I. OBECNÁ ČÁST
Kupónová privatizace dala vznik velkému množství akciových společností a akcionářů. Akcionáři se stali často občané, kteří nemají dostatečné zkušenosti a znalosti práva. Této jejich neznalosti může být za stávající právní regulace zneužito jak velkými akcionáři, tak vedením akciových společností.
Ochranu akcionářů menšinových ani většinových nelze zajistit jen novelou zákona o cenných papírech, neboť zákon o cenných papírech řeší pouze problematiku obchodování s akciemi, nikoliv vztahy akcionářů k akciové společnosti.
Problematika ochrany menšinových akcionářů není navíc jen problémem akciových společností, které mají veřejně obchodovatelné akcie, ale všech akciových společností.
Samotná právní úprava však sama ochranu akcionářů nezajistí, pokud se nebudou o ochranu svých práv sami brát. Jde však o to, aby zákon upravil dostatečné právní instituty, které tuto ochranu umožní.
Hlavní cíle novelizace ustanovení obchodního zákoníku o akciových společnostech jsou:
- posílit ochranu všech akcionářů před možným zneužíváním postavení funkce v představenstvu, popř. i v dozorčí radě, neboť dosavadní úprava neobsahuje téměř žádná omezení pro představenstvo společnosti a neurčuje rozsah odpovědnosti jeho členů,
- výrazně posílit ochranu menšinových akcionářů v návaznosti na novelu zákona o cenných papírech a postavit ji na obvyklém evropském standardu, zejména v souvislosti se zvyšováním a snižováním základního jmění, omezováním převoditelnosti akcií, zrušením jejich veřejné obchodovatelnosti, změnách druhů akcií a uplatňování přednostních práv akcionářů k upisování akcií,
- dořešit problematiku zaknihovaných cenných papírů ve vztahu akciová společnost - akcionář, která není zatím v obchodním zákoníku řešena vůbec, neboť byl přijat před zákonem o cenných papírech, a zákon o cenných papírech se tímto vztahem zabývá jen okrajově,
- stanovit přesná pravidla pro výplatu podílů na zisku, aby se podíl na zisku nemohl vyplácet na úkor věřitelů,
- zakotvit taková pravidla pro výplatu podílu na zisku, která by společnost nutila nejdříve uhradit ztrátu minulých let,
- umožnit akciovým společnostem, jejichž akcie se obchodují na veřejném trhu, za stanovených podmínek nakupovat své vlastní akcie a tak intervenovat ve prospěch udržení kursu akcie na veřejném trhu, a zvyšovat základní jmění upisováním akcií, i když se akcie na veřejném trhu obchodují pod jmenovitou hodnotou,
- zjednodušit postup při snižování základního jmění, pokud nebudou prováděny výplaty ve prospěch akcionářů v souladu s evropským standardem,
- umožnit obchodování s přednostními právy akcionářů a majitelů prioritních akcií a vytvořit tak nové možnosti výnosů z akcií a nové nástroje kapitálového trhu, které jsou v zahraničí obvyklé,
- zvýšit transparentnost vztahů uvnitř akciové společnosti,
- umožnit pružnější postup při splynutí a rozdělení společností při zvýšení ochrany menšinových akcionářů a věřitelů,
- odstranit některé nejasné a nepřesné formulace zákona a sjednotit ekonomickou a právní terminologii, která se nezbytně v právní úpravě akciové společnosti prolíná.
V Evropské smlouvě se Česká republika zavázala postupně harmonizovat své právo obchodních společností s právem Evropské unie (dále jen "EU"), které je koncentrováno především ve směrnicích Rady. Česká republika se rovněž zavázala, že v případě novelizací zákonů budou již novelizované předpisy uváděny do souladu s právem EU.
Otázek, které se navrhuje novelizací řešit, se dotýkají tyto právní akty EU:
- Druhá směrnice Rady č.77/91/EHS ze dne 13. prosince 1976 ke koordinaci ochranných ustanovení, která jsou v členských státech předepsána společnostem ve smyslu článku 58 odst. 2 Smlouvy, v zájmu společníků i třetích osob, pro zakládání akciové společnosti a změnu jejího základního jmění s cílem dosáhnout toho, aby tato ustanovení byla vytvářena rovnocenně (dále jen "Druhá směrnice").
- Třetí směrnici Rady č. 78/855/EHS ze dne 9. října 1978 o fúzích akciových společností přijatá podle čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o založení EHS (dále jen "Třetí směrnice").
- Čtvrtá směrnice Rady č. 78/660/EHS ze dne 25. července 1978 o účetní závěrce společností určitých právních forem, přijatá na základě čl. 54 odst. 3, písm. g) Smlouvy o založení EHS (dále jen "Čtvrtá směrnice").
- Šestá směrnice Rady č. 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982 o rozdělení akciové společnosti přijatá podle čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy o založení EHS (dále jen "Šestá směrnice").
- Dvanáctá směrnice Rady č. 89/667/EHS ze dne 21. prosince 1989 v oblasti práva obchodních společností týkající se společnosti s ručením omezeným s jediným společníkem (dále jen "Dvanáctá směrnice").
- Směrnice Rady č. 88/627/EHS ze dne 12. prosince 1988 o povinném uveřejňování informací o nabytí a zcizení významného podílu na společnosti, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na burze.
Navržená novelizace obchodního zákoníku je plně v souladu s principy výše uvedených pramenů práva EU. Přijetím návrhu novely by bylo dosaženo plné harmonizace českého práva obchodních společnosti s požadavky Druhé směrnice a Dvanácté směrnice ve vztahu k akciovým společnostem. Dále by se české právo podstatněji přiblížilo k úpravě obsažené v Třetí směrnici a Šesté směrnici.
