Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Obdržel jsem ještě jednu písemnou přihlášku pana poslance Roberta Kopeckého, takže mu uděluji slovo. Pak jsou ještě dva avizované příspěvky. Dříve než pan Kopecký přistoupí k mikrofonu, chtěl bych upozornit, že je 15.30 hodin a nejpozději v 15.50 hodin s ohledem na interpelace budeme muset přerušit projednávání tohoto bodu, ať bude v jakémkoli stavu.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych reagoval na slova některých kolegů z ODS, která zazněla proti ochránci lidských práv. Samozřejmě, že jim současný stav vyhovuje, když jsou regiony, kde většina státních úředníků, např. přednostové okresních úřadů jsou členové ODS. V severočeském regionu je to například až 80 %. To je stav, který nepovažuji za správný. Něco takového se totiž nepodařilo ani panu Mečiarovi na středním Slovensku. I to je pro mne důvod ke zřízení ochránce lidských práv. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Kopeckému, prosím pana poslance Viléma Holáně. Připraví se pan poslanec Václav Nájemník.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené paní kolegyně, páni kolegové, nerad bych, aby naše diskuse sklouzla zase tímto směrem, ale chci zdůraznit, že otázka ochránce lidských práv stejně jako byla třeba otázka vyšších územně samosprávných celků, je téma, které nerozlišuje pravici a levici. Je to téma věcné. Konec konců náš poslanec pan ing. Pavela spolu s několika dalšími poslanci byli autory dokonce dřívějšího návrhu na zřízení ochránce lidských práv. Domnívám se, že trochu lepšího návrhu, ale to je jiná záležitost.
Já sám při své poslanecké práci pociťuji skutečně, jak je tíživé pro mnohé lidi něco vyřešit, v jakých situacích se nalézají a jak je obtížné jim pomoci. Zkuste se přestrojit a zažít si to sami, nebo zkuste jít někam, kde vás neznají.
Především chci zdůraznit jednu věc, která mně přísluší jako předsedovi zahraničního výboru. Nosím takovou mapu pořád v hlavě a slyšel jsem poznámku, že je zde riziko pro demokracii zřízením takovéto instituce. Když si tuto mapu představím, mamě hledám, kde je to potvrzeno. Většinou je právě ombudsman v zemích, které jsou demokratické a k nimž i my se chceme přiřadit. Já sám budu podporovat schválení tohoto zákona v pivním čtení, protože si myslím, že další práce se na tomto zákoně může vykonat později. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Holáňovi a k řečništi zvu pana poslance Nájemníka. Další přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Václav Nájemník: Dámy a pánové, pane předsedající, v minulém parlamentě jsem byl zpravodajem u tohoto zákona, ledacos jsem si o něm prostudoval a přečetl, ala vzhledem k tomu, že byla dlouhá diskuse, tak si myslím, že je zbytečné, abych po bodech vyvracel nebo se vyslovoval k jednotlivým argumentům.
Zaujala mne jedna věc, a sice vznik tohoto zákona. Tento zákon vznikl na počátku minulého století, v roce 1809 je vlastně první zmínka o ombudsmanovi ve Švédsku. Vznikl z geografických a demografických podmínek. Obtížná doprava, mrazivé a dlouhé noci a nutnost řešení sporů a další a další věci. Myslím si, že u nás je úplně jiná situace demografická i historická a máme svoje vlastní tradice našeho právního řádu. Mně ombudsman připadá jako něco naprosto cizorodého zde.
Ještě jedna věc mě zaujala. Tvůrce socialistické soustavy, který je zde v dnešní době apoštolem rádoby demokratické instituce, vypadá velmi nepravděpodobně. Za další, levice opravdu nemá poslední dobou demokratické tradice, a to jsem velmi slušný. Kdyby to nebyla tak vážná věc, tak si myslím, že podpora tomuto institutu vypadá groteskně.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Nájemníkovi a táži se, chce-li se ještě někdo přihlásit do rozpravy? Vidím dvě přihlášky. Dám přednost paní poslankyni Bartoškové. Potom poprosím pana poslance Exnera.
