Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku? Pan poslanec nechce položit doplňující otázku, to znamená, že můžeme přistoupit k další interpelaci. Slovo má pan poslanec Pavel Maixner ve věci podpory proexportní politiky.
Poslanec Pavel Maixner: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, vážený pane premiére, není možné, abyste i vy hájil teorie, které vedou k tomu, že náš zahraniční obchod přestal být funkční a schodek naší obchodní bilance bude v pasívu 150 - 180 mld. Kč za tento rok.
Nechci vám už připomínat vaše citáty ohledně podpory zahraniční politiky jako celku, ale jen pro zamyšlení pro celou vládu chci podotknout, že jsou i takové státy Evropské unie, jako je např. Itálie, které svým podnikům hradí většinu nákladů po dobu 2 let, pokud zřizují na cizím území svoji výrobu. Proto se vás ptám, pane premiére: nedojde opět ke zlehčování schodku obchodní bilance a bude se vláda intenzívně tímto problémem zabývat?
Za druhé: hodláte podporovat naše firmy, které budou zavádět čistě výrobní činnosti v cizích zemích a v evropské unii zvlášť?
Za třetí: kam se ztratilo 60 mil. dolarů, které dostala republika od Spojených států při návštěvě George Bushe na soukromé podnikání? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci a slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já mám pocit, že jsem o zahraničním obchodě, obchodní bilanci a podpoře proexportní politiky nebo podpoře exportu poměrně podrobně hovořil minulý týden a problém je, co teď mám nebo nemám opakovat.
Polemizoval bych primárně s jednou věcí. Pan poslanec hovořil o tom, co hodlám nadále hájit nebo nehájit. Chci ubezpečit pana poslance, že nehájím dnešní velikost schodku naší obchodní bilance, zrovna tak jako nehájím dnešní míru inflace v české ekonomice nebo jako nehájím ten či onen příznivý nebo nepříznivý jev. To vůbec není v kategorii hájit - nehájit. Je to v kategorii vysvětlování, proč k tomuto jevu dochází a při analýze příčin, proč k tomuto jevu dochází hledání metod, jak by se tomuto jevu předejít, či ho zmírnit, změnit apod.
V žádném případě deficit obchodní bilance není věcí ke vzájemnému tleskání si nebo poklepávání po ramenou. To nikdo z nás předpokládám neřekl a v žádném případě jsem to nikdy neřekl ani já. Já jsem vždycky říkal dvě jiné věci. Já jsem se pokoušel vysvětlit, co je příčinou tohoto jevu - to za a). A za b) jsem diskutoval o potenciálním vlivu proexportní politiky vlády na odstranění této situace. To jsou mé dva argumenty. Já prohlašuji, že příčinou deficitu naší obchodní bilance v žádném případě není neexistence nebo pouze mírná váha proexportní politiky státu. To je jev marginální, který je schopen ovlivnit, mluvíme-li o tom, že deficit obchodní bilance bude v kategorii 150 mld. Kč nebo cifry podobné, tak já jsem plně přesvědčen, že i kdybychom se stavěli na hlavu a obětovali nekonečně mnoho peněž na proexportní politiku, tak bych stejně maximální možný dopad v roce viděl v kategorii jedné číslice. Tzn. nikoliv ani desítek, viděl bych ho pouze v té první číslici nalevo od desetinné čárky. Takže při geniální proexportní politice bych si dovedl představit, že to nebude 150, ale bude to 140. Jestli si někdo myslí, že to nebude 150, ale bude to pouze 50, tak to v žádném případě není pravda.