Přijetí novely obchodního zákoníku by pomohlo zkvalitnit český kapitálový trh, neboť by se zlepšila a zprůhlednila právní úprava jeho význačného segmentu - veřejně obchodovatelných akcií.
V návrhu se ponechává dosavadní označení forem akcií jako akcie na jméno a akcie na majitele, ačkoliv z hlediska terminologie zákona o cenných papírech jde cenné papíry na doručitele a listinné cenné papíry na řad. Důvodem je skutečnost, že by všechny akciové společnosti musely vyměnit své akcie a musely by se změnit všechny záznamy ve středisku cenných papírů týkající se formy akcie i všechny zápisy v obchodním rejstříku, pokud mají společnosti formu akcie zapsanou v obchodním rejstříku. Setrvává se proto u tradiční terminologie vžité už ze starého rakouského práva.
Přijetí novely obchodního zákoníku nebude vyžadovat přijetí prováděcích předpisů. Vyžádá si však změnu některých ustanovení Postupů účtování pro podnikatele, které se vydávají ve formě opatření ministerstva financí.
Návrh novely obchodního zákoníku nezakládá žádné nároky na státní rozpočet.
Návrh je v souladu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy České republiky a s ústavním pořádkem České republiky.
II. ZVLÁŠTNÍ ČÁST
K bodu 1
Novelou se vypouští ustanovení, které v praxi téměř znemožňuje řádné fungování obchodních společností při změnách statutárního orgánu nebo jeho složení, neboť podle stávajícího znění zákona je oprávněn jednat jménem společnosti navenek jen ten, kdo je zapsán v obchodním rejstříku, i když již funkci nevykonává, protože se jí vzdal nebo byl odvolán nebo zanikla uplynutím doby.
Novela umožní, aby jménem společnosti jednaly již nově zvolené nebo jmenované osoby, a to i ve vztahu k obchodnímu rejstříku. Třetí strany, které o změně v osobách nedovědí, jsou dostatečně chráněny ustanovením § 27 odst. 2 ObchZ, kde se stanoví, že nelze namítat třetím osobám, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti, pokud třetí osoba byla v dobré víře, že zápis je pravdivý.
Tato úprava by byla plně kompatibilní s obvyklou úpravou v právních řádech kontinentální Evropy. Právo EU tuto problematiku výslovně neřeší.
K bodu 2
Novela vymezuje obsah pojmů, které se objevují v českém právním řádu, aniž by byly definovány. Určení přesného významu těchto pojmů přinese větší právní jistotu a umožní i odchylky v právní regulaci pro vztah mezi osobami ovládajícími a ovládanými, které jsou obvyklé jak v národních právních řádech, tak v právu EU.
Definice ovládající a ovládané osoby a jednání ve shodě je v souladu s čl. 24a Druhé směrnice, který do ní byl vložen směrnicí Rady č. 92/101/EHS ze dne 23.11.1992 a vymezení pojmu ovládající a ovládané osoby je převzato z čl. 8 Směrnice Rady č. 88/627/EHS ze dne 12. prosince 1988 o povinném uveřejňování informací o nabytí a zcizení významného podílu na společnosti, jejíž akcie jsou přijaty k obchodování na burze.
K bodu 3
Novela promítá do obchodního zákoníku existenci akcií vydávaných v zaknihované podobě, kterých je dnes převážná většina.
V náležitostech listinné akcie se mění ustanovení o podpisu, protože dosavadní úprava byla v rozporu s § 191.
Nahrazuje se pojem "datum vydání akcie" pojmem "datum emise", neboť v praxi není zpravidla možné nechat na akciích předem vytisknout den, kdy dojde k předání akcie akcionáři. Pojem "den emise" definuje novela zákona o cenných papírech.
Novela řeší i spornou otázku náležitostí zaknihovaných akcií, zejména jejich číslování.
Dosavadní úprava neřešila, jak mají být označeny běžné akcie, pokud společnost vydává více druhů akcií. Z tohoto důvodu se zavádí v minulosti užívaný pojem "kmenové akcie".
K bodu 4
Dosavadní úprava umožňovala omezit převoditelnost akcií na jméno tak, že bylo zcela na vůli představenstva, kdy udělí souhlas k převodu a kdy nikoliv. Navržená úprava se opírá o obdobné znění § 68 německého zákona o akciových společnostech, protože v právu EU tento problém není řešen.
Novela upřesňuje také nejasnosti, které v praxi vznikly kolem vedení seznamu akcionářů a stanoví, že výpis z registru emitenta nahrazuje seznam akcionářů, pokud společnost vydala zaknihované akcie. Tím zbavuje zákon společnost povinnosti vést svou vlastní evidenci a zabraňuje se tak zbytečné duplicitě.
Novela také řeší, kdo je legitimován uplatňovat práva ze zaknihovaných akcií vůči společnosti. V souladu s návrhem novely zákona o cenných papírech a stávající praxí některých obchodníků s cennými papíry, je oprávněnou osobou osoba uvedená v registru emitenta bez ohledu na to, zda jí skutečně akcionářská práva patří. Takovou jinou osobou je osoba, která spravuje akcie na základě komisionářské smlouvy. Komisionář není ve skutečnosti majitelem akcie, avšak jedná svým jménem na cizí účet a proto musí být uveden s registru emitenta komisionář, nikoliv komitent-skutečný majitel akcie.
