Kázeňskou pravomoc nad odsouzenými vykonávají ředitelé věznic. Jiní zaměstnanci Vězeňské služby mohou kázeňskou pravomoc vykonávat, pokud k tomu byli písemně zmocněni generálním ředitelstvím Vězeňské služby.
(1) Odsouzený má právo do 3 dnů ode dne oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek má jen stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci.
(2) Proti rozhodnutí o zabrání věci má pachatel kázeňského přestupku a osoba, které se rozhodnutí o zabrání věci přímo týká, právo do 3 dnů ode dne oznámení tohoto rozhodnutí podat stížnost, která má odkladný účinek.
(3) O stížnosti rozhodne do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby. K rozhodnutí o stížnosti nelze zmocnit zaměstnance, který kázeňský trest uložil nebo který rozhodl o zabrání věci. O stížnosti proti rozhodnutí ředitele věznice rozhodne generální ředitel Vězeňské služby nebo jiný k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.
(1) Jestliže výkon kázeňského trestu, proti jehož uložení již nelze podat stížnost, není vzhledem k dalšímu chování a jednání odsouzeného potřebný, lze tento trest prominout.
(2) Jestliže další výkon kázeňského trestu není potřebný, protože odsouzený projevuje účinnou snahu po nápravě, lze od výkonu jeho zbytku upustit.
(3) Prominutím kázeňského trestu a upuštěním od výkonu jeho zbytku se kázeňský trest považuje za vykonaný.
(1) Jestliže po výkonu kázeňského trestu odsouzený splní podmínky pro udělení kázeňské odměny, lze mu místo jejího udělení zahladit kázeňský trest, a to zpravidla ten, který byl uložen jako poslední.
(2) Zahlazením kázeňského trestu se na odsouzeného hledí, jako by mu nebyl kázeňský trest uložen.
(1) Uložením kázeňského trestu se vyřizují též přestupky, pokud byly spáchány během výkonu trestu.
(2) Kázeňským potrestáním odsouzeného se nevylučuje jeho trestní stíhání, je-li skutek trestným činem.
Zaměstnávání a vzdělávání odsouzených zahrnuje:
a) zařazování odsouzených do práce odpovídající jejich zdravotní způsobilosti s přihlédnutím k jejich odborným znalostem a dovednostem,
b) odměňování za práci,
c) vytváření podmínek pro to, aby odsouzení mohli získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci.
(1) Věznice vytvářejí podmínky pro zaměstnávání odsouzených buď vlastní podnikatelskou nebo další činností v rámci svého provozu nebo na smluvním základě s jiným podnikatelským subjektem nebo organizací. V podnikatelském subjektu, na jehož řízení nebo kontrole se rozhodujícím způsobem nepodílí stát nebo obec, lze práci odsouzeným přidělovat jen s jejich předchozím souhlasem.
(2) Smlouva mezi věznicí a podnikatelským subjektem nebo organizací, na jejímž základě se uskutečňuje zařazení odsouzených do práce, stanoví podrobnější podmínky, za nichž budou odsouzení pracovat, popřípadě i postup při zaškolení odsouzených k výkonu určených prací a způsob zvyšování jejich pracovní kvalifikace. Při vytváření podmínek k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a dodržování protipožárních a hygienických předpisů mají podnikatelský subjekt a organizace stejné povinnosti, jaké by měly podle pracovněprávních předpisů vůči zaměstnancům v pracovním poměru.
(3) Podnikatelské subjekty a organizace uvedené v předchozích ustanoveních poskytují věznicím za práci odsouzených dohodnuté plnění.
Je zakázáno školit a zařazovat odsouzené k výkonu prací s výbušninami. Jestliže odsouzený při práci přichází do styku s omamnými a psychotropními látkami nebo jedy, anebo s jinými látkami, které mohou vyvolat zvýšené nebezpečí újmy na zdraví nebo škody na majetku, je třeba nad ním zajistit zvýšenou kontrolu.
(1) Odsouzený, který byl zařazen do práce, je povinen pracovat, pokud je k práci zdravotně způsobilý.
(2) Pracovní podmínky, pracovní doba a podmínky pro uložení přesčasové práce u odsouzených se řídí pracovněprávními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru. Ředitel věznice může nařídit odsouzeným práci přesčas v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. [§ 97 odst. 1 až 3 zákoníku práce.]
(3) Do pracovní doby se nepočítá práce při úklidu a jiná obdobná práce odsouzených potřebná k zajištění běžného provozu věznice, a pracovní terapie, pokud je součástí resocializačního programu odsouzeného; tyto práce jsou odsouzení povinni provádět bez nároku na pracovní odměnu. Tyto práce nesmějí být nařízeny na úkor doby nutné k odpočinku odsouzených.
(4) Odsouzeným se zajišťuje formou připomínek a námětů účast na řešení otázek týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví při jejich práci.
