I. Obecná část
Návrh novely zákona o investičních společnostech a investičních fondech neopouští hlavní principy dosavadní právní úpravy, přichází však s některými dílčími koncepčními změnami:
a) Jiným způsobem než dosavadní právní úprava řeší problém tzv.černých fondů, tj. osob, které podle dosavadního zákona prováděly kolektivní investování (tj. shromažďovaly peněžní prostředky za účelem jejich použití na účasti na podnikání) bez povolení. Shromažďování peněžních prostředků a jejich umisťování budou moci provádět nejen investiční společností a investiční fondy, ale i jiné osoby. Bude-li tato činnost prováděna investičními společnostmi a investičními fondy půjde o kolektivní investování podle zákona (povinnost rozložit riziko podle stanovených limitů, dozor ministerstva financí). Investiční společnosti a investiční fondy mají oproti jiným subjektům provádějícím obdobnou činnost (bez povinnosti rozložit riziko, bez státního dozoru aj.) odlišný daňový režim.
b) Návrh novely zákona pokládá investiční společnosti a investiční fondy i nadále za subjekty, jejichž předmětem činnosti je především bezpečné umisťování a obhospodařování peněžních prostředků drobných investorů. Nově se umožňuje investičním společnostem obhospodařovat na základě smlouvy majetek penzijních fondů. Z tohoto poslání investičních společností a investičních fondů vyplývá, že by se neměly podílet na řešení běžných, operativních problémů společností, v nichž mají majetkovou účast, ale měly by se zaměřovat především na ovlivňování strategických záměrů a kontrolu hospodaření těchto obchodních společností.
c) Návrh novely obsahuje opatření směřující ke zvýšení transparentnosti hospodaření a finanční situace investičních společností a investičních fondů a tím i důvěryhodnosti finančního trhu. Zejména se rozšiřuje povinnost informovat o struktuře a aktuální tržní hodnotě portfolia jejich cenných papírů. Omezuje se možnost personálního propojování zaměstnanců a členů představenstev a dozorčích rad investičních společností a investičních fondů. Zpřesňují se ustanovení o úplatách investičním společnostem za jejich služby. Limit 20%ního možného podílu investiční společnosti a investičního fondu na akciích jednotlivých společností se nemění.
d) Poměrně široce návrh upravuje postupy při slučování, rozdělení a zrušení fondů, které dosud nebyly upraveny nebo jen nedostatečně, což vedlo k praktickým obtížím. Zásadní význam má úprava možné přeměny dosavadního investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt, která byla již v několika případech investičními fondy uskutečněna, bez dostatečné ochrany drobných investorů. Tyto podnikatelské subjekty by mohly plnit funkci tzv. manažerských fondů, tzn., že jejich činnost by se zaměřovala na získání rozhodujících majetkových podílů ve vybraných obchodních společnostech s cílem přímo ovliňovat jejich hospodářskou činnost. Vzhledem k tomu, že jejich činnost není v souladu s podmínkami, ze kterých do nich vstupovali občané (DIKové), je třeba při přeměně investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt chránit akcionáře, kteří s touto přeměnou investičního fondu nesouhlasí. Ochrana spočívá v povinnosti investičního fondu odkoupit od akcionářů nesouhlasících s přeměnou investičního fondu jejich akcie za cenu, která se rovná podílu čístého obchodního jmění připadajícího na odkupované akcie.
e) Návrh novely zákona počítá s rozšířením škály sankcí, které bude moci ukládat státní dozor. Kromě pokut bude moci státní dozor uložit celou řadu nápravných opatření. Bude mít právo zavést nucenou správu, uložit výměnu osob v orgánech investiční společnosti, investičního fondu a depozitáře, uložit snížení základního jmění investiční společnosti a investičního fondu, nařídit změnu investiční společnosti, depozitáře a rozhodnout o nuceném převodu obhospodařování podílového fondu.
f) V oblasti otevřených fondů je návrh z převážné části v souladu se směrnicemi EU. Odchylně s ohledem na specifické české podmínky zachovává návrh větší limity (20% namísto 10% podílů akciích určité akciové společnosti). Směrnice EU se nevztahují na zavřené fondy, které jsou v zahraničí jednak méně obvyklé a jednak pokud existují, je jejich právní úprava v jednotlivých zemích různá.
g) Návrh novely nezakládá nároky na státní rozpočet.
II. Zvláštní část
K bodu l
Novela zákona zpřesňuje postavení investičních společností a investičních fondů. Shodně s dosavadní právní úpravou připouští pro investiční fondy pouze právní formu akciové společnosti, investiční společnosti mohou mít též právní formu společnosti s ručením omezeným.
Investiční společnosti a investiční fondy jsou obchodními společnostmi ve smyslu obchodního zákoníku, jehož ustanoveními se tyto společností řídí, pokud zákon o investičních společnostech a investičních fondech neobsahuje speciální úpravu.
Od jiných společností se investiční společnosti a investiční fondy odlišují především:
a) omezeností předmětu podnikání,
b) povinností rozkládat podnikatelské riziko,
c) specifickou úpravou svého vzniku a zániku,
d) v případě investičních společností hospodařením s dvěma oddělenými okruhy majetku,
e) povinností uzavřít s bankou depozitářskou smlouvu,
f) státním dozorem, který je nad nimi vykonáván ministerstvem financí.
