Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, dámy a pánové, z dotazu pana poslance Krejsy nejlépe vyplývá, že zřejmě ministr vnitra není tím ústavním činitelem, který by měl odpovídat na otázky, jak bude Česká republika chránit drobného českého podnikatele, zda vietnamští stánkaři dostávají sociální dávky na území ČR. A tímto bych mohl v podstatě svoji odpověď na otázku pana poslance Krejsy ukončit. Nicméně tak neučiním, protože Ministerstvo vnitra, respektive Cizinecká policie je odpovědná za udělování dlouhodobých pobytů a trvalých pobytů na území ČR; dlouhodobých pobytů za účelem zaměstnání či podnikání nebo studia, trvalého pobytu za účelem sloučení rodin. A jistý díl odpovědnosti za problematiku cizinců na území ČR tedy jako ministr vnitra, který je odpovědný za legislativu v této oblasti, cítím.
Je třeba vědět, že cizinecká problematika je upravena zákonem č. 123/1992 Sb., s příslušnými novelizacemi a tento citovaný zákon rozlišuje tři základní druhy pobytu - krátkodobý, dlouhodobý a trvalý. V rámci řízení o povolení dlouhodobého pobytu, tzn. pobytu za účelem zaměstnání, podnikání či studia, musí každý cizinec, podle cizineckého zákona předložit stanovené doklady a prokázat účel pobytu. Mezi tyto doklady náleží zejména platný cestovní doklad, doklad o zajištění ubytování, doklad o hmotném zabezpečení, doklad o bezúhonnosti a k účelu pobytu potom je třeba prokázat se živnostenským oprávněním, vydaným příslušným živnostenským úřadem, nebo zápisem do obchodního rejstříku příslušného soudu.
Pokud žadatel o pobyt splní tyto podmínky, prokáže účel pobytu a nejsou-li zjištěny důvody pro zákaz pobytu, je pak dlouhodobý pobyt povolen. Tento pobyt lze podle zákona povolit nejdéle na dobu jednoho roku s možností jeho opakovaného prodloužení, pokud trvají podmínky a účel, za nichž byl pobyt povolen.
Chtěl bych vás informovat o tom, že vláda ČR ve svém programovém prohlášení a Ministerstvo vnitra ve svém materiálu Koncepce v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti do roku 2000 se zavázaly připravit novou cizineckou legislativu, která má vést k určitému zpřísnění podmínek, za nichž bude moci cizinec zde žádat o dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Jedním z těch zpřísňujících ustanovení je např. to, že cizinec bude povinen žádat o dlouhodobý pobyt na území svého státu u zastupitelského úřadu a teprve až po vyřízení všech náležitostí mu bude trvalý nebo dlouhodobý pobyt povolen, bude moci přijet do ČR.
Zároveň vím, že vláda má v úmyslu zpřísnit i živnostenský zákon, aby nebylo možné zneužívat tohoto zákona k určitým protiprávním aktivitám cizinců, odkazovat se na něj a aby potom právě čeští podnikatelé nebyli znevýhodněni proti podnikajícím cizincům.
Takže to jsem cítil za povinnost vám sdělit.
Co se týče vietnamských občanů, k 30. 6. 1996 bylo na území ČR 17 347 vietnamských občanů, z toho 15 531 s dlouhodobým pobytem a 1 816 s trvalým pobytem. Z toho bylo 83 dlouhodobých pobytů povoleno za účelem podnikání na základě živnostenského oprávnění, nebo v menším množství na základě založení obchodní společnosti, a pouze 4,4 % za účelem zaměstnání na základě souhlasu Úřadu práce.
Pokud se týče tzv. vietnamských stánkařů, pak zpravidla hovoříme o vietnamských občanech, kteří mají na území ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání na základě živnostenského oprávnění. Pobytu, tzn. režimu pobytu, typu pobytu vietnamských stánkařů je ze strany Policie ČR věnována pozornost, neustálá pozornost, a to jak z pohledu dodržování pobytového režimu, tak i co se týče dodržování ostatních předpisů. Tento fakt potvrzují údaje o trestné stíhaných občanech Vietnamu a o uložených zákazech pobytu.
