Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Vládní návrh zákona jsme v prvém čtení přikázali hospodářskému výboru. Výbor přijal usnesení, které jsme obdrželi jako sněmovní tisk 28/1. Zpravodaj určil pana poslance Václava Exnera, jehož žádám, aby se ujal slova.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás informoval či spíše potvrdil, jak už uvedl pan ministr, že hospodářský výbor na svých dvou jednáních projednal předložený návrh zákona podle sněmovního tisku 28 a přijal k této věci usnesení č. 42 ze dne 27. listopadu 1996, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu projednat a schválit tisk 28 s připomínkami, které jsou uvedeny v tisku 28/1, který máte všichni k dispozici.
Chtěl bych podotknout, že v prvním čtení se zákon jevil a také i v dalším průběhu ukázal jako záležitost poměrně komplikovaná. Z toho důvodu musím konstatovat, že na takovou předlohu je neobvykle vysoký počet přijatých pozměňovacích návrhů ve výboru, který to projednával, a sice 47.
Chtěl bych říci, že v průběhu jednání mezi prvním a druhým čtením došlo k upřesnění řady ustanovení zákona a všechna tato upřesnění zahrnutá do usnesení hospodářského výboru pokládám nepochybně za zlepšení návrhu textu zákona. Chtěl bych v této souvislostí jako zpravodaj vyslovit určité poděkování těm, kteří na straně předkladatele vyšli vstříc a pochopili poměrně složitou situaci, která vznikla s návrhem zákona, a dosáhli jsme i při přípravných pracech i při jednání hospodářského výboru poměrně velkého koncensu a otázek, které nebyly dořešeny, zůstalo skutečně velmi málo.
Dovolte mi také vzhledem k tomu, že především v technické veřejnosti je celá řada připomínek, námitek a nejasností týkajících se tohoto návrhu zákona, abych na některé z nich, které se - domnívám se - v průběhu přípravy jednání na druhé čtení podařilo překonat, vyjasnil, případně k nim zaujal stanovisko.
Já jsem byl ten, který se domníval, že návrh textu, jak byl předložen v parlamentním tisku číslo, 28, je poměrně těžko srozumitelný a také málo přehledný. Celá řada připomínek, které byly projednány a zapracovány do změn, vedla právě k tomu, aby zákon se stal jak z hlediska věcného, tak z hlediska jazykového lepší. Doufám, že se tato záležitost částečně podařila. Myslím si, že se také podařilo dosáhnout toho, aby zákon byl srozumitelný i technikům, kteří s ním případně budou pracovat, a nevyžadoval vysvětlení v základních otázkách specializovaných právníků. To je skutečnost, na kterou poukazují některé organizace, případně jednotlivci z technické oblasti.
Chtěl bych také konstatovat, že námitky týkající se toho, že zákon nerespektuje dostatečně přesně příslušná opatření Evropské unie, je možné do značné míry vyvrátit a konstatovat, že základní logika tohoto zákona je srovnatelná s logikou, která se používá v západoevropských zemích, a že tato logika zajišťuje i určitou žádoucí návaznost na hospodářské a obchodní činnosti při styku s těmito zeměmi. Přitom jsou v zákoně zachována specifika, která se týkají České republiky, zachována suverenita rozhodování České republiky a zvýrazněna otázka vzájemnosti při uznávání certifikačních dokumentů, prohlášení o shodě a dalších věcí, které zákon přináší.
Mohu také konstatovat, že otázka technických předpisů, na kterých vlastně stojí zákon, byla výrazně zpřesněna jak z hlediska toho, co se jím rozumí, tak z hlediska užití v návaznosti na předkládaný návrh zákona. Je možné konstatovat, že necháváme na výkonné moci, především vládě a úřadu, to, co jí patří, to znamená specifické stanovení jednotlivých výrobků a požadavků na ně, jak se případně bude vyvíjet, ale že zákon na druhé straně obsahuje všechny základní principy k tomu, jakým způsobem má vláda postupovat.
