Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu premiérovi. Pan poslanec Vrcha s doplňujícím dotazem. Omlouvám se, pane kolego, s faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Ransdorf. Je to velmi zvláštní postup, ale zkusme to.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Ale přípustný, že. Já lidsky chápu pana premiéra, asi se mu panelový byt na Proseku nelíbil, ale domnívám se, že teprve tehdy, až současná úroveň bytové výstavby dosáhne alespoň toho stavu, který existoval před rokem 1989, budu brát jeho ironizování bytové výstavby minulých 40 let jako věrohodné. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Jak jsem říkal, já jsem jaksi velmi tolerantně naladěn, ale oznamuji, že nebudu připouštět podobné pokusy. Interpelace jsou upraveny zvláštními paragrafy zákona jednacího řádu, takže pan kolega Ransdorf s tou poznámkou, že je to přípustné, neměl pravdu a já jsem jako předsedající nemohl dopředu tušit, s jakým shlukem slov se chystá vystoupit. (Potlesk.)Pan kolega Vrcha.
Poslanec Oldřich Vrcha: Maličkou doplňující otázku: Pane premiére, prosím vás, jestliže tedy bylo tady něco zavedeno za pana ministra Dyby a bylo to totálně destruováno, zda se tento člověk nebo bývalý ministr bude podílet na jakési deregulaci. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Přesto "přezevšecko" -zareaguje předseda české vlády.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Teď já jsem zmatený - jestli se bude pan ministr Dyba podílet na deregulaci, myslíte, jestli bude domýšlet deregulační pravidla, nebo jestli bude také objektem deregulování? Já nevím, jestli jste se ptal na to či ono.
Takže předpokládám, že bydlí v nájemním bytě, tak se ho deregulace nájemného v centru Prahy podle mého názoru bude týkat, takže on bude také obětí svého deregulačního pravidla, ano.
Ale prosím vás, já bych opravdu, jestli mluvíme chvíli vážně, já bych tento problém netrivializoval, my jsme si všichni vědomi, co vytvořil minulý režim, jakou iracionální výši nájemného udělal a jak těžce řešíme tento problém. Do dnešního dne u nás pořád ještě náklady na bydlení činí kolem 15 % rozpočtu průměrné rodiny, v západní Evropě je to dvojnásobek. Je to zhruba 30 %. Já nemyslím, že ve všem je ideálem, abychom přesně naskočili na trendy, které jsou někde jinde, ale prostě bohužel nedá se nic dělat a já věřím, že pan poslanec Vrcha to ví. A já sociální stránku, sociální aspekt této věci opravdu nepodceňuji, já jsem si ho plně vědom a já jsem si plně vědom, že na nižší příjmové skupiny tato věc doléhá. Já mohu pana poslance ubezpečit, že jsem dnes ráno telefonoval se svou 82letou maminkou, která mi říkala: Právě dnes ráno jsem dostala na Tylově náměstí, tady v Praze, oznámení, že se můj nájem zvyšuje od 1. července o 200 korun. Co s tím mám dělat? Takže já znám tento problém. Prosím, aby to nebylo zesměšňováno, já to nepodceňuji a já vím, že to má své reálné sociální dopady.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu předsedovi vlády. Zůstaneme u tématu, změníme interpelujícího - na řadě je pan kolega Martin Svoboda. Bude interpelovat opět ve věci bydlení.
