Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedající, dámy a pánové, včera ve večerních hodinách jsme vyslechli poněkud zvláštní zprávu parlamentního zpravodaje poslance Wagnera. Kdyby vystoupil tak, jak vystoupil jako předseda poslaneckého klubu nebo jako předseda opoziční politické strany, nedivil bych se. Vystoupil však jako parlamentní zpravodaj k předloženému návrhu zákona. Předpokládám, že měl ve svém vystoupení vyjadřovat stanovisko rozpočtového výboru, jehož byl v tuto chvíli a v této roli reprezentantem. Místo toho jsme vyslechli velmi jednosměrné, jednobarevné sdělení, které - a o tom jsem přesvědčen - nebylo zprávou parlamentního zpravodaje. Vyslechli jsme jakýsi opoziční manifest, který byl sporem o dnešní dobu, sporem o existující a publikovaná data, sporem o jejich výběr a o jejich interpretaci a já musím říci, že interpretace vlády o těchto věcech je zásadně a výrazně odlišná.
Z vystoupení pana poslance jsem měl chvílemi dojem, že žijeme každý v jiné zemi. Pan poslanec posunul argumentaci z běžných politických půtek a snažil se nám namluvit, že se u nás odehrává jakýsi zásadní spor keynesiánců a monetaristů, což já nemohu přijmout. členové vlády nejsou monetaristé a už vůbec nejsou tou karikaturou monetarismu, který se u nás používá jako politická nadávka a ani vy, sociální demokraté, nejste keynesianci. To by se i Keynes musel obracet v hrobě. Nemluvě o tom, že keynesiánství nebylo a ani nemůže být návodem na změnu společenského systému. Je doktrínou o řešení problému nedostatku agregátní poptávky, a to v posledních sedmi letech nebylo ani sebemenší chvíli problémem naší země, i když se nám to někteří opoziční politikové a ekonomové snažili namluvit.
Pan poslanec Wagner mluvil i o doktríně všemocného trhu, ale i v tomto ho musím zklamat, neboť tuto doktrínu nezastáváme. Zastáváme doktrínu úplně jinou, zastáváme doktrínu, která říká, že je trh neskonale lepší než rozum centrálního plánovače a než průmyslová politika prováděná osvícenými experty sociální demokracie.
Pan poslanec nám také podsouval tvrzení, že je hospodářská politika nepravostí. To neříkáme. Nikdy jsme to neříkali, naopak, dnes a denně se ve své každodenní činnosti hospodářskou politikou zabýváme. Spor vedeme o metody, formy a nástroje hospodářské politiky, a to je legitimní. Nejsem si jist, naopak, zda vedeme až zas tak velký spor o cílech hospodářské politiky. Není pravda a je pro mne osobní urážkou tvrzení, že je naším cílem maximální prodlužování naší politické moci. Našim cílem je co nejrychlejší ekonomický růst a tím i zvyšování životní úrovně, co nejnižší inflace a nedobrovolná nezaměstnanost a co nejvyšší míra všeobecné ekonomické a sociální stability. Věříme seriózní diskusi o hospodářské a finanční politice a spor o pojetí rozpočtu a o pojetí jeho vyrovnanosti je tradičním sporem mezi sociálně demokratickým a liberálním pohledem na svět. Ano, k tomuto sporu se hlásíme. My chceme státu méně, vy chcete státu více.
Odmítáme vyhlašovanou koncepci tzv. vnitřního dluhu. Míra zaostání naší země je realitou, je důsledkem 40 let komunismu a není naší vinou. Nesouhlasíme s vaším tvrzením, že - cituji - nebudeme moci vyhovět mnoha oprávněným požadavkům na financování potřeb obcí a resortů. Nejsou žádné oprávněné požadavky. Vždy jde o porovnání příjmů a výdajů a o porovnání jednotlivých typů výdajů mezi sebou.