Poslankyně Drahoslava Bartošková: Vážení páni poslanci, vážený pane předsedající, měla bych jenom krátkou poznámku k jednomu předřečníkovi, panu poslanci, nevím jeho příjmení, který uváděl do souvislosti skutečnost, že někteří přednostové okresních úřadů jsou zároveň členy ODS. Chtěla bych k tomu důrazně chci, že to, že přednosta okresního úřadu je členem ODS či nějaké jiné strany, není přece nic, co by bylo v rozporu s lidským právem. Nakonec i ODS se vždycky k dodržování lidských práv hlásila. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji paní poslankyni a věřím, že závěrečný příspěvek bude k věci. Prosím pana poslance Václava Exnera.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, patřím k těm poslancům, kteří v minulém volebním období byli podepsáni pod návrhem zákona na zřízení ombudsmana. Měl jsem jako člen minulého výboru petičního, pro lidská práva a národnosti možnost zúčastnit se "výletů", když jsme se v celé řadě zemí seznámili s tím, jak konkrétně ombudsman funguje a chtěl bych zde dát určité dobrozdání na základě toho, že jsem byl jedním z těch, kteří skutečně hovořili s celou řadou jednotlivců, u kterých, jak zde bylo řečeno, byla soustředěna tak mimořádná moc, že mohli zasahovat do nejrůznějších záležitostí.
Setkal jsem se skutečně s tím, že tito lidé do těchto záležitostí, aniž by měli jakoukoliv rozhodovací pravomoc, zasahovali, jejich hlavním pomocníkem bylo zveřejňování a autorita osobní, kterou si ve svých funkcích nebo svým předchozím životem vydobyli.
Chtěl bych vás také ujistit o tom, že ve většině zemí, ve kterých jsme byli, to byly tisíce žádostí, se kterými se občané obraceli na tyto ombudsmany a oni jim přibližně v^ 20 - 30 % skutečně pomohli. Velká část těchto žádostí a obracení se na ombudsmana samozřejmě byla taková, že ombudsman pomoci nemohl např. proto, že šlo o žádosti neoprávněné.
Byli jsme také v Polsku, kde tato instituce již několik let funguje a tam jde dokonce řádově o 30 tisíc žádostí ročně na takovouto institucí. Přimlouvám se za to, abychom na základě těchto skutečností, které jsem na vlastní oči viděl, pomohli i u nás uvést podobný institut do praxe. Přesto, že v některých případech může jít o instituci, jejíž pravomoce by mohl mít někdo jiný, myslím si, že nejde o instituci nadbytečnou, protože v rámci možností občana mu poskytuje další možnost, často v situacích, které jsou pro občana bezvýchodné.
Upozornil bych také na to, že tento význam je poměrně velký, např. pro děti a mládež. V Holandsku se v této oblasti také několik tisíc dětí a mládeže obrací na ombudsmana se svými konkrétními záležitostmi, které jinou formou nemohou uplatnit přímo, jedině prostřednictvím dospělého prostředníka. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Do rozpravy se přihlásil ještě ministr obrany a poslanec Miloslav Výborný.
Ministr obrany ČR Miloslav Výborný: Pane předsedající, dámy a pánové, je známo o mně, že budu proti tomuto zákonu, ale nelíbí se mi tón debaty, kterou zde vedeme. Zdá se mi, jakoby tón debaty měl tuto melodii: Kdo je pro ombudsmana, je levicový, kdo je proti ombudsmanovi, je pravicový.
Kdo je proti ombudsmanovi, je konzervativnější. Já tento tón považuji za velmi chybný. Velmi chybný. Prosím, abychom neuvažovali v takto jednoduchých kategoriích. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu ministrovi. Bohužel zaznamenávám ještě jednu přihlášku do rozpravy. Pan poslanec Jiří Novák.
Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, přátelé vědí, že jsem nechtěl vystupovat, ale osud mě donutil přece jenom něco říci a mně se chce něco říci. (Smích.) Rád bych doplnil pana kolegu Výborného v tom, že se tady také nálepkuje, že kdo je pro ombudsmana, je ryzí demokrat, kdo je proti, demokrat není, to je ten člověk, který to nemyslí s ochranou lidských práv a svobod vážně. Mně to prostě vadí. Dovolím si říci jednu poznámku.
