Poslanec Daniel Kroupa: Dámy a pánové, paní senátorky, páni senátoři, paní kolegyně poslankyně, páni poslanci, prezident má v naší ústavě a v naší tradici poměrně zvláštní postavení. Zatímco předseda vlády, který se opírá o většinu v Poslanecké sněmovně a jeho úkolem je uskutečňovat program, který se zakládá na volebních programech vítězných politických stran a reprezentuje tu část našeho národa, která těmto stranám dala své hlasy, prezident tím, že je volen oběma komorami, Poslaneckou sněmovnou a Senátem, Senátem zvoleným nikoliv na základě stranického principu, ale na základě takového volebního systému, který umožňuje občanům volit osobnosti a nikoliv politické strany, tedy prezident má reprezentovat co nejširší vůli národa, má být osobností...
Předseda PSP Miloš Zeman: Promiňte, pane poslanče, tři kolegové, kteří hlasitě diskutujete u vchodu Španělského sálu ze strany zasedací síně, buďte tak laskavi, přesuňte se na opačnou stranu a nerušte nás. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Daniel Kroupa: Prezident má být osobností, která umožňuje, aby zejména v krizových situacích, zejména v situacích, kdy dojde k selhání politických stran, vedl zemi a umožnil občanům vidět v něm svého reprezentanta. Uvážíme-li tuto úlohu prezidenta, teprve poté můžeme uvažovat o osobách, které jsou nevhodnější pro zastávání této funkce. Položme si otázku. Kdo je tou osobou, která obstojí v takové funkci. Jaké musí mít tato osoba vlastnosti.
Nejsnadnější úvaha říká, že to má být člověk, s kým lidé mohou jen tak souhlasit, jenže takový člověk by byl člověkem bezbarvým, člověkem, který nemá žádné vyhraněné osobní názory. Domnívám se, že osobnost, která má stanout v čele našeho státu, musí být osobnost, která je schopna vytvořit si na události své doby svůj vlastní osobní názor založený na osobní zkušenosti a na schopnosti o této zkušenosti přemýšlet. Je to nesmírně vzácná a důležitá vlastnost, která je dána jen málo jedincům. Pokud je někdo takovouto vlastností a schopností vybaven, pak bude samozřejmě narážet na obtíže podobné, na které naráží kandidát na prezidentský úřad Václav Havel. Bude mít názory, s nimiž mnozí budou nesouhlasit, ale pokud bude člověkem s dostatečnou mravní integritou, dokáže za svými názory stát, a pokud bude člověkem dostatečně otevřeným, dokáže o svých názorech diskutovat a dokáže své názory změnit, jestliže slyší vážné argumenty.
Dámy a pánové, jsem hluboce přesvědčen, že takovou osobou je právě Václav Havel. Myslím si, že ten, kdo není slepý, mohl v jeho životním osudu tyto vlastnosti dobře pozorovat. V dobách, kdy většina lidí, kdy téměř celý národ se neodvažoval projevit odlišné smýšlení, než které diktovala komunistická moc, Václav Havel psal literární díla, která publikoval navzdory všem zákazům, díla, která v žádném smyslu nebyla konformní s vládnoucí mocí. V dobách, kdy komunistický totalitní režim pronásledoval mnoho občanů naší republiky, Václav Havel měl odvahu se těchto lidí zastat, a to i za cenu dlouhodobého věznění, které jednou skončilo těžkou chorobou a jen zázrakem z této choroby byl Václav Havel zachráněn. Byla to dlouhá léta strávená ve vězení, byla to léta, která mnozí lidé považovali za ztracená a chování Václava Havla za zbytečné a nesmyslné, protože, jak tehdy říkali, nemůže na věcech přece nic podstatného změnit.
Václav Havel jednal podle svého přesvědčení a podle své morální odvahy bez ohledu na to, zda mu to v budoucnu vynese slávu anebo jenom zapomnění. Jednal tak proto, že to bylo správné.
