Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Filipovi. Uděluji slovo panu poslanci Matulkovi, připraví se pan poslanec Ondřej Huml.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, jednak souhlasím se svým předřečníkem, že skutečně projednávání Česko-německé deklarace nepatří do působnosti Poslanecké sněmovny Parlamentu, ani podle Ústavy ani podle jednacího řádu, nicméně je na vážkách, jak dopadne hlasování o zmíněném pozměňovacím návrhu kolegy Filipa. Jestliže se bude česko-německá deklarace projednávat v této Poslanecké sněmovně, bude to nepochybně pro Českou republiku významný historický okamžik. Já se domnívám, že vůbec 8. schůze Poslanecké sněmovny má několik významných částí a chtěl bych se zmínit o tom, že bohužel - asi to vnímáme všichni - se stalo docela nehezkou tradicí, jak je prezentováno jednání Poslanecké sněmovny ve sdělovacích prostředcích. Zejména se mi jedná o přímé televizní přenosy. Vidíme dobře, že ty se týkají především, když použiji zdvořilého výrazu, toho nejméně typického bodu programu jednání schůze, který nepříliš charakterizuje jednání Poslanecké sněmovny. A netýkají se přímé televizní přenosy daleko podstatnějších částí jednání, např. jednání o státním rozpočtu apod.
Mám proto návrh, abychom se usnesli, že požádáme Českou televizi, televizi Nova či televizi Prima a zároveň Český rozhlas, aby se pokusily zajistit přímý televizní a rozhlasový přenos z podstatných a nejvýznamnějších částí 8. schůze Poslanecké sněmovny, zejména z jednání o česko-německé deklaraci.
Pane předsedo, já tento návrh vznáším jako podmiňující pro případ, že by nebyl přijat návrh. kolegy Filipa na vyřazení česko-německé deklarace z programu této schůze. Pak bych na svém návrhu totiž netrval. Pokud by se o mém návrhu hlasovalo, pak navrhuji zařadit usnesení Poslanecké sněmovny na toto téma hned za slib poslance. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Čili za bod 1 jako bod 2. Ano. Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Ondřej Huml a připraví se paní poslankyně Rujbrová.
Poslanec Ondřej Huml: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, po dohodě s předkladatelem dávám návrh, aby bod 5, tj. druhé čtení vládního návrhu zákona o odpadech, byl přeřazen za bod 21. Důvodem je to, že se ukázaly jisté drobné disharmonie mezi názorem, který vznikl na půdě příslušného výboru a názorem předkladatele, a protože nám zároveň záleží na tom, aby tato norma byla přijata pokud možno v podobě, s kterou budou souhlasit obě strany, je potřeba získat ještě trochu času na případné jednání. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo paní poslankyni Rujbrové. Připraví se pan poslanec Jiří Novák.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v průběhu uplynulých 6 měsíců jsem obdržela celkem tři odpovědi pana ministra Kočárníka na moji interpelaci ve věci tzv. sponzorských darů ODS. Tyto odpovědi byly obsahově shodné, a přestože v posledních dvou případech sněmovna vyjádřila svojí většinovou vůlí nesouhlas s odpověďmi pana ministra, byly bez bližšího právního zdůvodnění odmítavé. Vzhledem k tomu, že neočekávám, že by pan ministr i v případě dalšího obdobného hlasování svůj názor změnil či alespoň lépe odůvodnil, navrhuji, aby do bodu programu, a to před bod 81, bylo zařazeno usnesení Poslanecké sněmovny k tzv. sponzorským darům ODS. Podle tohoto usnesení bych byla ráda, kdyby sněmovna uložila vládě vyzvat ODS, aby částku 7 miliónů korun, která představuje bezdůvodné obohacení v případech, kdy dárce těchto darů nebyl zjištěn, vydala českému státu a v případě, že by tak neučinila, aby tato částka byla vymáhána soudné. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Rujbrové. O slovo se nyní přihlásil pan poslanec Jiří Novák a připraví se paní poslankyně Hana Marvanová.
