Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkují. S faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Dostál.
Poslanec Pavel Dostál: Paní a pánové, nebylo by zdvořilé, kdybych komentoval proslov svého kolegy. Rád bych jen uvedl věci na pravou míru. Ve svém životě jsem se už setkal s lidmi, kteří ztratili tzv. historickou paměť, ale poprvé v životě se setkávám s člověkem, který ztrácí svou včerejší paměť. Protože jestliže pan republikánský poslanec zde dneska brojí proti rozhodnutí vlády vydat majetek církvi exekutivním způsobem, tak je důležité připomenout, že včera to byl právě republikánský klub, který vládě tento krok umožní protože nepodpořil navrhované usnesení, aby tento majetek nebyl bez existence zákona vydán.
Místopředseda PSP Jiří Vlach; Pane kolego, já se velmi omlouvám, ale to nebyla faktická poznámka, což se dá dopředu těžko rozpoznat, že? (Veselost.) Mně nezbývá než vám udělit slovo, ale prosím ostatní o toleranci k předsedajícímu. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Josef Krejsa. Připraví se pan poslanec Zdeněk Klanica.
Poslanec Josef Krejsa: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, vážení hosté, jako člen výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu si dovolím poněkud podrobněji reagovat na tu část programového prohlášení označenou jako VIII. Začnu - díky autorovi - téměř poeticky. Cituji: Vláda je si vědoma toho, že školství zejména v jeho povinné části je do značné míry veřejným statkem a tudíž i oblastí, za níž stát nese přímou zodpovědnost. Konec citátu.
Politický básník zde, přátelé, naznačil téměř vše. V řadě prvé, že po tzv. povinné části bude následovat ve vládním krasobruslení tzv. volná jízda, která po mých dosavadních zkušenostech s transformačním procesem dokonale změní statek veřejný na statek státní a dokonale pohnojí v našem školství vše, co tu ještě zbylo po Komenském.
Na straně druhé autor prohlášení VIII. dokonale zamlžil, komu že bude pan ministr Pilip, kterého bez uzardění stavím na úroveň takových velikánů národa, jako Koniáš, Vopěnka, Piťha či farář z Lysic, tedy komu že chce pan ministr vlastně nasadit v tomto statku vepřovou hlavu? Zda sám sobě, učitelům, nebo žákům?
Dovolte mi, prosím, kvitovat část o transformaci školství na statek státní, promiňte veřejný, potěšitelným zjištěním, že tato vláda v této sestavě je si vědoma vůbec něčeho a do budování naší rozvinuté kapitalistické společnosti vyrazíme i ve školství. Jak říkáme my motoristé, sice na zpátečku, ale přece.
Bod bych definitivně uzavřel přáním, aby se všichni polistopadoví ministři školství jednou sešli, a to nejen v pekle, ale především na lavici obžalovaných.
Dovoluji si citovat dále ze stejného odstavce: Bude zdokonalovat (rozumějme vláda) nástroje pro hodnocení kvality škol a výuky. Nechci samozřejmě tvrdit, že posledním, kdo u nás zdokonaloval nějaké nástroje, byl pračlověk Janeček, aby si o lovu na mamuta nemusel pouze číst v díle Edvarda Štorcha.
Nechápu ale vůbec, jaké nástroje pro hodnocení chce zdokonalovat pan ministr Pilip. Sám jsem zavrhl dřívější pomocný nástroj rozvoje, tj. zdokonalení rákosky, neboť při současných vztazích žák - učitel by je s největší pravděpodobností nabídlo ministerstvo k odkoupení žákům, aby si nemuseli ničit za drahý dnes Baťův peníz zakoupenou obuv kopáním do pedagoga při rozdílných názorech na závěrečnou klasifikaci, jak to nedávno předvedla v Ostravě-Porubě 13 letá žákyně základní školy.
Pokud by chtěl pan ministr něco opravdu zdokonalovat, nechal bych nástroje nástroji a zaměřil bych se především na vytvoření nové koncepce školského programu, mj. na zavedení povinné předškolní docházky, abych nemusel převádět do zvláštních škol či zvláštních tříd prvňáčky jen proto, že se nedokáží vyrovnat s náročným přechodem a neúnosnými požadavky pedagogů chrlených na citlivou nepřipravenou dětskou duší současným bezkoncepčním pojetím transformačního procesu.