Dámy a pánové, právě proto, že Václav Havel má na události, na věci kolem sebe svůj vlastní osobitý názor, dosti často se mi stávalo, že s tímto jeho názorem jsem nesouhlasil a nepovažuji to za nic divného. Nikdy jsem to nepovažoval za překážku našeho přátelství. Vždycky, když jsem přišel s kritikou jeho vlastních názorů, pečlivě mne vyslechl a byl připraven diskutovat. Myslím, že jenom malicherný a nízký člověk nedokáže u druhého člověka ocenit velikost jenom proto, že ten druhý člověk má na věci odlišný názor. Tyto odlišné názory podle mého mínění by neměly být pro nikoho důvodem pro to, aby Václava Havla nepodporoval.
Dnes, po letech v politice, ve kterých jako prezident v očích mnoha lidí se dopustil řady chyb, je Václav Havel znovu a znovu kritizován a musím říci, že mě mrzí, že kritika téměř nikdy nejde k jádru věci. Téměř vždycky je to kritika nesená nenávistí, komplexem méněcennosti, kterou většinou prokazují kritici, a neschopností předložit věcné důvody, pro které si eventuálně Václav Havel kritiku zasloužil. Nedávno jsme byli svědky v Rudolfinu jeho projevu. I zde, myslím, prokázal vysoký stupeň odvahy, jestliže před volbami k senátorům a poslancům měl odvahu mluvit o věcech, jak je vidí právě on, jestliže měl odvahu shrnout do jednoho projevu svá kritická vystoupení k jednotlivým problémům, která měl již v minulosti, a neobával se, že tím ztratí některé hlasy. Myslím, že mu rozumím, proč pronesl tento vysoce kritický projev, ale projev, ve kterém i sám přiznal změnu některých svých názorů.
Předseda PSP Miloš Zeman: Pane poslanče, promiňte, že vás přerušuji, ale jako vašim předchůdcům vám oznamuji, že právě uplynulo 10 minut, a táži se, zda si přejete využít svého práva a vybrat si dalších 10 minut. (Ano.) Pokračujte, prosím.
Poslanec Daniel Kroupa: Chtěl jsem tedy říci, že právě v tom, že předstoupil před vás, senátoři a poslanci, spoléhal na vaši schopnost přenést se přes malicherné výtky a ocenit jeho odvahu říkat pravdu tak, jak on sám ji vidí a jak je o ní přesvědčen. Ten projev byl výzvou k diskusi, pro mnohé však výzvou jen k dalším malicherným útokům. Kdybych byl na vážkách, kdybych pochyboval, zda mám volit Václava Havla, byl by to právě tento projev, který by mě přesvědčil, a to i v případě, že bych s jeho obsahem většinou nesouhlasil.
Václav Havel bývá kritizován - a je to vážná výtka - jako reprezentant tzv. nepolitické politiky. Těm z vás, kteří nevědí, co toto znamená, bych chtěl říci, že to není Václav Havel, který nepolitickou politiku do českého prostředí uvedl. Byl to jiný člověk a jen shodou okolností předchůdce Václava Havla v jeho funkci. Byl to Tomáš Garrigue Masaryk, před svým zvolením prezidentem jedna z nejkontroverznějších osobností české vědy, filozofie a politiky, člověk s ostře vyhraněnými názory, pro které před první světovou válkou na nějakou funkci typu prezident nemohl ani pomýšlet. T. G. Masaryk nepolitickou politikou mínil nutnost odmítnout nářky a skučení malomyslných lidí, kteří v dobách, kdy český národ nemohl provádět vlastní politiku, rezignovali na všechno své úsilí. Masaryk je tehdy vyzýval: Naší politikou mají být úspěchy v oblasti vědy, literatury, umění. Jestliže nesmíme dělat politiku, dělejme politiku nepolitickou, ve které nám nikdo nebrání.
Myslím, že Václav Havel tuto nepolitickou politiku, tzn. literární tvorbu, ve chvíli, kdy byla svobodná literární tvorba zakázána, svobodné myšlení, ve chvíli, kdy se za svobodné myšlenky posílalo do vězení, prováděl nejen sám, ale svojí editorskou činností se snažil toto podporovat a pomáhat i druhým. Ano, v tomto smyslu Václav Havel prováděl politiku nepolitickou.
Možná, že pro mnohé z vás bude překvapením, že po revoluci v r. 1989 to byl právě Václav Havel, který v březnu roku 1990 vyzýval vedení Občanského fóra, ať toto hnutí rozpustí a vytvoří prostor pro činnost politických stran. Václav Havel si byl vždycky vědom, že provoz zastupitelské demokracie není myslitelný bez politických stran. Václav Havel však do žádné z politických stran nevstoupil a vstoupit nehodlal. Ostatně už tehdy byl prezidentem a tak tedy ani vstoupit nemohl.