Myslím si, že tento návrh zákona nemá za sebou společenskou objednávku, která je nutná k tomu, abychom zákon přijímali. Řekněte mi, kdo před půl rokem či rokem v této zemi věděl, co to je ombudsman. Já se vsadím, že to bylo jedno promile obyvatel. Dneska už jich to ví mnohem víc. A bohužel si všichni dělají představu, že ombudsman má být jakýsi moudrý stařec, který za nás zařídí vše potřebné, který nás uhájí před lstivými úředníky. Souhlasím se slovy pana poslance Payna, který hovořil o jakémsi paternalismu, a neberu to vůbec ideově. Nechci nálepkovat levice. - pravice, ale je to podle mého jakýsi návrat k paternalismu podle představ těch, kteří krmí naši veřejnost svými představami o tom, jak by měl ombudsman fungovat.
Tento návrh považuji ve shodě s ostatními též za předčasný, protože důkladná diskuse o tom, zda ombudsman a v jaké podobě, doposud vůbec neproběhla. Mně také nestačí argument, že v řadě evropských zemí funguje úřad ombudsmana. Pokud vím, z 15 zemí Evropské unie deset má zřízen úřad ombudsmana. Ale současně též vím, že v Evropě jsou země - demokratické země -které tento úřad nemají. Nemá jej Německo, nemá jej Lucembursko, Řecko. Národního ombudsmana nemá Itálie, jestli se nemýlím, Belgie ještě nemá zvoleného ombudsmana. Prosté ne všechny demokratické země mají podobný úřad zřízen.
Současně ale víme, že např. Německo nebo Řecko a Lucembursko má jako svůj úřad ombudsmana zřízen petiční výbor parlamentu. Stejný výbor jako má tato sněmovna. Já se v této chvíli nehlásím do role velkého ombudsmana, ale diskutujme prosím též o tom, zda devatenáct demokraticky zvolených poslanců, kteří jsou členy tohoto výboru, by nemohlo plnit podobnou úlohu, jako ji hrají v Německu a v jiných evropských zemích.
Musím se též zmínit o tom, že potřeba jakéhosi ombudsmana či jeho úřadu je pro mě i argumentem o tom, zda v našem ústavním systému je jakási mezera či mezírka, která odůvodňuje její naplnění. Já myslím, že není. Jestliže v rámci předčasnosti těchto diskusí uvažujeme o tom, že nemáme doposud zcela dokončeno správní soudnictví, že vážně diskutujeme o správním trestání, reformě správního řízení, rád bych se zeptal mnohých kolegů, zda vůbec vědí, o čem je řeč. Myslím si, že i z tohoto pohledu jde o diskusi předčasnou. Nejprve si udělejme pořádek v těchto zásadních věcech, diskutujme o nich, a pak se zabývejme otázkou, zda úřad zdůrazňuji úřad - ombudsmana ano či ne.
Ještě jednu poznámku k tomu, co řekl pan poslanec Jičínský. Pro mě není argumentem ke zřízení úřadu ombudsmana, aby občan měl lepší pocit. To přece nemůže být argument. Není pro mě argument, že polský ombudsman požívá všeobecné autority a prestiže. Já ale vím, že v prvních letech, a ono to platí i do dnešních dnů, byl úřad polského ombudsmana přesycen spoustou stížnosti, které nemají vůbec co společného s účelem, pro který byl zřízen. Cituji z údajů Správního práva z roku 1991, které vy jistě, pane poslanče, čtete, kde se hovoří o tom, že v prvních letech byl tento úřad zahlcen tak, že na něj přicházelo desetkrát více různých žádostí a stížností než v celé Francii. I to je přece určitý argument, proč v této chvíli zřizovat podobný úřad nebo ne.
Je třeba říci ještě jednu věc. Úřady ombudsmana jsou vesměs v evropských zemích součástí ústavních systémů, jsou součástí ústavy. U nás nikoliv. Vzpomínám si, že jsme diskutovali při přípravě ústavy o tom, zda takovýto institut má být součástí našeho ústavního systému. Řekli jsme, že ne. Myslím si, že v této době bychom neměli bez ústavního zakotvení podobný institut, pokud s tím vůbec budeme souhlasit, zřizovat. Děkuji za trpělivost.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Do rozpravy se hlásí paní poslankyně Jurková, ale s faktickou poznámkou paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pokud se pan předřečník dovolával demokracie v Německu, která se obejde bez ombudsmana, chtěla bych jej i ostatní kolegy informovat, že Spolková republika Německo má ombudsmana od roku 1988. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím paní poslankyni Jurkovou, hlásí se pan poslanec Mach. Upozorňuji na čas, který máme k dispozici.
