě události posledních týdnů zcela jednoznačně stav těchto skutečností potvrzují a signalizují, že jsou pravdivé. Vůbec neobstojí tvrzení představitelů vládnoucí garnitury, že represe, které v míře v civilizované Evropě naprosto neznámé rozpoutali a jejich argumentem měl být člověk pronásledovaný a štvaný pro údajnou a dosud neprokázanou českou facku přidělenou nasazenému a zaplacenému provokatérovi z TV Nova Vítkovi. Jedná se o pana Lubomíra Votavu, asistenta předsedy poslaneckého klubu SPR-RSČ pana dr. Miroslava Sládka. Jde zcela jednoznačně o dlouhodobě stupňované a připravované kroky vládnoucí garnitury k postupné likvidaci jakékoli skutečné a vlastenecké opozice reprezentované SPR-RSČ. Je zcela jasné a každý může vidět dnes a denně na vlastní oči, jak současné vládnoucí kruhy a všechny složky Policie České republiky postupují proti skutečným a zcela nebezpečným pachatelům těch nejbrutálnějších zločinů, podvodů, organizátorům prodeje drog či organizátorům mafiánských zločineckých skupin. Zcela jednoznačně je vidět totální výbuch jak výkladu práva, tak praktické moci výkonné.
A tak tito lidé, kteří s velkým uspokojením chválí a oslavují zásahy po zuby ozbrojených komand v kuklách a neprůstřelných vestách s podporou všech dalších složek Policie ČR vedených proti kanceláři poslaneckého klubu SPR-RSČ a poslancům této strany, jsou skutečně jedním slovem ubožáci. Já se ptám těchto lidí, kteří sedí zde v této zasedací místnosti, zdali se cítí zdrávi?
Musím připomenout s velkým politováním, že i v době okupace naší země nacistickým Německem oddíly Gestapa, které šly zatknout svou oběť, nechaly tuto oběť aspoň obléci. Je absolutně nepřijatelná skutečnost, že Policie ČR vlastní či jakýmkoli způsobem obdržela z jakýchkoli míst magnetické karty, které umožňují vstup do prostor Poslanecké sněmovny i jednotlivých klubů politických stran.
Za další, jak je možné, že policie vlastní klíče od pojistných zámků ke dveřím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a kanceláří poslanců Parlamentu České republiky? Proto se ptám, kdo tyto duplikáty Policii ČR přidělil? Jak může poslanec ve své kanceláři chtít vůbec pracovat a zastupovat své voliče, když si nemůže z těchto důvodů ve své kanceláři, která mu byla přidělena, vůbec nic nechat, aniž by nebyl vystaven nebezpečí ztráty veškerých materiálů či jejich zneužití? Já sám za sebe, vědom si stavu v této zemi, který je již po 60 let stejný, jsem nikdy v budově Poslanecké sněmovny si nic nenechal a dobře jsem udělal. Mé podezření se stalo pravdivým.
Zcela jednoznačně podporuji a trvám na výrocích předsedy Poslanecké sněmovny pana Miloše Zemana, že Česká republika je policejním státem Nemusím pana předsedu Zemana ještě doplnit a opravit, protože policejní stát je zde uplatňován pouze proti politické opozici a většině zcela řádně a slušně žijících občanů. Jako příklad svého tvrzení zde uvedu cenzuru, zcela utajený den 16. 1. 1997, výročí tragické smrti studentů Jana Palacha a Jana Zajíce, kdy jsem by! s delegací SPR-RSČ položit věnec u sochy Sv. Václava tak, jak činíme každý rok.
Pietní akt byl ohlášen na Obvodním úřadě pro Prahu 1, čímž bylo učiněno záležitostem zadost. Přestože šlo o zcela normální pietní akt, Policie České republiky v prostoru horní části Václavského náměstí nasadila obrovské množství policejních sil, a to i jednotku rychlého nasazení, která byla ozbrojena. Tak bych mohl pokračovat dál a dál a velmi dlouho.
