Zvláštní část
K § 1
Vymezuje se předmět úpravy zákona. S ohledem na mezinárodní doporučení a závazky přijaté Českou republikou je nezbytné celou šíři problematiky využívání jaderné energie a ionizujícího záření upravit zákonnou formou, což podle stávající právní úpravy není provedeno důsledně, a upravit oblasti dosud neupravené. To je problematiku prevence radiačních havárií a likvidace jejich následků, problematiku bezpečného uložení radioaktivních odpadů a zvláštní požadavky pro zajištění občanskoprávní odpovědnosti za případné jaderné škody.
Na přírodní ozáření se tento zákon vztahuje, pokud je tak uvedeno v § 6 tohoto zákona.
K § 2
Při vymezení základních pojmů byla snaha vymezit pojmy nejčastěji v zákoně používané tak, aby se co nejvíce přiblížily mezinárodně zavedenému názvosloví se snahou zachování pojmů používaných v dosavadních předpisech.
K § 3
Podrobně se popisuje výkon státní správy a dozoru při využívání jaderné energie a ionizujícího záření, který spadá do působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (dále jen "Úřad”), zřízeného zákonem č. 2/1969 Sb. (tzv. kompetenční zákon), ve znění pozdějších novel.
V důsledku přijetí koncepce upravit celou šíři problematiky využívání jaderné energie a ionizujícího záření v jednom zákoně, zapracovává se působnost Úřadu přímo do tohoto zákona a samostatný zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti SÚJB, ve znění zákona č. 85/1995 Sb., se tímto zákonem zrušuje.
K § 4 a § 5
Vymezují se obecné podmínky pro vykonávání činností souvisejících s využíváním jaderné energie a činností vedoucích k ozáření a zásahů ke snížení ozáření. Stanoví se krajní meze způsobu využívání jaderné energie výčtem toho co se smí a výčtem toho co je zakázáno. Vše, co tento zákon při využívání jaderné energie umožňuje, musí být uskutečňováno pouze pro mírové účely a ve prospěch lidstva a ochrany životního prostředí. Zakotvení těchto ustanovení do našeho právního řádu je v souladu s přijatými mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.
K § 6
Ozáření z přírodních zdrojů lze reálně regulovat pouze v některých omezených případech. Proto je nezbytné uvést specifika týkající se tohoto ozáření. V souladu s dosavadní i mezinárodní praxí se požaduje, aby na záměrné využívání přírodních zdrojů (např. těžba a zpracování uranových rud, používání přírodních zdrojů - rádia) se vztahovaly veškeré povinnosti stanovené pro ochranu před zářením. Zkušenosti posledních let ukázaly, že ozáření z radonu ve vnitřním ovzduší budov je nejvýznamnějším ozářením, kterému jsou lidé vystaveni, a je nejen nezbytné, ale i účinně možné toto ozáření regulovat. Proto se do zákona zapracovává úprava ukládající povinnosti preventivně výrobcům stavebních materiálů a dodavatelům vody, neboť tyto mohou být významným zdrojem radonu v budovách.
K § 7
Ozáření pacientů při léčebných a diagnostických výkonech (tzv. lékařské ozáření) má významná specifika, která jej odlišují od běžného ozáření osob i od vědomého a záměrného ozáření, kterému jsou vystaveni pracovníci se zdroji záření, a to včetně zdravotnického personálu při lékařských ozářeních. Je nezbytné v zákoně uvést alespoň základní specifika úpravy pro lékařské ozáření. Především je třeba stanovit i pro toto ozáření určité směrné hodnoty, které sice mohou být na rozdíl od limitů v jednotlivých případech překročeny, ale jejich dlouhodobé a systematické nedodržování by pak bylo nezdůvodněné a nepřiměřené.
K § 8
Obecnou rámcovou úpravu vyžaduje i uvádění látek a předmětů kontaminovaných v malé míře radionuklidy do životního prostředí. Jedná se o běžné materiály, nikoliv o radioaktivní odpady, ovšem s ohledem na určitý, byť malý, výskyt radionuklidů ve všech látkách je nutno stanovit potřebná kritéria a upravit postup. Úprava se dotýká také mezinárodního obchodu a je nezbytná i z tohoto hlediska, neboť je snaha o mezinárodní sjednocení kritérií pro přípustnou kontaminaci kovů vyřazených součástí jaderných zařízení.