(1) Odsouzeným přísluší odměna podle vykonané práce. Výši odměny a podmínky pro její poskytování stanoví vláda nařízením.
(2) Z pracovní odměny odsouzeného se po jejím zdanění provedou srážky jednak k úhradě výživného pro jeho děti, včetně příspěvku na úhradu nákladů při péči o dítě v ústavní nebo ochranné výchově, jednak k úhradě nákladů výkonu trestu. Kromě těchto srážek lze z pracovní odměny odsouzeného provádět další srážky, které připouštějí pracovněprávní předpisy jako srážky ze mzdy, a to obdobně podle pracovněprávních předpisů. Rozsah, popřípadě též pořadí srážek z pracovní odměny odsouzeného stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Přitom přihlédne zejména k zabezpečení výživy dětí odsouzeného a oprávněným nárokům poškozených trestným činem.
(3) Je-li však soudem nařízen výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny odsouzeného, postupuje se podle občanského soudního řádu a předpisů vydaných na jeho základě.
(4) Část pracovní odměny odsouzeného, která zbývá po provedení srážek podle odstavce 2, popřípadě podle odstavce 3, se rozdělí na kapesné a úložné způsobem, který stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Odmítne-li odsouzený bez závažného důvodu pracovat, kapesné mu nenáleží. Za odmítnutí se nepovažuje neudělení souhlasu podle § 52 odst. 1.
(5) Z úložného může odsouzený poskytovat příspěvky své rodině a plnit své závazky v rozsahu a za podmínek stanovených Ministerstvem spravedlnosti. Zbytek úložného se odsouzenému vyplatí při propuštění z výkonu trestu, pokud se věznice s odsouzeným nedohodne jinak.
(1) Odsouzeným, u nichž jsou pro to předpoklady, se obvykle umožní, aby získali základní nebo i vyšší vzdělání anebo se zúčastnili dalších forem vzdělávání, které jim umožní získat a zvyšovat si svoji pracovní kvalifikaci.
(2) Odsouzení zařazení do denní formy studia jsou postaveni na roveň odsouzeným zařazeným do práce.
Další osobní volno je odsouzeným poskytováno z důvodů výchovných, zdravotních, pracovních, rodinných a sociálních.
(1) Nárok na další osobní volno za kalendářní rok, popřípadě na jeho poměrnou část, jestliže výkon trestu netrval nepřetržitě po dobu celého kalendářního roku, má ten odsouzený, který
a) je ve výkonu trestu nejméně šest měsíců, přičemž doba výkonu vazby se pro účely nároku na další osobní volno do výkonu trestu nezapočítává,
b) plní úkoly vyplývající z resocializačního programu, který si zvolil; to neplatí, jestliže odsouzený vykonává trest ve věznici, v níž se resocializační programy neuplatňují,
c) nebyl v době rozhodné pro vznik nároku kázeňsky trestán.
(2) Poměrná část dalšího osobního volna činí za každý celý kalendářní měsíc výkonu trestu jednu dvanáctinu dalšího osobního volna za kalendářní rok.
(1) Základní výměra dalšího osobního volna činí 12 kalendářních dnů.
(2) Doba dalšího osobního volna se započítává do doby výkonu trestu.
(3) Odsouzenému za dobu dalšího osobního volna nenáleží náhrada pracovní odměny.
(1) Odsouzený tráví další osobní volno
a) zpravidla ve věznici, přičemž může být po tuto dobu přemístěn i do jiné věznice téhož typu, nebo
b) výjimečně mimo věznici; jde-li o odsouzeného zařazeného ve věznici se zvýšenou ostrahou, může mu být povoleno trávit další osobní volno mimo věznici nejdříve po výkonu alespoň dvou třetin výměry trestu a jde-li o odsouzeného zařazeného ve věznici s ostrahou, po výkonu alespoň poloviny výměry trestu.
(2) Další osobní volno mimo věznici, zpravidla v rodině, lze odsouzenému umožnit jen tehdy, jestliže povaha trestného činu, pro který je ve výkonu trestu, a jeho příkladné chování během výkonu trestu odůvodňují předpoklad, že pobytu na svobodě nezneužije k páchání trestné činnosti nebo maření účelu výkonu trestu. Náklady spojené s možností trávit další osobní volno mimo věznici hradí odsouzený z vlastních prostředků.
(1) O nároku odsouzeného na další osobní volno, včetně způsobu jeho trávení, rozhoduje ředitel věznice, který též na žádost odsouzeného může stanovit, že další osobní volno nebude čerpáno vcelku, ale po částech, a v jakých časových intervalech.
(2) Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 1 není stížnost přípustná.