Pan ministr Pilip je jako každý správný výše postavený křesťan nepochybně oddaným přítelem Německa. Ptám se ho proto, samozřejmě prostřednictvím vás, pane předsedající, jak mi to ukládá jednací řád, proč si dosud alespoň nepřečetl německý školský zákon, když právě ten je v současné době to jediné, čemu se od Němců můžeme učit.
Dovolte mi ke zdokonalování nástrojů pro hodnocení kvality - nádherný termín - ještě maličkost. Má-li tím nástrojem být splnění volebního slibu pana premiéra Klause, má-li být zdokonalováním nástrojů dvojnásobný plat, pak jsem připraven tento nevšední terminus technicus v prohlášení vlády ve jménu všech pracovníků školství zapomenout. Pokud ovšem chce pan ministr Pilip řešit zvýšení platů učitelů uzavřením poloviny středních škol, jak v jednom ze svých častých úletů prozradil, pak jsem nucen odst. 1 čl. VIII uzavřít, neboť bych se odchýlil od tématu a zabloudil do oblasti klinické psychiatrie. Navíc jsem přesvědčen, že tak ryze odborné lékařské výrazy, které jsem na adresu pana ministra v této souvislosti zaslechl, jako - citují s odporem - psychopat, dement, debil, kretén, mongoloidní typ - konec citátu, podle mého tyto odborné výrazy nepatří na půdu této sněmovny a já se proti takovémuto hodnocení pana ministra ohrazuji.
Dovoluji si proto další citát z programového prohlášení: "Vláda zachová bezplatné základní a střední vzdělání ve školách zřizovaných státem a obcemi."
Tady musím, souhlasit bez výhrad - ano, žádné školné v této zemi nebude ani dnes ani zítra, nikdy. Listina základních lidských práv a svobod, hlava IV, čl. 33, odst. 1: "Každý má právo na vzdělání, školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon." Není o čem diskutovat
Dovolím si jen upozornit současnou vládu, pokud jí vůbec bude vyslovena důvěra, že pokud ponechá v křesle ministra školství pana Pilipa, půjdeme v oblasti školství ještě dále, bohužel zcela opačným směrem. Katastrofální nárůst kriminality školní mládeže, vrcholící nedávným voláním o snížení trestné zodpovědnosti pod hranicí 15 let, ke kterému se plně připojuji, neuvěřitelně vzestupná křivka studentů propadlých drogám v důsledku neúspěchu transformace ve všech oblastech lidského konání mimo organizovaného zločinu a bezvýchodnost postavení studentů při přechodu do světa dospělých, drastické, falešným výkladem humanity i demokracie podporované neoprávněné zásahy rodičů do vyučovacího procesu - vše výše uvedené jako jednoznačný výsledek bezkoncepčního vedení a absolutní neschopnosti ministra Pilipa dává tušit, že přijde čas, zůstane-li, jak už jsem předeslal, ve funkci ministra, kdy budeme žáka základní školy nakonec ještě platit, aby tam vůbec chodil.
Školství má pouze dvě cesty do budoucna: buď zavřít Pilipa nebo školy. Jak řekl několikrát sám pan premiér, třetí cesta neexistuje. (Smích v sále)
Ke školnému ještě doušku. Školné zůstane školným, i když slovní ekvilibristika autora programového prohlášení je v tomto bodě srovnatelná snad jen s kličkami Karla Poborského.
Pane předsedající, rád bych se otázal, samozřejmě vaším prostřednictvím, pana premiéra: Zajímalo by mě, co říká nespornému faktu, že jeho nová vláda porušuje programové prohlášení už dnes. Školné, byť ve skryté formě, se dnes na některých středních odborných školách už totiž platí. Nemohu se v tom případě zbavit dojmu, že si z nás předkladatel dělá legraci, což by v případě, kdy bojuje o každý hlas, a není možné, aby jich obdržel víc než je přítomných poslanců, tak jak se to stalo kdysi při jeho volbě předsedou ODS, by bylo vůči jeho voličům velmi, ale velmi nezodpovědné.