Mnohokrát jsme vysvětlovali, že dnešní stav naší obchodní bilance není důsledkem něčeho v zahraničně obchodní politice, ale že je důsledkem dnešního vývoje české ekonomiky, že je důsledkem velmi vysoké míry investic v naší ekonomice při nedostatečné míře úspor této ekonomiky. Deficit obchodní bilance je zrcadlovým obrázkem tohoto rozdílu mezi úsporami a investicemi. Mám pocit, že to už jsme řekli mnohokrát, mám pocit, že také většina lidí začíná tuto věc více a více chápat. My můžeme opravdu zkusit zabrzdit ekonomický růst, zabrzdit rozběhnutou investiční vlnu anebo se pokusit nějakým způsobem výrazně zvýšit míru úspor v této zemi. Zvýšená míra úspor by znamenala menší spotřebu, menší spotřeba by znamenala menší dovoz a menší dovoz by znamenal vyrovnanost obchodní bilance. Takto stojí rovnice, kterou my řešíme.
Co se týče porovnání s některými jinými zeměmi, které se snaží podporovat své firmy investující do zahraničí, neznám přesně italskou zkušenost, ale mohu říci, že vy sami budete rozhodovat o struktuře státního rozpočtu. Vy sami se budete prát o to, zda má jít o kousek víc na školství nebo armádu nebo na sociální zabezpečení. Nevím, jestli vy sami budete říkat, že těmi prvními, kdo mají dostávat další korunu ze státního rozpočtu, jsou velké české vývozní firmy na úkor terciální sféry, na úkor učitelů, na úkor boje s kriminalitou, na úkor změny struktury a vyzbrojenosti naší armády atd. Musím říci, že opravdu jde jen o to, jestli jsme připraveni na proexportní politiku dát o pár set milionů korun více nebo méně a díky tomu dospět k číslům exportu o miliardu vyšší nebo nižší, ale na zásadní otázky deficitu obchodní bilance v dnešní fázi ekonomického cyklu České republiky - opakuji, že vliv je relativně velmi malý. Neznamená, že je nulový, ale prohlašuji, že je velmi malý.
Opakuje se otázka na tzv. Bushovy peníze, které jsme dostali od prezidenta Bushe. Mám strach, že už jsme tuto otázku mnohokrát odpovídali, že to tak není. Jde o jemnůstku slov. Nedostali jsme tyto peníze, tak že by přišlo 60 mil. dolarů a někomu z nás se daly do ruky a my jsme rozhodovali o tom, kde budou tyto peníze investovány. Není to tak, tak idylická a jednoduchá věc to nebyla. Myslím, že jsem to tady už několikrát opakoval. Americká vláda vytvořila česko-americký fond pro investování v této zemi, který zůstal v rukou představitelů tohoto fondů, v rukou amerických, a ty rozhodovaly o tom, na kterou investici v České republice se ty či ony peníze z tohoto fondu mohou použít. Je to klasický investiční fond se všemi pravidly, které známe u standardních investičních fondů. Opakuji, že vláda této země nikdy ani vteřinku neměla bezprostřední šanci, aby sáhla do fondu, vzala jeden milión dolarů a použila je. Pan ministr financí mi říká, že se to jmenuje Československo-americký fond. Má sídlo v Praze 9. Je možné se obrátit na tento fond s nápadem, kde provést nějakou konkrétní investici. My tyto peníze nemáme. Česká země je nedostala a tím méně je dostala k dispozici česká vláda.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance, chce-li položit panu předsedovi vlády doplňující otázku. Není tomu tak. Děkuji.
Dávám slovo třetí interpelaci v pořadí. Slovo má pan poslanec Zdeněk Krampera ve věci negramotnosti cikánského obyvatelstva.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, obracím se na vás na žádost občanů - voličů z Ústí nad Labem ve věci kursu čtení a psaní pro cikány.
Po upozornění voličů v tisku, konkrétně v Ústeckém deníku ze soboty 28. záři l996 na první straně jsem nalezl článek:
Romové se musí naučit číst a psát, jinak přijdou o podporu a sociální dávky.
