Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Krejsovi a o slovo se přihlásil předseda Klubu ODS pan poslanec Milan Uhde.
Poslanec Milan Uhde: Pane předsedající, kolegyně a kolegové, přiznávám se, že poněkud zneužívám postavení předsedy poslaneckého klubu k poznámce, která zcela jistě s tímto postavením vůbec nesouvisí.
Zaslechl jsem v projevu pana kolegy Krejsy zmínku o skupině Plastičtí lidé. Já jsem je znal pod anglickým názvem a chci svědčit před touto sněmovnou, kdo byli tito lidé. Byla to muzikantská skupina, která se pro své nonkonformní pojetí koncertů a písňové hudební tvorby dostala do konfliktu s komunistickým systémem, někteří její členové byli žalářováni, jiní potom donuceni k emigraci. Tato skupina, i když si nejsem jist, zda zaslouží Nobelovu cenu, byla složena z poctivých českých muzikantů, výborných lidí a každému z této sněmovny doporučuji, aby si pustil starou nahrávku jejich Pašijí. Je to zážitek i pro toho, kdo není věřící. Jsem ochoten nahrávku zapůjčit. Jsem rád, že ji vlastním.
Toto je informace, kterou jsem chtěl zdržet sněmovnu, a prosím za prominutí. (Potlesk)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Milanu Uhdemu. Hlásí se předseda Klubu SPR-RSČ pan poslanec Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, já jsem se tu snažil vlastně od počátku volebního období zdůrazňovat jednu věc: věnujme se podstatě problému. Bohužel, přesvědčuji se, že tady bezchybně fungují zákony profesora Parkinsona. Jakmile kdokoli, řekněme z republikánských poslanců, použije jakousi licenci, tak se toho někdo chytne a řeší se tu problémy jakési bigbeatové kapely. Byl bych raději, kdyby skutečně se příště ti vystupující věnovali podstatě problémů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: To byl pan předseda Klubu SPR-RSČ Miroslav Sládek a nyní prosím pana poslance Lubomíra Zaorálka, aby přednesl svůj projev, a připraví se pan poslanec Ivan Mašek.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, vážení poslanci, dovolte, abych vaši pozornost obrátil zpět k rozpočtu. Já bych tady chtěl vyjádřit, co cítím při čtení rozpočtu zcela zřetelně a jasně, že totiž problémy se v téhle zemi odkládají na zítřek a dluhy minulosti budeme dále valit před sebou.
Nejhorší je, což jsem si uvědomoval při projevu pana ministra Kočárníka, že totiž my dnes nejsme ani ochotni nazvat věci pravými jmény. Možná je ten, jak se zmiňoval předseda sněmovny, chvalozpěv povinným klamem, ale já se domnívám, že je příznakem hlubší neschopnosti a krize jazyka. Jazyka, kterým se snažíme popsat hospodářské jevy v naší společnosti. A obávám se, že nyní, před senátními volbami, se nám tuto krizi vůbec překonat nepodaří. Tušíme se neustále v kruhu několika stereotypních myšlenkových klišé. Já si bohužel myslím, že takovýmto klišé je i kontrapozice monetarismu a keynesiánství. A těch klišé je daleko více a některá jsou daleko malebnější.
Chtěl bych připomenout, že to byl už generální tajemník Gustav Husák, který rád opakoval, že v této zemi na dluh žít nebudeme. Samozřejmě, že to byla lež jako trám, ale připustil bych, že ať už byl původ kapitalizace tehdy jakýkoli, v čistě ekonomickém smyslu nebyla zatížena dluhem. Jak je tomu dnes? Privatizace byla konverze z majetkového kapitálu na kapitál úvěrový. Privatizace vytvořila mimořádně vysokou úvěrovou zadluženost. Tzv. leverage, poměr zadluženosti k majetkovému kapitálu, Je u nás povážlivě vysoká. A to vede k virtuálnímu konkursu, virtuálnímu krachu nebo neviditelnému konkursu. My máme dnes podniky zdánlivě bohaté na majetek, tzn. haly, výrobní zařízení, ale vlastně je to všechno jen hromada nevýkonných aktiv. Po takto zadlužených podnicích nemůžeme chtít, aby podporovaly nějaký vlastní vývoj a ony proto také nikdy nic nevyvinou. Takhle vypadá situace na Ostravsku, kde žiji. Ostravský průmysl, druhá největší průmyslová aglomerace v této zemi, je jen typickou ukázkou pštrosí politiky dnešní vlády. U nás se pouze reprodukuje stará průmyslová struktura, nízká inovace a minimální obnova výrobního potenciálu podniků.