(1) Je-li třeba odsouzenému neodkladně poskytnout léčebnou péči, kterou nelze zajistit ve věznici nebo ve specializovaném zařízení Vězeňské služby, může ředitel věznice na nezbytně nutnou dobu výkon trestu odsouzenému přerušit. Pokud si odsouzený újmu na zdraví nezpůsobil úmyslně, doba přerušení výkonu trestu nepřesahující 30 dnů v kalendářním roce se započítává do doby výkonu trestu.
(2) Pro mimořádně naléhavé rodinné důvody může ředitel věznice až na 3 dny přerušit výkon trestu odsouzenému, u něhož lze mít důvodně za to, že toho nezneužije k útěku nebo ke spáchání trestného činu. Za této podmínky se doba přerušení započítává do doby výkonu trestu.
Odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu trestu se řídí obecnými předpisy.
(1) Odsouzený odpovídá za škodu, kterou způsobil věznici, podnikatelskému subjektu nebo organizaci, u nichž byl zařazen do práce, zaviněným porušením povinností při plnění pracovního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním, v rozsahu a za podmínek stanovených pracovněprávními předpisy vztahujícími se na zaměstnance v pracovním poměru.
(2) Podnikatelský subjekt nebo organizace, jimž byla způsobena škoda, projednají výši požadované náhrady též s věznicí.
(1) Za škodu způsobenou odsouzenému při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním těchto úkolů odpovídá věznice nebo podnikatelský subjekt nebo organizace, u nichž byl odsouzený zařazen do práce podle zvláštních předpisů. [§ 187, § 205a a 205b zákoníku práce.] Obdobně odpovídá odsouzenému věznice, podnikatelský subjekt nebo organizace, u níž je odsouzený zařazen do práce, za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, [§ 190 až 203 zákoníku práce.] za škodu způsobenou na odložených věcech a při odvracení škody. [§ 204 a 205 zákoníku práce.]
(2) Práce uvedené v § 54 odst. 3 se z hlediska odpovědnosti za škodu nepovažují za plnění pracovních úkolů.
(1) Jako škodu způsobenou věznici je odsouzený povinen též nahradit
a) náklady výkonu trestu za dobu, po kterou svým zaviněním způsobil, že tyto náklady nemohly být uhrazeny srážkami z jeho pracovní odměny,
b) paušální částkou zvýšené náklady střežení, a nejsou-li hrazeny zdravotním pojištěním, též náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení, jestliže
1. si úmyslně způsobil nebo jinému úmyslně umožnil způsobit mu újmu na zdraví, anebo se opakovaně dopustil porušování léčebného režimu,
2. zneužil zdravotní péče předstíráním poruchy zdraví, nebo
3. se z vlastního rozhodnutí nepodrobil lékařskému zákroku, ke kterému dal předchozí souhlas nebo o který požádal.
(2) Rozhodnutí o povinnosti nahradit shora uvedené náklady vydá ředitel věznice. Proti jeho rozhodnutí může odsouzený do tří dnů od oznámení podat stížnost, o níž rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.
(3) Způsob určení výše uvedených nákladů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Úhrnná výše náhrady nákladů jednoho předvedení však nemůže být vyšší než částka dosahující dvojnásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené pro účely trestního zákona nařízením vlády; toto omezení se nevztahuje na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s neúspěšným návrhem odsouzeného na povolení obnovy řízení.
(1) Výkon rozhodnutí, kterým byla odsouzenému uložena povinnost nahradit škodu způsobenou během výkonu trestu, náklady výkonu trestu nebo zvýšené náklady střežení, náklady na dopravu a předvedení do zdravotnického zařízení, provádí po dobu výkonu trestu srážkami z pracovní odměny nebo přikázáním pohledávky podle zvláštních předpisů [§ 258 občanského soudního řádu.] ta věznice, která pohledávku spravuje.
(2) Podle této zásady se postupuje i při náhradě nákladů spojených s výkonem vazby.
(1) Na naplňování účelu výkonu trestu se v souladu s právními předpisy mohou podílet po dohodě s generálním ředitelem Vězeňské služby, popřípadě ředitelem věznice, církve a náboženské společnosti, zájmová sdružení občanů, nevládní organizace, jakož i další orgány a instituce, které mají vztah k odsouzenému a mohou přispět k jeho resocializaci. Jejich pověření zástupci mohou po dobu výkonu trestu udržovat s odsouzeným osobní styk, zajímat se o jeho chování ve výkonu trestu a pomáhat mu při vytváření příznivých podmínek pro jeho budoucí život na svobodě. Na požádání je správa věznice informuje o stavu a chování odsouzeného, pokud s tím odsouzený souhlasí.
(2) Pověřené zástupce správa věznice poučí o povinnosti dodržovat právní předpisy pro výkon trestu a respektovat vnitřní řád věznice včetně časového režimu života odsouzených.
(3) Správa věznice též po dohodě s pověřenými zástupci v případě potřeby zabezpečí vhodné prostory a podmínky pro jejich činnost, a to tak, aby nebylo narušeno nebo ohroženo plnění resocializačních programů.