Na názvu článku nevidím nic nelogického, ale v textu je psáno, že skupina negramotných cikánů - nezaměstnaných - se sešla na úřadu práce v Ústí nad Labem, který zřídil ve spolupráci se soukromým učilištěm kurs základů čtení, psaní a matematiky. Nic proti tomu, ale ptám se, proč úřad práce bude financovat tyto kursy, a to částkou 13 000 Kč na jednoho cikána, když peníze by měly být použity jinak. Proč úřad práce nenabídne cikánům, aby si tyto kursy odpracovali veřejně prospěšnými pracemi? V textu jsem nahradil slovo Rom slovem cikán, protože, jak jsme již několikrát uvedli, Rom není ve slovníku spisovné češtiny, což dokládám i notebookem, který jsem obdržel zde ve Sněmovně jako vybavení poslance. Počítač nezná slovo Rom, ale nebrání se slovu cikán.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Nevím, co bych k tomu panu poslanci řekl. Mohl bych mu říci, že jsem buď zapomněl, nebo mi ani nenapadlo, abych si vyzvedl svůj poslanecký notebook. Nevím ani, jestli má na něj předseda vlády nárok nebo ne. Nevím, jestli má či nemá v sobě to či ono slovo. Nicméně toto vaše slovo obrátím a budu mluvit o Romech.
Nevím, jak je to s negramotností Romů v České republice. Musím říci, že v České republice, a to mě zaujalo, když jsem se připravoval na tuto interpelaci, byla naposledy otázka gramotnosti a negramotnosti sledována při sčítání lidu v roce 1930. To je velmi zajímavý údaj, který jsem předtím nevěděl. Od té doby se nikdy v historii toto číslo u nás nehledalo, neshánělo, takže žádné oficiální údaje v tomto smyslu neexistují. Povinná školní docházka samozřejmě existuje.
Druhou věcí, proč je velmi obtížné o tom získat nějaká definitivní data je, že neexistuje podle Listiny základních práv a svobod povinnost nikoho, aby se přihlásil, ke které národnosti patří. Díky tomu všechny odborné evidence o Romech, díky přijetí Listiny základních práv a svobod, byly ukončeny v roce 1990 jako nezákonné. Díky tomu žádné specifické údaje tohoto typu u nás neexistují a není možné je nějakým způsobem sehnat kromě náhodným šetřením, které je vždy velmi nepřesné. To je k pozadí tohoto problému.
Myslím, že všichni víme, že otázka školní docházky a vzdělání v některých případech u Romů je velmi složitá. Stát má zájem, aby se tato situace zlepšila. Proto bylo vytvořeno Ministerstvem školství několik projektů, které by měly přispět ke zvýšení připravenosti rómských dětí na školní docházku, které by měly zlepšit výsledky těchto dětí a studentů. Myslím si, že to jsou aktivity pozitivní a žádoucí.
Bylo děláno několik věcí. Byly vytvořeny tzv. nulté ročníky, přípravné třídy pro rómské děti. Existuje to již třetím školním rokem při některých zvláštních základních nebo mateřských školách pro vyrovnání zejména jazykového, ale i sociálních handicapu rómských dětí před nástupem do první třídy. Pro vaši informaci: těchto tříd bylo v loňském roce v České republice 36.
Druhou věcí je projekt experimentálních škol s ohledem na rómské žáky.
Třetím projektem je speciální výuka pedagogů s ohledem na rómské žáky. Mám zde celkem přesná data, kolik se v jednotlivých letech vydávalo prostředků na tyto věci na různých úrovních škol.
Jsem přesvědčen o tom, že jsou to aktivity pozitivní a jsem přesvědčen o tom, že je v zájmu nás všech, abychom maximálně usnadnili asimilaci Romů do naší společnosti a že je v zájmu nás všech, abychom také usnadnili jednu z klíčových podmínek, kterou je dostatečné vzdělání. Protože právě nedostatečné vzdělání je základním problémem v nalezení pracovního uplatnění.