Další nádherná pasáž: "Vláda považuje za důležité vytváření podmínek pro přípravu kvalitních pracovních sil, zajistí uchování systému odborné přípravy a bude usilovat o zvýraznění role podniků v této činnosti."
Nevím, jak si předkladatel představuje, že výše uvedené zajistí, když to byla právě jeho transformace, která celý systém odborné přípravy učňů dokonale zlikvidovala. Navíc těmi samými lidmi, kteří to teď mají dát dohromady. Jak chce zvýraznit roli podniků, když i ty nejvýznamnější v minulém období bez výjimek vláda rozkra... -pardon - zprivatizovala. Se soukromníky sice může na oblíbených sponzorských večeřích jednat, diskutovat a nesouhlasit, ale to je tak asi vše, co pro učňovské školství může udělat.
Přejděme k další části programového prohlášení, opět cituji: "Významnou prioritou vlády v oblasti vzdělání bude rozvoj vysokého školství."
Rád bych se mýlil, ale dosavadní zkušenosti mi praví, že jediné, co bude v oblastí vysokého školství prioritou a co bude vláda, troufám si už dnes tvrdit, velice úspěšně rozvíjet, bude školné. O nezbytnosti úzkého propojení výuky na vysokých školách s védou, výzkumem, aplikovaným výzkumem, tedy nejen s podnikovou sférou, o nutnosti bezpodmínečně určit prioritní směry vědy a výzkumu s ohledem na specifičnost území České republiky, na současný zdravotní stav populace a životního prostředí, mezi kterými nesmí chybět jako plnohodnotná část žádná z věd humanitních, o tom zřejmě nemá pan předkladatel, jak se říká, ani páru.
Dovolím si proto raději citovat z jiného dokumentu, který můj názor, že situace ve vysokém školství, vědě a výzkumu je katastrofální a neudržitelná, plné podpoří. Jedná se o výroční zprávu Akademie věd za rok 1995, Cituji: "K dosažení skutečně dobré úrovně přístrojového vybavení pracovišť, stejně jako např. doplnění základních knihovních fondů, zůstávají nadáte náročnými dlouhodobými úkoly." Přeloženo do češtiny - pláč a marné skřípání zubů. Pokračuji v citaci: "K těmto starostem přistupuje i havarijní stav některých objektů a areálů vědeckých pracovišť." Zde si dovolím další autorský překlad - slovo "některých" čtěme v transformačním procesu jako "všech" objektů.
Opět pokračuji v citaci z výroční zprávy Akademie věd České republiky: "i dalších zařízení akademie, jejichž nezbytná, finančně náročná rekonstrukce se již léta odkládá. Ještě horší je situace v odměňování pracovníků akademie, zvláště pokud jde o mladé, talentované vědecké pracovníky." Konec citátu.
O kousek dál pak ještě čteme: "Dne 25. ledna 1995 uložila vláda ministru práce a sociálních věcí projednat s předsedou akademie možnost výraznější finanční stimulace mladých a perspektivních pracovníků. Jediným výsledkem řady jednání bylo uvolnění částky 12 miliónů na poskytnutí jednorázové odměny." Poznámka: Oceňuji taktnost autora výroční zprávy. Neuvádí komu a z čeho vlastně pan ministr těch 12 miliónů uvolnil.
Cituji dále: "K poskytnutí mzdových prostředků nad plošnou úpravu tarifních platů na rozdíl od resortu školství, zdravotnictví či dopravy nedošlo." Konec citátu. Zastavme se na chvíli - nyní jsem neměl na mysli ctěné kolegy, kteří mají na transformaci ve vědě a výzkumu jiný názor a odcházejí během mé rozpravy do tzv. dolní sněmovny, aby se za lidové ceny posilnili pro hlasování, ještě bych si jen dovolil v souladu s jednacím řádem, tj. prostřednictvím pana předsedajícího popřát kolegům v dolní sněmovně dobrou chuť - zastavme se tedy na chvíli u dalšího skvostu programového prohlášení začínajícího slovy výzkum a vývoj, neboť dokonce i tento kabinet považuje výzkum a vývoj za významný předpoklad dalšího rozvoje naší země.
