3.5.2.2 Osvětové pořady
OSVĚTOVÝCH POŘADŮ v roce 1994 Česká
televize odvysílala na 320 hodin, z toho na ČT 1
cca 230 hodin a na ČT 2 zhruba 90 hodin. Osvětové
pořady lze pro větší přehlednost
rozčlenit do několika podskupin - na POŘADY
VŠEOBECNÉ OSVĚTY obracející se
k univerzálnímu adresátovi, POŘADY
PRO SPECIFICKÉ SKUPINY DIVÁKŮ, POŘADY
ZÁJMOVÉ. a v neposlední řadě
POŘADY KULTURNÍ PUBLICISTIKY. O jednotlivé
typy osvětových pořadů mělo
zájem od 40 tisíc do 1 miliónu diváků.
POŘADY VŠEOBECNÉ OSVĚTY představují
významný rys vysílání veřejnoprávní
televize a zahrnují především pravidelné
cykly. Jedním je týdeník KALENDÁRIUM,
vysílaný v neděli v poledne na ČT
1. Na desetiminutové ploše přináší
slovem i obrazem přehled výročí osobností
a událostí, jež připadají na
nadcházející týden. Dalším
cyklem je novinka roku 1994 TELESKOP vysílaný v
úterý po 19. hodině na ČT 2. Rovněž
na desetiminutové ploše seznamuje diváky s
novinkami ze světa vědy a techniky. Uvést
je třeba i dva cykly vysílané v neděli
dopoledne na ČT 1 O ZDRAVÍ a TREND, který
vzniká v úzké součinnosti s Národním
centrem pro podporu zdraví. Oba cykly se doplňují,
soustřeďují se na problematiku zdravotní
prevence a akcentují osobní odpovědnost za
zdravý styl života.
POŘADY PRO SPECIFICKÉ SKUPINY DIVÁKŮ.
Z nich je třeba vzpomenout cyklus SENIORKLUB, který
- jak už vyplývá z názvu - je určen
nejstarším divákům a radostem i strastem
jejich věku. V premiéře byl uváděn
v pátek odpoledne na ČT 1. Zmínku si zaslouží
také týdeník ROMALE, vysílaný
v premiéře na ČT 1 v úterý
odpoledne a adresovaný romskému etniku. Zvláštní
skupinu tvoří POŘADY PRO ZDRAVOTNĚ
POSTIŽENÉ, vysílané na ČT 1 ve
středu v podvečer. Jedná se o magazín
KLÍČ, ODPOLEDNE PRO VŠECHNY a PAPRSEK s všeobecnou
tematikou zdravotního postižení a dále
jde o dva cykly pro sluchově postižené - TELEVIZNÍ
KLUB NESLYŠÍCÍCH (zkratkou TKN) A TKN PLUS,
které mj. sehrávají významnou roli
v šíření znalosti znakové řeči.
Sluchově postiženým věnuje Česká
televize pozornost i tím, že u řady běžně
ozvučených pořadů (od zpravodajských
až po dramatické) uvádí tzv. skryté
titulky.
ZÁJMOVÉ POŘADY reprezentuje dominantně
dva čtrnáctideníky RECEPTÁŘ
NEJEN NA NEDĚLI a RECEPTÁŘ PRO PODNIKAVÉ.
Premiéry obou magazínů "informací,
rad a inspirací" byly vysílány v sobotu
v podvečer na ČT 1. Jinou stálicí
mezi zájmovými pořady je AUTO-MOTO REVUE,
týdeník pro motoristy, vysílaný ve
středu v podvečer na ČT 1. Jeho přípravu
mj. charakterizuje soustavná spolupráce s BESIP.
Přejít však nelze ani řadu méně
známých cyklů. ŠKOLA RODINĚ,
RODINA ŠKOLE, EVROPSKÉ RODINNÉ SÁGY
a HITPARÁDA MINDRÁKU vysílané na ČT
1 v pondělní podvečer a dvě dvojice
magazínů - první tvoří ZEMĚDĚLSKÝ
MAGAZÍN a NÁŠ VENKOV, druhou představuji
ekologické cykly PŘÍRODA PRO ZÍTŘEK
a NEDEJ SE! Všechny čtyři tituly byly vysílány
v měsíční periodicitě na ČT
1 v úterý v podvečer.