Poslanec Martin Smetana: Vážený pane předsedající, vzdávám se své interpelace ve prospěch svých kolegů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Na řadě je ve věci nespecifikované pan poslanec Miroslav Sládek.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedo vlády, rád bych se vás zeptal na jednu věc. Vy jste v minulém majetkovém přiznání vykázal dar od premiéra Tchaj wanu tenisovou raketu za 2000 korun. Já se chci zeptat na jednu věc. Při přijímání takového daru by bylo nutné zvážit politické důsledky. Pokud by vám premiér Tchaj wanu totiž daroval tenisovou raketu řekněme za deset, dvacet tisíc korun, bylo by to na určité úrovni a jakýsi řekněme výraz toho, že premiér Tchaj wanu si váží České republiky a že ví, kde Česká republika vůbec leží. Takto nás to staví, v případě tak laciného daru při dnešních cenách tenisových raket, do role velmi podivné. Vypadá to totiž, jako kdyby si premiér Tchaj-wanu myslel, že Česká republika, to jsou nějací domorodci z nitra žhavé Afriky, kterým stačí zrcátko nebo korálky na to, aby bylo možné s nimi navázat přátelské styky.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: V čem byla otázka, pane poslanče?
Poslanec Miroslav Sládek: Otázka byla hned na začátku, zda zvažujete politické důsledky přijímání takovýchto darů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Sládkovi. Předseda vlády se chystá zareagovat na dotaz poslance, který netuší o tom, kolik stojí ta nejdražší tenisová raketa na světě, na rozdíl od některých jiných ve sněmovně přítomných. (Potlesk.)
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já skutečně neumím specificky odpovídat na dotazy tohoto typu, ale hraji již mnoho let tenis s tchajwanskou raketou firmy PRO KENNEX a nevím, jaký způsobem se to tchajwanský premiér dozvěděl, že hraji právě s tou jejich tchajwanskou raketou, tak jako vtípek mi daroval tuto raketu. Protože jsem očekával šťouravé dotazy našich republikánů, tak jsem to samozřejmě do toho oznámení mého majetkového vložil, přesně jenom z tohoto důvodu a čekal jsem, kdo se na tuto udičku chytí. Jsem rád, že to byl pan poslanec Sládek (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec Sládek se chystá zareagovat, respektive v souladu s jednacím řádem položit doplňující dotaz.
Poslanec Miroslav Sládek: Já bych rád znal tedy odpověď na otázku, zda jste podhodnotil tu tenisovou raketu, anebo zda vás premiér Tchaj-wanu podvedl a daroval vám nějaký rákosový suvenýr.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Já jsem rád, že po projednání bodu jedna jsme se dostali do takové uvolněnější atmosféry, ale jinak docela dbáme na dodržování jednacího řádu, na to - a já to velmi vítám i od kolegů z republikánské strany - na to, aby se postupovalo korektně. Já chci jenom z tohoto místa upozornit na to, že institut interpelace je velmi významným institutem v tom ústavním systému a měli bychom zvážit, jak ho používáme, protože tak mu vtiskneme - těmi zvyklostmi, které se zavedou - také určitou tvář.
Na řadě je pan poslanec Oldřich Vrcha ve věci městské policie.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážené dámy, vážení pánové, já se vzdávám svého tématu interpelace, protože o stejné interpelaci hovořil můj kolega pan Krampera. Dávám možnost dalšímu svému kolegovi. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Na řadě je pan poslanec Jindřich Nehera, který nespecifikoval téma. Připraví se pan poslanec Maixner.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane premiére, vím, že bych v této záležitosti se měl obrátit spíše na ministra vnitra Rumla, ale považuji celou záležitost - která silně hýbe veřejným míněním obyvatelů Šumperka - za tak závažnou, že se obracím přímo na vás jako na šéfa celé vlády ve věci čerstvé události, která se stala v mém volebním kraji, konkrétně ve městě Šumperku, a celý případ silně zavání zneužitím pravomoci veřejného činitele.
Dne 14. března 1996 v Zábřežské ulici došlo k tragické dopravní nehodě, na jejímž konci byl zmařen život mladého muže. Řidička Jana Cykritová se střetla s chodcem Petrem Jenčkem, který několik dnů po převozu do Fakultní nemocnice v Olomouci umírá. Kolem celého případu je velmi mnoho závažných otazníků a vzhledem k časovému omezení interpelací bych nestačil všechny vyjmenovat, tak řeknu jen to nejdůležitější.