Předložený státní rozpočet je finančním vyjádřením programového prohlášení vlády, je jeho jistým zhmotněním. I v tomto smyslu je to nesmírně vážná věc. Hlasování sněmovny pro nebo proti tomuto rozpočtu je proto také vážnou věcí a já věřím, že si to všichni z nás v tomto sále nebo aspoň většina z nás v tomto sále dobře uvědomuje.
Musel jsem vyjádřit tyto námitky vůči vystoupení pana poslance Wagnera. Chtěl bych mu zároveň vyjádřit určité uznání a poděkování za to, že návrh státního rozpočtu doporučil pro druhé čtení. Myslím, že je to závěr realistický a odpovědný. Pan poslanec Wagner v závěru svého vystoupení prokázal, že je mu základní politická logika i zodpovědnost za stabilitu této země cennější než laciné politikaření, a toho si vážím.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji Václavu Klausovi. Prosím, aby se slova ujal ministr Ivan Kočárník. Pana poslance Wagnera prosím, aby zasedl na jemu vyhrazené místo v lavici zpravodajů.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nebudu teď reagovat ve svém vystoupení na všechny připomínky, které zazněly, protože předpokládám, že bude ještě celá řada vystoupení k návrhu státního rozpočtu na příští rok, čili budu reagovat ve svém závěrečném slově.
Nicméně chtěl bych teď říci pár slov o jednom nedorozumění, které podle mého názoru panuje ve sněmovně nebo v jisté části sněmovny. Toto nedorozumění se týká zmocnění vlády nebo zmocnění na základě rozhodnutí vlády k zmocnění ministra financí.
Pokud si vezmete k ruce zákon o státním rozpočtu, ten, který je předmětem projednávání, tak zmocnění je obsaženo v § 3. Dovolím si jej ocitovat.
Vláda nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může upravit závazné ukazatele státního rozpočtu podle § 1 tohoto zákona v souladu s organizačními nebo metodickými změnami. Těmito opatřeními nesmí dojít k zhoršení výsledného salda příjmů a výdajů státního rozpočtu. Tolik § 3.
Vysvětlím krátce, o co jde. Jde o to, že v průběhu roku může docházet k tomu, že z nejrůznějších delimitačních důvodů bude např. přesunuta část pracovníků z jednoho ministerstva do ministerstva druhého.
Pokud by nebylo toto zmocnění, tak musí být toto projednáno parlamentem. Každá takováto malá delimitace organizačních změn, přechod 10 pracovníků by musel být projednáván sněmovnou. čili nejde v žádném případě o zmocnění manipulovat s příjmy. V tomto případě je to pouze praktické opatření, které umožňuje, dojde-li k těmto delimitacím v souvislosti s organizačními změnami, aby vláda mohla ukazatele rozpočtu bez těch změn promítnout.
Ty metodické změny, které tam jsou, je něco podobného. Od 1. 1. 1997 bude platit nová rozpočtová skladba, tzn., že jsou jinak vymezeny jednotlivé položky, které jsou v rozpočtu. Toto zmocnění umožňuje, aby v návaznosti na tuto metodickou změnu bez změn v rozpočtu bylo možno i ukazatele tohoto rozpočtu přetransformovat na tu novou rozpočtovou skladbu.
Dám příklad: Např. u mezd podle nové skladby platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci dochází k rozšíření, kdy tento ukazatel bude nově zahrnovat i výplaty osobám vykonávajícím civilní službu a odchodné v ozbrojených silách. Prakticky to znamená, že v části ostatních věcných výdajů toto bude podle nové skladby přesunuto uvnitř rozpočtu do mzdových položek. čili toto zmocnění v zákoně o státním rozpočtu je zmocnění technické, které nedává nějaké pravomoci vládě a je velmi praktické a bylo v každém rozpočtu, a proto vám doporučuji, aby toto nebylo předmětem napadání. Myslím si, že v tom napadání jde o jiné zmocnění, a to zmocnění je v zákoně o rozpočtových pravidlech. Tam je § 13, odst. 4, který stanoví:
"Vláda nebo na základě jejího zmocnění ministr financí může povolit uskutečnění výdajů nezbytných pro hospodaření České republiky, jestliže je nelze krýt z rozpočtu ústředního orgánu, zajistí-li úhradu vyššími příjmy nebo úsporami na jiných výdajích státního rozpočtu nebo odsunutím jiného, méně naléhavého výdaje."
