Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji zpravodaji poslanci Jičínskému. Než přistoupíme k hlasováni, dovolím si vás odhlásit a prosím, abyste se znovu přihlásili svými hlasovacími kartami, abychom věděli, kolik nás tady ve skutečnosti je. Aby nikdo nemusel nedůstojně rychlým během jít na své sedadlo, ponechám několik vteřin pauzy. Myslím, že to bylo dostačující, takže mi dovolte, abych zahájil hlasování o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona. Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 186.
Kdo je pro zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu na zamítnutí? Děkuji.
Návrh na zamítnutí byl přijat, když ze 167 přítomných pro něj hlasovalo 132, proti bylo 24 a 11 nehlasovalo.
Tím sněmovna skončila projednávání tohoto bodu a můžeme přejít k bodu 37, kterým je
55.
Vládní návrh, kterým se mění a doplňuje zákon
Č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve
znění pozdějších předpisů (sněmovní tisk 90) - prvé čtení
Je to sněmovní tisk 90, jsme před jeho prvním čtením. Prosím pana ministra obrany Miloslava Výborného, aby tento vládní návrh zákona uvedl. Znovu opakuji, jedná se o sněmovní tisk 90.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Dámy a pánové, z pověření vlády předkládám... (Hluk v sále. Předsedající zvoní.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane ministře, opět jedno vánoční zvonění, prosím o klid v jednací síni. Prosím.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: ...k prvnímu čtení v Poslanecké sněmovně sněmovní tisk č. 90, vládní návrh novely trestního řádu. Úprava, která je předpokládána touto novelou, není úpravou, která by nějakým zásadním způsobem měnila způsob trestního řízení. Je to úprava, která se dotýká dvou okruhů problémů, a to zcela zvláštních, speciálních, nikoli však nevýznamných problémů.
Tím prvním okruhem je jisté zjednodušení extradičního řízení. Tím druhým okruhem je vyřešení problému, který vyvstává koncem tohoto roku a začátkem roku příštího v souvislosti s podáváním mimořádného opravného prostředku stížnosti pro porušení zákona. Jde totiž o to, že při jedné z předcházejících novel trestního řádu - stalo se tak zákonem č. 292/1993 Sb. - byla úprava podávání a vyřizování podnětů, podání stížnosti pro porušení zákona omezena v tom dosavadním znění právě koncem roku 1996, přičemž kdyby novela v navrženém znění v té úpravě, tak, jak ji vláda předkládá, přijata v dohledné době nebyla, pravděpodobně by ministerstvo spravedlnosti, jak je i v důvodové zprávě výstižně vysvětleno, nebylo způsobilé chovat se jako ústřední orgán státní správy, ale v podstatě by převzalo roli orgánu činného v trestním řízení. Bylo by to řešení vymaňující se z postavení ostatních ministerstev, a proto vláda předkládá tento návrh novely - v té prvé části. Novela je samozřejmě v souladu s příslušnými evropskými úmluvami.
Dámy a pánové, byl bych rád, aby tento návrh novely byl propuštěn do druhého a dalších čtení. Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Výbornému. Zpravodajem jsme určili předsedu ústavně právního výboru pana poslance Libora Nováka, kterému proto uděluji slovo.
Poslanec Libor Novák: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak už řekl zástupce vlády pan ministr obrany, jedná se opravdu o dílčí novelu trestního řádu, která neřeší žádné zásadní ustanovení. Nejde tedy o onu některými očekávanou velkou novelu trestního řádu, která by zásadním způsobem měnila tento předpis.
