na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění zák. č. 120/1962 Sb., zák. č. 53/1963 Sb., zák. č. 56/1965 Sb., zák. č. 81/1966 Sb., zák. č. 148/1969 Sb., zák. č. 45/1973 Sb., zák. č. 43/1980 Sb., zák. č. 10/1989 Sb., zák. č. 159/1989 Sb., zák. č. 47/1990 Sb., zák. č. 84/1990 Sb., zák. č. 175/1990 Sb., zák. č. 157/1990 Sb., zák. č. 545/1990 Sb., zák. č. 490/1991 Sb., zák.č. 557/1991 Sb., nálezu Ústavního soudu ČSFR ze dne 4. 9. 1992, zák. č. 290/1993 Sb., zák. č. 38/1994 Sb., zák. č. 91/1994 Sb. a zák. č. 152/1995 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. V § 29 odst. 1 věta první se za slovem "doživotí" nahrazuje tečka čárkou a připojují se tato slova: "jednak trest smrti.".
2. V § 29 odst. 1 třetí věta se za slova "uloží-li soud" vkládají slova "trest odnětí svobody nad 15 až do 25 let nebo trest odnětí svobody na doživotí"; slova "takový trest" se vypouští.
3. V § 29 se připojují odstavce 4 a 5, které znějí:
"(4) Trest smrti může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (podle § 91), teroru (podle § 93 nebo § 93a odst. 3), obecného ohrožení (podle § 179 odst. 3) nebo genodicia (podle § 259 odst. 1) zavinil úmyslně smrt nejméně dvou osob nebo jedné osoby mladší 18 let nebo jedné těhotné ženy a to za podmínek, že
a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký, vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžkonapravitelnému následku,
b) uložení takového trestu vyžaduje ochrana společnosti,
c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody na doživotí.
(5) Trest smrti nelze uložit osobě, která v době, kdy spáchala trestný čin nepřekročila 18 věk svého věku, ženě, která v době, kdy spáchala trestný čin, byla těhotná nebo byla v období 6 týdnů po porodu.".
4. Za § 29 se vkládá § 30, který zní:
Trest smrti se vykonává oběšením.".
5. V § 39a odst. 2 písm. d) se na konec připojuje věta, která zní: "Do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele zařadí soud i odsouzeného, kterému byl trest smrti zmírněn milostí prezidenta republiky na trest odnětí svobody.".
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zák. č. 57/1965 Sb., zák. č. 173/1968 Sb., zák. č. 58/1969 Sb., zák. č. 148/1969 Sb., zák. č. 149/1969 Sb., zák. č. 156/1969 Sb., úst. zák. č. 155/1969 Sb., zák. č. 48/1973 Sb., zák. č. 29/1978 Sb., zák. č. 43/1980 Sb., zák. č. 1591/1989 Sb., zák. č. 178/1990 Sb., zák. č. 303/1990 Sb., zák. č. 558/1991 Sb., zák. č. 25/1993 Sb., zák. č. 115/1993 Sb., zák. č. 92/1993 Sb., zák. č. 154/1994 Sb., zák. č. 214/1994 Sb., zák. č. 8/1995 Sb. a zák. č. 152/1995 Sb. se mění a doplňuje takto:
1. Za § 290 se vkládá nový oddíl první, který včetně nadpisu zní:
(1) Nabyl-li rozsudek, jímž byl uložen trest smrti, právní moci, předloží předseda senátu soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni spisy Nejvyššímu soudu České republiky, a to nejpozději do 30 dnů od právní moci rozsudku.
(2) Nejvyšší soud České republiky nařídí ve věci věřejné zasedání a přezkoumá zákonnost rozsudku a řízení, které vydání rozsudku předcházelo. Veřejné zasedání nelze konat v nepřítomnosti odsouzeného, jeho obhájce a státního zástupce.
(1) Shledá-li Nejvyšší soud České republiky, že zákon porušen nebyl, potvrdí rozsudkem předcházející rozhodnutí ve věci.
(2) Shledá-li Nejvyšší soud České republiky, že zákon porušen byl, vysloví rozsudkem, že předcházející rozhodnutí soudu I. případně II. stupně se zrušuje a věc vrátí soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
(3) Nejvyšší soud České republiky může nařídit, aby věc projednal soud I., případně i II. stupně v jiném složení senátu. Z důležitých důvodů může také věc přikázat k projednání a rozhodnutí jinému místně příslušnému soudu.
(4) Soud I. stupně je vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud České republiky a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud České republiky nařídil.".
2. Dosavadní oddíl první až pátý se označují jako oddíl druhý až šestý.
3. Za § 315 se vkládá nový oddíl první, který zní:
Trest smrti smí být vykonán teprve tehdy, jestliže Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem potvrdil rozhodnutí I. případně II. stupně a soudu bylo sděleno, že nebyla podána žádost o milost, popřípadě, že žádost o milost byla zamítnuta.