CYKLY KULTURNÍ PUBLICISTIKY. Patří sem deset
minut aktuálních informací z Čech,
Moravy a Slezska, vysílaných v roce 1994 pod názvem
KULTURNÍ TÝDENÍK, dále dva magazíny
o hudbě a věcech kolem ní HUDEBNÍ
SETKÁNÍ a HALÓ, HUDBA! a také týdeník
informací o knižních novinkách NOVÉ
KNIHY. Přejít nelze měsíčníky
KULTURNÍ MAGAZÍN, ZPRÁVA O DIVADLE a PARALAXA
o světě literatury. Dobrým kulturním
záměrem byl cyklus ZJIZVENÁ TVÁŘ
MĚST, který se pokusil o mapování
architektonické devastace našich měst (Prahy,
Třebíče, Českého Krumlova,
Přerova, Kamenice u Prahy, Brna, Mikulova, Plzně,
Svitav, Mladé Boleslavi, Jihlavy, sevemích Čech,
Znojma, Luhačovic, Kouřimi, Prostějova, Olomouce,
Příbrami, Uherského Hradiště,
Hodonína, Zlína a řady českých
vesnic).
OSTATNÍ OSVĚTOVÉ POŘADY tvoří
krátkodobé cykly v podobě přírodopisných
a cestopisných, ale i historických seriálů,
které bezesporu rozšiřují divácké
obzory - a tedy působí osvětově. Pravidelně
byly uváděny na ČT 1 hlavně ve středu
večer a v pátek v podvečer, na ČT
2 zejména v neděli večer a v pondělí
v podvečer. Zpravidla se jednalo o pořady zahraničního
původu, jejichž výroba není v technických
ani ekonomických možnostech České televize.
Jejich sledovanost se pohybovala od 80 tisíc do 2,5 miliónu
diváků.
Z produkce USA to byly zejména cykly sedmidílný
KOLUMBUS A VĚK OBJEVŮ, čtyřdílné
TAJEMSTVÍ DINOSAURŮ,
třicetidílné TOULKY PO HVĚZDÁCH,
jedenáctidílný seriál Z DIVOČINY,
šestidílný NETVOR JMÉNEM STALIN. Britskou
provenienci měly desetidílný PŘEŽÍVAJÍCÍ
SVĚT, třídílný OHROŽENÝ
SVĚT (který jako zajímavý shledalo
nejvíce diváků - cca 2,5 miliónu),
šestidílný seriál ŽIJÍ KOLEM
NÁS a třídílný cyklus ČLOVĚK
A PODNEBÍ. Francouzský původ měly
sedmidílné KRONIKY FRANCIE a třináctidílné
SVATYNĚ DIVOČINY, německé provenience
byl čtyřiadvacetidílný seriál
NA CESTÁCH S DR. STINGLEM. Japonskou produkci zastupovala
desetidílná ŽLUTÁ ŘEKA. Z Austrálie
bylo dvoudílné OTEPLOVÁNÍ ZEMĚ.
Ve srovnání s předchozími lety měla
nabídka pořadů osvětového charakteru
(ať již v užším nebo širším
významu) v roce 1994 celkové menší odezvu.
Totéž se dá říci i o vzdělávacích
pořadech. Stalo se tak vlivem širší nabídky,
o což se postarala komerční televize. Česká
televize na tento nový fenomén nebyla připravena.
Do budoucna je nezbytné, aby se při zajišťování
osvětových a vzdělávacích pořadů
(ať již vlastní tvorbou nebo akvizicí)
více pamatovalo na to jak diváka zaujmout a opakovaně
oslovit. Před programovou dramaturgií pak stojí
úkol i v nových podmínkách hledat
a nacházet vysílací časy optimální
z hlediska skutečných i kýžených
diváckých zájmů.
SHRNUTÍ
Při hodnocení vzdělávacích a osvětových pořadů dospěla Rada ČT k těmto závěrům:
Z jazykových kurzů má v průměru
nejlepší úroveň angličtina, která
se podílí na rozsahu kurzů plnou polovinou.
Přiměřenou úroveň má
francouzština a španělština, nejslabší
je němčIna. Zcela mimořádnou kvalitu
má pořad Lingua latina, vhodný i pro export
do zahraničí, Velmi pohotově reaguje ČT
na problémy správné češtiny v
pravidelných pořadech češtině
včera a dnes. Rada však s politováním
zjišťuje, že po rozpadu federace se na obrazovce
ČT stále vzácněji vyskytuje slovenština,
což považuje za výrazně ochuzení
pro českého (zejména dětského)
diváka a jistou diskriminaci slovensky mluvících
obyvatel ČR.
Velmi kvalitní a bojně sledované jsou pořady
pro předškolní děti, ale chybí
pořady s dominantní poznávací a vzdělávací
funkcí. Pořady pro školní mládež
nemotivují a nekomunikují s diváky a přes
řadu kladů jen málo využívají
specifických možností televize k oslovení
této důležité věkové skupiny.
Specifický charakter mají pořady pro zdravotně
znevýhodněné občany. ČT sice
pokrývá široké spektrum specifik těchto
skupin občanů, ale frekvence pořadů
na dané téma zůstává dosud
dosti řídká. To souvisí s poměrné
nízkým celkovým zastoupením vzdělávacích
pořadů ve schématu T (necelých 5).