Těžce zraněného mladíka do nemocnice odvezla náhodně projíždějící sociální sanitka. Řidička z místa nehody ujela, aniž by zavolala a vyčkala příjezdu Policie České republiky. Ta se dostavila na místo nehody až za několik hodin, kdy prakticky nebylo místo nehody zajištěno pro zajištění stop. Další pozoruhodností je, jak rychle bylo poškozené vozidlo opraveno, včetně laku, aniž by auto prošlo prohlídkou, která je nutná k provedení expertizy, podle které se určí rychlost vozidla při nárazu. Ta se určuje právě podle stupně poškození auta.
Další velký otazník visí nad tím, že zápis o tak závažné nehodě obsahoval pouze čtyři řádky. Teď ale to nejhlavnější. Řidička, která zmařila mladý lidský život, je manželkou....
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Omlouvám se, ale na to nejhlavnější už vám nevyšel čas.
Poslanec Jindřich Nehera: Už jsou to jenom dva řádky. Kdybyste nás nezdržoval celou dobu a neokrádal o čas, tak bych to určitě stihl. (Smích.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ne, v tom to není, pane kolego, stopky byly zapnuty v okamžiku, kdy jste začal mluvit, jak jistě sledují bedlivě všichni vaši kolegové.
Poslanec Jindřich Nehera: Tak bych žádal o vaši toleranci, kterou dneska oplýváte... (Smích.) ... a nechal mě dočíst ty dva řádky.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Užijeme si ještě vaše dva řádky.
Poslanec Jindřich Nehera: Řidička, která zmařila mladý lidský život, je manželkou vysoce postaveného pracovníka Policie ČR v Šumperku, který dle mého názoru vyšetřování této nehody manipuluje a tím je de facto blokuje. Žádám vás, pane premiére, abyste nechal celý případ co nejpečlivěji prošetřit a vyvodil z toho patřičné důsledky a opatření. Ptám se, zda v této věci zasáhnete. Děkuji.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Já snad ani nebudu chodit dopředu, mohu říci, že ano. Já si to nechám zjistit. Nevěděl jsem o tom.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Dámy a pánové, to byla poslední interpelace, vzhledem k tomu, že je 16.53 hodin, dovoluji si vyhlásit v souladu se zákonem sedmiminutovou přestávku. (Další organizační informace předsedajícího mimo zápis.)
(Schůze opět zahájena v 17.01 hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánové, je 17.00 hodin a to je čas, kdy začnou ústní interpelace na členy vlády. Seznam interpelujících včetně pořadí jste všichni obdrželi. Na řadě je jako první pan poslanec Oldřich Vrcha, který bude interpelovat pana ministra Martina Římana, věc nespecifikoval. Prosím, pane poslanče, máte opět slovo.
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, dovolte, abych se se svojí interpelací obrátil na vás ve věci, kde v Prostějově ulice Domamyslická, tj. silnice vedoucí z obce Smržice do obce Ulčice, protínající státní silnici č. 18, byla ve správě města Prostějova. Od 1. ledna 1996 tato silnice patří Okresní správě silnic, tedy státu.
Nebudu vás podrobně informovat, jak se tato silnice opravovala, nebo případně se opravuje, ale faktem je, že její povrch je značně poškozen. Těžké nákladní automobily a zemědělské stroje způsobují značné poškozování nekvalitního povrchu vozovky a vytváří se značná až neuvěřitelná prašnost tím, že na vozovku je sypán jemný písek či štěrkopísek.
Na moji připomínku, když jsem žádal pana starostu města Prostějova, aby zajistil nápravu, nařídil tento místo nápravy svému sekretariátu, aby na moji připomínku odpověděl písemně do třiceti dnů, což je velmi pozdě a myslím si, že je to také absurdní. Jelikož se jedná i o ekologickou záležitost, měl bych v této věci interpelovat také ministra životního prostředí pana Jiřího Skalického. Věřím však, že záležitost bude vyřízena bez odkladu vaším ministerstvem. Otázka: Jste tedy schopen zjednat okamžitou nápravu?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan ministr Martin Říman.
