Místopředseda vlády a ministr zemědělství ČR Josef Lux: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pane poslanče, při obecné diskusi o regulaci zemědělské prvovýroby nepochybně je třeba vycházet ze skutečnosti, že zemědělství jako celek nelze odevzdat trhu. Je důležité si uvědomit, že zemědělství svým významem přesahuje ony ekonomické kategorie, proto vliv státu existuje a nepochybně bude existovat. Komodita obilí je jednou z klíčových a věnujeme jí prvořadou pozornost.
Fond tržní regulace, který začal fungovat po roce 1990, začal fungovat v situaci, kdy u nás byl zásadní přebytek jednotlivých komodit, přebytek mléka, obilí a dalších komodit. Fond tržní regulace fungoval úspěšně v situaci, kdy pomohl pomocí subvencí a podpor vyvážet tento přebytek. V situaci, kdy dochází k vyrovnání poptávky a nabídky, tzn. mizí onen obrovský přebytek, který u nás existoval a který jsme za peníze daňových poplatníků vyváželi ven, tak samozřejmě tento fond již není plně účinný a já sám jsem toho názoru, a v tom se shoduji s vámi, že je důležité, aby tento fond byl nahrazen nějakým novým flexibilním mechanismem. Tento fond totiž řešil situaci vždy po sklizni. Nové řešení nepochybně musí řešit tuto situaci dopředu. Na ministerstvu máme připraveny tři návrhy, které předložíme vládě a samozřejmě také Parlamentu. Tyto tři návrhy spočívají v těchto řešeních:
První návrh se podobá praxi Evropské unie, tzn. spočívá ve stanovení minimálních státem garantovaných cen a současně také stanovením stropové ceny. A prostor mezi těmito dvěma cenami by nepochybně byl prostor pro tržní chování zemědělců. Tento systém na jedné straně by dal zemědělcům větší jistotu z pohledu zemědělské prvovýroby, z pohledu pěstování obilí, a na druhé straně by hájil onen zájem spotřebitelů z pohledu stropové ceny.
Druhý návrh, který předkládáme, je návrh, který uvažuje se systémem podpory termínovaných obchodů ať už na komoditní burze či obchodů smluvních, tzn. podporu každého tohoto termínovaného obchodu, který by zajistil rozložení a především poptávku z pohledu potravinářské pšenice po celý rok.
Třetí návrh je návrh, který je uplatňován ve Spojených státech, je to podpora stability trhu s potravinářskou pšenicí skrze skladištní poukázky. To znamená, že zemědělec by měl možnost si uskladnit obilí u ZNZ, u výkupů, toto obilí by po celou dobu bylo jeho majetkem, stát by mu vydal potvrzení nebo poukázku na toto obilí a zemědělec, v případě, že by chtěl toto své obilí vyskladnit, tak by měl dvě možnosti: buď ho nabídnout státu za nějakou předem garantovanou minimální cenu, nebo naopak toto obilí uplatnit na trhu jako své obilí za cenu, kterou si on určí.
Z těchto tří variant po diskusi ve vládě a v zemědělském výboru nepochybně najdeme řešení pro příští hospodářský rok.
Co se týká letošního hospodářského roku, je třeba jasně říci, že letošní úroda zajišťuje dostatek obilí pro domácí potřebu z pohledu potravinářské pšenice. To znamená nedostatek potravinářské pšenice nehrozí. Napětí nepochybně letošní rok především vlivem klimatických podmínek bude v komoditě obilí jako celku, především z pohledu krmného obilí. Proto vláda přijala v současné době dvě opatření: zaprvé zamezila vývozu obilí z České republiky a za druhé umožnila pomocí nulového cla na dovoz těm subjektům, které hospodaří bez půdy při výkrmu hospodářských zvířat dovézt krmné obilí za tuto cenu. Chtěl bych jasně říci, že stát obilí nedováží, stát pouze umožňuje subjektům, především v té oblasti krmného obilí, kteří hospodaří bez půdy, umožní jim dovoz a světová cena obilí je vlastně stropem růstu ceny domácí.