Relativné nejúspěšnější
se jeví oblast dalšího vzdělávání,
do ni patří stále se lepšící
Křesťansky magazín a pořady literární
výchovy. Nicméně i zde je ještě
celá řada reserv, zejména v prezentaci nových
výsledků přírodních věd,
evropské dimenze a české identity ve vzděláni
a výchově občanů.
Značným problémem zůstává
časové zařazení vzdělávacích
a osvětových pořadů, které
se většinou musí spokojit s nepříliš
atraktivními vysílacími časy a seriály
musí často ustoupit aktuálním atraktivním
pořadům (sportovní přenosy apod.).
Na druhé straně Rada ČT kvituje s potěšením,
že tyto pořady začínají tvořit
významnou část programu ČT2 a považuje
to za naprosto zřetelný argument pro zachování
tohoto okruhu pro veřejnoprávní televizní
vysílání.
3.5.3. Pořady pro menšiny
Vysílání pro divácké menšiny
je jednou z významných funkcí veřejnoprávní
televize, která i takto naplňuje svoje poslání.
Cílem je nepominout skupiny obyvatel a tedy i diváků,
kteří jsou sice nevýznamné počtem,
ale kteří pro svoji specifitu nemohou být
ČT opomenuty.
Důležitá je odpověď na otázku,
o jaké minority tedy vlastně jde. Problém
nelze řešit jednoznačné uspokojivě
ani co do počtu oné minority ani co do její
povahy. Nepsaným pravidlem v tomto směru je západoevropská
praxe, že efektivita pořízení a doručení
televizního pořadu minoritnímu adresátovi
by neměla být nižší nežli
pořízení a doručení daného
obsahu jinou cestou. Toto je zhruba půl procenta z potenciálního
publika, což činí asi 40 000 diváků.
Na Západě jsou za minority považovány
zejména tyto skupiny:
zprostředkování kulturních hodnot
vysílání pro jazykové a etnické minority
náboženské vysílání
uvádění pořadů vzdělávacích
a jinak prospěšných
Zprostředkování kulturních hodnot
60 000 - 80 000 diváků sledovalo denně zhruba
55 minut vážné hudby. Průměr
ovšem nepostihuje významné koncerty, které
jsou divácky mnohem více sledovány, jako
jsou koncerty světových autorit v oblasti vážné
hudby.
Kromě vážné hudby jsou významně
cykly kulturní publicistiky.
Jsou to:
Kulturní týdeník (240 000)
Kulturní magazín (40 000)
Paralaxa (40 000)
Zpráva o divadle (40 000)
Halo, hudba! (160 000)
Hudební setkání (160 000)
Zjizvená tvář měst (80 000)
Nové knihy (80 000)
Pořady pro etnické skupiny a národnostní
menšiny
Nejznámějším pořadem je ROMALE, určené pro romské etnikum. Frekvence vysílání se postupně zvýšila až na každotýdenní vysílání se sledovaností okolo 80 - 100 000 diváků.
Po rozpadu státu se objevuje jako významná slovenská část publika. V r. 1994 bylo odvysíláno 425 hodin pořadů ve slovenském jazyce.
Pro slovenské diváky jsou významné
í do slovenštiny dabované pořady, některé
týdeníky "Vařím, vaříš,
vaříme". Večery Milana Markoviče
dokázaly zaujmout kolem 2 000 000 diváků.
Pořady s náboženskou tematikou
Všechny pořady jsou orientovány křesťansky.
V budoucnu lze, pod tlakem jiných náboženství,
očekávat i jiné než křesťanské
pořady.
Pořady vzdělávací a jinak prospěšné.
Jedná se především o jazykové kurzy, kdy samozřejmě vede angličtina, leč ČT vysílá i řadu jiných jazykových kurzů. Jazyky jsou orientovány jak obecně, tak speciálně. Autoři podkladů uvádějí, že více učících je mezi ženami a že jazyky se učí v každém věku.
Vedle jazyků jde o osvětu, zájmové oblasti a programy pro postižené.
Programy pro postižené považujeme za zvlášť
důležité i proto, že jsou určeny
nejen pro samotné postižené občany,
ale mají mnohem širší společenský
dosah. Vychovávají, informují a sbližují.
Závěrem:
Pořady pro menšiny patří mezi důležité
při plnění veřejnoprávních
úkolů ČT. Nejde jen o občany jiných
národností, ale i o skupiny lidi, mající
speciální kulturní zájmy nebo jsou
tělesné postiženi. výuka jazyků
patří samozřejmě mezi tyto pořady.
3.5.4. Vysílání pro děti
Na rozdíl od minulé zprávy Rada ČT
nezadávala speciální expertízy, které
by se zabývaly dětskými pořady obecně,
nicméně některé expertízy se
problematikou dětského vysílání
zabývají i jinak, nežli z úzce vymezeného
zadání. Dětské vysílání
bylo sledováno ze dvou hledisek, totiž z hlediska
násilí a agrese a z hlediska vzdělávání
nepřímo, v obecném pojednání
o vzdělávání v ČT.