Ministr dopravy ČR Martin Říman: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, na úvod bych chtěl panu poslanci Vrchovi sdělit, že v České republice je ve správě státu kolem 50ti tisíc km silnic. Proto bych jej napříště prosil, pokud mě bude chtít interpelovat v tak konkrétní věci, aby mi to sdělil.
Co se týče inkriminované částí silnice Prostějov - Domamyslice, je pravda, že k 1. lednu 1996 přebírala Správa a údržba silnic Prostějov tuto silnici z majetku obce tak jako i v dalších městech, dříve měst I. kategorie. Městský úřad již dříve, v roce 1995, jako investor zajišťoval vybudování kanalizace a plynofikace v této oblasti, která procházela předmětnou silnicí. Jednou z podmínek akce bylo uvedení vozovek porušených výstavbou inženýrských sítí do původního stavu, což provádějící firma Silnice Ostrava neprovedla kvalitně.
Podmínka pro definitivní převzetí průtahu silnice od města Prostějova SÚS tedy byla, že firma musí provést novou obnovu povrchu dotčené silnice. Město Prostějov skutečně zajistilo opětovné provedení obnovy povrchu do původního stavu. To bylo ukončeno minulý pátek.
Tady bych chtěl ovšem uvést, že původní povrch a stav neznamená nový živičný koberec, ale uvedení pouze v takový stav, jaký byl před budováním inženýrských sítí, tzn. obnovu jednoduché povrchové úpravy vozovky, spočívající v zalití štěrku živicí, zasypání a zaválcování štěrkové drtě.
Skutečností je i to, na co upozorňujete, že při provádění opravy vozovky za provozu přepravovalo v této době zemědělské družstvo Domamyslice navážku, která značně prášila, ale byla to záležitost jednorázová.
Předpokládám tedy, že v současné době, tzn. dnes, je silnice uvedena v původní stav, podmínka pro převzetí od města Prostějova tím byla splněna a Správa a údržba silnic Prostějov převezme tuto část silnice do svého majetku a bude o ni nadále pečovat.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Pan poslanec si přeje položit doplňující dotaz?
Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane ministře, to co jste tady řekl, všichni občané Domamyslic vědí. Zajímá je, kdy konečně vozovka bude spravena. Dnes je ve správě státu, tzn. dáte to do pořádku vy jako stát nebo jako ministerstvo nebo jako Okresní správa silnic a jestli to zavinil městský úřad, tak to žádejte klidně na městském úřadu, ale jednou to musí skončit. Neříkejte, že to bylo v minulosti, když ty Tatry s hlínou tam jezdí dodnes. Vezměte si, že 1,20 m - když nepočítám svodnice - od vozovky jsou domy. Jsou tam dílny, kde se pracuje. Občané si nemohou ani otevřít okno, aby se nadýchali čerstvého vzduchu. Kde to jsme, prosím vás?
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pan ministr zareaguje.
Ministr dopravy ČR Martin Říman: Pane poslanče, já jsem říkal ve svém předešlém vystoupení, že oprava silnice byla ukončena minulý pátek, tzn. před 6 dny. Předpokládám tedy, že silnice je v původním stavu. Znovu opakuji, původní stav neznamená úplnou opravu silnice, ale uvedení do stavu, v jakém byla před rekonstrukcí, tzn. před pokládkou vodovodu a kanalizace.