A co mi připadá do budoucna zvlášť zlověstné, to je úpadek a úplné mizení vědecké a výzkumné základny. Spočítal jsem si, že z 9 vědeckých ústavů v našem regionu jich 5 v poslední době zaniklo. Samozřejmě, v rozpočtových výdajích se tak úspěšně ušetřilo, ale nelze se divit, že v naší aglomeraci byste dnes těžko hledali nějaké nové finální výrobky s vyšším stupněm vložené kvalifikované práce.
V obecné rovině tedy tvrdím, že příjmová a výdajová strategie této vlády je odhodláním k nehybnosti zaklínajícím se starodávnými ctnostmi. Ale potom z toho plyne, že programové prohlášení je pouhou prázdnou floskulí. Minimálně v těch větách, ve kterých se slibuje vysoké tempo hospodářského růstu a dokonce sbližování naší ekonomické úrovně s vyspělou Evropou. Já tvrdím, že stejně nepravdivé jsou teze o podpoře výzkumu a o mimořádné pozornosti věnované růstu a konkurenceschopnosti průmyslu.
Když totiž zalistuji v rozpočtu, tak je mi snadno a rychle jasné, že pokud jsme v Ostravě zamýšleli budovat technologické centrum při Vysoké škole báňské a vyčlenili jsme na to již pozemky, tak si budeme muset nechat zajít chuť.
Předkládaný rozpočet je pouze konzervací statu quo a jen dalším zakládáním na recesi v této zemi. Tento pomalý útlum se mi někdy zdá být horší než viditelný pád. Aspoň by skončilo to lhaní do vlastní kapsy, lhaní si, že nemáme dluhy, že jsme ukončili transformaci a že kráčíme od úspěchu k úspěchu. A kdybychom toto lhaní skončili, tak bychom si pak sedli a věděli bychom, že musíme něco udělat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Lubomíru Zaorálkovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Ivan Mašek a připravil se pan poslanec Petr Vrzáň. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Pavel Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Pane předsedající, domnívám se, že proslovy zde činěné jsou činěné také proto, aby si pan zpravodaj a pan ministr činili poznámky, aby mohli poté kvalifikovaně odpovídat. Ale ani pan zpravodaj, ani pan ministr tady nejsou, takže se domnívám, že by bylo lepší udělat pauzu, a na oba pány počkati, protože bez těch dvou je debata zcela zbytečná. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Mám tomu rozumět, že dáváte procedurální návrh na to, aby se přerušilo projednávání tohoto bodu, dokud se nedostaví? (Ano.) Myslím, že jsou oba v bezprostřední blízkosti sněmovny, tak vydržme půl minuty, jestli tomu tak skutečně je. Ano, pan ministr Kočárník tady je a pan zpravodaj se také dostavil. Slovo má Ivan Mašek.
Poslanec Ivan Mašek: Vážený pane předsedající, vážené dámy, vážení pánové, po celou dobu, po kterou naslouchám rozpravě k návrhu státního rozpočtu na rok 1997, zde neslyším nic jiného než kritiku tohoto návrhu rozpočtu zleva. Ta kritika zleva zaznívá i z úst poslanců, kteří se slovně hlásí k pravici, jako je třeba pan poslanec Krejza, který si zřejmě spletl státní rozpočet s vánoční nadílkou.
Nepovažuji za správné, aby zde zaznívala pouze kritika zleva a chci se proto pokusit o kritiku tohoto návrhu rozpočtu zprava, a to už proto, že vláda se po mém soudu při přípravě tohoto státního rozpočtu až příliš rozkročila doleva.
Protože se jedná o první čtení, omezím se pouze na kritiku základních ukazatelů a základního směřování tohoto návrhu státního rozpočtu. Přednesu a pokusím se zdůvodnit pět tezí:
1. Tento rozpočet není transformační,
2. není ani protiinflační,
3. přesto není ani dostatečně pro růstový,
4. je protiliberální,
5. není dokonce ani vyrovnaný.