Takže musím prohlásit, že vláda tyto aktivity provádí a je odhodlána je provádět i v budoucnosti. Nepochybně můžete najít i ve státním rozpočtu - který bude nyní podrobněji diskutován ve druhém čtení - na rok 1997 jisté množství peněžních prostředků, které jsou vyděleny právě na tuto aktivitu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Táži se pana poslance, zda chce položit doplňující otázku. Vidím, že nechce. Mohu tedy i tuto interpelaci prohlásit za ukončenou. Na řadě je pan poslanec Zdeněk Krampera s interpelací ve věci inflace.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, obracím se na vás v této interpelaci v záležitosti inflace v České republice. Občané jsou neustále přesvědčováni zprávami, které průběžně vydává Statistický úřad ve všech médiích, že inflace v České republice je velmi nízká a nepřesahuje ročně 9 %. Proto bych jako občan této země velmi rád věděl, odkud jsou tyto údaje čerpány. Mně tato tvrzení připadají jako obyčejná manipulace. Vždyť za posledních pět let mnohonásobně stouply ceny všeho zboží, které člověk potřebuje k životu. U vodného a stočného dokonce o 2000 %.
Občana zajímá spotřební koš, služby, nájemné, energie, doprava a především potraviny v porovnání s jeho výplatní páskou. Pakliže jsou do celkových položek započítány telegrafní sloupy, dieselové lokomotivy apod., pak je číslo pochopitelně zkreslené.
Navíc pak platy ministrů, vládních zaměstnanců a ředitelů nemohou občana pracujícího za mzdu zajímat. Proto by se tato statistika měla řídit hlavně podle nejpotřebnějších potřeb a zboží.
Vždyť při placení v obchodě se může každý z nás přesvědčit o skutečnosti. Mnoho druhů zboží bylo během první poloviny roku zdraženo několikrát o desítky procent. Skutečně nás nemůže zajímat prodej závadného zboží, které je mnohdy i zdravotně závadné a prodává se za nízké ceny. To by se již nemělo stávat. Další vysoké zdražování nás bude provázet po celá další příští léta.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Chtěl bych panu poslanci říci polemicky, že nikdo - zase bych musel trvat na tom - z nás a určitě ne já, já jsem neřekl nikdy, že inflace je u nás velmi nízká. Ne. Inflace bohužel ještě není na velmi nízké úrovni. inflace ještě není na průměru zemí Evropské unie. inflace u nás je na úrovni té nejhorší země Evropské unie, kterou je Řecko. Takže ve 14 zemích Evropské unie je inflace výrazně nižší než u nás. V Řecku je zhruba stejná jako v naší zemi. Takže není pravda, že je u nás inflace velmi nízká. U nás je inflace relativně nízká vůči ostatním postkomunistickým zemím.
Pokud byste si vzali do ruky - čísla jsou všude možně - ale každý týden na poslední stránce anglického týdeníku The Economist jsou základní data o vybraných rozvíjejících se ekonomikách. Pravidelně jsou tam čtyři země - Česká republika, Polsko, Maďarsko a Rusko. Každý týden můžete sledovat - Česká republika je jedinou zemí s jednocifernou inflací, ostatní země jsou v dvouciferné kategorii. Polsko i Maďarsko jsou mezi 20 - 30%. Takže nemluvíme o tom, že inflace je velmi nízká.
Určitě bychom si přáli, aby byla naše inflace nižší. Já věřím, že by si to přál i pan poslanec Krampera. To je k té charakteristice "velmi nízká". Není velmi nízká. Byl bych velmi šťasten, kdyby byla inflace u nás nižší.
Za druhé - jak se inflace počítá. Já mohu i díky jisté znalosti těchto věcí říci, že jsem se tím poměrně i zabýval. Prohlašuji každému, že teorie cenových indexů je věc nesmírně teoreticky složitá a že praxe sestavování cenových indexů, výběr spotřebitelského koše, jeho včasná obměna a váhy, které se jednotlivým výrobkům, které jsou v koši zařazeny, přiřazují k jednotlivým skupinám výrobkům, je nesmírně obtížná věc, která se u nás dělá opravdu podle mezinárodních standardů a s nejlepším vědomím a svědomím.