Co se týče velké rekonstrukce - to je zřejmě to, po čem voláte, nový živičný koberec - pak vzhledem k tomu, že se jedná o silnici 3. třídy, je v plánu činnosti Správy a údržby silnic nikoliv na nejprvnějším místě.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan poslanec Pavel Maixner, který bude interpelovat ministra Ivana Pilipa ve věci výuky cizích jazyků. Připraví se pan poslanec Martin Smetana.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vládo, dámy a pánové, pane ministře, každý v této zemi již dnes ví, jak špatná situace je ve školství jako celku, při podrobném zkoumání i na jeho jednotlivých úsecích. To, že jsme dnes svědky již druhé pobělohorské éry, nám ukazují události a skutky této vlády, jíž jste členem, ale vrcholem této jednoznačně proněmecké orientace jsou ve skutečnosti vaše vyhlášky, které vydáváte na jednotlivé vysoké školy v tomto státě. Je zcela absurdní myšlenka, která se mně a tisícům dalších podsouvá na mysl při aplikaci něčeho takového, nad čím laik žasne a odborník se diví.
Proto se vás ptám: za prvé, pane ministře, proč není podmínkou přijetí na vysoké školy pedagogického směru znalost německého jazyka, když na studentech při ukončení druhého ročníku požadujete státní zkoušku z německého jazyka?
Za druhé, proč vyžadujete při ukončení druhého ročníku právě státní zkoušku z německého jazyka a nikoli státní zkoušku z jiných světových jazyků, jako je angličtina, francouzština či ruština?
Za třetí, co bude s přijatými studenty, kteří neměli při přijetí na vysokou školu oboru historie podmínku znalosti německého jazyka a nyní z něj budou muset dělat státní zkoušku?
Za čtvrté, je to záměr nebo snaha vštípit našim mladým historikům, aby vyučovali jen to, co načerpali u našich sousedů, kteří již dnes - 51 let po válce - zpochybňují Postupimské dohody, uplatňují mnichovský diktát a chtějí v cizí zemi měnit zákony, moc a nakonec i myšlení nás všech.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Slovo má pan ministr Ivan Pilip.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Ivan Pilip: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, otázka položená panem poslancem Maixnerem je samozřejmě otázka velice složitá, protože se týká výuky cizích jazyků celkově a myslím, že je nutné na ni odpovědět v celém kontextu.
Rád bych proto řekl, že realizace programu jazykového vzdělávání v ČR zahájeného v prosinci 1989 rozhodnutím o povinné výuce cizích jazyků v základních a středních školách v souladu s doporučením ministrů školství členských zemí Rady Evropy č. 82/18 z 24. září 1982 učinila zjevným řadu problémů, z nichž mnohé byly postupně řešeny. Například v základních školách se třikrát zvýšil počet žáků ve třídách s rozšířeným vyučováním jazyků z počtu 19 118 v r. 1989 na 61 024 ve školním roce 1994/95.
Cizí jazyk se stal povinnou součástí maturitní zkoušky na gymnáziu a ve velké většině středních odborných škol. Bylo zřízeno 12 dvojjazyčných gymnázií, byly zpracovány učební osnovy pro výuku cizích jazyků pro základní školy, pro gymnázia, vzdělávacího projektu Obecná a Občanská škola, učební osnovy pro gymnázia, pro výuku prvního jazyka s návazností na základní školu a nižší ročníky víceletých gymnázií. Byla zpracována nová vyhláška o státních jazykových školách a státních jazykových zkouškách. Bylo přijato rozhodnutí o intenzívních pomaturitních kursech cizích jazyků č.j. 22795/93 ze dne 30. září 1993, kterým byly tyto kursy postaveny na roveň studia ve středních školách.
Od počátku však bylo zřejmé, že úspěšnost jazykového vzdělávání závisí především na postupném a co nejrychlejším řešení velkého nedostatku učitelů s aprobací pro výuku některého ze západních cizích jazyků, o něž na školách všech typů žáci převážně projevují zájem. Údaje o vyučování cizím jazykům ukazují zájem o výuku jednotlivých jazyků v základních a středních školách.
Pro srovnání lze uvést, že v Polsku v r. 1993 ve výuce cizích jazyků první místo stále ještě zaujímala ruština - 27,6 %, následovaná angličtinou - 23,1 %, němčinou - 18,8 % a francouzštinou - 3,7 %.