Ovšem na druhou stranu musím konstatovat, že jsem před několika dny v České televizi shlédl zástupce Policie České republiky, který s úsměvem, jakoby se nechumelilo, nám oznámil, že s nárůstem výskytu požívání, prodeje a přepravy drog nelze vůbec nic dělat, že jde o jakousi módní záležitost, spojenou s celosvětovým trendem nárůstu drog. A tak to máme černé na bílém, jakoby se máslo mazalo na chleba. Opět bychom tak mohli pokračovat dlouhou dobu a vyčíslovat propouštění mnohonásobných vrahů na svobodu, kde potom znova tito lidé se dopouštějí opětovně dalších vražd, či amnestie, které se dostává velmi často lidem, kteří skutečně a prokazatelně velmi hrubě porušují zákony, viz poslední případ otcovraha Odložila. A tak vám zde pouze oznamuji, že vládnoucí garnitura lže dnes a denně a dělá si z občanů této země téměř blázny neustále.
Chtěl bych upozornit zde přítomné poslance a poslankyně, vyznavače staronových pořádků, kteří tak velmi obdivují výše uvedený a zmíněný zvrhlý stav moci zákonné a soudní, že je historicky prokázáno, že nárůst takovéhoto stavu vede v další fázi k likvidaci jich samotných. Nekontrolovatelná zlovůle a vláda zla se totiž potom nezastaví ani před jejich současnou funkcí. Mám takový dojem, že v této sněmovně bohužel stále ještě poslanci mají přes své oči nataženu pásku a za své vysoké prebendy nejsou ochotni vůbec nic vidět. Proto, ač v podstatě ateista, vám na závěr, dámy a pánové, říkám: Bůh s vámi!
Na úplný závěr si dovolím předložit usnesení Sdružení pro republiky - Republikánské strany Československa. Je rozděleno do pěti částí, prosil bych o každé hlasovat jednotlivě.
1. Poslanecké sněmovna Parlamentu ČR odsuzuje násilné vniknutí Policie České republiky do prostorů kanceláří politického klubu SPR-RSČ a následné zranění poslance Petra Zajíce.
2. Poslanecká sněmovna projedná návrh zákona o výměně ostrahy budov Parlamentu ČR.
3. Poslanecká sněmovna žádá Policii České republiky, aby neprodleně odevzdala veškeré duplikáty magnetických karet a klíčů od všech prostor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
4. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR pověří skupinu nezávislých zahraničních odborníků, kteří prověří, zda nejsou v prostorách budov Parlamentu ČR instalována zařízení pro použití zpravodajské techniky.
5. Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR navrhuje předsedovi vlády ČR okamžité odvolání ministra vnitra pana Jana Rumla. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, to usnesení nebo návrh usnesení je poměrně rozsáhlý. Děkuji za to, že mi předáte ten návrh, stejně tak, jako tak učinil váš předchůdce; i pan kolega Exner to dal předsedajícímu. Děkuji.
Jako další se do rozpravy přihlásil pan poslance Petr Zajíc.
Poslanec Petr Zajíc: Dámy a pánové, dovolte mi, abych se jako přímý svědek razie v prostorách poslaneckého klubu SPR-RSČ v úterý 21. ledna 1997 vyjádřil k tomuto tématu.
To odpoledne, kdy se většina poslanců a asistentů odebrala na manifestaci před palácem, kde se podepisovala česko-německá deklarace, jsem po ujednání zůstal se svým asistentem ve své kanceláři. Celkem jsme tam byli dva poslanci a dva asistenti. Přibližně ve 14.30 minut se bez zaklepání z ničeho nic odemkly dveře, zavřené magnetickou kartou a dovnitř se vecpalo 6-8 lidí a za nimi se tlačili stále další. Jeden byl uniformován, někteří měli odznaky, někteří byli v civilu a bez jakéhokoliv označení.