Dnes v současné době k dnešnímu datu je reálná možnost krmného obilí na úrovni 3700, 3800 Kč, tzn. další růst ceny již nelze očekávat. To, že mlynáři nakoupili obilí pro svoji potřebu; nepochybně je pozitivní skutečnost, že mají také dlouhodobé smlouvy.
Závěrem bych chtěl říci, že v celé této diskusi je třeba vidět dva pohledy. Na jedné straně legitimní pohled zemědělců, kdy zemědělci argumentují, že vstupy do zemědělství rostou nebo jsou na úrovni světových cen, tedy abych byl spravedlivý, tak většina cen vstupů, a přitom výstupy zemědělců, tzn. potraviny jsou na úrovni nižší. Jestliže zemědělci nemají šanci dosáhnout na světové ceny, tak nepochybně je stát povinován tento rozdíl nějakým způsobem také kompenzovat. A rozpočet letošního roku počítá s nárůstem 20 % z pohledu zemědělské kapitoly na celých 8 mld. Kč. Na druhé straně samozřejmě je to také zájem spotřebitelů. A vláda tímto postupem zamezila nebo je rozhodnuta zamezit nějakému skokovému růstu cen. Současně je ale přirozené, že tyto ceny se budou postupně přibližovat cenám světovým.
Závěrem bych chtěl říci, že potravinářské obilí se podílí na ceně chleba 28 %. Tzn. růst cen chleba, pečiva a dalších výrobků z mouky z 28 % ovlivňují zemědělci, ostatní růst je ovlivněn cenou mlynářů, cenou pekařů a cenou dalších.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi. Ptám se pana poslance, zda má doplňující otázku. Není tomu tak. Takže v tuto chvíli můžeme přistoupit k projednávání další interpelace, a to interpelace pana poslance Jindřicha Nehery na ministra vnitra Jana Rumla, ve věci korupce policistů.
Poslanec Jindřich Nehera: Vážená paní předsedající, pane ministře, ze sdělovacích prostředků se dovídáme, že se stále více prohlubuje korupce policie a narůstá kriminalita mezi policisty. Ve vládním prohlášení stojí, že vláda udělá vše pro to, aby policie získala prestiž před očima občanů. Problémy a skandály policie však tomu nenasvědčují. Ptám se vás, pane ministře, zda máte připraven přísnější výběr uchazečů o službu u policie nebo jak chcete tomuto nelichotivému stavu zabránit, pokud tomu vůbec zabránit chcete, a jaké jste proti tomu učinil nebo učiníte kroky? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci, slovo má pan ministr Jan Ruml.
Ministr vnitra ČR Jan Ruml: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, korupce v policii a vůbec obecně trestná činnost policistů je věc, která mě jako ministra vnitra velice leží na srdci, velice mě trápí a zabývám se jí velice pečlivě a přijal jsem celou řadu opatření, aby bylo možné trestné činnosti policistů jak předcházet, tak aby byly inspekční a kontrolní orgány schopné včas trestnou činnost policistů odhalovat, objasňovat a vyšetřovat.
Zaprvé bych chtěl říci, že korupce v policii je jev, který byl, je a bude. Musím zdůraznit tady, že většina policistů jsou lidé, kteří poctivě pracují při vědomí své velké odpovědnosti a že tedy korupce v policii a trestná činnost policistů není jev obecný. Ale existují zde velice vážné, konkrétní jednotlivé případy, kterými je nutno se neméně vážně zabývat.
V takové té prevenci proti trestné činnosti policistů v oblasti prevence bych chtěl zdůraznit to, na co se mě také pan poslanec ptal, a to je výběr vhodných uchazečů pro práci v policii, kdy my oproti předcházejícím letům roku 1990 až 1994 bychom chtěli takový ten proces kvantitativní, kdy bylo třeba přijmout do policie velké množství lidí a nahradit jimi lidi, kteří museli z policie z těch či oněch důvodů odejít, tak tento proces kvantitativní od jara r. 1995 jsme nahradili procesem kvalitativním, kdy resort Ministerstva vnitra, představitelé resortu schválili koncepci vzdělávání, přípravy policistů a zcela jasně byla vymezena kritéria, za nichž policisté mohou do policie nastoupit.