Díky tomu se Václav Havel nestal stranickým politikem, ale politikem v plném slova smyslu, politikem ve smyslu státník, se Václav Havel stal. A je směšné, když kdejaký politikář vyčítá tomuto státníkovi, který prokázal svoji velikost, že provádí nepolitickou politiku. Vytýká mu tím vlastně nedostatek schopnosti intrikovat, nedostatek ochoty pouštět se do mezistranických bojů. Myslím, že ani tato kritika Václava Havla neobstojí.
Dámy a pánové, Václav Havel svým dílem, svým životem a svým jednáním ve funkci prezidenta si mezi ostatními hlavami evropských států a mnoha států mimoevropských vydobyl zcela mimořádné postavení, zcela mimořádný respekt a úctu převážné většiny politických osobností demokratického světa. To, o čem dnes budete rozhodovat svým hlasem je, zda si přejete, aby naše vlast, naše Česká republika, měla podíl na této slávě a na tomto respektu, anebo zda dáte přednost svým ješitným a malicherným nenávistem před obecným zájmem našeho státu.
Dámy a pánové, já vás vyzývám a prosím, abyste dali svůj hlas Václavu Havlovi.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kroupovi. Uděluji slovo panu senátoru Šenkýřovi, připraví se pan poslanec Nehera.
Senátor Jiří Šenkýř: Pane předsedo, dámy a pánové, Ústava České republiky v čl. 54, to je v článku, kterým začíná hlava III - moc výkonná, definuje postavení prezidenta jako hlavy státu. Hlava státu je volena na omezené časové období. Český stát stojí na zásadách občanské společnosti a prezident je jeho symbolem. Symbol je něco vznešeného, i když jím nemůže být nikdo jiný než chybující smrtelník.
Cílem naší společné schůze je najít člověka, který bude prezidentem. Bude plnit své ústavní povinnosti a zároveň bude symbolem, hlavou České republiky.
Jsem jedním ze senátorů, kteří jako kandidáta na prezidenta České republiky navrhli pana Václava Havla. Oceňuji jeho vnímání stavu společnosti a jeho schopnost pojmenovat její duchovní rozměr. Oceňuji jeho úsilí o osvobození člověka ze života ve lži, o návrat postkomunistických zemí do Evropy a pochopení nezbytnosti účinné spolupráce v rámci středoevropského prostoru. Václav Havel výrazně pozitivně ovlivňuje příznivý obraz České republiky v zahraničí.
Václav Havel byl prezidentem České republiky posledních pět let a lze mu vytknout i některé nedostatky. Měl např. důrazněji prosazovat naplnění ústavy, zvláště zřízení regionální samosprávy. Článek 64 ústavy dává prezidentovi významné pravomoci ve vztahu k vládě, členům vlády a parlamentu, a tyto možnosti dle mého soudu Václav Havel ne vždy dostatečně využíval. Nesouhlasím ani s jeho příliš přísnými soudy na adresu politiků, ze kterých by bylo možno se domnívat, že lze dělat politiku bez politických stran.
Přes dílčí výhrady považuji působení Václava Havla ve funkci prezidenta za prospěšné a pozitivní.
Václav Havel je politik a humanista, který přes všechny lidské slabosti je osobností přijatelnou pro většinu našich občanů. Věřím, že jeho znovuzvolením vytvoříme dobré podmínky pro přijetí České republiky do Severoatlantické aliance a do Evropské unie a že jeho další působení ve funkci prezidenta zajistí naší zemi větší stabilitu.
Závěrem chci říci, že obdobné názory na Václava Havla jako kandidáta na prezidenta republiky zastávají i ostatní členové klubu senátorů KDU-ČSL a jeho volbu podpoří.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu senátoru Šenkýřovi. Uděluji slovo panu poslanci Jindřichu Neherovi. Připraví se pan poslanec Karel Ledvinka.
Poslanec Jindřich Nehera: Pane předsedo, dámy a pánové, po pěti letech se scházíme k volbě prezidenta České republiky, poprvé však společně se senátorkami a senátory. Pokládám za nutné, i když jen krátce, ale přece jen se k této volbě také vyjádřit.