Poslanec Jiří Novák: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, 14. bodem navrženého programu 8. schůze Poslanecké sněmovny je návrh poslankyně Petry Buzkové a dalších na vydání zákona o veřejném ochránci práv, sněmovní tisk 25 v druhém čtení. Před chvílí byla konstatována omluva pana poslance Dušana Kulky, který je zpravodajem k tomuto tisku a který bude v tomto týdnu nemocen. Dovolím si proto se souhlasem předkladatelů navrhnout přeřazení tohoto bodu za bod 43 návrhu schůze jako nový bod 44. Předpokládám, že bod 44 bude projednáván v příštím týdnu a že pan poslanec Kulka se bude moci zúčastnit projednávání tohoto bodu. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Ano. Děkuji vám, pane poslanče. Nyní jsem měl v pořadí napsaného pana ministra Dlouhého, který mně mezitím ukázněně odevzdal i písemnou přihlášku. Prosím, pane ministře. Připraví se paní poslankyně Hana Marvanová. Omlouvám se paní poslankyni Marvanové.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jako předkladatel vládního návrhu zákona o státním podniku, který máme ve třetím čtení v rámci pokračování přerušeného jednání a který máme v návrhu pořadu pod bodem 21, si vás dovoluji požádat, aby byl tento bod přeložen až do řádného třetího čtení a pro formu navrhuji, aby byl zařazen za bod 50. Odůvodňuji tuto svoji žádost tím, že ještě se některými drobnými aspekty tohoto zákona bude zabývat na svém zasedání zítra vláda. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Nyní uděluji slovo paní poslankyni Marvanové. Připraví se pan poslanec Wagner.
Poslankyně Hana Marvanová: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, ráda bych navrhla vypuštění dvou bodů programu naší schůze, a to bodu 8 a bodu 47. Oba se týkají druhého a třetího čtení vládního návrhu zákona o nadacích. Zdůvodnění tohoto mého návrhu je toto. Tento návrh byl projednán v rozpočtovém výboru, v kulturním výboru a v ústavně právním výboru. Přesto i po tomto projednání ještě v tomto návrhu zákona zůstaly určité věcné problémy. Domnívám se, že by bylo dobré ponechat si ještě určitý časový prostor na jejich vyřešení případně i v těchto výborech, a proto navrhuji vypuštění těchto bodů s tím, že tento vládní návrh zákona by byl projednán na příští schůzi.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji paní poslankyni Marvanové. Uděluji slovo panu poslanci Wagnerovi. Připraví se pan poslanec Holáň.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, navrhuji, aby bod 22. byl vypuštěn z pořadu jednání, neboť Poslanecká sněmovna na dvou předchozích schůzích přijala stanovisko rozpočtového výboru, že bude možné o této věci jednat až budou předloženy podklady ze Statistického úřadu. Zdá se, že pro příští schůzi by podklady mohly být k dispozici. Mimoto navrhuji, aby se o bodu 22 hlasovalo takto. Aby bylo doporučeno organizačnímu výboru, aby zařadil bod 22 na některou z příštích schůzí sněmovny tak, aby to bylo společně s připravovaným vládním návrhem zákona na stejné téma.
Pak mám návrh, aby bod 75. a 76. - připomínám, že jsem nenašel oporu v zákonu o jednacím řádu, ale domnívám se, že pro úspornost jednání je možné se na tom dohodnout - což jsou zprávy vlády o plnění státního rozpočtu za 2. a 3. čtvrtletí minulého roku, byly projednány tak, že budou pronesena úvodní slova společně, rozprava bude společně a samostatně bude pouze hlasování ke každému textu zvlášť včetně pozměňovacích návrhů. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Wagnerovi. Uděluji slovo panu poslanci Holáňovi. Připraví se pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Vilém Holáň: Pane předsedo, dámy a pánové, navrhuji rozšíření pořadu schůze o nový bod vládní návrh, kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu dohoda o volném obchodu mezi Českou republikou a Litevskou republikou, sněmovní tisk 87, druhé čtení.