Je třeba říci, že do Policie ČR mohou mladí lidé se hlásit teprve poté, kdy absolvují základní vojenskou službu a předpokladem pro přijetí k policii je maturitní vzdělání. Poté každý uchazeč o policejní práci musí projít základní přípravou v délce trvání 12 až 18 měsíců, která je přerušována tzv. řízenou praxí, kdy adept na policejní funkci již plní některé úkoly policie, ale nemůže samostatně pracovat a opět se vrací do školy. Samozřejmě to není jediný typ vzdělání. Pak existuje celá řada odborných seminářů, kurzů, zvyšování kvalifikace policistů po celou dobu jejich služby a samozřejmě takovým vrcholným studiem pro policii je studium na Policejní akademii, bakalářské tříleté studium. Během studia i té řízené praxe jsou policisté sledováni a pokud se prokáže, že nejsou jaksi vhodnými typy lidí pro práci v policii, nedokáží zvládnout toto náročné a odpovědné povolání po stránce fyzické, psychické i odborné, tak se s nimi musíme rozloučit. Jinak ta další kritéria pro vstup do policie jsou velmi přísná - psychologické testy, zdravotní způsobilost atd. atd. Takže to je jedna oblast, která - samozřejmě neříkám, že nemůžeme ji zkvalitnit, tuto fázi, tento proces, nicméně ta základní opatření byla přijata.
Druhou věcí, další oblastí je už potom represe proti policistům, kteří páchají trestnou činnost a v rámci ní se dopouštějí jednání, které lze označit jako korupci. Zde na prvním místě stojí inspekce ministra vnitra, která po rozsáhlých reorganizacích a personálních výměnách v poslední době vykazuje velmi dobré výsledky a mimochodem ten zvýšený počet policistů, kteří spáchali trestnou činnost, je mimo jiné proto, že inspekce se daleko pečlivěji soustřeďuje na protizákonné jednání policistů a myslím si, že v poslední době odvádí velice kvalitní práci.
Dalším takovým kontrolním orgánem je oddělení stížností a kontroly jak na Policejním prezidiu, tak na všech krajských správách, které vyhodnocuje práci policistů, zkoumá stížnosti občanů, přešetřuje je atd. A samozřejmě i v této oblasti represivní lze dále vše dělat pro to, aby práce těchto kontrolních, inspekčních orgánů byla lepší a aby jednotlivých policistů, kteří páchají trestnou činnost a kteří vlastně vytvářejí takovou tu kaňku, tu skvrnu na dobrém jménu policie, aby jich bylo co nejméně a aby ty případy byly vždycky řádně prošetřeny a aby také veřejnost o těchto případech věděla.
Já se nebráním tomu, a také to naopak velice podporuji, zveřejňovat všechny případy protizákonného jednání policistů. Myslím si, že veřejnost má právo na to vědět, jak je nakládáno s jejich daněmi a jak tato složka státní správy pro ně funguje.
Jinak bych chtěl říci, že oproti r. 1995, a to od ledna do 30. června 1996, byl zaznamenán nárůst trestních čino i jejich pachatelů v policii. Tento jev může být jak odrazem vyšší kriminality policistů, tak - už jsem o tom hovořil - i vyšší efektivnosti činnosti inspekce a kontroly vedoucích funkcionářů policie. V tomto období v r. 1996 bylo objasněno 197 trestných činů. Je to o 35 trestných činů více než v r. 1995 za sledované období, kterých se dopustilo 169 příslušníků policie, tj. o 22 více než za sledované období v r. 1995. Je třeba vědět, že toto číslo, by< je znepokojivé, každý případ protizákonného jednání policisty je znepokojivý, tak je velice malým promile z celkového počtu policistů, kterých je 47 000. To je třeba také vědět a podle toho hodnotu práci policie.