K bodu 2
Kolektivní investování je zvláštním druhem podnikání spočívající v zákoně vymezeném shromaždování peněžních prostředků a jejich použití, přičemž zákonem je stanoveno nejen shromažďování peněžních prostředků, ale také způsoby nakládání s nimi a druhy majetkových hodnot, které mohou být za tyto prostředky získány. Získané majetkové hodnoty mohou být zcizovány, tj. mohou být s nimi prováděny obvyklé majetkové dispozice. Tím, že za kolektivní investování se považuje i činnost, která spočívá v pouhém obhospodařování podílového fondu a majetku investičního fondu investiční společností, nemusí investiční společnost povinně při svém vzniku zakládat investiční fondy nebo vytvářet podílové fondy. Existující investiční společnosti však mohou být do obhospodařování převedeny podílové fondy nebo investiční společnost uzavře obhospodařovatelskou smlouvu s investičním fondem.
Obhospodařování podílového fondu a majetku investičního nebo podílového fondu zahrnuje správu a další majetkové dispozice. Vzhledem k tomu, že správa je upravena v zákoně č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, jako výkon práv spojených s cennými papíry, je třeba tento termín nahradit termínem "obhospodařováním".
Na takto vymezené kolektivni investování se nevztahuje zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, neboť podle § 3 odst. 3 písm. a) tohoto zákona se za živnost nepovažuje zřizování a správa kolektivních majetkových účastí. Kolektivní investování není ani příjímáním vkladů od veřejnosti ve smyslu § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, neboť investor nemá zaručeno, že mu budou vložené prostředky vráceny ve stejné výši a nemá zaručen ani pevný výnos z těchto prostředků.
Zákon výslovně stanoví, že shromažďovat lze pouze peněžní prostředky, což znamená, že úhradu akcie investičního fondu a podílového listu podílového fondu nelze provést věcným plněním.
Investiční společnost má dva okruhy majetku. Jednak jde o majetek v podílových fondech, které investiční společnost obhospodařuje a toto obhospodařování je upraveno tímto zákonem a kromě toho má investiční společnost vlastní majetek. Nakládání s vlastním majetkem investiční společnosti zákon neřeší a ponechává na vůli investiční společnosti jak s tímto svým majetkem naloží.
Zákonem nejsou dotčena ustanovení devizového zákona. Devizová regulace se vztahuje i na investiční společnosti a investiční fondy.
K bodu 3 a 4
Jednoznačné vymezení kolektivního investování umožňuje vyloučit jakoukoliv jinou podnikatelskou činnost investičních společností a investičních fondů, která není tímto zákonem vymezena.
K bodu 5
Formálně technická úprava spočivající v nahrazení termínu "správa" termínem "obhospodařování" (důvody viz výklad k bodu 2).
K bodu 6
V návaznosti na vymezení kolektivního investování je možné jednoznačně vymezit předmět podnikání investiční společnosti. Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se investičním společnostem umožňuje obhospodařovat majetek penzijních fondu. Jde pouze o obhospodařování majetku (zejména jeho ukládání do cenných papírů a jiných hodnot), obhospodařování majetku penzijních fondů nezahrnuje obhospodařování jiných, zákonem vymezených aktivit penzijních fondů. Zároveň zákon umožňuje investičním společnostem kupovat, prodávat a půjčovat cenné papíry, avšak pouze na vlastní účet.
Zařazuje se nové ustanovení, které ukládá investiční společnosti preferovat zájmy obhospodařovaných subjektů před svými vlastními zájmy. Zařazení tohoto ustanovení si vyžádala praxe, neboť často dochází ke střetu zájmů při nakládání s majetkem investiční společnosti a obhospodařovaným majetkem.
S vyjímkou zajišťovacích převodů cenných papírů (tzv. repooperací) nesmí investiční společnost obhospodařovaným majetkem ručit, ani z něho nesmí poskytovat úvěry. Dosud bylo toto omezení výslovně zakotveno pouze pro investiční fondy.
V návaznosti na zavedení termínu obhospodařování zavádí novela zákona i obhospodařovatelskou smlouvu, na jejímž základě investiční společnost obhospodařuje majetek investičního fondu a penzijního fondu. Smlouva je úplatná a musí v ní být uveden rozsah poskytovaných služeb. Nově se umožňuje investičním společnostem, jakož i investičním fondům, uzavírat termínové a opční obchody, avšak pouze v rozsahu nezbytném pro omezení rizik plynoucích z obchodování s cennými papíry. Při uzavírání opčních a termínovaných obchodů, musejí dát investiční společnosti a investiční fondy přednost jejich uzavírání na veřejném trhu.
Návrh novely zákona umožňuje investičním společnostem a investičním fondům půjčovat cenné papíry na základě zvláštního typu smlouvy. Zákon stanoví obligatorní náležitosti této smlouvy, přičemž její obecný režim se řídí obchodním zákoníkem (jde-li o úplatnou smlouvu) nebo občanským zákoníkem (jde-li o bezúplatnou smlouvu, resp. o zajišťovací převody cenných papírů, tzv. repooperace).
K bodu 7
Stejně jako dosud se investiční fond může rozhodnout, zda si svůj majetek bude obhospodařovat sám, nebo zda obhospodařovaní svého majetku svěří investiční společnosti.
Dosavadní právní úprava omezovala v přijímání úvěrů investiční společnost ve vztahu k obhospodařovaným podílovým fondům. Stejné omezení ve vztahu k investičním fondům je třeba proto v zákoně výslovně uvést.