Hned v úvodu však chci podotknout, že nesouhlasím s volbou prezidenta České republiky způsobem, jaký v současnosti právě je, a to volbou Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu České republiky. Zdá se mi, že tento způsob volby je vůči občanům této země krajně nespravedlivý. Pokud má být funkce prezidenta opravdu funkcí váženou, musí být volba prezidenta přímá, tedy volit svého prezidenta musí mít možnost každý občan této země. Václav Havel sice stále hovoří o budování občanské společnosti, ale neudělal vůbec nic pro to, aby svého prezidenta občané volit mohli.
K osobě kandidáta Václava Havla se už ani není třeba moc vyjadřovat, protože každý, kdo chtěl, mohl se již přesvědčit, že osoba Václava Havla je nedůvěryhodná a zcela nevhodná na tuto funkci, což nám již pan Havel mnohokrát předvedl. Nechci a nebudu zde propírat staré věci. O chování rodiny Václava Havla za války již bylo v minulosti řečeno mnoho, o tom, že nehájí zájmy České republiky a občanů této země, už musí rovněž vědět každý, kdo není zaslepený.
Za zmínku však stojí nedávný projev pana státního prezidenta Václava Havla v pražském Rudolfinu k oběma komorám Parlamentu České republiky. Zde se pan státní prezident s nebývalou horlivostí pustil do zdrcující kritiky vlády tehdejšího premiéra Václava Klause. Ne že by kritika vlády nebyla oprávněná.
Zde ale musím připomenout, že SPR-RSČ tuto oprávněnou kritiku již provádělo léta. Co všechno jsme si museli vyslechnout, co všechno jsme museli snášet! Pan státní prezident Havel se celou dobu na politice Václava Klause podílel, pan státní prezident Havel celá léta mlčky přihlížel, jak se rozkrádá národní majetek naší republiky, celá ta léta přihlížel, jak se v naší republice likviduje zemědělství a jak se likviduje prakticky celé hospodářství. V době, kdy se začala rozpadat Klausova ODS, v době, kdy už pád vlády byl nevyhnutelný, vystoupí pan státní prezident s ostrou kritikou.
Když vezmeme v úvahu, za jakých podmínek pan prezident Václav Havel s touto kritikou vystoupil, jednoznačně vyplývá, že tato kritika nebyla upřímná a byla vedena pouze k tomu, aby mu za současný stav v naší republice nebyla přičítána žádná odpovědnost a pan Havel z celé kritické situace vyvázl s čistým štítem.
Opak je však pravdou, Václav Havel nese plnou odpovědnost za krizi, která v České republice za vlády Václava Klause nastala, a právě z těchto, ale i morálních důvodů svůj hlas Václavu Havlovi v žádném případě nedám.
Pan státní prezident Václav Havel před pár dny pronesl, že na funkci prezidenta republiky má právo kandidovat jen ten, kdo vzbuzuje důvěru a říká pouze pravdu. S tímto výrokem plně souhlasím, ale s touto výjimkou. Václav Havel touto osobou rozhodně není.
V této chvíli se však nemohu nezmínit o dalším kandidátovi, kterým není nikdo jiný než předseda SPR-RSČ dr. Miroslav Sládek, který v současné době neoprávněně, protiprávně a protiústavně pobývá v pankrácké věznici právě za to, že pravdu říká. Pravdu říká včas, pravdu říká dokonce i s předstihem. Dnes už o tomto faktu nemůže pochybovat ani největší nepřítel republikánů.
Vlastnosti, které musí mít člověk, aby měl právo kandidovat na funkci prezidenta, o kterých mluvil Václav Havel, má právě on na rozdíl od něho, republikánský kandidát dr. Miroslav Sládek, kterého pan státní prezident Václav Havel právě za svoji pravdomluvnost a za svoje vlastenectví nechává jako svého protikandidáta sedět za mřížemi, a to v době, kdy zločinci nejtěžšího kalibru, několikanásobní vrahové, jsou pouštěni na svobodu.
Za pravdu se vždy těžce platilo a nejinak je tomu v době současné. Václav Havel by se měl již konečně sám nad sebou zamyslet a vyvodit z toho jednoznačné závěry.