Ve Slovenské republice v základních školách je na prvním místě němčina - 48,7 %, na druhém místě angličtina - 39,1 %, ruština - 8,9 % a francouzština - 3,3 %. V základních školách s rozšířeným vyučováním jazyků angličtina 49,9 %, němčina 45,9 %, francouzština 3,1 % a ruština 1,2 %. V gymnáziích pak angličtina 47,8 %, němčina 39,4 %, ruština 7,2 % a francouzština 5,7 %. Ve středních odborných školách angličtina 45,2 %, němčina 41,7 %, ruština 8,2 % a francouzština 4,8 %. Ve středních odborných učilištích němčina 53,5 %, angličtina 25,4 %, ruština 18,9 % a francouzština 2,2 %.
Považuji toto srovnání za významné, protože jistě i další vývoj ve Slovenské republice ukazuje možnosti dalšího vývoje a umožňuje srovnání v jednotlivých základnách pro Českou republiku a Slovenskou republiku po rozdělení federace.
Dosavadní opatření ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy směřovala a směřují ke zlepšení této situace. V současné době studuje učitelství cizích jazyků cca 8000 posluchačů, z toho ve školním roce 1994/95 zahájilo studium anglického a německého jazyka celkem 1697 studentů, a to 902 studentů studium angličtiny, z toho 587 magisterské, 315 tříleté jednooborové bakalářské, 795 pak němčiny, z toho 547 magisterské, 248 bakalářské, 296 studium francouzštiny, z toho 226 magisterské, 70 bakalářské.
V roce 1995 ukončilo magisterské nebo bakalářské studium učitelství cizích jazyků více než 1100 kvalifikovaných učitelů angličtiny a němčiny. Postupně se bude počet absolventů zvyšovat každým rokem - 1996, 1997, 1998. V těchto letech ukončí studium cca 1500 -1700 osob.
Počátkem letošního školního roku požádalo ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy školské úřady o poskytnutí informace, kolik nových absolventů vysokých škol s aprobací cizí jazyk uzavřelo k 1. září 1995 pracovní smlouvu se školskými úřady, resp. se školami v právní subjektivitě. Z 29 došlých odpovědí vyplynulo, že v 9 z nich nepřijali žádného, ve 20 celkem 18 absolventů, v 20 (?) dalších celkem 158 absolventů. Pokud by se tento trend potvrdil ve zbývajících 56 okresech, znamenalo by to, že v základních a středních školách v ČR mohlo nastoupit 400 - 500 učitelů cizích jazyků. Považuji tyto informace za významný úvod k celkové možnosti zasadit do rámce otázku, kterou pan poslanec Maixner kladl.
Přijetím zákona č. 138/95 Sb., kterým se doplňuje a mění zákon č. 29/1984 Sb. bylo zákonně zakotveno vnitřní členění jazykové školy, tj. první stupeň s 1. - 5. ročníkem, druhý stupeň s 6. - 9. ročníkem. Pro výuku cizích jazyků to znamená, že její počátek, a to je významná změna, bude počínaje školním rokem 1997/98 posunut do 4. ročníku tak, jak tomu je již dnes v základních školách postupujících podle vzdělávacích programů Obecná a Občanská škola a samozřejmě také na školách s rozšířeným vyučováním cizích jazyků, kde možnost zahájení výuky cizích jazyků je v ještě nižších ročnících.
Tato změna přináší zvýšenou potřebu učitelů cizích jazyků, především na prvním stupni základní školy a vede k tomu, aby na situaci zareagovaly vysoké školy a budoucí učitelé prvního stupně se na výuku cizích jazyků připravili.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy proto v dopise děkanů pedagogických fakult vyzvalo příslušné vysoké školy k zřízení odpovídajících forem pregraduální přípravy učitelů prvního stupně.