Vyzvali jsme je k zastavení a sdělení důvodů této razie. Chtěli jsme vidět jejich průkazy, případně povolení k prohlídce. Na tyto naše dotazy nám bylo sděleno, ovšem až po delší době, že žádné povolení nemají a že hledají nějakou osobu. Její jméno nám ovšem sděleno nebylo. Mezitím se do kanceláře dvou poslankyň a dvou poslanců nahrnulo celkem asi 15 osob, z nichž jeden měl videokameru a celý zásah údajně natáčel. Protože se v kanceláři, do které mám přístup, nenacházela žádná osoba, která by snad mohla být hledána, a naopak byly tam dokumenty, na kterých jsem předtím pracoval a jejichž zveřejnění či odcizení by bylo pro nás krajně nepříznivé, postavil jsem se do dveří a trval jsem na tom, aby mi bylo předloženo povolení k prohlídce. Asi 4 nebo 5 mužů mě násilím vtlačilo do místnosti a přitom mě jeden z nich loktem uhodil do spánku a do čelisti. Muž v civilu mě popadl a dosmýkal se mnou ke zdi, kde se mnou hodil. Přitom jsem utrpěl poranění hlavy. Muži potom postupně prohledali všechny místnosti, které si sami otevírali magnetickými kartami. Proti nám čtyřem jich bylo tolik, že jsme ani neměli možnost zkontrolovat, jestli se nezabývají také materiály poslanců, které byly na stolech. Také videokamera nemohla vůbec objektivně zachytit počínání všech zúčastněných policistů a lidí v civilu. Protože magnetická karta, kterou měli policisté, neotevřela dveře do kanceláře poslance Vika, byli jsme jimi požádáni o otevření těchto dveří. Nevím, jak vy, ostatní poslanci, ale já se svojí magnetickou kartou si mohu otevřít pouze jedny dveře, a to ty, které vedou do mé kanceláře. Takže jeden z policistů se vydal pro náhradní klíče. Mezitím jsem požádal, aby byla zjištěna totožnost muže v civilu, který mne tak hrubým způsobem uhodil. Ten mi stále odmítal ukázat svůj průkaz, i když mi tvrdil, že je policista. Teprve na pokyn svého nadřízeného mi zpod svetru ukázal svůj odznak s číslem 0635.
Teprve po celém tomto incidentu nás napadlo položit si otázku, jak je vůbec možné, že policie spadající přímo pod ministra Rumla se svévolně bez vědomí vedení sněmovny pohybuje prakticky nekontrolovatelně ve všech prostorách Poslanecké sněmovny a v prostorách vyhrazených politickým klubům. Děkuji. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Zajícovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Do rozpravy se hlásí pan poslanec Vik. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Dámy a pánové, pane předsedající, tento ctihodný sbor čeká ještě 84 bodů. Mezi nimi jsou zákony, které potřebují občané této země. S použitím jednacího řádu, paragraf 64 odst. 8 - cituji: "Sněmovna může v průběhu schůze hlasováním bez rozpravy přesunout body pořadu nebo sloučit rozpravu ke dvěma nebo více bodům. Může též přerušit projednávání bodu pořadu a další jednání o něm odročit".