Opakuji zodpovědně, že vláda do možnosti sestavování spotřebitelského koše nemá absolutně co říkat. Informace Statistického úřadu - kolik byla inflace - je pro nás stejně zajímavá a stejně napjatě očekávaná, jako je pro vás. V tomto smyslu vás mohu ubezpečit, že tyto věci jsou naším Statistickým úřadem prováděny s maximální kvalifikací.
Myslím, že mohu ubezpečit pana poslance, že v tomto spotřebitelském indexu nejsou ani lokomotivy, ani telegrafní sloupy, protože to nejsou výrobky, které by byly nakupovány spotřebiteli, a proto nejsou zahrnuty v tomto spotřebitelském koši. Je tam v našem případě více než tisíc skupin výrobků, což je více než je standardní průměr v okolních zemích. Každoroční přepočítávání podílu jednotlivých výrobků na tomto koši je nesmírně obtížná věc.
Myslím si, že člověk podléhá standardnímu klamu, standardní šalbě, protože hodnotí podle jedné ceny celek. Mohu vás ubezpečit, že včera vydal Statistický úřad údaje o vývoji spotřebitelských cen za září letošního roku. Úhrnný index spotřebitelských cen za tento jeden měsíc vzrostl o 0,3 %. Toto číslo je pro nás velmi příznivé, protože v loňském září vzrostly ceny o 1,3 %. Letošní 0,3 % znamená, že v září došlo k poklesu celkové roční míry inflace. Chtěl bych říci, jak se snadno udělá chyba v odhadu. Skupina potraviny, nápoje, tabák - tam vzrostly ceny o 0,2 %.
Když se podíváme dovnitř této skupiny, tak ceny brambor poklesly o 19 % za tento měsíc, ceny zeleniny poklesly o 8,1 %, ceny ovoce o 5,9 %, naopak ceny masa a masných výrobků vzrostly o 2,2 %, ceny mlýnských, pekárenských a těstárenských výrobků o 1,1 %. Když ve spotřebitelském koši a ve spotřebitelských výdajích sečtete -19 % a +2,2 %, ale s úplně odlišnou vahou, tak dojdete k číslu 0,2 %. Prohlašuji, že není žádný génius na světě, který by se mohl projít po ulici a všimnout si, že brambory klesly o 19 % a maso vzrostlo o 2,2 % a vydedukovat z toho, že celkový cenový index potravin se zvýšil o 0,2 %. Žádný génius na světě by to nemohl nikdy odhadnout a spočítat. člověk se vždy dopouští chyby, že porovná dvě čísla bez patřičné váhy ve struktuře spotřebitelských výdajů.
Je to učebnicová chyba. V každé učebnici statistiky je tato chyba, kterou člověk dělá, vezme-li si 3 nebo 4 ceny a dedukuje z toho, jak se pohnul cenový index.
Pane poslanče, je to věc, která stojí za prostudování složitějším způsobem. Já mohu říci, že vláda stejně napjatě jako vy čeká každý měsíc na to, jak dopadla inflace a stejně se mračí, když je to o kousek více. Nedělejme zásadní chybu, že si všimneme, že jedna cena se zvýšila o 30 %. Při její váze třeba tisíciny procenta v celkovém cenovém indexu se to vůbec neprojeví.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády. Pan poslanec nebude pokládat doplňující otázku, takže na řadě je další interpelace pana poslance Zdeňka Krampery, a to ve věci směnitelnosti koruny.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážená paní předsedající, vážený pane předsedo vlády, dovoluji si vás ve své interpelaci otázat, jakým způsobem a kde lze v zahraničí směnit vládou označené směnitelné české koruny. Při své cestě na dovolenou na poloostrov Istrie a zpět, což znamená Rakousko, Slovinsko a Chorvatsko, se mi nikde nepodařilo vámi a vaší vládou údajně směnitelné české koruny vyměnit. Obešel jsem banky a běžné směnárny nikoliv z důvodu, že jsem vašim údajům věřil, ale pouze proto, abych se na vlastní kůži přesvědčil o skutečném stavu a údajné tygří síle tzv. zázračné české ekonomické transformace. Český tygr, který uchvacuje celý svět - tak to je, prosím, dámy a pánové, absolutně k smíchu. Nic takového není pravda. Jde pouze o manipulaci důvěřivých občanů ve sdělovacích prostředcích.