Chtěl bych také zdůraznit velmi podstatnou změnu, která byla uznána a která vznikla především na základě iniciativy a vytrvalosti pana poslance Grégra, kdy v návrhu zákona se určitým pozměňovacím návrhem přímo vládě zakazuje, aby výrobky použité a repasované byly případně vyjmuty z příslušných technických předpisů, které stanovují požadavky na výrobky.
Mohu také konstatovat, že v rámci projednávání bylo předloženo několik pozměňovacích návrhů, které zlepšují postavení odběratelů i konečných spotřebitelů, jak to bylo požadováno některými organizacemi, zabývajícími se spotřebiteli a jejich ochranou.
Dovolte mi také konstatovat, že některé požadavky, které byly v rámci diskuse o tomto zákonu vzneseny, je nutné považovat za požadavky, které bohužel není možné uspokojit, např. požadavek, aby zahraniční dokumenty, certifikáty, osvědčení, případné značky mohly uznávat přímo osoby oprávněné vydávat prohlášení. To je záležitost, která bohužel není možná, zvláště pokud by se nespecifikovalo, které zahraniční dokumenty a značky je možné takovým způsobem uznávat. Státní role prostřednictvím příslušného úřadu je v tomto ohledu zcela na místě a je oprávněná.
Také námitka, že zákon má vést k tomu, že si stát podrží státní zkušebnictví, je do značné míry neoprávněná. Pokud bude návrh zákona přijat, stát zavádí možnost, aby orgány všech typů, fyzické i právnické osoby, vstoupily do této oblasti, přičemž pojem státní zkušebnictví je ošetřen takovým způsobem, že stát si celkově ponechává dohled nad celým tímto systémem a prostřednictvím tohoto dohledu za něj také nese garanci, která je potřebná.
Dovolte mi tedy, abych vám navrhl, abychom ve druhém čtení projednali předložený návrh zákona se zněním pozměňovacích návrhů, které byly schváleny v hospodářském výboru a případně návrh zákona postoupili do třetího čtení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil zatím pouze pan kolega Miloš Melčák. Prosím ho, aby se ujal slova.
Poslanec Miloš Melčák: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych v obecné rozpravě vystoupil s některými poznatky, které doprovázejí tento zákon. Omlouvám se, že budu uvádět některé obecné věci, které by měly objasnit filosofii přístupu k Evropské unii, protože si myslím, že návrh zákona tuto filosofii trochu pominul.
Připojení k Evropské unii předpokládá důslednou harmonizaci právních a technických norem. V oblasti výrobků se jedná o vyřešení následujících okruhů problémů:
- především odpovědnost za vady, za škody způsobené vadami výrobků,
- povinné prokazování shody stanovených skupin výrobků, tj. tzv. nebezpečných výrobků,
- specifikace pro jednotlivé skupiny výrobků a rizik. V Evropské unii je tato problematika řešena směrnicemi a evropskými, tzv. technickými normami. Každá směrnice musí být do určité doby akceptována do zákonů členských států Evropské unie. Evropské normy slouží ve spojení se směrnicí respektive zákonem ke specifikaci technických požadavků na bezpečnost a ekologičnost dané skupiny výrobků. Vedle této regulované oblasti je oblast tzv. neregulovaná, kde prokazování shody je věcí dobrovolnou a vychází z ujednání mezi dodavatelem a zákazníkem. Průkazem shody je certifikát,, který výrobek, nebo výrobce získá na základě prověrky akreditovaným certifikačním orgánem. Parametry výrobců jsou v případě potřeby zkoušeny v akreditovaných zkušebních laboratořích.
Postupy akreditace a certifikace jsou předmětem evropských norem řady EN 45 000. Základem prokazování shody v regulované oblasti je v Evropské unii odpovědnost výrobců a vyjadřuje se prohlášením o shodě, které svým jménem a na svou odpovědnost vydává výrobce. Toto - jak se zdá - je odchylka, která nastává v našem zákoně.
V případě, kdy je nutno předložit doklady o typové zkoušce výrobku, vstupuje do hry notifikovaný orgán, zkušebna určená členským státem Evropské unie, která vydá protokol o zkoušce, ale prohlášení o shodě vydává výrobce. Je to rozdílné od naší dosavadní praxe, především od zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, kdy státní autorizovaná zkušebna musí stanovené výrobky před uvedením do oběhu schválit, a tím de facto přebírá odpovědnost za jejich bezpečnost.