Novela legalizuje praxi, která se však plně osvědčila a která umožňuje k určitému okamžiku práva spojená s akcií od akcie odpojit a nadále převádět akcie bez těchto práv. U zaknihovaných akcií ani nelze ani problém osob oprávněných vykonává práva z akcie ve vztahu k emitentovi řešit jinak vzhledem k tomu, že zaknihované akcie nejsou číslovány. Zákon proto umožňuje společnosti určit rozhodný den, k němuž si pořídí výpis z registru emitenta, a osobám v něm uvedeným pak bude také umožněn výkon práv jinak spojených s akcií. Dosavadní praxe, která takto postupuje, je v rozporu se zněním obchodního zákoníku.
K bodu 5 a 6
Upřesňuje se úprava zaměstnaneckých akcií, zejména sporný problém, zda a jak musí být splacena část základního jmění, která nepodléhá splacení zaměstnanci.
Novela také jasně stanoví, kdy se vyplácí zaměstnancům kursovní hodnota akcií nebo její část. Dosavadní úprava byla přijata před vydáním zákona o burze cenných papírů a zákona o cenných papírech, a byla proto v praxi nepoužitelná.
K bodu 7 a 8
Upřesňuje se, kdy majitel prioritní akcie ztrácí hlasovací právo, protože dosavadní úprava tento problém neřešila, takže ve společnostech existovala značná právní nejistota.
Dosavadní odstavec 4 je z § 159 přesouván do ustanovení o valné hromadě jako § 186a (viz bod 29), protože návrh novely zákona o cenných zavádí i další případy, kdy majitelé akcií nemohou vykonávat hlasovací právo. Stávající úprava by vyvolala spory, zda se toto ustanovení vztahuje jen na prioritní akcie nebo i na jiné případy, kdy majitel akcie ztrácí nebo nesmí vykonávat hlasovací právo.
K bodu 9
Dosavadní úprava vydávání vyměnitelných a prioritních dluhopisů je velmi kusá a sporná. Z tohoto důvodu nebyly v praxi tyto dluhopisy téměř vůbec emitovány. Zejména u prioritních dluhopisů dosavadní úprava nepřikazuje akciové společnosti, aby rozhodla o zvýšení svého základního jmění, takže by se mohlo stát, že majitelé prioritních dluhopisů by vůbec žádné přednostní právo ve skutečnosti neměli.
Novela upřesňuje pravidla pro vydávání prioritních a vyměnitelných dluhopisů. Tato úprava odpovídá standardu, který je obsažen i v § 221 německého zákona o akciových společnostech, v němž má stávající úprava svůj původ.
V souladu s obvyklou praxí a požadavkem čl. 29 odst. 6 Druhé směrnice se zavádí přednostní právo dosavadních akcionářů k nabytí prioritních a vyměnitelných dluhopisů ve stejném rozsahu jako při upisování akcí na zvýšení základního jmění. Toto právo podle dosavadní úpravy akcionáři nemají, takže nynější česká právní úprava neodpovídá požadavkům práva EU. Zavedení přednostního práva výrazně posílí ochranu menšinových akcionářů.
K bodu 10 a 11
V souvislosti s posilováním ochrany menšinových akcionářů se navrhuje jak v novele obchodního zákoníku, tak v návrhu novely zákona o cenných papírech zavést povinnost akciové společnosti odkoupit akcie od menšinových akcionářů, pokud proti jejich vůli bylo rozhodnutím valné hromady zasaženo do jejich práv. V souladu s ústavním principem ochrany nabytých práv, který lze spolehlivě dovodit z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, se ukládá akciové společnosti v případech zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií, omezení převoditelnosti akcií na jméno a změně druhu akcií povinnost odkoupit od dotčených akcionářů, kteří s tímto postupem nesouhlasí, jejich akcie. To však současné znění § 161 neumožňuje.
Současné znění § 161 ani neumožňuje, aby společnost intervenovala na trhu ohledně svých akcií, a tak pomohla udržet jejich tržní cenu.
Současná úprava také nevylučuje, aby vznikala taková propojení mezi akciovými společnostmi, která jim umožní, že se budou bez jakéhokoliv omezení vzájemně ovládat. Tím může docházet k vážnému porušení práv menšinových akcionářů. Stávající úprava totiž zakazuje nabývat akcie akciové společnosti pouze tehdy, pokud společnost drží 100% akcií společnosti dceřinné. Při prodeji jedné jediné akcie již toto omezení neplatí.
Stávající úprava také nezakazuje akciové společnosti, aby poskytovala úvěry a půjčky na splácení svých vlastních akcií a aby brala do zástavy své vlastní akcie. Tato praxe, která může vést ve svém důsledku k poškozování věřitelů, je dnes zakázána pouze bankám opatřením ČNB. Z hlediska požadavků práva EU je však nepřípustná u všech akciových společností.
Všechny výše zmíněné problémy řeší čl. 18 až 24a Druhé směrnice. Navrhovaná novela přebírá ustanovení čl. 18 až 24a Druhé směrnice do českého právního řádu, takže bude v této oblasti plně kompatibilní s právem EU.
Ustanovení § 161d o rezervním fondu si vyžádá i změnu postupů účtování pro podnikatele.
K bodu 12
Upřesňuje se obsah zakladatelské smlouvy a výzvy k upisování akcií. Česká právní úprava by tak odpovídala čl. 2 a 3 Druhé směrnice a obsah zakladatelských dokumentů byl kompatibilní s právem EU.
Upřesňuje se definice nepeněžitého vkladu v souladu s čl. 7 Druhé směrnice a upřesňují se požadavky na osobu odhadce a obsah odborného odhadu podle čl. 10 odst. 1 a 2 Druhé směrnice.