Já vás, pane přesedající, žádám, abyste dal o tomto mém návrhu, který si osvojuji, hlasovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Dostálovi. Dámy a pánové, dovolím si vás v tomto okamžiku odhlásit, požádat kolegy a kolegyně, kteří chtějí hlasovat, aby se dostavili do jednací síně. Prosím, abyste se přihlásili svými kartami. Pro ty, kteří přicházejí do sálu rekapituluji, že zazněl procedurální návrh na přerušení a odročení tohoto bodu v souladu s § 54, odst. 8 zák. o jednacím řádu. Dámy a pánové, zahajuji hlasování o tomto návrhu. Kdo je pro jeho přijetí, ať se příslušným způsobem vyjádří v hlasování č. 58 této schůze. Kdo je proti? Tento návrh byl schválen poměrem hlasů 59 pro, 25 proti. Konstatuji tedy, že jsme přerušili a odročili tento bod. V tomto okamžiku děkuji panu ministru Rumlovi, slovo má pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, je to nefér, jestliže se projednává tak důležitý bod, vypomáhat si jakýmsi přerušením, protože buď tu věc vyřešíme teď a nebo se stejně s námi potáhne tak jako tak. Myslím, že jestliže byly některé body zařazeny na program schůze, tak jsou asi důležité. Proč bychom tady to odkládali, že třeba bod 80 je méně důležitý, 84, 90 apod. Já nevidím žádný rozdíl v tom, jestliže se ten bod bude projednávat dnes a nebo za 14 dní. Je to schůze Poslanecké sněmovny, pokud některé body byly na program zařazeny pravděpodobně proto, že jsou důležité, tak proč bychom ty body přehazovali jenom proto, že se to někomu nelíbí. Dovolte mi tedy - omlouvám se za to, že někdy musím některé pasáže dokonce zopakovat s ohledem na určité zpožďovací linky - prostřednictvím pana předsedajícího - prosím poslance o to, aby bez ohledu na politickou příslušnost opustili zažité stereotypy nazírání a pokusili se alespoň jednou v životě naslouchat a zamyslet se nad přednášenými argumenty. Já jsem nikdy nezpochybňoval zákonnost v naší zemi, ani o tom nikdy nebyla řeč. Ale co má dělat člověk, který nikde nemá dovolání, jestliže moc výkonná, zákonodárná i soudní je natolik propojena, že ve své rodné zemi nemá občan nikde zastání a nikde dovolání.
Náš přístup k řešení tohoto problému vychází jen a jen z jediné věci. Leží nám na srdci demokracie a osud demokracie v naší zemi. Nikdo také nekritizoval řadové policisty. Musím ale konstatovat, že já být v pozici řadového policisty, velmi bych se rozmýšlel mnohý rozkaz svých nadřízených splnit, protože naše země je často svědky - náš národ je často svědkem kotrmelců. A vždycky jsou obětování ti řadoví. Podívejme se třeba na nedávné události listopadu 1989. Byl potrestán Štrougal, byl potrestán Jakeš, byli voláni k odpovědnosti pohlaváři komunistické diktatury? Nebyli. Nakonec byli obětováni různí praporčíci, podpraporčíci, poručíci apod. Je velmi neblahé sloužit nevděčným. To jenom pro rekapitulaci tohoto problému. Dokonce zazněla taková slova, že by se snad měla zakázat republikánská strana. Demokracie v České republice je pravděpodobně velmi slabá, když potřebuje tolik berliček, když musí vždycky někdo z vlády vystoupit s tím nebo podat návrh na zákaz nějaké politické strany. Demokracie nepotřebuje žádné berličky, žádné pomocníky. Jediným určujícím prvkem v demokracii, která politická strana má nebo nemá být na politické scéně, jsou sami občané - voliči. Ti ať ve volbách rozhodnou a rozhodně není zapotřebí, aby se někdo ujímal péče o demokracii tím, že bude předkládat návrhy na zákaz nějaké politické strany. Tím se stejně situace nevyřeší. Já se neobávám toho, že by to ohrozilo pozice republikánů, kteří mají své místo v naší zemi jisté, ale svědčí to o tom, že sami zástupci vládnoucí garnitury si nejsou jisti sami sebou. Svědčí to o jejich strachu. Ale upozorňuji - bylo to tady řečeno už několikrát - kdo s čím zachází, tím také schází a veškeré pokusy současné vládní koalice o omezení demokracie se mohou, třeba ani ne naším přičiněním, obrátit proti nim.
Dámy a pánové, z úst ministra vnitra zazněla taková snůška polopravd a dokázal ve svém projevu takovou neznalost zákonů, které by měl mít každý policista do slova a do písmene v krvi, že je mou povinností, abych se věnoval právě těm zákonným nebo nezákonným aspektům zásahu policie.
