Poslanec Martin Přibáň: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jak již bylo řečeno panem předsedajícím, zprávu o stavu vysílání a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysílání za období od 1. února 1995 do 31. ledna 1996 projednal na svém zasedání dne 16. října výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a přijal k této věci usnesení pod č. 37. Toto usnesení bych vám zde rád přednesl.
I. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučuje Poslanecké sněmovně vyslovit souhlas se zprávou o stavu vysílání a činnosti Rady ČR pro rozhlasové a televizní vysíláni v r. 1995, tisk 19.
II. Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala toto následující usnesení:
Poslanecká sněmovna žádá Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání, aby do 15. prosince 1996 předložila zprávu o činnosti Rady za období od 1. února 1996 do 30. září 1996, jejíž součástí bude též souhrn legislativních problémů týkajících se sdělovacích prostředků v České republice spolu s návrhy na jednotlivá řešení.
Tolik návrh usnesení výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Téměř stejné usnesení doporučuje Poslanecké sněmovně přijmout rovněž stálá komise Poslanecké sněmovny pro sdělovací prostředky.
Pane předsedající, já nejsem sice krásná dáma, ale prosil bych rovněž, aby ...
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Já se přiznám, pane kolego, že jsem adjektiv nepoužíval a netroufl bych si to ani ve vašem případě. Ale přesto jsem na vážkách, je-li možné, abych v 25 minutách odpoledního programu schůze v podstatě každých 5 minut napomínal tento ctěný sbor. Připadá mně to poněkud trapné a nechtěl bych si hrát v roli předsedajícího pouze na karatele. Myslím, že je to na nás, jak jsme schopni tuto věc vnímat. A myslím si, že je dost prostoru v kuloárech na to, abychom určitě aktuálně nezbytné věci vyřešili tam. Takže prosím všechny, kteří teď diskutují, aby se utišili, sedli si na místo, případně opustili jednací síň tak, aby mohl pan zpravodaj poslanec Přibáň dále přednášet svou zpravodajskou zprávu.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Přibáň: Děkuji, pane předsedající. Nicméně jsem skoro se zpravodajskou zprávou u konce. Pokud jde o zdůvodnění onoho doprovodného usnesení, které jsem zde citoval, jsem trochu na rozpacích, jestli ho mám uvádět nyní ve své roli zpravodaje nebo jestli si nechám tuto příležitost až pro vystoupení v řádné rozpravě. Jelikož jsem nejen jako zpravodaj, ale i jako člen stálé komise věcně zainteresován na řešení tohoto problému, tak si myslím, že si ponechám vysvětlení až na průběh rozpravy. Děkuji za slovo.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci. Zahajuji rozpravu, a to nejdříve všeobecnou část. Táži se, chce-li někdo vystoupit? Do všeobecné části rozpravy se hlásí místopředsedkyně paní Petra Buzková. Prosím ji, aby přistoupila k mikrofonu.
Oznamuji vám mezitím, že již mám písemné přihlášky do podrobné rozpravy, kterou otevřu bezprostředně poté, co skončí její všeobecná část.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ti z vás, kteří byli přítomni projednávání zpráv Rady pro rozhlasové a televizní vysílání v minulém volebním období, vědí, že závažné a hluboké nedostatky v činnosti Rady se táhnou celou její existencí. Bohužel musím konstatovat, že předkládaná zpráva i vlastní činnost Rady ukazují, že ani minulá personální obměna ani opakovaná snaha jak této sněmovny tak parlamentní komise pro sdělovací prostředky upozornit Radu na to, že praktické výsledky jejího fungování zdaleka neodpovídají požadavkům na její činnost kladeným jak zákonem, tak touto sněmovnou, se zcela minula účinkem.
Opakovaně se ze sdělovacích prostředků dozvídáme, že Rada flagrantním způsobem porušuje náš právní řád a vyvolává pobouření široké odborné i laické veřejnosti zveřejňováním názorů jednotlivých členů Rady či dokonce její tiskové mluvčí na problémy, které jsou Radou na základě zákonného pověření řešeny ve správním řízení.