Současně je však nezbytné zajistit značný objem jazykové výuky pro učitele, kteří jsou již na školách a budou cizímu jazyku ve 4. a 5. ročníku vyučovat.
Na léta 1996 - 1998 je proto připraven celostátní program jazykově metodického vzdělávání učitelů prvního stupně základní školy, který bude finančně zabezpečen z části prostředků na další vzdělávání učitelů.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nadále podporuje přípravu učitelů na vysokých školách, a to jak v pregraduálním studiu, tak v možnosti rozšířené nabídky rozšiřujícího studia zakončeného vykonáním státní závěrečné zkoušky pro neaprobované učitele základní školy.
K tomu, aby byli posluchači takovéto formy připraveni pro rozšiřující studium a aby byli dostatečně připraveni odpovídajícím způsobem i jazykově vybaveni, bude ve druhé polovině školního roku 1995/1996, přesněji řečeno v únoru až červnu 1996, rozšířena nabídka organizování intenzívních jazykových kurzů, na jejich realizaci budou uvolněny finanční prostředky z programu PHARE.
Podobně jako u celostátního programu jazykově metodického vzdělávání učitelů prvního stupně budou potřebné prostředky na zřízení rozšiřujícího studia hrazeny z prostředků na další vzdělávání učitelů.
Protože se celkovou situací ve vzdělanosti českých občanů zabýváme v širokém kontextu, pokusili jsme se o jisté srovnání znalostí cizích jazyků v české republice v evropském kontextu.
Jde o to, že z hlediska vytváření stále těsnějších integračních vazeb, které spočívají mj. ve svobodném pohybu pracovních sil v rámci Evropské unie, se problematika jazykových znalostí stává v členských zemích unie velmi aktuální.
V České republice souvisí její naléhavost zejména s celkovým otevíráním se světu a zapojováním do mezinárodních struktur.
Na otázky spojené se znalostí cizích jazyků českých občanů odpovídá také sociologický výzkum, který si z tohoto důvodu objednalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, a který pro toto ministerstvo provedla v březnu 1996 agentura AMD.
Šetření bylo organizováno tak, aby umožnilo srovnatelnost výsledků s obdobným průzkumem, který v rámci projektu Eurobaronet proběhl v členských zemích Evropské unie v červenci 1994.
V průzkumu bylo dotázáno 995 respondentů ve věku do 15ti let s reprezentativním zastoupením podle pohlaví, věku, vzdělání, regionu a velikosti místa bydliště.
Pro srovnání budu citovat, jaká je situace v Evropské unii a jaká je situace v České republice.
Angličtina.
V zemích EU je situace následující. Mateřský jazyk 17 %. Domluví se jako cizím jazykem 25 %. Domluví se celkem 42 %.
Česká republika. Domluví se jako cizím jazykem 19%.
Němčina.
Země EU. Mateřský jazyk 24 %. Domluví se jako cizím jazykem 8%. Domluví se celkem 32 %.
Česká republika. Domluví se jako cizím jazykem 38 %.
Francouzština.
Evropská unie. Mateřský jazyk 16 %. Domluví se jako cizím jazykem 13 %. Domluví se celkem 29 %.
Česká republika. Domluví se jako cizím jazykem 4 % (pravda, v tomto směru je ukazatel České republiky výrazně slabší, než v zemích EU).
Italština.
Evropská unie. Mateřský jazyk 17 %. Domluví se jako cizím jazykem 2 %. Domluví se celkem 19 %.
Česká republika. Domluví se jako cizím jazykem 1 %. Španělština.
Evropská unie. Mateřský jazyk 9 %. Domluví se jako cizím jazykem 5 %. Domluví se celkem 14 %. (Ruch v sále.)
Česká republika. Domluví se jako cizím jazykem 1 %.
Ze srovnatelných čísel tedy vyplývá, že dominantní roli v zemích EU má celkem 5 jazyků: angličtina, němčina, francouzština, italština a španělština.