Zdůvodňuji svůj návrh takto. Sněmovní tisk byl projednán Poslaneckou sněmovnou v prvním čtení 12. 12. Postoupen do čtení druhého a přikázán k projednání zahraničnímu výboru. Zahraniční výbor projednal tisk 87 dne 15. ledna. 60denní lhůta určená k projednání ve výborech uplyne 10. 2., tedy za 6 dní, a proto projednávání tohoto sněmovního tisku nemohlo být původně zařazeno do návrhu této schůze. Nicméně na této schůzi budou projednávány podobné dohody s Lotyšskou republikou a Estonskou republikou a ze zahraničně politických i obsahových důvodů by bylo dobré projednat tyto tři návrhy současně. Navrhuji, aby tento bod byl zařazen do stejného bloku, tedy po bodu 39. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Za bod 39. Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan poslanec Jan Vik a připraví se pan poslanec Rudolf Šmucr.
Poslanec Jan Vik: Pane předsedo, dámy a pánové. Dovoluji si jménem poslaneckého klubu Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa navrhnout vypustit bod č. 85 programu schůze, což je Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Pavla Maixnera.
Dále si dovoluji navrhnout vypustit z programu schůze bod 86 s názvem Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vysloveni souhlasu k trestnímu stíhání poslance Josefa Krejsy.
Dále si dovoluji navrhnout vypustit z programu schůze bod č. 87, což je Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Jana Vika.
A dále si dovoluji navrhnout vypustit bod č. 88 Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Rudolfa Šmucra.
V případě, že nebudou tyto návrhy poslaneckého klubu SPR-RSČ přijaty, je vidět, že se jedná o nesmírně důležité body. Já si dovoluji jménem poslaneckého klubu SPR-RSČ navrhnout zařadit původní bod č. 85 s názvem Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Pavla Maixnera jako bod 2., dále navrhuji zařadit původní bod 86 s názvem Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Josefa Krejsy jako bod 3., dále si dovoluji navrhnout zařadit původní bod č. 87 s názvem Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Jana Vika jako bod 4. a jako poslední si dovoluji navrhnout zařadit původní bod 88 s názvem Návrh mandátového a imunitního výboru k žádosti o vyslovení souhlasu k trestnímu stíhání poslance Rudolfa Šmucra jako bod 5.
Dovolím si kratičké odůvodnění. Jsou to jistě veledůležité body. Pomalu dnes není na politické scéně nic důležitějšího, než zbavit republikánské poslance poslanecké imunity, trestně je stíhat za cokoli a tímto je omezovat v jejich činnosti nebo je prostřednictvím represivních orgánů odstranit snad i do vazby či do vězení.
Má-li to být součást polistopadové hry, tak prosím. Ale je třeba to projednávat v důstojnějším pořadí a ne na konci schůze, protože se již několikrát stalo, že na tyto, zejména pro koaliční poslance veledůležité a stěžejní body, prosté nepřišla řada. Náš návrh tedy směřuje k jednoznačnému řešení této záležitosti.
Jak jsem již řekl v úvodu schůze, rozhodně odmítáme vydírání typu: Budete-li hodní, atd. Pak se na ty body nedostane a bude to odsunuto zase na jindy.
Další můj návrh směřuje k tomu, aby také další, jistě zásadní, bod č. 89 Odvolání poslance Miroslava Sládka proti rozhodnutí atd. dostal místo, které si zaslouží, tzn. být zařazen jako bod 6. Má-li být opoziční poslanec za vyjádření na schůzi sněmovny zbaven poslaneckého platu, ať se to neodkládá. Dali-li jste si vy, poslanci koalice a části vstřícné opozice, za cíl zbavit postupně či najednou všechny republikány imunity, je jen logické, aby poslanci republikánské strany byli také okrádáni o plat ve jménu demokracie, pravdy a lásky. Faktem je, že odebráním platu poslanci Sládkovi naplníte vrchovatě heslo ministra Rašína: Služba národu se neplatí.
