Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky
Výkonem trestu odnětí svobody (dále jen "výkon trestu") se sleduje dosažení účelu trestu ve smyslu trestního zákona prostředky stanovenými v tomto zákoně.
(1) Při výkonu trestu je nutno respektovat přirozenou důstojnost lidské osobnosti odsouzeného, jeho duševní a tělesnou integritu a jeho společensky žádoucí vztahy.
(2) K dosažení účelu výkonu trestu se pomocí prostředků výchovy zahrnujících i donucení uplatňují formy, metody a postupy zacházení s odsouzenými, které představují souhrn terapeutických, pracovních, vzdělávacích, zájmových a popřípadě dalších aktivit diferencovaných, upravovaných a prováděných v závislosti na typu věznice, osobnosti odsouzeného, jeho chování a délce výkonu trestu (dále jen "resocializační program").
(3) V závislosti na plnění účelu výkonu trestu a podle svých možností, vyplývajících z určitého typu, vytvářejí věznice zejména v přiměřené době před propuštěním podmínky pro samostatnou činnost odsouzených, jejímž smyslem je připravit odsouzené na nekonfliktní zajišťování svých záležitostí po propuštění z výkonu trestu.
(1) Resocializační program je základní formou jednání a zacházení s odsouzenými. Představuje cílevědomé, záměrné, komplexní a strukturované působení na odsouzeného, sledující zákonem stanovený účel trestu, s přihlédnutím k osobnostním rysům odsouzeného a příčinám jím spáchané trestné činnosti, pokud jsou výkonem trestu ovlivnitelné. Nejde-li o věznici pro místní výkon trestu, zpracovává věznice resocializační program pro každého odsouzeného. Alternativy resocializačních programů věznice volí tak, aby ve svém důsledku byly rovnocenné. Kombinace alternativ mají umožnit sestavení resocializačních programů, které jsou v potřebné míře individualizované a v co největší míře přihlížejí k osobnosti odsouzeného, jeho intelektové úrovni, vzdělání, délce uloženého trestu i typu věznice, ve které odsouzený trest vykonává.
(2) Resocializační program obsahuje:
a) konkrétně formulovaný cíl, kterým je očekávaný posun v hodnotové orientaci odsouzeného vyjádřitelný jeho chováním a jednáním,
b) v závislosti na cíli v různé míře aktivity pracovní, vzdělávací, speciálně výchovné a zájmové.
(3) Na základě komplexní zprávy o odsouzeném nabídne věznice odsouzenému výběr z alternativ resocializačních programů vycházejících z možností věznice, které pro něj považuje za vhodné. Výběr potvrdí odsouzený podpisem.
(4) Pokud si odsouzený z nabídnutých alternativ resocializačních programů žádný nezvolí, je zařazen do minimálního resocializačního programu stanoveného vnitřním řádem věznice. Jeho základem je pracovní činnost odpovídající zdravotní způsobilosti odsouzeného.
(5) Naplňování cíle resocializačního programu odsouzeného se pravidelně hodnotí, a v souladu s vývojem osobnosti odsouzeného a změnami v jeho chování a jednání se resocializační program aktualizuje. Odsouzenému se umožní, aby se ke změnám vyplývajícím z aktualizace resocializačního programu vyjádřil.
(1) Střežení odsouzených, dozor nad nimi a vytváření předpokladů pro řádný život odsouzených po propuštění z výkonu trestu, zajišťuje Vězeňská služba České republiky (dále jen "Vězeňská služba").
(2) Vězeňská služba je vůči odsouzeným oprávněna vydávat pokyny a příkazy a použít taková omezení a donucovací prostředky, které připouští zákon. [§ 17 zákona ČNR č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky.]
(3) Pokud tento zákon upravuje působnost a úkoly zaměstnance Vězeňské služby, rozumí se jím příslušník a občanský pracovník Vězeňské služby, jestliže z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že se jedná o příslušníka Vězeňské služby.
(1) Trest se vykonává ve věznici nebo v samostatném oddělení vazební věznice (dále jen "věznice"). Správu věznic vykonává Vězeňská služba podle zvláštního zákona. [Zákon ČNR č. 555/1992 Sb.]
(2) Věznice zřizuje a zrušuje ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr") podle zvláštního zákona.