V této souvislosti se ptám, jak mají mít jednotlivá média, potažmo široká veřejnost, důvěru v nestrannost sankčních a jiných řízení prováděných Radou, když se pravidelně dozvídají meritorní rozhodnutí Rady ze sdělovacích prostředků daleko dříve než je takové rozhodnutí učiněno v řádném správním řízení a doručeno účastníkům.
Uvědomují si členové Rady vůbec, jak rozsáhlé pravomoci vůči sdělovacím prostředkům jim vložil zákonodárce do rukou a jak s nimi oni zacházejí?
Dále se ptám, zda si uvědomují, jaké materiální škody svým chováním mohou jednotlivým médiím způsobit?
Výše uvedené chování jen ilustruje touto sněmovnou dlouho tolerovanou, bohužel však nezlepšující se nekompetentnost Rady, a to zde nehovořím o takových odborných problémech, jako je např. naprosto nedostatečné zveřejňování volných kmitočtů pro účely rozhlasového a televizního vysílání, které Radě zákon ukládá a které je jednou ze základních povinností umožňujících stejnou příležitost pro soutěžitele, pohybující se na trhu rozhlasového a televizního vysílání, dozvědět se legálně základní informace o produktu, který je jejich předmětem podnikání, či dodnes nevysvětlená metoda, jakou byla přizvána pro spolupráci s Radou na monitoring reklamy právě agentura A-Konekt. Je snad cílem zcela nedostatečného zveřejňování volných kmitočtů vytvořit prostředí, kdy relevantní informace jsou přístupné jen některým subjektům, nebo je to obyčejný šlendrián, který si Rada dovoluje předkládat této sněmovně? Jedná se jen o nedostatek předkládané zprávy, či skutečně byla tato agentura vybrána netransparentním způsobem? A konečně - stalo se tak jen v tomto případě či je to jev v hospodaření Rady trvalý?
Domnívám se, že za celou dobu své činnosti nedokázala Rada získat ani elementární respekt jak odborné tak laické veřejnosti a že jeden z jejích (kromě funkce správního orgánu) nejdůležitějších úkolů, vybudovat kompetentní a vysoce fundovaný orgán, který svými odbornými kvalitami získá úctu široké odborné veřejnosti a stane se možná jedním z tvůrců mediální politiky tohoto státu, nepochybně však jejím mozkovým trustem, nejenže nebyl splněn, ale ve skutečnosti se na něm ani nezačalo pracovat.
Je nepochybné, že úkol, před který byla Rada postavena, nebyl jednoduchý. V této zemi je velice málo lidí, kteří o sobě mohou oprávněně prohlásit, že alespoň v zásadních věcech rozumí mediálnímu trhu a k němu se vztahujícímu trhu reklamy a že mají jasnou a kompetentní představu, kudy by se tento trh měl v budoucnosti pohybovat a jak by se měl vyvíjet.
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, jejíž zprávu zde opět projednáváme, dostala od této sněmovny unikátní možnost si takovouto alespoň v zásadě kompetentní představu za státní peníze udělat a začít ji alespoň v globálu realizovat.
Předpokládaná zpráva, dámy a pánové, bohužel nedává dostatečné objasnění problémů spojených s činností Rady, v mnoha případech je značně nekonkrétní a zdá se, že často nad jejím textem spíše vzniká řada nových otazníků, aniž by byly zodpovězeny ty staré.
Řadě kritizovaných problémů v činnosti Rady se zpráva jednoduše vyhýbá.
Dámy a pánové, na závěr svého vystoupení bych vás chtěla informovat o tom, že i hlasování o vyslovení souhlasu s touto zprávou ve stálé komisi Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pro sdělovací prostředky bylo přijato pouze velmi těsnou většinou.