Jako poslední si dovoluji navrhnout zařadit další dva nové body. Jako první je to nový bod č. 7 s názvem informace předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloše Zemana o materiálech předaných Stálé komisi Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti BIS.
Myslím si, že projednávání této věci by mohlo mít dvě varianty, o kterých bychom se potom mohli rozhodnout, tzn. buď veřejné zasedání sněmovny, nebo uzavřené jednání.
Dále navrhuji zařadit bod 8 s názvem Zpráva předsedy Stálé komise pro kontrolu BIS o stavu projednávání materiálů předaných předsedou poslaneckého klubu ČSSD Stanislavem Grossem a předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Milošem Zemanem.
Dovolil bych si kratičké odůvodnění. Samozřejmě i toto projednávání může být buď veřejné, nebo neveřejné. Myslím si, že s předsedou sněmovny panem Milošem Zemanem je možné nesouhlasit ve stovkách věcí, ale to, jakým směrem a jakým způsobem byla aféra s Bezpečnostní informační službou zavedena a doslova zprovozena ze světa, je nepřípustné. Usnesení kontrolního orgánu pro kontrolu činnosti BIS považuji za nedostatečné, nic neříkající a chtěl bych v této souvislosti říci, že zástupce republikánské strany v kontrolním orgánu pro kontrolu BIS pro toto usnesení nehlasoval. Myslíme si, že slova předsedy Poslanecké sněmovny Zemana jsou natolik závažná, že je třeba, aby věc projednala celá Poslanecká sněmovna. Podle našeho názoru se to nemůže odbýt tím, že někteří koaliční poslanci celou aféru zesměšňují a bagatelizují. Záležitost má bezesporu, podle našeho názoru a podle našich zjištění, reálný podklad a je třeba záležitost řešit.
Jsem toho názoru, že předseda sněmovny Zeman by měl mít možnost seznámit s obsahem těch materiálů celou Poslaneckou sněmovnu. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Vikovi. Uděluji slovo v pořadí přihlášených panu poslanci Grossovi s tím, že se připraví pan poslanec Sládek. Ale prosím pana poslance Grosse o maličké poshovění. Kolegyně a kolegové, pokud proti tomu nebudete nic namítat, chtěl bych požádat ověřovatele, aby seznam vylosovaných interpelací, tak jak jsme to dělali už na minulých dvou plenárních zasedáních, nechali rozdat na lavice. Domnívám se, že nám to ušetří čas předčítáním patrně vysokého počtu interpelací.
Má někdo zásadní námitky proti tomuto mému procedurálnímu návrhu? Jelikož tomu tak není, prosím ověřovatele, aby pokračovali ve své užitečné práci a uděluji slovo panu poslanci Grossovi.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si předložit návrh na zařazení nového bodu na 8. schůzi Poslanecké sněmovny. Jedná se víceméně o technický bod, který by byl novým bodem č. 51 a bod by zněl Návrh na změny ve složení výborů Poslanecké sněmovny.
My jsme tento návrh prodiskutovávali s předsedou volební komise, ráno jsme o tom i informoval na poradě předsedy sněmovny a místopředsedů sněmovny s předsedy poslaneckých klubů. Je tento návrh procedurálně čistší, než kdybychom to, co chceme projednat, prosazovali v rámci bodu 2, čili je to vesměs identický bod, ale kvůli 24hodinové lhůtě a kvůli tomu, abychom zbytečně nekomplikovali klubu KDU-ČSL projednání věcí, které chtějí, tak navrhujeme tento, možná trochu nezvyklý postup.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Grossovi a mám zde už poslední písemnou přihlášku pana poslance Miroslava Sládka, kterému uděluji slov.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo, dámy a pánové, nejprve navrhuji vyřadit z programu této schůze bod č. 81, který se nazývá Návrh usnesení Poslanecké sněmovny k ústním interpelacím. Je to pokračování přerušeného jednání.