(3) Jestliže to vyžaduje zdravotní stav odsouzeného, trest se vykonává po nezbytně nutnou dobu ve zdravotnickém zařízení Vězeňské služby. Pokud zdravotní stav odsouzeného vyžaduje zdravotní péči, kterou v tomto zařízení nelze zajistit, a nelze-li výkon trestu přerušit, trest se na nezbytně nutnou dobu vykonává ve zdravotnickém zařízení mimo Vězeňskou službu, přičemž střežení odsouzeného v takovém případě zajišťuje správa nejbližší věznice. Vzniknou-li zdravotnickému zařízení v důsledku těchto opatření zvýšené náklady, uhradí mu je Vězeňská služba.
(4) Ministr může zřídit věznici i v jiném objektu, než který je ve správě Vězeňské služby, pokud s tím vlastník takového objektu souhlasí, a uzavře smlouvu o zřízení věcného břemene. Účast na správě a provozu takové věznice z hlediska finančního, zdravotnického, hygienického a stavebně technického je vymezena dohodou mezi generálním ředitelstvím Vězeňské služby a vlastníkem objektu. Vězeňská služba však vždy odpovídá za střežení a dodržování zákonných podmínek výkonu trestu. Rovněž v těchto objektech provádí státní stavební dohled. Uzavřením dohody o správě a provozu není dotčeno právo dozoru a kontroly nad výkonem trestu.
(1) Ve věznici se zpravidla zřídí
poradní sbor. Členy poradního sboru jmenuje
ředitel věznice po dohodě s příslušnými
orgány a institucemi z odborníků, kteří
nejsou zaměstnáni ve věznici.
(2) Poradní sbor je poradním orgánem ředitele věznice. Projednává metodické, koncepční i aktuální otázky penitenciární teorie a praxe, zejména doporučuje uplatňování nových poznatků, forem, metod a postupů zacházení s odsouzenými, které napomáhají dosažení účelu výkonu trestu.
(1) Věznice se člení podle způsobu vnějšího střežení, zajištění bezpečnosti a způsobu uplatňování resocializačních programů do čtyř základních typů, a to:
a) s dohledem,
b) s dozorem,
c) s ostrahou,
d) se zvýšenou ostrahou.
(2) Obdobně se člení věznice nebo zvláštní oddělení věznice určené pro výkon trestu mladistvých odsouzených (dále jen "věznice pro mladistvé"). Kde tento zákon mluví o mladistvých odsouzených, rozumí se jimi odsouzení, kteří v době spáchání trestného činu dovršili patnáctý rok a nepřekročili osmnáctý rok a dále odsouzení, kteří sice
dovršili osmnáctý rok, ale vykonávají trest ve věznici pro mladistvé.
(3) V rámci jedné věznice mohou být zřízena oddělení různých typů, pokud tím nebude ohrožen účel výkonu trestu. Rozhodnutí o zřízení a kapacitě těchto oddělení přísluší generálnímu ředitelství Vězeňské služby.
(4) O tom, do jakého typu věznice se odsouzený při nástupu do výkonu trestu zařadí, rozhoduje soud.
Umístění odsouzených do jednotlivých věznic podle rozhodnutí soudu provádí generální ředitelství Vězeňské služby.
(1) Diferencovaným výkonem trestu v jednotlivých typech věznic (dále jen "vnější diferenciace") se sleduje plnění účelu výkonu trestu a též zabezpečení diferencovaného přístupu zaměstnanců Vězeňské služby k odsouzenému nebo skupinám odsouzených.
(2) Odsouzení se ve věznicích příslušného typu dále rozdělují do skupin podle jejich osobnostních vlastností, chování a postojů k výkonu trestu (dále jen "vnitřní diferenciace"). Skupinu vnitřní diferenciace tvoří zpravidla odsouzení zařazení do stejných nebo podobných resocializačních programů.
(3) Ve vnitřním řádu věznice se v závislosti na jejím typu stanoví podrobně podmínky vnitřní diferenciace tak, aby během výkonu trestu bylo možno odsouzeného na základě plnění resocializačního programu postupně zařazovat do skupin vnitřní diferenciace s větším rozsahem práv a naopak.
Do výkonu trestu lze přijmout odsouzeného jen na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí soudu a nařízení výkonu trestu, popřípadě na jejich základě vydané výzvy soudu k nastoupení výkonu trestu, anebo příkazu soudu k dodání odsouzeného do výkonu trestu. Přijímání do výkonu trestu věznice zajišťuje nepřetržitě.