Dovolte mi, abych tuto strukturu vyjádřil třemi stupni:
1. Odpovědnost určená směrnicí č. 85/374/EEC. Je ukládána odpovídajícími zákony.
2. Druhý stupeň je povinné prokazování shody. Je určeno globální koncepci pro certifikaci zkoušení a ukládáno analogickými národními zákony členských států.
3. Specifikace požadavků, která je určena směrnicemi pro jednotlivé skupiny výrobků nebo rizik a ukládána příslušnými zákony členských států, přičemž technické parametry jsou určovány pomocí evropských norem, pokud pro dané výrobky existují.
Tato struktura umožňuje, aby se jednotlivé prvky systému mohly rozvíjet samostatně.
Nesplnění specifikací podle určité směrnice Evropské unie je současně porušením zákona v daném státě a podléhá sankcím podle společné směrnice o odpovědnosti za škody způsobené vadami výrobků č. 85/374/EEC, tj. tzv. zákon odpovědnosti za škodu.
Globální koncepce zase vytváří propojení mezi postupy prokazování shody v regulované a neregulované oblasti tím, že notifikovaný orgán musí být nejprve akreditován, to znamená, že může působit v neregulované oblasti. Vybrané zkušebny jsou svým státem přihlášeny u komise Evropské unie.
Pokud má být v České republice učiněn pokrok od zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, pak by se měla vytvářet struktura kompatibilní s Evropskou unií, tj. tzv. harmonizovaná legislativa.
Předkládaný návrh zákona podle mého názoru uvedenou filosofii Evropské unie zcela nerespektuje. Podle řady odborníků nenahrazuje kvalitativně dosavadní zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, pro státní politiku jakosti nebude velkým přínosem. Je velká škoda, že jsme v prvním čtení nevrátili zákon k přepracování, abychom se mohli vyhnout riziku nekompatibilních zásahů do jeho znění, takže nás zřejmě i u tohoto zákona - pokud ho přijmeme - čeká proces postupného zdokonalování.
Zákon je tedy v tuto chvíli řadou odborníků bohužel vnímán spíše jako pokus určité skupiny alespoň zachovat síť státních zkušeben než jako důrazný krok ke zlepšení státní politiky jakosti, jak na to mírně narazil také pan zpravodaj.
Navzdory uvedeným skutečnostem, které by na první pohled mohly svědčit spíše pro vrácení návrhu k přepracování, doporučuji, aby byl zákon přijat, ovšem s podmínkou přijetí všech doplňujících návrhů hospodářského výboru, které usilují o odstranění řady nedostatků. Doporučuji také přijetí osobních doplňků poslanců Exnera a Grégra, se kterými vás - doufám - seznámí v podrobné rozpravě.
Jak jsem již naznačil, zásadní systémovou chybou je, že v naší legislativě není jednoznačně a srozumitelně stanovena odpovědnost jednotlivých subjektů za škody způsobené vadami výrobků, které uvádějí do oběhu. Od této univerzální odpovědnosti, určené od jednoho místa, respektive zákona, se pak mohou odvíjet další aktivity. Tato odpovědnost je dnes určována v několika zákonech různě, ať už je to zákon č. 531/1991 Sb., obchodní zákoník, nebo zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a jiné, a zřejmě proto také není jednoznačně tato odpovědnost vnímána.
Směrnice o jednotlivých rizikových skupinách výrobků by měly být rovněž transformovány do zákonů a ne do vládních nařízení.
Dovolte mi také, abych v podrobné rozpravě navrhnul doprovodné usnesení k tomuto bodu, žádající zrychlení prací na zákoně o odpovědnosti za škody způsobené vadami výrobků.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Ptám se, kdo se dál hlásí do obecné rozpravy? Nikdo se nehlásí, obecnou rozpravu tedy končím.
Protože nebyl přednesen návrh na vrácení ani na zamítnutí, přikročíme k rozpravě podrobné, do které se přihlásili poslanci Grégr, Exner a Melčák. V tomto pořadí prosím, aby se ujali slova. Jako první, prosím, pana kolegu Grégra, připraví se pan kolega Exner.