Řekl jsem, že rozpočet není transformační. Rád bych řekl, že není transformační dostatečně, ale to by bylo slabé vyjádření, protože jediný transformační krok, který tento rozpočet obsahuje, je snížení dotace k cenám tepla, přičemž se část z ušetřených peněz má dát na dotace na úspory energií. Připomínám jen, že před rokem zde poslanci našeho poslaneckého klubu navrhovali právě takovou úpravu už na rok 1996 a tato úprava byla panem ministrem financí odmítnuta. Problém je v tom, že tento jediný krok, jediné snížení dotací, je na druhé straně kompenzováno tím, že jiné dotace, i přímé dotace, naopak rostou a rostou dokonce rychleji než inflace.
Řekl jsem dále, že rozpočet není protiinflační. Rozpočet není protiinflační už proto, že výdaje státního rozpočtu a veřejných rozpočtů - a upozornil jsem na to už při rozpravě ke státnímu závěrečnému účtu za rok 1995 - opět rostou rychleji než inflace. Stává se tedy to, že výdaje veřejných rozpočtů předbíhají inflaci, a to už několikátý rok za sebou, a stávají se potom tím, co tlačí inflaci před sebou. Není potom divu, že se nedaří inflaci snižovat. Vláda místo toho, aby snížila veřejné výdaje, pustila se na poslední chvíli do boje s růstem mezd. Pod praporem boje s inflací se tedy vláda snaží omezit přílišný růst mezd. Já nevím, jakými prostředky chce liberální vláda toto činit. Je jistě možné využít vysokých majetkových účastí státu v některých podnicích, zastavit privatizaci a tlačit v těchto podnicích na to, aby mzdy nerostly tak rychle. Je také možné použít jediný nástroj, který vláda má a tím je růst mezd v příspěvkové a rozpočtové sféře. Skutečně v návrhu rozpočtu je tento nástroj údajně používán, a to tak, že tyto výdaje mají v příštím roce vzrůst jen o 12,5 %.
Když se na to ovšem podíváme podrobněji, zjistíme, že vláda nemyslí ani toto opatření skutečně vážně, protože pokud se týká rozpočtových organizací, tak ten růst je předpokládán 13,8 %, tedy stejné jako růst mezd v celé ekonomice, a to přesto, že výdaje v rozpočtové sféře a zejména mzdové výdaje v centrálních organizacích rostly v uplynulých letech podstatně rychleji než mzdy ve sféře podnikatelské. To si nemůže dovolit žádná vláda, ať pravicová nebo levicová. Přesto vláda tento trend neotočila, ačkoli by to bylo velmi jednoduché a kdyby např. růst mezd v centrálních organizacích byl pro příští rok zmrazení, tak by to panu premiérovi vyřešilo jeho starosti s platy ústavních činitelů, protože by tím byly zmrazeny také, a došlo by k jejich reálnému poklesu.
Je otázka, zda je vůbec třeba bojovat proti růstu mezd jako proti naplňování tohoto druhého transformačního polštáře v této chvíli. V rozpočtu je porovnávána nominální výše růstu mezd s reálnou produktivitou práce. Srovnáme-li ale reálnou produktivitu práce, a to v klíčových odvětvích, jako je průmysl a stavebnictví, zjistíme, že tato reálná produktivita v posledním období roste rychleji než růst mezd v daném odvětví, co se týká průmyslu, a jen o něco pomaleji ve stavebnictví, ale tam je to z jiných důvodů.
Co je ale hlavní tento způsob boje proti inflaci je naprosto neúčinný a je to známo v ekonomické vědě už velmi dlouho. Já sice také nejsem monetarista, chápu, že vláda není monetaristická, ale přesto si dovolím k této otázce odcitovat pasáž z knihy manželů Friedmannových Svoboda volby. Cituji: "Kontrola mezd a cen je někdy považována za lék na inflaci. Tak jako začalo být jasné, že tyto kontroly nejsou lékem, byly požadovány jako prostředek ke zmírnění vedlejších účinků léčby. Říká se, že tuto funkci budou splňovat tím, že přesvědčí veřejnost, že vláda to s bojem proti inflaci myslí vážně. To dále povede k menšímu očekávání budoucí inflace, což je zabudováno do dlouhodobých smluv." Konec citátu.
To je přesto to, co nám tu pan ministr Kočárník vyprávěl, to je přesto ta funkce, kterou má údajně plnit tento signální parametr rozpočtu.