(1) Po nástupu do výkonu trestu se nově přijatý odsouzený ubytuje v přijímacím oddělení věznice. Během pobytu v něm se podrobí preventivní vstupní lékařské prohlídce, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření.
(2) V přijímacím oddělení se diferenciace ve smyslu § 7 neprovádí. Odděleně se ubytují muži od žen, a další diferenciace se provádí s přihlédnutím k jejich chování, povaze a závažnosti trestné činnosti a délce uloženého trestu.
(3) Při přijetí do výkonu trestu musí být odsouzený prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi. Poučení o těchto právech a povinnostech se mu vydá písemně.
(1) Umísťování odsouzených do jednotlivých věznic příslušného typu se provádí se zřetelem na podmínky vnitřní diferenciace, přičemž se zpravidla umístí odděleně do samostatných věznic nebo do zvláštních oddělení v rámci jednotlivých typů věznic odsouzení
a) muži a ženy,
b) mladiství a dospělí,
c) prvověznění a recidivisté,
d) za úmyslné trestné činy a za trestné činy spáchané z nedbalosti,
e) trvale pracovně nezařaditelní,
f) s poruchami duševními a s poruchami chování,
g) k doživotnímu trestu.
(2) Odsouzený v akutní duševní tísni se umístí do krizového oddělení věznice, není-li důvod k jeho umístění ve zdravotnickém zařízení.
(3) Odsouzeného, který vzhledem ke svému duševnímu stavu ohrožuje sebe nebo okolí, lze umístit na nezbytně nutnou dobu do zvláštní cely, která je součástí krizového oddělení věznice.
(4) Před umístěním do krizového oddělení musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který se vyjádří k délce nezbytného umístění odsouzeného na tomto oddělení a určí intervaly dalších prohlídek. Po dobu umístění odsouzeného na krizovém oddělení musí být zajištěno jeho soustavné sledování.
(1) Po umístění do věznice příslušného typu se odsouzený ubytuje v nástupním oddělení.
(2) Během pobytu v nástupním oddělení se s přihlédnutím k délce nevykonaného trestu zpracuje komplexní zpráva o odsouzeném, v níž se na základě chování odsouzeného, výsledků jeho lékařského, psychologického a případně i pedagogického vyšetření a dostupných materiálů k jeho osobě zhodnotí jeho osobnost, sociální přizpůsobivost a s přihlédnutím k výměře uloženého trestu, předchozím odsouzením a míře nebezpečnosti odsouzeného se posoudí možnosti výchovného působení a předpoklady jeho účinnosti.
(3) Informace o odsouzeném získané v souvislosti se zpracováním komplexní zprávy jsou důvěrné a nesmí být sdělovány nebo zpřístupněny nepovolané osobě.
(1) Přemísťování odsouzených mezi věznicemi téhož typu je organizačním opatřením správy těchto věznic a lze je uskutečňovat jen v odůvodněných případech na straně správy věznice nebo na straně odsouzeného.
(2) V případech hodných zvláštního zřetele může o přemístění odsouzeného rozhodnout též generální ředitelství Vězeňské služby.
(3) Pokud odsouzený i přes náležité vysvětlení opakovaně odmítá podrobit se diagnostickým nebo léčebným úkonům a lze důvodně předpokládat, že jeho život nebo zdraví jsou tímto postojem bezprostředně ohroženy, rozhodne ředitel věznice po zjištění stanoviska lékaře o přemístění odsouzeného do zdravotnického zařízení Vězeňské služby, v němž lze v případě akutní potřeby odsouzenému poskytnout nezbytnou zdravotní péči. O tomto postupu ředitel věznice, z níž je odsouzený přemísťován, informuje nejpozději následující pracovní den soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(1) Okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává,
může rozhodnout o přeřazení odsouzeného
do věznice jiného typu, který se od věznice,
v níž dosud odsouzený trest vykonává,
smí lišit jen o jeden stupeň.
(2) Před rozhodnutím si soud zpravidla vyžádá zprávu ředitele věznice, která obsahuje též vyhodnocení účinnosti resocializačního programu odsouzeného.