Upřesňuje se zákaz zprostit akcionáře závazku splatit emisní kurs akcií v souladu s čl. 12 Druhé směrnice.
Tato upřesněná pravidla platí i pro postup při zvyšování základního jmění upisováním nových akcií, čímž se zvyšuje ochrana menšinových akcionářů před nadhodnocením nepeněžitého vkladu většinovým akcionářem.
K bodu 13
Novela stanoví závazná pravidla pro tvorbu emisního kursu akcií a vytváření emisního ážia. Stávající úprava byla nejasná a na některých místech rozporná a navíc nebyla upravena komplexně.
Pojem emisního kursu definuje pro všechny cenné papíry zákon o cenných papírech v § 6 a tato definice platí i pro emisní kurs akcií.
K bodům 14 až 20
Novela upřesňuje postup při splácení akcií ve vazbách mezi emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií. Jde pouze o upřesnění v zájmu právní jistoty účastníků, které by bylo nutno nepřímo vyvozovat z jiných ustanovení zákona.
K bodu 21
Novela upřesňuje sporný výklad, zda zakladatelská smlouva nebo listina v případě zakládání společnosti bez výzvy k upisování akcií musí mít formu notářského zápisu. Vzhledem k tomu, že založení společnosti není pod veřejnou kontrolou, dává se přednost formě notářského zápisu.
K bodu 22 až 24
Doplňují se náležitosti stanov o další skutečnosti, které se v praxi jako důležité z hlediska právní jistoty akcionářů.
K bodu 25
Upřesňují se podmínky zápisu společnosti do obchodního rejstříku. V souladu s praxí obvyklou v kontinentální Evropě se stanoví požadavek úplného splacení nepeněžitých vkladů /viz např. § 36 německého zákona o akciových společnostech /. Členské státy EU jsou ve svých právních řádech zpravidla v tomto ohledu přísnější než čl. 9 odst. 5 Druhé směrnice, který dovoluje až pětiletou lhůtu pro splacení vkladu. V praxi se však ukazuje, že splacení nepeněžitých vkladů je jen velmi obtížně a zdlouhavě vymahatelné, a proto je na místě žádoucí kontrola rejstříkovým soudem před zápisem výše základního jmění do obchodního rejstříku.
K bodu 26
Upřesňují se pravidla pro vydávání zatímních listů. V praxi společnosti často nerespektovaly ustanovení § 168 odst. 3 ObchZ, podle něhož je společnost povinna vydat akcie, pokud byl splacen emisní kurs. Novelou se uvádí do souladu znění § 176 odst. 1 ObchZ a § 168 odst. 3 ObchZ.
Novela řeší i dnes spornou otázku převoditelnosti zatímních listů a povinnosti vést seznam majitelů zatímních listů tím, že odkazuje na přiměřené použití ustanovení o akciích na jméno.
K bodu 27
Stanoví se přesná pravidla postupu tzv. kadučního řízení, jehož účelem je vyloučit z účasti na společnosti upisovatele, který upsal akcie, ale nesplácí emisní kurs, aniž by se muselo současně snižovat základní jmění společnosti.
Stávající úprava řeší kaduční řízení nepřesně a navíc jen pro listinné akcie. Kaduční řízení při existenci zaknihovaných akcií není dosud vůbec upraveno.
Novela rovněž řeší dosud sporné otázky, kdy a jak má dojít k náhradnímu upsání akcií a jaké důsledky má vrácení zatímního listu a jeho prohlášení za neplatné. Vzhledem k nejasnosti úpravy se v praxi tato ustanovení vůbec nepoužívala.
K bodu 28
Novela především přesně specifikuje podmínky, za nichž může společnost vyplácet podíl na zisku. Podmínky uvedené v odstavci 2 a 6 plně odpovídají podmínkám pro vyplácení podílu na zisku podle čl. 15 Druhé směrnice. Zákaz výplaty podílu na zisku uvedený v odstavci 7 vyplývá z provedení čl. 34 odst. b) Čtvrté směrnice.
Novela nepřipouští výplatu záloh na dividendy, které sice podle čl. 15 odst. 2 Druhé směrnice může členský stát EU připustit, avšak za velmi přísných podmínek. Pro připuštění záloh na dividendu nejsou v České republice žádné vážné důvody.
Novela upřesňuje podmínky pro výplatu dividendy a nutně při tom diferencuje mezi listinnými a zaknihovanými akciemi. Novela legalizuje praxi, podle níž má právo na dividendu osoba, která byla akcionářem k určitému dnu bez ohledu na to, zda je majitelem akcie v době splatnosti. Toto praxe byla dosud v rozporu se zněním obchodního zákoníku.
Realizace ustanovení o podmínkách výplaty podílu na zisku si vyžádá změnu postupů účtování pro podnikatele.
K bodu 29
Upřesňuje se, jaké platby akcionářům společnosti se nepovažují za vrácení vkladu akcionáři v souladu s Druhou směrnicí.
K bodu 30
Upřesňuje se právo akcionáře žádat vysvětlení a dispozitivním způsobem se upravuje postup při hlasování o návrhu svolavatele valné hromady a protinávrhu akcionáře tak, aby byl zvýhodněn akcionář před svolavatelem valné hromady. Navržený postup je obvyklý v evropských právních řádech a posiluje ochranu akcionáře.
K bodu 31 a 32
Upřesňuje se, že právo na svolání mimořádné valné hromady má i jen jeden akcionář.