(1) Nepřekáží-li již nic výkonu trestu smrti, oznámí soudce bezprostředně před výkonem trestu odsouzenému, že trest bude vykonán a přečte mu rozsudek, avšak bez odůvodnění, a zamítavé rozhodnutí o žádosti o milost, byla-li podána.
(2) Na těhotné ženě se trest smrti vykonat nesmí.
(1) Výkonu trestu smrti musí být přítomen soudce, státní zástupce, ředitel věznice a lékař.
(2) O výkonu trestu smrti sepíše přítomný soudce protokol, který musí obsahovat též údaje o tom, kdy podle zjištění lékaře nastala smrt. Protokol podepíší osoby uvedené v odstavci 1.".
Tento zákon nabývá účinnosti dnem .
Novelou trestního zákona publikovanou ve Sbírce zákonů pod č. 175 z roku 1990 a účinnou ke dni 1. 7. 1990 byl zrušen trest smrti. Bezprostředně poté došlo k explozi trestné činnosti, zejména pak násilné trestné činnosti. Ze statistických údajů vyplývá, že několikanásobně vzrostl zejména počet trestných činů vraždy, kdy se pachatel dopouští tohoto trestného činu za okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby a kdy toto jeho jednání je kvalifikovanáno dle ustanovení § 219 odst. 2 trestního zákona. Narůstá počet těchto trestných činů páchaných zvlášť surovým a trýznivým způsobem, organizovaně. Narůstá počet tzv. vražd na objednávku, případně použití vraždy jako prostředku vyřešení obchodních vztahů - dluhů.
Stávající postih těchto nejzávažnějších trestních jednání se proto jeví jako neúčinný, neodpovídající stupni společenské nebezpečnosti těchto jednání pro společnost. Je potlačován princip generální prevence účelu trestu a zdůrazňuje se princip individuální prevence směřující k působení především na pachatele trestných činů. Právní úprava trestního zákona tak neposkytuje dostatečnou ochranu občanů České republiky, oprávněně vytváří ve veřejnosti stav právní nejistoty a nedůvěry k trestnímu řádu a v krajnostech vede k uplatňování svépomoci. Poškození pak berou právo do svých rukou, neboť mají oprávněný pocit, že stát, jeho orgány a právní řád jim nejsou schopny poskytnout kvalifikovanou a především účinnou ochranu.
Z hlediska ochrany občanů a vnímání skutečného stau kriminality veřejností se negativně promítá i nepříznivá situace ve vězeňství. Neobvyklý nárůst útěků z věznic vyvolává oprávněné obavy občanů, zda systém vězeňství a trestního práva jako takového poskytuje záruky, že pachatelé trestných činů, včetně těch nejzávažnějších jsou od společnosti izolováni tak, aby neohrožovali život, zdraví a majetek ostatních řádných občanů. Stejnou obavu vyvolává i obecně známý fakt o přeplněnosti věznic. Tento stav vyvolává otázku, zda v některých případech nejsou propouštěni pachatelé z výkonu trestu odnětí svobody proto, že jsou věznice přeplněné, zda se dostatečným způsobem přihlíží ke stavu převýchovy odsouzeného.
Návrh poslanecké skupiny na zařazení trestu smrti mezi výjimečné tresty není pouhou obnovou tohoto trestu v obdobném smyslu a rozsahu, jak existoval tento trest v trestním zákoně do 30. 6. 1990. Trest smrti chápeme jako skutečně mimořádnou sankci, kde přímo zákon stanoví takové omezující podmínky, aby trest mohl být uložen pouze v případech, kdy nelze očekávat, že jiný, mírnější trest, případně i v kombinaci s ochranným opatřením nesplní svůj účel a účel trestního zákona. Proto návrhem je taxativně stanoven souhrn předpokladů, které musí být splněny kumulativně, všechny najednou tak, aby bylo možno k této výjimečné stankci přistoupit.
Trest smrti, jako trest výjimečný je pak možno uložit pouze v omezeném okruhu ustanovení zvláštní části trestního zákona a podmínky pro jeho uložení jsou pak specifikovány. Stanovené přísné podmínky pro použití tohoto trestu pak podle našeho názoru vylučují zneužití tohoto trestu.
V rámci procesních předpisů upravovaných trestním řádem se pak předpokládá obligatorní přezkoumání rozhodnutí, kterými byl tento trest uložen, včetně řízení, které vydání takových rozhodnutí předcházelo, Nejvyšším soudem České republiky. Vytváří se tím prakticky princip třetího stupně v trestním řízení. Předpokládá se, že při jakémkoliv pochybení jak v řízení, tak v rozhodnutí samotném, dojde ke zrušení rozhodnutí, kterým byl takový trest uložen. Vyloučení možnosti vzniku justičního omylu tak má být zajištěno dostatečným kontrolním systémem uplatňovaným nezávislým soudem.