K bodu 8
Dosud platná úprava se zařazuje do § 7 a její zpřesněné znění je shodné s úpravou zakotvenou pro investiční společnosti (viz bod 17).
K bodům 9 a 10
V návaznosti na nové státoprávní uspořádání se slova "ústřední orgán státní správy České republiky nebo ústřední orgán státní správy Slovenské republiky, který určí zákon České národní rady nebo Slovenské národní rady (dále jen"příslušný státní orgán") nahrazují slovem ministerstvo. Toto je třeba promítnout do textu celého zákona.
K bodům 11 až 13
Odstavec 4 se zpřesňuje a to tak, že "název investiční společnosti" se nahrazuje termínem "obchodní jméno investiční společnosti" Při vytváření podílových fondů novela zákona ukládá investiční společnosti povinnost rozlišit otevřené a uzavřené podílové fondy názvem a zároveň určuje, co musí být v názvu každého podílového fondu obsaženo. Rozlišení otevřených a uzavřených podílových fondů je významné z hlediska rozhodování investorů, neboť s podílovými listy obou druhů fondů jsou spojena podstatně rozdílná práva.
V novele zákona je zařazene nový odstavec 5, neboť potřeba jednoznačné orientace veřejnosti vyžaduje, aby zákon chránil názvy otevřený podílový fond a uzavřený podílový fond .
K bodům 14 až 16
Formálně technické úpravy související se zavedením termínu "obhospodařování" a se změnou státoprávního uspořádání.
K bodu 17
Zpřesněné znění dosavadního odstavce 3. Jeho znění je shodné s úpravou pro investiční fondy (viz bod 8). Zákaz ručení majetkem v podílových fondech a poskytování úvěrů z něho je obsaženo v návrhu § 5a odst. 4 (viz bod 6).
K bodům 18 a 19
Formálně technické úpravy související se zavedením termínu "obhospodařování".
K bodu 20
Dosavadní ustanovení o struktuře cenných papírů, v nichž může být uložen majetek v podílovém fondu nebo majetek investičního fondu nedopovídá již současné praxi. Platné vymezení rozsahu cenných cenných papírů je třeba rozšířit o neveřejně obchodovatelné dluhopisy, jejichž emitenty jsou banky a ČNB a o dluhopisy, jejichž emitenty jsou státy EU.
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy mestanoví návrh novely zákona žádný jednoznačný limit, v jehož rámci jsou investiční společnosti a fondy povinny kupovat a prodávat cenné papíry. Hlavním kriteriem úspěšnosti prodeje bude vynaložení odborné péče při obchodování s cennými papíry. Způsob prokazování toho, zda byla či nebyla vynaložena odborná péče v případě potřeby stanoví ministerstvo financí prováděcí vyhláškou.
Pro výpočet hodnoty cenného papíru se použijí ustanovení vyhlášky ministerstva financí o oceňování cenných papírů.
K bodům 21 až 30
Omezení a rozložení rizika je jedním ze základních znaků kolektivního investování. Jde o soubor pravidel, které směřují nejen k ochraně účastníků kolektivního investování, ale zároveň znemožnují investičním společnostem a investičním fondům získat dominantní postavení v obchodních společnostech. V našich podmínkách se investiční společnosti a investiční fondy pokládají za násltroje kolektivního investování, ale zároveň se investičním společnostem umožňuje získat kontrolu na libovolně velkou částí akciové společnosti a tu ovládat (viz komentář k odstavci 5).
V odstavcích 1 a 3 jde o zpřesnění dosavadního textu. Stávající text totiž zcela jednoznačně neurčoval, že limity je třeba vztahovat k jednotlivým druhům cenných papírů a tuto skutečnost bylo třeba řešit výkladem. V odstavci 4 se mezi podnikatele, se kterými nesmí investiční fond uzavřít smlouvu o tichém společenství zařazují i prokuristé investičních fondů.
Odstavec 5 umožňuje investičním společnostem získat pod svou kontrolu více akcií než stanoví 20%-ní limit, neboť jak majetek investičních fondů, tak i majetek v podílových fondech se posuzuje samostatně. Rozhodující je totiž rozložení rizika v jednotlivých podílových či investičních fondech ve vztahu k podílníku či akcionáři.
Nežádoucímu propojení investičních společností, investičních fondů a bank - depozitářů brání novela zákona, stejně jako dosud, tak, že zakazuje investiční společnosti do majetku v podílových fondech a investičnímu fondu nakupovat podílové listy a akcie investičních fondů a depozitáře a též zákazem podílet se majetkově na jiné investiční společnosti.
Ve vztahu k penzijním fondům, zakazuje novela zákona investiční společnosti, v případě, že obhospodařuje majetek penzijního fondu, vykonávat hlasovací práva vyplývající z cenných papírů, které jsou v majetku penzijního fondu. Dosavadní odstavec 11 se vypouští, neboť vedl v praxi k diskriminaci některých investičních společností a investičních fondů, mimo jiné i proto, že bylo obtížné stanovit, kdo je to zakladatel (zakladatelem investičního fondu je každý akcionář, který upsal akcie a pokud je později prodal je sice zakladatelem, ale bez majetkového vlivu).
K bodu 31
Nově koncipovaný § 25 zakládá, jako součást ochrany investora, zvláštní informační povinnost investičních společností a investičních fondů (bez ohledu na lhůty uvedené v jiných právních předpisech).