Kdyby věda a výzkum, vážení autoři programového prohlášení, tímto významným předpokladem budoucího vývoje nebyly, nelikvidovala by ani minulá ani současna vláda tak systematicky a s takovým úsilím právě vědu a výzkum. Chaos, to je to jediné, co přinesl transformační proces do vědy a výzkumu.
Grantové agentury, které nahradily centrální financování výzkumu, nemají vytyčeny problémové priority, komise hodnotící navrhovaná témata jsou spolky vzájemně se podporujících přátel, ve kterých není rozhodujícím kritériem potřeba společnosti, ale ryze osobní zájmy navrhovatelů schopných pak za marku prodat vlastní matku.
Také hodnocení kvality vědeckých výsledků je přesně v duchu myšlení transformačního procesu postaveno na hlavu, neboť převládá hledisko vydaných publikací v cizině bez ohledu nejen na národní zájmy, ale i na obsah publikace. Tento způsob hodnocení zavedený kdysi po listopadu jistým agentem StB současné vládě plně vyhovuje, protože vyhovuje průměrným pracovníkům zabývajícím se tématy rozpracovanými v cizině, netoužícím po originální vědecké tvorbě a tudíž ani po mzdovém ohodnocení a materiálním vybavení, jaké by si věda a výzkum v naší zemi rozhodně zasloužily a které by také v případě volebního vítězství SPR-RSČ bez prodlení dostaly.
Dovolte mi, protože vládní prohlášení hovoří i o podpoře dalších institucí, zmínit se ještě o volených radách v akademických ústavech a volených senátech na vysokých školách, Jako předseda odborné komise SPR-RSČ pro vědu, školství, kulturu a tělovýchovu mohu připustit, že volené rady i senáty představují jistý demokratický prvek, kterým ani akademie ani vysoké školy dosud nedisponovaly. Bohužel i tady se vše zvrhlo, neboť ve volbách rozhoduje o vysoce kvalifikované menšině nepříliš kvalifikovaná většina. Tento gordický uzel meč prohlášení vlády velkoryse minul, takže další 4 roky budou jak akademie, tak školství bojovat v prvé řadě samy se sebou.
I na tomto úseku se projevuje kardinální omyl Václava Klause ponechat ve vedení bývalé komunisty, neboť pod jejich vedením mají jak volené vědecké rady, tak volené senáty zcela jednoznačně charakter závodních organizací KSČ, ovšem bez bývalých finančních dotací. Připočteme-li negativní dopad radikálního snížení rozpočtových prostředků, není divu, že se na výzkumných pracovištích zredukovaných početně daleko od potřeby naší společnosti, řeší v současností pouze nenáročné krátkodobé projekty, dávající nadějí na snadnou publikaci v zahraničí. Do zahraničí také, což je nenahraditelná ztráta pro českou vědu a výzkum, odjíždějí s vidinou spravedlivého ohodnocení své práce i kapacity, které by právě u nás byly schopny vést - a měly by u nás vést - vědecké týmy v národním zájmu.
V programovém prohlášení mi proto citelně chybí hrazení základního výzkumu ze státního rozpočtu, a to v plné výši. Dále legislativní opatření umožňující nezdaněné přijímání darů a dotací. Pouze výzkum a vývoj směřující do oblasti výdělečné sféry by neměl stát hradit plně.
Navrhuji proto, aby bylo programové prohlášení urychleně doplněno o část prioritní směry vědy a výzkumu, které budou navíc plně hrazeny ze státního rozpočtu, a to: 1. - ochrana života. Šlo by o výzkum směřovaný k eliminaci faktorů, které působí, že průměrná délka života naších občanů je na jednom z nejhorších míst ve světovém srovnání. Řešení vyžaduje komplexní interdisciplinární výzkum hlavních dlouhodobých a smrtelných onemocnění a též škodlivých zvyků v životosprávě. Šlo by dále o výzkum zaměřený na ochranu přirozené vegetace naší země před devastaci způsobenou nejen průmyslem, ale i nerozumnou a bezohlednou restitucí.