Pokračuji v citátu: Kontrola mezd a cen je tomuto cíli protikladná. Deformuje cenovou strukturu, což snižuje efektivnost, s níž systém pracuje. Z toho vyplývá nižší výroba, která přispívá k negativním vedlejším efektům léčby inflace, spíše než aby tyto efekty omezovala. Kontrola cen a mezd vede k plýtvání prací jak kvůli deformované cenové struktuře, tak i kvůli ohromnému množství práce potřebné na vytvoření prosazování, jakož i obcházení kontroly cen a mezd. Tyto dopady jsou stejné, ať už je kontrola povinná, nebo je označována jako "dobrovolná".
Kontrola cen a mezd byla v praxi většinou použita jako náhražka za měnová a rozpočtová omezení spíše než jako jejich doplněk. Tato zkušenost vedla tržní subjekty k tomu, aby považovaly zavedení kontroly cen a mezd za signál, že se inflace zvyšuje a ne snižuje. Proto je vedla ke zvýšení odhadů vývoje inflace, než aby vedla k jejich snížení. Konečným výsledkem je více inflace a nikoli méně. Konec citátu.
Řekl jsem dále, že tento rozpočet není dostatečně prorůstový. Odhad růstu hrubého domácího produktu byl na poslední chvíli, a to právě z důvodu údajného boje s inflací - snížen z 5,7 % na 5,2 %. Poslední odhady - a hovořil o tom pan ministr na rozpočtovém výboru i včera zde ve sněmovně - dokonce hovoří o růstu pouze pětiprocentním v příštím roce, a 4,8 % v roce letošním. Jestli při takovémto hospodářském růstu má vláda obavy z přehřátí ekonomiky - a pan ministr to zmínil ve svém projevu nejméně třikrát - obávám se, že musí říci ještě něco dalšího. Pokud bychom dosahovali totiž trvale růstu jen okolo 5 %, a opakuji, je to velmi nepravděpodobné, že bychom trvale dosahovali stejného růstu, a pokud by, což je stejně nepravděpodobné, západní Evropa dosahovala tak nízkých temp růstu, jakých dosahuje v poslední době, znamenalo by to, že naše cesta mezi vyspělé evropské země, co se týče výkonnosti ekonomiky a také životní úrovně občanů, by trvala více než 40 let. Protože ale oba ty výchozí předpoklady jsou velmi nepravděpodobné, znamená to, že ta doba by byla nejméně dvojnásobná, bylo by to 80 možná 100 let. A to je třeba říci. To už totiž neznamená, že tato generace doplácí na chyby generace minulé, na chyby generace, která se přinejmenším smířila s komunismem, ale znamená to, že přenášíme naše vlastní chyby na několik generací příštích.
Vláda se musí po mém soudu prvotně snažit dokončit transformaci a nastartovat vyšší hospodářský růst alespoň okolo 7 - 8 %, aby naše cesta mezi státy, kam jsme kdysi patřili, byla z hlediska doby přijatelná.
Řekl jsem dále, že rozpočet je protiliberální. Ano, je, protože udržuje dosavadní regulace a udržuje vysoké zdanění. Dosahuje vysokého zdanění tím, že opakované podceňuje příjmy. To je další věc. Rozpočet totiž ve skutečnosti není ani vyrovnaný. Vláda se vrátila k politice let 1994 a 1995 a navrhla rozpočet takový, že příjmy jsou výrazně podceněny. Na poslední chvíli tím, že byl snížen odhad růstu mezd pod rozumnou hranici tak, že namísto toho, aby se vycházelo z ukazatelů reálných, z reálného očekávání, a z toho se vyvozovaly příjmy a z toho se pak vyvozovaly výdaje po politickém rozhodnutí, jak vysoké má být zdanění, namísto toho vláda učinila to, že ve jménu signální funkce prostě některé příjmy škrtla a tím se jí nedostalo peněz na snížení daní. Suma sumárum to tedy znamená, že spolu s některými výdaji, za které se každá pravicová vláda musí stydět, jako například dotace na výstavbu obecních bytů, to je přidělovaných bytů s regulovaným nájemným se po mém soudu jedná o rozpočet sociálně demokratický. (Pan poslanec sociální demokrat Dostál zajisté promine.) Vláda se prostě rozkročila příliš doleva a rozhodla se tímto rozpočtem zalehnout sociální demokracii v její politice. To se jí samozřejmě nemůže podařit, protože sociální demokracie jako opozice je tímto způsobem vytlačena ještě více doleva a dochází tak k politickému posunu doleva, daleko většímu než znamenaly výsledky červnových voleb.