Ve stanovených termínech jsou investiční společnosti a investiční fondy povinny zveřejnovat informace o svém hospodaření a další informace uvedené v tomto paragrafu. Ve vztahu k investiční společnosti nejde pouze o informace o vlastním hospodaření, ale samozřejmě i o informace o hospodaření s podílovými fondy, které obhospodařuje. Z dosavadní právní úpravy se přebírá odstavec 5.
K bodu 32
Z charakteru otevřeného podílového fondu vyplývá, že se v průběhu času mění nejen celková výše jeho majetku, ale i výše majetku připadajícího na jeden podílový list. Z tohoto důvodů bývá běžné, že podílové fondy informují o aktuální hodnotě svého majetku i majetku připadajícího na podílový list v co nejkratších intervalech, aby investoři měli co nejaktuálnější informace. Zákon ukládá informační povinnost jak otevřenému podílovému fondu (nejméně jednou týdně), tak i uzavřenému podílovému fondu (nejméně jednou měsíčně).
K bodu 33
Oprávnění ministerstva obsažená v dosavadním § 26 se přesouvá do čl. II odst. 2, písm. h).
Způsob uveřejnění zákonem určených informací musí být uveden ve statutu investičního a podílového fondu. Informační povinnost investiční společnosti, která je podrobně rozvedena v § 25, § 26 a v tomto paragrafu včetně povinnosti uvést ve svém statutu způsob uveřejnění těchto informací se vztahuje přiměřeně na investiční, ale také na penzijní fondy.
Zákon o cenných papírech stanoví pro emitenta veřejně obchodovatelných cenných papírů povinnost vydat prospekt cenného papíru. Tuto povinnost ukládá zákon v případě investiční společnosti, investičního a penzijního fondu i těmto subjektům.
Zprávy o hospodaření jsou investiční společnosti, investiční a penzijní fondy povinny zasílat též Středisku cenných papírů. V zájmu informovanosti široké veřejnosti o činnosti a výsledcích těchto subjektů ukládá zákon ministerstvu financí stanovit rozsah údajů vycházejících z těchto zpráv, které bude Středisko cenných papírů povinno pololetně uveřejňovat.
K bodu 34
Obhospodařování podílového fondu nebo majetku investičního a penzijního fondu je úplatnou činností. Úplata může být stanovena dvěma způsoby. Její výše a způsob stanovení musí být uvedeny v obhospodařovatelské smlouvě uzavřené mezi investiční společností a investičním a penzijním fondem, resp. ve statutu podílového fondu. Pokud není úplata stanovena ve vazbě na zisk po zdanění (účetní zisk) bere se za základ pro její výpočet čisté obchodní jmění.
Zákon stanoví, které náklady jsou vždy, bez ohledu na smluvní ujednání, resp. statut fondu, v úplatě obsaženy. Zákon rovněž vyjmenovává náklady, které mohou být placeny investiční společnosti mimo výše uvedenou úplatu. Investiční společnost má právo na úhradu i jiných nákladů, ale jen tehdy, jestliže jsou tyto naklady a způsob jejich vyúčtování uvedeny v obhospodařovatelské smlouvě, resp. ve statutu podílového fondu. Zákon výslovně stanoví, že investiční společnost si nesmí do nákladů na obhospodařování podílového fondu a majetku investičních a penzijního fondu zahrnout pokuty ani jiné majetkové sankce.
Případným sporům o obsah úplaty, tj. nákladů, kterých se týká, čelí zákon tím, že pokud v obhospodařovatelské smlouvě, resp. ve statutu podílovéh fondu nejsou stanoveny náklady jichž se úplata týká, platí, že náhrada veškerých nákladů spojených s obhospodařováním podílového fondu a majetku investičního a penzijního fondu je zahrnuta v úplatě.
K bodu 35
Obdobně jako v zákoně bankách se upřesňují důvody, pro které je zákonem stanovený okruh osob zproštěn povinnosti mlčenlivosti.
K bodu 36
Zákon vymezuje možné případy střetu zájmů a omezením účasti vybraných osob zabraňuje nežádoucímu personálnímu propojení mezi investičními společnostmi, investičními a penzijními fondy a depozitáři, v jehož rámci by mohlo k případným konfliktům zájmů docházet. Od dosavadní právní úpravy se liší tím, že mezi osoby, kterých se tato ustanovení týká, zahrnuje i prokuristy. Pomocí této funkce byla dosavadní právní úprava obcházena.
Ustanovení obchodního zákoníku o volbě členů dozorčí rady zaměstnanci není, vzhledem k charakteru investičních společností a fondů vhodné. Prostřednictvím investičních společností a fondů investují především osoby, které nejsou v zaměstnaneckém poměru k investiční společnosti nebo investičnímu fondu a jejich zájmy nemusí být shodné se zájmy zaměstnanců investiční společnosti nebo investičního fondu.
K bodu 37
Každá investiční společnost a každý investiční fond musí mít svého depozitáře. Depozitářem může být pouze banka a výkon funkce depozitáře je založen na smluvním základě. Ve smlouvě musí být uveden rozsah služeb, který bude banka vykonávat a výše úplaty za tyto služby. Institut depozitáře je již zakotven v současné právní úpravě. Novela zákona jeho postavení a činnost prohlubuje a upřesňuje.