Největší hanbou pro něho však je, že mu tak strašně zachutnala moc a rozhodl se znovu na funkci prezidenta kandidovat. Sám nakonec před pár dny určil, jaký musí člověk být, který má právo na funkci prezidenta kandidovat. Václav Havel tímto člověkem rozhodně není, a jak jsem již řekl, můj hlas nedostane.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Neherovi, uděluji slovo panu poslanci Ledvinkovi, připraví se pan senátor Žantovský.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo Senátu, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás seznámil s krátkým stanoviskem poslaneckého klubu ODA:
Pana Václava Havla jsme navrhli jako kandidáta na prezidenta, protože ztělesňuje pokračování idejí, které považujeme za úhelné kameny státu, ve kterém chceme žít. Jsou to úcta ke svobodě, demokracii a k člověku. Václav Havel se těmto idejím nezpronevěřil, naopak, stal se jejich symbolem nejen pro nás, ale také pro svět. Připomeňme, že Václav Havel první pozvedl hlas proti genocidě naší kultury a vzdělanosti v 70. letech. Udržel tak naději všech svobodomyslných lidí v naší zemi a zároveň dal významný signál do zahraničí, že hodnoty svobody u nás stále žijí. My podporujeme Václava Havla proto, že je to člověk, který nade vší pochybnost a celým svým dosavadním životem prokázal, že klade zájmy svobody a demokracie vysoko nad vše ostatní.
Ve svém zápase s temnými silami komunismu obětoval svoji osobní svobodu. Nemohl počítat s tím, že jeho vize spravedlivé společnosti dostane jednou šanci a že ve vězení právě třeba on osobně nepodlehne. Málokdo dnes je schopen předložit pádnější důkaz o tom, jakou oběť je ochoten přinést a jak vysoko si cení hodnot, které uznáváme i my.
V roce 1989 svou morální autoritou podstatně přispěl nejen k pádu režimu násilí, ale i k rychlému upevnění demokracie a k obrovskému vzrůstu prestiže a důvěryhodnosti naší vlasti. K těmto cílům směřovalo jeho úsilí i po celou další dobu. Nejsme a nebudeme v žádném případě nekritickými obdivovateli všeho, co Václav Havel v různých okamžicích dělal. Vždy však byl ochoten naše názory vyslechnout, ale co považujeme za ještě důležitější, respektovat je.
Jsme proto přesvědčeni, že zájmy České republiky vyžadují, aby do jejího čela byl Václav Havel znovu zvolen.
Děkuji.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Ledvinkovi, uděluji slovo panu senátoru Žantovskému, připraví se pan poslanec Krampera.
Senátor Michael Žantovský: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté.
Dnešní volbou prezidenta uzavíráme pětileté období naší historie, během něhož se zásadně měnil náš názor na vývoj v této zemi, na naše politiky, na naše postavení ve světě, na to, jak nás vidí druzí, i na to, jak vidíme sami sebe.
Bylo to období bezmezné euforie, období pýchy, období vzývané realpolitiky, období pragmatismu, období nadšení i období zatracování idealismu, snílkovství a moralismu. Toto období nyní končí vystřízlivěním i určitou mírou kocoviny. Zjišťujeme, že nejsme tak výjimeční, jak se nám kdysi zdálo, že naše cesta není tak jedinečná, jak jsme si kdysi mysleli, že náš hospodářský zázrak není tak zázračný. A zjišťujeme také, že naši představitelé nejsou neomylnými polobohy, že nejsou těmi nejlepšími autory desatera přikázání, že to nejsou efemérní bytosti, jichž se nedotýkají přání a emoce obyčejných lidí, že jsou stejně jako my vystaveni pokušení, touhám i slabostem.
Stejně tak zjišťujeme, že tolikrát vysmívaná slova o občanské společnosti, vzájemné slušnosti a imperativu lidské vzájemnosti oslovila miliony lidí na celém světě, ale ponechala hluché mnohé z nás alespoň až do chvíle, kdy jsme se s důsledky naší morální netečnosti museli střetnout tváří v tvář.