Při výkonu své pravomoci stanovené zákonem a v souvislosti s konkrétním řízením jsou soudci, popřípadě zaměstnanci soudu k tomu určení a státní zástupci oprávněni navštěvovat odsouzené ve výkonu trestu, mluvit s nimi bez přítomnosti třetí osoby a nahlížet do jejich osobních spisů a dalších písemností, které souvisejí s výkonem trestu.
(1) Dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu provádí předseda okresního soudu, v jehož obvodu má věznice své sídlo, a to buď osobně, nebo prostřednictvím vyššího soudního úředníka, kterého k tomu zmocní.
(2) Předseda okresního soudu je oprávněn:
a) v kteroukoliv dobu navštěvovat místa, ve kterých se provádí výkon trestu,
b) nahlížet do dokladů, podle nichž byli odsouzení zbaveni svobody, a hovořit s nimi bez přítomnosti jiných osob,
c) prověřovat, zda příkazy a rozhodnutí správy věznice týkající se výkonu trestu odpovídají zákonům a jiným právním předpisům,
d) žádat od zaměstnanců Vězeňské služby ve věznici potřebná vysvětlení a předložení spisů, dokladů, příkazů a rozhodnutí týkajících se výkonu trestu,
e) vydávat příkazy k zachovávání předpisů platných pro výkon trestu.
(3) Oprávnění uvedená v odstavci 2 písm. a) až d) může na základě písemného pověření předsedy okresního soudu a v jeho rozsahu vykonávat též vyšší soudní úředník.
(4) Ustanovením o dozoru není dotčena povinnost Vězeňské služby dbát na dodržování ústavy, ústavních zákonů a dalších právních předpisů, a v rozsahu své působnosti provádět vlastní kontrolní činnost. Ředitel věznice může odepřít splnění příkazu předsedy okresního soudu vydaného podle odstavce 2 písm. e), má-li za to, že takový příkaz je v rozporu se zákonem. Trvá-li předseda okresního soudu na svém příkazu, předloží věc ministru k rozhodnutí.
Inspekci nad činností Vězeňské služby při zajišťování výkonu trestu odnětí svobody provádí ministr, popřípadě organizační útvar nebo zaměstnanec Ministerstva spravedlnosti jím k tomu zmocněný.
Odsouzený se propustí z výkonu trestu, jestliže
a) uplynula doba trestu stanovená v pravomocném a vykonatelném rozhodnutí soudu a Vězeňské službě nebylo doručeno nařízení soudu k výkonu dalšího trestu,
b) tak stanoví písemný příkaz, aby odsouzený byl propuštěn na svobodu, vydaný soudem na základě jeho rozhodnutí,
c) tak rozhodl prezident republiky při udělování milosti,
d) tak rozhodl ministr při výkonu svých oprávnění podle trestního řádu.
(1) Ve věznicích s ostrahou a ve věznicích se zvýšenou ostrahou se zřizují výstupní oddělení, do nichž se přiměřenou dobu před očekávaným skončením výkonu trestu umísťují odsouzení, kterým byl uložen trest odnětí svobody na dobu delší než tři roky, a odsouzení, jimž je třeba pomáhat při vytváření příznivých podmínek pro návrat do občanského života.
(2) Resocializační programy odsouzených zařazených do výstupního oddělení jsou zaměřeny na jejich přípravu pro život na svobodě.
Po dobu výkonu trestu věznice vytvářejí předpoklady pro plynulý přechod odsouzených do občanského života po propuštění z výkonu trestu. Přitom úzce spolupracují s příslušnými orgány státní správy a územní samosprávy, zejména jim poskytují včas potřebné informace a umožňují jim styk s odsouzeným za účelem prověření jejich osobní a rodinné situace.
Orgány státní správy a územní samosprávy ve své působnosti spolupracují s věznicemi a dalšími subjekty působícími na odsouzené během výkonu trestu odnětí svobody při vytváření vhodných podmínek pro odsouzené po jejich propuštění z výkonu trestu. Podle potřeby spolupracují s věznicemi při aktualizaci resocializačního programu, zejména u odsouzených umístěných ve výstupním oddělení a u mladistvých. Odsouzeným jsou nápomocny při zajištění vhodného zaměstnání a ubytování. Při této činnosti postupují v součinnosti se zaměstnanci soudů pověřenými zajišťováním výkonu rozhodnutí.
(1) Pokud se v této části nestanoví jinak, užije se na výkon trestu v jednotlivých typech věznic a u některých dalších kategorií odsouzených předchozích ustanovení tohoto zákona.
(2) Ve věznici s dohledem a věznici s dozorem nejsou užívány speciální stavebně technické prostředky, ani ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených. Dohled nad odsouzenými ve věznici s dohledem vykonávají vychovatelé. Dozor nad odsouzenými ve věznici s dozorem vykonávají vychovatelé a dozorci.