Dámy a pánové, z výše uvedených důvodů navrhuji této sněmovně, aby předloženou zprávu zamítla.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Pan zpravodaj zaznamenal návrh. Táži se, hlásí-li se ještě někdo do všeobecné části rozpravy? Ano. Pan poslanec Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem jedním z členů mediální komise, která věnovala jeden celý den v Harrachově právě zprávě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, kterou dnes máme schválit či neschválit. Paní místopředsedkyně Buzková má pravdu, že ke schválení zprávy došlo těsnou většinou. Ale byla schválena. Paní Buzková zde obecně formulovala svoji nespokojenost se zprávou, aniž by vlastně konkrétně řekla, co té zprávě vyčítá, co jí vyčítá tak, aby Rada musela zprávu přepracovat.
Píše se listopad 1996 a toto je zpráva za rok 1995. Naše mediální komise uložila Radě zpracovat další zprávu, a to od února 1996 do nynějšího termínu, protože všechny připomínky vznesené v Harrachově se vztahovaly vlastně k roku 1996. Nevztahovaly se k vlastní zprávě na rok 1995.
Jsem nový člen mediální komise a byl jsem trochu vyděšen z toho, když jsem si uvědomil, že členové mediální komise, která je orgánem Parlamentu jsou vlastně vystrašení králíci, kteří se prostě bojí. Nemají totiž pocit, že za ní stojí Parlament, který nedá ruce pryč, když komise zasáhne proti některému subjektu za to, že je porušován zákon.
Myslím, že povinností této komise je nikoli sledovat, kdo je momentálně politicky u moci nebo jak jsou politicky rozloženy síly, ale že povinností této komise je, aby byl na mediálním trhu dodržován zákon.
Mne zpráva komise přesvědčila o tom, že snahou této komise bylo právě to, aby zákon dodržován byl, a proto já naopak na rozdíl od své kolegyně Buzkové doporučuji zprávu komise přijmout.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Dostálovi a oznamuji Vám, že do všeobecné rozpravy se zatím přihlásil pan poslanec Přibáň a pan poslanec Prokop, předseda školského a kulturního výboru, takže nyní pan poslanec Přibáň.
Poslanec Martin Přibáň: Pane předsedající, vážení členové vlády, vážené dámy a pánové po té, co zde Sněmovna vyslechla dva naprosto odlišné návrhy na usnesení, rád bych k této věci vystoupil, nejenom jako zpravodaj k této výroční zprávě, ale i jako svým způsobem člověk, který se touto problematikou v Poslanecké sněmovně již několik let zabývá, a který již několik let sleduje vývoj vztahů mezi Parlamentem a orgánem, který je mu přímo odpovědný a který je jím volen.
Před dvěma lety většina Poslanecké sněmovny naznala, že nekompetentnost Rady přesáhla únosné meze a poté, co dospěla k přesvědčení, že tento orgán státní správy je zásadně ovlivňován ve prospěch jedněch a v neprospěch druhých provozovatelů vysílání, a to až do té míry, že porušuje zákon, sáhla ke dvojímu neschválení zprávy a k odvolání Rady.
Současně ovšem Poslanecká sněmovna konstatovala, především v rámci rozpravy, že stávající mediální legislativa neodpovídá bouřlivému vývoji v této oblasti a že bude nutno v této věci něco udělat.
Během dalšího období se podařilo prosadit novelu základního vysílacího zákona, který vedl ke značné liberalizaci především v oblasti kabelového a satelitního vysílání, ale - a to je pro naše dnešní jednání podstatnější - i k vážnému omezení kompetencí Rady, pokud jde o právo Rady udělovat provozovatelům vysílání různé dodatečné podmínky nad rámec zákona, podmínky, které jsou sice nad rámec zákona, ale které provozovatel musí splnit, pokud chce v této oblasti podnikat.
Rád bych právě v této věci konstatoval, že ačkoliv jsem spolu s dalšími předkladateli oné novely se členy Rady se zásadně názorově střetl, a to bez ohledu na politickou příslušnost či politickou nominaci těch kterých členů Rady, to bych zde rád zdůraznil, je mi jasné a věřím, že šlo o střet věcný a ne o střet prestižní.