K § 9 - § 12
Obsahuje taxativní výčet činností, které mohou právnické a fyzické osoby vykonávat pouze na základě povolení, které vydává Úřad. Vymezením bezúhonnosti a odborné způsobilosti vyžadované pro výkon činností uvedených v zákoně jsou stanoveny předpoklady pro udělení povolení.
K § 13
Vymezují se obecné náležitosti žádosti o povolení, a to bez ohledu na druh povolované činnosti, např. identifikace žadatele, výpis z rejstříku trestů, obchodního rejstříku a jiné. Dále jsou stanoveny konkrétní doklady pro jednotlivé povolované činnosti. Jedná se zejména o doklad o pojištění pro případ odpovědnosti za jadernou škodu, doklad o vlastnictví k pozemku v případě žádosti o povolení výstavby jaderného zařízení a jiné. Z důvodu rozdílné dokumentace vyžadované pro jednotlivé povolované činnosti je obsah dokumentace uveden v příloze zákona. Rozsah a způsob provedení této dokumentace bude podrobně upraven v prováděcích předpisech. V případech, kdy žadatel již obdržel evidenční číslo a následně bude u Úřadu žádat o povolení k činnostem, které na sebe navazují, a nedošlo-li ke změně skutečností uvedených v dokladech obecně požadovaných, se umožňuje formou čestného prohlášení vypořádat se s těmito náležitostmi.
K § 14
Úřad postupuje v řízení o povolení ve zvláštním řízení nezávisle na řízení jiného správního úřadu. Posuzuje žádost o povolení zejména z hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, což je výhradně v jeho kompetenci, proto je také žadatel jediným účastníkem řízení. Tento způsob nevylučuje možnost dotčených osob vyjádřit se k předmětu činnosti, neboť povolení Úřadu nenahrazují povolení nebo oprávnění k činnostem vydaná jinými správními úřady podle zvláštních předpisů, jako je např. stavební zákon, energetický zákon, živnostenský zákon. V řízení u Úřadu se postupuje podle správního řádu. Odchylná úprava týkající se zejména lhůt je uvedena v tomto paragrafu.
K § 15 a § 16
Stanoví se obecné náležitosti rozhodnutí, kterým Úřad vydává povolení s tím, že u některých povoleních může být součástí povolovacího výroku schválení dokumentace. Úřad může jedním rozhodnutím povolit více činností, které se opakují nebo na sebe navazují nebo spolu souvisí. Jedná se například o povolení k provozu jaderného zařízení, se kterým souvisí povolení k nakládání s jaderným materiálem a jiné. Výjimkou, kdy není třeba povolení Úřadu, jsou případy provádění neodkladných zásahů k odvrácení radiační nehody nebo radiační havárie a nebo k odstranění jejich následků. Taxativně je uvedeno, kdy Úřad zruší držiteli povolení a kdy povolení zaniká. S ohledem na možné důsledky ohrožení zdraví osob a životního prostředí, stanoví se držiteli povolení povinnost vždy zajistit výkon bezpečného ukončení činností souvisejících s využíváním jaderné energie nebo činností vedoucích k ozáření.
K § 17 - § 20
V zájmu podchycení všech možných rizik spojených s využíváním jaderné energie, s nakládáním s radioaktivními materiály nebo radioaktivními odpady, stanovují se povinnosti držitele povolení v šíři, která podchycuje úkony prováděné při zahajování činnosti, v průběhu činnosti i v konečné fázi provozu jaderného zařízení nebo velmi významného zdroje ionizujícího záření. Jedná se o uzavřený výčet činností, neboť již při zahájení činnosti, jejímž předmětem je jaderné zařízení nebo nakládání s jaderným materiálem, musí být žadateli o povolení zřejmé, jak ukončí povolenou činnost, jak naloží s radioaktivními odpady a jaké finanční zajištění musí pro všechny tyto činnosti mít.