V odstavci 2 se vypouští lhůta pro svolání mimořádné valné hromady soudem, neboť není v praxi realizovatelné v tak krátké lhůtě prostřednictvím soudu valnou hromadu svolat.
K bodu 33 a 34
Novela řeší dosud spornou praxi, kdo je oprávněn účastnit se valné hromady akciové společnosti, která vydala zaknihované akcie. Dosavadní praxe akciových společností neměla žádnou oporu v zákoně. Řeší se rovněž situace, kdy stanovy nebo valná hromada neurčí rozhodný den.
Upřesňuje se obsah pozvánky na valnou hromadu u společností, které vydaly zaknihované akcie, aby akcionáři měli možnost včas přijmout taková opatření, aby se mohli účastnit valné hromady.
K bodu 35
Upřesňují se podmínky pro schopnost valné hromady usnášet se. Dosavadní úprava dovolovala i takový výklad, že je možné snížit hranici schopnosti usnášení i pod 30%. Pak ovšem zcela chybí jakákoliv minimální hranice a bylo by možno určit, že valná hromada je schopná usnášení i při přítomnosti jen jednoho akcionáře disponujícího jedním hlasem, tedy určit stejné podmínky, které jinak platí pouze pro náhradní valnou hromadu.
K bodu 36
Novela výslovně připouští možnost změny druhu akcií, což obchodní zákoník dosud neumožňuje. Vyžaduje se však splnění náročných podmínek s tím, že v souladu s ústavním principem nelze změnit proti vůli akcionáře jeho postavení ve společnosti, a proto připuštění možnosti změny druhu akcie s sebou nese i povinnost společnosti odkoupit akcie od těch akcionářů předmětného druhu akcií, kteří nehlasovali pro změnu druhu akcie.
Obdobný princip je uplatněn ve všech případech, kdy se zasahuje trvale do právního postavení akcionáře proti jeho vůli, jako je tomu při zrušení veřejné obchodovatelnosti akcií nebo omezení převoditelnosti akcií na jméno.
Při změně práv spojených s určitým druhem akcií /nejde-li o omezení převoditelnosti, zrušení veřejné obchodovatelnosti nebo změnu druhu akcií/ se sice vyžaduje kvalifikovaná většina, avšak nenavrhuje se povinné odkupování těchto akcií, protože změna se nedotýká možnosti akcionáře zcizit akcii.
Postup při vyhlašování veřejné nabídky upravuje návrh novely zákona o cenných papírech. Novela obchodního zákoníku upřesňuje odkupní cenu akcií i pro společnosti, které nemají veřejně obchodovatelné akcie.
Novela obchodního zákoníku dále nad rámec návrhu novely zákona o cenných papírech řeší i další možný postup akcionářů v případě, že akciová společnost veřejnou nabídku na odkoupení akcií nevyhlásí. Pro tento případ se jim zřizuje prodejní opce k těmto akciím a akcionář se může domáhat plnění soudní cestou. Rozhodnutí soudu má účinky obdobné jako rozhodnutí soudu ve věcech osobního stavu, takže ostatní akcionáři nemusí již podávat na společnost žalobu. Odkoupení akcií společností pak umožňuje novela obchodního zákoníku obsažená v bodě 8.
Vyloučení nebo omezení přednostního práva akcionářů rozhodnutím valné hromady podle odstavce 4 je plně v souladu s čl. 29 odst. 4 Druhé směrnice.
Navrhovanou právní úpravou se zásadním způsobem zvyšuje ochrana menšinových akcionářů.
K bodu 37
Novelou se přesunuje z § 159 ObchZ odstavec 4, aby bylo zřejmé že nejde jen o situace, kdy nemohou hlasovat majitelé prioritních akcií. Z návrhu novely zákona o cenných papírech (§ 79a odst. 10, § 79c odst. 5) plynou i další případy, kdy majitel akcie nesmí vykonávat hlasovací práva. Příslušné ustanovení je třeba vztáhnout i na tyto případy.
K bodu 38 a 39
Rozšiřuje se působnost valné hromady, pokud jde o rozhodování zásadních otázek právního postavení akcionářů a disponování s majetkem společnosti. Rozšíření působnosti valné hromady posiluje ochranu všech akcionářů.
Novela také řeší sporný problém, zda o převzetí slučované společnosti musí rozhodnout valná hromada.
K bodu 40
Řeší se sporný problém, zda má akcionář právo na zápisy ze všech valných hromad za celou dobu existence společnosti nebo jen na zápis z poslední valné hromady. Není důvodu, proč by se mělo právo akcionáře takto omezovat.
Novela řeší, na čí náklady se vydává kopie zápisu z valné hromady nebo jeho části. Není věcného důvodu, proč by tyto náklady měla nést společnost a tím nepřímo i všichni akcionáři včetně těch, kteří kopii zápisu nežádají.
K bodu 41
Řeší se nejasné postavení jediného akcionáře v našem právním řádu z hlediska výkonu působnosti valné hromady. Zcela logicky se upouští od povinnosti svolání valné hromady orgány společnosti, protože valná hromada představovaná jediným akcionářem je i nástrojem běžného řízení společnosti. Tím odpadá i nutnost svolání valné hromady soudem při nečinnosti představenstva.
Současná právní úprava není v souladu s právem EU. Navržená právní úprava plně recipuje obsah Dvanácté směrnice, neboť tuto směrnici jsou členské státy EU povinny aplikovat i na akciové společnosti o jednom akcionáři. Po schválení novely by byla česká právní úprava v tomto ohledu plně kompatibilní s právem EU.