Domnívám se, že vláda měla politicky postupovat jinak. Pravicová vláda měla v této chvíli navrhnout této sněmovně rozpočet, který by měl výdaje podstatně nižší, než je očekávaná inflace, a zároveň s tím navrhnout výrazné snížení daňového zatížení. Následek by byl takový, že levicová opozice by byla nucena se snažit ubírat ze snížení daní, tedy zvyšovat daně, aby mohla plnit své přerozdělování a rozdávání. Ukázalo by se pro občany zřetelné, co vlastně hájí pravice a co hájí levice. Ztížila by se pozice levicových dědů Mrázů. To se bohužel nestalo a vláda se rozhodla tak, jak se rozhodla.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji poslanci Ivanu Maškovi.
Paní a pánové, rád bych vás informoval o svých záměrech, kdy a jak ukončit dopolední část projednávání tohoto bodu. Mám informaci, že volební komise je připravena k dalším záležitostem. Nechci předbíhat, až poté, co pan předseda volební komise nás seznámí s výsledky. Moje představa je, že by zhruba ve čtvrt na jednu byla přerušena rozprava. Dal bych potom slovo panu poslanci Kolářovi a odpolední program by začal zhruba ve 14.00 hodin - pokud s tím takto budete souhlasit.
Teď bych poprosil pana poslance Petra Vrzáně. Jako další z přihlášených je pan poslanec Zdeněk Krampera. Tady si ale nechávám výhradu podle délky projevu pana poslance Vrzáně.
Poslanec Petr Vrzáň: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní kolegyně a páni kolegové, dámy a pánové, posuzujeme dnes v prvém čtení předlohu vládního návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997. Není neznámou skutečností fakt, že u Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa konstrukce vyrovnaného státního rozpočtu s celkovými příjmy a výdaji v částce 549,1 mld. Kč nenachází kladnou odezvu, a to z mnoha důvodů. Nadále se tedy zaměřím na ty oblasti tohoto návrhu zákona, ve kterých spatřujeme nutnost vyjádřit se k jejich případné možnosti úpravy.
Prvním zcela zásadním problémem pro náš klub je samotná existence kapitoly 303, a sice návrh rozpočtu Senátu Parlamentu. Proti této komoře parlamentu jsme byli vždy a stanovisko jsme nezměnili. Nemůžeme proto akceptovat navrhovaných 813,6 mil. korun vyčleněných pro výdaje této kapitoly a jsme přesvědčeni, že uvedená částka by mohla být využita mnohem lépe ve kterémkoliv z resortů, v nichž panuje všeobecná a dlouhodobá finanční nedostatečnost.
Jedna jediná koruna česká, rozpočtovaná pro tuto kapitolu, tedy znemožňuje našemu klubu vyslovit se jinak, než nepodpořit návrh tohoto zákona v prvním čtení. Vzhledem k tomu, že vyjadřujeme nesouhlas s tempem růstu v některých resortech, analyzujme podrobně vývoj ve financování jednotlivých kapitol tohoto státního rozpočtu. V posloupnosti dle jeho jednotlivých kapitol je třeba se zmínit o kapitole 307 - Ministerstvo obrany.
Rozpočet této kapitoly předpokládá tempo růstu výdajů 108,5 % a představuje částku 32 miliard Kč. Protože je zřejmé, že tato částka nemůže saturovat potřeby armády pro naplnění cílů a priorit tak, jak byly stanoveny, domnívám se, že je nezbytné nutné navýšit rozpočet nejméně o 2,3 miliardy Kč na výsledných 34,3 miliardy Kč. Tato úprava by znamenala dosažení tempa růstu 116,3 %, které považujeme za nejnižší možnou hranici přijatelnou pro resort, přičemž uvedené navýšení je třeba začlenit do položky investičních výdajů, jehož tempo růstu by tímto vzrostlo z dosavadních 105,9 na 144,0 %, v absolutním vyjádření na 8,7 miliard Kč.
