Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan Poslanec Zdeněk Krampera. Další písemné přihlášky do rozpravy nemám.
Poslanec Zdeněk Krampera: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolil bych si ve svém příspěvku navázat na konečná slova mého předřečníka dr. Nováka. Chtěl bych zde v krátkosti ještě doplnit tu pasáž vládního prohlášení, která se týká rozvoje a stavu tělovýchovy a sportu. Chtěl bych tedy navázat na to, co říkal již pan dr. Novák, ale z druhé strany.
Nechci vás unavovat tím, co všichni víme, známe a vidíme. Probíhají teď Olympijské hry v Atlantě. Je to nádherná věc. Sport zušlechťuje tělo i ducha, myšlenka Pierra de Coubertina je nádhernou věcí. Nechtěl bych se věnovat těmto záležitostem spojeným s tím, co skutečně od sportovců přímo na televizní obrazovce vidíme, co čteme v novinách, co vidíme na sportovních stadionech.
Chtěl bych se zde zabývat a hlavně bych položil pro vládu několik otázek k jejímu vládnímu prohlášení, protože ta jedna věta, která zde je, je skutečně věta rozvinutá, jedna jediná, a je to velmi, velmi málo.
Co se týče sportovních zařízení, o kterých hlavně bych chtěl v této chvílí mluvit, chtěl bych podotknout, že majetek, který sportovní kluby, jednoty, oddíly spravují, dnes vlastně je mnohamiliardový, jsou to desítky a desítky miliard korun majetku. Je to obrovská částka, která se v těchto sportovních jednotách, co se týče naší země, utápí. Proto bych se chtěl zde hlavně zaměřit na to, co se vlastně s těmito sportovními zařízeními děje, jakým způsobem se tam vlastně sport provádí, co se tam ve své podstatě podniká.
Všichni víme, že bývalý ČSTV obhospodařoval vlastně všechna tato zařízení. Byla to zařízení státní, ve své formě sloužila účelům veřejnosti i vrcholového sportu. Ovšem co se stalo po tzv. sametové textilní revoluci-nerevoluci. Ta situace předcházela už pět let dopředu. Už od r. 1985 si tito pobertové, kteří tenkrát sídlili v ČSTV, vyprodukovali, domluvili a připravili v podstatě tuto následnou perestrojku. Tato zařízení, jak jsem už podotkl, v mnohamiliardových částkách a hodnotách byla v podstatě po listopadu 1989 hbitě a velmi rychle převedena na tzv. jednotlivé právní subjekty, což - přeložme - znamená, že byla svým způsobem zprivatizována- nezprivatizována.
Proč o tom hlavně mluvím? Tyto areály, sportovní hřiště a vše ostatní jsme totiž stavěli po celá desetiletí vlastníma rukama my sportovci. čili také ti sportovci na nich také svou činnost vyvíjeli a měli by vyvíjet i nadále. Tito lidé, kteří si tady vyhlásili právní subjektivitu, svým způsobem zprivatizovali - nezprivatizovali, vlastně ta zařízení svým způsobem odcizili. Tady bylo dokonce moratorium na převádění státního majetku v tělovýchově.
Toto moratorium bylo, tuším, do poloviny roku 1993. Ovšem tato moratoria nebyla vůbec dodržována, a všechna tato zařízení byla těmito hbitými, bývalými nomenklaturními kádry, doplněna tak, jak to bývá v naší zemi zvykem, o všelijaké poberty, veksláky či další podobné osoby.
Tímto způsobem se stalo, že v mnoha případech přišli sportovci ze dne na den o své areály, o svá hřiště, o svá tělovýchovná zařízení.
Tito lidé ve většině případů v těchto areálech dnes vyvíjejí nejenom tedy sportovní činnost; tu mají spíše jenom na zakrytí svých pravých záměrů, a tak se tyto sportovní areály dnes mění v nebezpečné herny, v noční hotely velice podivného charakteru, ve všelijaké podnikatelské činnosti typu autobazar, autosalon a podobné firmy, mnohdy se zahraniční účastí atd.