K bodu 42
Novela alespoň zčásti řeší problematiku mimostojících akcionářů při ovládnutí společnosti jinou osobou v závislosti na stupni ovládnutí. Jde o doplnění úpravy, která se navrhuje v novela zákona o cenných papírech v souvislosti s ovládnutím společnosti, která má veřejně obchodovatelné akcie. Obchodní zákoník pak tuto úpravu doplňuje i na na stanovené případy, kdy akcie společnosti nejsou veřejně obchodovatelné.
V rámci EU příslušná směrnice dosud neexistuje, a proto se v návrhu vychází z úpravy německé, kde je úprava propojených podniků upravena nejkomplexněji. Novela však neřeší úpravu koncernového práva jako takového, ale řeší pouze aspekty ochrany menšinových akcionářů. Zpracování problematiky koncernového práva v celém komplexu si vyžádá delší časové období, protože ani v rámci EU nebyla příslušná směrnice ještě schválena.
Ustanovení odstavce 2 na rozdíl od § 320 německého zákona o akciových společnostech nepřiznává právo ovládající osobě rozhodnout o tom, že odkoupí akcie od minoritních akcionářů i proti jejich vůli, ale obráceně dává akcionářům možnost akcie odprodat společnosti, která je pak může prodat ovládající osobě.
Ustanovení odstavce 4 je obdobou § 304 odst. 1 německého zákona o akciových společnostech.
K bodu 43
Mění se dosavadní nevhodné pravidlo, že omezení jednatelského oprávnění představenstva nebylo účinné vůči třetím osobám, i když o takovém omezení věděly. To umožňuje podvodná jednání, která jsou postižitelná jen cestou náhrady škody na členech představenstva. Samotné smlouvy by však bylo možno považovat za neplatné jen pro rozpor s poctivým obchodním stykem, resp. dobrými mravy. Podle navrhované úpravy by tato podvodná jednání byla zcela určitě od samého počátku neplatná.
K bodu 44
Novela řeší problematiku uveřejňování údajů z účetní závěrky pro akcionáře. U akcií na jméno se upouští od povinnosti zasílat akcionáři celou účetní závěrku včetně příloh. Zakotvuje se v podstatě rovné právní postavení pro přístup k údajům z účetní závěrky jak pro majitele akcií na majitele, tak akcií na jméno. Povinnost uveřejňovat údaje z účetní závěrky pro akciové společnosti s veřejně obchodovatelnými akciemi podle zákona o cenných papírech zůstává nedotčena.
K bodu 45
Upřesňují se případy, v nichž je představenstvo povinno svolat mimořádnou valnou hromadu a uvádějí se do souladu s čl. 17 Druhé směrnice. V souladu s požadavkem čl. 17 Druhé směrnice se také ukládá navrhnout valné hromadě přijetí příslušných opatření. Současná právní úprava navržení opatření nevyžaduje.
K bodu 46 až 48
Vypouští se ustanovení, že členové představenstva jsou voleni z řad akcionářů nebo jiných osob, protože je nadbytečné a zavádějící.
Novela řeší situaci, kdy představenstvo je voleno a odvoláváno dozorčí radou podrobněji. Dosavadní úprava byla zcela nedostatečná, protože vůbec neřešila, zda dozorčí rada je oprávněna dávat představenstvu pokyny.
Dále se řeší v praxi různě vykládaná otázka odměn za výkon funkce, které nejsou tantiémou (podílem na zisku). Nárok na odměnu je vyvozován z § 66 odst. 2 ObchZ o přiměřeném použití mandátní smlouvy na vztahy při zařizování záležitosti společnosti. Novela určuje, kdo o této odměně rozhoduje, pokud neurčí stanovy jinak.
Rovněž se výslovně řeší odpovědnost členů představenstva za způsobenou škodu, která se jen obtížně dovozovala z § 66 odst. 2 ObchZ.
Upřesňuje se znění odstavce 6, které je ve stávající podobě v praxi nerealizovatelné a vzniklo zřejmě nepřesným překladem § 93 odst. 5 německého zákona o akciových společnostech, který tuto problematiku řeší.
K bodu 49
Upřesňuje se znění zákazu konkurence i na činnosti, které jsou předmětem podnikání společnosti, neboť podle stávající dikce se vztahuje zákaz konkurence jen na činnosti související.
Zákaz konkurence ze zákona neplatí, jen jde-li o vztah ovládají a ovládané společnosti. Podle současné úpravy zákaz konkurence neplatil, i když člen představenstva držel jen jednu akcii jiné společnosti.
K bodu 50
Zavádí se omezení pro osoby oprávněné jednat jménem společnosti, pro osoby jim blízké a osoby s nimi osobně spojené, aby se zabránilo obchodům uskutečněným na úkor majetkové podstaty společnosti a tím i všech akcionářů.
Navržená úprava má obdobu v § 89 německého zákona o akciových společnostech a odstavec 3 provádí požadavek čl. 11 Druhé směrnice.
K bodu 51 a 52
Řeší se nejasná problematika odměn členů dozorčí rady za výkon funkce, které nejsou podílem na zisku (tantiémou) obdobně jako u členů představenstva.
K bodu 53
Upřesňuje se znění pozvánky na valnou hromadu, kde má být rozhodnuto o zvýšení základního jmění.
K bodu 54
V zájmu právní jistoty společnosti a ochrany menšinových akcionářů určuje novela přesné požadavky na obsah usnesení valné hromady.
Obnovuje se povinnost zapsat do obchodního rejstříku i usnesení valné hromady o zvýšení základního jmění. Tím se zavádí předběžná kontrola správnosti postupu společnosti při zvyšování základního jmění soudem. Soud tak může v předstihu zabránit zvýšení základního jmění, kterým se porušuje zákon. Podle současné praxe může proběhnout celý proces upisování akcií a soud až dodatečně zjišťuje porušení práva. V takovém případě však je již náprava téměř nemožná.