Jak už říkal můj předřečník, tento návrh řeší dva problémy. Jeden je řešení extradice, t.j. vydávání do ciziny v případě souhlasu pachatele, druhý - tak jak už bylo řečeno - je určité řešení z praxe, které navazuje na časově omezenou platnost ustanovení v zákoně č. 292/93 Sb., které řešilo způsob vyřizování stížnosti pro porušení zákona, které se tímto zákonem deleguje na státní zastupitelství. Nebudu vás déle zdržovat. Myslím, že není žádný důvod, proč by právě tato novela trestního řádu neměla projít Parlamentem. Mohu jen doporučit sněmovně, aby jej přikázala příslušnému výboru.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi a otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásil pan poslanec Jaroslav Novák, takže mu dávám slovo.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové, k vládnímu návrhu, kterým se mění a doplňuje zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, tzv. trestní řád, mám několik připomínek. Podle důvodové zprávy je dle stávající právní úpravy k podání stížnosti pro porušení zákona, jako tzv. mimořádného opravného prostředku, v trestním řízení oprávněn výlučně ministr spravedlnosti. V zákoně č. 292/1993 Sb., bylo přijato řešení, které spočívalo v tom, že ministr spravedlnosti je oprávněn pověřit vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona jednotlivá státní zastupitelství.
Tento zákon byl formulován jako časově omezený s tím, že ministerstvo spravedlnosti bude v budoucnu schopno samo tyto podněty vyřizovat i za cenu personálního posílení. Nyní se dochází k tomu, že bude vhodnější, aby způsob vyřizování podnětů zůstal zachován tak, jak je popsáno v zákoně č. 292/1993 Sb. Mám pouze obavy z toho, zda státní zastupitelství na jakékoli úrovni budou schopna nestranně a objektivně posoudit podnět v tom smyslu, zda má být postoupen soudu či ne. Vždyť i soudy na různých úrovních nemají stejný názor na stejnou causu. Za všechny případy bych to chtěl ukázat na diametrálně se lišících rozsudcích různých soudů v trestní věci pana Opočenského, kdy jeden soud uzná obviněného vinným a druhý vynese osvobozující rozsudek. Jak potom bude možno důvěřovat státním zastupitelstvím, že jejich postup je v souladu s právem, když jejich názory na stejný případ jsou také odlišné? Nepovede to k dalším stížnostem na různé další instituce, jako je Parlament ČR, ministerstvo spravedlnosti, nebo Kancelář prezidenta republiky?
Navrhuji proto z těchto důvodů tento návrh zamítnout. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Jaroslavu Novákovi. Jeho přihláška byla jediná písemná přihláška do obecné rozpravy. Proto se táži, zda se ještě někdo do obecné rozpravy hlásí. Jelikož tomu tak není, obecnou rozpravu uzavírám. Zazněl zde návrh na vrácení nebo zamítnutí, v tomto případě návrh na zamítnutí. Považuji za korektní dát před hlasováním pro naši informaci ještě slovo jak navrhovateli, tak zpravodaji. Přeje si navrhovatel se vyjádřit?
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Jen velmi stručně. Nesouhlasím s návrhem pana poslance Nováka, dokonce se domnívám, že důvody, které uvedl, nasvědčují spíše tomu, aby tento zákon byl přikázán výboru a propuštěn do dalšího čtení.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Přeje si vyjádřit se i zpravodaj?
Poslanec Libor Novák: Ztotožňuji se s návrhem navrhovatele. Dokonce se domnívám - tak jak byl odůvodněn zamítavý návrh pana kolegy Nováka - zdá se mi - že dost důkladně nečetl ten tisk. Protože důvody, které uváděl, nekorespondují s textem navrhované právní úpravy.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji. Slyšeli jsme jako podklad pro naše rozhodnutí stanovisko navrhovatele i zpravodaje. Vzhledem k tomu, že tato sněmovna poněkud prořídla a neměli bychom objektivní kvórum, dovoluji si vás odhlásit a prosím, abyste se přihlásili svými kartami. Budeme nejprve hlasovat o návrhu pana poslance Jaroslava Nováka na zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona. Zahajuji hlasování poř. č. 187.
Kdo je pro tento návrh na zamítnutí, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu, ať učiní totéž. Děkuji.
Hlasování skončilo nepřijetím návrhu, když pro bylo 18, proti 124, celkový počet přítomných je 145.