Kdo za tím vším pochopitelně stojí? Jsou to tito pobertové, o kterých jsem již v této chvíli hovořil a kteří velice hbitě provádějí veškeré finanční transakce a manipulace.
Proto bych zde chtěl přítomnou vládu upozornit, pana ministra Pilipa (on odešel, škoda, nevadí; budeme ho interpelovat při dalších příležitostech, užije si toho ještě s námi - co se týče toho sportu - dost). Takže bych chtěl pokračovat.
Chtěl bych tedy vládě doporučit, protože skutečně tento majetek je v desítkách a v desítkách miliardách korun, aby se skutečně intenzívně touto věcí zabývala. Abych nemluvil do prázdna (tady chce někdo pořád předkládat konkrétní případy), tak se budeme věnovat těm konkrétním případům.
Jen tak na okraj, vezmeme si situaci ve Spartě. Jsem sice slávista, čili to znamená z opačného pólu, ale přesto mi není jedno, že jeden z nejstarších a největších klubů v této zemi, v České republice, se dostává a dostal do takovýchto pozic, v jakých v současné době je.
To znamená, že byl napřed zdevastován a pak odprodán do Slovenské republiky - Východoslovenským železárnám. Toto by měla být skutečně věc celostátního měřítka a diskuse.
Vláda této republiky, i když tvrdí, že se nechce do ničeho vměšovat, tak v těchto případech by se vměšovat měla, protože je to ostuda, když jeden z nejstarších sportovních oddílů, klubů této země, železná AC Sparta, se najednou ocitne ve výprodeji a nakonec je odkoupena, po vydrancování, v zahraničí Východoslovenskými železárnami.
To je skutečně zavrženíhodná skutečnost, co tomu předcházelo, všichni víme.
Již navazuji na to, co jsem zde řekl předtím. Není přece možné, dámy a pánové, aby skutečně takovéto obrovské hodnoty byly bez jakékoliv kontroly či prověření odevzdány do rukou všelijakých lidí, jako je kupř. pan Mach. Také to přesně podle toho dopadlo. Ještě si na té Spartě tato osoba vydělala nemalé desítky a desítky milionů korun. To všechno, prosím vás pěkně, pod vlastně - dalo by se říci - tichým souhlasem naší vládnoucí garnitury, veřejnosti a v podstatě i sdělovacích prostředků.
Znovu vyzývám vládu k tomu, a patřičného ministra pana Pilipa, aby se těmito pohyby majetku intenzívně zabývali. Pakliže tvrdí, že o tom nic neví, jsem ochoten jim o tom velice mnoho povědět, abych zde dlouhým proslovem nezatěžoval jednání této sněmovny. Jak jsem však již uvedl, mizí a mizí miliardy velkým způsobem do vzduchu.
Ještě bych se chtěl zmínit o té tělovýchovné organizaci, která je dnes vlastně zastřešena Českým tělovýchovným svazem. V čele tohoto tělovýchovného svazu stojí bývalý nomenklaturní pracovník Husákovy éry, jakýsi pan Srb. Seděl tam již za pana Himla, sedí tam dnes. On měl své zkušenosti již z předlistopadového tělovýchovného dění. To všechno, a jeho bohaté zkušenosti, se dnes projevily v polistopadovém - podle nás - velice zvláštním a nedobrém vývoji. Další a další lidé, kteří se okolo něho míhají v těchto tělovýchovných jednotách; hlavně teď mluvím o těch velkých klubech, nechtěl bych zde urazit malé kluby, které skutečně na svou činnost vybírají z vlastních kapes. Hlavně se tu jedná o ty velké, mamutí tělovýchovné jednoty, kde skutečně dnes tito lidé vládnou, jsou tam zakořeněni a mají z toho svoje "eldorádo".
Toto by bylo tak na okraj k tomu, že vládní prohlášení skutečně sfouklo celou tuto problematiku, podle mě velmi závažnou, jednou jedinou větou. Jsou tam páchány dnes nezákonnosti, spousta trestných činů.