(1) O přeřazení odsouzeného do věznice s mírnějším režimem rozhodne okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává, na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo ředitele věznice, anebo i bez takového návrhu, jestliže chování odsouzeného a způsob, jakým plní své povinnosti, odůvodňují závěr, že přeřazení přispěje k dosažení účelu výkonu trestu. Přitom však nelze přeřadit
a) do věznice s dohledem a do věznice s dozorem odsouzeného, který dosud nevykonal soudem uložené ochranné léčení v ústavní formě,
b) z věznice se zvýšenou ostrahou odsouzeného, kterému byl uložen výjimečný trest a který dosud nevykonal alespoň 10 let tohoto trestu,
c) jiného odsouzeného před výkonem alespoň jedné třetiny, nejméně však šesti měsíců nepřetržitého výkonu uloženého trestu v dosavadním typu věznice.
(2) Není-li žádosti odsouzeného vyhověno, může ji odsouzený opakovat až po uplynutí šesti měsíců od právní moci rozhodnutí o jeho předchozím návrhu.
Doba výkonu vazby se do dob uvedených v § 16
nezapočítává; zápočet
vazby do uloženého trestu podle trestního řádu
tím není dotčen.
(1) O přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem rozhodne okresní soud, v jehož obvodu se trest vykonává, na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, anebo i bez takového návrhu, jestliže odsouzený
a) porušil závažným způsobem nebo opakovaně stanovený pořádek nebo kázeň,
b) byl pravomocně uznán vinným trestným činem, který spáchal během výkonu trestu; to neplatí, jestliže odsouzený byl pro výkon trestu za takový trestný čin zařazen do dosavadního typu věznice.
(2) Hrozí-li nebezpečí, že odsouzený, který vykonává trest ve věznici s dohledem nebo dozorem, z výkonu trestu uprchne, může věznice v době od zahájení řízení o přeřazení odsouzeného do právní moci rozhodnutí soudu přijmout taková opatření, která jsou nezbytná k zabránění takovému nebezpečí.
Jestliže bylo rozhodnuto o přeřazení odsouzeného do jiného typu věznice, stanoví generální ředitelství Vězeňské služby věznici, v níž bude odsouzený nadále trest vykonávat.
(1) Odsouzení mají vedle povinností vyplývajících ze zákonů a jiných právních předpisů též povinnosti uložené podle tohoto zákona. Po dobu výkonu trestu jsou odsouzeným omezena ta práva a svobody, jejichž výkon by byl v rozporu s účelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatněna.
(2) Jestliže se proti odsouzenému ve výkonu trestu vede trestní stíhání a je splněn důvod vazby stanovený zákonem, uplatní se proti němu omezení uvedená v rozhodnutí soudu, která by si podle zákona vyžadoval důvod vazby. Soud může rozhodnout, že tato omezení spočívají zejména v oddělení spoluobviněných, v kontrole korespondence, v povolování návštěv a případně i v nezařazování odsouzeného do práce.
Náležitosti a podmínky ubytování se stanoví v souladu s požadavky na ochranu veřejného zdraví, aby výkonem trestu nebylo ohroženo zdraví odsouzených. Každý odsouzený musí mít zabezpečeno lůžko a přiměřený prostor pro uložení osobních věcí.
(1) Odsouzenému se poskytuje třikrát denně strava za podmínek a v hodnotách, které odpovídají zásadám správné výživy, jeho zdravotnímu stavu, věku a obtížnosti vykonávané práce. Jestliže to vyžaduje povaha onemocnění odsouzeného, poskytuje se mu strava častěji.
(2) Věznice může odsouzeným v zájmu jejich resocializace umožnit stravování samoobslužným způsobem z potravin, které k tomu účelu poskytuje.
(1) Nestanoví-li zákon jinak, je odsouzený povinen používat vězeňský oděv, prádlo a obuv. V takovém případě se jeho vlastní oděv, prádlo a obuv odevzdají do úschovy věznice.
(2) Odívání odsouzeného musí odpovídat klimatickým podmínkám a musí dostatečně chránit jeho zdraví.
(3) Zákon stanoví, u kterých kategorií odsouzených nebo ve kterých typech věznic může odsouzený používat vlastní oděv a obuv. V takovém případě je odsouzený povinen na vlastní náklady udržovat oděv v čistotě a v nezávadném stavu.
(4) Odsouzený má právo používat ve výkonu trestu vlastní prádlo za podmínky, že má zajištěnu jeho pravidelnou výměnu na vlastní náklady.
Odsouzený má právo na osmihodinovou dobu
ke spánku, na přiměřenou dobu potřebnou
k osobní hygieně a úklidu, nejméně
jednohodinovou vycházku denně a přiměřené
osobní volno. Vycházka může být
omezena nebo zrušena jen z důležitého
důvodu na základě rozhodnutí ředitele
věznice.
