Poslanec Oldřich Vrcha: Vážený pane předsedo, pane premiére, vládo, dámy a pánové, nejdříve mi dovolte, abych se stručným úvodem vyjádřil k přednesenému programovému prohlášení vlády, a to v tom smyslu, kdo a jak a jakým způsobem a za jakým účelem toto prohlášení zpracoval.
Nejdříve, kdo jej vytvořil. Nemohu opomenout, že v současné vládě je několik ministrů, držitelů přívlastku CSc., o kterém i ten malý cikán ví, co toto označení znamená.
Jistě všichni dobře víme, že získání takovéhoto titulu schvalovaly okresní výbory KSČ, krajské výbory KSČ, případně ústřední výbor KSČ. Tedy držitelé tohoto titulu byli velice věrní a oddaní bývalému totalitnímu režimu a také velmi dobře prověření. Všichni slibovali věrnost a oddanost KSČ, prohlašovali, ze s náboženskou otázkou jsou vyrovnáni a také slibovali oddanost ideálům marxismu-leninismu.
Sliby jsou však jen sliby. Proto dne 29. prosince 1989 bývalí poslanci v tehdejším Federálním shromáždění ČSFR zvolili svého prezidenta, který jim na lednovém zasedání Federálního shromáždění v roce 1990 - návrhem zákona o politických stranách - zajistil možnost přechodu z KSČ přes Občanské fórum do nynějších politických stran; mimo SPR-RSČ, která do svých řad nepřijímá tyto politické turisty; možno i říci, zrádce a prospěcháře. Jak se lidově na Moravě říká, "pazgřivce či paňáce".
Bereme-li za fakta, že někteří členové bývalého Prognostického ústavu, řízeného V. Komárkem v období totalitního režimu, jsou dnes na vládních postech, pak jsou to oni, kteří v dobách totality přiváděli naši republiku do zkázy, věrni svému slibu a oddanosti marxismu-leninismu.
Například V. Komárek, učitel a protagonista komunistického režimu nejen u nás, ale také i ve světě; pracoval jako učitel komunismu na Kubě, v Číně a bůhví kde ještě jinde.
Tento byl po listopadu 1989 zkrachovalým lídrem Občanského fóra a později i tehdejší Československé sociální demokracie. Tehdy to byl pro občany v našem státě příliš čerstvě vžitý v pamětí, jak se říká, politický turista.
Čas plyne jako voda. Nyní v parlamentních volbách do Poslanecké sněmovny ČR letošního roku je nastolen žák V. Komárka, následník trónu nynější České sociální demokracie, pan Miloš Zeman.
Jistě mi pan předseda promine můj názor, ale nemohu jinak, než posoudit minulost Československé sociální demokracie. Jak v době naší první republiky, kdy tato strana zradila své občany, tak po druhé světové válce.
Proto také dnes Česká sociální demokracie rozhoduje o programovém prohlášení vlády tak, jak je předem dohodnuta. Je tedy jakousi druhou Národní frontou v moderní podobě.
Maličko si dovolím připomenout jednu svoji příhodu. Při předvolební kampani návštěvou představitelů Československé sociální demokracie, pánů soudruhů v roce 1992 na Prostějovsku V. Komárka a P. Dostála jsem jim položil tuto otázku: Co byste páni soudruzi ze sociální demokracie dělali, kdyby ve volbách vyhrála Republikánská strana dr. Sládka? Pan Dostál odpověděl: Seděli bychom oba v base. Asi ví moc dobře, za co.
Velká většina voličů za ČSSD je jíž dnes zklamána jednáním a postupem České sociální demokracie po parlamentních volbách. Otázka: Kdeže ty sliby jsou?
Proto vládní prohlášení dnešní vlády je takové, aby bylo rovněž přijatelné pro vstup do tzv. Evropské unie, která se vytváří vlastně z předem sjednoceného Německa a přičleněním dalších satelitních států mezi ně, ke kterým patří Česká republika.