Z důvodu, že se jedná o vysoce rizikovou činnost, kde negativní důsledky se projevují většinou skrytě, často až po ukončení činnosti, je důraz kladen hlavně na bezpečné nakládání s radioaktivními odpady a preventivní opatření pro případ vzniku radiační nehody nebo radiační havárie a opatření k likvidaci jejich následků.
K § 21 a § 22
Nově se navrhuje nepožadovat pro používání nevýznamných a drobných zdrojů ionizujícího záření povolení. Jedná se o takové zdroje, které jsou provedeny způsobem zajišťujícím radiační ochranu nebo při jejichž používání je malé riziko ohrožení, tedy o zdroje u nichž byly doposud vydávány výjimky z platnosti předpisů o radiační ochraně (např. ionizační hlásiče požáru, elektronové mikroskopy, kontrolní zářiče v měřících přístrojích apod.). Na rozdíl od dosavadní praxe, kdy po udělení výjimky již zdroje nebyly sledovány, se v souladu s mezinárodními doporučeními navrhuje, aby pro drobné zdroje byla uložena ohlašovací povinnost proto, aby Úřad mohl snadněji provádět dozor nad jejich používáním.
K § 23
Zakotvuje se povinnost pro výrobce a dovozce obalových souborů, pro přepravu nebo skladování jaderných materiálů a zdrojů ionizujícího záření určených prováděcím předpisem, pro výrobce a dovozce zdrojů ionizujícího záření, ochranných pomůcek pro práce se zdroji ionizujícího záření a další zařízení, které jsou určeny k bezprostředním činnostem se zdroji ionizujícího záření v těch případech, kdy jejich konstrukce může ovlivnit úroveň radiační ochrany, uvádět tyto předměty do oběhu pouze po typovém schválení Úřadem a ověření, že nabyvatel je oprávněn s nimi nakládat.
O typové schválení je dovozce nebo výrobce povinen požádat Úřad. V průběhu typového schvalování těchto výrobků jsou prováděny zkoušky na náklad žadatele a to u právnických osob, které určí Úřad. Vyhovují-li výrobky z hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, Úřad vydá rozhodnutí o typovém schválení. Každý výrobek uváděný do oběhu pak musí být vybaven stanovenou dokumentací (návodem k použití) a značením. Splnění těchto náležitostí je zárukou pro uživatele, že používá bezpečný výrobek.
S ohledem na časovou náročnost typového schvalování jsou pro rozhodnutí Úřadu stanoveny lhůty odlišné od lhůt podle správního řízení.
K § 24
Z hlediska právní jistoty vymezuje se pojem vlastník radioaktivních odpadů a původce radioaktivních odpadů a moment, kdy vyhořelé jaderné palivo bude klasifikováno jako radioaktivní odpad. Stanovují se specifické povinnosti pro nakládání s radioaktivními odpady, které jsou nad rámec povinností vyjmenovaných v povinnostech držitele povolení. Radioaktivní odpady jsou vyjmuty vzhledem ke své specifičnosti a vysoké nebezpečnosti z režimu zákona o odpadech. V souladu s mezinárodní praxí Česká republika garantuje bezpečné uložení radioaktivních odpadů, a proto se všem původcům radioaktivních odpadů stanoví povinnost předávat je ke konečnému uložení právnické osobě zřízené pro tento účel tímto zákonem. Původce radioaktivních odpadů i nadále nese veškeré náklady spojené s jejich nakládáním, včetně jejich uložení u této právnické osoby.
K § 25
Ručení státu za bezpečné ukládání radioaktivních odpadů je v souladu s mezinárodně přijatými principy, protože se jedná o dlouhodobé činnosti v rozmezí několika generací, kdy jejich jednotliví původci, kteří by jinak byli povinni nést tyto záruky, již nemusí existovat. Dalším důvodem k převzetí odpovědnosti za ukládání radioaktivních odpadů státem je také odstranění určitého "konfliktu zájmů”, který by mohl vzniknout ponecháním odpovědnosti za uložení radioaktivních odpadů na jejich původci, protože jeho zájmem je co nejrychleji a nejlevněji se odpadů zbavit. Tento postup původců by byl v rozporu s požadavkem na vysokou bezpečnost a dlouhodobé zajištění kvality uložení.