Zákon připouští zvláštní zánik depozitářské smlouvy na základě rozhodnutí České národní banky.
K bodu 38
Prostřednictvím běžných účtů otevřených u depozitáře musí probíhat veškeré peněžní toky týkající se investiční společnosti (včetně vlastního majetku), podílového fondu a investičního fondu. Každý investiční a každý podílový fond musí mít svůj zvláštní běžný účet.
Investiční společnost a investiční fond mohou mít vkladové účty i u jiné banky, avšak o této skutečnosti musí informovat depozitáře. Depozitáře musí informovat investiční společnost a investiční fond o stavu na účtě, který je zřízen dle požadavku organizátora veřejného trhu.
K bodu 39
Koncepce zákona vychází z toho, že kontrola činnosti investičních společností, investičních a penzijních fondů je prováděna dvěma způsoby. Tyto subjekty podléhají státnímu dozoru, který vykonává ministerstvo financí. Tento dozor však nemůže být zaměřen na každodenní činnost investičních společností a investičních fondů. Kontrolu nad každodenní činností investičních společností, investičních a penzijních fondů svěřuje zákon depozitáři.
Zákon vymezuje rozsah této kontroly a zároveň dává depozitáři právo požadovat veškeré informace nutné pro výkon jeho kontrolní činnosti. Kromě toho zákon stanoví, že depozitář nesmí provést příkaz, který je v rozporu se zákonem, statutem a depozitářskou smlouvou a ukládá mu povinnost informovat o tomto příkazu, jakož i o dalších nedostatcích, ministerstvo financí. Pokud by depozitář svým konáním, či nekonáním způsobil účastníkům kolektivního investování škodu, odpovídá za porušení své povinnosti ve smyslu obchodního zákoníku. Jde o mimozávazkovou odpovědnost, kterou je třeba zvláště upravit tímto zákonem.
K bodu 40
Ve vztahu k depozitáři musí investiční společnosti, investiční a penzijní fondy plnit některé povinnosti, které souvisí s vymezením kontrolní činnosti depozitáře. Pokud jde o listinné cenné papíry, které tvoří součást podílového fondu nebo majetku investičního nebo podílového fondu, musí být uloženy u depozitáře v úschově. U zaknihovaných cenných papírů může depozitář pro získání informací o pohybu portfolia podílového, investičního nebo penzijního fondu požadovat na Středisku cenných papírů zasílání příslušných výpisů.
Investiční společnosti a investiční fondy mohou při vydávání cenných papírů použít služeb depozitáře. V případě, že využijí služeb jiného obchodníka s cennými papíry, jsou povinny sdělit depozitáři všechny požadované údaje.
K bodu 41
Pro výkon své kontrolní funkce potřebuje depozitář i odpovídající informace o pohybu movitých a nemovitých věcí v majetku investičního fondu. Zákon proto ukládá investičnímu fondu povinnost poskytovat depozitáři informace o všech koupích a prodejích movitých a nemovitých věcí a o záměrech uzavřít smlouvy o tichém společenství, včetně ocenění těchto aktivit. Pokud investiční společnosti a investiční fondy nepoužívají služeb depozitáře, jsou povinny ho informovat o všech jednotlivých pokynech týkajích se nakládání s podílovými fondy a s majetkem investičních fondů realizovaných prostřednictvím jiného subjektu.
K bodům 42 a 43
Investiční společnost a investiční fond jsou obchodními společnostmi ve smyslu obchodního zákoníku a proto se na jejich zánik a zrušení vztahují obecná ustanovení tohoto zákoníku. Ustanovení obchodního zákoníku však platí jen tehdy, pokud zákon o investičních společnostech a investičních fondech nestanoví něco jiného. Investiční společnosti a investiční fondy mají svůj specifický předmět podnikání, kterému bylo třeba přizpůsobit i některá obecná ustanovení obchodního zákoníku při zrušení investiční společnosti a investičního fondu.
Obecně tedy platí, že k zániku investiční společnosti a investičního fondu dochází dnem jejich výmazu z obchodního rejstříku, přičemž jejich zániku předchází zrušení s likvidací nebo bez likvidace, přechází-li jejich jmění na právního nástupce.
V případě, že dochází ke zrušení investiční společnosti a investičního fondu s likvidací, spočívá odchylná úprava zákona v tom, že likvidátor je jmenován ve správním řízení ministerstvem financí na žádost nebo bez žádosti. Zákon vymezuje jednak důvody, kdy může ministerstvo financí jmenovat likvidátora bez žádosti představenstva investiční společnosti nebo investičního fondu, a dále obligatorní náležitosti, které musí obsahovat rozhodnutí ministerstva, jímž se jmenuje likvidátor.
K bodu 44
Jestliže o zrušení investiční společnosti a investičního fondu a o jejich likvidaci rozhodne soud, spočívá odchylná úprava zákona v tom, že soudem je likvidátor jmenován na navrh ministerstva financí.
Zákon rovněž stanoví specifický důvod, pro který může soud zrušit na návrh ministerstva financí investiční fond.
K bodu 45
V § 35a odst. 1 jsou uvedeny důvody, pro které ministerstvo odejme investiční společnosti a investičnímu fondu povolení, na jehož základě tyto subjekty vznikly.
V případě, že investiční společnost obhospodařuje podílové fondy, musí být součásti rozhodnutí o odnětí povolení i rozhodnutí o převedení těchto podílových fondů pod jinou
investiční společnost.