O korupci jako o velkém problému se dá hovořit v souvislostí s trestným činem úplatkářství a s trestnými činy, které souvisí se zneužíváním pravomocí veřejného činitele. Za sledované období 1. pololetí 1996 byly stíhány tři případy úplatkářství a 86 trestných činů zneužívání pravomoci veřejného činitele, což je 43,8 % z celkového počtu odhalených trestných činů policií. Ačkoliv za 3. čtvrtletí 1996 není k dispozici statistika, lze uvést některé případy latentní trestné činnosti policistů, jež byly odhaleny pracovníky inspekce a posléze předány vyšetřovateli policie. Jedná se o případy vykazující znaky korupce.
Např. v měsíci srpnu 1996 byl zadržen a poté předán vyšetřovateli policista služebně zařazený u Dopravního inspektorátu v Chebu, který v souvislosti s dozorem nad silničním provozem pokutoval řidiče zejména z řad cizinců, kterým po zaplacení pokuty nevydával pokutové bloky a peníze si ponechával pro svou potřebu. Tento případ je ve fázi vyšetřování.
V září tohoto roku byli obviněni vyšetřovatelé na základě provedeného šetření pracovníky inspekce, dva policisté z Dopravního inspektorátu Sokolov, kteří vydávali řidičům po projednání dopravního přestupku předem upravené pokutové bloky po 500 Kč, jejichž původní hodnota byla stokorunová. Na jednoho z těchto později obviněných policistů byla soudcem uvalena vazba.
Koncern měsíce září tohoto roku byl pracovníky inspekce zadržen na místě činu policista ve funkci vyšetřovatele, který jako úplatek přebíral finanční částku 180 000 Kč od osoby, kterou sám stíhal jako obviněnou z trestného činu podvodu.
V hl. m. Praze jsou v současné době stíháni celkem tři policisté, z toho dva vedoucí pracovníci na úseku povolování pobytu cizincům, kteří v souvislosti s výkonem svých funkcí postupovali v rozporu se zákonem a přijímali úplatky. Rovněž tyto případy, z toho dva jsou řešeny vazebně, jsou ve fázi vyšetřování.
V severních Čechách je v současné době stíhána pracovnice referátu cizinecké policie, která od občana Polské republiky při jeho vstupu na naše území přijala úplatek ve výši 3000 Kč.
V Českých Budějovicích je vedeno trestní stíhání proti policistovi, který se společně s dalšími civilními osobami podílel na závažné hospodářské trestné činnosti na úseku machinací s daněmi z přidané hodnoty.
V okrese Zlín jsou stíháni dva policisté, kteří se podíleli na pojišťovacím podvodu spolu s dalšími osobami, které uplatňovaly škodu na České pojišťovně v souvislosti s dopravní nehodou, ke které ve skutečnosti nedošlo.
Z uvedeného je zřejmé, že nejčastější výskyt uvedené trestné činnosti je u těch složek Policie České republiky, které provádějí správní řízení, a to zejména u cizinecké a pasové služby a dopravních inspektorátů, kde dochází k nezákonné legalizaci pobytu cizinců. Ukládání pokut bez vydávání pokutových bloků je častý případ, ale také dochází k porušování právních norem u individuálního dovozu motorových vozidel.
Chtěl bych poznamenat, že úplatkářství, korupce je velmi obtížně prokazatelným trestným činem, protože trestně postižitelný je ten, kdo úplatek poskytl. Při úplatkářství jsou obyčejně dva lidé beze svědků. Velice těžko se tento trestný čin prokazuje. O to je třeba více dbát na to, aby v inspekci a kontrolních orgánech byli skutečně nejkvalitnější lidé, kteří mají zkušenosti s prací v policii a mohli těmto jevům úspěšně čelit.