Toto vše se odehrávalo v r. 1995, tedy v době, kterou vzhledem k činnosti Rady posuzujeme. Rada v té době stála před zásadními rozhodnutími týkajícími se optimálního využití kmitočtového spektra, možností vytvořit v České republice prostor pro třetího celoplošného provozovatele, udělování řady dalších licencí pro lokální rozhlasové provozovatele, a současně plnila více či méně úspěšně roli státního dozoru nad vysíláním.
O všech těchto skutečnostech je i námi projednávaná zpráva, i když je připravovaná pro bývalý Parlament a po konsultaci s bývalou Parlamentní komisí, která ji jaksi neoficiálně před koncem volebního období projednávala. Při veškeré této činnosti se Rada pochopitelně dopustila celé řady chyb, ať už šlo o způsob využívání kmitočtového spektra, jak o tom hovořila paní místopředsedkyně Buzková, respektive vytváření jakéhosi plánu využití kmitočtů, který nebyl plnohodnotný, pokud šlo o jeho využití jako informace pro zájemce o podnikání v této oblasti.
Sporná rozhodnutí následovala rovněž při přidělování jednotlivých kmitočtů, či o, ze zprávy nejasný, způsob presentace mediální politiky České republiky v orgánech Rady Evropy.
Chci zde zdůraznit, že toto všechno dělala Rada jako jediný orgán státní správy, který se danou problematikou zabývá, i když podle zákona 103/92 Sb., o Radě České republiky pro radiové a televizní vysílání se Rada České republiky pouze podílí na vytváření státní politiky v oblasti medií. Pro jistotu to všechno zmiňuji. I když jsem patřil k iniciátorům odvolání původní vysílací Rady, tzv. Kortého rady, nebo možná právě proto, jsem přesvědčen, že není moudré používat vůči Radě účelových argumentů, když jsou podněcovány - a to bych zde rád zdůraznil - podněcovány, ne motivovány, nespokojeností některých provozovatelů s činností Rady nebo neuspokojenými ambicemi některých provozovatelů vůči Radě. Právě proto, že bývalá Rada příliš podléhala tlaku některých provozovatelů, právě proto byla odvolána. Bylo by nešťastné, aby tato byla Sněmovnou trestána za možná necitlivý, mnohdy chybný a především opačný přístup. Toto všechno vzala totiž podle mne v potaz stálá komise, která projednávala tento tisk řadu hodin, a konec konců i školský a kulturní výbor.
Myslím, že většina členů této komise by mohla říci své dojmy a své zkušenosti a informovat Sněmovnu o motivech, které byly politické, ale současně vysoce nadstranické, motivy, které je vedly k tomu, že podpořily zprávu Rady ať v komisi či při jednání výboru. Jak komise tak výbor se shodly na tom, že praktičtějším řešením mnoha problémů, které v mediální oblasti jsou, praktičtějším než nutit Radu k přepracování zprávy rok staré, bude zadat jí řadu úkolů, trvat na jejich splnění, zvýšit frekvenci základní vzájemné komunikace z roční na půlroční a hlavně a především stanovit pro ni zákonem konečně partnera na úrovni vlády České republiky, kterým se stalo ministerstvo kultury naším rozhodnutím starým několik týdnů.
Členové výboru a komise, kteří hlasovali pro schválení zprávy, jsou přesvědčeni, že bude smysluplnější pracovat v nových podmínkách na nové legislativě, naučit se vzájemně komunikovat, což podle mne není vždy slabým místem jen členů rady, ale i nás poslanců. Pracovat a ne bazírovat na formální přepracování zprávy, tedy na řešení, které by Rada a nejen ona, znalá dosavadní praxe - a říkám znovu bohužel - chápala jakkoliv, jen ne jako pozitivní podnět ke společné práci na nové legislativě.
To jsou hlavní důvody, které mne vedou k přesvědčení, že je nutné podpořit tuto Radu a využít jejího potenciálu a jejích dlouholetých zkušeností pro pozitivní práci do budoucna.