(3) Ve věznici s ostrahou a věznici se zvýšenou ostrahou jsou používány speciální stavebně technické prostředky a ozbrojené stráže k zabránění útěku odsouzených.
(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují bez omezení, ubytovny se kromě doby určené ke spánku nezamykají. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení.
(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích mimo věznici bez přítomnosti zaměstnance Vězeňské služby.
(3) Odsouzeným se v mimopracovní době umožňuje volný pohyb mimo věznici, a to k účasti na akcích kulturně výchovných a osvětových, sportovních, bohoslužbách nebo na zájezdech na základě povolení ředitele věznice, který zároveň rozhodne, zda se jich spolu s odsouzenými zúčastní i zaměstnanec Vězeňské služby.
(4) K účelu uvedenému v odstavcích 2 a 3 se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.
Vlastní oděv si odsouzení ponechávají u sebe a podle svého uvážení jej mohou nosit v mimopracovní době.
(1) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za týden. Návštěvy se uskutečňují zpravidla bez přítomnosti zaměstnance Vězeňské služby.
(2) Ředitel věznice může jednou za dva týdny povolit odsouzenému v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 48 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.
(1) Odsouzení se v prostorách věznice pohybují volně, ubytovny se zamykají pouze v době určené ke spánku. Ložnice si mohou odsouzení v době své nepřítomnosti zamykat podle uvážení; jinak se ložnice uzamykají v době určené ke spánku.
(2) Odsouzení pracují zpravidla na pracovištích za přítomnosti zaměstnance Vězeňské služby.
(3) Odsouzeným, u nichž lze předpokládat, že toho nezneužijí, může ředitel věznice povolit volný pohyb mimo věznici při plnění pracovních úkolů. K tomu účelu se odsouzeným vydávají propustky s vyznačením prostoru, ve kterém se mohou pohybovat ve stanovené době.
(4) V mimopracovní době lze organizovat též akce mimo věznici, přičemž se jich vždy účastní zaměstnanec Vězeňské služby.
V mimopracovní době mohou odsouzení nosit vlastní oděv v době návštěv, při účasti na bohoslužbách a akcích mimo věznici pořádaných v rámci resocializačních programů.
(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, se postup podle § 62 odst. 2 zpravidla neuplatní.
(2) Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za dva týdny. Návštěvy ve věznici se uskutečňují ve vymezeném prostoru věznice, zpravidla pod kontrolou zaměstnance Vězeňské služby.
(3) Odsouzenému, který vykonal alespoň jednu třetinu uloženého trestu, může ředitel věznice jednou za měsíc povolit v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici nejdéle na dobu 24 hodin; o povolení volného pohybu se odsouzenému vydá potvrzení, ze kterého je zřejmé, kde a po jakou dobu se může zdržovat.
(1) Odsouzení se ve věznici pohybují zásadně pod kontrolou zaměstnance Vězeňské služby; zpravidla jsou uzamykáni na ubytovnách nebo v jejich oddělených částech, výjimečně i na ložnicích.
(2) Odsouzení pracují na pracovištích uvnitř věznice nebo na střežených pracovištích mimo věznici.
(3) Zcela výjimečně lze odsouzeným povolit volný pohyb v prostorách věznice při plnění pracovních úkolů.
(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň polovinu uloženého trestu, se postup podle § 62 odst. 2 zpravidla neuplatní.
(2) Do doby uvedené v odstavci 1 lze započítat dobu výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou pouze po projednání s generálním ředitelstvím Vězeňské služby.
Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za měsíc. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době zpravidla pod kontrolou zaměstnance Vězeňské služby.
(1) Odsouzení jsou při pohybu ve věznici střeženi zaměstnanci Vězeňské služby a zpravidla jsou uzamykáni v celách.
(2) Odsouzení mohou pracovat na pracovištích uvnitř věznice, nebo mohou vhodnou práci vykonávat v celách.
(3) Odsouzeným se nepovoluje volný pohyb uvnitř věznice ani při plnění pracovních úkolů.
(4) Odsouzeným může být umožněno navštěvovat kulturní a společenské místnosti společně s ostatními odsouzenými, zařazenými v téže skupině vnitřní diferenciace.
(1) Při rozhodování o přerušení výkonu trestu přihlíží ředitel věznice též k délce uloženého trestu a k tomu, jakou část již odsouzený vykonal. U odsouzeného, který nevykonal alespoň tři čtvrtiny uloženého trestu, se postup podle § 62 odst. 2 zpravidla neuplatní.
(2) Před rozhodnutím podle odstavce 1 si ředitel věznice vyžádá též stanovisko generálního ředitelství Vězeňské služby.