Vážení poslanci, jak jsem již uvedl na začátku, trestná činnost policistů, korupce, jsou věci, které mě nenechávají lhostejným, kterými se zabývám dnes a denně a myslím si, že včasné informování občanů, předcházení trestné činnosti policistů, následný postih těch, kteří se dopustí trestné činnosti, tj. v současné době jediný prostředek, jak očistit policii od tohoto typu jednání a myslím si, že většina policistů si takovouto skvrnu, která vzniká při protizákonném jednání některých příslušníků, nezaslouží a o to bedlivěji je třeba všechny tyto záležitosti sledovat. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministrovi Rumlovi. Pan poslanec Nehera nechce položit doplňující otázku, tzn., že můžeme projednávat další interpelaci, a to interpelaci pana poslance Zdeňka Krampery na ministra obrany Miloslava Výborného ve věci služby v cizí armádě. Prosím, slovo má poslanec Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, podle platných zákonů České republiky není v žádném případě možná účast našich občanů v žádné cizí armádě. Skutečnost je ale jiná. Naši občané jsou v současné době činní různou formou v zahraničních ozbrojených silách. Slouží za finanční úhradu v cizinecké legii, v armádě bývalé Jugoslávie i jako najatí žoldáci v jiných zemích. Tato ilegální činnost hrubé porušuje zákon. Tito vojáci se pak vrací zpět jako vyškolení profesionální hrdlořezové a podílejí se i na další narůstající trestné činnosti.
Veřejnost však není vůbec informována a k tomuto stavu se jen tiše přihlíží. Proto se ptám, kdy bude dodržen zákon, který takovéto počínání zakazuje a trestně postihuje. Dále seznamte veřejnost s tím, o kolik osob se jedná a kde tuto ilegální činnost provádějí. Jako ministra obrany by vás měl tento problém vážně zajímat. Vzhledem ke své činnosti mohou být tito lidé nebezpeční do budoucnosti i pro suverenitu a nezávislost České republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan ministr Miloslav Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Vážený pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, pokusím se být ve své odpovědi věcný a budu, jak se domnívám, i stručný.
Vaše ústní interpelace, pane poslanče, začala - nemýlím-li se - slovy, že podle našich platných zákonů není v žádném případě přípustná služba našich občanů v cizí armádě. Kýváte na souhlas s tím, že vás správně cituji.
Podotýkám, že to není úplně přesné, protože náš branný zákon službu občanů České republiky v cizích vojenských službách připouští. Připouštějí, stane-li se tato služba s povolením prezidenta České republiky jako vrchního velitele našich ozbrojených sil. Pravdu máte v tom, že pokud by takové a předcházející povolení prezidenta republiky nebylo dáno, je služba kteréhokoliv občana České republiky v cizí armádě činností - vy jste ji nazval - ilegální. Můžeme říci, že taková služba je naplněním trestného činu podle § 115 trestního zákona.
Máte tedy pravdu v tom, že pakliže někdo bez povolení prezidenta republiky v cizí armádě slouží, dopouští se trestné činnosti. Sám vám neumím z tohoto místa bezprostředně říci, ani seznámit veřejnost s tím, o kolik osob se jedná, protože to nejsem schopen zjistit. Jistě totiž víte, že ve světě je celá řada armád a já nemám možnost v každé této armádě zjišťovat, zda v ní koná v rozporu s našimi zákony vojenskou službu některý z občanů naší země.
Mohu vás však ujistit o tom, že pokud orgány vojenské správy zjistí případ, kdy občan České republiky v cizí armádě sloužil, bezodkladně, protože je to také jejich povinnost, oznamují orgánům, jež jsou činné v trestním řízení, že zde existuje podezření ze spáchání trestného činu.
A orgány, jež jsou v trestním území činny, v posledku přirozeně soudy rozhodují o tom, zda je vina dána a jaký trest bude za takový delikt uložen. Mohu vás znovu ubezpečit o tom, že v této věci nic netajíme a konáme podle zákona.