Dámy a pánové, celé se to vlastně točí - když odhlédneme od jiných aspektů - kolem výkonu prohlídek, vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků. V současné době upravuje celý soubor těchto opatření zákon č. 141 z roku 1961 Sb., o trestním řízení ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně se jedná o oddíl čtvrtý nazvaný Domovní a osobní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, vstup do obydlí, jiných prostor a pozemků. V § 82 se pod názvem domovní a osobní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků ve čtyřech odstavcích podrobně uvádí, kdy může dojít z moci úřední k prohlídce bytu, případně jiné prostory sloužící k bydlení nebo k prohlídce prostor, které k nim náležejí, označené jako obydlí a dále prostor, které k bydlení neslouží, tedy jiných prostor, a pozemků, které nejsou veřejně přístupné a následně se jedná o osobní prohlídku osoby, důvodně podezřelé z trestné činnosti. Otázka osobní prohlídky není předmětem zájmu a v této souvislosti příliš důležitá, byť jsme se tady hned na začátku dotkli toho pomýlení jednotlivých paragrafů. V § 83 se pak podrobně rozvádí otázka příkazu k domovní prohlídce. V následujícím § 83, písm. a), který se týká konkrétně příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, které nejsou veřejně přístupné - tento si ocitujeme pro jasnost a přesnost: Odstavec 1. Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemků je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.
Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.
Odst. 2: Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.
Odst. 3: Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku jiných prostor nebo pozemku jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu předem dosáhnout nelze a věc nesnese odkladu. O tomto úkolu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedeném v odstavci 1 oprávněn.
Po vynechání § 83 písm. b), který se týká výhradně osobní prohlídky, je nutné se dále zaměřit na § 83 písm. c) - vstup do obydlí, jiných prostor a na pozemek. Zde se zcela přesně uvádí: Odst. 1: Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odklad a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.
Odst. 2: Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby se tam zdržující.
Odst. 3: Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého zabezpečení nebo předvedení osoby. Pro zcela přesné a jasné vymezení těchto kroků je ovšem třeba zcela vyčerpávajícím způsobem ocitovat následující § 84, 85, 85 a) trestního řádu.
§ 84 citovaného zákona pod názvem Předchozí výslech zní: Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. A na to upozorňuji a znovu zdůrazňuji - zde to nebylo provedeno. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.
§ 85 citovaného zákona pod názvem Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků zní následovně:
1. Orgán vykonávající domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor je povinen umožnit osobě, u níž se takový výkon koná, nebo některému dospělému členu její domácnosti nebo v případě prohlídky jiných prostor též jejímu zaměstnanci, účast při prohlídce. O právu účasti při prohlídce je povinen tyto osoby poučit. Také nebylo provedeno.
2. K úkonu domovní a osobní prohlídky je třeba přibrat osobu, která není ve věci zúčastněna. Orgán vykonávající prohlídku prokáže své oprávnění.
3. V protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, případně označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v § 79 odst. 5.
4. Osobě, u které byla prohlídka vykonána, vydá orgán, který takový úkon vykonat, ihned a není-li to možné, nejdéle do 24 hodin poté, písemné potvrzení o výsledku úkonu, jakož i převzetí věcí, které byly při tom vydány nebo odňaty, nebo opis protokolu.
To je jenom konstatování všech paragrafů, které byly soustavně z politických důvodů porušovány.
5. Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odst. 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odst. 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.
§ 85 a) citovaného zákona zní:
Odst. 1: Osoba, u níž má být provedena domovní prohlídka, prohlídka jiných prostor a pozemků, osobní prohlídka nebo vstup do obydlí, je povinna tyto úkony strpět.
Odst. 2: Neumožní-li osoba, vůči níž směřuje úkon uvedený v odst. 1, provedení takovéhoto úkonu, jsou orgány provádějící úkon oprávněny po předchozí výzvě - znovu zdůrazňuji: po předchozí výzvě - překonat odpor takové osoby. O tom učiní záznam do protokolu.