Hovořili jsme zde o této problematice již mnohokrát. Celý tento problém vznikl nad původními dohady o tom, co je specifikovaná nebo nespecifikovaná interpelace.
Upozorňuji na to, že např. ve Francii ministři, kteří jsou mnohem častěji interpelováni, nikdy dopředu neznají téma interpelace. Upozorňuji na to - kvůli tomu, kdyby se zde našel znovu nějaký kazatel o demokracii nebo o tom, jakým způsobem se postupuje v demokratických parlamentech a v demokratických zemích - že Francie, náš dávný spojenec, má institut interpelací zaveden. Je to institut, který je uplatňován častěji než v naší zemi a francouzští ministři nebo ministři francouzské vlády neznají dopředu téma interpelací. (Předsedající: Prosím o klid.)
Ptám se: nebylo odmítnutí interpelací, např. těch nespecifikovaných, důkazem slabosti vlády České republiky a její neznalosti jednotlivých témat, příp. resortů, kterými by se měli zabývat? Ve srovnání s ministry francouzské vlády je to zcela jednoznačné. Předpokládám, že jestliže ministr francouzské vlády je schopen zodpovědět nespecifikovanou interpelaci, ovládá svůj resort, je schopen reagovat okamžitě a nepotřebuje k tomu štáb asistentů, kteří by mu připravovali 14 dní nebo měsíc předem odpověď na interpelaci.
Dámy a pánové, koneckonců původci toho návrhu jsou známi, je to velmi zajímavé spojení: pan poslanec Exner a pan poslanec Vlach. Velmi zajímavé spojení zvláště v době, kdy noviny jsou plné údajně zaručených informací o tom, že komunističtí poslanci a republikánští poslanci připravují společná vystoupení, společné demonstrace apod. Jen upozorňuji na velmi zajímavou dvojici autorů tohoto návrhu. To sepětí je tady zcela jednoznačné. Jedná se o omezení práva poslance. Koneckonců když už mohou být republikánští poslanci biti ve své kanceláři, proč by se jim nevzala také možnost hovořit?
Dámy a pánové, takové omezení je v rozporu s ústavou. Jediná právně čistá věc by byla změna nebo novelizace jednacího řádu. Koneckonců když se současná vláda tolik bojí pouhého slova, je přece vždycky možné jakoukoli svobodu slova zrušit. Myslím, že současná vládní koalice doprovázená některými sociálními demokraty má na to dostatečnou moc a jistě je v pokušení to udělat. Nevidíme tedy jediný solidní důvod k tomu, aby se jakkoli omezovaly interpelace. Vždyť si můžeme vzpomenout na to, že např. poslanec za vládní koalici pan Tollner interpeloval svého kamaráda ze strany, čímž vyloženě znevážili - jak on svým dotazem, tak zmíněný ministr svojí odpovědí - institut interpelací. Můžeme si také vzpomenout na neuvěřitelný proslov ministra školství Pilipa, který nehovořil naprosto k věci a znovu opakuji, uváděl adresy, číslo popisné, číslo orientační a jiné údaje, které neměly s interpelací nebo s dotazem poslance vůbec nic společného.
Přijetím toho usnesení k interpelacím by došlo k porušení zákona, k omezení zákonných práv poslance a samozřejmě k porušení ústavy. Nehledě k tomu, že to usnesení není tak dobře zpracováno, aby se zase nemohlo stát, že třeba ministr obrany vystoupí s tím, že není proti usnesení, ale že se mu nelíbila formulace, jak už se to samozřejmě zde ve sněmovně stalo. Bylo by tedy zapotřebí nejprve důkladně propracovat jak věcně, tak formálně to usnesení a bylo by samozřejmě zapotřebí se věnovat i vyloženě gramatickým otázkám. Je to přece zásah do jednacího řádu, o jeho novelizaci se uvažuje, jednacího řádu, který bude připravován pro bratrský Senát, ať už si místopředseda sněmovny hovoří, o čem chce, že my nebudeme schvalovat jednací řád pro Senát apod.