Ano, tady toto zmocnění vlády je velmi široké, ale toto zmocnění není v tomto rozpočtu, toto zmocnění je v zákonu o rozpočtových pravidlech. Vláda připravuje nový zákon o rozpočtových pravidlech, ve kterém bude možné procento změn stanoveno a omezeno. Nicméně jsem zmocněn říci zde ve sněmovně, že vláda chce být vstřícná vůči Poslanecké sněmovně a je připravena dobrovolně, do doby než bude přijat nový zákon o rozpočtových pravidlech, omezit změny v příjmech a ve výdajích podle tohoto zákona do výše 5 procent. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Ivanu Kočárníkovi. Chci vás seznámit s přihláškami do rozpravy. Jako první vystoupí se stanoviskem Klubu KSČM pan Miroslav Grebeníček, dále Pavel Šafařík, Svatomír Recman, Tomáš Páv, Jaroslav Gongol, Josef Krejsa, Lubomír Zaorálek, Ivan Mašek, Petr Vrzáň, Zdeněk Krampera, Milan Loukota, Jindřich Nehera, Oldřich Vrcha, Pavel Maixner.
Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Grebeníček a připraví se pan poslanec Šafařík.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, (Kasal: Prosím o klid, paní a pánové), členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, znovu stojíme v tomto zákonodárném sboru před vážným rozhodnutím. Projednávání státního rozpočtu je z našeho pohledu, a nerad používám silná slova, zkouškou odpovědnosti. Vyplynulo to i z vystoupení předkladatele a zpravodaje. Nejsem sám, kdo situaci, ve které se nacházíme, srovnává s projednáváním programového prohlášení.
Z pohledu uplynulých tří měsíců a ze zkušenosti řadových občanů mohu prohlásit, že tehdy exekutiva parlament obelstila. To, co vydávala za závazný program, je dnes snůškou nezávazných slibů. O to obezřetněji a v nových souvislostech musíme posuzovat nejen rozpočet sám, ale i jeho širší ekonomické a politické vazby. Náš klub se za těchto podmínek hodlá chovat jako skutečná opozice vůči vládě. Nenechá se vyprovokovat invektivami a prostoduchými útoky.
Zaznamenali jsme v minulých dnech koaliční pakt, v němž se Klausova, Luxova a Kalvodova strana zavazují k pokračování procesu transformace české ekonomiky. Jedním z jejich cílů je prý politická kultura na úrovni zemí s vyspělou parlamentní demokracií. Slibuje, že bude respektovat opozici a od opozice vyžaduje vůči vládě totéž. Tvrdí, že prý je třeba pokračovat ve snižování dosavadní role státu a že za základní kritérium vztahu mezi vládou a parlamentem pokládá programové prohlášení.
O vzájemném respektování koalice a opozice mluví také předseda České strany sociálně demokratické a sněmovny Miloš Zeman. Zároveň, ale požaduje, aby ve svých funkcích skončili ministři Kočárník, Vodička a Ruml. Ani nepřekvapuje, že Václav Klaus soudí, že Zeman se radí mezi čtyřma očima s Grebeníčkem. Na tak malou zemi s parlamentem, který teprve začíná pracovat, je to na můj vkus příliš mnoho osočování, spekulací a přízemních triků, které, jak soudím, mají jen zamlžit podstatu bezvýchodnosti, do níž vládní koalice dostala tento stát, nekoncepčností, přehlížením ústavy a dalších zákonů.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy je klíčovou otázkou, komu taková politika slouží a komu škodí. Rozhodně neprospívá těm občanům, kteří žijí z výsledků námezdní práce, a na jejich úkor pravicová vláda hodlá řešit všechny problémy, jež vznikly jejím přičiněním. Reprezentuji zde KSČM a v souladu s jejím programem chci přispět k reálnému a konstruktivnímu řešení otázek, které návrh státního rozpočtu vyvolává. Podrobný rozbor materiálů, které jsou nám předloženy a které byly vážně posuzovány skupinami expertů, prokazuje, že návrh vychází ze superoptimistických čísel Ministerstva financí o makroekonomickém vývoji. Za pouhá přání považujeme např. inflaci ve výši 8,6 procenta a přírůstek hrubého domácího produktu 5,4 procenta. Papír, zdá se, opravdu snese všechno.