Pokud se ptáte, kdy bude dodržen v této věci zákon, znovu opakuji, že občané České republiky, kteří slouží v cizí armádě, neslouží tam s jakýmsi mým vědomím nebo s vědomím někoho, kdo bych chtěl zakrývat ilegální činnost, ale stalo-li se tak, my tuto záležitost řešíme.
Pane poslanče, paní poslankyně, páni poslanci, využiji toho, že jsem byl vyzván k odpovědi, ještě ke sdělení jedné věci, kterou považuji za velmi důležité sdělit. Dnes Poslanecká sněmovna hlasovala o usnesení, které navrhl nejprve pan poslanec Pavel Dostál a posléze je upřesnil na základě svých konzultací s představiteli celé řady dalších poslaneckých klubů.
Důrazně a velmi vážně sděluji, že jsem byl rád, že pan poslanec Dostál si povšiml ve své řeči nejen toho, co znepokojuje nejen jeho, ale všechny slušné lidi v této zemi. Také já se domnívám, stejně s ním, že je záhadno, aby se také Poslanecká sněmovna zabývala těmito projevy xenofobie a rasismu. Jsem však nyní předmětem útoků, - a mohly by se stát třeba předmětem i dalších interpelací - protože jsem ze 182 poslanců jediný hlasoval proti navrženému usnesení. Proti navrhovanému usnesení! Ne proto, že bych byl rasista, ne proto, že bych souhlasil s projevy xenofobie, ale proto, že ono usnesení bylo velmi chybně formulováno.
Usnesení Poslanecké sněmovny je vždycky vážná věc. To není novinový článek, ať se na mne pan kolega Dostál nezlobí. A usnesení Poslanecké sněmovny v tak vážné věci jako je rasismus a xenofobie by mělo být formulováno s velkým rozmyslem, a nikoliv naČRtnuto ve spěchu, nikoliv naČRtnuto s formulacemi "sněmovna žádá jednotlivé ministry, aby něco učinili". Sněmovna, prosím, nezná žádné ústavní vazby na jednotlivé ministry. Ba dokonce, že "...sněmovna žádá, aby jednotliví ministři navrhli příslušná legislativní opatření". Podle naší ústavy může novely zákona navrhovat jenom vláda, podle naší ústavy má naše sněmovna vztah k vládě, nikoliv k jednotlivým ministrům. Neříkám to proto, abych se omlouval, ale proto, že zajímavým chichotem v poslaneckých lavicích poslanců republikánů už teď zjišťuji, že toto mé hlasování, za které se nestydím, a které takto odůvodňuji, bude jimi interpretováno velice neslušným způsobem. A aby věděli, že budou-li intepretovat mé hlasování jinak, než jsem vysvětlil, že budou lhát. Toto jsem považoval za nutné teď říci zcela jasně.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu ministru Miloslavu Výbornému a táži se pana poslance Krampery, zda má doplňující otázku. Pan poslanec nemá doplňující otázku. S faktickou poznámkou, pane poslanče?
Poslanec Miroslav Sládek: A jako předseda klubu: jestliže někdo znevažuje institut interpelací a zneužívá ho k nějakým postranním účelům, tak bohužel se konkrétné projevilo, že to je člen vlády, ministr obrany pan Výborný. A dodatečné něco omlouvat, tak toho jsme svědky skutečně často v naší zemi. Někdo něco řekne, druhý den "to tak nemyslel" a další den to popře. Já si myslím, paní předsedající, že by bylo dobré pana ministra upozornit, že to je ve sjetině nebo ve výstupu z počítače, to hlasování, a že to je zcela jasné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dávám slovo panu ministru Výbornému, který stejně jako předseda poslaneckého klubu má právo vystoupit kdykoliv, ale chtěla bych oba pány upozornit na to, že probíhá bod "Interpelace", a tudíž že tomuto bodu bychom se měli věnovat.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Já se neomlouvám, já jsem vám, paní a pánové, vysvětlil, proč jsem s rozmyslem hlasoval proti.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní přicházíme k interpelaci č. 14 pana poslance Zdeňka Krampery na ministra zdravotnictví Jana Stráského ve věci nedostatku lůžek na oddělení ARO.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážená paní předsedající, vážení, pane ministře, obracím se na vás v záležitosti alarmující věci počtu lůžek má oddělení ARO v hlavním městě Praze. Praha jako hlavní město České republiky s více než jedním milionem obyvatel má v současné době v provozu slovy pouhých 24 těchto lůžek. Tímto nastává pochopitelně velmi vážný stav ohrožující životy našich spoluobčanů, kteří z jakýchkoliv příčin tuto okamžitou život zachraňující službu potřebují. A tak se nezřídka stává, že vůz záchranné služby, který naložil těžce zraněnou osobu, musí s tímto těžce zraněným člověkem objíždět okresní nemocnice v okolí Prahy, jako např. Kladno, Mladá Boleslav, Nymburk atd.