Proto také muselo nejdříve dojít k rozbití jednotného Československa. Opakované jmenování předsedy vlády české republiky prezidentem je jedním z kroků pro zajištění takovéhoto vládního prohlášení, aby bylo přijatelné německé straně. Bereme za fakt to, že s německou SPD jednala česká sociální demokracie a s německou vládou jednali představitelé naší vlády, zejména pan premiér Klaus a také prezident republiky.
Programové prohlášení je takové, neboť je připraveno jako to předchozí, které se stejně neplnilo.
Dovolte mi malé přirovnání. Železnice má dvě koleje. Jednu politickou a druhou vládní. Do Německa vedou tedy dvě koleje. Politická, kterou představuje ČSSD, a ta druhá, kterou představuje vláda premiéra Klause.
Já jsem si v této sněmovně v loňském roce dovolil při interpelacích ukázat jako důkaz tohoto počínání leták, kde se hovořilo, že Česká sociální demokracie v koalicí Občanské demokratické strany pořádala besedy na urovnání česko-německých vztahů.
Celý scénář tohoto divadélka kolem programového prohlášení vlády je tedy předem připraven. Tak tomu bylo při rozdělování Československa v roce 1939, kdy přišel muž s knírkem pod nosem, ptákem na klopě a dubovou ratolestí. O 50 let později je scénářem rozbití Československa moderním způsobem, tj. ekonomickým, na Slovenskou republiku a Českou republiku. Na moravskoslezskou zemi úplně zapomínají. Není to podobnost čistě náhodná?
Přednesené programové prohlášení vlády je jakousi falešnou hrou na občany našeho státu. Ta jako falešní hráči hazardní hry pokeru se hraje také hra mezí představiteli České sociální demokracie a stranami vládní koalice. Kdo na takovouto hru doplácí? Jsou to pouze naší obyčejní občané.
Na 24. schůzi Poslanecké sněmovny v roce 1994 jsem interpeloval předsedu vlády pana Václava Klause, že neplní programové prohlášení vlády, které sám přednesl v této sněmovně v červenci roku 1992. Zejména na úseku palivoenergetických zdrojů, to znamená elektřiny, plynu, vody a dalších masmédií. Proč tedy premiér Václav Klaus za vládu něco sliboval a nikdy nic nedodržel? Proto je zapotřebí takového protihráče, aby se předem ujednaný scénář falešné hry tohoto i předchozího programového prohlášení dohrál. Tím je dnes česká sociální demokracie. Předložený návrh vládního programového prohlášení se jednoznačně zamítne, protože je absolutně nepřijatelný pro jakoukoliv parlamentní stranu. Pokud Česká sociální demokracie svým postojem se nezúčastní hlasování, pak by to byl předem sjednaný souhlas vládního programu.
V situací, kdy nebude schválen předložený návrh vládního programu, bude manévr pro další tvorbu obdobného návrhu vládního programu, další verze předem sjednané. Mezi tím budou uskutečněny volby do nesmyslného Senátu, kde vyhraje vládnoucí koalice a jako tomu bylo v r. 1948 Národní frontu vytvoří Česká sociální demokracie. Tím nastane stav, kdy dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny a také ke zbavení se dvou nepohodlných stran, zejména SPR-RSČ. Jen tak bude moci uplatnit své záměry vládnoucí koalice spolu s ČSSD a vstupu do tzv. Evropské unie, tedy již sjednoceného Německa, jak jsem uvedl na začátku. To, že pan premiér Václav Klaus nehovoří pravdu, svědčí fakt, že na moji interpelaci ve věci neoprávněného trestního stíhání poslance Jana Vika za SPR-RSČ o údajné objednávce vytištěných letáků, tzv. informace spolkové vlády pro vedení sudetoněmeckého landsmanschaftu odpověděl, že celá záležitost bude vyřízena do 3 týdnů. Uplynul již téměř rok, ale nic není vyřízeno. Jak se dá tedy slibům a slovům premiéra Václava Klause věřit? Posuďte sami. Ten, kdo dostal leták do schránky nebo je jako já dostal zde ve sněmovně jako sněmovní tisk, pak musí uznat, ať nechal leták vytisknout kdokoliv, je na něm napsaná pravda, jak se na letáku v bodě 1 praví. Uvádí, že Spolková republika Německo symbolicky odškodní české oběti druhé světové války v termínu 1995/96 v průběhu volební kampaně v české republice částkou, která nepřekročí stotisícinu částky, kterou očekává sudetoněmecký landsmanschaft po návratu svých členů do ČSR. V bodě 2: Vedení České republiky ihned po svém předpokládaném vítězství v parlamentních volbách učiní tyto kroky. Zabezpečí schválení zákona o dvojím občanství, zabezpečí udělení občanství sudetským Němcům.