Pro vaši informaci za deset měsíců roku 1996 bylo z území ČR vyhoštěno celkem 14 občanů Vietnamu, z toho 9 administrativně pro neoprávněný pobyt, 5 soudně za pravomocné odsouzení pro trestný čin. Za deset měsíců roku 1996 byl 246 občanům Vietnamu zakázán pobyt za nejrůznější typy protiprávního jednání na území ČR a za první pololetí 1996 bylo zahájeno trestní řízení u 313 vietnamských občanů.
Co se týče činnosti Vietnamců v tzv. stánkovém prodeji, tak je třeba vědět, které úřady tuto činnost kontrolují. Jsou to živnostenské úřady z hlediska oprávnění k podnikání a kontroly jeho rozsahu, Česká obchodní inspekce z hlediska dodržování obchodních a provozních předpisů, celní úřady z hlediska původu zboží, finanční úřady z hlediska placení daní a v určitém rozsahu i obce, které pronajímají pozemky k realizaci podnikání a které dávají souhlas k budování tržnic.
Sám pan poslanec Krejsa se rozhořčuje nad tím, že Vietnamcům jsou pronajímány i nebytové prostory nebo že obce benevolentně povolují zřizovat tržnice. Je třeba vědět, že do těchto záležitostí stát těžko může vstupovat, protože to se děje na základě vždy soukromoprávní smlouvy mezi českým občanem a vietnamských občanem, anebo je to v samosprávné působnosti obcí.
My jsme se problémem protiprávního jednání nebo protiprávní činnosti při stánkovém prodeji opakovaně zabývali a znovu zdůrazňuji, a říkal jsem to již mnohokrát, že nám nejde o to zakázat stánkový prodej, nebo ho nějak regulovat. My ho chápeme jako nutný doplněk tržního prostředí. Nám jde o to, aby tento stánkový prodej probíhal v rámci zákona, aby nebyly při něm porušovány předpisy o původu zboží, hygienické předpisy, aby byly placeny daně atd. atd. A na toto se soustřeďuje pozornost orgánů státní správy. Mnohé bylo vykonáno. Živnostenské úřady například mají již dnes centrální registr živností, takže není možné, aby při porušení zákona, pokud majitel živnostenského oprávnění ztratí živnostenský list, mohl bez problémů jej získat v jiném okrese.
To již není možné. Byl dohodnut celý systém kontrol na tržištích, spojených sil České obchodní inspekce, celních úřadů, finančních úřadů, živnostenských úřadů i Cizinecké policie, kdy za porušení zákona, pokud je tak kvalifikován, okamžitě nastupuje zákaz pobytu, a proto je tam vlastně Cizinecká policie.
Bylo doporučeno obcím, aby si svými vyhláškami určily veřejná prostranství, kde se smí provádět tato tržní stánkařská činnost, bylo jim doporučeno, aby zpřísnily tržní řády, aby si vydaly obecní vyhlášky o zákazu prodeje alkoholu a cigaret na veřejných prostranstvích. Celá řada obcí těchto doporučení využila. Skutečně se potom problém redukuje na snesitelnou míru.
Jsou města a obce, které vůbec nemají na svém území tzv. vietnamské stánkaře. Jsou naopak města a obce, které je zřizují, protože je to vítaný zdroj do městských či obecních pokladen. Občané na tomto rozhodnutí obce trvají a obecní zastupitelstva mají v tomto podporu.
Problém není nikterak jednoduchý a nezávisí jenom na orgánech státu, jak s tímto problémem naloží. Chtěl bych říci, že jedním z největších problémů, který já vidím v této složité - těžko v rámci času určeného na interpelace zodpověditelné otázce - je problém překladišť, kde vlastně ve velkém množství kamiony navážejí zboží mnohdy bez určení původu, mnohdy s padělanými známkami, mnohdy neproclené. Tam by se měla soustředit pozornost státních orgánů, především celních orgánů, aby se tyto problémy řešily ještě ve stavu, kdy řešitelné jsou. Kontrolovat potom tisíce stánkařů je velice obtížné. Uvažuje se přesto o zavedení např. registračních pokladen pro stánkaře povinných, kterými by museli prokazovat příjem z prodeje zboží, aby jim byla vyměřitelná daň atd.
Takže stát celou řadu opatření udělal, dělá a bude dělat jak v oblasti legislativy, tak v oblasti součinnosti státních orgánů. Samozřejmě svoji úlohu musí sehrát v tomto i obce i obecní zastupitelstva a nakonec i občané samotní, aby skutečně poctiví živnostnici, poctiví podnikatelé, kteří platí daně, kteří prodávají zboží s prokazatelným původem, netrpěli takovýmito aktivitami, které samozřejmě vytvářejí prostředí, jemuž nelze konkurovat.