Poslanec Miroslav Grégr: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové. Předložený návrh zákona patří k dědictví z minulého volebního období a na jeho přípravě se podepsalo bývalé Ministerstvo hospodářství pod vedením pana ministra Karla Dyby. To, co v úvodu řeknu, proto nechť na sebe nevztahují představitelé a pracovníci Ministerstva průmyslu a obchodu, kteří k tomu změnou kompetencí přišli jako slepí k houslím a vyvinuli nemalé úsilí na jeho zlepšení. Oblíbenou výtkou novinářů a veřejnosti, adresovanou Parlamentu, je, že plodí nekvalitní zákony. Považuji za svou povinnost zdůraznit, že výsledná podoba zákona je úměrná kvalitě vládou dodané předlohy. Představa, že několik poslanců ve výboru za pár týdnů napraví špatnou několikaměsíční práci ministerských týmů, je představa zkreslená a naivní. Odmítat přijímání takovýchto předloh je pak obtížné za situace, kdy jsou poslanci většinou tlačeni argumenty, že je nutné zákon rychle příjmout, protože už na něj veřejnost dlouho čeká, že jeho neexistence plodí ekonomické ztráty apod. Pláč nad špatnými zákony v Poslanecké sněmovně je většinou pláčem na špatném hrobě.
K ilustraci předchozích výtek může posloužit právě předkládaný zákon. Nemohu pokládat za kvalitně připravenou předlohu zákona, jestliže tato předloha způsobí bouři v zainteresované technické veřejnosti a záplavy připomínek, jejichž výsledkem je 50 nebo - jak řekl pan zpravodaj - 47 v hospodářském výboru přijatých pozměňovacích návrhů k zákonu, který má 22 paragrafů. To už něco vypovídá o kvalitě přípravy zákona a serióznosti průběhu připomínkového řízení.
Charakteristickou perličkou pro posouzení kvality práce bývalého Ministerstva hospodářství na tomto zákonu je fakt, že ač návrh zákona v paragrafu 8 stanovuje výrobcům a dovozcům povinnost uvádět na trh jen bezpečné výrobky, tak například v přílohách k zákonům formulujících potřebná vládní nařízení v ustanovení § 1 odst. 1 této vyhlášky došlo k nezákonné snaze z běžného posuzování dát výjimku výrobkům použitým, renovovaným nebo určeným k opravě či obnově, což by potencionálně ohrozilo občany. české výrobce i náš trh. Teprve jednání v hospodářském výboru vedlo ke stažení zmíněných příloh a ošetření této problematiky v samotném návrhu zákona.
Dnes tedy opět stojíme před situací, že máme příjmout zákon, který nebyl dobře připraven, ale tlačí nás k přijetí nedostatky současné právní úpravy, která - dá se konstatovat - je brzdou rozvoje podnikání a neefektivně chrání konečného spotřebitele i netarifní překážkou obchodní výměny mezi Českou republikou a vyspělými státy Evropské unie a Evropského sdružení volného obchodu, obsahuje nadměrný a neefektivní schvalovací proces, vede k tomu, že dnes je 20 - 30 procent výrobků neregistrováno a neposuzováno.
Z těchto důvodů i přes uvedené výhrady doporučuji zákon po schválení pozměňovacích návrhů příjmout. Uvedená situace při projednávání tohoto zákona vedla k tomu, že celou řadu nedostatků předlohy vychytáváme po konsultacích s odborníky z praxe až na poslední chvíli. Přestože jsem se velice aktivně podílel v hospodářském výboru na úpravě tohoto zákona, mám ješte následující dva menší pozměňovací návrhy.
Za prvé: V § 8, odst. 3a) za slovo "užití" vložit závorku a text "včetně vymezení prostředí pro užití," závorku uzavřít. Návrh předložím písemně.
Dále za slova "a likvidaci" doplnit text "které musí být uvedeny v českém jazyce".
Zdůvodnění: Jde o jednu z nejčastějších připomínek výrobců, kteří tak chtějí odstranit nesoulad předlohy zákona s platnými podzákonnými normami.
Za druhé: V § 5, odst. 7 za slova "českých technických norem" ve druhé větě doplnit "a harmonizovaných českých technických norem".