Odsouzení mohou přijímat návštěvy blízkých osob jednou za šest týdnů. Návštěva se uskutečňuje ve vymezeném prostoru věznice v mimopracovní době, zpravidla pod kontrolou zaměstnance Vězeňské služby.
(1) Pokud tato část neobsahuje ustanovení zvláštní, užije se na výkon trestu dále uvedených kategorií odsouzených ostatních ustanovení tohoto zákona.
(2) Při výkonu trestu odsouzených uvedených v této hlavě se přihlíží k jejich psychickým, fyziologickým a věkovým zvláštnostem.
Trest odnětí svobody lze za podmínek stanovených tímto zákonem vykonávat též ve věznici pro místní výkon trestu.
(1) Věznice pro místní výkon trestu zřizuje ministr po dohodě s obcí, která se má na zajišťování provozu věznice podílet. Věznice pro místní výkon trestu se zřizují jako věznice pro společný výkon trestu odsouzených, jinak zařazených do věznice s dohledem nebo s dozorem a výjimečně též jako věznice s ostrahou.
(2) Obec zajišťuje provoz věznice z hlediska finančního, zdravotnického, hygienického a vytváří potřebné stavebně technické podmínky pro výkon účinného střežení věznice.
(3) Na provoz věznice pro místní výkon trestu stát poskytuje obci dotace v závislosti na počtu odsouzených ve věznici.
(4) Za střežení a za dodržování zákonem stanovených podmínek výkonu trestu odpovídá Vězeňská služba.
(1) Do věznice pro místní výkon trestu zařazuje generální ředitelství Vězeňské služby odsouzené, u nichž trest nebo jeho nevykonaný zbytek nepřevyšuje 6 měsíců. Pokud to provozní podmínky umožní, odsouzený se pro výkon trestu umístí do takové věznice, která je v místě jeho bydliště nebo v jeho blízkosti.
(2) U odsouzených, kteří vykonávají trest odnětí svobody ve věznici pro místní výkon trestu, se neužijí ustanovení o nástupních odděleních a o zpracování a uplatňování resocializačních programů.
(3) Během výkonu trestu ve věznici pro místní výkon trestu jsou odsouzení povinni vykonávat práce ve prospěch obce, a nemůže-li obec po přechodnou dobu tyto práce zajistit, i pro další podnikatelské subjekty na základě smlouvy mezi obcí a těmito subjekty.
(1) U odsouzeného, který řádně plní své povinnosti, ředitel věznice zpravidla rozhodne o přerušení výkonu trestu odnětí svobody na dny pracovního klidu. O přerušení výkonu trestu nerozhodne, jestliže je důvodná obava, že odsouzený by přerušení zneužil k útěku nebo k páchání trestné činnosti.
(2) Ustanovení zákona o přerušení výkonu trestu odnětí svobody ze zdravotních důvodů tím není dotčeno.
(1) Během výkonu trestu u mladistvého se věznice především zaměří na jeho výchovu a zabezpečení jeho přípravy na budoucí povolání.
(2) Mladistvému, který má plnit povinnou školní docházku, věznice zabezpečí její plnění vyučováním místo výkonu práce.
(3) Při zařazování mladistvého do práce je nutné dodržovat zákaz prací pro mladistvé stanovený zákoníkem práce.
(1) Dovrší-li mladistvý ve výkonu trestu 18. rok věku, rozhodne okresní soud, v jehož obvodu se nachází věznice, zda vykoná zbytek trestu ve věznici pro mladistvé nebo zda se přeřadí do věznice pro ostatní odsouzené. Při rozhodování se přihlíží zejména k dosaženému stupni jeho výchovy a k délce nevykonaného zbytku trestu.
(2) Rozhodne-li soud o přeřazení odsouzeného do věznice pro ostatní odsouzené, určí zároveň, v jakém typu věznice odsouzený nadále trest bude vykonávat.
(3) Na návrh ředitele věznice nebo státního zástupce, anebo i bez takového návrhu může soud rozhodnout o přeřazení odsouzeného, který dovršil 18. rok věku, do věznice pro ostatní odsouzené i když předtím rozhodl o ponechání takového odsouzeného ve věznici pro mladistvé, jestliže odsouzený soustavně porušuje nebo závažným způsobem porušil stanovené povinnosti, pořádek nebo kázeň.
(1) Při stanovení obsahu resocializačního programu
mladistvého se vždy sleduje zabezpečení jeho přípravy na
budoucí povolání a samostatný způsob života.
(2) K přípravě mladistvého na budoucí povolání, jakož i k jeho zařazení do práce, se nevyžaduje vyjádření zákonného zástupce mladistvého. Tímto ustanovením však není dotčena povinnost věznice úzce spolupracovat s rodiči nebo jinými zákonnými zástupci mladistvých.
(3) Pro mladistvého je účast na stanovené formě vzdělávání a dalších určených aktivitách resocializačního programu povinná, po dobu výuky se mladistvý nezařazuje do práce a jeho vzdělávání se uskutečňuje formou denního studia.