Není snad ani zapotřebí připomínat, že původně očekávané výsledky za rok 1996 jsou i oficiálními ekonomy korigovány směrem dolů. Toto absolutní podcenění a znevážení tendencí hospodářského vývoje mne opravňuje k názoru, že se absolutně vytratil odpovědný přístup ke státnímu rozpočtu. Jeho zpracování je pouhou politickou licitací, jež odráží volební výsledky a předjímá diskuse, které mohou kolem tohoto základního ekonomického zákona nastat.
Jinými slovy, je tu používána taktika, která má vládě přinést stejně relativní úspěch, jako tomu bylo na konci července. Tento pohled je ovšem jednostranný a připouštím, že i povrchní. Existuje i jiné hledisko - Klausův kabinet nechce ani v nejmenším slevit ze své dosavadní hospodářské politiky a zkouší, co všechno si může vůči opozici dovolit. Zhoršených výsledků chce nepochybně využít k prosazení politiky ještě větší rozpočtové restrikce. I vláda je totiž vázána doporučením Mezinárodního měnového fondu, který ukládá přebytek rozpočtu až ve výši 50 mld. To znamená 3 % hrubého domácího produktu. Přímé sociální škrty by byly neúnosné a mobilizace dodatečných mimorozpočtových zdrojů třeba z Fondu národního majetku by předpokládala zrychlení privatizace, a to už tady také bylo a je očividné, k čemu to vedlo.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy jsou rozhodující věcné dopady rozpočtové politiky vlády na národní hospodářství a na každého občana. Jde o dopady - i kdyby rétorika vlády byla sebevíc líbivá, které lze označit jen jako negativní. Důkazem je upadající makroekonomický rámec hospodářské politiky, stav podnikové i finanční sféry a celkově nízká výkonnost ekonomiky. Nepatřím k těm, kteří hazardují s oprávněnými zájmy neprivilegovaných občanů, stejně tak nepatřím a nechci patřit k těm, kteří ve společnosti eskalují vlnu politikaření. Doslova jako na zavolanou začínají lobovat analytici a některé poslance přesvědčují, jak současné spory ohrožují ekonomiku, ničí údajně křehkou transformací a celý polistopadový vývoj, vyhrožují nám útěkem zahraničních investorů, dalšími propady na burze, oslabením koruny. Takové argumenty nelze brát vážně, protože nejsou pravdivé. Ale pravda z tohoto parlamentu už vícekrát vyšla ušpiněna. Proto mě přízemní pragmatismus části této sněmovny ani neudivuje.
Náš přístup je jiný. Má-li být dosaženo nezbytné korekce hospodářské politiky, má-li být přijata její reálná koncepce a realistický způsob jejího provádění, počátek je u věcného a důkladného projednání rozpočtu. Tomu je zapotřebí věnovat dostatek času, nehrát si na zákopovou válku. Měl by zvítězit zdravý rozum i za cenu toho, že by koncem roku mělo být nastoleno rozpočtové provizorium. Vím, o čem mluvím, rizika předkládaného návrhu jsou neúnosná.
Prohlašuji, že Komunistická strana Čech a Moravy se nenechá vydírat a bez záruk podstatných změn nemůže takto pojatý státní rozpočet nechat v tichosti projít hlasovací mašinérií. Současná vláda nemá na podporu vyjádřenou v parlamentě nárok. Pokud by to snad hrozilo - a já tomu nevěřím, že k tomuto dokumentu se přikloní požadovaná většina poslanců - je naprosto nezbytné posoudit pozměňovací návrhy, které by alespoň zmínily zejména v oblasti sociálních transferů negativní dopady. Na jejich předložení jsme připraveni.