Některý z těchto jazyků je rodným jazykem 83 % občanů unie. Těmito jazyky se také občané unie nejčastěji domluví jako cizím jazykem.
Z uvedených jazyků se Češi nejčastěji dohovoří německy a anglicky, jen výjímečně některým ze zbývajících.
V rámci EU připadá ve výuce cizích jazyků první místo angličtině, kterou se libovolnou formou, tedy v rámci školní docházky, ve specializovaných kurzech, nebo jako samouci učilo 42 % obyvatel unie. Za tím následuje francouzština - 29 % a němčina -19 %.
Žádný cizí jazyk se neučilo 35 % obyvatel unie. Tedy i z těchto čísel je vidět, že situace v České republice je poměrně velmi dobře srovnatelná se situací ve srovnatelných zemích EU.
V České republice se totiž žádný cizí jazyk neučilo pouze 5 % obyvatel, což je vedle Lucemburska nejnižší hodnota ze srovnávaných zemí.
Vzhledem k odlišnému historickému vývoji však u nás je, a zejména v minulosti byla, odlišná struktura vyučovacích jazyků. Dominantní postavení měla ruština, která byla od 50. do konce 80. let povinným vyučovacím jazykem. Rusky se učilo 73 % všech dotázaných. Za ruštinou následuje němčina - 62 %, angličtina - 29 % a francouzština - 8 %.
Zatímco v zemích EU je patrný výrazný růst učení se jazykům se snižujícím se věkem, u České republiky při dlouhodobě vysoké míře tohoto ukazatele jsou patrné změny v jeho struktuře, které probíhají u nejmladší věkové skupiny ve prospěch angličtiny, ovšem při zachování vysoké míry vyučování němčiny, a to především na úkor ruštiny.
Znalostí jazyka se pro účely výzkumu rozuměla schopnost dohovořit se alespoň v základních životních situacích. Výrazně nejvyšší je tato schopnost v menších rozvinutých zemích. V Lucembursku, které ovšem leží na hranici, kde se střetávají tři jazykové oblasti. Tam připadá na 100 obyvatel 267 znalostí cizího jazyka. Pouze 2 obyvatelé ze sta se nedomluví žádným cizím jazykem.
Vysoká úroveň znalostí je charakteristická také pro Nizozemí, 166 znalostí cizích jazyků na 100 obyvatel a pro Dánsko, kde je stejný ukazatel 137.
Žádná další země Evropské unie již v tomto ukazateli nedosahuje hodnoty vyšší než 100. Nižších hodnot dosahují jednak velké země, jejichž rodné jazyky patří ke světovým a jednak země, které v rámci unie patří mezi méně rozvinuté. Typickými představiteli první skupiny jsou Spojené království - 45 znalostí na 100 obyvatel, a Itálie - 42, ale také Francie - 61 a Německo - 72 znalostí. V bývalé NDR pouze 49. Do druhé skupiny se řadí zejména Portugalsko a Španělsko. V obou zemích dosahuje tento ukazatel hodnoty 50. Česká republika se svými 102 znalostmi cizích jazyků na 100 obyvatel patří do popředí pomyslného žebříčku, zhruba na úroveň srovnatelnou s Belgií, kde je tento ukazatel 99. Více než třetina těchto znalostí však u nás připadá na ruštinu, což je pro ostatní srovnatelné země atypické.
Zajímavé údaje poskytlo zkoumání efektivity cizích jazyků. Efektivita byla měřena porovnáním podílů těch, kteří se daný jazyk učili, s podílem těch, kteří se jen domluví. Nejvyšší efektivity v rámci Evropské unie vykazuje angličtina, kterou se domluví 64 % těch, kteří se jí učili. V Dánsku a Nizozemí je to dokonce přes 80 % - tady je efekt menších zemí - zatímco v Itálii, Španělsku a Francii je tento podíl nízký, kolem 50 %.