Takže víme o tomto problému, mnohé jsme pro něj udělali a mnohé ještě uděláme.
Na závěr bych chtěl znovu říci, že tento problém není originálním problémem Ministerstva vnitra, které v celém řetězci hraje v podstatě roli represivní z hlediska toho, že jestli jsou podmínky pro zákaz pobytu, tak ho vykoná, pro administrativní či soudní vyhoštění, že tato interpelace by měla dolehnout už u jiných resortních ministrů, kteří ze své působnosti by mohli také k tomuto problému mnoho říci.
Je pravda, že setkání bývalého ministra hospodářství Dyby, ministra financí Kočárníka, předsedy České obchodní inspekce, které se uskutečnilo letos na jaře v Chebu, jsem inicioval já. A také jsem se touto problematikou velice hluboce zabýval, protože - zrovna tak jako panu poslanci Krejsovi - ani mně není lhostejné, jak si stojí čeští podnikatelé versus stánkoví prodejci, kteří porušují právní normy v této zemi. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Táži se pana poslance Krejsy, zda chce položit doplňující otázku. Prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Krejsa: Pane ministře, děkuji. Pokud vaše odpověď stačila občanům Chebu a Železné Rudy, pak je vše v pořádku.
Já bych jen reagoval na sociální otázku, kterou jsem vám položil a kterou jste mi nezodpověděl. Uznávám, že - v souladu s jednacím řádem - nevadí, zeptám se v kuloárech pana ministra Vodičky.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní dávám slovo paní kolegyni Vlastě Hrůzové, aby přednesla interpelaci na pana ministra Schneidera.
Poslankyně Vlasta Hrůzová: Pane ministře, privatizace obytných domů a bytů je jeden z vážných problémů dneška. Svým rozsahem a dopady ovlivňuje životní styl většiny obyvatel a může mít zásadní význam pro ekonomickou stabilitu měst.
Město Děčín řeší privatizaci svého bytového fondu za pomoci vlastních postupů a zásad, které často dostatečně nerespektují zákon 72/1994, kterým se upravují spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům. Na základě této směrnice dochází k situaci, že město provádí pouze prodeje domů. Prodej bytů je článkem 1 odst. 4 komplikován a vlastně k tomuto prodeji ve městě nedochází. Domnívám se, že tento bod je v rozporu se zákonem.
Ptám se vás, zda město Děčín svým postupem nepřekročilo své pravomoce. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má pan ministr Jaromír Schneider.
Ministr hospodářství ČR Jaromír Schneider: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, vážení přítomní, úvodem chci říci, že privatizace bytového fondu z pohledu upřesnění převádění z majetku obcí do majetku fyzických osob nebo i právnických osob není řešeno pouze zákonem č. 72/1994 Sb., o které se zde zmínila paní poslankyně, ale tento prodej je také možný podle občanského zákoníku. Zde je pouze na majiteli, v tomto případě na samosprávě města Děčín, jaký způsob privatizace, to znamená převedení ze svého majetku do majetku fyzické, případně právnické osoby, použije. Pochopitelně, že je to zbavení se majetku - řečeno velmi stroze - ale v tom smyslu, že o tomto postupu musí být souhlas zastupitelstva města Děčína.
Chtěl bych se jen zmínit - abych zkrátil celý tento postup - o jedné věci. Vy jste zde zmínila, paní poslankyně, zákon 72/1994, který byl potřebný zejména pro to, aby mohl řešit převod družstevních bytů do vlastnictví do té doby bývalých členů bytových družstev a aby řešil prodej obecních bytů ve smyslu bytových jednotek. Ne tedy celých domů.
Víme, že tento zákon, který vy, kteří jste déle v této sněmovně, pamatujete jakým způsobem byl připravován z hlediska potřebnosti, má nedostatky. Tento zákon chce naše ministerstvo novelizovat.
Předpokládáme, že tato novela bude v průběhu prvního pololetí příštího roku předložena.