Z toho vyplývá, že nyní se musíme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Předložený návrh zákona se navrhuje přikázat k projednání ústavné právnímu výboru. Kolegyně a kolegové, má někdo jiný návrh? Nemá. Takže nechám hlasovat o návrhu na přikázání tohoto zákona ústavně právnímu výboru. Zahajuji hlasování poř. č. 188.
Kdo je pro tento návrh, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Děkuji. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že hlasování pořadové číslo 188 skončilo přijetím návrhu, když ze 145 přítomných bylo 125 pro a 16 proti.
Znovu konstatuji, že jsme předložený návrh přikázali k projednání ústavně právnímu výboru a tím ukončili jeho projednávání sněmovnou v prvém čtení.
Můžeme tedy přistoupit k projednávání bodu 38 našeho programu.
Děkuji panu ministru Výbornému, blahopřeji mu k projití jím navrhovaného zákona do druhého čtení. Bod 38 se týká sněmovního tisku 98, což je
56.
Vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění
Tento tisk uvede z pověření vlády ministr zdravotnictví pan Jan Stráský, kterého žádám, aby se ujal slova.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, vážení kolegové, vážené poslankyně a poslanci, uvádím vládní návrh zákona o všeobecném zdravotním pojištění a chci především vyložit důvody, které vedou vládu k jeho předložení parlamentu.
Pro řadu z vás, především pro členy výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a pro členy klubu České strany sociálně demokratické půjde o pouhé připomenutí již uvedených skutečností. Ve výboru i ve zmíněném klubu byl návrh před několika dny předběžně vyložen, abychom společně měli již pro prvé čtení návrhu dostatek informací o jeho významu, jeho obsahu, případných následcích jeho neprojednám a měli pro přípravu jednání v plénu i výborech větší časový prostor.
Závažnost zákona vedla mne i předsedu výboru pro sociální politiku a zdravotnictví k poněkud netradičnímu uvedenému postupu. Přes různá prohlášení o neprůchodnosti návrhu v prvém čtení, která padala prakticky ode dne ustavení sněmovny, tedy v době, kdy nebylo mnoho o obsahu návrhu známo, věřím, že i kolegům z ostatních výborů bude dána možnost návrh posuzovat nejen v prvém čtení, ale i v kolech ostatních, tedy ve druhém a třetím čtení.
Hlavním důvodem předložení tisku 98 je respekt vlády k právnímu charakteru České republiky. Ústavní soud republiky totiž svým nálezem číslo 206 z 10. července t.r. zrušil některá ustanovení a předpisy z oboru všeobecného zdravotního pojištění. Konkrétně jde o Zdravotní řád, vydaný formou nařízení vlády, a vyhlášky Ministerstva zdravotnictví o zdravotní péči, poskytované za úhradu a o seznamu léčiv a prostředků zdravotnické techniky.
Zdravotní řád i obě vyhlášky včetně seznamu léčiv vycházejí ze zákona o všeobecném zdravotním pojištění, který již v roce 1991 uložil vládě a ministerstvu povinnost teď zrušované prováděcí předpisy vydat. Ústavní soud zrušil především ta ustanovení zákona, která zmocňují ministerstvo a vládu k tomuto vydání. Soud se opřel především o čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že meze bezplatného práva na zdravotní péči lze určit pouze zákonem.
V řízení před Ústavním soudem, před kterým se ocitl Parlament České republiky, vláda České republiky i Ministerstvo zdravotnictví, nešlo o bezplatnost zdravotní péče a možnost stanovit. povinnost na ni připlácet. Nález Ústavního soudu nezpochybňuje tolik diskutovanou finanční spoluúčast pacienta na hrazení zdravotní péče. Jedině zákonem je podle rozhodnutí nebo nálezu Ústavního soudu možno toto právo a povinnost vymezit. Co bude obsahem zákona, tak jak byl sněmovně předložen, je a bude předmětem dalších politických a odborných sporů a jednání ve výborech i v této sněmovně. Řešme je tam, kde se podle Ústavy řešit mají, totiž na půdě parlamentu.