Pan ministr Ruml dnes ráno hovořil v rádiu, že naše interpelace jsou nekonkrétní, roztříštěné, takže ho tedy upozorním, že kupříkladu i já jsem již podal na tyto funkcionáře" nefunkcionáře v roce 1991, 92 několik trestných oznámení, která zůstala ležet kdesi v šuplíku; pochopitelně na konkrétní osoby.
Budeme tedy dále pokračovat ve snaze se těchto pobertů zbavit; tělovýchovná zařízení vrátit nazpátek těm, kteří si to skutečně zasluhují. To tedy znamená sportovcům a všem těm lidem, kterým přinášejí sportovní zařízení radost z pohybu, krásu z toho nádherného sportu. Děkuji vám za pozornost. {Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Sládek. Připraví se pan kolega Exner.
Poslanec Miroslav Sládek: Pane předsedající, dámy a pánové, v úvodu bych chtěl říci, že v rámci rozpravy je toto moje vystoupeni poslední, neboť my - republikáni - na rozdíl od jiných, ctíme dohody. Včera večer byla totiž na poradě u předsedy sněmovny uzavřena určitá dohoda, co se týká průběhu dnešního rána, dnešní ranní rozpravy. My, na rozdíl od jiných politických stran, jiných poslaneckých klubů, uzavřené dohody ctíme. (Předsedající: Děkuji vám.)
Dámy a pánové, když hovoříme o programovém prohlášení, měli bychom se také zabývat institutem programového prohlášení, jeho významem a závažností tohoto dokumentu.
Když hodnotíme programové prohlášení s ohledem na zkušenosti z minulého volebního období, tak musím konstatovat, že to je v zásadě nevýznamný a nezávazný dokument, předkládaný vlastně jen nadbytečně.
Víte, že po celé minulé volební období vůbec nebyla možná kontrola plnění programového prohlášení vlády. V předchozích příspěvcích jste jistě zaznamenali, že také většina bodů, obsažených v programovém prohlášení, vůbec nebyla splněna.
K čemu se tedy vůbec programové prohlášení vlády předkládá, když není zabezpečen kontrolní mechanismus, který by umožnil už v průběhu volebního období volat vládu k odpovědnosti a ne čekat až na začátek nového volebního období, kde by se vlastně teprve hovořilo o nedostatcích a nesplněných věcech.
Jako námět pro činnost této sněmovny v tomto volebním období podle našeho názoru by bylo dobré zvážit vybudování náležitých kontrolních mechanismů, které by umožnily vládu volat k odpovědnosti, případně se s ní rozloučit rozhodně dříve než v termínu řádných parlamentních voleb.
Dámy a pánové, přiznám se, že takto složená vláda, takto složený parlament by snad už udolal každého. Přiznám se, že už snad nic ani po této vládě nechci, jenom snad, proboha to, aby našla ve svých řadách nebo ve svých sekretariátech někoho, kdo by byl schopen sepsat programové prohlášení vlády. Vysvětlím toto stanovisko.
V závěru programového prohlášení vlády se píše. Cituji:
"Před naší socialistickou společností stojí v následujícím období řada náročných úkolů. Vláda je odhodlána při jejich řešení pokračovat v cestě započaté po únoru 1948 a navázat na vše pozitivní, čeho bylo dosaženo od XIV. sjezdu KSČ."
Změnil jsem tři čtyři slova. V této sněmovně bylo kritizováno personální složení sekretariátu předsedy sněmovny. Myslím, že obdobné problémy má i úřad vlády České republiky. To tam skutečně proboha není někdo nový, kdo by byl schopen sepsat programové prohlášení tak, aniž by obsahovalo klišé používaná celá desetiletí?
Dámy a pánové, v programovém prohlášení se hovoří o tom, co všechno budou muset občané udělat, případně obětovat tak, aby bylo možné zajistit zdroje do státního rozpočtu atd. Mně v těchto zdrojích úspor chybí jedna záležitost, a to jsou platy ústavních činitelů. Republikáni jsou často terčem útoků až nenávistných, mj. i pro jejich postoj k platům ústavních činitelů. To, že naše požadavky na snížení dnes - dá se říci - již nehorázných platů ústavních činitelů jsou zcela reálné, oprávněné a opodstatněné, ukazuje vývoj v okolních státech a koneckonců i tradice naší první demokratické Československé republiky. A právě tak historie i současnost odhalují i zcela sobecké a nízké pohnutky našich oponentů.