Zdůvodnění: Klesající podíl finanční účasti státu na technické normalizaci vede k neutěšené situaci v této oblasti, nejsou zabezpečeny požadavky praxe a je snaha slepě přijímat pouze normy Evropského společenství EN. Větší finanční podíl průmyslových podniků na rozvoj technické normalizace, metrologie a zkušebnictví by předpokládal celý systém vyspělých zemí, jako například Německo, Francie, Rakousko, kdy finanční účast podniku na této činnosti je považována za veřejný zájem a příspěvky podniků jsou doprovázeny daňovými úlevami.
Tolik moje pozměňovací návrhy. Znovu bych chtěl zdůraznit, že společným úsilím Ministerstva průmyslu a obchodu a hospodářského výboru se podařilo velice nekvalitní předlohu připravit do té podoby, aby mohla být schválena.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Exner, připraví se pan kolega Melčák.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, dovolte mi přednést následující pozměňovací návrhy.
Za prvé: V § 1 písm. a) zní toto písmeno následovně:
"Způsob stanovování technických požadavků na výrobky, které by mohly ohrozit zdraví, bezpečnost, majetek, popřípadě jiné hospodářské zájmy osob nebo přírodní prostředí (dále jen oprávněný zájem)".
Tuto změnu, případné v první části legislativní zkratku promítnout do celého návrhu zákona. Upozorňuji, že bude potřeba případně hlasovat o obou dvou větách tohoto návrhu zvlášť, protože promítnutí změny poněkud zlepšuje analogicky bod č. 1 i v příslušném pozměňovacím návrhu hospodářského výboru.
Za druhé chci zdůvodnit poněkud rozšiřující znění písmene a) paragrafu 1 tím, že lépe odpovídá současnému stavu evropských norem, protože tak jak byla příslušná definice oprávněného zájmu provedena v návrhu zákona, i jak byla zlepšena hospodářským výborem, je užší, než je aktuální užívaná v Evropském společenství.
Navíc v takovém směru, že je potřeba souhlasit s tím rozšířením užitím definice podle právě aktuálního stavu. Věcně je do určité míry deklaratorní a záleží spíše na pojetí toho, co za oprávněný zájem považujeme, než že by z této definice, ať v tom či onom znění, bylo bezprostředně možné odvozovat nějaké právní důsledky.
Za druhé mi dovolte, abych vznesl pozměňovací návrh týkající se dosavadního § 12 dosavadního odstavce 5. V § 12 došlo k velkému množství pozměňovacích návrhů a mezi jiným je navrhováno vložit 2 další odstavce. Tím dochází ke změnám číslování odstavců a ustanovení posledního odstavce, které hovoří o tom, že se část tohoto paragrafu nepoužije na výrobky, u kterých zvláštní zákon stanoví jinak, je potom nejasné, na které odstavce se vztahuje. Došlo také k tomu, že v předneseném a přijatém návrhu hospodářského výboru je ta odvolávka dělána tak, že není jasné, jestli citované odstavce se vztahují ke starému číslování nebo k číslování novému. Po dohodě se zástupci předkladatelů, aby nedošlo k mylnému výkladu, navrhuji začátek tohoto odstavce - dosavadního odstavce č. 5 v následujícím znění: "Ustanovení předchozích odstavců" a dále podle textu "se nepoužijí pro výrobky, u kterých zvláštní zákon stanoví jinak", a poznámka pod čarou, která je uvedena přesně v pozměňovacím návrhu č. 30 hospodářského výboru.