Tváří v tvář kritice vlády i parlamentu přijměme skutečnost, že z osmiměsíční lhůty, kterou Ústavní soud pro nápravu určil, odčerpala čtyři měsíce vláda a čtyři měsíce zbývají parlamentu.
Návrh nepřináší dramatické věcné změny. Jeho ambicí je posílit právní postavení občanů. Změna tak složitého a citlivě reagujícího systému, kterým je všeobecné zdravotní pojištění, totiž vyžaduje vysokou míru odborného, politického i společenského konsensu. Ten však dosud neexistuje v takové míře, aby jej bylo možno promítnout do předkládaného návrhu zákona. Vláda nechce hazardovat s občany a předkládat neucelená nová řešení zejména za situace, kdy nový zákon musí nabýt účinnosti dnem 1. dubna 1997.
Ústavním soudem zrušené předpisy totiž obsahují řadu ustanovení, která upravují pravidla poskytování ambulantní a lůžkové zdravotní péče. Prosím obrátit pozornost především na část pátou návrhu, ve které najdeme pravidla o nástupu a propouštění z nemocnice, poskytování lázeňské péče, preventivní a dispenzární péče. Jde o náležitosti, u kterých musí mít občan jasno, jaká jsou jeho práva a povinnosti a já jsem přesvědčen, že v nich musíme právě v zájmu občana nalézt společný názor.
Osnova sleduje cíl vyhovět výkladu Listiny základních práv a svobod, jak jej podal Ústavní soud. Především u úhrady léčiv a prostředků zdravotnické techniky musíme zajistit dva požadavky - ústavní konformitu na jedné straně a dostatečnou pružnost v zájmu občana na straně druhé. Mechanismus úhrady léčiv a prostředků zdravotnické techniky musí umožnit rychlou reakci zdravotního pojištění na situaci na trhu léčiv a prostředků zdravotnické techniky tak, aby se nestalo, že v případě záměny jednoho výrobku za jiný se bude muset scházet parlament, aby rozhodl, že se na nový výrobek platí ze všeobecného zdravotního pojištění. Než bychom se o novém výrobku dohodli, může být v konkrétní situaci pro konkrétního občana již pozdě. Mějme tento faktor proměnlivosti na paměti, až budeme diskutovat o tom, zda všechny výrobky placené z pojištění mají být uvedeny taxativně v zákoně.
Dejme - pokud jde o ústavní soulad způsobu, jak vymezit úhradu léčiv a prostředků zdravotnické techniky ze zdravotního pojištění - prostor našim kolegům z ústavné právního výboru, protože jde o řešení, o kterém někteří pochybují. Pokud jde o prostředky zdravotnické techniky, jsme ve výborech a v dalších čteních otevřeni diskusím, nečiníme si nárok na neomylnost.
Návrh zákona, jak jsem již zmínil, je významný pro občany především proto, že jim přináší právní jistotu při poskytování zdravotní péče. Finančně jim mnoho nového nepřináší, neboť jsme se chtěli vyvarovat plošných úprav individuálních výdajů na zdravotní péči. Diskutovat a posléze i řešit jsem připraven i z některých stran kritizované posílení postavení zdravotních pojišťoven, pokud jde o tvorbu sítě zdravotnických zařízení. Jde o institut obchodní veřejné soutěže.
Připomínám, že máme určité zkušenosti při řešení sporů mezi poskytovateli zdravotní péče a pojišťovnami, zmiňuji též představy pana kolegy Janečka. Prosím, abychom spolu nahlédli, že právě na půdě sněmovny je prostor pro hledání většinového názoru mezi námi, kteří reprezentujeme obecné a nikoliv skupinové zájmy.
Vytvořme si pro to prostor ve druhém a třetím čtení. Při vědomí odpovědnosti za náležitou právní úpravu navrhuji, aby s ohledem na jednací procedury ve sněmovně - a teď nově i v Senátu - byla lhůta k projednávání ve výborech zkrácena na 40 dnů, abychom návrh opětovně posuzovali ve druhém a třetím čtení na našem únorovém jednání. Projednáním návrhu máme šanci dát jasný signál, že v České republice vládne zákonodárný sbor, který je jako jediný povolán hledat takovou míru politického konsensu, která je vepsána do zákona. Nenechme se našimi různými politickými zájmy vmanévrovat do situace, kdy bychom neměli ve druhém a třetím čtení o čem jednat.