Soudím, že je nutné především zvážit samu podstatu návrhu. Tu vidím, jak už bylo naznačeno, zcela jednoznačně v restriktivním pojetí rozpočtové politiky spojené se záměrnou rozpočtovou pasivitou. Dochází k rezignaci na úlohu státu, chystají se asociální škrty, dojde k dalšímu omezení již tak chudých místních rozpočtů, k blahosklonnému přehlížení rozbujelé byrokracie. Stačí si jen vzpomenout, že v letech 1993-1995 vykazovaly veřejné rozpočty přebytek a Občanská demokratická strana si chystala postavit slavobránu s uzákoněním jednou pro vždy rozpočtové vyrovnanosti. Už tehdy bylo zřejmé, že jde o pouhý pokus o podvod. Vyrovnanost přece v žádném případě nevyjadřuje soulad zdrojů a potřeb. Nezmiňuji to náhodou. Chci tím naznačit, že v eskamotérských kouscích Občanská demokratická strana dál pokračuje.
Koncepce snižování podílu státních financí v české ekonomice není ničím jiným než pouhým odmítnutím odpovědnosti státu za průběh transformace a za tíži takto vzniklých sociálních nákladů. Koncepce snižování daňové kvóty je soustředěním pozornosti na daňové sazby a nikoli na daňové výnosy. A teze o daňové spravedlnosti jen zastírá skutečnou občanskou nerovnost v právech a povinnostech.
Vzhledem k narůstajícím ekonomickým problémům považujeme za nereálné a dokonce za nebezpečné vytknout si za cíl snížení váhy státního rozpočtu v ekonomice. Veřejné výdaje kromě své sociální funkce mohou představovat bezpochyby důležitý růstový impuls. Vykonstruovaná vyrovnanost státního rozpočtu přináší nevyrovnanost rozpočtů stále vyššího počtu domácností. Statistiky jsou v tomto směru výmluvné, navíc prokazují, co znamená pro firmy platební schopnost či lépe řečeno platební neschopnost. Ale ani to vládu nevyvádí z míry. Zoufalá je situace v místních rozpočtech, které jsou nadlepšovány úvěry a emisemi komunálních obligací. zadluženost obcí stoupá. Peníze chybějí na všechno a zvláště tíživě to pociťují odvětví, která by měla pečovat o vzdělání, zdraví a sociální postavení řadového občana. Ti neřadoví se dobře postarají, jak vláda a Václav Klaus požadují, sami.
Další pokračování rozpočtové restrikce přesahuje všechny hranice únosnosti. Včera jsme tady slyšeli dojemný chvalozpěv ministra financí, dnes poněkud realističtější vystoupení premiéra české vlády, ale i - proč to neříci - ministra financí. Velmi pozorně jsem vnímal i vystoupení poslance Jozefa Wagnera. Mluvím především o jeho kritické analýze hospodářského vývoje za uplynulá léta. S většinou postřehů bych se snad mohl i ztotožnit, avšak doporučené závěry byly přinejmenším překvapivé a dokonce vybočují z pravidel obecné logiky. V této souvislosti prohlašuji, že poslanci zvolení za Komunistickou stranu Čech a Moravy jsou logicky uvažující a principiální opozicí, nemají zapotřebí poklonkovat před vládou, která, jak z Wagnerova vystoupení vyplynulo, neobstála. Většina voličů v červnových volbách plédovala pro Jinou hospodářskou politiku. Rozhodně nehlasovala pro zákony, které by měly vést k dalšímu zhoršení ekonomického vývoje a k potlačení zbytku sociálních práv.
Znovu prohlašuji, že poslanci za Komunistickou stranu Čech a Moravy rozpočet nepodpoří. Požadujeme, aby vláda, pokud na to ještě má schopnosti - a dovolím si o tom pochybovat - si udělala reparát. V této zkoušce opravdu neobstála.