Prvním z příkladů, byť časově vzdálenějších, může být Velká Británie. Tam díky ne právě uspokojivým ekonomickým výsledkům si kabinet snížil platy. Novější rozruch kolem platů ústavních činitelů probíhá v sousedním Rakousku, kde byly zrušeny tzv. nepracovní poslanecké příjmy. I když takto prosazený návrh je pravděpodobně málo účinný, je vidět, že debaty na toto téma jsou velmi seriózním politickým tématem v každé demokratické zemi a nikdo si je nedovolí jakkoliv znevažovat. Zdůrazňuji v každé demokratické zemi, protože s tou má Česká republika zatím jen pramálo společného. Není však nutné se dívat po okolních státech. Pod u nás bohužel příliš živým heslem "Doma není nikdo prorokem" v mnoha ohledech je koaličními a opozičními politiky totiž vzýván příklad první Československé republiky, zaklínání T. G. Masarykem se stalo takřka rituálním pravidlem, takže dnes v každé vsi máme minimálně jedno náměstí T. G. Masaryka. Že by si zákonodárci trosek Čs. republiky vzali k srdci postup svých předchůdců i v případě platů bohužel nehrozí. Zvyšování platů ústavních činitelů se totiž u nás od r. 1990 opakuje se železnou pravidelností takřka každý rok.
Po této stručné rekapitulaci bude zvláště zajímavé srovnání s praxí Čs. republiky. Zákon č. 319 z r. 1920 přiznával členům PS nezdaněný plat 2000 korun a 1000 korun zdravotního přídavku. V roce 1921 byl plat zvýšen na 5000 korun. Místopředsedové Poslanecké sněmovny dostávali funkční přídavek 1000 korun. Předseda sněmovny měl nárok na služební požitky jako členové vlády. Pro srovnání měsíční služebné nižších státních úředníků, učitelů a policistů bylo kolem 1500 korun včetně místních přídavků. Na světovou hospodářskou krizi, která začala v roce 1929, reagovala vláda úspornými opatřeními ve vlastních řadách. Poslancům, ministrům i prezidentovi byla srážena procenta v závislosti na výši platu. Přitom procenta se s rostoucí krizí zvyšovala. Poslancům bylo sráženo v r. 1932 10%, členům vlády a předsedovi sněmovny 15% a dlužno podotknout, že i při zotavení ekonomiky nebyly úpravy směrem nahoru provedeny. Předseda vlády může namítnout, že Česká republika dnes neprožívá ekonomickou krizi. Potom ho odkazuji na 10 zkrachovaných bank, krach Poldi Kladno, konec automobilového průmyslu v Čechách a na Moravě, a to zvláště poté, co prohlásil, že jej znepokojuje rostoucí propast mezi nejnižšími a nejvyššími příjmy. Od člověka, který pobírá 10násobek průměrného platu, do kterého je započítán i ten jeho, je to příklad pokrytectví.
Ústy dětí mluví bůh. Nezatížené děti kompromisy a smutnými životními zkušenostmi dokážou pravděpodobně nejlépe postihnout podstatu věci. Velmi trefně celou tuto kauzu postihla Líza Simpsonová v populárním seriálu Simpsonovi. Ta díky zmíněnému nezatíženému mládí viděla poslance zákonodárného sboru jako prasata chlemtající u koryta plného peněz a utírající si rypáky do státní vlajky. (Šum v sále.)
Mohu klidně počkat. Pokud to někoho nebaví, pane předsedající, nemusí v této sněmovně sedět. Kromě vlády. (Smích v sále.)