Proto bych se chtěl v odpovědi zmínit o tom, v čem vidíme problematiku tohoto zákona. V první řadě je tam dosti složitá forma a obsah tzv. prohlášení vlastníka budovy, byť se prodává dle bytových jednotek, poněvadž toto prohlášení, tak jak zatím platí zákon č. 72/1999 je vloženo také do zápisu na katastrálním úřadě.
Dalším problémem je povinná instituce správce takového celého vícebytového domu, prodaného dle bytových jednotek, poněvadž subjekt vlastníků není právní subjekt a musí být někým zastupován při řešení oprav, údržby domu a při řešení společných plateb, třeba pokud mají společnou dodávku energií.
Změnu si podle našeho názoru vyžaduje i vztah k pozemku jak k zastavěnému tak k přilehlému.
Proto v tomto smyslu chceme přehodnotit všechny tyto zkušenosti, které jsme získali a upravit tak, aby tento zákon mohl efektivněji působit.
Znovu se tedy vrátím - neznám přesný postup privatizace bytů města Děčína. Pokud však prodává domy jako celek, prodává je podle mého názoru dle Občanského zákoníku, a tedy nepřestupuje žádným způsobem náš právní řád.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se paní kolegyně, zda chce předložit doplňující otázku. Nechce.
Slova se ujme pan kolega Rudolf Šmucr, aby přednesl interpelaci na pana ministra Josefa Luxe.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane předsedající, dámy a pánové, pane ministře, obracím se na vás ve věci živočišné výroby, budu-li přesnější, tedy výroby hovězího masa.
Pane ministře, vzpomínám si na váš výrok, že náš stát má vysokou nadprodukci hovězího masa. Po tomto vašem památném výroku nastalo drastické snižování stavu skotu s odůvodněním, že tolik masa není třeba, že stačí vyrobit tolik, kolik se spotřebuje. Následně nastalo prudké zvýšení cen hovězího masa. Tento jev se točí pořád dokola.
Mám dojem, že na skot se budeme v brzké době dívat pouze v zoologické zahradě. Jsem přesvědčen, že vaši kolegové, ministři zemědělství ve vyspělých zemích Evropy, jsou diletanti, když nepřišli na to učinit patřičné kroky k tomu, aby se stala kráva vzácností, jako je tomu u nás.
Rád bych od vás slyšel odpověď, kdy dojde ke zlepšení stavu v této problémové věci.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Vážený pane předsedající, pane poslanče, dámy a pánové, vpravdě jsem nezaznamenal úplně přesně formulovanou otázku, ale pokusím se pohovořit o problému, který tady pan poslanec otevřel.
V České republice v době před listopadem 1989 fungovalo zemědělství, které za pomoci obrovské státní dotace intenzifikovalo zemědělskou výrobu i v oblastech, kam zemědělská výroba v intenzívní podobě nepatří. Tzn., že se stavěly různé velkokapacitní kravíny a velkokapacitní teletníky na horách místo někde v oblastech s intenzívní výrobou atd.
Naši předchůdci pod heslem dosažení soběstačnosti vyráběli potraviny, aniž si všimli toho, že už dávno soběstační byli. Ona nadprodukce v jednotlivých komoditách směřovala většinou od nás na východ do Sovětského svazu. Živili jsme také mnohasettisícovou armádu, která u nás byla. Jsou docela přesné evidence o tom, kolik jsme odvezli z naší země či kolik tady spotřebovali, snědli sovětští vojáci. Už méně informací je o tom, kdy za to kdo zaplatil.
Po roce 1990 tedy u nás bylo zemědělství, které ve všech komoditách bylo charakteristické tím, že vyrábělo více než spotřebují naši občané, než spotřebují občané Československé či dnes České republiky.
Bohužel dnes ve světě agrární trh funguje tak, že agrární export - má-li mít šanci uplatnění na mezinárodním trhu - se musí opírat o významné subvence, o významné exportní dotace.
My jsme se po roce 1992 shodli na tom, že se chceme opírat o domácí zemědělce, ale přesto nechceme prosazovat významně exportní zemědělství, hlavně proto, že máme lepší využití pro peníze daňových poplatníků než abychom soutěžili na světovém agrárním trhu o míru subvencí. Na světovém agrárním trhu nesoutěží totiž mezi sebou jen cena potravin, ale především ten přídavek, tzn. cena subvencí.
Proto u nás po roce 1990 došlo k vyrovnání této poptávky a nabídky v tom smyslu, že se vyrábí jen tolik, kolik doma spotřebováváme. Vezmu to komoditu po komoditě.