Dnešní volbou bychom měli mezi jiným dokumentovat i zralost a svým způsobem normálnost naší demokracie. Víme dnes, že nevolíme ani poloboha, ani krále filozofa. Víme, že volíme jednoho z nás, že volíme člověka, člověka omylného jako jsme my, ovšem člověka, který za cenu velkých obětí obětoval velkou část svého života, včetně posledních osmi let, službě veřejnosti a službě tomuto národu.
Mnozí z nás se snažili o totéž, ale nikdo z nás nedosáhl víc a nikdo z nás neoslovil víc lidí. Tato země nepříliš ráda trpí velikány, ale mnozí z nás, stejně jako velká část světa, vidí mezi námi alespoň jednoho velikána-člověka, chybujícího velikána-člověka, neboť jiní velikáni lidé nejsou, a tím člověkem je Václav Havel. Na jednu malou zemi to není také málo.
Vyzývám vás proto, abyste společně se mnou hlasovali pro Václava Havla jako prezidenta České republiky. Vyzývám vás také, abychom při této volbě projevili nejenom dostatek politického úsudku, což ostatně děláme vždycky, ale také dávku lidské pokory, a abychom jako výraz této pokory hlasovali veřejně a hlasovali veřejně po jménech.
Děkuji vám.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu senátoru Žantovskému, jako poslední písemně přihlášený vystoupí pan poslanec Krampera.
Poslanec Zdeněk Krampera: Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté, sešli jsme se dnešní den v těchto historických místech, kterými po staletí procházela historie českého státu, k aktu, který je též vždy začleněn do naší historie, k volbě prezidenta České republiky.
V úvodu svého vystoupení se proto musím ve stručnosti a v určitých historických souvislostech zmínit o nedávné historii české státnosti, která našim dnešním dnům bytostně předcházela a velmi úzce navazuje na současné jednání a konání staronového kandidáta pana Václava Havla na znovuzvolení prezidentem České republiky.
Náš národ dokázal svoji morální a ve své době i ekonomickou sílu v procesu národního obrození v 19. století, když začal znovu takřka z ničeho usilovat o zbavení se staleté rakousko-německé okupace na obnovu české státnosti. Postavil se čestně na správnou stranu proti německé agresi a rozpínavosti v letech první i druhé světové války. Dokazuje to spontánnost i sílu národního odboje a efektivnost jeho tehdejšího politického vedení. A obdobně spontánní a silné bylo i lidové hnutí proti totalitnímu komunismu v roce 1968, a to bez ohledu na skutečnost, že bylo poraženo a potlačeno sovětskými okupačními vojsky, proti nimž jsme neměli šanci.
Prosím tyto skutečnosti a oběti našich spoluobčanů v srpnových dnech 1968 nezaměňovat s politickými čachry a mocenským bojem v tehdejším Ústředním výboru Komunistické strany Československa a tzv. komunisty vedeným obrodným procesem. Tito hbití a všehoschopní soudruzi byli v následných letech u zrodu Charty 77 a následně Občanského fóra.
Právě již po roce 1968, po okupaci Československé socialistické republiky armádami Varšavské smlouvy vedenými Svazem sovětských socialistických republik, dochází k nucené tzv. normalizaci, která provází naše národy celý zbytek 70. a 80. let. Na přelomu 80. a 90. let dochází k opětovnému politickému hnutí a k nárůstu myšlenek obnovení samostatnosti a k nezávislosti Československé socialistické republiky.
Právě v roce 1989 dochází na základě tohoto velkého nárůstu vědomí, národní samostatnosti a suverenity k masovým demonstracím, které vrcholí na přelomu listopadu a prosince 1989. Tužba našich občanů je zcela jednoznačně při těchto demonstracích vyjadřována zásadními postoji a motivy. Žádáme odchod okupačních armád Svazu sovětských socialistických republik, obnovení samostatnosti Československé socialistické republiky, odchod a potrestání všech, kdo se podíleli na zločinech spáchaných během uplynulých 40 let. Zrušení izolace Československé socialistické republiky směrem na západ, uvolnění informační blokády, možnost obnovení rozumného tržního prostředí.