K otázce vnitřní bezpečnosti. Jak můžeme dát důvěru této vládě, která o důvěru žádá, když v této zemi neexistují jedny zákony, které by platily pro všechny stejně a rozhodně v této zemi neexistuje rovnost občanů před zákonem. V předchozích příspěvcích už tady třeba bylo zmíněno rozhodování ministra spravedlnosti o imunitě poslanců atd. Já bych jenom uvedl několik drobných příkladů.
Víte, že svého času několikanásobného vraha Winkelbauera v jednom policejním autě vezli dva policisté, a to tak šikovně, že utekl a potom nebyl několik let k nalezení. Upozorňuji na to, že v současné době je souzen jeden člen Republikánské strany pan Lubomír Votava za údajnou výtržnost 28. října 1994. Za výtržnost. Když jej vezla policejní eskorta, tak to byly tři automobily, několik policistů a před Prahou se k této eskortě přidaly ještě dva policejní automobily, takže na Ovocný trh dojel v doprovodu pěti policejních vozidel.
Občané sami si mohou udělat obrázek o rovnosti před zákonem, když dvojnásobný vrah je doprovázen dvěma policisty, zatímco údajný výtržník při povolené republikánské demonstraci je přímo dopravován snad jako válečný zločinec. Podívejme se třeba na řízenou provokaci 28. října na Václavském náměstí. Nehovořím o tom kvůli sobě, protože já jsem stíhán kvůli 28. říjnu 1994, ale myslím, že každého občana musely udivit televizní záběry a musela udivit pasivita policie a nečinnost odpovědných ministrů. Vzpomeňte si, jak jsem před lety vlastně vystoupil slušně oblečen a zcela střízliv na schody pod sochou svatého Václava a jak jsem byl dolů sražen strážníky městské policie. Na to si jistě většina občanů vzpomíná. A vzpomeňte si na mnohokrát opakované televizní záběry při různých příležitostech, kdy přímo na ramenou svatého Václava v pozici ohrožující přímo nejenom zdraví, ale i život, stáli opilí výtržníci, kteří ničili národní kulturní památku, znečisťovali Václavské náměstí, rozkopávali popelnice, rozbíjeli lahve od alkoholu. Všimli jste si, že by někdo z odpovědných činitelů zaujal stanovisko nebo že by zakročily zodpovědné orgány? Naprostá pasivita. Jenom příklad.
Co se týká pasáže o zpřísňování trestů s ohledem na vzmáhající se kriminalitu, tady bych vládě doporučil, aby si povšimla republikánského návrhu na znovuobnovení trestu smrti. Když zpřísňovat, je zapotřebí, abychom se opět vrátili k tomu, co dneska probíhá ve Spojených státech amerických, kde je znovu obnovován trest smrti.
Co se týká snížení věkové hranice u trestní odpovědnosti v současné době probíhají diskuse na téma snížit věkovou hranici pro trestní odpovědnost z 15 na 14 let. V pořádku, proti tady tomu nemůže jistě nikdo nic namítat. Dokonce jsme toho názoru, že například u cikánské populace by tato věková hranice měla být snížena už od 10 let. My bychom totiž rádi předešli tomu, aby se celková situace v této zemí vyhrotila. Mohu vás seznámit s tím, co jsem zaslechl mezi občany. Mezi občany dneska totiž už názory na cikánskou populaci dospěly do takového stadia, že jsem slyšel - cituji: Cikáni by měli být trestně odpovědni už od narození, protože prakticky to už je jejich největší zločin.
(Po těchto slovech většina poslanců opustila sněmovnu.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pan kolega Filip žádá faktickou poznámku. Nemohu mu dát slovo, dokud je některý z řečníků v řečništi a mluví.
Poslanec Miroslav Sládek: Já bych samozřejmě teď mohl trvat na tom, aby bylo splněno usnesení sněmovny, co se týká účasti členů vlády na projednávání celého tohoto bodu.
Dámy a pánové, programové prohlášení této vlády je slepenec, který nemá žádné faktické opodstatnění. Podporovat tuto vládu je strkání hlavy do písku a vymlouvat se na doporučení prezidenta je naprostý alibismus. Jediné řešení této situace je vypsání nových parlamentních voleb.