Poslankyně Pavla Jurková: Dámy a pánové, jen krátce. Petiční výbor jako parlamentní výbor by nebyl orgánem apolitickým. A já apolitičnost u funkce ochránce práv předpokládám. Dále to, že třeba v Polsku byl přehlcen tento úřad, je právě signálem, že v těchto postkomunistických zemích existuje společenská poptávka po tomto orgánu, a je to tedy protiargument proti tomu, co řekl pan poslanec Novák.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Prosím pana poslance Karla Macha.
Poslanec Karel Mach: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové. Já jsem původně vůbec nechtěl vystoupit, ale mám dojem, že v té diskusi - jako panu kolegovi předřečníkovi - se mi chce také něco říci. Mám tu čest - možná nečest, nevím - že jsem v roce 1990 pracoval ve státní správě, a to od února. Před tím, těsně před převratem, jsem také pracoval ve státní správě, do roku 1988, v podnicích, které byly zřízeny jako rozpočtové organizace státní správy. Chtěl bych přičinit jednu poznámku, která se možná nebude zdát úplně patřičná k tématu, ale myslím, že k němu patří.
Domnívám se, že idea úřadu ombudsmana je naprosto v pořádku a jak někteří hovořili v obsáhlé diskusi, zřejmě je i potřebná. Mám ale ještě jednu poznámku. Tady se celou dobu hovoří o tom, že zločinný úředník je mnoha mechanismy tlačen někam a občan chráněn před úředníkem. Já se ptám, kdo bude chránit úředníka, když bude postupovat někdo, kdo má absolutní právo ho kontrolovat a mít nějaké námitky. Kdo někdy budoval nějaký orgán státní správy a sháněl do něj kvalifikované lidi, kteří mají vykonat ten úřad, tak mým osobním sdělením je toto - ze zkušenosti: je to o lidech a v lidech. Řídíte-li nějaký centrální úřad, tak máte úřady, které jsou v problémové oblasti - týkají se restitucí a ostatních věcí, které jsou problémové a zanedbané, a jsou tací, kteří svůj úřad vykonávají jako poslání, případně jako povolání s plnou odpovědností. A jsou tací, kteří žádným způsobem - ať je to výběrové řízení, jmenování, komise, podřízenost, kontrola - nejsou ochotni práci dělat jako své poslání, jako svou odpovědnost. A tam všechny mechanizmy selhávají a neustálá výměna vedoucích úřadů nevede k žádnému zlepšeni.
Chtěl bych učinit jenom jednu poznámku. Když se hovořilo o zákonu o státní službě, v některých zemích je to řešeno také tak, že je-li někdo státním úředníkem, má velmi vysokou společenskou bonitu a kredit a střední postavení z hlediska svých majetkových poměrů a platu. A za tuto skutečnost je ochoten vyměnit svůj skutečně nezávislý postup a vážnost. A to je opravdu v lidech. To se nedá napravit ničím. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Vzhledem k tomu, že nevidím žádnou další přihlášku do rozpravy, v tomto okamžiku obecnou rozpravu končím.
Za jiných okolností bych nabídl možnost závěrečného slova paní navrhovatelce a panu zpravodaji. S ohledem na to, co nás čeká za pár okamžiků, se domnívám, že pokud chceme ještě dnes hlasovat o návrzích, které byly vzneseny v průběhu obecné rozpravy (hned vám dám slovo, pane poslanče, dokončím jenom svoji úvahu), museli bychom závěrečné slovo navrhovatelky a zpravodaje vyslechnout mezi 18.30 a 19.00 hodinou, případně také v tomto intervalu hlasovat. Pokud se tak nerozhodneme, musíme přistoupit k závěrečnému slovu a hlasování zítra na začátku schůze.
Pan poslanec Krejsa se hlásil s faktickou poznámkou.
Poslanec Josef Krejsa: Pane předsedající, jménem našeho poslaneckého klubu vás žádám o přestávku na poradu klubu do 16.00 hodin. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji. Pane poslanče, já jsem se chystal v tomto okamžiku vyhlásit přestávku do 16.00 hodin, takže naše úvahy se potkaly. V 16.00 hodin začínáme ve sněmovně bodem "interpelace na předsedu vlády."