Nesouhlasíme-li s dnešním systémem, shodněme se alespoň na tom, že si vzájemně vytvoříme časový prostor pro hledání nového konceptu financování zdravotní péče. Takový prostor vidím v časovém horizontu do 30. 6.1998, kdy tato norma bude nahrazena novou právní úpravou. Po tuto dobu však nenechme občana na pospas. Znovu vás proto vyzývám k práci na předloženém návrhu.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu ministru Stráskému. Zpravodajem byl určen předseda výboru pro sociální politiku a zdravotnictví pan poslanec Vladimír Špidla, kterého jednak žádám, aby se ujal slova, a jednak ho prosím, aby se pro naši informaci ve své zpravodajské zprávě vyjádřil i k návrhu pana ministra na zkrácení lhůty na 40 dnů.
Poslanec Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, zákon, který máme posuzovat, je zákonem velmi zvláštního druhu. Je zákon, jehož předložení bylo vynuceno nálezem Ústavního soudu, je zákonem, který byl předložen velmi pozdě, takže již není možné - ač materie je tak významná - jej projednat v řádných lhůtách. Znamená to, že vláda způsobem předložení bez ohledu na to, čím bylo způsobeno, oslabila nepochybně pravomoce parlamentu a omezila možnosti uplatnit váš mandát.
Tento zákon je zvláštní i tím, že je předkládán na pozadí krize zdravotnictví, krize systému, která má mnoho různých parametrů, mimo jiné prudce narůstající zadlužení. Uvedu jenom některá čísla - kolem pololetí bylo zadlužení nemocnic přibližně půl miliardy a na konci roku je zřejmě o mnoho větší, nejsou vypořádané dluhy z pojišťoven, které zkrachovaly. Např. pojišťovna Grál nefúzovala se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a dluhy jsou ještě o něco větší. čili tento systém je v krizi, tato krize má dynamiku. Bez ohledu na to, zda zákon přijmeme, nebo nepřijmeme, bude pokračovat.
Pan ministr se zmínil o tom, že není vlastně ve společnosti obecná shoda na to, jak problém řešit. I to považuji za znak krize, jestliže neexistuje koncepčně jasný názor. Tato krize je tak hluboká, že se z úst některých úředníků ministerstva - míním tím konkrétně pana náměstka dr. Macka - objevují názory, že by bylo vhodné změnit znění Listiny základních práv a svobod, protože v rámci současného ústavního pořádku se vlastně problém nedá vyřešit.
Co zákon přináší? Zákon se omezuje skutečně pouze na formální zvládnutí výroku Ústavního soudu, jinak nepřináší nic, co by vnášelo výrazné prvky stability do rozkolísaného systému. Zákon ovšem oslabuje řadu slabin, nedefinuje zřetelně všeobecné pojištění, nedefinuje odpovědnost státu za toto všeobecné pojištění, a potom může docházet k tomu, že zkrachuje pojišťovna a její dluhy jsou uhrazeny pouze z části. Konzervuje současný výkonový systém hrazení zdravotnictví, který naprosto zřetelně prohlubuje krizi, zavádí velmi zvláštní a velmi - dovolte mi ten výraz - podivný systém, institut obchodní soutěže pro vytváření sítě a vstupu do sítě zdravotnictví. Přitom v žádném projednávání se neukázalo dostatečně zřetelně, co je tímto způsobem myšleno a jakým způsobem bude fungovat. Otevírá pouze - po mém soudu - velmi rozsáhlý prostor pro korupci a otevírá naprosto zásadní otázku kritérií, kterými by se měl řídit.