Mladistvý smí přijímat návštěvy
zásadně jednou týdně. Jestliže
je to v souladu se zájmem na upevnění vztahu
mladistvého k rodině a na posílení
výchovného vlivu výkonu trestu, povolí
se mu přijímat návštěvy častěji.
Mladistvý smí šestkrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do váhy 5 kg, a to zpravidla při návštěvě. Výjimečně lze balíček zaslat poštou.
Kázeňskými odměnami u mladistvých jsou:
a) pochvala,
b) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
c) mimořádné povolení balíčku,
d) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1000 Kč,
e) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové aktivity až po dobu 1 měsíce,
f) rozšíření dalšího osobního volna až o 6 dnů v kalendářním roce.
(1) Za kázeňský přestupek lze mladistvému uložit některý z těchto kázeňských trestů:
a) důtka,
b) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu dvou měsíců,
c) zákaz přijetí jednoho balíčku v období 3 měsíců,
d) propadnutí věci,
e) umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou plnění určených úkolů resocializačního programu až do 14 dnů,
f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 10 dnů,
g) umístění do samovazby až do 10 dnů,
h) zkrácení dalšího osobního volna až o 6 dnů v kalendářním roce,
i) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.
(2) Kázeňské tresty uvedené v odstavci l písm. e), f) a h) lze uložit též podmíněně se zkušební dobou až na šest měsíců.
Ředitel věznice mladistvému umožní, aby trávil další osobní volno mimo věznici, pokud lze mít důvodně za to, že mladistvý bude v prostředí, které jej nebude negativně ovlivňovat. Trávit další osobní volno mimo věznici mu zpravidla neumožní, jestliže mladistvý musel být do výkonu trestu odnětí svobody dodán.
(1) Vnitřní řád věznice, jakož i obsah a formy uplatňovaných resocializačních programů musí přihlížet k psychologickým a fyziologickým odlišnostem žen.
(2) U odsouzených žen se připouští individuální úpravy účesu a odívání. Vybavení ubytovacích prostor se blíží formám obvyklým na běžných ubytovnách.
(3) Při zařazování odsouzených žen do práce je nutné dodržovat zákaz prací pro ženy stanovený zákoníkem práce.
Těhotné ženě a ženě, u níž od porodu dítěte neuplynula doba delší jak šest měsíců, lze uložit některý z těchto kázeňských trestů:
a) důtku,
b) propadnutí věci,
c) zkrácení dalšího osobního volna až o 6 dnů v kalendářním roce,
d) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.
(1) V případech hodných zvláštního zřetele, jestliže takový postup umožňují podmínky ve věznici a osobnostní předpoklady odsouzené ženy, může být odsouzené ženě na její žádost povoleno, aby ve výkonu trestu měla u sebe a starala se o své dítě zpravidla do tří let jeho věku, pokud takové dítě nebylo soudem svěřeno do výchovy jiné osoby. Před rozhodnutím si ředitel věznice vyžádá vyjádření lékaře a klinického psychologa, zda je takový postup ve prospěch dítěte.
(2) Proti rozhodnutí ředitele věznice podle odstavce 1 může odsouzená žena podat podat do 3 dnů od jeho oznámení stížnost, jež má odkladný účinek. O stížnosti rozhoduje generální ředitel Vězeňské služby nebo k tomu zmocněný zaměstnanec Vězeňské služby.
(3) Byla-li žádost podle odstavce 1 zamítnuta, může ji odsouzená žena opakovat nejdříve po třech měsících od právní moci zamítavého rozhodnutí.
(1) Odsouzeným trvale pracovně nezařaditelným je odsouzený
a) starší 65 let, pokud sám nepožádá o zařazení do práce,
b) který byl uznán plně invalidním, nebo
c) jehož zdravotní stav neumožňuje trvalé pracovní zařazení.
(2) Vnitřní řád věznice, jakož i obsah a formy aplikovaných resocializačních programů zásadně zohledňují zdravotní stav odsouzených trvale pracovně nezařaditelných a jejich individuální předpoklady pro vyvíjení žádoucích aktivit v podmínkách výkonu trestu.
(3) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 lze ukládat jen takové kázeňské tresty, které lze jinak uložit mladistvým.
(4) Odsouzeným uvedeným v odstavci 1 se poskytuje sociální kapesné, nemají-li jiný příjem. Výši sociálního kapesného stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.
U odsouzených:
a) s poruchou duševní a poruchou chování způsobenou užíváním psychoaktivních látek,
b) s poruchou osobnosti a chování, nebo
c) s mentální retardací,
je ve vnitřním řádu věznice a zejména při volbě obsahu a forem resocializačních programů třeba přihlížet k závěrům odborného lékařského vyšetření těchto odsouzených a k nutnosti individuálního nebo skupinového přístupu a terapeutického zaměření.