Naše informace a sledování ukazuje, že
se televizní pořady, jejích zaměření,
obsah i kvalita nikterak významně nezměnily.
Z hlediska sledovanosti patří Kuřátka
mezi pořady velmi sledované, totéž platí
o Veze a Magionu, které nikterak neztratily na diváckém
zájmu ani vlivem Novy.
Zajímavé je sledování dětských
pořadů a pořadů pro mládež
z hlediska jejich vzdělávací povahy. Doc.
Walterová sledovala po určitou dobu všechny
tyto pořady z tohoto hlediska a uvádí: "Kuřátka
jsou pořadem, který je komunikativní, stimulující
a motivující, vede k uvažování
a dětskému zájmu, ponechává
jim dost prostoru, aniž by je podceňoval. Zkušenost
moderátorky je nepochybná a stejně tak je
na dobré úrovni i dramaturgie. Dále obsahuje
stimulaci činnostní. Nicméně další
pořady, které by byly cíleně vzdělávací
v TV pro tento věk chybí. Chybí obdobný
zájem o rodinu a rodinnou výchovu."
TVŠ pro školy je podle autorky již mnohem méně
dostačující. Princip výběru
témat je nejednotný nebo dokonce nezřejmý.
Všechny pořady byly ve sledovaném období
vybrány z TV archivu. Kvalitativně se od sebe liší,
didakticky a metodicky jsou velmi statické a nemodemí.
Nejsou zaměřeny na aktivní účast
dětí, nepodporují samostatnost, aktivitu
a nemají hlouběji promyšlenou filosofii.
Jmenovité posouzení některých pořadů.
" Zvířátka kolem nás": Jde
o pořad vnitřně neucelený, nepromyšlený
hlouběji, didakticky spíše formální
nežli skutečně kvalitní. " Povídání
o bobřících". Váže se náročnému
tématu osobnostního rozvoje dítěte.
Vychází z vynikajícího nápadu
využít knihu J. Foglara "Hoši od Bobří
řeky". A to je vše. ostatní je naprosto
pod úroveň očekávání
a potřeb. "Den, kdy se narodil Kristus". Zařazení
bylo vhodné a aktuální. Nicméně
úroveň již není nikterak nadprůměrná.
Zatímco prostředí je příhodné,
vyprávění je sice laskavé, ale blahosklonné,
děti jsou podceněny, otázky jsou banální
a spadají spíš do doby osvícenecké,
nežli modemí, kdy poznatky o dětech jsou nesrovnatelné.
Chybí dialog, výměna zkušeností,
zcela chybí osobní přístup. Nevyužitá
možnost. Jeden z mála pořadů je Klubíčko,
pořad hodnocený jako zdařilý i z jiných
zdrojů. Předností je, že je to pořad
pro děti o dětech, autoři jim rozumí,
znají jejich problémy a znají jejich svět.
Leč tento pořad patří mezi výjimky
a to nejen kvalitou, ale celkovou koncepcí.
"Encyklopedie 94": Pořad je podle autorky analýzy
zdařilý, interdisciplinární a týká
se toho, čemu se děti (nejvyšší
ročníky ZŠ a škol středních
či gymnázií) učí. Nejen že
jde o pořad poučný a vzdělávací,
ale má i silný náboj výchovný.
Pořad "Ovzduší" je velmi dobrý,
"Na čtyřech nohách" již méně.
Pořady "Encyklopedie 94" lze úspěšně
využít ve výuce a jsou v jistém smyslu
nezastupitelné. "Hitparáda mindráků"
je o životním stylu. Pořad je adresován
dospívající mládeži. Protože
životní styly uvádí historicky a komparativně,
daří se jim zprostředkovat genezi stylu života.
Pořad je považován za obsahově kvalitní,
nicméně přece jen by vyžadoval začlenění
do širších programových souvislostí.
Jak jsme již řekli, zábavné pořady
pro děti a mládež a pořady ostatní
jsou v průměru na loňské úrovni.
V březnu roku 1995 se konalo v Melbourne první světové
setkání o televizním vysílání
pro děti. Člen naší Rady se tohoto setkání
účastnil aktivním příspěvkem
zařazeným do programu. Setkání ukázalo
na některé skutečnosti, které jsou
obzvláště pro veřejnoprávní
televizi důležité.
Shrnuto:
1. Některé přední světové
společnosti (BBC např.) vyčleňují
pro děti samostatný kanál pro celodenní
vysílání.
2. Děti jsou chápáni. jako rovnocenní
partneři dospělých, kteří mají
stejná práva i stejné potřeby jako
dospělí. Děti jsou rovnocenní diváci.