A úplně na závěr spíš osobní slova: Za těch několik let, co se v práci v mediální komisi věnuji, jsem dospěl k tomuto přesvědčení: Není základním problémem nezávislost kontrolního mediálního orgánu na politických stranách. Ve věcných debatách se většinou nepozná - já to mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti, která strana toho-kterého člena navrhla, nebo kterou stranu vlastně ten-který člen zastupuje. Protože se jedná o otázky navýsost odborné a věcné. A pokud má někdo problém v této věci související s výsledky parlamentních voleb a ze složení této Rady, myslím, že existují jiné a pragmatičtější, praktičtější způsoby, jak toto řešit. A daleko těžší než udržet nezávislost Rady na politických stranách, je podle mne udržet nezávislost tohoto orgánu na mediích samotných. To je věc, na které by nám mělo především záležet. A pokud bude mít Rada snahu v této věci dostát svým závazkům ze zákona, měli bychom ji za to podpořit. A já to vnímám, dámy a pánové, jako prioritu č. 1 v této věci a v našem vztahu vůči Radě ČR pro rozhlasové a televizní vysílání. Děkuji za pozornost (Potlesk)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Přibáňovi. Vystoupí pan poslanec Prokop, připraví se paní poslankyně Petrová.
Poslanec Michal Prokop: Pane předsedající, dámy a pánové, mnozí z vás víte, že já jsem jedním z lidí, kteří se kolem mediální problematiky a legislativy s ní související pohybují od samého počátku, z doby kdy byla řešena ještě na půdě Federálního shromáždění. Jsem také členem komise pro sdělovací prostředky a na rozdíl od svých tří kolegů a předřečníků jsem z důvodu zahraniční návštěvy nebyl v Harrachově, ale byl jsem samozřejmě seznámen dokonale, jak to bylo jen možné, s výsledky jednání harrachovského zasedání komise, samozřejmě jsem byl přítomen projednávání zprávy Rady v našem výboru pro vědu, vzdělání atd.
Moje role je v tuto dobu usnadněna tím, že kolega Přibáň řekl celou řadu věcí, kterou jsem chtěl říci já. Já bych jenom velmi stručně chtěl upozornit na několik pro mne zajímavých postřehů, které vyplynuly z vystoupení paní místopředsedkyně Buzkové.
Nevím, jestli jste zaregistrovali poměrně zajímavou formulaci, kdy místopředsedkyně Sněmovny Sněmovně sděluje, že "ze sdělovacích prostředků se dozvídáme", že Rada někde něco činí, tak či onak špatně. Já se ptám, jak je možné, že místopředsedkyně Parlamentu, členka komise pro sdělovací prostředky věnuje tolik pozornosti informacím ze sdělovacích prostředků, tedy ze zainteresované strany. Jak je možné, že nekoná kroky, které jí přísluší jako nám všem, jako členka Parlamentu, tedy orgánu, který Radu zvolila, a kterému je také Rada zodpovědna. To je pro mne signifikantní proto, o čem hovořil kolega Přibáň. Co to totiž je nezávislost Rady, jak jsme si ji představovali, když jsme koncipovali základy současné mediální legislativy. Na kom má být Rada nezávislá, zdali skutečně šlo jenom o nezávislost na politických stranách, která svým způsobem je garantována tím, že je zodpovědná celé Sněmovně a Radu také Sněmovna volí.
Zdali nešlo především - a já se domnívám, že ano - o nezávislost na sdělovacích prostředcích samých. Protože stejně jako každý jiný orgán státní správy ani Rada není orgánem televizí nebo rozhlasů, ale je orgánem, který má sloužit občanům této země k tomu, aby byl naplňován zákon a aby byla vykonávána státní správa v této oblasti. Stejně jako ministr kultury není ministrem umělců, knihovníků či galeristů nebo ministr dopravy není ministrem železničářů. Je ministrem, který slouží občanům této země, kteří si ho konec konců platí.