Děkuji. (Potlesk republikánských poslanců.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Slova se ujme pan kolega Exner.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, mnoho opozičních poslanců vystoupilo dosud v rozpravě k přednesenému vládnímu prohlášení a žádostí o důvěru s velmi vážnými výhradami k tomuto prohlášení, případně k personálnímu složení nebo k jiným aspektům spojeným s novou vládou.
Možná že jsem nebyl dost pozorný, ale nezaznamenal jsem žádné vystoupení opozičního poslance, které by neobsahovalo alespoň jednu takovou vážnou výhradu. Přestože v Poslanecké sněmovně je v současné době počet opozičních poslanců 101, mnozí z těch, kteří vystupovali, přes své vážné výhrady neřekli své stanovisko v tom smyslu, že by případně vládu nepodpořili.
Navrhuji těmto poslancům i dalším poslancům, kteří mají vážné výhrady k přednesenému vládnímu prohlášení, aby zvážili svůj postoj. Je potřeba si uvědomit, že pokud nepodpoří současnou vládu, bude sestavována vláda nová, která - bude-li chtít získat důvěru Poslanecké sněmovny - bude muset vzít aspoň část vážných výhrad v úvahu a překonat je. Na základě toho bych vás chtěl, vážení kolegové a vážené kolegyně, vyzvat, máte-li takové zásadní výhrady, nehlasujte ani jinak neumožněte získat důvěru vládě, vůči níž tyto vážné výhrady máte. Ale přesto - Poslanecká sněmovna může této vládě vyslovit důvěru. Domnívám se, že v takovém případě je možné, aby Poslanecká sněmovna současně požádala vládu o některé zásadní věci, kterými by se měla řídit ve své další činnosti. Dosud nebylo v rámci rozpravy k tomuto bodu předneseno žádné usnesení, které by bylo navrženo. Pan předseda vlády ve svém expozé na konci požádal Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry vládě. Předpokládám tedy, že se bude hlasovat o usnesení, že Poslanecká sněmovna vyslovuje důvěru vládě.
Navrhuji, aby slova "vyslovuje důvěru vládě" nebo ekvivalentní slova, o kterých budeme hlasovat, byla označena jako první část předloženého usnesení, a navrhuji pro případ, že by tato část byla Poslaneckou sněmovnou schválena, aby byla doplněna část druhá, která by zněla:
Žádá vládu (myslí se Poslanecká sněmovna), aby:
1. Pravidelně ročně vždy v březnu předkládala Poslanecké sněmovně zprávu o plnění vládního prohlášení a stavu České republiky
2. Zahájila přípravu, včetně potřebného právního rámce, na provedení všelidového hlasování o vstupu České republiky
a) do Evropské unie
b) do Severoatlantické aliance
3. Požádala nótou vládu Spolkové republiky Německo o poskytnutí odškodnění postiženým občanům České republiky z období 1938 až 1945 a trvale vyvíjela aktivitu až po uspokojení majetkových záležitostí České republiky i jejich občanů vyplývajících z výsledků druhé světové války a jejich mezinárodně smluvního zakotvení
4. Přijala opatření k odstranění záporného salda obchodní a platební bilance
5. Do konce roku 1996 předložila k projednání Poslanecké sněmovně návrh zákona na úpravu důchodového pojištění a státní sociální podpory k zajištění záměru vládního prohlášení na dlouhodobé zachování současného poměru
a) důchodů a mezd
b) ostatních sociálních dávek a mezd
6. Předložila k projednání Poslanecké sněmovně do konce roku 1997 dlouhodobý program veřejné dopravy s důrazem na kritéria efektivnosti, dostupnosti, ekologie a zvýhodnění proti individuální dopravě
7. Předložila k projednání Poslanecké sněmovně dlouhodobý program v oblasti bydlení s kvantifikací a časovým rozvrhem řešení bytové dostupnosti
8. Před realizací dalších restitučních a transformačních kroků předložila k projednání Poslanecké sněmovně konkretizaci postupu, včetně návrhu zákona o majetku státu
Vážení kolegové a vážené kolegyně, navrhuji, aby případné hlasování o tomto usnesení probíhalo po jednotlivých bodech, případně po jednotlivých písmenech v bodech označených jako 2 a 5. Samozřejmě, že pokud by některá část usnesení nebyla přijata, byly by příslušné body přečíslovány.