3. Dětské vysílání obsahuje
všechny aspekty dětského života, věkových
kategorií a jiné další speciality. Žádný
z těchto aspektů nesmi být podceněn
nebo vynechán.
4. Dětští diváci nejsou pouhými
konzumenty, ale aktivními partnery, které je naprosto
nezbytné do vysílání i její
veškeré přípravy vtáhnout tak,
že se na tvorbě podílí, musí
se k ní vyjadřovat a jejich názory jsou brány
stejně vážně jako názory dospělých
5. Dospělí se musí naučit brát
děti vážně. Musí je nejen vidět,
ale musí jim i naslouchat. Empatie, úcta a respektování
dětských potřeb i práv je zcela nezbytné.
6. Děti je třeba chránit
a) před zneužitím jakéhokoliv druhu, významně pak před zneužitém komerčním, reklamou a politickými a ideologickými zájmy určitých mocenských skupin.
b) před násilím, televizní agresí a hodnotovým úpadkem
c) před televizí samotnou tam, kde má být
nahrazena reálnými lidskými vztahy.
7. Byla vytvořena skupina, která pracuje na formulování
Charty dětského televizního diváka,
která by deklarovala práva a ochranu děti
vůči některým neblahým televizním
vlivům. Člen naší Rady se stal členem
této skupiny.
8. Za významnou byla uváděna ochrana a respekt
vůči kultuře, ve které děti
vyrůstají. Třetí svět, ale
i mnohé evropské země na západ od
našich hranic, velmi důrazně poukazovaly na
agresivní a masivní export americké tvorby,
který ohrožuje hodnoty a kulturní specifity
neamerických zemí.
9. Televizní dětská tvorba je nahlížena
jako komplexní samostatný útvar, který
vyžaduje vlastní ucelenou filosofii, metodologii,
výrobu i výzkum.
Závěrem:
Na pozadí světových trendů nejvyspělejších
televizních mocností se ukazuje, že naše
televizní tvorba pro děti a mládež zaspala
poněkud dobu, nebo dosud kvalitativně neproměnila
tradiční přístup k dětskému
divákovi. Zejména na pozadí I. světového
setkání dětského televizního
vysílání je toto zaostání markantní.
3.5.5. Původní dramatická tvorba
Původní televizní dramatická tvorba
je klíčovou složkou televizního programu
a je jedním ze základních znaků, odlišujících
veřejnoprávní vysílání
od vysílání komerčních stanic.
Ve výroční zprávě za r. 1993
se Rada ČT zavázala, že pokud jde o původní
dramatickou tvorbu ČT bude trvat na vytvoření
dlouhodobější koncepce v producentských
skupinách. Rada ČT předpokládá,
že dramaturgové budou přiměřeným
způsobem přihlížet k základnímu
okruhu potřebných témat, které Rada
ČT v loňském roce vypracovala a s nimiž
televizní pracovníky seznámila. Výsledek
uvedeného postupu nebylo možné očekávat,
vzhledem k výrobním lhůtám hned v
r. 1994, který je třeba z tohoto hlediska pokládat
za přechodné období, ovlivněné
řadou závažných vnějších
okolností, jejíchž dosah nebylo možné
předem jednoznačně odhadnout.
ČT na obou kanálech vyprodukovala v r. 1994 celkem
33 původních inscenací (z toho 3 dvoudílné)
a 6 seriálů. ČT uskutečnila 14 přenosů
z divadel ČT se podílela jako koproducent na 3 celovečemích
filmech.
Ani v seriálech, ani v jednotlivých inscenacích
a filmech nelze v r. 1994 zaznamenat tak výrazný
a jednoznačný úspěch, jakým
byla v předchozím roce čtyřdílná
inscenace Přítelkyně z domu smutku. Nejvíce
sledované a relativně nejvýše hodnocené
byly inscenace Narcisový dům, Jeden den velkokněžny
a Půlnoční večeře, ze seriálů
byl nejúspěšnější pořad
Dobrodružství kriminalistiky, dobře byly přijaty
i pořady Laskavý divák promine a Prima sezóna,
z koprodukčních filmů se diváci zajímali
nejvíce o Helimadoe, spokojeni byli s kvalitou Bláznivé
lásky a Anděla milosrdenství. S nepatrným
zájmem, ale v některých případech
s výbornou odezvou se setkaly přenosy z divadel
a různé literární pořady.
Původní dramatickou tvorbu co do intenzity diváckého
přijetí ovlivnilo po 4. únoru 1994 celoplošné
vysílání soukromé stanice NOVA. Nejen
svou konkrétní protinabídkou, nasazovanou
s pochopitelným konkurenčním záměrem,
ale i větší přitažlivostí
komerčních filmů, seriálů a
pořadů pro většinu divácké
obce, která upřednostňuje pořady oddechovější,
akčnější, prvoplánovější
a méně náročné na vnímání.