K bodu 55
Novela upřesňuje, jaká ustanovení o zakládání společnosti se přiměřeně vztahují na zvyšování základního jmění upisováním akcií, protože dosud to bylo sporné.
V souladu s potřebami praxe se výslovně umožňuje upsání akcií předem určeným zájemcem, aniž by se musela vyžadovat veřejná výzva k upisování akcií. Podmínku veřejné výzvy k upisování akcií neobsahuje ani Druhá směrnice.
Oceňování nepeněžitých vkladů a požadavek na splacení emisního kursu v penězích odpovídá čl. 26 a 27 Druhé směrnice s tím, že je v souladu s vnitřním právem členských států EU zakotven požadavek na splacení nepeněžitého vkladu před zápisem společnosti do obchodního rejstříku obdobně jako při zakládání společnosti.
Novela také přesně určuje postup při zvyšování základního jmění nepeněžitými vklady, který byl zatím sporný. Podle navrženého postupu, který je upraven i v jiných zemích, valná hromada určuje předem předmět a ocenění vkladu a upisovatelé nemohou upsat jiné nepeněžité vklady a v jiné hodnotě, než jak je předem schválila valná hromada. Z povahy věci je v tomto případě vyloučeno přednostní právo akcionářů na upisování akcií.
Neúčinnost úpisu akcií při nedosažení upsání navržené nové výše základního jmění je v souladu s čl. 28 Druhé směrnice.
K bodu 56
Podrobněji a nově se upravuje přednostní právo akcionářů na upisování akcií. Jde o významné posílení práv menšinových akcionářů, které jim umožňuje zachovat podíl na základním jmění společnosti. Dosavadní úprava je nedostatečná a nepřesná a není v souladu s čl. 29 Druhé směrnice, protože umožňuje vyloučení přednostního práva akcionářů stanovami společnosti, což Druhá směrnice výslovně zakazuje. Uveřejňování je upraveno v souladu s čl. 29 odst. 3 Druhé směrnice.
V souladu s čl. 29 Druhé směrnice se zavádí přednostní právo jen k upisování akcií peněžitými vklady, na vykonání přednostního práva se poskytuje lhůta určená Druhou směrnicí a umožňuje se vyloučit nebo omezit přednostní právo akcionářů jen kvalifikovaným rozhodnutím valné hromady.
V souladu s čl. 29 odst. 7 Druhé směrnice se nepovažuje za vyloučení nebo omezení přednostního práva situace uvedená v odstavci 6.
Novela výslovně upravuje možnost převodu tohoto přednostního práva na jiné osoby a tím řeší mezeru v dosavadní právní úpravě. Dává tím akcionáři možnost získat další zdroj příjmů z jeho akcií.
Novela umožňuje vydat na přednostní právo vedlejší cenný papír označovaný jako opční list (viz bod 59).
K bodu 57
Upřesňují se podmínky pro upsání akcií dohodou akcionářů. Dosavadní úprava byla předmětem sporů a oprávněné kritiky a neodůvodněně nepřipouštěla tuto možnost při založení společnosti s výzvou k upisování akcií.
K bodu 58
Upřesňují se podmínky zápisu zvýšení základního jmění upisováním akcií do obchodního rejstříku v závislosti na navržených změnách právní úpravy v § 203 a 204 ObchZ.
K bodu 59
Upřesňuje se postup při zvyšování základního jmění v souvislosti s vydáním vyměnitelných a prioritních dluhopisů v návaznosti na změny úpravy v § 160 ObchZ.
Nově se vymezuje obsah usnesení valné hromady o zvýšení základního jmění a opět se zavádí předběžná soudí kontrola zákonnosti postupu při zvyšování základního jmění. V souvislosti s podmíněným zvýšením základního jmění je předběžná soudní kontrola zvláště důležitá, protože případné dodatečné odmítnutí zápisu zvýšení základního jmění do obchodního rejstříku by mělo negativní důsledky pro majitele dluhopisů a v konečném dopadu i pro akcionáře, protože majitelé dluhopisů by mohli uplatňovat právo na náhradu škody, která by jim nevydáním akcií společnosti vznikla.
Druhá směrnice tento způsob zvýšení základního jmění nenormuje, avšak navrhovaná úprava je v souladu s obvyklými standardními evropskými úpravami.
K bodu 60
Novela odstraňuje rozpor mezi terminologií obchodního zákoníku a terminologií používanou v účetnictví. Obchodní zákoník dosud nesprávně požívá pojem "zvýšení základního jmění z majetku společnosti", přestože při tomto způsobu zvýšení základního jmění se majetek společnosti nemění, ale jde o pouhou účetní operaci v pasívech společnosti (přesun mezi účty vlastního jmění). Jde tedy o použití vnitřních zdrojů společnosti. Tomu se přizpůsobuje i terminologie obchodního zákoníku.
Dále se přesně vymezuje obsah usnesení valné hromady a určuje se, že údaje z účetní závěrky nesmí být příliš zastaralé, aby v době rozhodnutí valné hromady výsledky obsažené v účetní závěrkce, pokud možno, ještě odpovídaly skutečnosti. Dosavadní úprava žádnou lhůtu neobsahuje, což není v evropských úpravách, které tento způsob zvýšení základního jmění umožňují, obvyklé.
Druhá směrnice tento postup výslovně neupravuje.