Předminulý týden byl jeden takto těžce zraněný občan s výronem krve do mozku tak dlouho vezen od jednoho střediska ARO k druhému po celé Praze, kde nebylo ani jedno lůžko volné, poté se radiodispečink snažil sehnat lůžko v nějaké okresní nemocnici v blízkosti Prahy, kam byl také pacient převezen, ale již během této více než dvouhodinové přepravy zemřel. Není to zdaleka první případ, kdy se něco takového, díky nedostatečnému počtu lůžek ARO stalo.
Proto se vás velmi důrazně ptám, jakým způsobem hodláte jako osoba zodpovědná za zdravotnictví v České republice nadále postupovat, jaká vyvodíte výsledná řešení a hlavně, kdy nám přestanou lidé úplně zbytečné umírat. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má ministr zdravotnictva Jan Stráský.
Ministr zdravotnictví ČR Jan Stráský: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, pane poslanče, první spor bude o číslo, které jste uvedl a já jsem ochoten i mimo tuto interpelaci pak se zabývat sporem o toto číslo.
Za prvé bych chtěl říci, že sdílím váš základní postoj k této otázce a začnu údaji: v České republice bylo koncem roku 1995 559 lůžek, - já budu používat zkratky ARO, abych nemusel používat to dlouhé oslovení. Z toho v Praze 67, ve Středočeském kraji 61, ve Východočeském kraji 46, v Jihočeském kraji 30, v Západočeském kraji 49, v Severočeském kraji 73, v Jihomoravském kraji 109, a v kraji Severomoravském 124. Ta čísla jsem neříkal proto, abych zdržoval, ale proto, že ukazují, že lůžka jsou velmi nerovnoměrně rozdělena a že z toho vyplývají i určitě přesunové nároky.
Ale vy jste upozornil především na Prahu a já se budu snažit ve své odpovědi převážně držet Prahy. Máte pravdu, že nedostatek lůžek ARO je v Praze dlouhodobým problémem, a jak z čísel, která jsem uvedl, vyplývá, je jich skutečné v Praze velmi silný nedostatek, zvláště když si uvědomíme, jak velké soustředění akutní medicíny v Praze je. To nelze počítat pouze na milion obyvatel, ale také na celé to soustředění akutní medicíny u nás.
Rád bych přiznal, že jedním z důvodů je i nedostatek personálu k těmto lůžkům a že statistika ukazuje, že v některém období tato lůžka nejsou využita na 100 % právě proto, že velmi náročná služba u tohoto typu lůžek nenachází vždy vůbec pracovní síly, které by se jí chtěly zabývat. Nebudu zneužívat této odpovědi k tomu, abych upozornil, že to je jeden z důvodů, proč se tak vehementně snažím o smluvní platy a ne o tarifní platy, které berou sestru jako sestru.
Problémem, který přispívá k faktickému nedostatku lůžek, je i zvětšující se počet pacientů dlouhodobě na ARO hospitalizovaných, neboli té druhé kategorie. To se týká zejména Prahy a ostatních velkých městských aglomerací. Zhoršuje to průchodnost ARO právě pro akutní pacienty v těžkém stavu.