Jelikož nás o této schůzi pravděpodobně čekají dlouhá jednání a dá se očekávat i časté prodlužování jednací doby, dá se očekávat i hlasování po 19. hodině atd., zvlášť vzhledem k tomu, jak závažné body jsou zařazeny na program této schůze, tak jsem si vybral z jednacího řádu jednu jedinou větu, abych dokázal, jak nekvalitně je jednací řád zpracován a že rozhodně tak nekvalitní výtvor lze tak nekvalitním návrhem usnesení ještě úplně zničit.
Příklad. Hovořil jsem o té dlouhé schůzi, dá se to čekat. Věta z jednacího řádu: "Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim a o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas parlamentu a o změně této doby pro hlasování lze zahájit nejpozději do 19. hodiny." Věta, o které tady už byla mnohokrát řeč, přitom zdánlivě na první pohled naprosto v pořádku, ale přesto by měla znít, aby to bylo v češtině a abychom mohli z jednacího řádu vůbec vycházet, naprosto jinak.
Všichni jistě víte, že v této větě "hlasování" je podmět. "Lze zahájit" je přísudek. Slova "o návrzích" jsou přívlastek neshodný k podmětu právě tak, jako slovo "zákonů" je přívlastek neshodný ke spojení "o návrzích". K podmětu "hlasování" se jako přívlastek neshodný váže slovo "smlouvách", jako přívlastek neshodný "o změně".
(Neklid v sále.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím Poslaneckou sněmovnu o klid.
Poslanec Miroslav Sládek: Já jsem také toho názoru, že nelze tuto stránku věci vůbec podceňovat. Jestliže se máme řídit zákony, musejí ty zákony být i gramaticky správně. Spojení "o pozměňovacích" je přívlastek shodný, slovo "návrzích" je přívlastek neshodný vážící se ke spojení "o pozměňovacích". Právě tak spojení "k nim" je přívlastek neshodný vážící se ke slovu "návrzích".
Takto bych samozřejmě mohl pokračovat až k posledním slovům věty "nejpozději do 19. hodiny", kdy "nejpozději" je příslovečné určení míry a "do 19. hodiny" je příslovečné určení času. Já jsem zde byl zezadu opravován některým členem vlády - nebudu ho jmenovat, protože bych mu musel doporučit, aby si znovu zopakoval základní devítiletou školu blahé paměti, případně gymnázium nebo střední všeobecně vzdělávací školu, protože je nutné rozlišovat (a literáti mi jistě dají za pravdu) i mezi příslovečným určením míry a příslovečným určením času atd.
Dámy a pánové, zde si můžeme všimnout několika takových klíčových bodů. Za prvé je to spojka "a". V této souvislosti je její použití naprosto nevhodné. Vzhledem ke spojce "a" po slově "parlamentu", to je připojení posledního souřadně spojeného větného členu, rozvitého přívlastku neshodného, by na tomto místě, tzn. po slově "jim" měla být čárka.
Spojkou "a" se připojuje obvykle až poslední větný člen, výjimku ovšem tvoří výrazy s emociálním nábojem využívané v uměleckém textu pro dosažení emociálního záměru autora ke zvýšení působivosti beletristického textu apod., což samozřejmě není případ této rozebírané pasáže textu zákona.
Dalším takovým krizovým místem je slovo "této", které zde plní funkci přívlastku shodného. Proč? Má se to vztahovat k jaké části věty nebo ke kterému slovu? 1 tak, pokud nepostřehneme nějaké spojení, je to velmi neobratné vyjádření.
Dalším takovým místem je čárka. V místě této doby pro hlasování, lze zahájit nejpozději atd. Zde nemá čárka z gramatického hlediska co pohledávat, nejedná se ani o souvětí, ani neodděluje vložený volný přívlastek, přístavek apod.