Jak se dále praví v letáku. Uskutečnění požadavků je zajištěno s pro případ široké vládní koalice České republiky složené v České republice z ODS, z ODA, KDU ČSL a také ČSSD tajnou dohodou na úrovni předsedů těchto stran. Tato politika uspokojí nároky vedení sudetoněmeckého landsmanchaftu ve všech bodech. Tolik citace letáku. Posuďte sami. Kdo jednal u prezidenta republiky. Byli to právě předsedové těchto stran. To je jen málo důkazů o vstupu do EU, tj. pod německou nadvládu za pár německých babek či feniků. Tento můj krátký úvod k vládnímu programu současné vlády je málo, ale, jen částečnou vysvětlivkou názoru na programové prohlášení vlády.
Nyní k samotnému prohlášení. K preambuli. Nelze souhlasit, že naše země před čtyřmi roky se ocitla na jakési rozhodující křižovatce. Je to nesmyslný výrok. Byly to osobnosti, které záměrně způsobily rozpad Československa, jak jsem uvedl ve svém stručném úvodu. 17. listopadu 1989 bylo na Letenské pláni v Praze kritizováno Václavem Havlem, tehdy ještě občanem, že tehdejší vláda Čs. republiky přispívá asi 550 miliónů dolarů ročně na rozmach varšavského paktu, zatímco se dnes usiluje o vstup do EU a NATO. Proč asi. Tento vstup nás bude stát daleko více finančních prostředků naší republiky než tomu bylo za období totalitního režimy, tedy tvořeného z celého Československa, za to daleko vyšší prostředky do NATO a EU budou tvořeny pouze z části České republiky. V preambuli se uvádí, že se naše hospodářství rozvíjí. Je to opět jakýsi výmysl. Uvedu příklad. Škoda AZNP byla naším čs. podnikem. Po schválení vstupu zahraničního kapitálu, tedy Volkswagenu z Německa, měl tvořit tento 49 % a podíl náš měl dělat 51 %. Nyní tvoří německý kapitál 70 % a náš tvoří pouhých 30 %. To, co se stalo se znakem Škoda Mladá Boleslav, je výkvět drzosti. Na znaku škodovky Mladá Boleslav, tedy na výrobci Felicií, se místo symbolu českého národa, čímž je lípa, objevily i dubové ratolesti, které nosil na své uniformě největší zločinec na celém světě a všech dob Adolf Hitler. Kam jsme to, prosím vás, dospěli? Položme si otázku. Jak dopadá Poldi Kladno díky vládě. Proč asi. A tak bych mohl pokračovat v celém národním hospodářství i zemědělství.
Dále se v preambuli uvádí, že vláda hodlá uskutečňovat politiku v zájmu občanů. Ona i předešlá hodlala pod vedením premiéra Václava Klause něco udělat, ale dělala vždy podle svého a občané ji nikdy nezajímali. Slibovala hory doly v minulých programových prohlášeních, ale sliby nikdy neplnila. Většina ministrů, zejména klíčových ministerstev, sedí na svých křeslech a postech nadále. Vláda dále tvrdí, že v zájmu občanů naší země je připravena aktivně a seriózně spolupracovat. Jestliže se podíváme, kdo tvoří dnešní vládu a většinu parlamentu, tak se již nyní občané ptají, jak je možné, že s republikány se vůbec nepočítá, přesto, že dostali důvěru několika set tisíc občanů stejně jako KDU-ČSL, která je ve vládě. Nikdy v zemích USA, Velké Británie, Francie, Německa, Rakouska a dalších neexistuje např. ODA a KDU-ČSL a podobné strany a přesto naše SPR RSČ jako republikáni, kteří jsou zastoupeni i v jiných státech, je stále potlačována, diskriminována jako extrémní strana. Kdybych měl posoudit to, co je extrém, pak jistě pan Miloš Zeman by zasloužil uznání extrémismu za přestupy z velké strany na malou a z malé na veSkou.