Výkon doživotního trestu je především zaměřen na ochranu společnosti před další trestnou činností odsouzeného jeho izolací ve věznici, a na usměrňování jeho jednání tak, aby odpovídalo dobrým mravům.
(1) Vnitřní řád věznice, jakož i obsah a formy zacházení s odsouzenými k doživotnímu trestu musí přihlížet vedle hledisek uvedených v § 89 též k povaze tohoto trestu a nebezpečnosti odsouzených, kterým je takový trest uložen.
(2) Návštěvy, vycházky a výkon kázeňských trestů probíhají zásadně odděleně od ostatních odsouzených.
(3) Odsouzenému k doživotnímu trestu nevzniká nárok na další osobní volno.
(1) Při umísťování odsouzených cizinců (dále jen "cizinci") do věznice se podle možnosti postupuje tak, aby cizinci stejné národnosti nebo hovořící stejným nebo podobným jazykem spolu mohli komunikovat, umožní se jim přístup k četbě knih v jazyce, který ovládají, popřípadě v závislosti na výměře trestu se jim vytvoří vhodné příležitosti pro výuku českého jazyka.
(2) Cizinec se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o právu obracet se na diplomatickou misi a konzulární úřad státu, jehož je státním občanem. Uprchlíci a osoby bez státního občanství se poučí o právu obracet se na diplomatickou misi státu pověřeného chránit jejich zájmy nebo na mezinárodní orgány, jejichž posláním je tyto zájmy chránit.
(3) Cizinci se poučí o právu na přijetí konzulární návštěvy. Taková návštěva se nezapočítává do návštěv podle obecných ustanovení.
(4) Cizinci se bezprostředně po přijetí do výkonu trestu poučí o možnosti podat žádost o předání k výkonu trestu do státu, jehož jsou státními občany, jakož i o právních důsledcích tohoto předání, pokud takový postup umožňuje mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
(5) Správa věznice zabezpečí poučení cizinců o jejich právech a povinnostech v mateřském jazyce nebo v jazyce, jemuž rozumí; o poučení se vyhotoví záznam, který cizinec podepíše.
(6) Zdravotní péči poskytovanou cizinci, který není pojištěncem zdravotní pojišťovny, hradí stát.
Postupně uložené a dosud zcela nevykonané tresty se považují z hlediska výkonu trestu za trest jediný.
Je-li vzhledem k předchozímu chování a jednání odsouzeného, který vykonává trest ve věznici se zvýšenou ostrahou nebo s ostrahou, důvodná obava, že by se mohl chovat násilným způsobem, lze při jeho předvádění použít předváděcí řetízky, pouta nebo pouta s poutacím opaskem i bez splnění podmínek stanovených zvláštním zákonem. [§ 17 odst. 1 zákona ČNR č. 555/1992 Sb.]
Ustanovení tohoto zákona se užijí též na výkon trestů, jež byly pravomocně uloženy před účinností tohoto zákona.
(1) Pokud soudem uložené ochranné léčení v ústavní formě, jež bylo uloženo vedle výkonu trestu, nebylo vykonáno před nástupem výkonu trestu, je třeba s výkonem takového ochranného léčení zásadně započít již během výkonu trestu, a to co nejdříve po jeho nástupu.
(2) Pokud je třeba ve výkonu ochranného léčení v ústavní formě pokračovat i po propuštění z výkonu trestu, nebo nebylo-li ve výkonu trestu takové ochranné léčení zahájeno, správa věznice poskytne včas příslušnému zdravotnickému zařízení potřebné informace.
(3) Při podávání návrhu na podmíněné propuštění odsouzeného nebo při zpracování stanoviska v rámci řízení o podmíněném propuštění ředitel věznice vždy sdělí, s jakým výsledkem odsouzený vykonával ochranné léčení, pokud mu bylo uloženo, a do jaké míry se z tohoto hlediska podařilo odstranit příčiny trestné činnosti.
Věznice mohou přijímat od fyzických a právnických osob finanční a věcné dary k zajišťování výkonu trestu. Tyto prostředky věznice používá mimo svůj rozpočet, jsou účelově vázány a musí být použity podle dárcem stanovených podmínek, které nesmí odporovat účelu výkonu trestu. V rozporu s účelem výkonu trestu je zejména poskytnutí takového daru ve prospěch konkrétní odsouzené osoby.
Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo organizaci výkonu trestu odnětí svobody v jednotlivých typech věznic.
Zrušuje se zákon č. 59/1965 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, ve znění zákona č. 173/1968 Sb., zákona č. 100/1969 Sb., zákona č. 47/1973 Sb., zákona č. 179/1990 Sb., zákona č. 294/1993, zákona č. 152/1995 Sb. a nálezu Ústavního soudu České republiky č. 8/1995 Sb.