K bodu 61
Upřesňují se pravidla pro rozdělování nově vydaných akcií a upravuje se postup společnosti, která vydala zaknihované akcie. Dosud tento postup právem řešen není.
K bodu 62
Zavádí se kombinovaný způsob zvýšení základního jmění, který umožní zvyšovat základní jmění upisováním nových akcií i pro společnosti, jejichž akcie se na veřejném trhu prodávají pod jmenovitou hodnotou. Tyto společnosti nemohou dnes v podstatě základní jmění upisováním akcií zvýšit.
Nezbytnou podmínkou tohoto postupu však je, že rozdíl mezi nižším emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií bude vyrovnám k tíži vnitřních zdrojů společnosti. Jinak by nebyla splněna podmínka vyžadovaná v čl. 8 Druhá směrnice, která zakazuje vydat akcii pod jmenovitou hodnotou. Tím, že se pokryje rozdíl mezi emisním kursem a jmenovitou hodnotou akcií z vnitřních zdrojů, bude podmínka vyžadovaná Druhou směrnicí splněna, protože lze ze znění směrnice vyvozovat, že pokrytí jmenovité hodnoty akcií z vlastních zdrojů je považováno za splacení akcie.
K bodu 63
Časově se omezuje zmocnění představenstva zvyšovat základní jmění společnosti v souladu s čl. 25 odst. 2 Druhé směrnice.
Dále se upřesňuje použitá terminologie, protože dosavadní úprava je nejednoznačná a je v praxi interpretována velice různorodě.
K bodu 64
Upřesňují se postupy při snižování základního jmění.
Mění se úprava použití vlastích akcií společnosti za účelem snížení základního jmění v souladu s čl. 37 Druhé směrnice.
K bodu 65 a 66
Upřesňují se postupy při jednotlivých způsobech snižování základního jmění, které jsou dnes upraveny upraveny pouze rámcově s možností interpretací v neprospěch menšinových akcionářů.
Výslovně se upravuje snižování základního jmění metodou tzv. liberace, která umožňuje řešení situace, kdy akcionář nesplatil upsané akcie. Možnost tohoto postupu lze zatím vyvozovat jen nepřímo z ustanovení § 216 odst. 3 ObchZ. Navržený postup při uplatnění metody liberace má oporu v čl. 32 odst. 3 Druhé směrnice, která výslovně umožňuje úplné nebo částečné prominutí splacení vkladu v souvislosti se snížením základního jmění.
Dále se řeší postup snižování základního jmění, pokud společnost vydala zaknihované akcie. Tento postup zatím není upraven vůbec. Losování zaknihovaných akcií umožňuje návrh novely zákona o cenných papírech, který ukládá středisku pro tento účel zaknihované akcie očíslovat.
Úprava nuceného stahování akcií z oběhu odpovídá plně čl. 36 Druhé směrnice. Nucené stažení je přípustné jen formou losování, kterou musí předvídat stanovy společnosti.
K bodu 67
Upravuje se postup společnosti ve vztahu k věřitelům v souladu s čl. 32 Druhé směrnice.
V souladu s Druhou směrnicí se přiznává právo na zajištění jen těm věřitelům, jejichž pohledávky jsou nesplatné.
Upřesňují se lhůty pro provedení příslušných ustanovení.
K bodu 68
Novela umožňuje rychlejší postup při snižování základního jmění, pokud společnost splní své povinnosti podle § 215 obchodního zákoníku před uplynutím stanovených lhůt.
K bodu 69
V souladu s obvyklou zahraniční úpravou a čl. 33, čl. 36 odst. 1, písm. d) a 37 odst. 2 Druhé směrnice se připouští zjednodušený postup při snižování základního jmění vzhledem k věřitelům společnosti.
Zjednodušený postup je přípustný z toho důvodu, že společnost buď nemá žádného věřitele nebo částky odpovídající snížení základního jmění nelze použít ve prospěch akcionářů, ale jen k úhradě ztráty nebo vytvoření rezervního fondu, který lze použít jen k úhradě ztráty nebo opětovnému zvýšení základního jmění.
Realizace tohoto ustanovení obchodního zákoníku si vyžádá změnu postupů účtování pro podnikatele.
K bodu 70
Upravuje se tvorba rezervního fondu přídělem z účetního zisku vzhledem k tomu, že povinná tvorba rezervního fondu z jiných důvodů se upavuje v jiných ustanoveních obchodního zákoníku (§ 161d a § 216a). Jiné je i účelové určení takto vytvořeného rezervního fondu na rozdíl od rezervních fondů tvořených podle § 161d a 216a.
Realizace tohoto ustanovení si vyžádá změnu postupů účtování pro podnikatele.
K bodu 71
Zavádí se nový druh vedlejšího cenného papíru, který je v zahraniční znám a je obvykle vydáván zejména k prioritním dluhopisům. Vytváří se tím nový nástroj kapitálového trhu v České republice, který umožní plnohodnotné obchodování s předkupními právy na veřejných trzích, pokud budou veřejné trhy ochotny tento nový druh cenného papíru přijmout. V zahraničí jde o obvyklý nástroj, jehož využití dosavadní právní úprava neumožňovala.
K bodu 72
V návaznosti na zařazení nového paragrafu 22Oa se výslovně odkazuje na použití § 69 ObchZ pouze v rozsahu, v jakém není obsažena zvláštní úprava v ustanovení § 22Oa.
K bodu 73
Upřesňuje se postup likvidátora při
proplácení podílu akcionáře
na likvidačním zůstatku a podmínky,
za nichž může podat návrh na výmaz
společnosti z obchodního rejstříku.