Odsouzený má právo na zdravotní péči v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy. [Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
Nařízení vlády České republiky č. 216/1992 Sb., kterým se vydává Zdravotní řád a provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném zdravotním pojištění.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 258/1992 Sb., kterou se vydává seznam zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 426/1992 Sb., o úhradě léčiv a prostředků zdravotnické techniky, ve znění pozdějších předpisů.] Preventivní vstupní, periodická, mimořádná a výstupní lékařská prohlídka se považují za léčebné úkony provedené na žádost právnické osoby.
Zdravotní pojištění odsouzených po dobu výkonu trestu hradí stát.
(1) Odsouzený má právo přijímat a na svůj náklad odesílat písemná sdělení (dále jen "korespondence") bez omezení, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Korespondence podléhá kontrole, která zahrnuje oprávnění Vězeňské služby seznámit se s obsahem písemností. Pokud obsah korespondence zakládá podezření, že je připravován nebo páchán trestný čin, Vězeňská služba korespondenci zadrží a předá ji orgánu činnému v trestním řízení.
(3) Kontrola korespondence mezi odsouzeným a advokátem, mezi odsouzeným a státními orgány České republiky nebo diplomatickou misí cizího státu, anebo mezi odsouzeným a mezinárodní organizací, která podle mezinárodní úmluvy, jíž je Česká republika vázána, je příslušná k projednávání podnětů týkajících se ochrany lidských práv, je nepřípustná. Tato korespondence se odesílá adresátům neprodleně a doručuje se odsouzenému bez průtahů.
(4) Odsouzenému, který neumí nebo nemůže číst nebo psát, Vězeňská služba zajistí, aby mu byla došlá korespondence přečtena, nebo mu poskytne pomoc při sepisování žádostí, podání a stížností státním orgánům, mezinárodním organizacím a při dopisování s advokátem.
(1) Odsouzený má právo přijímat návštěvy příbuzných v pokolení přímém, manžela, sourozence, druha, osvojitele nebo osvojence (dále jen "blízké osoby") ve lhůtách stanovených v závislosti na typu věznice. Návštěva může trvat jednu hodinu, nestanoví-li zákon dobu delší. Věznice umožní odsouzenému na jeho žádost spojit 2 návštěvy, na které mu již vzniklo právo.
(2) Návštěvy probíhají zpravidla v místnostech k tomu určených. Návštěvy odsouzených umístěných v lůžkových částech zdravotnického zařízení jsou možné jen se souhlasem ošetřujícího lékaře.
(3) Nestanoví-li vnitřní řád věznice počet vyšší, mohou odsouzeného současně navštívit nejvýše čtyři osoby včetně nezletilých dětí. Nezletilé děti ve věku do 15 let se mohou zúčastnit návštěvy pouze v doprovodu osoby starší 18 let.
(4) V zájmu nápravy odsouzeného nebo z jiného závažného důvodu lze odsouzenému povolit návštěvu jiných než blízkých osob. Ředitelé věznic mohou ve zvlášť odůvodněných případech povolit návštěvu mezi odsouzenými, kteří jsou blízkými osobami. Náklady předvedení hradí v takovém případě odsouzení rovným dílem, nedohodnou-li se jinak.
(5) Odsouzeným vykonávajícím trest ve věznici s dohledem nebo ve věznici s dozorem může ředitel věznice povolit v souvislosti s návštěvou volný pohyb mimo věznici na dobu stanovenou v závislosti na typu věznice.
(1) Odsouzenému se zajišťuje právo na poskytování duchovních a dalších obdobných služeb sledujících humanitární cíle v rozsahu vyplývajícím ze zvláštních předpisů. Poskytování těchto služeb ve věznici se nepovažuje za návštěvy ve smyslu § 28.
(2) Věznice umožňují konat v době pracovního klidu společné náboženské obřady odsouzených. Účast na náboženských
obřadech je dobrovolná. Dobu konání společných náboženských obřadů vymezí vnitřní řád věznice.
(3) Zvláštní právní předpis stanoví podmínky spolupráce věznice s registrovanými církvemi a náboženskými společnostmi k zabezpečení duchovní služby. [Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.]