Dalším nedostatečně financovaným resortem v tomto návrhu zákona je rozpočet kapitoly 312 - Ministerstvo financí. Tato kapitola s rozpočtovanými výdaji s necelými 12,5 miliard Kč a tempem růstu výdajů 107,8 %, je rovněž podhodnocena. Zvláště pak se jedná o tempo růstu mzdových prostředků na úrovni 112,4 %, které představuje určité úskalí. Je třeba si uvědomit, že kromě pracovníků Ministerstva financí tato položka zahrnuje i celníky a územní finanční orgány, které v současné době spravují přibližně 6,1 mil. daňových subjektů. Nechceme-li se do budoucna dočkat stavu, kdy za určité ústupky budou pracovníci finančních úřadů placeni přímo daňovými poplatníky, je třeba počítat s minimálním posílením investičních výdajů této kapitoly alespoň ve výši 900 mil. Kč s určením pro mzdové prostředky tak, aby tempo růstu výdajů této položky dosáhlo nejméně 135,6 % a umožnilo tak realizaci diferencovaného přístupu k odměňování a potřebnou teritoriální flexibilitu. Tímto mám na mysli specifiku hlavního města Prahy a okolí včetně daňových subjektů jim příslušejících.
Dalším resortem, v němž panuje dlouhodobá finanční nedostatečnost, je Ministerstvo vnitra, tedy kapitola 314. Index růstu výdajů této kapitoly ve výši 112,7 %, dle našeho názoru negarantuje účinný boj s kriminalitou. Jde o částku 28,5 miliard Kč v absolutním vyjádření, kterou považujeme za nezbytné posílit nejméně o 2 miliardy Kč, které by zajistily tempo růstu výdajů resortu, minimálně na úrovni 120,6 %. S takto navýšeným objemem prostředků je pak možno posílit o půl miliardy korun mzdové prostředky, u nichž by index vzrostl ze 118,1 % na 121,7 %, což je nejnižší možná přijatelná úroveň tempa růstu této položky.
Význam posílení mezd vidíme v prevenci korupce zaměstnanců na všech úrovních činnosti resortu. Zbývající částka ve výši 1,5 miliard Kč, by byla použita pro investiční výdaje a zajistila by tak tempo růstu ve výši 155,5 %, oproti současným 108,8 %. Posílení této oblasti je nutné zejména pro dynamičtější řešení katastrofální úrovně technického vybavení a prostor většiny místních oddělení Policie České republiky. Je zřejmé, že posílení nezávislosti policistů nebo zlepšení jejich pracovních podmínek bude mít vliv na zvýšení účinnosti jejich práce při lokalizaci hospodářské kriminality, ale i na poli šedé ekonomiky se zřejmým zpětným dopadem na příjmovou složku státního rozpočtu.
Dále jde o kapitolu 327 - Ministerstvo dopravy. Tato kapitola s předpokládanými výdaji 32,5 miliard Kč, s tempem růstu výdajů 113,4 % je rovněž nedostatečně rozpočtována. Považujeme za nezbytné posílit tento resort nejméně o 3 miliardy Kč tak, aby mohlo být dosaženo tempa růstu výdajů nejméně na úrovni 123,8 %. Uvedené prostředky pak zahrnout do investičních výdajů, které by vzrostly z dosavadních 18,7 miliard Kč na upravených 21,7 miliard Kč. Tento vzrůst investic by znamenal dosažení tempa růstu 137,8 % a jde opět z našeho hlediska o nejnižší přijatelnou úroveň.
Toto navýšení rozpočtových výdajů by mimo jiné znamenalo například možnost urychlené výstavby 30 kilometrů dálnic, jejichž používání by se nutně muselo odrazit v příjmové části rozpočtu naší republiky navýšením tržeb za poplatky z užívání silnic a dálnic.
Další námi sledovanou oblastí je kapitola 329 - Ministerstvo zemědělství s absolutní výší rozpočtových výdajů 15,7 miliard Kč, které představují tempo růstu výdajů 112,0 %. Domníváme se rovněž, že vzhledem k významu zemědělské prvovýroby by měl být rozpočet této kapitoly rovněž posílen, a to nejméně o 0,5 miliardy Kč, což by zajistilo zvýšení tempa růstu výdajů nejméně na úroveň 115,6 %. Tyto prostředky by měly směřovat do neinvestičních dotací podnikatelským subjektům, z části v podobě přímých dotací a dále jako dotace Podpůrnému a garančnímu rolnickému a lesnickému fondu, a. s.
Takovéto posílení rozpočtu Ministerstva zemědělství je opět pouze to nejnutnější, co je třeba pro posílení odvětví, jako celku, vykonat.