Za třetí navrhuji, aby v § 13 odst. 4 na konec textu byla doplněna nová třetí věta, která zní: Docházíli k ukončení činnosti (likvidaci) výrobce nebo dovozce bez právního nástupce a takto stanovená doba neuplynula, ukládají se výše uvedené písemnosti do uplynutí lhůty u Úřadu. - Stručné zdůvodnění tohoto návrhu:
Jde o to, že předepisujeme příslušným návrhem zákona, aby příslušná dokumentace, prokazující shodu výrobků, byla ukládána 10 let. Dochází však k ukončení činnosti některých výrobců nebo dovozců, jimž se povinnost stanoví, tak, že nedochází ke stanovení právního nástupce a není potom ošetřena situace, kde se příslušné dokumenty skladují po dobu, která má být prokazatelná i z mnoha dalších důvodů. Na základě toho navrhuji, aby takové uložení dokumentů pro tyto případy bylo přesně stanoveno. Námitky, že vždy dochází k nějakému vypořádání, ve styku s konkrétní praxí bohužel neobstojí, protože často vedou k tomu, že určitá podnikatelská činnost dochází k takovým koncům, že příslušná dokumentace není vhodně ošetřena. Navíc v této situaci, pokud bychom nepřijali příslušný doplněk, by nebylo vlastně stanoveno, jakým způsobem postupovat.
Čtvrtý pozměňovací návrh se týká § 15 odst. 7 písm. c), kde jenom zpřesňuji text přijatý hospodářským výborem. Za slovo "akreditací" doplnit slova "uznaných příslušným orgánem České republiky". Zde došlo k použití chybného pádu jak v návrhu zákona, tak také potom v pozměňovacím návrhu navrhovaném hospodářským výborem.
Poslední pozměňovací návrh se týká § 17, kde se doporučuje, aby dokumenty na základě vzájemnosti bylo možno uznávat, pokud jde o dokumenty od zahraničních partnerů, také popř. jako podklady k posouzení shody, nejenom přímo doklady osvědčující posouzení shody nebo českou značku shody. Dovolím si pro jistotu přednést celé znění § 17, které bude následující:
§ 17 Uznávání zahraničních dokumentů a značek
Odst. 1 Úřad může obvykle na zásadě vzájemnosti uznávat zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) jako dokumenty osvědčující posouzení shody nebo zahraniční značku jako českou značku shody podle tohoto zákona, popř. jako podklady k posouzení shody, pokud je zabezpečena úroveň oprávněného zájmu odpovídající požadavkům příslušných technických předpisů. Za stejných podmínek může autorizovaná osoba uznat výsledky zkoušek a zjištění provedených v zahraničí.
Odst. 2 Úřad zveřejňuje skutečnosti podle odst. 1 věty prvé oznámením publikovaným ve Věstníku úřadu.
Také tato změna byla, dá se říci, projednána v hospodářském výboru, ale spíše technickou chybou při hlasování nebyla zařazena do definitivního znění, a proto ve shodě s navrhovateli zákona ji přednáším. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Melčák. Nikdo jiný do rozpravy přihlášen není.
Poslanec Miloš Melčák: Vážené dámy, vážení pánové, nebudu navrhovat žádné doplňující změny, žádné změny textu návrhu, abych neznehodnotil práci hospodářského výboru. Přesto si v duchu toho, co jsem přednesl ve všeobecné rozpravě, dovoluji navrhnout doprovodné usnesení k tomuto bodu programu:
Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby jí do 30. června 1997 předložila k projednání návrh zákona o odpovědnosti za škody způsobené vadami výrobků.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Protože se do podrobné rozpravy nikdo už nehlásí, podrobnou rozpravu končím. Táži se pana ministra Dlouhého, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Je tomu tak.
Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, dámy a pánové, budu velmi stručný. Nejprve chci říci, že bych nechtěl spekulovat o kvalitě či nekvalitě předlohy. Spíše si myslím, že to je právní norma, ve které se odráží neustále měnící se svět i v Evropské unii, i u nás. A z tohoto hlediska spíše jsem rád, že v průběhu přípravy jak na úrovni vládní, tak potom diskuse parlamentní, došlo k určité shodě, která povede k tomu, že přijmeme právní normu odpovídajícího charakteru. Z druhé strany chci poděkovat všem, kteří se v uplynulých měsících této práce zúčastnili.
Jenom bych si dovolil zareagovat na některé pozměňovací návrhy. V prvé řadě na návrhy poslance Exnera. Chtěl bych říci, že s těmi, které se týkají určitých technických změn, souhlasím. Chtěl bych však ještě před třetím čtením říci svůj názor na to, že nesouhlasím s pozměňovacím návrhem, který se týká hospodářských zájmů v § 1a a ukládání písemností v § myslím 13 odst. 4. Při této příležitosti chci zdůraznit, že obzvláště druhou věc projednával hospodářský výbor, ve kterém tento pozměňovací návrh nebyl schválen.