Tento zákon právě prostřednictvím institutu obchodní soutěže a i dalšími instituty vytváří výrazné postavení Všeobecné zdravotní pojišťovny, postavení subjektu, který v zásadě má informace a stává se určujícím pro vývoj zdravotnictví. Přitom je to subjekt, který nepochybně nemá ve smyslu ústavního pořádku mít takovýto vliv a takovouto kompetenci.
Zákon dále velmi komplikuje přístup ke specialistům. A co je velmi podstatné, není zcela zřejmé, zda odpovídá ústavnímu pořádku. Je pravdou - a diskusí s některými odborníky jsem si to potvrdil - že koncepce zákona odpovídá nálezu Ústavního soudu. Neznamená to ovšem, že v něm nejsou jiné protiústavní prvky. A zdá se, že některé jsou dost zřetelné a snesou další ústavní žalobu. Zákon neobsahuje zřetelné dohodovací mechanismy a bylo by možné pokračovat.
Dovolte mi, abych se krátce zmínil o úrovni zpracování. Musím konstatovat, že jsem se snažil získat stanoviska nejrůznějších odborníků, zejména právníků. A jeden každý poté, co zákon přečetl, začal se k textu chovat štítivě, protože úroveň zpracování je velmi slabá. Co považuji za zvlášť slabé, je důvodová zpráva, protože důvodová zpráva by v takovémto případě měla poměrně jasně a do hloubky vyjasnit záměry zákonodárce. Tato dvoustránková důvodová zpráva je prakticky o ničem - kromě několika dílčích odkazů na paragrafy.
I to, vážené poslankyně a vážení poslanci, silně omezuje vykonávání vašeho mandátu. Je povinností předkladatele, aby zpráva byla koncipovaná na úrovni, která odpovídá závažnosti věci.
Kdybych se pokusil velmi stručně shrnout obecný názor na tento zákon, nemohu prohlásit nic jiného, než že je provizoriem, vynuceným provizoriem a špatným provizoriem. To nás ovšem nezbavuje odpovědnosti. Je to zákon, kde nemůžeme říci - je to záležitosti vlády, odhlasujeme to, ať si s tím vláda dělá, co chce. Už tím, že ústava definuje přístup občanů ke zdravotnickému systému, je dané naše právo a naše povinnost zabývat se zákonem zodpovědně a nikoliv formálně. Bohužel, jak už jsem uvedl na začátku, jsme nuceni přijímat odpovědnost nad zákonem, který je předložen v nekvalitní podobě a ve lhůtách, které znemožňují jeho řádné projednávání.
Je velmi zvláštní, když si uvědomíme, že lhůty, které jsou vyměřené, to znamená pro jednání výborů, pro jednání sněmovny, pro jednání Senátu, podpis prezidenta a publikace ve Sbírce zákonů, jsou takové, že už je zřejmé, že věc se nestihne. A je zřejmé, že vlastně naše možnost k tomu nejobyčejnějšímu, tj. vrátit zákon předkladateli k dopracování, je tímto způsobem velmi omezena a na nás je tímto způsoben vyvíjen dosti výrazný nátlak.
Tento zákon vlastně přináší základní otázku - na tu bych chtěl upozornit a chtěl bych ji dostatečně zdůraznit, abyste ji vzali do svého uvažování. Je to záležitost, zda je vhodné zákon vrátit a vložit tak nový prvek do krize v naději, že ministerstvo zdravotnictví, které to už nedokázalo řadu let, v tom krátkém termínu dokáže zvlášť něco dobrého. Pochybuji.
Moje zkušenosti prozatím ze studia dokumentů i z některého jednání s ministerstvem naznačují, že Ministerstvo zdravotnictví je spíše objekt než instituce. Nebo máme možnost zákon při jeho nedokonalosti propustit do druhého čtení a v něm odstranit ty nejkřiklavější chyby s vědomím, že krize systému pokračuje a náš postup ji maximálně může neprohloubit.
To co považuji za podmínku přímo zásadní, podmínku, bez které vůbec nelze uvažovat o tom, aby byl zákon propuštěn do druhého čtení, je právě zřetelné a jasné vyjádření provizornosti tohoto zákona. Ano, považuji za přijatelné vyjádřit provizornost tohoto zákona v jeho textu s tím, že bude omezena platnost zákona, jeho účinnost. Ano, to považuji za přijatelné.