Nestačí pouze směnitelnost vyhlásit před volbami a oklamat důvěřivé občany, ale světové finanční trhy jsou jiného názoru než současná vláda a její zbožná přání. Poslechněte si zprávy BBC a náhle zjistíte, že ekonomické ukazatele s výjimkou nezaměstnanosti jsou v České republice horší než v sousedních zemích včetně Slovenska. Jsme hodnoceni ve stejné rovině jako např. Rumunsko.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má předseda vlády pan Václav Klaus.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já nevím, jak se do této odpovědi pustit. Odlišme směnitelnost v makroměřítku, směnitelnost na úrovni centrálních bank jednotlivých zemí, od směnitelnosti na mikroúrovni, jestli poslední banka v poslední vesničce Rakouska či Brazílie má k dispozici dostatečné množství českých korun k tomu, aby je mohla vyměnit náhodnému turistovi, který náhodou zavítá do poslední banky.
Žádné z těchto konkrétních bank není možné přikázat, aby povinně vedla české koruny, aby měla k dispozici jejich zásobu pro náhodného člověka, který by si přišel požádat o výměnu jedné měny za české koruny. To znamená, že české koruny najdete pouze v těch bankách, kde je jistá četnost směny peněz a kde se bance vyplatí, aby tuto měnu vedla. Když pan poslanec pojede s delegací Poslanecké sněmovny do nějaké evropské země s dávno konvertibilní měnou, jako je např. Portugalsko, tak objeví (nevím. jak je to zařízeno v parlamentě, ale máte asi nějaký odbor pro zahraniční cesty), že na cestu do Portugalska nedostane portugalskou měnu, protože Česká republika jí nemá dostatek, protože jí nestojí za to, aby portugalské escudo vůbec vedla. Díky tomu asi dostanete (příklad, který volím, je náhodný) diety v dolarech nebo jiné měně, která je zrovna vhodná pro Portugalsko.
Mohu říci, že zrovna tak u nás nemáme žádnou měnu asijskou k dispozici a pojedete-li do Asie, určitě parlamentní delegace dostane americké dolary.
Našim bankám se nevyplácí mít dávno spolehlivě směnitelné měny různých zemí prostě proto, že by to pro ně byly mrtvé ladem ležící peníze, které by jen ležely v šuplíku asi jako u vás leží drobné mince ze zahraniční cesty a nevyplácí se vám tyto desetníky převést do jiné měny. Uvažujete o tom, že jestli ještě někdy do té země pojedete, vezmete si je s sebou.
Zrcadlově to platí pro nás. Prostě nemůžeme přikázat žádné konkrétní bance, aby držela naši měnu, protože to je jejich obchodní rozhodnutí a držet cizí měnu je pro ně náklad. Není-li něčím vyvážen, tak žádná z těchto bank ji držet nebude.
Já si myslím, že na druhé straně ve všech místech, kde existuje masovější turistika z České republiky nebo do České republiky, tak tam v každé bance české koruny k dispozici jsou a je to jev naprosto přirozený.
Když byla před časem státní delegace na návštěvě v Japonsku, tak součástí této akce byla demonstrace, že česká koruna je vedena v hlavní tokijské bance, a proto náměstek ministra průmyslu a obchodu v momentě, když já jsem byl přijat japonským císařem, slavnostně s televizními kamerami dojel do této největší tokijské banky a předváděl, že se tam dají směnit české koruny a tato transakce se uskutečnila.