Bod č. 2 - ochrana nerostného bohatství a vod. Zde navrhujeme výzkum způsobů racionálního zpracování nerostných surovin se zvláštním ohledem na zachování zásob hlavních nerostných surovin dalším generacím. Tato část by zahrnovala zpracování surovin v České republice, omezení intenzivního exportu a racionální zpracování odpadu těžby, které zatěžují krajinu.
Bod č. 3 - racionální získávání energie, výzkum netradičních zdrojů v podmínkách naší země, jako je využití vodní energie malých toků, sluneční energie pro vytápění budov, bioplynů z kompostu a městských odpadů apod.
Bod 4 - rozvoj materiálových a biologických věd a ekologických technologií. Jde o výzkumy v oblasti materiálů a technologií, založené na výsledcích moderní fyziky, chemie a biologie. Tyto výzkumy se budou opírat o nejnovější poznatky a trendy rozvoje vědy a stanou se základními pilíři výrobní sféry i výše uvedených prioritních směrů.
Na závěr bod 5 - sociologie politické, ekonomické a společenské morálky, to je zapojení všech humanitních věd do výzkumu všech faktorů, ovlivňujících občanskou morálku a odpovědnost. Výzkum vlivů vzdělávacího procesu a kultury na straně jedné a represivních forem na straně druhé.
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, protože mnou citované body prioritních směrů vědy a výzkumu nejsou do programového prohlášení zahrnuty a já to nemohu vládě přikázat, toto programové prohlášení v žádném případě nepodpořím. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Krejsovi. Po tomto unikátním a zároveň jubilejním dvacátém vystoupení v rozpravě si myslím, že je v pořádku vyhlásit nutnou přestávku na občerstvení. Činím tak. Sejdeme se zde znovu ve 14.00 hodin.
(Schůze byla přerušena ve 12.52 hodin.)
(Schůze opět zahájena ve 14.00 hodin.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Paní a pánové, přejí hezké odpoledne a oznamuji, že budeme pokračovat v programu tak, jak určil začátek naší schůze, čili rozpravou, do které se přihlásil jako další pan poslanec Klanica a připraví se pan poslanec Frank.
Poslanec Zdeněk Klanica: Vážený pane předsedající, milé zbylé dámy a pánové, dovolte mi, abych směl na několika konkrétních příkladech, zejména z oblasti, ve které jsem až do svého zvolení pracoval, ukázat, proč nemám a nemohu mít důvěru k naší vládě. Mimochodem jsem rád, že na mne vyšla řada až po polední přestávce, protože některé příspěvky jsou na lačno těžko stravitelné. Doufám, že ten můj k nim nebude patřit.
Premiér Václav Klaus před několika týdny prohlásil, že postrádá silný, zřetelný a jasný hlas vědců k obecnějším otázkám našeho života. Pokusím se to zčásti napravit. Věda se totiž opravdu vytrácí z našeho života a její místo postupně zaujímají nejrůznější mastičkáři, léčitelé a esoterikové, neboť smyšlenka bývá poutavější než vědecká pravda. Věda je dnes tvrdá profese spojená s velkým administrováním, tuhým bojem o peníze a se špatnými platy. Tak nezastřeně byl nucen nedávno kritizovat současný stav sám předseda Akademie věd České republiky profesor Rudolf Zahradník.
Za posledních šest let, dámy a pánové, klesl počet pracovníků Akademie věd na polovinu. Ve výdajích na armádu sice stačíme držet krok s vyspělými kapitalistickými zeměmi, ale ne ve výdajích na vědu, které proti r. 1989 klesly u nás o tři čtvrtiny. Průměrný měsíční plat vědeckého pracovníka se dnes v České republice pohybuje kolem 8000 korun českých, což bude mít vbrzku katastrofální důsledky. Nechci v této souvislosti používat oblíbených hesel pravicových politiků o tom, že žijeme na úkor budoucnosti.