Dosažené hodnoty sledovanosti a spokojenost ve zcela
nové situaci nevypovídají tudíž
zcela přesně o kvalitě původní
dramatické tvorby a její výroby. Na přijetí
některých seriálů (např. Pomalé
šípy) se projevila i jejich problematická úroveň,
která přispěla ve svých důsledcích
ke snížení zájmu diváků
o domácí dramatickou tvorbu všeobecné.
Celkový pohled na původní dramatickou tvorbu
ČT v roce 1994 vede Radu ČT k úvahám,
jak zvýšit její prestiž a přitažlivost
úměrné její nezastupitelné
funkci v domácí televizní nabídce
i k vynaloženým nákladům. Rada ČT
ani vedení ČT nehledají cestu ve snížení
kvalitativních měřítek a omezení
pestrosti látek, žánrů a tvůrčích
přístupů, ale v důslednější
dramaturgické rozvaze nad koncepcí, ve stanovení
správných proporcí mezi nabídkou populárních
a výjimečných pořadů, v posílení
podílu silných příběhů
a konfliktů, v respektování potřeby
pořadů, posilujících národní
sebevědomí a v dobrém výběru
hereckého obsazení. Takové zaměření
vcelku podporuje jak odborná publicistika a kritika, tak
divácké ohlasy.
Rada ČT konstatuje, že konec roku 1994 a první
měsíce roku 1995 dávají naději,
že původní televizní dramatika si začíná
znovu zvolna získávat diváckou důvěru
a prestiž ve veřejnosti.
3.5.6. Vysílání teletextu
V poslední době se stále a dosti rychle zvyšuje
popularita Teletextu, který je možné přijímat
na většině novějších typů
televizorů a dokonce i prostřednictvím vhodně
vybavených počítačů. Tento
způsob šíření informací
považuje Rada ČT za mimořádně
perspektivní, a proto věnovala programu i formě
Teletextu ČT v uplynulém období přiměřenou
pozornost a bedlivě sledovala i ohlasy diváků
(dopisy, telefonáty, elektronická pošta).
Po letech zdlouhavého vyhledávání
teletextových informací došlo počátkem
února 1995 k výraznému zrychlení při
listování v Teletextu. Do té doby se využívalo
pro přenos teletextových dat pouze čtyř
řádků v půlsnímkovém
zatemňovacím intervalu. Nyní se teletextový
signál přenáší již v jedenácti
řádcích. Rychlost rotace stránek ovlivňuje
právě počet zatemňovacích řádků
určených pro teletextové vysílání.
Vyřešení zmíněného technického
problému se samozřejmě pozitivně odrazilo
v diváckém hodnocení tohoto poměrně
mladého elektronického média. Redakce Teletextu
obohatila programovou nabídku o audiotextové služby.
Po telefonních linkách mají diváci
možnost řešit různé kvízy,
křížovky, hádanky apod. Nechybí
ani sportovní soutěže, a to jak tipovací,
tak z historie jednotlivých sportovních oborů.
Další stránky byly vyčleněny
pro sportovní informace. V druhé polovině
roku 1994 byly rozšířeny o burzovní
zpravodajství. Větší pozornost se rovněž
věnuje různým aktivitám České
televize (Dítě v nouzi, Film na přání,
Fotbal na přání, pravidelná podrubrika
sport na ČT apod.).
Skryté titulkování
Uplynulý rok lze určitě považovat za
historický mezník v oblasti titulkování
pro sluchově postižené občany. Kromě
již dvou pravidelných zpravodajských relací
(Zprávy v 16.00, Události v 19.30) se poprvé
na televizních obrazovkách objevily teletextové
titulky také u filmů (viz příloha).
Navíc od 25.10.1994 vysílá ČT skryté
titulky také u všech Večemíčků.
In Vision
Nočnímu teletextu In Vision diváci často
vyčítali špatnou čitelnost textu. Z
tohoto důvodu ČT zakoupila nové technické
zařízení, jehož hlavní předností
je právě výrazně lepší
čitelnost teletextových stránek. Od konce
roku 1994 tak mohou diváci sledovat Výběr
stránek z Teletextu s novou grafickou úpravou.
Rada ČT zadala analýzu vysílání
Teletextu ČT autorskému kolektivu z Fakulty sociálních
věd UK v Praze pro období od 7. do 20.listopadu
1994. Studie obsahuje mimo jiné i srovnání
s teletextem, které na základě licence vysílá
soukromá společnost Žurnal Image na pozadí
vysílání okruhu ČT2. Tato kombinace
veřejnoprávního vysílání
programu s komerčním teletextem je zcela nepochybně
světovou kuriozitou. Následkem této - divákům
zcela nepochopitelné situace - se často stává,
že ČT je kritizována za chyby, které
se fakticky vyskytují v komerčním teletextu,
za nějž ČT přirozeně nenese žádnou
odpovědnost. Rada ČT proto požádala
Radu ČR pro rozhlasové a televizní vysílání,
aby záhlaví stránek komerčního
teletextu bylo zřetelně odlišeno od záhlaví
stránek teletextu veřejnoprávní stanice.