Proto navrhuji Poslanecké sněmovně schválit takové usnesení, z něhož bude naprosto jasné, že sněmovna návrh vládě vrací. Zcela konkrétní doporučení máme připraveno v písemné podobě. Svou odpovědnost za toto stanovisko jsem připraven nést tváří v tvář vládní koalici, kterou, světe div se, považuji stále ještě za legitimní. Trpělivost může snad přinést růže, ale rozhodně není nekonečná. Zatím vám děkuji z celého srdce a upřímně za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji poslanci Grebeníčkovi. Pane poslanče, vy jste zmínil jakýsi písemný materiál. Předáte ho potom panu zpravodaji a měl by tedy zaznít na mikrofon, nemýlím-li se? (Poslanec Grebeníček: Pověříme dva poslance.) Dobře, jen aby nedošlo k nedorozumění.
Nyní prosím, aby se slova ujal pan poslanec Pavel Šafařík a pak se o slovo přihlásil předseda sněmovny Miloš Zeman.
Poslanec Pavel Šafařík: Vážený pane předsedající, pane předsedo, členové vlády, kolegové, kolegyně, v prvém čtení zákon o státním rozpočtu na rok 1997 nám všem nabízí v podstatě možnost odpovědi na dvě základní politickoekonomické otázky, které jsou pro ekonomickou, sociální a politickou situaci v tomto státě velmi důležité.
První otázka je, zda předložený návrh státního rozpočtu odpovídá prioritám a pojetí hospodářské politiky tak, jak byla objevena ve vládním prohlášení. Domnívám se, že ano a že vládní prohlášení v hospodářské oblasti koresponduje s navrženým státním rozpočtem.
Druhá otázka je, zda propuštění zákona o státním rozpočtu do druhého čtení odpovídá potřebám nezbytné stability českého hospodářského prostoru. Domnívám se také, že ano, že záměry posunutí projednávání státního rozpočtu do situace hrozící rozpočtovým provizoriem tak, jak o tom mluvil i předcházející řečník, svědčí o výrazné falešné ideologizaci pojetí fiskální politiky státu a ne o zodpovědném přístupu k hodnocení potřeb tohoto státu a lidí v něm žijících.
KDU-ČSL svým pojetím sociálně tržního hospodářství má jednoznačně zájem na rozvoji a stabilitě českého hospodářství, a proto její odpověď na výše položené otázky je kladná a poslanci za KDU-ČSL podpoří propuštění zákona o státním rozpočtu do druhého čtení.
Nechci zároveň, aby mé předchozí řádky byly pouze a jen vnímány v tom smyslu, že zákon o státním rozpočtu nemá problémové okruhy, které by nebyly vhodné k diskusi. Určitě má a naše impulsy, které jsou spíše věcného a konkrétního charakteru, budou předloženy k jednotlivým kapitolám a budou prezentovány při projednávání jednotlivých kapitol státního rozpočtu při jednání ve výborech.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Šafaříkovi a nyní prosím předsedu sněmovnu pana Miloše Zemana, aby se ujal slova. Jako další vystoupí pan poslanec Svatomír Recman.
Předseda PSP Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci. Každý návrh zákona o státním rozpočtu je samozřejmě výrazem určité hospodářské politiky. Žádný rozpočet není sestavován ve vakuu a odehrává se v kontextu určité hospodářské situace. Je téměř povinností snad každého ministra financí snad v každé zemi pronést oslavný chvalozpěv na vládní hospodářskou politiku. Nezazlívám ani ministru financí České republiky, že ve svém včerejším vystoupení takový chvalozpěv rovněž pronesl.
Dovolte mi, abych vás pouze ve dvou minutách upozornil na fakta - a není teď čas na jejich podrobnější hodnocení - která rovněž charakterizují naši hospodářskou situaci. Jaká fakta to jsou?
Za prvé - dochází ke zpomalování našeho hospodářského růstu. Každý, kdo jenom trochu čte naše ekonomické statistiky, si musí tento fakt uvědomit.