Vývoj průměrného věku pracovníků ve vědě totiž připouští prognózu vylidnění řady vědeckých ústavů v průběhu už příštího desetiletí. Takové jsou, dámy a pánové, důsledky vládou uměle vyvolaného snížení prestiže vědeckého povolání. Je paradoxní, že při bídě jednotlivých vědeckých ústavů česká vláda, z neznámých důvodů nedůvěřující vědcům, prosazuje prudký růst podílu účelového financování různých programů. To samozřejmě uspokojuje sílící vládní byrokracii, pro kterou snad administrativní hříčky jsou přímo drogou, ale uspokojuje to také kliky vládnoucích politických stran v různých grantových agenturách, kde se doslova a do písmene rozhazují peníze daňových poplatníků za zbytečné a hloupé projekty jen proto, že autoři těchto projektů mají příslušnou politickou orientací.
Rád jsem z úst pana premiéra vyslechl, že patříme mezi vyspělé země. Chceme-li, aby tomu tak opravdu bylo, pak je třeba tento hanebný a rozvoji naší společnosti škodlivý stav změnit, snížit podíl nevzdělaného byrokratického aparátu na řízení vědy a položit důraz na samosprávnou úlohu jednotlivých vědeckých kolektivů tak, aby sami vědci mohli působit pří utváření, realizaci a vyhodnocování potřebných projektů.
Obdobně zdrcující situace jako ve vědě je v důsledku špatného řízení i na vysokých školách. V souladu s tezí vlády, že vzdělání je veřejným statkem, měla by být hodnocena dostupnost kvalitního vzdělávání. V rozporu s tím je - jak už to zdůraznil Miroslav Grebeníček - princip placeného školného ve veřejném školství. A navíc, iracionální systém přijímacích zkoušek nutí dnes učitele k subjektivnímu rozhodování o osudech mladých lidí, protože počet pedagogů na vysokých školách zůstal na stejné úrovni a současný příval studentů ani při nejlepší vůli nelze v některých případech zvládnout. Výsledkem neprofesionálních zásahů ministerstva do chodu vysokých škol tedy není zkvalitnění vzdělávacího procesu, ale pravý opak.
Ani stav naší kultury neskýtá důvody pro vyslovení důvěry vládě staronové koalice. Dejme naplno zaznít hlasu kulturních pracovníků. Jsou svědomím národa, když připomínají, že míra sestupu české kultury za posledních šest let překonává všechna srovnání. Jsou i takoví, kteří upozorňují doslova na nebezpečí barbarizace našeho života. Domnívám se, že k příznakům rostoucího primitivismu lze počítat i uměle přiživovanou intoleranci Ano, nesnášenlivost našla svůj konkrétní projev např. v ničení pomníků u nás masově praktikovaném zejména v době protektorátu, ale bohužel - protože příklady táhnou - i poté a nejvíce dnes. Jen v samotné Praze bylo za posledních šest let odstraněno více než 30 soch, pomníků a především pamětních desek, z nichž opět nejčastěji mizely ty, které měly budoucím generacím připomínat naše padlé v boji za osvobození Prahy v r. 1945. Jak prázdně, falešně a po mém soudu nedůvěryhodně zní v těchto souvislostech slova programového prohlášení, že vláda bude dbát na pěstování celkového historického povědomí o vlastní zemi.
A ještě poslední alarmující číslo. Bylo by samozřejmě možné uvést jich mnoho o poklesu návštěvnosti divadel, výstav, muzeí, knihoven atd., ale domnívám se, dámy a pánové, že stačí toto jedno. Do roku 1990 bylo u nás ročně vydáváno průměrně pět knih na jednoho obyvatele, přičemž nechci tvrdit, že všechny byly kvalitní, to jistě ne. Ale po letech předstíraných úspěchů to číslo dnes činí 0,83. Jistě to nemusí být určující ukazatel, nicméně dnes je česká i světová klasika u nás téměř nedostupná, protože v tom málu převládá na pultech pokleslá literatura plná násilí a nízkých pudů. Snad si zaslouží tento národ vládu, která se pokusí prosadit českou knihu jako artefakt kultury a ne jako pouhé zboží.