Ale abych se snažil odpovědět na otázku, co pro to můžeme udělat my, kteří jsme pouze koncepčním ministerstvem a vlastně se velmi málo zabýváme přímo investiční výstavbou. Začnu tím úplně konkrétním, bude to určitě diskutováno v této sněmovně v souvislosti s rozpočtem na rok 1997. Ano, my bychom v Praze, kde se zabýváme stavbou jediné nemocnice, a to Motola, chtěli urychlit dokončení tzv. modrého pavilonu, na který je třeba ještě vynaložit mezi 1-2 mld., ale který už spolykal 5 mld. a právě v této nemocnici posílit i složku jak ARO, tak složku JIP.
Doufám, že se potom dohodneme na podpoře tohoto programu, na podpoře, která je velmi rozpočtově náročná, na podpoře, která nesmí znamenat rozsah jakýchkoli jiných kapacit, které jsou v Praze přebujelé, ale musí znamenat právě posílení těchto velmi nákladných, ale velmi potřebných lůžek. Dovolával bych se i toho, že v této sněmovně jsem řekl mnoho kritických slov na přebujelou investiční aktivitu v českém zdravotnictví, ale že jsem nikdy nepoužil argumentu ARO, což je jen negativní důkaz toho, že si uvědomuji, že právě v této oblasti zdaleka nemůžeme být s rozvojem této zdravotní služby, byl je velmi nákladná, spokojeni.
V současné době ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s českou společností anesteziologie, resuscitace a akutní medicíny připravuje koncepci celoplošného řízení oddělení chronické resuscitační a intenzívní péčí v nemocnicích tak, aby právě byla zajištěna péče o dlouhodobě nemocné pacienty v kritických stavech, kteří jsou dosud hospitalizováni na akutních lůžcích ARO a významně snižují jeho Kapacity pro akutní případy. Je známo, že v Praze a ve velkých aglomeracích je třeba garantovat určitou kapacitu akutních lůžek ARO jako otevřené systémy multidisciplinárního typu, tedy systémy, které jsou vhodné jak pro akutní, tak kritické stavy, které se dají vyjmenovat, ale bylo by to jistým zdržením.
Dále je třeba zvýšit kapacitu akutních lůžek ARO v tzv. integrovaném fondu lůžek, to je vlastně to, na co jste narážel v případu, který jste uváděl, to znamená v systému přednemocniční neodkladné péče. Tato lůžka určená vlastně pro potřeby terénu tak, aby nebyla příliš vzdálena od jednotlivých situací, kde dochází k akutnímu postižení a potřebě takového lůžka, je třeba obsazovat cestou operačního střediska záchranné služby, pro které dotváříme teď v Praze dispečink. Přitom je třeba zajistit koordinaci umístění pacientů tak, aby nemuseli jak k diagnostickým, tak vyšetřovacím a ošetřovacím úkonům zbytečně mezinemocničně být transportováni a byla tak vlastně nadměrně zneužívána u nás podle mého názoru až přebujelá letecká záchranná služba, protože není vyloučeno, že někdy dochází i k letům z komerčních, nikoli jen zdravotních důvodů.
V závěru chci říci, že si uvědomujeme tento problém - znovu opakuji, že my jsme pouze koncepční ministerstvo, my nestavíme nemocnice ani to přímo neovlivňujeme - že si ho uvědomujeme hlavně v Praze, že diskuse o Motolu, která nás čeká a která bude napadána především jinými nemocnicemi v Praze jako jisté konkurenční zařízení velmi moderního, ale velmi nákladného typu, to znamená racionalizace tohoto pražského nemocničního Gabčíkova by měla přispět významně i k řešení té vaší zásadní otázky, to znamená situace ARO v Praze.
V závěru znovu slibuji, že se podívám na rozdíl mezi číslem 24, které jste uváděl vy a 67, které mám já a podám vám vysvětlení.