Nakonec mi dovolte jménem klubu Komunistické strany Čech a Moravy navrhnout, aby se sněmovna usnesla, že o vlastním vyslovení důvěry vládě bude hlasovat po jménech.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu poslanci Exnerovi, s faktickou poznámkou se hlásí pan kolega... Ale nejdříve, pane kolego Exnere, jestli byste mě mohl sledovat. Já bych vám navrhl, protože navrhujete dvě věci, které jsou v zákoně, a ten zákon nesmíme porušovat, znamená to, že o důvěře vládě se podle § 85 hlasuje způsobem, který jste navrhl.
Za druhé, navrhl jste doprovodné usnesení, a já doporučuji, abychom o něm hlasovali poté, co skončíme tento bod, jako o doprovodném usnesení a současně prosím, aby kancelář zajistila rozdání tohoto všem poslancům. Požádal jsem o upřesnění.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, děkuji za upozornění, upozornil mě na to už pan předseda poslaneckého Klubu ODS Milan Uhde, že návrh na hlasování po jménech je irelevantní, neboť to zákon předpokládá. Děkuji za toto upozornění, samozřejmě, že ho respektuji.
Pokud jde o druhou část vaší poznámky, tam musím konstatovat, že jsem nenavrhl doprovodné usnesení, navrhl jsem, aby Poslanecká sněmovna v případě, že odsouhlasí část usnesení týkající se vlastní důvěry vlády, přijala usnesení o dvou bodech. Jde tedy o doplňující body k usnesení, které by bylo přijato. Předpokládám, že by bylo přijato jedno usnesení, které by mělo dva body. Nevidím žádnou procedurální překážku k tomu, aby se takto mohlo postupovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ještě bych poprosil, abyste zůstal u řečniště, abychom si vyjasnili tu problematiku. Domnívám se, že podle § 74 odst. 4 se musí vyvolaný poslanec vyslovit pouze pro návrh nebo proti návrhu nebo zdržuji se. A to pouze k tomu navrhuji vyhovět žádosti vlády o vyslovení důvěry. Vy podmiňujete tento text rozšířením ještě o další text, o kterém se ale jako o návrhu usnesení nemůže hlasovat jednotlivě. To byste musel navrhnout tento procedurální návrh. Já jen poprosím o toto upřesnění, abychom se v tom situovali.
Poslanec Václav Exner: Já jsem, pane předsedající, navrhl, aby se o té části, která se týká vlastní důvěry vlády, hlasovalo tak, jak předpokládá zákon. Dále jsem navrhl, v případě, že tato část usnesení bude přijata, jako doplňující návrh návrh na druhý bod takového usnesení. O tomto druhém bodě již jednací řád nic konkrétního nepraví a tam je možné hlasovat obvyklým způsobem s použitím hlasovacího zařízení po jednotlivých bodech, případně písmenech.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za upřesnění. Pan kolega Koháček se ujme slova s faktickou poznámkou. Promiňte, pane kolego, kancelář prosí o rozmnožení všem poslancům na stůl. Děkuji.
Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obávám se, že takto, jak byl návrh předložen, není hlasovatelný, protože projednáváme bod Žádost vlády o vyslovení důvěry. Jakým způsobem máme postupovat nám říká § 82, zvláště odst. 2, kde se praví: "K žádosti vlády se sněmovna usnese, zda vyslovuje vládě důvěru". Tady není možné doplňovat jakýmkoli dalším usnesením. Trvá-li pan kolega Exner na svém návrhu, nemohu ho vnímat jinak, ani jednací řád ho nemůže vnímat jinak, než jako návrh na zařazení nového bodu programu této schůze. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Já bych jen poprosil, abychom proceduru neprotahovali, vyhovím samozřejmě všem těm požadavkům, nechám hlasovat o návrhu pana kolegy Exnera, samozřejmě tehdy, jakmile budou ukončeny všechny přihlášky, budou ukončeny všechny procedury spojené s bodem 1.