To se pak vskutku koncem r. 1994 stalo.
Ve zmíněné analýze byla vyslovena
řada připomínek k obsahu i formě vysílání
Teletextu ČT resp. k vysílání nočního
teletextu systémem In vision. Tyto připomínky
byly jednak probrány na společné schůzi
Rady ČT, vedoucího redaktora Teletextu a autorů
analýzy, a jednak předány v písemné
formě vedení ČT. Rada ČT s uspokojení
konstatuje, že většina hlavních námětů
na zlepšení obsahu i vzhledu stránek teletextu
se již v r. 1995 realizuje.
(Víz Přílohy 4.10., 4.11. a 4.12.)
3.5.7. Prezentace násilí v České televizi
Stejně tak jako v minulých dvou letech se Rada ČT
zabývala problémem násilí ve vysílání
ČT v r. 1994.
Domníváme se, že právě Rada ČT svými zprávami významné přispěla k otevření veřejné a poměrně rozsáhlé debaty o vlivu násilí na divákovu duši, jmenovitě pak duši diváků dětských.
Existuje určitá časová shoda mezi
prudkým nárůstem kriminality a růstem
počtu televizních programů obsahujících
násilí a agresi na obrazovce. Je jasné, že
vzestup kriminality nebyl u nás bezprostředně
vyvolán televizí, ale že vzestup násilí
ve společnosti paralelně se vzestupem násilí
na obrazovce mají jiné, hlubší společné
kořeny. Nicméně občané se oběma
fenomény cítí být přirozeně
ohrožení. Abychom mohli adekvátním způsobem
ovlivňovat vysílání ČT, je
nezbytné hlouběji rozumět fenoménu
násilí, které se na obrazovce vyskytuje.
Rada ČT se rozhodla postupovat metodicky a zadala v roce
1994 čtyři expertízy, které se věnovaly
topografii výskytu násilí na obrazovce. Zprava
proto obsahuje jednak souhrn výsledků jednotlivých
analýz, dále pak zahrnuje kvalifikované názory
nezávislých odborníků, a bere v potaz
i názory, které se objevily v tisku a ostatních
médiích a v neposlední řadě
se opírá o vlastní poznatky, sledování
a názory.
Výskyt násilí je ve vysílání ČT méně četný nežli ve vysílání veřejnoprávních televizí na Západě. Ve srovnání s našimi komerčními televizemi i komerčními televizemi na Západě pak je poměr ve prospěch ČT ještě významnější.
4.listopadu r. 1994 vydal GŘ ČT rozhodnutí,
kterým se vydává rukojeť napomáhající
pří úvahách o zařazení
materiálů zobrazujících násilí
ve vysílání České televize
(viz příloha 4.15.).
Rada ČT sledovala jak výskyt daného jevu
v pořadech pro dospělé, tak v pořadech
pro děti a mládež. Tento rok však byl
větší akcent položen na pořady
pro děti.
1. Ve srovnání s evropským zahraničím
směrem na Západ je násilí a agrese
na obrazovce pro děti znatelně méně.
Důvodem není pouze určitá národní
tradice se násilí vyhýbat (což má
řadu problematických příčin
i následků), ale také omezení těchto
témat na obrazovce veřejnoprávní televize,
a to v důsledku diskusí Rady České
televize s vedením i v důsledku expertíz,
tlaku veřejnosti i části Parlamentu ČR.
Vedení ČT si je ovšem nepochybně samo
vědomo úkolů a poslání, které
má ČT plnit, čemuž nasvědčuje
nejen spontánní omezení výskytu násilí
ve všech druzích vysílání, ale
také zavedení samoregulačních opatření
z nichž jedním je právě citovaná
rukojeť.
2. Zpráva jmenuje několik typů násilí
a agrese v pořadech pro děti.
a) Násilí samoúčelné. V těchto
pořadech se násilí vyskytuje jako soběstačný
jev, násilí nemá jiný důvod
kromě sebe sama. Vytratil se důvod, který
by násilí odůvodnil a ospravedlnil. Motivy
tvorby těchto artefaktů jsou zpravidla komerční.
Násilí se stalo zbožím, které
se dobře prodává. Protože se práh
emoční i mravní citlivosti zvyšuje a
tím se snižuje i poptávka, je třeba
přitvrdit, takže nakonec se smysl určitého
pořadu či výtvoru zcela vytrácí
a zůstává jen násilná akce.
Násilí se stalo pokleslou zábavou a povyražením.
b) Násilí, které je zvrhlé: sadistické,
kruté, ponižující a zesměšňující.