Dalším podhodnoceným resortem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - kapitola 333. Tempo růstu výdajů představuje dokonce 109,9 % a v absolutním vyjádření činí 60,3 miliardy Kč. Zvláště tempo růstu mezd ve výši 111,3 % považujeme za demotivující a podhodnocené vzhledem k současné úrovni platů resortu. Protože pedagogům je svěřeno poslání podílet se významnou měrou na výchově naší budoucí generace, je třeba snažit se o docenění tohoto jejich úsilí a rozpočet mzdových prostředků posílit o 1 miliardu Kč, což by mělo za následek zvýšení tempa růstu mezd na úroveň 121 %.
Výdaje kapitoly jako celku by tedy tímto dosáhly indexu 111,8 % a v absolutních číslech 61,3 miliard Kč.
Totéž platí i pro kapitolu 335 - Ministerstvo zdravotnictví, s indexem růstu mzdových prostředků ve výši 111,7 % a celkovými výdaji kapitoly jako celku na úrovni 114,6 %, v absolutním vyjádření 8,2 miliardy Kč. Nezbytné je zvýšit rozpočet Ministerstva zdravotnictví nejméně o 1 miliardu Kč, což by znamenalo zvýšení tempa růstu výdajů na úroveň 120,8 %.
Poslední oblastí, která si bezesporu zaslouží soustavnou pozornost a navýšení rozpočtu je kapitola 381 - Nejvyšší kontrolní úřad.
Výdaje této kapitoly činí v absolutním vyjádření 289,7 mil. korun a znamenají tempo růstu pouhých 81,1 %. Dle mého názoru musí patřit kontrola a její nezávislost k základním postulátům naší ekonomiky a její efektivní činnost má opět příznivý dopad na příjmovou část státního rozpočtu. Domnívám se proto, že i rozpočet této kapitoly je nutné navýšit alespoň o 100 mil. korun tak, aby i její tempo růstu dosáhlo úrovně 109,1 %, tedy na výsledných 389,7 mil. Kč.
Zrekapitulujeme-li požadavky na zvýšení výdajů podle jednotlivých kapitol - 2,3 mld. korun Ministerstvo obrany, 0,9 mld. korun Ministerstvo financí, 2 mld. korun Ministerstvo vnitra, 3 mld. korun Ministerstvo dopravy, 0,5 mld. korun Ministerstvo zemědělství, 1 mld. korun Ministerstvo, školství, mládeže a tělovýchovy, 1 mld. korun Ministerstvo zdravotnictví a konečné 0,1 mld. korun Nejvyšší kontrolní úřad - dostáváme se k požadavku na navýšení rozpočtu jednotlivých kapitol v úhrnné výši 10,8 mld. korun.
Část, a sice 800 mil. korun by v našem pojetí byla řešena úsporou po nevyužití rozpočtu kapitoly 303 - Senát Parlamentu - zbývajících 10 mld. korun by tvořilo deficitní konstrukci finančního státního rozpočtu na rok 1997. O tuto částku by byly vyšší výdaje státního rozpočtu a touto sumou by došlo k financování navýšení rozpočtu pro jmenované resorty. Částka 10 miliard korun by představovala vládní, nebo-li veřejný dluh a v této výši by byly vydány vládní obligace. Tyto by nakoupila naše veřejnost. I toto je jedna z možností, jak financovat zvýšenou potřebu finančních prostředků v některých resortech našeho hospodářství a v ní vidíme východiska z možného opakování napjaté situace plnění státního rozpočtu v letošním roce.
Naším cílem by mělo být utváření rozumné fiskální politiky, nebo-li takové utváření daňové soustavy a veřejných výdajů, které přispějí k zachování růstu ekonomiky s vysokou zaměstnaností a eliminací vysoké a kolísavé inflace. Je nutné říci, že deficitní financování je alternativou vyzkoušenou ve světě, který považujeme za ekonomicky vyspělý.
Protože vycházím z toho, že odhadované příjmy státního rozpočtu se pohybují na samé hranici horního odhadu, a tedy akceptuji, že nejsou podhodnoceny, považuji za nezbytné apelovat na vládu v otázkách maximální pozornosti v boji s daňovými úniky, k efektivnímu výběru daní, k úsporám výdajů státního rozpočtu. Osobně jsem přesvědčen, že i přes maximální pozornost věnovanou těmto otázkám nebudou výše zmiňované resorty modelem vyrovnaného státního rozpočtu dostatečně profinancovány.
Z těchto důvodů klub Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa nepodporuje navržený vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 1997. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)