Citace všech těchto ustanovení jednotlivých paragrafů zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, je nevyhnutné a pro vymezení všech pojmů alternativ, které tento zákon připouštějí. Teprve nyní je možné přistoupit na vynechávání těch částí, které se týkají např. zadržení věci, osobní prohlídky, které nejsou aktuální pro další zjišťování postupu orgánů činných v trestním řízení v našem konkrétním případě.
V prvé řadě je nutné se zastavit u ustanovení Ústavy České republiky a Listiny základní práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy České republiky. V hlavě 22 označené Lidská práva a základní svobody, článek 12 je ustanovení, které chrání nedotknutelnost obydlí, i když převažuje stanovisko, že za obydlí se myslí byt, případně prostory k bydlení určené, je zřejmé z výkladu trestního řádu, že na roveň bytu je postaven prostor, který sice k bydlení neslouží, je však veřejně nepřístupný a je ve vlastnictví nebo výhradním užívání osoby. Tedy i toto ustanovení se dotýká obydlí i jiných prostor a pozemků.
I v případě, že názor, který se přísně drží stanoviska, že za obydlí se považuje výhradně pouze byt a k němu přináležející prostory, je možno připustit, že ostatní prostory, které nejsou veřejně přístupné, mají prakticky tentýž ochranný aspekt jako obydlí, což konvenuje s ochranou soukromého vlastnictví. Z tohoto výkladu pak přímo vyplývá, že Listina práv a svobod speciálním způsobem ochraňuje tyto prostory.
Odst. 2 článku 12 pak přesně říká, že domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky přitom stanoví zákon.
Zcela přesně se dotýká ustanovení o jiných prostorách následující odstavec 3, kde se doslova říká: Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane předsedo, promiňte, já bych vás chtěl požádat o jednu informaci. Já jsem vám udělil slovo v souladu s § 67 zákona jako předsedovi poslaneckého klubu, když jste o ně požádal. Nicméně i na vaše vystoupení se vztahuje ustanovení § 59 odst. 4, který mluví o tom, že kterýkoliv předsedající je povinen - nemluví-li poslanec k věci - ho na to upozornit.
Já jsem povinen vás v tomto okamžiku upozornit, že již mnoho minut hovoříte k věci, která byla přerušena, a ten bod byl rozhodnutím sněmovny odročen. Já bych vás chtěl požádat, abyste zvážil své další vystoupení, protože jsem vyzýván kolegy poslanci, abych vás na to upozornil opakovaně.
Poslanec Miroslav Sládek: Vážený pane předsedající, já se naopak odvolávám na právo předsedy poslaneckého klubu vystoupit kdykoliv. Těžko v této době, kdy vlastně byl ukončen jeden bod a nebyl zahájen další bod, mě může předsedající schůze kontrolovat, zda hovořím nebo nehovořím k věci, protože další bod nebyl otevřen, takže v tomto mezidobí, mezi ukončeným bodem a dosud nezahájeným dalším bodem, pane předsedající, já se nemohu odchýlit od daného tématu a odvolávám se na právo předsedy poslaneckého klubu vystoupit kdykoliv a prosím vás o jediné, abyste mě už dále nerušil.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Právo předsedy poslaneckého klubu bylo respektováno a já jsem vám udělil v souladu s § 67 slovo. Nemáte však podle mého názoru pravdu v tom, že můžete mluvit jakkoliv dlouho k čemukoliv, pokud nebyl zahájen další bod, protože mluvíte evidentně k věci, kterou sněmovna svým rozhodnutím a svým usnesením, svým hlasováním odročila, když přerušila projednávání bodu 4.
Já vás upozorňuji na to, že se odchylujete od věci. Výklad jednacího řádu nesouhlasí s vaší tendencí ho interpretovat tak jak máte v úmyslu.