Ptám se, co jsme my, jako Poslanecká sněmovna, učinili pro to, aby Rada fungovala lépe než funguje. Sám mám mnoho výhrad k fungování Rady, k oběma složením, jak minulé tak této. Ale odvolávání Rady na základě zprávy za r. 1995 považuji ze velmi krátkozraké, věci naprosto nepomáhající a díky tomu, že v kompetenčním zákoně byla dnes schválena kompetence pro Ministerstvo kultury, tak konečně na vládní úrovni bude partner. Všechno opakuji, co již bylo řečeno. Domnívám se, že bychom se měli především snažit, aby Rada opravdu získala reputaci. Vím, že to není jenom věcí podmínek, které může vytvořit Poslanecká sněmovna nebo legislativa, že to je především věcí Rady samé, ale zamysleme se, prosím, někdy také nad tím, co my pro to děláme a jaké členy volíme do této Rady, protože budeme stát - jak doufám - zanedlouho před dalším krokem, pokud sněmovna přijme návrh usnesení našeho výboru k tomu, aby se rozšířil její počet, abychom dovolili čtyři nové členy. Zamysleme se nad tím, koho do Rady volíme, zdali jde o lidi, kteří jsou schopni plnit úkoly, které my, jako Poslanecká sněmovna, od Rady očekáváme. Také patřím k těm, kteří doporučují vám všem, abyste Radu podpořili, abyste podpořili zprávu Rady za r. 1995 a vůbec to neznamená, že jsem zcela spokojen s tím, jak Rada funguje. Jenom se domnívám, že bychom pro to, aby Rada fungovala lépe, měli také něco udělat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Prokopovi, prosím paní poslankyni Janu Petrovou, připraví se pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslankyně Jana Petrová: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, zazněl zde návrh na odmítnutí této zprávy, ale myslím si, že nám je všem jasné, že se jedná o zprávu za rok 1995 a že připomínky, které zazněly v Harrachově, protože jsem se jednání také zúčastnila, byly zejména k období letošního roku.
Chtěla bych říci, co by znamenalo, kdyby naše sněmovna tuto zprávu odmítla. Znamenalo by to, že tato zpráva musí být přepracována, musí být opět předložena, takže bychom se opět zabývali na konci roku 1996 zprávou za rok 1995. Ve chvíli, kdy by tato zpráva nebyla podruhé schválena, potom by mohlo nastat jednání o odvolání Rady.
Chtěla bych znovu připomenout to, že stálá komise pro sdělovací prostředky přijala usnesení, ve kterém požaduje, aby Rada předložila zprávu za letošní rok ve zkráceném období, tzn. od února 1996 do září 1996 a my se hodláme touto zprávou na svém listopadovém nebo prosincovém jednání zabývat.
Byla bych pro to, abychom se skutečně zamysleli nad činností Rady a nad celkovou mediální politikou v diskusi nad zprávou až za rok 1996, kterou zde budeme mít za několik málo měsíců. Jsem přesvědčena o tom, že odmítnutí této zprávy za rok 1995 dnes by bylo pouhým gestem a ničemu takovému by neprospělo a myslím, že i z takového důvodu toto odmítnutí bylo navrhováno. Proto se také přimlouvám za to, aby tato zpráva byla již pro svou jistou zastaralost dnes přijata, abychom měli prostor a možnost věnovat se dalšímu období činnosti této Rady. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Petrové.
Vážené kolegyně a kolegové, je mi to nesmírně nepříjemné. Nevím, jestli je to průvodním jevem čtvrtečních odpolední, ale od příštího okamžiku, kdy budu muset napomínat, budu jmenovat.
Teď prosím pana poslance Matulku, připraví se paní poslankyně Pavla Jurková.
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, na této debatě je potěšitelné, že argumenty pro a proti nejsou rozeznatelné podle toho, jestli jsou zprava nebo zleva, ale spíš podle míry informovanosti jednotlivých poslanců, případně možná u někoho i míry osobního zájmu na tom, či onom výsledku hlasování.