V bodě 1 - právní stát. Legislativa a veřejná správa programového prohlášení vlády je více než extrémistická. Jaká pravda. Při kladení kytic u pomníku sv. Václava v Praze 28. října byl zbit surově pendreky strážníků Městské policie v Praze předseda SPR-RSČ pan dr. Miroslav Sládek za to, že mával kyticí občanům a jejích příznivcům.
Pro tento čin byl odsouzen. V opačném případě poslance Parlamentu Jana Vika strážníci zbili tak, že byl v bezvědomí několik dní hospitalizován v pražské nemocnici. Za tento brutální čin nebyl dosud nikdo ze strážníků městské policie stíhán, ba dokonce, aby byl odsouzen. Jaký je tedy u nás právní stav, když ani poslanec Parlamentu, chráněný imunitou, se nemůže dovolat spravedlnosti? Na pár bezbranných republikánů dohlížel sám ředitel městské policie hl. m. Prahy Blažek s připravenými vodními děly, antony a další zbrojí včetně několika stovek policistů. Po fotbalovém utkání české republiky s Německem nadělali fotbaloví fanoušci stamilionové škody nejen na soukromém majetku, ale i na majetku ve státní správě. Na sochu sv. Václava se doslova hnojilo. Avšak ředitel Blažek byl schovaný doslova jako krtek ve své ředitelně městské policie. Jeho podřízení seděli v autech a ze zákona a také ze své pracovní povinnosti proti výtržníkům vůbec nezakročili.
Obdobný příklad se stal i v Brně, kde do řidiče tramvaje kopali a strážníci vůbec nezasáhli, jen se dívali z auta. Zde naopak proti shromáždění republikánů byli rovněž připraveni s vodními děly, psy a další policejní technikou.
Programové prohlášení vlády je vzhledem ke skutečnostem ve státě výsměchem všech občanů. Výsměchem je také prohlášení o výrazném snížení byrokracie na úřadech. Sama na opačné straně tvrdí zavedení regionů, což si samo vyžádá značné rozšíření administrativní byrokracie. Co se týká soudního rozhodování, to je úplná demagogie, neboť na tomto úseku jsou soudci neodvolatelní a téměř nepostižitelní.
Co se týká zahraniční politiky. Vláda vede svůj program v zájmu EU, jak jsem uvedl, jde o zájem o vstup do Spolkové republiky Německo.
Něco málo o vládním prohlášení hospodářské politiky, Co považuje vláda za prosperující v hospodářství našeho státu to není nikterak závazné pro rozmach naší země. Na tomto úseku je prohlášení velmi stručné a zevrubné. Zde by se měla vláda zvláště zabývat rozmachem našeho hospodářství ať již na úseku výrobní sféry, zemědělství, hutního průmyslu a podobně. Chybí zde například, jak bude náš občan hodnocen za práci. Vláda si například pod pojmem deregulace a zkvalitnění trhu a dokončení liberalizace cen a postupné nápravy regulovaných cen představuje, že po volbách zvyšuje ceny za byty, zvyšuje ceny benzínu, ropných produktů a další. V důsledku takovéto liberalizace cen zákonitě dojde k lavinovitému zvyšování cen v návazné výrobě zboží.
O snížení daní na procento světové úrovně, programové prohlášení vlády vůbec nehovoří.