Lidé v žádném případě nevyšli do ulic podpořit západními prominenty podporovaného disidenta Václava Havla, který byl za obrovské podpory těchto osob dosazen do čela vznikajícího všeobjímajícího, nic neříkajícího a komunistickými strukturami prolezlého Občanského fóra, ani v nejmenším nechtěli takový následný obrat, jaký právě na základě tzv. rozhovorů, které Václav Havel vedl s tehdejším komunistickým předsedou vlády Adamcem za zády celé demonstrující veřejnosti, které znamenaly obrat ve snahách a dobré vůli milionu našich spoluobčanů. V těch chvílích jsme nikdo nežádal totální rozbití Československé socialistické republiky, rozkradení národního bohatství, které tvořili již naši předkové, naprostou a neorganizovanou zběsilou privatizaci, obrovský nárůst kriminality, vstup do Severoatlantické aliance, kuponovou privatizaci, zaplavení republiky zločinnými gangy celého světa, propagaci konzumace drog, zdražení všeho, na co se podíváme, o mnoho set procent.
Václav Havel, který za Občanské fórum všechny důležité rozhovory s tehdejšími pohlaváry KSČ vedl, na základě podpory statisíců spoluobčanů, kterou v té době dostal, neměl právo takováto v budoucnu nezvratná rozhodnutí dělat. A tak došlo k absurdní situaci, kdy Václav Havel přijal kompromisy, které zaručily komunistickým pohlavárům, s výjimkou staré gardy Jakeše, Bilaka, Štěpána atd., přechod a setrvání u ekonomické a politické moci v Československu. Tito lidé bez nejmenších problémů naplnili jak Občanské fórum, tak založili další politické strany, posílili svou ekonomickou moc, ze které na úkor podvedených statisíců demonstrujících spoluobčanů tyjí dodnes. Václav Havel byl komunistickým parlamentem ještě do konce roku 1989 jednomyslně zvolen prezidentem. Václav Havel jako nově zvolený prezident Československé socialistické republiky vstoupil na svou politickou dráhu za v té době velké podpory občanů Československa, kteří ani v nejmenším netušili, kam se bude další vývoj v naší zemi ubírat.
Musím připomenout jedno z ústředních hesel, kterými Václav Havel v čele Československa vstoupil na svou politickou dráhu: "Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí."
K jakým výsledkům byla pravdivost těchto slov dovedena, vidíme dnes a denně kolem sebe. Vraždy, násilí, podvody, krádeže, korupce vítězí nad pravdou, láskou, pochopením, tolerancí atd.. Taktéž musím připomenout těm, kdo stále více a více ztrácí paměť, že prezident Václav Havel se tloukl v prsa s ujištěním, že nebude vyžadovat navrácení majetku. Jaká je dnes skutečnost? Pan Václav Havel odprodal pražskou Lucernu firmě Chemapol za 200 mil. korun. Převzal všechny další majetky a jeho jmění se dnes blíží k 1 mld. korun.
Pan Václav Havel již ve funkci prezidenta Československé socialistické republiky plynule přešel po změně názvu do funkce prezidenta Československé federativní republiky a v této funkci zbaběle rezignoval během ústavního puče, kterým byla rozbita Československá federativní republika, opět proti vůli občanů, na dva samostatné státy. Zde prokázal Václav Havel svůj postoj k celému vývoji v naší zemi, a to i z hlediska budoucnosti. Okamžitě poté byl za masové podpory všech sdělovacích prostředků a téměř celé polistopadové vládnoucí garnitury zvolen opět prezidentem České republiky.
Prohlubující se politická, ekonomická, morální i bezpečnostní krize v České republice nikdy nepřivedla prezidenta České republiky Václava Havla ke změně jeho jednání a vystupování, které po celou dobu jeho úřadování není zaměřeno k posilování nezávislosti České republiky a není ani vedeno snahou zasadit se o bezpečnost či spravedlnost v České republice.
Předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman: Pane poslanče, upozorňuji vás, že právě uplynulo 10 minut. Táži se vás tedy opět, zda si přejete vyčerpat další čas.
Poslanec Zdeněk Krampera: Ano.
Předseda Poslanecké sněmovny Miloš Zeman: Prosím, máte na to právo, pokračujte.
Poslanec Zdeněk Krampera: Jeho poslední vystoupení 9. 12. 1997 v Rudolfinu lze až velmi těžko komentovat. Václav Havel ve svém vystoupení zcela náhle po letech svého souhlasného mlčení k celému vývoji polistopadového podvodu zaujal kritický názor. Tento názor, přednesený právě prezidentem Václavem Havlem, musím z těchto důvodů odmítnout, a to zcela kategoricky, protože prezident Václav Havel je architektem celého polistopadového podvodu.