U mléka je naše domácí spotřeba kolem 2,2 mld. litrů. V roce 1990 jsme vyráběli kolem 5 mld. litrů, v loňském a v letošním roce vyrábíme stále ještě nadvýrobu kolem 3 mld. litrů. To znamená, že oněch 800 miliónů litrů je nadvýrobou. To znamená, že žádný problém zde neexistuje.
Co se týče hovězího masa, naše produkce se ustálila na číslu, které vyjadřuje domácí spotřebu, tzn. někde kolem 310 - 315 tisíc tun ročně, což představuje domácí potřebu. Pro vaši informaci - znamená to kolem 30 kg hovězího masa na hlavu za jeden rok v České republice, což je zhruba světový průměr.
V České republice tradičně spotřebováváme více vepřového masa, což je již tradičně po několik let více než 660 tisíc tun, tzn., že je to něco přes 60 kg na jednoho občana ČR včetně batolat. To znamená, že spotřebujeme poměrně hodně vepřového masa.
Co se týče drůbeže, spotřeba je někde na úrovni necelých 200 tisíc tun. Za loňský rok to bylo 190 tisíc tun.
Pokud jde o vejce, produkce je někde na úrovni tří miliard kusů vajec v ČR, což odpovídá domácí spotřebě.
Starost pana poslance o to, jak se zhoršují podmínky v živočišné výrobě z pohledu chovu jednotlivých druhů hospodářských zvířat ještě patří do rétoriky před listopadem 1989. My nechceme prostě tuto nadprodukci, protože ji doma nespotřebujeme. Je klíčové, že přestože existuje záporné saldo agrárního obchodu, je podstatné, že v komoditách, které jsou základní pro zemědělce (tzn. obilí, olejniny, maso a mléko) vyrábíme více než spotřebováváme. Důležité také je, že rozhodující množství potravin živočišného původu a samozřejmě také rostlinného původu v těchto základních komoditách na našem spotřebitelském stole vyprodukují naši zemědělci. Tolik asi moje obecná odpověď.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se, zdali si pan poslanec přeje doplňující otázku? Ano, prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Rudolf Šmucr: Pane ministře, chápu mlhavou odpověď co se týče skotu, neboť - jak víme - specializací pana ministra je drůbež.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan ministr zemědělství chce reagovat i na tuto doplňující otázku.
Místopředseda vlády ČR Josef Lux: Prosil bych pana předsedajícího, aby vzkázal panu poslanci, že jsem ve svém expozé postihl všechny druhy hospodářských zvířat. Pakliže drůbež je nějakou speciální komoditou, o kterou se pan poslanec zajímá, jsem připraven podrobným rozkladem odpovědět i na tuto otázku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slova se ujme pan poslanec Krejsa, aby přednesl interpelaci na pana ministra vnitra Jana Rumla.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane ministře, poslanec Městského zastupitelstva v Chebu za Sdružení pro republiku -Republikánskou stranu Československa obdržel fotokopii dokladu, ze kterého jasně vyplývá, že velitel Městské policie v Chebu neoprávněně vrátil peníze za oprávněně obdrženou pokutu občanovi Spolkové republiky Německo Siegfridu Klierovi. Dovoluji si Vás interpelovat proto, že velitel Městské policie pokutu vrátil z pokladny města Chebu, dokonce po rozkazu pana starosty. Celá záležitost je v šetření Kriminální policie Okresního ředitelství Policie v Chebu.
Moje otázka zní: Nemáte dojem, že jde nejen o potlačování významu zastupitelských orgánů, ale i o uplatňování nezákonných metod ze strany pana starosty ve snaze zakrýt trestnou činnost velitele městské policie? Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slovo má ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Pane předsedající, dámy a pánové, interpelace pana poslance Krejsy bylá označena jako ORCH 922/KSHK/96. Připravil jsem si komplexnější odpověď než jenom odpověď na otázku, protože pod tímto číslem jednacím bylo vedeno více prošetřování trestných oznámení. Myslím si, že poté, co přednesu vše, co o té věci vím, tak z toho vyplyne i odpověď na otázku pana poslance Krejsy, aniž bych musel explicitně odpovídat.