Já jsem byl členem komise pro sdělovací prostředky už v minulém funkčním období. Nejsem sám. Domnívám se, že někteří mně možná dají za pravdu, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání v tomto složení si užila asi to nejhorší období vůbec, které obdobná Rada i do budoucna bude mít. Užila si začátek budování konkurenčního prostředí na mediálním trhu. Když bych měl mluvit trochu lidovějším slovníkem, řekl bych, že současná Rada si toho zobla asi ze všech Rad, které po ní budou následovat, nejvíc. Z tohoto titulu je ještě nutné připomenout, že si to také Rada užila v prostředí, kdy vlastně neměla vládní resort, který by se o ní staral. Žila do určité míry v určitém vakuu z tohoto pohledu. Práce, kterou Rada odvedla, pochopitelně s chybami, chyby dělají všichni, nebyli by to lidé, kdyby nedělali chyby. mě vede k tomu, že nejenom by mi musela upadnout ruka, kdybych měl hlasovat pro návrh na zamítnutí této výroční zprávy, ale vede mě současně k tomu, že také chci Radě pro rozhlasové a televizní vysílání za dosavadní práci poděkovat a smeknout před ní klobouk. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Přihlásí se paní poslankyně Jurková do obecné rozpravy a zároveň do rozpravy podrobné mám jako prvního přihlášeného pana poslance Krejsu. Říkám to proto, že pokud by chtěl ještě někdo vystoupit po paní poslankyni Jurkové, dal bych mu po dohodě s panem poslancem Krejsou přednost, aby on mohl pak vystoupit kontinuálně. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Pavla Jurková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem novou členkou stálé komise pro sdělovací prostředky. V tak složité problematice zajisté není snadné utvořit si okamžitě názor. Přesto jsem si při projednávání zprávy v Harrachově utvořila jakýsi názor.
Rada přes mnohé nedostatky v práci má určité problémy, o kterých se zmínil i pan poslanec Matulka. Až do předminulé schůze sněmovny neexistoval ústřední orgán státní správy, který by měl legislativní činnost v mediální oblasti na starosti. Přijetím kompetenčního zákona se tímto orgánem stalo Ministerstvo kultury a předpokládám, že prací na legislativně v mediální oblasti se situace i v činnosti Rady může zlepšit.
Dosud neexistuje ani odvolací druhoinstanční orgán proti rozhodnutím Rady. Myslím tím správní orgán. Jinak je možno odvolat se pouze k soudu. I to značně stěžuje činnost Rady. Přes mnohé výhrady, které jsem ke zprávě Rady měla, skutečně jsem se rozhodla po zvážení všech okolností v komisi hlasovat pro schválení této zprávy a doporučuji sněmovně, aby tak učinila také.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni Jurkové. Ještě jednou se ptám, hlási-li se ještě někdo do všeobecné části rozpravy. Nikoho nevidím, takže prosím pana poslance Krejsu.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, poučen panem místopředsedovou Vlachem, jak se čerstvě dovídám z fotokopií na našich lavicích, kdysi oddaného praporečníka myšlenek Vladimíra Iljiče Lenina, poučen tímto člověkem, včera v televizní Aréně, kde jsem byl jím peskován k mému úžasu za výrok pana předsedy Zemana, který dle mého názoru velice trefně přirovnal jistého premiéra k jistému vůdci, dal jsem si kapitalistický závazek nesnižovat dále procentuální důvěru veřejnosti v tento ctihodný sbor na základě - jak tvrdil pan praporečník Vlach - mých projevů ve sněmovně. Ba dokonce v zájmu státotvornosti jsem ochoten ignorovat Ústavu České republiky, která svobodu a beztrestnost projevu poslance zaručuje. Rozhodl jsem se - abych nesnižoval procenta důvěry svými projevy - neatakovat více inteligenční minimum jistého pana ministra a nesnížit se nikdy na úroveň pasáka ovcí z Malé Fatry, jak to včera demonstroval vůči mě pan ministr Ruml. (Předsedající: pane poslanče, hovoříme ke zprávě.) Mé vystoupení bude proto ryze věcné a odborné, tedy vhodné pro občerstvení kolegů v přilehlých prostorách. Můj rozbor bude prost i mého doprovodného výkladu práva z díla u nás v této oblasti hluboce nedoceněného kolegy Františka Ringo Čecha.
Pane předsedající, končím všeobecnou část rozpravy.