Co se týká návrhů pana poslance Grégra, považuji je za technické vylepšení, se kterými lze souhlasit.
Poslední návrh pana poslance Melčáka: Je to asi tak, že tento návrh zákona je v tak pokročilém stadiu, že po važuji za přirozené a samozřejmé, že bude projednán ve vládě tak, aby mohl být předložen Parlamentu do 30. června 1997. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ptám se kolegy Exnera, zda chce říci závěrečné slovo zpravodaje. Chce. Prosím, pane kolego.
Poslanec Václav Exner: Jenom pro pořádek budu konstatovat, že pozměňovací návrhy přednesli dva poslanci a pan poslanec Miloš Melčák přednesl doprovodné usnesení.
Navrhuji, abychom již nyní akceptovali to, že budou k závěrečnému hlasování k tomuto bodu předložena dvě usnesení. Jedno týkající se přijímání pozměňovacích návrhů a schvalování zákona a druhé týkající se doprovodného usnesení předneseného panem poslancem Melčákem tím spíš, že pan ministr s tímto návrhem doprovodného usnesení souhlasí.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Souhlasím. Je to tedy otázka hlasování při třetím čtení. Děkuji.
Protože nebyl přednesen žádný návrh na vrácení ani zamítnutí, končím druhé čtení předloženého vládního návrhu zákona. Děkuji panu ministrovi, děkuji panu zpravodajovi.
Dámy a pánové, využívám § 111 jednacího řádu a dovolte mi, abych vyhlásil přestávku na dobu 8 minut.
(Schůze přerušena v 15.52 hodin.) (Schůze opět zahájena v 16.00 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, abyste zaujali svá místa, kancelář prosím, aby nám umožnila jednat.
Vážení kolegové, dalším bodem podle programu a jednacího řádu je
37.
Ústní interpelace určené předsedovi vlády České
republiky a ostatním členům vlády
Po zahájení 7. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády České republiky panu Václavu Klausovi či vládě České republiky, a to v čase od 16 do 17 hodin, poté ostatním členům vlády České republiky. Seznam poslanců podle vylosovaného pořadí nám byl v úterý rozeslán do lavic. Kancelář se tímto omlouvá za zkreslený první seznam, kde nebylo stanoveno pořadí interpelací na jednotlivé pány ministry.
Nyní dávám slovo panu poslanci Zdeňku Kramperovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády, pana Václava Klause.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, dámy a pánové, pane premiére, obracím se na vás s dotazem souvisejícím s případným vstupem České republiky do Evropské unie. Vstupem zemí do Evropské unie dochází zároveň k omezení suverenity těchto zemí. Prosím proto nezaměňovat výrazy v jednotlivých článcích Úmluvy o Evropské unii mezi pojmem suverenita a identita.
Smlouva o Evropské unii je velice obsáhlá a v jejím textu je zakotveno i mnoho článků a odstavců, které pojednávají o otázkách spojených s prosazováním společných bezpečnostních cílů. Hned v úvodu článku F, odst. 3 je uvedeno:
"Unie si zajistí prostředky nezbytné pro dosažení svých cílů a pro provádění svých politik."
Proto se ptám, co pod tímto odstavcem může být v praxi ukryto a jaké důsledky lze očekávat i v mimořádných situacích.
Další, pro naše občany velmi zajímavá informace, bude článek 8 b), část II - "občanství unie". Každý občan unie pobývající v členském státě, jehož není státním příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v členském státě, v němž pobývá, za stejných podmínek, jako státní příslušníci tohoto státu.
Tento důležitý článek smlouvy o založení Evropského společenství má již velmi úzkou návaznost na text chystané česko-německé deklarace. Sudečtí Němci budou mít tímto možnost kandidovat v komunálních volbách na místo starostů a radních. Jak hodnotíte tento možný stav, který může velice brzy nastat?
Dále se táži, zda-li ztráta suverenity je adekvátní k tomu, co Evropská unie nabízí. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má pan předseda vlády Václav Klaus.