Dámy a pánové, země bez vzdělanosti, bez vědy a kultury je zemí, která nemá naději. S tímto stavem se nesmíme smířit. Proto potřebujeme jinou vládu než tu, která úpadek naší země zavinila. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Klanicovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Václav Frank a připraví se pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Václav Frank: Pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, je jistě správné, že Poslanecká sněmovna projednává prohlášení vlády. Ono totiž v minulých dnech a hodinách bylo již dost namluveno o tom, že předkládat prohlášení není obsahem ústavy a není to také ani povinnost nastupující vlády jej poslancům a tedy i občanské veřejností vůbec předložit.
Z úst některých politiků také zazněla varování, že nebude-li vládě důvěra vyslovena, vznikne v České republice politická krize na těžko předvídatelnou dobu, čímž by Česká republika mohla ztratit důvěryhodnost v mezinárodním měřítku a mohl by být ochromen proces začleňování České republiky do evropských struktur.
Přiznám se, že nesouhlasím s takovými názory, protože se domnívám, že vláda, která to myslí s občany dobře a vláda, která to myslí dobře s republikou a poctivě, nemá důvod cokoliv tajit, zadržovat, natož pouze něco předstírat.
Pohled Evropy či možnost vzniku politické krize - pokládám tyto výroky za matení myslí nebo za pouhé zastrašování, neboť neschválení vládního prohlášení nebo nevyslovení důvěry vládě jsou i v jiných demokraciích běžné a jsou i projevem jisté formy demokracie právě v tom, že zástupci voličů mají právo otevřeně dát najevo jejich stanoviska.
Říkám to proto, že z některých projevů předřečníků mi jasně zaznělo, že bychom za každou cenu podporu vládě měli dát.
Přiznávám se, že i já patří mezi ty kolegy a kolegyně, kteří k nově sestavené vládě důvěru nemají a nevěří ani předloženému vládnímu prohlášení. Mám k tomu z minulého funkčního období dostatek důvodů. Jednak proto, že vláda, která před tento Parlament předstupuje nedoznala podstatných změn ve svém složení, ale především, a to podtrhuji, protože ani zdaleka nenaplnila své minulé prohlášení, které je skutečně až příliš podobné tomu, které je nám předkládáno dnes.
Dovolte mi zmínit se alespoň o dvou oblastech. O oblasti veřejné správy, kde jsme již v r. 1992 měli slibovanou reformu státní správy, její decentralizaci, ale také vytvoření regionálních a místních samospráv. Měli jsme také naslibováno nové územní uspořádání státu, tedy vznik vyšších územních celků, které by byly vybaveny odpovídajícími pravomocemi. Ano, i tehdy byla slibována kvalita státní správy a zvýšení její profesionality včetně návrhu zákona o právním postavení pracovníků státní správy, kde měla být stanovena nezávislost jejich postavení.
Jak to vše dopadlo? A to i přes, dle mého názoru, dobrou práci stálé komise sněmovny pro reformu veřejné správy, ví pan premiér sám nejlépe.
Říkám všechno proto, že zadání splněno nikdy nebylo díky ODS a její koalici.
Text stávajícího prohlášení vlády je až příliš obdobný. Je to ukázka toho, jak by prostě pracovat neměla. Neplnila nejen svoje vlastní zadání, ale neplnila ani svůj vlastní legislativní plán. Vždyť podávání resp. pozdní zadávání předloh zákonů a jejich neúplnost zejména v jejich oblasti jsou důsledkem zpoždění řešení problematiky veřejné správy jako celku minimálně o dva až tři roky.
Dovolte kolegyně a kolegové ještě jednu poznámku. Je k problematice životního prostředí, tedy k oblasti, která je ve vztahu k minulému režimu výrazně politizována, aniž by byl komplexně posuzován její celkový vývoj.
My víme, a také se tím netajíme, nebylo všechno v pořádku, že životní prostředí si zasluhovalo i více pozornosti. Také ale víme, že i v nynějších i když jsou znatelná pozitiva, jsou narůstající problémy s odpady, s růstem záporných důsledků automobilismu, ale také s nárůstem škůdců v našich lesích. Narůstají hektary se zaplevelenou zemědělskou půdou, provádí se výstavba na nejlepší půdě. Víme, že probíhá neřízená těžba nerostných surovin a dalších a dalších problémy.