Dne 22. 5. 1996 bylo podáno na Státní zastupitelství v Chebu obsáhlé trestní oznámení, a to zastupiteli města Cheb za stranu SPR-RSČ Janem Blažkem, Janem Bajurou na místostarostu Městského úřadu Cheb RNDr. Bočka, dále pak na velitele Městské policie Cheb Stanislava Kůtu a jak vyplynulo z oznámení, i na starostu Otakara Míku pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona. Na státním zastupitelství byla tato věc vedena pod č.j. 187/96. Státní zástupce celou věc postoupil na druhé oddělení Kriminální policie v Chebu s pokyny prošetření. Případ byl zaevidován právě pod č.j. ORCH 922/KS-HK-96.
Trestní oznámení se skládalo z více jednotlivých případů podezření ze zneužití pravomoci veřejného činitele. V prvním případě šlo o dvě strážnice městské policie, které uložily blokové pokuty a peníze použily pro vlastní potřebu. Tato věc byla již před tímto oznámením vyšetřována Okresním úřadem vyšetřování Cheb, kde byly obě příslušnice městské policie stíhány pro zneužití pravomoci veřejného činitele. O tomto byli oznamovatelé dne 3. 7.1996 vyrozuměni.
Ve druhém případě šlo o vrácení pokuty ze strany velitele městské policie občanu Spolkové republiky Německo, které udělil strážník Městské policie Cheb. Tento případ již vyšetřovalo druhé oddělení kriminální policie pod č.j. ORH-825/KS HK/96. Tato věc byla ukončena předáním dle § 159 odst. 1 písm. a) trestního řádu a předána jako přestupek, kterého se dopustil Otakar Míka, starosta města Chebu. Oznamovatelé byli o této skutečnosti taktéž vyrozuměni dne 3. 7. 1996.
V dalším případě šlo o to, že velitel městské policie pan Kůta neoznámil oznámení prostitutky P. B. Tento případ již v době oznámení rovněž šetřil Okresní úřad vyšetřování Cheb a druhé oddělení kriminální policie. Toto oznámení bylo odloženo podle § 159 odst. 1 trestního zákona a o tomto byl oznamovatel vyrozuměn dne 3. 7. 1996 a 6. 9. 1996.
Další případ se týkal toho, že pan Kůta řešil případ strážnice městské policie, která udělila blokovou pokutu ve výši 500,-Kč, ale pokutový blok vydala pouze na částku 100,- Kč. Skutečnost, že pan Kůta neučinil oznámení kompetentním orgánům, kvalifikoval policejní orgán jako zneužití pravomoci veřejného činitele, a proto byl dne 25. 7. 1996 podán návrh na zahájení trestního stíhání od číslem jednacím tak, jak bylo uvedeno v názvu interpelace. Vyšetřovatel však věc posoudil jinak a tuto věc odložil ve znění § 159 odst. 1 trestního řádu pod číslem vyšetřovacího spisu OW 928/96.
Hlavním bodem trestního oznámení na místostarostu Městského úřadu Cheb RNDr. Bočka bylo to, že místostarosta zneužil pravomoc veřejného činitele tím, že nepovolil náhlou kontrolu městské policie ze strany kontrolní komise městské rady. Argumenty RNDr. Bočka si členové kontrolní komise nahráli na magnetonový pásek. Tato věc byla rovněž podle § 159 odst. 1 trestního řádu odložena a oznamovatel byl o tomto vyrozuměn dne 6. 9. 1996. Celý případ byl policejním orgánem neustále konzultován se Státním zastupitelstvím v Chebu, a to konkrétně s JUDr. Böhmem, a bylo postupováno dle jeho pokynu, viz spis ORCE 922/KS-HK-96, list číslo 3. Usnesení o odložení podle § 159 odst. 1 trestního řádu bylo taktéž konzultováno s okresním státním zástupcem. Vlastním šetřením policejního inspektora druhého oddělení kriminální policie byly zjištěny v průběhu šetření i další skutečnosti, které by mohly nasvědčovat na podezření trestné činnosti dosud neustanovených strážníků městské policie. Tyto skutečnosti jsou nad rámec oznámení a jelikož byly zjištěny vlastní operativní činností policejního inspektora, jsou dále šetřeny mimo spis ORCE 922/KP-HK-96.
Tolik jsem získal z informace vedoucího oddělení kriminální policie majora Jiřího Vopálenského. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se pana kolegy Krejsy, zda-li chce ještě položit doplňující otázku na pana ministra Rumla? Chce, prosím, aby se ujal slova.