Dámy a pánové, já jsem velmi rád, že ti, kteří nejsou schopni používat mateřský jazyk, zde nejsou, případně jednání nevěnují vůbec žádnou pozornost. Je to jenom důkaz nekulturnosti a nedostatku vzdělání. Jestliže bychom tedy tuto větu přeložili do češtiny, měla by znít: Hlasování o návrzích zákonů, o pozměňovacích návrzích k nim, o mezinárodních smlouvách vyžadujících souhlas Parlamentu a o změně doby pro hlasování lze zahájit nejpozději do 19. hodiny.
Dámy a pánové, jestliže je text gramaticky nesprávný, lze do něho vkládat obsahově jakýkoli nesmysl nebo matoucí úmysl těch, kteří mají jediný zájem: totálně zmrzačit právní řád. Musíme totiž s ohledem na to, že u nás je právo kodexu, kodexové právo, vycházet z toho, že naše zákony musejí být jak formálně, tak věcně v naprostém pořádku. V anglosaském světě bychom se nemuseli gramatice třeba tolik věnovat - také je tam jednodušší - a to z toho důvodu, že je tam právo zvykové, takže se vychází spíš z povahy věci než z formy. U nás je nezbytně nutné formu dodržet. To by bylo tedy vše k vyřazení bodu 81 z programu schůze.
Dámy a pánové, dále navrhuji vyřadit bod č. 57, jehož přesné znění je: česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji - sněmovní tisk č. 129. Děkuji.
Dámy a pánové, jsem si vědom toho, že tento návrh zde již zazněl a jsem si vědom i těch možných souvislostí potom ve sdělovacích prostředcích. Přesto je mojí povinností znovu předložit tento návrh na stažení bodu č. 57 z programu naší schůze. Vede nás k tomu naprosto zamítavý postoj k textu česko-německé deklarace. Když si třeba vezmeme jenom jeden takový charakteristický rys - údajnou vyváženost česko-německé deklarace. O ní se zde často hovořilo, přitom zřetelně vyplývá z textu česko-německé deklarace, který především hodnotí vývoj česko-německého soužití ve 20. století, že je to deklarace naprosto nevyvážená. V bodu 2, kterým se hodnocení minulosti začíná, Německo jednoznačně doznává svou historickou vinu jako odpovědnost za vývoj, jenž vedl k mnichovskému diktátu velmocí a lituje utrpení a křivd, které byly způsobeny českému lidu nacionálně socialistickými zločiny Němců. Německo zároveň přiznává, že jeho násilí vůči českému lidu přispělo k poválečnému útěku, vyhánění a nucenému vysídlení Němců z Československa.
Bylo by proto vhodné, aby Česká republika jako jeden z nástupnických států Československé republiky na Německu požadovala doplacení příslušného podílu válečných reparací, jež Německo začalo Československu jako členu protiválečné koalice po druhé světové válce sice splácet, ale toto splácení bylo po roce 1948 přerušeno. Totéž se týká oprávněného nároku České republiky na plnění Pařížských dohod v případě individuálního odškodnění českých obětí nacismu.
Přihlášení Spolkové republiky Německo ke svým uznaným mezinárodně politickým závazkům by tak poskytlo nezbytný výchozí důkaz německé věrohodnosti z hlediska možných trvale přátelských styků s Českou republikou do budoucna. Německá žádost o stálé členství v Radě bezpečnosti by si teprve poté zasloužila jakoukoliv českou pozornost, natož podporu.