Ke zrušení investiční společnosti a investičního fondu bez likvidace dochází, bud rozdělením, sloučením nebo splynutím. Ve všech těchto případech existuje právní nástupce zrušované investiční společnosti nebo zrušovaného investičního fondu. Při rozdělení subjektu přechází jeho jmění na nově vzniklé sbujekty. Při splynutí přechází jmění zaniklých subjektů na nový subjekt vzniklý splynutím a při sloučení přechází jmění zaniklého subjektu na přejímající subjekt.
Zákon vyžaduje ke všem výše uvedeným způsobům zrušení investičního fondu a investiční společnosti bez likvidace povolení ministerstva financí a stanoví náležitostí žádosti, podle které má dojít ke zrušení investiční společnosti a investičního fondu. Toto povolení nenahrazuje povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu, ale v návaznosti na § 35c odst. 3 mohou být obě povolení vydána současně.
Při zrušení investiční společnosti a investičního fondu zákon jednoznačně stanoví, že jejich právní nástupci musí být stejného druhu. Pokud vzniká nová investiční společnost nebo nový investiční fond, musí splňovat obecné předpoklady, které zákon požaduje při vzniku investičních společností a investičních fondů.
Zatímco při zrušení investiční společnosti a investičního fondu lze vycházet z obecných ustanovení obchodního zákoníku, je třeba zrušení podílového fondu, který není právním subjektem, upravit v celé šíři zákonem o investičních společnostech a investičních fondech.
V § 35 d odst. 1 uvádí zákon tři způsoby zrušení podílového fondu. Jedním z těchto způsobů je uzavření hospodaření podílového fondu spojené s výplatou podílů. V § 35d odst. 2 jsou uvedeny dva důvody, kdy investiční společnost musí zrušit podílový fond uzavřením jeho hospodaření. V případě, že je na majetek investiční společnosti prohlášen konkurs nebo soudem bylo povoleno vyrovnání zajistí zrušení podílového uzavřením jeho hospodaření správce konkursní podstaty, resp. vyrovnací správce. Zákon výslovně stanoví, že podílový fond není součástí konkursní podstaty investiční společnosti a ani nemůže být použit k vyrovnání se s věřiteli ve smyslu zákona o konkursu a vyrovnání. Je-li investiční společnost zrušena s likvidací, zajistí zrušení podílového fondu uzavřením jeho hospodaření depozitář.
V zájmu ochrany podílníků připouští zákon v případech, kdy dochází k prohlášení konkursu na majetek investiční společnosti nebo soud povolí vyrovnání nebo dochází ke zrušení investiční společnosti s likvidací, aby rozhodnutím ministerstva financí byly podílové fondy převedeny na jinou investiční společnost.
Zákon umožňuje splynutí podílových fondů jak otevřených, tak uzavřených, a to jak v rámci jedné investiční společnosti, tak i mezi různými investičními společnostmi. Zákon výslovně stanoví, že investiční společnost může rozhodnout o splynutí podílového fondu, resp. podílových fondů jen, je-li to v zájmu podílníků a jsou-li splněny další, zákonem stanovené podmínky. Po splnění těchto podmínek může investiční společnost, která bude obhospodařovat nově vytvořený podílový fond požádat ministerstvo financí o povolení ke vzniku podílového fondu. Před vydáním rozhodnutí si ministerstvo vyžádá stanovisko depozitáře.
Ne všichni podílníci budou vždy souhlasit se zrušením podílového fondu a nebudou mít zájem stát se podílníky nově vytvořeného podílového fondu. Podílníci uzavřeného podílového fondu jsou ve srovnání s podílníky otevřeného podílového fondu v nevýhodě. Proto zákon v případě, že se ruší uzavřený podílový fond, dává jeho podílníkům právo na vrácení podílového listu investiční společnosti za stejných podmínek, jaké mají podílníci u otevřených podílových fondů. V případě, že nově vytvořený fond není otevřený, právo na vrácení podílového listu zaniká po uplynutí dvou měsíců od uveřejnění rozhodnutí ministerstva financí.
Po dobu tří měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva financí o zrušení podílových fondů a vytvoření nového podílového fondu je možné vypořádávat práva a závazky týkající se zrušovaných podílových fondů. Po uplynutí této doby je vytvořen nový podílový fond, jehož podílníky se stávají podílníci zrušených podílových fondů. V zájmu ochrany podílníků ukládá zákon investiční společnosti, která nový podílový fond obhospodařuje, některé povinnosti, související se vznikem nového podílového fondu.
Dodržení zákonného postupu při zrušení podílových fondů a vytvoření nového podílového fondu, zejména z hlediska účetních postupů, posuzuje auditor při ověřování první účetní závěrky nově vytvořeného podílového fondu.
Třetím možným způsobem zrušení stávajícího podílového fondu, a to pouze uzavřeného podílového fondu, je jeho přeměna na otevřený podílový fond na základě povolení ministerstva financí. K této přeměné dochází na žádost investiční společnosti. K přeměně podílového fondu dochází dnem, kdy povolení ministerstva financí nabyde právní moci.