Pokud by vláda mohla hovořit o spojích jako je SPT Telecom, tak se tomu raději vyhýbá. Zde jsou porušována základní lidská práva a svobody. V tomto směru by vláda měla zrušit nesmyslnou instituci Českého telekomunikačního úřadu, protože tato je neúčinná. Nejdříve byly Spoje posléze Telecom pod ministerstvem dopravy a spojů. Pak neuváženým způsobem byla tato instituce převedena pod ministerstvo hospodářství a nyní se zase bude vracet pod ministerstvo dopravy. Prosím vás, zvažte sami, co to je za demagogii. Tyto nákladné přesuny jistě neprospívají na daních našich občanů této země a tím více postihují neúměrné účastníky telekomunikačního provozu na financích. Zde by měl být závazek vlády jak vyřešit nesmyslný telekomunikační řád a pravomoc kontroly převést na Českou obchodní inspekci nebo na Nejvyšší kontrolní úřad. Děkuji za vaši pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vrchovi a prosím pana poslance Maixnera, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Krejsa.
Poslanec Pavel Maixner: Pane předsedající, vládo, dámy a pánové, vážení hosté, je mou morální povinností reagovat na programové prohlášení vlády, které jsme vyslechli my všichni a jistě putuje i do zahraničí. Na první pohled by se zdálo, že všechny věci mají svoji logiku, svoji kontinuitu a přesně zapadají do scénáře, který všichni známe již celá léta. Co vadí ale mně a našim voličům na tomto dokumentu je celkem jasné a já se budu snažit tyto body vyložit tak, aby bylo jasně pochopeno, proč je toto prohlášení vlády jen hra či část partitury něčeho, co je již ve své podstatě špatné, zkorumpované, lhostejné a není ochotno za žádných podmínek akceptovat to, co je ve všech demokratických státech stálou zvyklostí. Je velmi těžké vystupovat na politické scéně s něčím, o čem předem víte, že je jíž odsouzeno k zániku, k pohrdání a není žádná snaha vést nějaký rozumný dialog nebo domluvu. Jak jinak hodnotit jednání, z kterých vznikla tato nová vláda a celé vedení Poslanecké sněmovny. Je zde jen a jen maximální snaha z výsledků voleb, které všichni dobře známe, vytěžit co možná nejvíce pro své obohacení, úzké cíle hrstky zbohatlíků, kteří absolutně pohrdají většinou, která se v tomto státě živí poctivě a svýma rukama. Už jenom neakceptování stavu poměrného zastoupení ve všech vrcholných funkcích tohoto Parlamentu je výsměch demokracii a ukázka nějaké hry na demokracií.
Dnešní pravolevá národní fronta se vytvořila ne z nutnosti tohoto státu, jak slyšíme z úst ČSSD, ale z nutnosti získat maximální zisky a prebendy pro sebe a svá vedení v jednotlivých stranách. Jak by bylo jinak možné akceptovat stav, když strana, která získala v letošních parlamentních volbách ze všech parlamentních stran nejméně a tím pouze 13 poslanců, má v dnešní vládě 4 ministry a zbytek těchto pánů si rozdá nejlépe placená místečka v tomto našem shromáždění.
Návazně na tato fakta mi ve vašem prohlášení chybějí celé pasáže, které budou jistě jasně definovat stav a činnost jednotlivých ministrů, které dnes máme a kteří nám byli paragrafy odsuzováni a diskriminováni, a to právě přes vaší provázanost ve všech třech základních pilířích demokracie.
Další nejmarkantnější prolnutí vaší bezostyšností je vaše činnost výkonné moci, coby ministrů a až na výjimky všichni z vás fungují coby poslanci Parlamentu a plní ústavní povinnost nejvyššího zákonodárného sboru tohoto státu. Ptám se znovu, kde je pak vaše demokracie. Neslyšel jsem ještě nikoho z vás, že by vystoupil a vzdal se svého mandátu poslance Parlamentu České republiky.
Jeden z nejvíce diskutovaných problémů posledních dnů nebyla koaliční dohoda, programové prohlášení vlády, či její sestavení, ale ona údajná poslední tečka, a to je dodatek koaliční dohody o restituci církevního majetku, o kterém rozhodla vláda.