K § 26 - § 27
Správa úložišť radioaktivních odpadů (dále jen "Správa”), zřizovaná Ministerstvem průmyslu a obchodu podle tohoto zákona, je právnickou osobou. Správa nemá vlastní majetek, neodepisuje investiční majetek, netvoří rezervy a není plátcem daně z příjmů právnických osob, a proto není ani plátcem daně z přidané hodnoty. Předmět její činnosti je tímto zákonem přesně vymezen. Její zvláštnost spočívá v tom, že jejím prostřednictvím stát garantuje bezpečné uložení radioaktivních odpadů, neboť veškeré radioaktivní odpady již existující i v budoucnu vyprodukované našimi původci budou evidenčně podchyceny a soustředěny na úložiště obhospodařované Správou.
Navrhuje se, aby činnost Správy byla financována zejména z odvodů původců radioaktivních odpadů, které budou soustřeďovány na jaderný účet. Tento účet bude vedený u České národní banky. Jaderný účet spravuje Ministerstvo financí. Tento účet je součástí účtů státních finančních aktiv a pasiv, o jejichž použití rozhoduje vláda.
Odvody na jaderný účet se předpokládají dvojího druhu, jednak periodické pro "velké” původce radioaktivních odpadů, jednak jednorázové u "malých” původců. Na základě stanoviska Ministerstva financí nebudou do odvodů zahrnuty prostředky k financování vlastního vyřazování jaderných zařízení z provozu, budou však odváděny finanční prostředky na uložení radioaktivních odpadů vzniklých při vyřazování z provozu. Předpokládá se, že metodika výpočtu výše odvodů bude stanovena tak, aby stimulovala omezování tvorby radioaktivních odpadů.
Vytvoření jaderného účtu zaručuje, že finanční prostředky budou shromážděny v potřebné výši a likviditě a nepoužijí se pro jiné účely a že v době potřeby jejich použití budou bez problému uvolněny, např. k výstavbě úložiště radioaktivních odpadů, zajišťované Správou a schválené v plánu činnosti Správy vládou České republiky. Dále je činnost Správy financována rovněž z dotací státu na nakládání s radioaktivními odpady, jejichž vlastník není znám, a z dotací na likvidaci starých radiačních zátěží.
Odvody původců radioaktivních odpadů na jaderný účet jsou součástí jejich výdajů na dosažení zajištění a udržení příjmů.
K § 29
Navrhované ustanovení § 29 vymezuje orgány Správy, podmínky pro jmenování ředitele a členů Rady. Je stanoven rozsah působnosti a oprávnění Rady. Činnost Rady má napomoci zajistit objektivní rozhodování o Správě a zamezit, aby nemohlo dojít k převaze zájmů původců radioaktivních odpadů nebo zájmů lokálních nad zájmem obecným.
Složení a postavení Rady umožňuje, aby subjekty zainteresované na činnosti Správy byly bezprostředně informovány o její činnosti.
K § 30
Zvýšený zájem státu na bezpečném uložení radioaktivních odpadů je i v organizačním uspořádání Správy vyjádřen tím, že vládě jsou předkládány ke schválení prostřednictvím ministra průmyslu a obchodu roční a tříleté plány činnosti Správy, včetně ročního rozpočtu plánovaných příjmů a výdajů, které jsou spojeny s dlouhodobým plánem činnosti Správy. Navrhuje se nařízením vlády stanovit výši odvodů plátců na jaderný účet.
K § 31
Stanovují se případy a podmínky, za kterých je Správa povinna převzít k uložení radioaktivní odpady. Správa je též povinna na základě rozhodnutí Úřadu převzít radioaktivní odpady v případech, kdy původce nebo vlastník není znám. Nárok na uplatnění náhrady nákladů za bezpečné uložení radioaktivních odpadů se promlčuje ve lhůtě tří let ode dne zjištění původce nebo vlastníka těchto radioaktivních odpadů, nejpozději však ve lhůtě dvaceti let ode dne, kdy je Správa převzala k uložení.