K přeměně investičního fondu na jiný subjekt docházelo dosud na základě ustanovení obchodního zákoníku. Novela zákona tuto přeměnu upravuje odchylně od obchodního zákoníku především v tom, že pro rozhodnutí valné hromady je třeba souhlasu dvou třetin všech akcionářů a dále v tom, že pro investiční fond zakládá povinnost odkoupit akcie akcionářů investičního fondu, kteří s přeměnou nesouhlasí a to za částku, která se rovná podílu čistého obchodního jmění připadajícího na odkupováné akcie.
K bodu 46
Státní dozor představuje institucionální ochranu investorů vykonávanou ústředním orgánem státní správy. Státnímu dozoru podléhají zákonem určené sujekty, přičemž některé z nich pouze v určitém rozsahu (např. banka-depozitář pouze v rozsahu výkonu této funkce). Výkon státního dozoru svěřuje zákon do kompetence ministerstva financí. Z povinností, které zákon ministerstvu financí při výkonu státního dozoru ukládá, vyplývá, že obsahem státního dozoru je dozor nad dodržováním právních předpisů upravujících kolektivní investování, vydávat rozhodnutí podle tohoto zákona a dbát na ochranu zájmů účastniků kolektivního investování - podílníků a akcionářů.
Při výkonu státního dozoru je ministerstvo financí oprávněno požadovat od subjektů podléhajících tomuto dozoru veškeré potřebné informace nutné pro jeho řádný výkon. Při provádění dozoru se vztahy mezi ministerstvem financí a kontrolovanými subjekty řídí ustanovením zákona o státní kontrole. K bodu 47
V rámci výkonu státního dozoru je ministerstvu financí uložena povinnost vést seznam investičních společností, investičních a podílových fondů, nucených správců a likvidátorů.
K bodu 48
Pro řádný výkon státního dozoru dává zákon ministerstvu financí odpovídající sankční oprávnění. Zákon taxativně vyjmenovává druhy nápravných opatření, která může ministerstvo financí uložit v závislosti na stupni závažnosti zjištěných nedostatků. Kromě těchto nápravných opatření může ministerstvo financí uložit pokutu až do výše 10 mil. Kč.
Nápravná opatření a sankce se ukládají ve správním řízení a pro jejich uložení stanoví zákon jednoletou subjektivní a desetiletou objektivní lhůtu.
K bodu 49
Jestliže ministerstvo financí při výkonu státního dozoru zjistí, že investiční společnost neplní své povinnosti při obhospodařování majetku investičního fondu, může uložit investičnímu fondu nápravné opatření spočívající v příkazu změnit obhospodařovatelskou investiční společnost.
Během jednoho měsíce se musí investiční fond rozhodnout, zda uzavře obhospodařovatelskou smlouvu s novou investiční společností anebo bude svůj majetek obhospodařovat sám. Pokud jedno nebo druhé rozhodnutí neučiní, rozhodne ministerstvo financí o zavedení nucené správy.
Obdobné nápravné opatření, jako v předchozím ustanovení, může ministerstvo financí uložit investiční společnosti a investičnímu fondu v případě, že své povinnosti neplní depozitář. V případě, že investiční společnost nebo investiční fond neuzavře během jednoho měsíce novou depozitářskou smlouvu, zavede ministerstvo financí nucenou správu
V případě, že investiční společnost neplní své povinnosti při obhospodařování podílového fondu nebo je-li na její majetek prohlášen konkurs či povoleno vyrovnání nebo dochází k jejímu zrušení s likvidací, může ministerstvo financí rozhodnout o převodu obhospodařování podílového fondu na jinou investiční společnost.
Obligatorně toto nápravné opatření uloží ministerstvo financí v případě, kdy odnímá investiční společnosti povolení, na jehož základě vznikla. K převodu obhospodařování podílového fondu není třeba souhlas investiční společnosti, na kterou se obhospodařování podílového fondu převádí.
Nucenou správu investiční společností nebo investičního fondu může ministerstva zavést, jestliže předchozí v zákoně uvedená nápravná opatření nevedla k nápravě a nastaly skutečnosti uvedené v zákoně, anebo bez předchozího uložení nápravných opatření, jestliže hrozí nebezpečí z prodlení a jsou ohroženy zájmy investorů.
Obligatorně rozhodne ministerstvo financí o zavedení nucené správy, jestliže investiční fond, v případě nařízení změny obhospodařovatelské investiční společností, neuzavře obhospodařovatelskou smlouvu s novou investiční společností nebo nerozhodne o tom, že svůj majetek bude obhospodařovat sám.
Zákon stanoví, že nuceným správcem může být pouze makléř nebo auditor zapsaný v seznamu vedeném ministerstvem financí. Podstatou nucené správy je přechod téměř veškeré působnosti představenstva a valné hromady na nuceného správce. Zákon jednoznačně stanoví, že nucený správce nesmí rozhodnout o zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu. Bez souhlasu valné hromady nemůže nucený správce dát návrh na prohlášení konkursu investiční společnosti a investičního fondu ani návrh na zahájení vyrovnávacího řízení.
Povinností nuceného správce je dočasný výkon práv a povinností valné hromady a představenstva. Proto musí nucený správce svolat v zákonem stanovené lhůtě valnou hromadu a navrhnout ke schválení osoby do orgánů, které valná hromada volí.
Zákon stanoví náležitosti rozhodnutí o zavedení nucené správy a okamžik, kdy k zavedení nucené správy dochází a kdy je nucená správa účinná vůči všem osobám. Tímto okamžikem je doručení písemného rozhodnutí o zavedení nucené správy investiční společnosti nebo investičnímu fondu.