Za druhé - zastavil se pokles tempa inflace.
Za třetí - schodek obchodní bilance, který již v minulém roce dosáhl neuvěřitelné výše sta miliard korun, se v tomto roce podle velmi střízlivých odhadů očekává ve výši 160-170 mld. korun. A tento schodek se samozřejmě výrazně promítá i do bilance platební.
Za čtvrté - pan ministr Kočárník zde hovořil o sílícím přílivu zahraničního kapitálu. Chtěl bych upozornit na pravidelné čtvrtletní analýzy České národní banky, které naopak signalizují, že příliv zahraničního kapitálu se nejpozději počínaje prvním čtvrtletím tohoto roku zpomaluje a někde i zastavuje. Doporučuji, abychom těmto faktům věnovali pozornost, pokud nechceme přihlížet pouze, byť krásným, Potěmkinovým vesnicím.
A teď co z těchto faktů vyplývá pro návrh státního rozpočtu ? Budu mluvit jenom o těch tématech, která se vztahují k prvému čtení, protože až ve druhém čtení je možné projednávat podrobnější položky. Upozorňuji své kolegy na zákon o jednacím řádu, který jasně říká, že schválíme-li teď příjmy, výdaje, z nich vyplývající saldo, proporce mezi centrálním a místním rozpočtem a zmocnění, pak žádný z těchto parametrů nemůžeme ve druhém čtení změnit.
Dovolte mi, abych přešel k prvnímu parametru, to znamená ke struktuře rozpočtových výdajů. Možná, že vás překvapím, když budu konstatovat, že tři základní rozpočtové výdajové priority, to je podporu bytové výstavby, podporu proexportní politiky a podporu dopravní obslužnosti považuji za rozumné. Nejen proto, že byly i součástí programu sociální demokracie, ale především proto, že reagují na naléhavé a aktuální problémy naší země. Myslím, že to lze říci bez jakékoliv ironie a že musíme nalézt odvahu ocenit na předkládaném návrhu to, co v něm za pozitivní pokládáme. Současně musíme mít ovšem odvahu kritizovat tento návrh v tom, kde nevyhovuje našim názorům a uvědomit si partikulárnost těchto názorů. Bylo by totiž absurdní, abychom někdy říkali nepolitizujme problém rozpočtu. Není nic političtějšího než rozpočet, protože v podobě výdajových priorit je v něm vyjádřen žebříček hodnot každé politické strany, ať už preferuje obranu nebo bezpečnost, zdravotnictví nebo školství.
Domnívám se, že v rámci druhého čtení bude dostatek prostoru kritizovat například podle mého názoru nadměrný růst výdajů na státní administrativu a hledat úspory, ale jak už jsem řekl, toto vše je daleko spíše záležitost druhého čtení. Daleko složitější problém ovšem vidím v příjmové části. Nepatřím mezi ty, kdo by se báli deficitního rozpočtu, a nepatřím současně ani mezi ty, kdo by deficitní rozpočet v naší dnešní situaci pokládali za nutný. Proč? Rozpočtový deficit, který je běžný téměř ve všech zemích západní Evropy, má smysl tehdy, je-li účelově využit, investován, nikoliv projeden. Kdybychom například měli dlouhodobou koncepci infrastrukturních investic, bylo by možné zdrojů rozpočtového deficitu tímto způsobem využít. Ale my žádnou takovou koncepci nemáme. A z toho logicky vyplývá, že hrozí spíše neefektivní utracení takto vytvořených prostředků, v tomto případě opravdu na úkor budoucích generací. Nevidím tedy v současné situaci argumenty proti vyrovnanosti rozpočtu, ale kladu si otázku o výši rozpočtových příjmů, tedy o parametru, který rovněž budeme posuzovat pouze v prvém čtení a který už potom nemáme možnost změnit.
Nejsem stoupencem zvyšování rozpočtových příjmů prostřednictvím zvyšování daňových sazeb, protože takové zvýšení daní pouze podlomilo podnikatelskou motivaci. Uvědomuji si, že ekonomický růst, který - jak už jsem řekl - u nás relativně v posledních čtvrtletích klesá, nedává dostatek příležitosti pro razantní růst rozpočtových příjmů.