Nebudu upírat vládě pravomoc rozhodnout o tomto kroku bez souhlasu parlamentu, ale větší cynismus, pohrdání národem a jeho majetkem jsem v tomto státě za celou dobu jeho existence - a tím myslím od jeho vzniku - nezažil. 175 tisíc hektarů lesa, půdy a vodních zdrojů a více než 500 objektů má připadnout církvi. Církvi, která více jak 50 let na tento majetek nesáhla, nespravovala je a dnes mnohdy národní a architektonické skvosty dostane zpět. Argumentovat tím, že církvi tento majetek byl násilně zabaven, je velmi pochybné, protože o pozemky se stejně nestarali. Staral se o ně ve větší míře stát. A co se týče objektů, zde je již úplně jasno.
Nikdo z nás, kdo zde sedí, nepochybuje o tom a ani nechce, aby církev neměla k dispozici kaple, kostely či fary, ale to bylo od nepaměti a nikdo to jinak nechce. Stát nebude bránit žádné řádně zaregistrované a rozumné církvi v tom, aby měla možnost se plně duchovně rozvíjet. Ale církve - a to především katolická - nežádají to, co by mělo přinést duchovní statky svým věřícím a tím napomáhat duchovním hodnotám tohoto státu, ale chová se přesně tak, jak její duchovní předchůdci začali prodávat odpustky. Je z toho vidět na první pohled jen a jen obohacování a maximální prospěch.
Proto apelují především na církev, aby zvážila své požadavky a přehodnotila své nároky na vlastnictví tohoto majetku. Je paradoxní, že strana, která celá léta vystupovala ostře proti těmto požadavkům křesťanských stran u nás, opět vyhrála volby a nechala se vydírat od KDU-ČSL, jak přiznal i výkonný místopředseda pan Libor Novák na televizní obrazovce, a dovolili restituovat církevní majetek v hodnotě více jak 17,5 miliardy korun. Jak máme potom vyslovit důvěru vládě, která je založená na principech vydírání, vzájemného vyhrožování, netolerantnosti, nechuti tvořit věci pozitivní pro tento stát.
Vládo, dámy a pánové, vážení hosté, dalo by se obšírně reagovat na všechny body vládního prohlášení. Já se hlouběji zmíním o tom, co je mi nejbližší, a to je zemědělství. Obor, který je v rámci stability rozvoje každé vyspělé demokracie v demokratické zemi na prvním místě a hraje v rámci politiky jednoznačně prim. Ne nadarmo Evropská unie vydává ze svého ročního rozpočtu více než 50 % na zemědělství. Není to samoúčelné ani přehnané, ale je to jednoznačně potřebné proto, aby všechny státy Evropské unie držely své ekonomiky a své obyvatelstvo v takovém sociálním smíru, aby vlády těchto států přežily. A je z naší strany nerozumné, když se snažíme poučovat Evropskou unii o tom, jak se dělá zemědělství bez dotací.
Vaše představa zemědělské politiky minulého období, která přežívá - i když s určitými redukcemi - do stávajícího, je špatná. Právě tato vaše koncepce a přístup k tvorbě konkurenčně schopných komodit dovedly naše zemědělství k neuvěřitelným poklesům, a to jak v produkci živočišné, tak i rostlinné.
K tomu neexistující legislativní normy proexportní politiky s potravinářskými výrobky nás přivedly za celé šestileté období vlády vás i vašich předchůdců již mnohokrát přímo do patové situace. Vzpomeňme jen na zimní nedostatek potravinářské pšenice a sladového ječmene a následné zdražení výrobků z těchto věcí, z těchto subjektů. Vlivem právě oné lehkomyslnosti poskytovat dotace zemědělcům alespoň na základní komodity naší středoevropské produkce nemáme jak bránit těmto přímo bojovým útokům ze strany různých obchodníků, překupníků, firem. Nedůslednost koncepce jednotlivých ministerstev a Fondu tržní regulace, který funguje zcela zbytečně, mrhá tak desítkami milionů korun na svůj provoz a zcela neplní funkci, kterou by plnit měl. Pociťujeme nedostatek obilovin na našem trhu a ze státních rezerv se ztrácejí desítky milionů tun obilí. Dochází k nařízením zákazu vývozu obilovin ze strany Ministerstva zemědělství, a na straně druhé přes Ministerstvo hospodářství dochází k podtržení vývozních doložek na vývoz různých obilovin a surovin, například mouky. Co potom dělá vláda na svých pravidelných poradách? Hraje tenis, golf či hazard a do banku vkládá důvěru celého národa, který jí stejně nevěří. Na co sytíme tento mnohohlavý hybrid kořistníků moci? Pokud nebudeme důsledně chránit náš trh dovozními cly na subvencované komodity základních potravin, těžko budeme hledat podmínky pro zdárný vývoj naší produkce a naší výroby.
Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa prosazuje již celá léta dotační politiku v resortu zemědělství a vytvoření celních opatření na dovoz základních komodit do státu. I když na druhou stranu je paradox, že stát s tak stabilním a prosperujícím zemědělstvím, který byl vždy schopen - a to i za první republiky - si základní komodity vyprodukovat sám, musí dnes sáhnout do zdrojů jiných států a k nám je dovážet Není to jen opět úzký zájem někoho, malé skupiny, aby obrovské přebytky, které vznikly z produkce Evropské unie, měly kam proudit?
Není to jen otázka dovozu a vývozu, subvencí a cel, ale vztahů k majetku státu a nakládání s ním. Jak je možné přijít s nápadem prodat 500 tisíc hektarů půdy, z toho 400 tisíc hektarů orné a 100 tisíc hektarů lesa komusi, kdo o to má zájem. Kdyby známá formulka předkupního práva platila pro českého občana, každý z nás ví, jak by tato transakce dopadla. Samostatně hospodařící zemědělec, který má z 90 % existenční problémy, družstva, která vlivem nedořešených restitučních požadavků a v mnohých oblastech i potřeby restrukturalizace výroby, a v neposlední řadě i státní statky, které jsou z větší části zaniklé, když vesměs čekají na transformační dořešení, budou mít zájem o tuto nabídku. Tak kdo by u nás kupoval onu ornou půdu a lesy? Jednoznačně cizí kapitál.
A my místo toho, abychom hájili ze všech sil ono torzo tohoto státu jež nám zbylo po násilném rozdělení Československa, které proběhlo bez referenda, budeme jen mlčky přihlížet? Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa je ostře proti tomuto jednání a stejně tak, jak protestujeme proti rozprodávání naší půdy pod nohama, vystupujeme na veřejnosti i proti snaze členů vlády a jejích stran prosazovat odškodnění a omluvy sudetským Němcům, kteří ústy sudetoněmeckého landsmanšaftu neustále stupňují své požadavky vůči našemu státu.
Tento neuvěřitelný posun v jednáních, která vedla vládní koalice, je patrný i z úst oficiálních institucí našeho souseda a v bonnském slovníku se staly pojmy jako vyhnání, divoký odsun, teror, zrušení Benešových dekretů, postupimský diktát a Mnichov, jasnými a logickými fakty, která nechce pochopit jen část naších politiků a našeho obyvatelstva. Jenomže tato část je 85 % našeho národa. A i když já nepamatuji ani konec druhé světové války a znám ona fakta jen z historie nebo z výkladu očitých svědků těchto hrůz, budu do konce svého života vždy hájit to, co je mi zákonem: zachování národní tradice a svébytností naší hranice, jazyka, našeho cítění, a nikdy nepřipustím, aby o našem národu rozhodoval někdo v Bonnu, Washingtonu či Moskvě.
Jediná podstata, která vede naše představitele k těmto krokům, je známé české přísloví Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Potřeba změny ekonomických systémů ve východní Evropě za pomocí cizího kapitálu, ale pod kontrolou celého systému dává ony vysněné předpoklady neomezeného odbytu potravin, průmyslového zboží a na druhou stranu zdroje laciné pracovní síly, surovin a možnosti zavádění ekologicky velmi nebezpečných výrob na cizím územím. A náš stát je toho ne ojedinělým příkladem. Nehledě na to, že válečné reparace se za pár let rozpustí v dlužných investicích a matematickém dělení, které Německo kategoricky požaduje za odsunuté Němce.