(Schůze přerušena v 15.52 hodin.)
(Schůze opět zahájena v 16.01 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Dříve než zahájíme projednávání dalšího bodu, chci vám oznámit, že mě předseda poslaneckého klubu ODS pan poslanec Milan Uhde požádal, abychom v době mezi 18.30 - 19.00 hodin vyhověli jeho žádosti o přestávku na klub. Tímto se vlastně řeší další postup s bodem, který jsme projednávali před chvílí, a vrátíme se k němu až zítra ráno jako k bodu prvnímu.
V tomto okamžiku je dalším bodem programu podle jednacího řádu bod
22.
Ústní interpelace poslanců na předsedu vlády
a ostatní členy vlády
Po zahájení 5. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády České republiky panu Václavu Klausovi či vládě České republiky, a to v čase od 16.00 - 17.00 hodin, poté ostatním členům vlády České republiky. Seznamy poslanců dle vylosovaného pořadí nám byly v úterý rozdány do lavic.
Prosím paní poslankyni Čelišovou, která má faktickou poznámku.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že ústavní rámec interpelací je vážné narušen a vzhledem k tomu, že interpelacím, kterým se na veřejnosti dnes s úsměvem říká parlamentní bingo a nabývají i komediálního nádechu, stahuji svou interpelaci na pana premiéra Klause ve věci privatizace Chemofarmy a podám ji jiným způsobem, v tomto případě písemně. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Registruji návrh na stažení paní poslankyně Čelišové, prosím, abychom dále poznámkami nebrali čas těm, kteří se chystají interpelovat. Dávám proto slovo panu poslanci Miroslavu Sládkovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Václava Klause ve věci nespecifikované č. 11. Připraví se pan poslanec Jan Vik.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, pane předsedo vlády, dámy a pánové, prořídlé řady poslanců, nejprve faktickou poznámku.
Paní poslankyně, která hovořila přede mnou, by stejně tak jako tak na pořad interpelací nepřišla. Takže šlo jen o to, aby se blýskla v přímém přenosu. Děkuji.
Vážený pane předsedo vlády, pan prezident, vy sám i ministři velmi rádi cestujete po světě, samozřejmě za peníze ze státního rozpočtu. čím exotičtější je země zvolená pro vládní turistiku, tím častěji a halasněji znějí věty takovou cestu odůvodňující. Takový politik vždy hovoří o otevření dveří pro české firmy, zvyšování exportu, případně o dobývání nových trhů. Takřka vždy se samozřejmě hovoří i o uzavření významných obchodních kontraktů. Potom, jak jde čas, se však na vše ve vší tichosti zapomene. Zdá se, že podnikatelé slouží při těchto cestách pouze jako zdůvodnění cestovních nákladů a zároveň omluva pro veřejnost, že peníze daňových poplatníků nejsou zbůhdarma plýtvány, ale přispívají k rozvoji a posílení naší ekonomiky.
Velký zájem vyvolává cesta prezidenta republiky do Jižní Ameriky. Této cesty se z vlády zúčastnil např. pan ministr Dlouhý. Ten vás jistě, jako předsedu vlády, podrobně informoval (předsedající: Deset vteřin, pane poslanče.) Táži se, jaké konkrétní smlouvy, dohody, úmluvy byly za této cesty podepsány nebo uzavřeny a zda jste schopen vyčíslit náklady na tuto cestu a výnos konkrétně v tisících korunách. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji pane poslanče, nechal jsem vás dokončit větu, je to v pořádku, prosím pana předsedu vlády.
Prosím všechny interpelující, aby usnadnili roli tím, že se budou snažit dodržet dvouminutový limit podle zákona.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Vím, že se jedná o typickou republikánskou otázku a jen jsem čekal, čím pan poslanec Sládek začne, když to má jako nespecifikované otázky. Je jasné, že si to může vymyslet v momentu, když putuje od své židle k tomuto pultíku.