Poslanec Josef Krejsa: Pane ministře, děkuji za rozšíření mé otázky. Pokud jste při vašem pečlivém vypracování dospěl ke stejnému názoru jako já, že je načase zrušit městskou policii a finanční prostředky přehrát na Policii ČR, pak nebyla má interpelace zbytečná. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Chce pan ministr reagovat na doplňující otázku? Je tomu tak. Slovo má ministr vnitra Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážený pane poslanče, Ministerstvo vnitra, které je místem, které uděluje oprávnění městským policistům k činnosti a které je legislativně odpovědné za zákon o obecních policiích - městských a obecních policiích, vypracovalo analýzu činnosti městských a obecních policií. Tato analýza se zpracovávala téměř 1 rok a byla připravována tak, že příslušní pracovníci Ministerstva vnitra objeli téměř všechny městské úřady nebo obecní zastupitelstva, při nichž byla zřízena městská či obecní policie. Tento analytický materiál nám dává některé koncepční výhledy ohledně dalšího postavení, činnosti a existence městských či obecních policií.
Samozřejmě, že extrémní variantou může být vybavení městských a obecních policií takovými pravomocemi, které jsou ne nepodobné policii státní, a tím i zvýšit statut těchto policií. Druhou extrémní variantou je zrušit městské a obecní policie bez jakékoli náhrady. Mezi těmito dvěma extrémními polarizovanými variantami existuje několik dalších variant - mezivariant, které postupně se snaží tuto problematiku řešit.
Dovolil bych si na toto téma připravit ucelený materiál, který bych předložil výboru pro obranu a bezpečnost, který by se tím měl zabývat. Jinak sám vím od některých primátorů statutárních měst, od řady starostů měst, kteří mají zkušenosti s prací obecní policie, že nejsou spokojeni s tím, jak pracuje městská policie. Celá řada starostů a někteří primátoři mají připraven materiál o tom, jak lze část městské policie převést za určitých podmínek, které nejsou jednoduché, do policie státní, do té oblasti veřejného pořádku a dopravy, s tím, že by město svým způsobem i tuto část policie mohlo finančně dotovat a mělo by určité pravomoci vůči této policii, která by ale byla policií státní a byla by řízena tak, jak je řízen hierarchicky ozbrojený bezpečnostní sbor Policie ČR.
Také tyto náměty využijeme při zpracovávání toho komplexního materiálu, který bychom předložili výboru pro obranu a bezpečnost. Faktem však zůstává, že část městských a obecních policií byla převedena pod policii státní, stejně by města nebo obce potřebovaly mít jakýsi orgán, který bude zajišťovat plnění vyhlášek, které vydá obec. Dříve se tomuto orgánu říkalo šedý mor, dnes se mu moderně říká inspekce veřejného pořádku. To znamená, že by měli kontrolovat, zdali nejsou porušovány tržní řády, zdali nejsou znečišťovány chodníky, zdali se neoprávněně parkuje tam, kde se parkovat nemá atd. To je oblast činnosti, do které by státní policie zasahovat neměla a města si je musí nějakým orgánem podobného typu zajišťovat sama. Takže celá ta věc není jednoduchá, není úplně triviální. Nicméně my takový materiál připravujeme a počítám, že někdy v lednu bychom ho příslušnému výboru předložili a diskutovali o tom, jak s městskými a obecními policiemi do budoucna naložit. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, je 18.25 hod., tedy čas, kdy už nemůže být členům vlády předložena žádná interpelace podle § 111 odst. 2 jednacího řádu, tudíž konstatuji, že jsme ukončili projednávání tohoto bodu.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, při schválení pořadu 7. schůze Poslanecké sněmovny rozhodla sněmovna o tom, že v pátek 13. 12. bude projednávat bod č. 70, což je třetí čtení novely zákona o správě daní a poplatků, bod 83, což je novela zákona o daních z příjmů, a zákon 68, což je novela zákona o sdružování v politických stranách. Poté bychom se měli zabývat všemi body podle schváleného programu, počínaje bodem 18, což je atomový zákon. Oznámil jsem vám podle § 53 odst. 2, čím se bude zabývat Poslanecká sněmovna zítra, pokud nerozhodne jinak, a do té doby vám přeji pěkný večer. Na shledanou!
(Jednání přerušeno v 18.26 hodin.)