Proto otázka dobré smlouvy a dobrých vzájemných vztahů musí být jeden z prvních úkolů našeho ministerstva zahraničí, vlády a všech politických subjektů v našem státě.
Vím, že jsem částečně opustil naše zemědělství, ale otázka sudetských Němců, která rozpaluje politiky, zneklidňuje veřejnost a dovoluje tisku tímto chováním spekulovat o tomto problému, mě nutila jednoznačně říci náš názor.
Je celkem logické, že největší podíl na vytváření a přizpůsobování naší civilizace krajině a životnímu prostředí má zemědělství. Je neoddělitelnou součástí zdravého ekologického cítění a myšlení a všechny kroky, které v zemědělství, v těžbě dřevní hmoty či vodním hospodářství činíme, se navěky zapisují do celkového rázu krajiny, která nás obklopuje.
Proto apeluji na vládu, aby i v tomto směru učinila to, co si předsevzala již v minulém období a tyto svoje sliby samosebou nesplnila. Zákony, které dnes platí ohledně těžby dřevní hmoty, připomínají spíše zákonná zlatá ložiska, na kterých bohatnou podvodné firmy, kterým jakost dřevní hmoty nikdo neurčí a firmy jí dokládají samy na základě svého svědomí. Nebudu dále rozpitvávat tento problém, ale jednoznačně ukazuje na neschopnost, diletantství a nechyť měnit něco, z čeho se dá vydělat a získat
Dalším palčivým bodem vládní koncepce je celý transformační proces probíhající v našem zemědělství a na něj navazující restituční požadavky jednotlivců, poškozených násilnou kolektivizací v padesátých letech. Vlivem složitosti tohoto problému jsme si plně vědomi všech konečných důsledků, které tyto restituce mají na chod zemědělství. Ale jednoznačně se dá dnes hovořit o tom, že tento proces byl z větší části negativní, legislativně problematický, něco, co řeší jen další a další byrokratické složky celého našeho aparátu, který v posledních čtyřech letech narost! o více než 200 tisíc lidí. Jsme svědky stovek soudních sporů, desítek neuplatněných požadavků a jiných nároků, které se budou právě díky nepřipravenosti tohoto procesu táhnout ještě mnoho let.
Proč potom podporovat vládu tohoto režimu, vládu, která sice vzešla z demokratických voleb, avšak díky různým intrikám a spekulacím. Vládu, která po následující čtyři roky - a dá osud dějin, že to nebude tak dlouho - bude jednoznačně dělat takové kroky, které povedou jen a jen k obohacování vyvolené menšiny horních deseti či dvaceti tisíc lidí a nepovedou k prosperitě celého národa, zvýšení životní úrovně nás všech a k vybudování takového systému, který bude ctít právo jedince a dodržovat listinu lidských práv a svobod. Nebudou Lidmi pohrdat, ignorovat je a zesměšňovat. Lidmi, kteří mají rovněž právo na to, aby hovořili do všech věcí státních a veřejných.
Co říci závěrem? Nemá cenu zde zmiňovat věci, které víme my všichni a citovat celkem jasné výsledky naší statistiky ohledně všech výrob, a to jak v zemědělství, tak i v jiných sférách našeho života. A stejně tak jak nemáme stabilizovaný trh s potravinami, nemáme stabilizovanou ani celou naši společnost. A bude stát ještě mnoho sil a úsilí, aby nastaly časy, kdy demokracie nebude jen prázdný symbol a suchý překlad "vláda lidu", ale skutečnost, která bude předurčovat každého z nás.
Na základě předloženého vládního programového prohlášení o důvěře vlády musím konstatovat, že ho v žádném případě nepodpořím, protože nesplňuje to, co by mělo v normálně fungující demokracii splňovat. Děkují za pozornost. (Potlesk v části sálu.)