Já bych chtěl jasně a důrazně říci, že cestujeme do světa za peníze daňových poplatníků pouze a výlučně a jedině, jedná-li se o oficiální státní cestu. Prohlašuji, že moje cesta, státní oficiální návštěva pět let připravovaná do Japonska, ke které se přidalo Malajsko a Singapur, byla oficiální státní návštěvou. Ano, tato návštěva je za peníze daňových poplatníků. Ostatní cesty nejsou za peníze daňových poplatníků. Například moje rozšířená víkendová cesta do Spojených států nestála daňové poplatníky ani halíř. Prosím vás, striktně rozlišujme oficiální státní návštěvy od ostatních cest a já trvám na tom, že si odpovídám naprosto přesně.
Druhou věcí: Státní návštěvy jsou po Evropě a bližších teritoriích obvykle návštěvami dvou tří lidí, státní návštěvy do jiných kontinentů, kde Česká republika není vidět, není vidět často, jsou někdy, opakuji někdy, návštěvami doplněnými o obchodní mise. Je to modelový přístup, který dělá celý svět a jestli Česká republika při návštěvě do Číny tam veze 30 businessmanů, kteří tam chtějí uzavřít nějaké dohody, tak když tam jede kancléř Kohl, tak veze tři letadla, tři velké Airbusy stejných průmyslníků a obchodníků. To je druhá věc. Je to standardní model v určitých zemích světa. Posílat obchodní misi na návštěvu do Belgie by byl nesmysl, posílat obchodní misi na návštěvu do Malajska je nezbytností. Tato obchodní mise tam prožívá jeden ekonomický seminář o České republice, o našich možnostech, za druhým, předseda vlády se toho chvíli zúčastní, pronese dvacetiminutové zahájení a nechá tam naši business misi, aby jednala sama a dělá i jiné věci, má jiná jednání.
Opakuji, že i tyto mise nejsou z peněz daňových poplatníků, účastníci těchto misí si financují svoji účast na této misi sami. Chcete-li, jinak řečeno, tím, že si financují tuto svou misi sami, snižují náklady pro daňové poplatníky, protože se podílejí třeba na nákladech letu na tuto dlouhou vzdálenost. Opakuji druhou věc, obchodní mise jsou standardem ve světě a obchodní mise nejsou za peníze daňových poplatníků. Tyto cesty se snažíme maximálně minimalizovat a já mohu prohlásit, že moje cesta do Japonska, Malajsie a Singapuru před třemi týdny na šest čistých dní je považována v tamních zemích za rekordně nejkratší cestu a také nejnacpanější cestu a já mám stoprocentně dobré svědomí, jak každá minuta této cesty byla využita k práci a k ničemu jinému. Nemohu samozřejmě dohlédnout na každou cestu, která je z České republiky realizována, a na každou minutu, jak dopadá. Já za sebe to říkám s naprostou silou této argumentace.
Jaké konkrétní smlouvy. Prosím vás, odlišme dvě věci.
Státní delegace tam podepisuje státní smlouvu, obchodní delegace jsoucí paralelně s námi na této akci podepisuje své konkrétní dohody, smlouvy, nákupy, prodeje apod.
Ptáte-li se, co přesně podepisoval pan ministr Dlouhý v Jižní Americe, já jsem rád, že je tady za mnou a on mě potvrdí, že to byla s Uruguayi dohoda o ochraně a podpoře investic, obchodní dohoda v Chile, jestli se nemýlím, a obchodní dohoda v Argentině nebo v Brazílii. Toto je státní složka těchto dohod. Jsou to dohody dlouhodobě připravované, dohody v každém případě užitečné. Mohu ubezpečit pana poslance Sládka, že můžeme zodpovědně obhájit každou minutu strávenou na těchto cestách.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu předsedovi vlády a táži se pana poslance Sládka, chce-li položit doplňující otázku. Je tomu tak. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane premiére, děkuji vám za všeobecné zdůvodnění nebo všeobecný nástin důvodů jakýchkoli cest vládních činitelů, ale opakuji svoji otázku: Já jsem se zeptal na konkrétní smlouvy a na zcela konkrétní částky v tisících korun, kolik vlastně tyto cesty stály. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Prosím předsedu vlády, má možnost odpovědět na otázku pana poslance Sládka.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane poslanče. Tak za prvé, které konkrétní smlouvy byly podepsány a jestli považujete za můj nedostatek, že jsem si je nepamatoval nazpaměť, protože jsem s tou delegací nebyl, jaký typ smlouvy byl podepsán v Argentině, Chile, Uruguayi a Brazílii, tak já se za tuto neznalost nestydím. Já bych pouze řekl panu poslancovi, kdyby náhodou chtěl skutečně vědět, jaký je náklad na takovou jednu cestu, pak by nemohl chtít ode mne, abych odpovídal na ústní nespecifikovanou interpelaci, protože to je opravdu nefér jednání z jeho strany. Jestli si myslí, že znám na koruny vyčíslený náklad cesty pana prezidenta do Jižní Ameriky, neznám. Neznám ho v žádném případě nazpaměť a prosté je úplně bezcenné, abychom se o něco takového v tuto chvíli pokoušeli. Kdyby náhodou chtěl pan poslanec Sládek skutečné znát tuto odpověď, předpokládám, že se mě zeptá jiným způsoben, protože nevěřím, že by při své inteligenci nevěděl, že toto číslo v žádném případě já v tuto chvíli nemohu vědět. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérova a nyní dávám slovo panu poslanci Janu Vikovi, který byl vylosován na druhém místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády Václava Klause ve věci "nespecifikováno - 6".