Dámy a pánové, ptám se, zdali se ještě někdo nehlásí do rozpravy? Není tomu tak, rozpravu tedy končím a ptám se, zdali podle § 66 odst. 2 se pan premiér jako navrhovatel chce vyjádřit k rozpravě? Ano, pan premiér se ujme slova.
Předseda vlády ČR Václav Klaus: Pane předsedající, pane předsedo, vážená sněmovno, dovolte mi, abych jménem vlády řekl pár závěrečných slov k diskusi o důvěře vládě.
Za prvé - i když by se to mohlo zdát trochu paradoxní -chtěl bych poděkovat za diskusi, která proběhla, za diskusi, kterou jsme se snažili pozorně poslouchat. Snažili jsme se oddělit to, co pro nás může být návodem v naší další činnosti, dostaneme-li vaši důvěru, od toho, co bylo pouhým cvičením pro televizní kamery. Jsme trochu smutní z toho, že bylo příliš moc toho druhého a méně toho prvního. Přesto bych chtěl ocenit ta vystoupení opozičních poslanců, nebo ty části jejich vystoupení, kde se tito poslanci dokázali s vládním prohlášením nebo spíše s jeho částí identifikovat.
Je logické, že jednotliví poslanci parlamentu nesouhlasí se vším, co bylo ve vládním prohlášení uvedeno. Nic jiného jsme ani nemohli očekávat. Bylo to prohlášení této vládní koalice. Kdyby vyjadřovalo názory všech v tomto parlamentu, nemohla by vůbec existovat z definice žádná opozice.
Nemyslím si, že v této chvíli máme mluvit o detailech nebo o jednotlivostech. Vláda se nedomnívá, že má dnes vycházet za nebo nad rámec svého vládního prohlášení. Respektujte prosím v úterý přednesený text, jeho extenze v této chvíli není žádoucí. Každá věta v něm měla svůj význam. V této chvíli by pro nás bylo chybou i přidat i ubrat cokoli z tohoto textu.
Vláda potřebuje prostor pro realizaci svého vládního prohlášení a k diskusím o jednotlivostech bude v tomto parlamentu - dostane-li vláda důvěru - jistě dostatek času a příležitostí.
Musím říci, že nás mrzí apriorní nepřátelství některých opozičních poslanců, zejména v kontextu hodnocení minulého čtyřletého období. O tom podle našeho názoru byly volby a ne dnešní diskuse nad vládním prohlášením. Mrzí nás i některé zjevné nepravdy, které se v diskusi objevovaly, např. o souběhu platů poslanců a ministrů, což - jak všichni vědí - není pravda. Ministři neberou žádný poslanecký plat a jedná se o zlou a zbytečnou dezinformaci veřejnosti.
Mrzí nás i různé "poťouchlosti" v jednotlivých vystoupeních. Mrzí nás i neoprávněné personální výpady vůči jednotlivým členům vlády v situaci, kdy je zjevné, že se jedná o nesouhlas názorový a nikoliv o nesouhlas osobní.
V úterý předložené vládní prohlášení neznamená žádný obrat v politice této vládní koalice á la ČSSD. Vládní prohlášení vyjadřuje vědomý a promyšlený názor této vlády a obsahuje i její skutečnou reflexi nad naším společenským vývojem v minulém období. Úvahy o bytové výstavbě, o dopravní obslužnosti, o obraně před subvencovanými dovozy atd. nejsou úvahy triviálně pravolevé, nejsou ani thatcherovské, ani marxisticko-leninské, jak se nám někteří snažili namluvit.
Vláda musí trvat na tom, že její vládní prohlášení není ideologické, že vychází z potřeb této země a jejích občanů, a že je toto vládní prohlášení skutečně takové, jak situaci v naší zemi dnešní vládní koalice vidí. Vládní koalice je připravena spolupracovat při jeho realizaci se všemi politickými silami, kterým jde o pokračování vývoje, který v naší zemi nastal v listopadu 1989. (Potlesk.)