Zákon stanoví podmínky, za kterých musí ministerstvo financí jmenovat nového správce. Z hlediska danového a účetního je odměna nuceného správce nákladem na dosažení, udržení a zajištění příjmů a je placena z majetku toho, v němž byla zavedena.
Nucená správa se zapisuje do obchodního rejstříku, přičemž zápis má deklaratorní povahu, nebot účinnost zavedení nucené správy nastává okamžikem doručení rozhodnutí (viz § 86). Zákon stanoví, kdo dává návrh na zápis do obchodního rejstříku a co se do obchodního rejstříku zapisuje. Nucená správa končí okamžikem nabytí účinnosti volby nových orgánů.
Jestliže nápravné opatření spočívající v uložení snížení základního jmění nebylo splněno, může ministerstvo financí rozhodnout o snížení základního jmění investičního fondu, a to pouze do výše neuhrazené ztráty. Zákon umožnuje provést snížení základního jmění pouze snížením jmenovité hodnoty akcií (nikoliv tedy také vzetím určitého počtu akcií z oběhu), přičemž věřitelé nemají právo žádat splnění nebo zajištění svých neuhrazených pohledávek. Rozhodnutí ministerstva financí nahrazuje rozhodnutí valné hromady a do obchodního rejstříku se zapisuje pouze snížení základního jmění.
Zákon vymezuje případy, kdy ministerstvo financí odejme povolení ke vzniku investiční společnosti a investičního fondu a povolení, na jehož základě byl vytvořen podílový fond. V případě odnětí povolení ke vzniku investiční společnosti nebo investičního fondu dá ministerstvo financí soudu návrh na zrušení investiční společnosti nebo investičního fondu. Jestliže ministerstvo financí odejme investiční společnosti povolení, na jehož základě došlo k vytvoření podílového fondu, je investiční společnost povinna uzavřít hospodaření tohoto fondu a vyplatit podílníkům jejich podíly.
Ministerstvo financí může při výkonu státního dozoru uložit pokutu nejen investiční společnosti nebo investičnímu fondu, ale také zákonem vyjmenovaným fyzickým osobám.
Pokuta může být uložena rovněž fyzické nebo právnické osobě v případě, že tato osoba neoprávněné užívá zákonem chráněná slova (investiční společnost, otevřený nebo uzavřený investiční fond a otevřený nebo uzavřený podílový fond) nebo neoprávněně vydává podílové listy.
Toto opatření lze uložit při dodržení jednoleté subjektivní a desetileté objektivní lhůty.
Odchylku od správního řádu představuje zákonem stanovená možnost zahájení správního řízení již pouhým doručením rozhodnutí ministerstva financí o uložení nápravného opatření nebo sankce. Tato odchylka je zavedena proto, že často hrozí nebezpečí z prodlení a sankci je třeba uložit co nejrychleji, aby bylo zabráněno v nežádoucí činnosti. To by nebylo možné při normálním zahájení správního řízení.
Nuceným správcem nebo likvidátorem podle tohoto zákona může být pouze makléř nebo auditor zapsaný v seznamu vedeném ministerstvem financí. Do seznamu zařadí ministerstvo financí makléře nebo auditora doporučeného příslušnou samosprávnou organizací za podmínek stanovených zákonem je povinno ho ze seznamu vyškrtnout.
Čl.II.
Zákon ukládá ministerstvu financí vydat vyhlášku, v níž bude upravena odměna za výkon funkce nuceného správce a likvidátora podle tohoto zákona.
Kromě této povinnosti zákon umožňuje ministerstvu financí v případě potřeby upravit vyhláškou některá ustanovení zákona podrobněji.
ZÁKON
ze dne .,
kterým se mění a doplňuje zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů. (doplněné znění)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon č. 248/1992 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění zákona České národní rady č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění zákona č. 89/1993 Sb., zákona č. 331/1993 Sb. a zákona č. 259/1994 Sb., se mění a doplňuje takto:
(1) Investiční společnosti a investiční fondy jsou obchodní společnosti, jejichž předmětem podnikání je kolektivní investování vykonávané na základě povolení vydaného ministerstvem financí (dále jen" ministerstvo").
(2) Investiční společnost má formu akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným.
(3) Investiční fond má pouze formu akciové společnosti.
(4) Na investiční společnost a investiční fond se použijí ustanovení obchodního zákoníku1), pokud tento zákon nestanoví jinak.
1) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
(1) Kolektivním investováním se rozumí podnikání, jehož výlučným předmětem je tímto zákonem vymezené shromažďování peněžních prostředků, jejich ukládání, jakož i zcizování majetkových hodnot, které byly nabyty tímto ukládáním za jiné majetkové hodnoty.
(2) Za kolektivní investování se považuje též obhospodařování majetku v podílovém fondu a obhospodařování majetku investičního fondu, které vykonává investiční společnost na základě smlouvy o obhospodařování majetku investičního fondu. investiční společností (dále jen "obhospodařovatelská smlouva" § 5b). Obhospodařováním majetku se rozumí správa majetku a nakládání s ním. Tato činnost může být jediným předmětem podnikání investiční společnosti.
(1) Jinou podnikatelskou činnost než kolektivní investování nesmí investiční společnost ani investiční fond vykonávat,pokud tento zákon nestanoví jinak.
(2) Investiční společnosti a investiční
fondy nesmějí vydávat dluhopisy.