Poslanec Jan Vik: Pane premiére, v rámci letošní volební kampaně Občanské demokratické strany byl roznášen občanům do poštovních schránek volební časopis ODS. Vzhledem k tomu, že tento barevný, mnohastránkový plátek s názvem "Dokázali jsme, že to dokážeme" měl pro každý volební kraj svoji mutaci, předpokládám, jako odborník na tiskoviny všeho druhu, že byl tištěn v milionových nákladech za obrovských finančních nákladů. Při studiu tohoto jistě povedeného materiálu jsem narazil na výrobce. Jako výrobce je uvedena firmy Moraviapress. Ptám se, pane premiére: Jedná se o tutéž firmu, která zajišťovala za státní peníze tisk hlasovacích lístků a dalších volebních materiálů? Jako příklad mohu uvést komentář k volebnímu zákonu. V případě, že ano, zdá se vám tento souběh normální a správný? Nezaplatili náhodou občané ze svých daní část volební kampaně ODS? Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan poslanec nevyužil ani stanovený limit. Prosím pana předsedu vlády Václava Klause o odpověď.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já obdivuji pana poslance Vika jako odborníka na tiskoviny všeho druhu a jsem velmi rád, že se tak podrobně věnuje našim volebním materiálům. Doufám, že mu slouží jako poučka a že se z nich mnohému naučí a že tyto materiály také tady prezentuje před televizními kamerami, je určitě dobře.
Já opravdu nemám sebemenší potuchy, kde v které tiskárně byla tato publikace vytištěna. To se mohu podívat do této publikace, kterou jsem už půl roku neměl v ruce a mohu vám odpovědět jiným způsobem, jak byste si přál. Já to skutečně nevím. Ale vůbec pokusit se drze prohlásit na televizní kamery, že náš volební časopis financovali občané ze svých daní, je nehoráznost, která skutečně nemá obdoby, která ukazuje neuvěřitelné nízkou kulturu některých členů tohoto parlamentu.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Děkuji panu premiérovi a táži se pana poslance Vika, zda chce vznést doplňující dotaz. Jenom doplním, že s další interpelací se připraví pan poslanec Sládek.
Poslanec Jan Vik: Já bych v prvé řadě chtěl zdůraznit, já jsem to nekonstatoval, já jsem se pouze ptal a chtěl jsem slyšet vaši odpověď na tuto otázku. Takže prosil bych vás, abyste mě z něčeho takového neosočoval a nechal si poznámky na mou adresu.
Jinak já se skutečně jenom ptám, zda je to totožný výrobce této tiskoviny pro volby a této tiskoviny pro Občanskou demokratickou stranu. Myslím, že pan kolega Ruml vám teď jistě poradil, zda tomu tak je.
Dále mě trochu zarazilo to, že vy jako předseda strany nevíte o propagačních tiskovinách atd. Samozřejmě to je vaše věc, jak to máte ve straně zajištěno, nevíte samozřejmě jaká firma zajišťuje volby, to jsou podle mého názoru věci, které byste jako předseda vlády, která vydává (předsedající upozorňuje na časový limit) tyto záležitosti, měl vědět.
Dále bych se chtěl zeptat, jaká částka byla státem zaplacena této firmě za její práci a jakým způsobem probíhalo výběrové řízení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Honajzer: Pan premiér odpoví.