Dopad na státní rozpočet se nepředpokládá; návrh není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ani s ústavním pořádkem České republiky.
| § 29
(1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. Uloží-li soud takový trest, může zároveň rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let. |
(1) Výjimečným trestem se rozumí jednak trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let, jednak trest odnětí svobody na doživotí, jednak trest smrti. Výjimečný trest může být uložen jen za trestný čin, u něhož to tento zákon ve zvláštní části dovoluje. Uloží-li soud trest odnětí svobody nad 15 až do 25 let nebo trest odnětí svobody na doživotí, může zároveň rozhodnout, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění do doby výkonu trestu nezapočítává. (2) Trest odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let může soud uložit pouze tehdy, jestliže stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost je velmi vysoký a možnost nápravy pachatele je obzvláště ztížena. (3) Trest odnětí svobody na doživotí může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (§ 91), teroru podle § 93 nebo § 93a odst. 3, obecného ohrožení podle § 179 odst. 3 nebo genocidia (§ 259) zavinil smrt jiného úmyslně, a to za podmínek, že a) stupeň nebezpečnosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžko napravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje účinná ochrana společnosti a c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody nad patnáct až do dvaceti pěti let. (4) Trest smrti může soud uložit pouze pachateli, který spáchal trestný čin vraždy podle § 219 odst. 2, nebo který při trestném činu vlastizrady (podle § 91, teroru) podle § 93 nebo § 93a odst. 3 obecného ohrožení (podle § 179 odst. 3) nebo genodicia (podle § 259 odst. 1) zavinil úmyslně smrt nejméně dvou osob nebo jedné osoby mladší 18 let nebo jedné těhotné ženy a to za podmínek, že a) stupeň nebezpčenosti takového trestného činu pro společnost je mimořádně vysoký, vzhledem k zvlášť zavrženíhodnému způsobu provedení činu nebo k zvlášť zavrženíhodné pohnutce nebo k zvlášť těžkému a těžkonapravitelnému následku, b) uložení takového trestu vyžaduje ochrana společnosti, c) není naděje, že by pachatele bylo možno napravit trestem odnětí svobody na doživotí. (5) Trest smrti nelze uložit osoby, která v době, kdy spáchala trestný čin nepřekročila 18 věk svého věku, ženě, která v době, kdy spáchala trestný čin, byla těhotná nebo byla v období 6 týdnů po porodu. |
(1) Trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve čtyřech základních typech věznic: a) s dohledem, b) s dozorem, c) s ostrahou, d) se zvýšenou ostrahou. Způsob výkonu trestu v jednotlivých typech věznic upravuje zvláštní zákon. (2) Soud zpravidla zařadí do věznice a) s dohledem pachatele, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, b) s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, c) s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem, d) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, kterému byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41 odst. 1), kterému byl za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. (3) Soud může zařadit pachatele do jiného typu věznice, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava v jiném typu věznice lépe zaručena; do věznice se zvýšenou ostrahou zařadí však vždy pachatele, jemuž byl uložen výjimečný trest. | Trest smrti se vykonává oběšením.
(1) Trest odnětí svobody se vykonává diferencovaně ve čtyřech základních typech věznic: a) s dohledem, b) s dozorem, c) s ostrahou, d) se zvýšenou ostrahou. Způsob výkonu trestu v jednotlivých typech věznic upravuje zvláštní zákon. (2) Soud zpravidla zařadí do věznice a) s dohledem pachatele, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, b) s dozorem pachatele, kterému byl uložen trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti a který již byl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, nebo pachatele, kterému byl uložen trest za úmyslný trestný čin ve výměře nepřevyšující dva roky a který dosud nebyl ve výkonu trestu pro úmyslný trestný čin, c) s ostrahou pachatele, kterému byl trest uložen za úmyslný trestný čin a nejsou zároveň splněny podmínky pro umístění do věznice s dozorem nebo se zvýšenou ostrahou, a pachatele, který byl odsouzen pro trestný čin spáchaný z nedbalosti a nebyl zařazen do výkonu trestu odnětí svobody do věznice s dohledem nebo s dozorem, d) se zvýšenou ostrahou pachatele, kterému byl uložen trest odnětí svobody na doživotí, kterému byl uložen trest odnětí svobody jako zvlášť nebezpečnému recidivistovi (§ 41 odst. 1), kterému byl za zvlášť závažný trestný čin (§ 41 odst. 2) uložen trest odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let, nebo který byl odsouzen za úmyslný trestný čin a v posledních pěti letech uprchl z vazby nebo z výkonu trestu. Do věznice se zvýšenou ostrahou pachatele zařadí soud i odsouzeného, kterému byl trest smrti zmírněn milostí prezidenta republiky na trest odnětí svobody. (3) Soud může zařadit pachatele do jiného typu věznice, než do které má být podle odstavce 2 zařazen, má-li se zřetelem na závažnost trestného činu a na stupeň a povahu narušení pachatele za to, že bude jeho náprava v jiném typu věznice lépe zaručena; do věznice se zvýšenou ostrahou zařadí však vždy pachatele, jemuž byl uložen výjimečný trest. | |