(1) Odsouzený má právo na své náklady odebírat a číst denní tisk, knihy a jiné publikace podle svého zájmu, duchovních potřeb a vyznání víry, s výjimkou tiskovin nebo jiných materiálů s pornografickou tematikou anebo propagujících národnostní, etnickou, rasovou, náboženskou nebo sociální nesnášenlivost, fašismus a podobná hnutí, násilí a krutost nebo obsahujících popis výroby a použití psychotropních látek, jedů a výbušnin. Denní tisk a časopisy včetně zahraničních, pokud jsou distribuovány v tuzemsku, si může odsouzený předplatit z vlastních prostředků nebo mu je mohou předplatit též jeho příbuzní nebo jiné osoby.
(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují knihovny vybavené literaturou podobně jako veřejné knihovny s omezením uvedeným v odstavci 1, v nichž si odsouzení mohou půjčovat knihy podle vlastního výběru.
(1) Odsouzený má právo si půjčovat a hrát společenské hry, které jsou ve věznici k dispozici.
(2) Odsouzenému lze v odůvodněných případech umožnit zakoupení, zaslání, popřípadě dovezení a používání dalších věcí, majících vztah zejména k zajištění jeho dalšího vzdělávání, popřípadě zájmové činnosti, pokud tyto věci nebudou v rozporu s účelem výkonu trestu a jejich množství, povaha nebo užívání nebudou narušovat pořádek v ubytovacím prostoru nebo škodit na zdraví anebo omezovat ostatní odsouzené.
(1) Odsouzený má právo nakupovat si za peněžní prostředky, s nimiž může volně disponovat, v prodejně věznice potraviny a věci osobní potřeby, popřípadě věci pro zájmovou a vzdělávací činnost.
(2) Ve věznici se pro odsouzené zřizují prodejny s potravinářským, drogistickým a průmyslovým zbožím. Minimální sortiment zboží stanoví vnitřní řád věznice. Nelze-li nákup zboží provádět v prodejně věznice, zajišťuje se prostřednictvím správy věznice.
(1) Odsouzený má právo čtyřikrát ročně přijmout balíček s potravinami a věcmi osobní potřeby do váhy 5 kg. Balíček lze předat i při návštěvě.
(2) Balíčky podléhají kontrole orgánů Vězeňské služby. Odsouzenému se nepředají věci, které odporují účelu výkonu trestu nebo které není dovoleno mít u sebe, zejména věci, kterými by mohl ohrozit život a zdraví vlastní nebo jiných osob. Nepředané věci se odešlou zpět odesílateli, nebo se vrátí při návštěvě.
(3) Na balíčky obsahující prádlo a oděv pro odsouzeného se nevztahují lhůty uvedené v odstavci 1.
(1) Pokud byly odsouzenému do věznice zaslány peníze, převedou se na jeho účet a odsouzený se o tom vyrozumí. Nesouhlasí-li odsouzený s přijetím peněz, peníze se vrátí odesílateli.
(2) K nákupu může odsouzený použít též peníze, které mu byly do věznice během výkonu trestu zaslány nebo které předal věznici k úschově při nástupu do výkonu trestu.
(3) Má-li však odsouzený v úschově věznice menší částku peněz, než je předpokládaná cena jízdného do místa bydliště a výše stravného na jeden den, nákup potravin a dalších věcí nebo jiná dispozice s těmito penězi se mu neumožní. Neuhradil-li odsouzený škodu způsobenou trestným činem, pohledávky spojené s trestním řízením, případně škodu, kterou Vězeňské službě způsobil během výkonu trestu, může tyto peníze použít pouze na nákup základních hygienických potřeb, na úhradu těchto pohledávek, soudních nebo správních poplatků, anebo na úhradu nákladů zdravotní péče.
(1) Odsouzený smí k uplatnění svých práv a oprávněných zájmů podávat stížnosti a žádosti orgánům příslušným k jejich vyřízení; stížnost, popřípadě žádost musí být orgánu, jemuž je adresována, neprodleně odeslána. Ředitel věznice určí okruh zaměstnanců Vězeňské služby pověřených přebíráním a odesíláním stížností a žádostí a jejich evidencí. Rovněž vytvoří takové podmínky pro podávání stížností a žádostí odsouzených, aby bylo vyloučeno, že s nimi budou zacházet jiné než oprávněné osoby.
(2) Orgány Vězeňské služby bez odkladu vyrozumí ředitele věznice, státního zástupce, soudce nebo orgán, který provádí kontrolu věznice, o žádosti odsouzeného o rozmluvu a na jejich pokyn takovou rozmluvu ve věznici umožní.