K § 32 - § 38
Hlava pátá, týkající se občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody, aplikuje mezinárodní předpisy uplatňované v této oblasti, a to Vídeňskou úmluvu o občanskoprávní odpovědnosti za jaderné škody a Společný protokol, týkající se uplatnění Vídeňské úmluvy a Pařížské úmluvy, ke kterým Česká republika přistoupila (Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 133/1994 Sb. ze dne 24. 6. 1994). Navrhovaná úprava představuje transformaci těchto závazků do českého právního řádu s tím, že upravuje některé podrobnosti, které jsou ve Vídeňské úmluvě ponechány v pravomoci dotčeného smluvního státu.
Vídeňská úmluva řeší některé aspekty odškodňování odlišně od úpravy obsažené v občanském zákoníku, jedná se zejména o omezení výše odpovědnosti za vzniklou jadernou škodu a promlčecí lhůty. Pro zachování kompatibility postupu v České republice a v zahraničí je dána přednost řešení podle Vídeňské úmluvy s tím, že obecná česká právní úprava se použije v případech, kdy neexistuje zvláštní úprava.
Vymezuje se pojem "provozovatel” používaný Vídeňskou úmluvou ve vztahu k tomuto zákonu. Navrhuje se, aby držitel povolení mohl uzavřít jednu pojistnou smlouvu na soubor zařízení, která má v jedné lokalitě (např. čtyři bloky jaderné elektrárny Dukovany a objekty navazující jsou ve smyslu zákona jediným jaderným zařízením). Z důvodu nedělitelnosti odpovědnosti za jaderné škody, jakékoliv jiné jaderné zařízení na téže lokalitě, k jehož provozu má povolení jiná osoba, se považuje za samostatné zařízení a za jadernou škodu odpovídá držitel povolení k tomuto zařízení.
V ustanovení § 35 se navrhuje omezení odpovědnosti držitele povolení jaderného zařízení podle konkrétního druhu jaderného zařízení a to s přihlédnutím k výši rizika a případných následně vzniklých škod.
Držiteli povolení k provozu jaderného zařízení nebo k jakékoliv činnosti spojené s využíváním tohoto zařízení nebo k přepravě jaderných materiálů se stanovuje povinnost být pojištěn pro případ odpovědnosti za jadernou škodu. Navrhuje se, aby Ministerstvo financí v dohodě s Úřadem a Ministerstvem průmyslu a obchodu stanovilo jako výjimku, u kterého držitele povolení se na místo pojištění bude vyžadovat jiné finanční zajištění pro případ vzniku jaderné škody.
K § 39 - § 40
Státní dozor nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou a radiační ochranou vykonává Úřad. Jeho kontrolní činnost spočívá převážně v kontrole dodržování předmětu a rozsahu povolení a stanovených podmínek u jednotlivých držitelů povolení nebo ohlašovatelů, osob odpovědných za provádění zásahů ke snížení přírodního ozáření nebo ozáření v důsledku radiačních nehod, ale i v těch případech, kde je důvodné podezření, že je neoprávněně využívána jaderná energie nebo vykonávány činnosti vedoucí k ozáření. Kontrolními pracovníky Úřadu jsou inspektoři jaderné bezpečnosti a inspektoři radiační ochrany. V souladu s přijatou Smlouvou o nešíření jaderných zbraní a Dohodou mezi Českou republikou a Mezinárodní agenturou pro atomovou energií (dále jen "MAAE”), o uplatňování záruk, kontrolu jaderných materiálů a kontrolu jejich evidence v doprovodu inspektorů Úřadu jsou oprávněni provádět i inspektoři MAAE. Na postup při kontrolní činnosti se vztahuje zvláštní zákon, to je zákon o státní kontrole. V případech, kdy je nutné učinit některé úkony ještě před skončením kontrolního šetření, protože je nebezpečí z prodlení, může Úřad ve věci vydat předběžné opatření podle § 43 správního řádu.
K § 41
Výše sankcí je úměrná stupni nebezpečnosti postihovaného jednání pro celou společnost a životní prostředí.
K § 42
Stanoví se lhůty a orgán oprávněný k ukládání, vybírání a vymáhání pokut, které jsou příjmem státního rozpočtu. Přednostně se zdůrazňuje u držitelů povolení odhalování odchylek od stanovených podmínek a jejich bezodkladné odstraňování bez uplatňování sankčních opatření.