Termín, který předložil pan ministr, považuji za termín minimálně o rok delší. Krize, která se dnes ve zdravotnictví rozvijí, už nedovoluje příliš volný přístup.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, musím říci, že v tomto okamžiku se mi nepodařilo najít vnitřně rozhodnutí, které by mi umožnilo dát zřetelné doporučení sněmovně. Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Špidlovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám v této chvíli čtyři přihlášky. Přihlášena je nejdříve paní poslankyně Fischerová, připraví se paní poslankyně Emmerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, předkladatel zákona o všeobecném zdravotním pojištění zdůrazňuje, že návrh zákona je Poslanecké sněmovně předložen především v důsledku rozhodnutí Ústavního soudu. Bohužel poněkud tak snižuje význam příčin, které nepochybně k ústavní stížnosti přispěly. Jde např. o následující problémy:
1. Je to celkový vývoj systému všeobecného zdravotního pojištění v České republice z hlediska neuspokojivých výsledků v hospodaření. Dokladem je vznik zbytečných finančních ztrát s následnými tlaky na změny v dostupnosti i rozsahu poskytovaných zdravotnických služeb.
2. Je to značná nevyrovnanost v rozdělení finančních prostředků mezi léčiva, nemocniční péči a ambulantní péči.
3. Zcela odlišné podmínky pro dvě skupiny zdravotních pojišťoven v rámci jednoho systému všeobecného zdravotního pojištění díky existenci zákonů č.551/1991 Sb. s paralelně existujícím zákonem č. 280/1992 Sb. Dokladem mého tvrzení je oddělené projednávání pojistných plánů.
4. Je to neuspokojivý přístup ke zpracování podzákonných norem. Seznam výkonů je zatížen řadou závažných chyb a je zneužíván k naplnění úzkých zájmů různých skupin lékařů. Dalším nástrojem k prosazování zájmové skupiny výrobců a distributorů léčiv je seznam léčiv.
5. Úprava legislativy, tedy zákonů a podzákonných norem, se tak v poslední době často staly nástrojem pro prosazování úzkých zájmů několika menších skupin. Z pohledu pojištěnce je však tento vývoj zcela neuspokojivý. Vede totiž především ke špatnému hospodaření s prostředky pojistného a ke změnám v dostupnosti zdravotní péče. Proto není divu, že vznikla odezva formou ústavní stížnosti. Samu ústavní stížnost, to je právní přístup, bychom měli chápat jako jeden z možných pohledů, pohledu právního, ekonomického, etického, sociologického, na problémy v systému všeobecného zdravotního pojištění a na jeho veřejností těžko přijatelný vývoj. (Hluk v sále, předseda zvoní.) Tato skutečnost je patrná např. z průzkumů veřejného mínění ohledně hospodárnosti zdravotního pojištění, kde občan jednoznačně vyjádřil nedůvěru.
Čistě právní pohled na vztahy k Listině práv totiž je nutno doplnit věcnými přístupy hospodárnosti a dostupnosti poskytovaných zdravotnických služeb. Poslanci by neměli vidět jen právní pohled, ale především celkové dopady na pacienta a pojištěnce.
Obecnou podmínku realizace základních lidských práv formou zákonné úpravy a tedy zákonným stanovením mezí musíme chápat jako nutnou podmínku a výzvu pro zákonodárce z hlediska skutečného naplnění příslušných práv.
Dámy a pánové, dovolte mi citát z výroku Ústavního soudu z 10. července tohoto roku: "Definovat zákonné vymezení obsahu a rozsahu podmínek a způsob poskytování práva občana na... (Přetrvává hluk v sále.)
Předseda PSP Miloš Zeman: Prosím o klid. Pokud se hodláte bavit v zasedací síni, opusťte ji a jděte diskutovat do kuloárů. Pokračujte, paní poslankyně.