(3) Odsouzený má právo na poskytování právní pomoci advokátem, jenž má oprávnění v mezích svého zmocnění vést s odsouzeným korespondenci a hovořit s ním bez omezení. Ředitel věznice je povinen vytvořit podmínky umožňující pověřenému zaměstnanci Vězeňské služby rozhovor mezi odsouzeným a advokátem vidět, ne však slyšet.
(4) Zaměstnanci Vězeňské služby jsou povinni dbát na zachovávání práv, která odsouzení mají ve výkonu trestu.
(1) Odsouzený je ve výkonu trestu povinen dodržovat stanovený pořádek a kázeň, plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské služby, pracovat, pokud není uznán dočasně práce neschopným nebo není po dobu výkonu trestu uznán za zdravotně nezpůsobilého k práci, plnit úkoly vyplývající z resocializačního programu, šetrně zacházet se svěřenými věcmi, nepoškozovat majetek věznice, dodržovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiž přichází do styku a i jinak zachovávat ustanovení vnitřního řádu věznice. Dále je povinen dodržovat opatření a pokyny podle zvláštních předpisů k zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany.
(2) Odsouzeným je zakázáno
a) navazovat styky s jinými osobami v rozporu s tímto zákonem, nebo s pokynem vydaným na základě tohoto zákona,
b) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek nebo škodit zdraví,
c) hrát hry o peníze, věci, služby nebo o úkony ohrožující lidskou důstojnost,
d) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat,
e) předstírat poruchu zdraví nebo se úmyslně poškozovat na zdraví.
(1) Odsouzený je povinen
a) podrobit se osobní prohlídce, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 82 odst. 3 trestního řádu, nebo je-li potřebné ji vykonat za účelem bezpečnosti odsouzeného, jiných osob, splnění služebního zákroku anebo účelu výkonu trestu,
b) umožnit zaměstnancům Vězeňské služby kontrolu svých osobních věcí,
c) podrobit se preventivní vstupní, periodické, mimořádné a výstupní lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem nebo právním předpisem, včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření a očkování, a opatřením stanoveným orgány ochrany veřejného zdraví.
(2) Odsouzený ve výkonu trestu je též povinen strpět a podrobit se úkonům, které souvisejí s jeho identifikací, jakož i úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy.
Odsouzení se mohou podílet na řešení otázek souvisejících s jejich životem ve věznici předkládáním návrhů a připomínek zaměstnancům Vězeňské služby.
Pro každou věznici stanoví její ředitel se souhlasem generálního ředitelství Vězeňské služby vnitřní řád věznice, kterým se řídí chod života a činnost odsouzených. Vnitřním řádem věznice se též určuje časový režim života odsouzených a vymezí se podíl odsouzených na řešení otázek souvisejících s životem ve věznici.
(1) Jestliže odsouzený svým chováním a jednáním nebo příkladným činem projevuje odpovědný přístup k plnění stanovených povinností a spolupracuje při naplňování účelu výkonu trestu, lze mu udělit kázeňskou odměnu.
(2) Kázeňskými odměnami jsou:
a) pochvala,
b) mimořádné povolení návštěvy,
c) povolení jednorázového nákupu potravin a věcí osobní potřeby odsouzenému, který jinak tyto nákupy nemůže provádět,
d) zvýšení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
e) věcná nebo peněžitá odměna až do výše 1000 Kč,
f) rozšíření osobního volna na sportovní, kulturní nebo jiné zájmové aktivity po dobu až 1 měsíce,
g) povolení volného pohybu mimo věznici v souvislosti s návštěvou,
h) rozšíření dalšího osobního volna až o 6 dnů v kalendářním roce.
(1) Kázeňským přestupkem je zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu.
(2) Za kázeňský přestupek lze odsouzenému uložit kázeňský trest. Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným projednáním kázeňského přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu.
(3) Kázeňskými tresty jsou:
a) snížení kapesného nejvýše o jednu třetinu až na dobu tří měsíců,
b) zákaz přijetí jednoho balíčku v kalendářním roce,
c) pokuta až do výše 1000 Kč, která je příjmem státního rozpočtu,
d) propadnutí věci,
e) umístění do uzavřeného oddělení s výjimkou plnění určených úkolů resocializačního programu až do 28 dnů,
f) celodenní umístění do uzavřeného oddělení až do 20 dnů,
g) umístění do samovazby až do 20 dnů,
h) zkrácení dalšího osobního volna až o 6 dnů v kalendářním roce,
i) odnětí výhod vyplývajících z předchozí kázeňské odměny.