Nehledejme v tom něco specifického. To není otázka důvěry či nedůvěry v českou korunu, to je otázka úplně jiná, to je otázka smysluplnosti transakcí v české měně v Kuala Lumpur nebo v poslední sicilské vesničce. Se zpochybněním konvertibility naší koruny to opravdu nemá nic společného.
Já myslím, že to je asi maximum, co v této věci mohu říci.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji předsedovi vlády Václavu Klausovi a táži se, zda pan poslanec chce položit doplňující otázku. Prosím, dávám mu možnost.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vzhledem k tomu, že už je konec, musím rychle. Takže ty malé vísky - to byla Vídeň, Salzburg, Umag, Poreč a Lublaň.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče, jsem rád, že jste v rámci interpelací prozradil své letošní letní cestování české veřejnosti, takže to je docela zajímavá informace, kde jste cestoval letošní léto. Ala já jsme plně přesvědčen, že ve Vídni jsou desítky bank, kde si můžete vyměnit českou korunu, ale nevidím důvod, aby každá z těchto bank tu českou korunu měla. Takže opravdu neviděl bych v tom nic magického.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu předsedovi vlády a vzhledem k tomu, že je již 16.51 hodin, tato interpelace byla podle jednacího řádu na předsedu vlády České republiky poslední. V 17.00 hodin začneme projednávat interpelace poslanců na jednotlivé členy vlády České republiky. Takže teď vyhlašuji zhruba osmiminutovou přestávku přesně do 17.00 hodin, kdy začneme projednávat interpelace na členy vlády.
(Schůze přerušena v 16.52 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 17.00 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nyní budeme pokračovat v bodu pořadu interpelace na jednotlivé členy vlády České republiky.
Chtěla bych požádat všechny paní poslankyně a pány poslance, kteří se chtějí účastnit tohoto bodu, a samozřejmě členy vlády České republiky, aby se dostavili do sněmovny, abychom mohli zahájit tento bod. Zároveň vyzývám pana poslance Petra Zajíce, vylosovaného na 11. místě, aby přednesl interpelaci na pana ministra zemědělství Josefa Luxe ve věci trhu s obilím a zahájil tak blok odpovědí členů vlády České republiky na interpelace poslanců. Potom se připraví se svojí interpelací pan poslanec Jindřich Nehera. Slovo má pan poslanec Petr Zajíc.
Poslanec Petr Zajíc: Vážená paní předsedající, pane ministře, jak je možné, že Státní fond tržní regulace nakoupil na potřebných 460 tis. tun potravinářské pšenice jen 100 tis. tun z nové úrody. I přes dohodu Ministerstva zemědělství s Agrární komorou Lux - Netík se ukazuje, že Státní fond tržní regulace nefunguje a bude nutné urychleně hledat nové řešení. Mlynáři přistoupili operativně k řešení situace a mají nakoupeny přímo od zemědělců dvě třetiny svých potřeb za průměrnou cenu 4300 korun za tunu. Proč stát včas nereagoval na cenové požadavky zemědělců a raději chce obilí dovážet? Opět se ukazuje, že neexistuje žádná objektivní agrární koncepce a na situaci prodělají jak zemědělci tak i spotřebitelé. Poslední odhady výnosů a sklizní vybraných zemědělských plodin uvedené Českým statistickým úřadem nepotvrdily vyšší odhady z června a července především u základních obilovin. Vzhledem k nepříznivému počasí a opoždění sklizně je předpoklad o 1,3 % nižší než v roce 1995. Vzhledem ke špatné funkci Státního fondu tržní regulace skladují často soukromí zemědělci obilí doma a většinou v nevyhovujících podmínkách. Proč Ministerstvo zemědělství celou otázku obilí podcenilo a nevytvořilo zemědělcům solidní podmínky pro spolehlivý prodej této základní komodity? Jak si představujete fungující trh s obilím, když právě i Státní fond tržní regulace zklamal? Jsou oprávněné obavy, že pozdní podzimní osev obilí i řepky se projeví na menší sklizni v příštím roce?
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci a slovo má pan ministr zemědělství.