Chtěl bych ale upozornit na třetí faktor, který rozpočtové příjmy rovněž ovlivňuje a který je bohužel v celém návrhu zákona o státním rozpočtu velkoryse přehlížen. O jaké přehlížení jde? Jak známo, tato vláda se ve svém programovém prohlášení zavázala k boji proti ekonomické kriminalitě a především vůči daňovým únikům. Není sporu o tom, že výtěžnost daňových příjmů, mimo jiné, závisí právě na intenzitě boje proti daňovým únikům. Ať už vedeme jakékoli spory o výši těchto úniků, nikdo rozumný už dnes nebude popírat, že tyto úniky existují a jsou rozsáhlé. Obávám se, že pan ministr financí, který ve své zprávě k rozpočtu tvrdí, že odhad příjmů se pohybuje na horní hranici, nebere tuto skutečnost v úvahu a že podobně, jako si nechal utéci dvě miliardy korun z Kreditní banky, si nechává utéci i desítky miliard daňových úniků v této zemi.
Chtěl bych proto slyšet jasná slova, jaký program v souladu se svým vlastním programovým prohlášením připravuje vláda v oblasti boje proti daňovým únikům. I když to není přímou úlohou opozice, chtěl bych předložit alespoň jeden z mnoha možných konkrétních návrhů. Důsledné zavedení registračních pokladen by podstatně omezilo daňové úniky v oblasti daně z přidané hodnoty. Přemýšlejme o těchto a dalších námětech, ale především požadujme od vlády, aby nám v souladu se svým programovým prohlášením program boje konkrétních legislativních návrhů v souvislosti s daňovými úniky předložila.
Jsem ochoten připustit, že existuje časové zpoždění mezi těmito opatřeními a mezi projevem těchto opatření ve výši rozpočtových příjmů. Ale pokud program takových opatření nemáme, pak bychom se mohli každý rok při rozpočtových debatách ujišťovat v obecných frázích o boji proti ekonomické kriminalitě, aniž bychom v této oblasti téměř cokoliv dělali.
Pan ministr Kočárník zde již mluvil o zmocňovacích ustanoveních. Na rozdíl od něho nesdílím názor, že se jedná pouze o maličké delimitace, domnívám se, že v takovém případě by nebyl důvod, aby zmocňovací ustanovení byla součástí povinných parametrů pro první čtení. Ale chtěl bych upřímně uvítat vstřícné prohlášení, že se vláda dobrovolně zavazuje k tomu, že příslušné přesuny nebude provádět v rozmezí vyšším, než je 5 %. Chtěl bych jenom své kolegy a kolegyně zdvořile upozornit, že v Německu má obdobné omezení ministr financí ve výši 1 % a že můžeme dojít k situaci, že se tento parlament ve druhém čtení bude podrobně zabývat desetimilionovými nebo stamilionovými položkami, aby pak bez kontroly parlamentu docházelo v průběhu rozpočtového roku k podstatně větším přesunům. Považuji to za absurdní a nedůstojné tohoto parlamentu bez ohledu na to, z jakých politických stran je složen.
Dovolte mi závěrečnou a poslední poznámku. Byla zde politická strana, která před volbami slibovala občanům v horizontu čtyř let průměrně zdvojnásobení jejich platů a dokonce i starobních důchodů. Byla tady politická strana, která se zavazovala, že v průběhu následujících čtyř let sníží každý rok míru inflace o 1 %. Tyto veřejné sliby nebyly zapomenuty. Jak víte, míra inflace neklesá a ve vystoupení pana ministra Kočárníka jsme slyšeli, že vláda hodlá tlumit růst mezd na úroveň, která splnění tohoto volebního slibu zásadně nezaručuje.
I rozpočet je slib daný občanům této země. Podle mého názoru by tento slib neměl být v rozporu se sliby vládnoucí politické strany, které byly dány před volbami. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)