Potřebná jsou i důvěryhodná diskusní fóra, jež nepřipouští neblahé vazby na evropsky destruktivní politiku sudetoněmeckých spolků. V této souvislosti bych rád se zmínil o vůbec projednávání této deklarace sněmovnou. Vzhledem k povaze materiálů bylo zde řečeno - je nutné to projednání odmítnout. Musíme si totiž uvědomit, jakmile sněmovna bude projednávat tento text, jaksi legalizuje úsilí Senátu - naprosto zbytečného, drahého, neschopného útočiště pro vysloužilé politiky - k tomu, aby se také tímto textem zabývali. My jim to vlastně jaksi posvětíme, schválíme. Tady tomu musíme předejít už tím, že sněmovna jakékoliv projednávání tohoto bodu odmítne.
V této souvislosti je takovým zářným příkladem chtivosti Senátu po projednávání česko-německé deklarace, aby si tak dodali na důležitosti, kterou stejně nikdy nezískají, předseda Senátu Petr Pithart. Připomínám - společný kandidát lidovců a bohužel i sociální demokracie. Ten si představuje česko-německou budoucnost trochu jinak. Jak se lze dočíst v jeho vystoupeních, je bývalý český premiér skálopevně přesvědčen o tom, že po přijetí deklarace se budou muset hledat nové styčné body pro setkání a rozhovory se sudetskými Němci. Říká doslova: "Zde bych určitou možnost pro Senát viděl." Lze proto důvodně předpokládat, že např. syn esesáckého hostinského z Velké Hleďsebe, bavorský bankéř a předseda Sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Neubauer může být se svými tvrdošíjně věrnými soukmenovci přijat předsedou Senátu.
Takový krok by plné odpovídal podpisu Petra Pitharta pod výzvou "Smíření 95", které přece požaduje urychlené jednání české vlády s landsmanšaftem. Dámy a pánové, ten svůj podpis předseda Senátu se snažil jaksi zlehčit. Několikrát se snažil předstírat občanům, že to nemyslel vážně, že to nebylo tak vážně myšleno apod.
Politicky pochybná pružnost vyjednávače Pitharta, jež se projevila při jednání o státoprávních změnách se slovenskými politiky v době kdy byl předsedou české vlády, by tak získala nové pole působnosti. Přitom konce aktivit Petra Pitharta jsou mnohdy v nedohlednu.
Dámy a pánové, všichni víme, jak vyjednávání Petra Pitharta v čele české vlády se stalo osudným pro Československou republiku. Je varující, že další jednání Petra Pitharta ve funkci předsedy Senátu by se mohlo stát tragicky osudným pro Českou republiku. Dámy a pánové, je zajímavé, že mnohé výroky, mnohý postup předsedy Senátu Petra Pitharta se velmi shodují s propagandou bývalých českých Němců nebo sudetských Němců, zaměřenou proti naší státnosti. Přitom sám Petr Pithart poté kdy přispěje k tragickému konci některé svěřené entity, spoléhá na velmi krátkou paměť občanů. Není to tak dávno co prohlásil, že téměř nikomu nedošla souvislost mezi rozpadem Československa a následným stupňováním požadavků sudetoněmeckého landsmanšaftu. Něco takového může prohlásit jenom člověk, kterému buď neslouží jeho vlastní paměť, nebo který spoléhá na to, že neslouží paměť občanům naší země. Nemusím připomínat vystoupení mnohých politiků, občanů, novinářů, kteří právě na tuto souvislost samozřejmě upozorňovali, a včas.
Dámy a pánové, zatím nejnovější nápad předsedy Senátu jednat se sudetoněmeckými organizacemi na senátní úrovni spěje k jedinému možnému rozuzlení. Nová velmi nebezpečná politická fraška, která se může stát osudnou pro naši zemi. Jediným způsobem, jak bychom my mohli zabránit tomu, aby se předseda Senátu nepustil zase do nějakého nebezpečného politického dobrodružství, které je už dopředu odsouzeno k nezdaru, jehož tragické důsledky bychom potom museli my dávat do pořádku, případně jehož tragické důsledky by znamenaly konec České republiky a její přiřazení jako protektorátu pod tisíciletou říši, jediným způsobem, jak tady tomu zamezit, je odmítnout projednávání bodu 57, česko-německé deklarace.