K § 43
S ohledem na skutečnost, že v oblasti radiační nehody nebo radiační havárie nelze povinnosti stanovit pouze držitelům povolení a je třeba vymezit principy spolupráce všech dotčených orgánů a organizací při zajišťování havarijní připravenosti, navrhuje se novela zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů. Okresní úřady vypracovávají a ověřují, bez ohledu na to, zda se v jejich okresech nachází jaderné zařízení nebo pracoviště se zdroji ionizujícího záření, havarijní plán.
K § 44
Policii České republiky se konkrétně ukládá zajistit pohotovostní ochranu jaderných zařízení, které určí vláda, a podílet se na fyzické ochraně při přepravě jaderných materiálů.
K § 45
S ohledem na absenci samostatného zákona o prevenci a likvidaci všech havárií, stanovují se i jiným ústředním orgánům státní správy úkoly pro případ radiační havárie.
K § 46
Ustanovením je vymezen vztah k zákonu o státní kontrole a ke správnímu řádu, pokud jde o řízení podle tohoto zákona, výjimky uvedené v textu zákona se týkají zejména lhůt k rozhodování.
Platnost povolení a oprávnění vydaných podle zákona č. 28/1984 Sb. nebo vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 59/1972 Sb. končí uplynutím doby, na kterou byly vydány, nejpozději však 5 let od účinnosti tohoto zákona. Držitelé těchto povolení nebo oprávnění jsou ale povinni do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona ověřit u určených osob bezúhonnost způsobem podle zvláštního zákona, a předat Správě podklady o tvorbě radioaktivních odpadů a další podklady pro stanovení výše odvodů. Dále jsou povinni sjednat v případech stanovených zákonem pojištění odpovědnosti za jadernou škodu. Povolení k ukládání radioaktivních odpadů vydaná podle dosavadních předpisů zůstávají v platnosti do okamžiku předání radioaktivních odpadů Správě - nejdéle však do tří let od nabytí účinnosti zákona. Je uveden výčet zmocnění k vydání prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Specifikou úpravy problematiky obsažené v atomovém zákoně je, že doposud nejen podrobnosti byly upraveny podzákonnou normou, ale byly v nich obsaženy i základní povinnosti. S přijetím atomového zákona bude tento problém vyřešen, neboť budou zrušeny všechny podzákonné normy a nově vydané budou vycházet ze zmocnění obsažených v tomto zákoně.
K § 47
Úložiště radioaktivních odpadů, a to jak nově budovaných, tak již existujících, mají být z hlediska dlouhodobé záruky bezpečného uložení pouze ve vlastnictví státu. Proto se navrhuje jejich převod do vlastnictví státu, za který bude Správa k nim vykonávat právo hospodaření. Správa nebude vykonávat právo hospodaření k úložištím provozovaným státním podnikem Diamo Stráž pod Ralskem. Jedná se o přesně stanovená úložiště vzniklá převážně hornickou činností nebo důlními díly, kde jsou obsaženy radionuklidy. Podmínkou je, že do tří let státní podnik se Správou uzavře smlouvu o zajištění radiační ochrany.
K § 48
Je nezbytné co nejrychleji začít vytvářet prostředky pro činnosti financované z jaderného účtu. Z předběžných nezávislých zahraničních analýz vypracovaných pro Českou republiku vyplývá odhad potřebných odvodů 50 Kč/MWh. Potřebnou kapacitou pro zpracování podrobných údajů bude disponovat až Správa úložišť, vytvořená podle tohoto zákona.
K § 49
Vzhledem k tomu, že navrhovaný atomový zákon nahradí plně zákon č. 287/1993 Sb., o působnosti Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ve znění zákona č. 85/1995 Sb. a zákon č. 28/1984 Sb., o státním dozoru nad jadernou bezpečností jaderných zařízení, navrhuje se jejich zrušení. Zrušují se zároveň i všechny podzákonné normy vydané převážně k jejich provedení.
K § 50
Nabytí účinnosti zákona se předpokládá dnem 1. 1. 1997 z důvodu přípravy podnikatelských subjektů na změny vyplývající pro ně ze zákona a institucionálního zabezpečení výkonu státní správy a zřízení Správy úložišť radioaktivních odpadů.