Vláda byla na ochraně životního prostředí víceméně zainteresována především silným tlakem ze zemí Evropské unie a vlastní domácí potřeby jí unikaly. Veřejné mínění a různé ekologické aktivity až do srpna 1995 nebyla v České republice přijatá žádná státní politika životního prostředí a jeho ochrana víceméně dodnes leží na úrovní obcí.
V opatření, která vláda ve svém programovém prohlášení při vycházení z programů státní politiky životního prostředí lze kladně hodnotit úvahu o návrzích zákona o ochraně vod i zákona horního. Především vodní zákon byl již předmětem prohlášení z r. 1992.
Pokud bude vláda výše uvedený dokument brát za základ své práce v oblasti životního prostředí, musím upozornit že je nepřijatelné, aby ochrana životního prostředí a jeho složek byla přenesena na libovůli a případnou pouhou iniciativu soukromých subjektů. Ono to totiž odporuje i zákonu o životním prostředí.
Podobné absurdní je i fakt, že právě z dokumentu státní politiky životního prostředí, který, jak už jsem řekl, si chce vláda brát jako výchozí program, je i to, že byla vypuštěna teze o optimálním znečištění, zejména vyloučení termínu trvale užitečného rozvoje nebo života právě z tohoto materiálu, čímž vláda vlastně popírá i mezinárodně uznávanou definici.
Dámy a pánové, je pravda, že stav životního prostředí není dobrý a jeho zásadní zlepšení si jistě vyžádá dlouhodobější pozornost. Mylná je však argumentace o stagnaci nebo i poklesu ukazatelů znečišťování prostředí v posledních letech.
Hospodářský pokles, transformace ekonomiky a redukce zemědělských aktivit jsou dočasnými faktory, jež způsobily určité zmírnění tlaku na životní prostředí. Ty se pak projeví s větším časovým odstupem a jen v minimální míře budou skutečnou zásluhou současné vládní reprezentace. Ta totiž od r. 1992 výrazně tlumila aktivity ve prospěch životního prostředí a v podstatě znemožnila funkci jeho resortu.
Výsledkem daných poměrů je pak skutečnost, že Ministerstvo životního prostředí není dostatečně silným partnerem mocných preferovaných ekonomických resortů.
Konečně už zde o tom zmínka byla. I zbavení ministerstva životního prostředí kompetencí v oblasti územního plánování a stavebního řádu již v roce 1992, to jen potvrzují. Ona totiž ztráta kompetencí není ani konečně zdaleka jedinou prohrou životního prostředí u nás. Je to i skutečnost, že ministerstvo životního prostředí nemá ve své rozpočtové kapitole prostředky na podporu projektů v rámci péče o životní prostředí. Peníze zůstávají ve velké většině i na ministerstvu financí, i když je na základě grantového řízení vedeného na ministerstvu životního prostředí, přidělují. Říkám to proto, že se tím celá procedura nejen prodlužuje, ale co víc, velice snadno se dá také kdykoliv zablokovat.
Jsou i další finanční toky, které v neprospěch ekologie i v podobě úniků daní i poplatků mizí jinde. Právě proto jsem i já očekával, že nová vláda tyto a další skutečnosti ve vztahu k životnímu prostředí vážně, ale opravdu vážně, posoudí. Právě i proto jsme v minutém období navrhovali zřízení Národní ekologické banky jako samosprávné instituce, která by s podporou státu financovala nejen ekologický výzkum, ale také jeho projekty a technologii. Samozřejmě, že potřebná jsou i další opatření.
Zatím musím konstatovat, že nová vláda opět slibuje to, co již jednou slibovala a nebylo splněno. Již jednou prokázala, že se zbavuje své zodpovědnosti. Odvolává se na dokument státní politiky životního prostředí a přitom velice dobře ví, že je to dokument nezávazný, postrádá jakoukoliv kontrolu plnění ze strany jak parlamentu, tak i veřejnosti.
Dámy a pánové, je tedy zřejmé, že je na opozici, aby tuto a další formy vládních praxí do budoucna důsledně a pravdivě kritizovala a vytyčila žádoucí směry nápravy. i to je pro mě důvod, proč stávající programové prohlášení vlády nepodpořím. Děkuji za pozornost.