Proto se naskýtá v současné době zcela přímá úměra k jednání pana Václava Havla, který se snaží za každou cenu, i za cenu vměšování do jednotlivých politických stran, zachovat kurs, který vyplynul ze zasedání a jednání v listopadu 1989. Současný mediální tlak opět jeho potřebám velmi důrazně napomáhá a pod tímto řízeným a cíleným tlakem dochází k dalším promyšleným a připraveným tahům na politické scéně České republiky, která připomíná opětovnou snahu Václava Havla o obnovení jakéhosi nového elitního Občanského fóra.
Musím konstatovat, že z hlediska budoucnosti České republiky jsou snahy Václava Havla zcela jednoznačně směřovány k začlenění České republiky do vojenského paktu NATO, do Evropské unie a velmi vstřícnému jednání se sousedním Německem, a to i v otázkách budoucího možného návratu sudetských Němců, kterým případným vstupem České republiky do Evropské unie usnadní získání jejich majetku. Jeho jednání a postoje jednoznačně směřují ke ztrátě krátce nabyté suverenity a samostatnosti České republiky.
Pan Václav Havel jako architekt polistopadového podvodu - prosím nezaměňovat s listopadovými demonstracemi statisíců občanů, které byly namířeny správným směrem a jejichž ideál budu vždy podporovat - nedodržel své základní sliby dané občanům jak Československé socialistické republiky, Československé federativní republiky i České republiky, a proto není věrohodným kandidátem na úřad prezidenta České republiky na další volební období.
Z výše uvedených důvodů nebudu já ani celý poslanecký klub SPR-RSČ jeho kandidaturu podporovat.
Konstatuji následující přirovnání: Za vlády Františka Josefa c.k. monarchie byla v každém městě vybudována železniční stanice. Za první československé republiky a vlády Tomáše Garrigua Masaryka byla v každém městě vybudována škola. V době socialismu a vlády Gustáva Husáka byl v každém městě alespoň vybudován kulturní dům. Za existence současného absurdistánu a vlády Václava Havla byl vybudován tunel z Prahy na Bahamy.
Můj hlas při volbě prezidenta České republiky bude zcela jednoznačně náležet kandidátovi SPR-RSČ na úřad prezidenta České republiky dr. Miroslavu Sládkovi. Dr. Miroslav Sládek je velmi vzdělaný, zásadový a upřímný politik. Vždy a za každé okolnosti se snaží dostát svému slovu. Jeho pojetí vlastenectví je skutečně příkladné. Okamžitě po listopadu 1989 se postavil do čela odporu proti snahám vládnoucí garnitury rozbít Československou federativní republiku, rozkrást celé národní bohatství, proti snahám upřednostnit nepoctivost a korupci před poctivou prací. Z těchto důvodů byl a je dr. Miroslav Sládek po celou dobu vládnoucí garniturou nenáviděný a pronásledovaný. Hysterické a neustálé štvaní v drtivé většině zcela zmanipulovaných sdělovacích prostředků ještě tuto situaci dokresluje. Hrubé zatčení, věznění, chystaný soudní proces je nutné zcela jednoznačně označit jako politické bezpráví a porušování Ústavy České republiky a Listiny lidských práv a svobod. Připravované soudní řízení s předsedou parlamentní strany, s předsedou poslaneckého klubu SPR-RSČ a následné znemožnění výkonu poslaneckého mandátu za projev přednesený před Lichtenštejnským palácem zcela celou situaci dokresluje. Vládnoucí garnitura se rozhodla zbavit předsedy jediné skutečné opoziční strany. Naši vůli po spravedlnosti a změně celého současného nespravedlivého systému nemohou takové snahy zastavit.
Předseda PSP Miloš Zeman: Děkuji panu poslanci Kramperovi a uzavírám rozpravu vzhledem k tomu, že jsme vyčerpali všechny přihlášky do diskuse.
Mimo rozpravu nyní samozřejmě mohou vystoupit předsedové klubů, kteří podle jednacího řádu mají právo vystoupit kdykoliv.
Hlásí se pan poslanec Janeček. Prosím, pane poslanče.
***