(4) Výkon kázeňských trestů uvedených pod písm. e), f) a h) lze uložit též podmíněně se zkušební dobou až na šest měsíců. Zkušební doba počíná běžet právní mocí rozhodnutí o kázeňském přestupku. Nespáchá-li odsouzený během zkušební doby jiný kázeňský přestupek, kázeňský trest se zahlazuje. V opačném případě odsouzený kázeňský trest vykoná; tím není dotčena jeho odpovědnost za kázeňský přestupek spáchaný ve zkušební době.
(1) Kázeňský trest lze uložit, jen jsou-li náležitě objasněny okolnosti kázeňského přestupku a prokázána vina odsouzeného. Před uložením kázeňského trestu musí být odsouzenému umožněno, aby se k věci vyjádřil.
(2) Uložený kázeňský trest musí být úměrný závažnosti spáchaného kázeňského přestupku a musí být v souladu se zájmem na dosažení účelu trestu. Za kázeňský přestupek lze uložit jen jeden druh kázeňského trestu. Trest propadnutí věci lze však uložit i vedle jiného druhu kázeňského trestu.
(3) Kázeňský trest nelze uložit, jestliže od spáchání kázeňského přestupku uplynula doba jednoho roku.
(1) Propadnutí věci je možno uložit, jde-li o věc,
a) jíž bylo použito ke spáchání kázeňského přestupku,
b) která byla určena ke spáchání kázeňského přestupku,
c) kterou odsouzený získal kázeňským přestupkem nebo jako odměnu za něj,
d) kterou odsouzený nabyl za věc uvedenou pod písmenem c).
(2) Propadnutí věci je možno uložit samostatně nebo s jiným kázeňským trestem, patří-li věc pachateli kázeňského přestupku. Vlastníkem propadlé věci se stává stát.
(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze kázeňského přestupku.
(1) K uložení kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby je nezbytné předchozí vyjádření lékaře o tom, že ze zdravotního hlediska je odsouzený schopen podrobit se tomuto kázeňskému trestu.
(2) Před nástupem kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby a nejméně jednou týdně v průběhu jeho výkonu musí být odsouzený prohlédnut lékařem, který posoudí, zda je zdravotně způsobilý výkonu tohoto kázeňského trestu. Tím není dotčeno právo odsouzeného na poskytnutí zdravotní péče i v jiné době.
(3) Při umístění do samovazby odsouzený nepracuje, neúčastní se zájmové činnosti, není mu dovoleno kouřit, číst denní tisk, knihy nebo jiné publikace, kromě právnické nebo náboženské a jiné filosoficko-etické literatury, a nakupovat potraviny a věci osobní potřeby s výjimkou hygienických potřeb. Stejně se postupuje i při celodenním umístění do uzavřeného oddělení s tím rozdílem, že odsouzený je povinen vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k zajištění běžného provozu ve věznici.
(4) S výkonem znovu uloženého kázeňského trestu celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby nelze začít dříve, než po uplynutí alespoň 10 dnů od výkonu některého z těchto kázeňských trestů. Jestliže však kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení nebo umístění do samovazby byl znovu uložen ještě v průběhu výkonu některého z těchto kázeňských trestů, lze vykonat oba takové kázeňské tresty bezprostředně za sebou.
(5) Kázeňský trest celodenního umístění do uzavřeného oddělení a umístění do samovazby nelze uložit těhotné ženě.
(1) Pokud nebylo rozhodnuto o propadnutí věci, lze rozhodnout o tom, že se taková věc zabírá,
a) jestliže pachatele nelze za kázeňský přestupek stíhat nebo kázeňsky potrestat,
b) jestliže mu věc nepatří, nebo
c) jestliže to vyžaduje bezpečnost osob, majetku, pořádek ve věznici, popřípadě jiný obdobný obecný zájem.
(2) Rozhodnutí o zabrání věci je třeba písemně oznámit pachateli kázeňského přestupku a osobě,které se přímo týká, pokud je známa. Vlastníkem zabrané věci se stává stát.
(3) O zabrání věci nelze rozhodnout, jestliže
od spáchání kázeňského
přestupku uplynula doba jednoho roku.