Zdá se, že éra komiků, kteří
sami sobě i druhým působili ty nejnesmyslnější
útrapy a patálie, měly svůj zvláštní
a specifický smysl: neúspěšný
smolař, packal a popleta budí u druhých smích
a veselí proto, že vtahuje diváka do dvojí
perspektivy. Ne já, ale druhý je ten babral a nešika,
na druhou stranu i já jsem se ocitnul, či se mohu
ocitnout v situaci podobné jeho. A nakonec i on, ačkoliv
je ze všech nejnemožnější, se uplatní
a může vítězit nikoliv silou či
převahou moci nebo sociálním postavením,
ale spíše čistotou srdce a úmyslů.
Děti mají pro tento moment obzvláště
vyvinutý cit. Takovými pořady je ničen
a zpochybňován přirozený smysl dětí
pro soucit, spravedlnost, sociální a mravní
cítění obecně. Tato pointa však
často zcela mizí, takže zůstává
jen škodolibost, utrpení a jakási tupá
zvrhlost. Analýzy shledaly překvapivě vysokou
četnost pořadů takto upadlých.
c) Násilí přímo nebo skrytě
namířené proti lidské ušlechtilosti,
lásce, soucitu a jiným mravním ctnostem.
Hrdinové pořadů jsou nesmiřitelní,
bezcitní a bezohlední tvorové, kteří
jedna i strojově, pudově nebo jinak egostředně.
Chybí jim soucit, ohledy, všímavost a diferencovanost
v uplatnění síly. Jejích jednání
jde do krajnosti a účel akcí bývá
odsunut na vedlejší kolej nebo zcela chybí.
Odborníci shledali, že takové pořady
jsou rovněž překvapivě četné
a divácká veřejnost, která se jim
nemůže aktivně a adekvátně bránit,
je ohrožena postupnou ztrátou sociální
i mravní citlivosti, víry i naděj v platnost
a nosnost vyšších hodnot a naděje k jejich
obnovení. Pochopitelně pak toto ohrožení
platí více u dětí než u dospělých.
Odborníci upozornili v této souvislosti na věkové
specifity, na určitá věková období,
ve kterých se obzvláště rychle a mohutně
budují proresp. asociální hodnotové
struktury. Odborníci upozornili rovněž na přetrvávající
mýtus o soběstačnosti rodiny v budování
í upevňování pozitivních mravních
a povahových rysů.
d) Násilí skryté a kamuflované. Řada
sledovaných pořadů obsahovala skryté
násilí. Zvláštní kapitolou jsou
pořady, kdy násilí a agrese jsou přehlušeny,
racionalizovány nebo jinak překryty ději,
které se tváří spravedlivě,
bohulibě či prospěšně. Patří
mezi ně pořady s ideologickým podtextem,
jejichž účel světí prostředky.
Tak například mládeži jsou nabízeny
akční pořady, které velebí
fyzické násilí pod rouškou jakési
údajné východní filosofie bojových
umění. Zobrazování neurvalosti, hrubosti
a nevychovanosti je např. vydáváno za lidovost
a realitu lidských vztahů,a hodnot. Kostýmy
i scény jsou přepychové, příroda
nádhemá, hrdinové krásní a
bohatí. Chování, jednání a
mezilidské vztahy povrchní a arogantní. Závist,
hrubost, podrazy a intriky se předkládají
jako běžná norma. Facka nevadí, obzvlášť
je-li zdůvodněna hezkým obličejem,
postavou a kořeněna sexem.
e) Zvláštní kapitolu tvoří násilí
spojené se sexualitou. Nepochybně se jedná
o řadu příběhů ať jednotlivých,
tak seriálů určených pro starší
děti a pro mládež. Sexualita je nejen programově
zaměňována za lásku, ale je spojena
s násilím a agresí právě tehdy,
je-li lásky zbavená. Sexualita namíchaná
s různými druhy sadismu lidí přirozeně
přitahuje, což je samozřejmě ten nejvhodnější
okamžik k tržní nabídce a prodeji nebo
prostě ke svádění k podílu
na amorálnosti, kterou autoři vyznávají.
Jako argument obhajoby takových děl bývá
tvrzeno, že věci zvrhlé, člověka
přitahují prostě proto, že zvrhlost
je přirozenou součástí lidské
povahy. To, že je leckdy člověk k těmto
tématům přitahován neznamená
nutně pravdivost předchozí argumentace. Jednou
z nejtypičtějších lidských vlastností
je zájem o silné podněty obecně. Prostřednictvím
této vlastnosti, pohotovosti k zaujetí, fascinaci,
zvídavosti i zvědavosti lze velmi účinně
a snadno manipulovat s dětskými a nedospělými
diváky. Přirozené incentivy jsou zneužívány,
a jako obhajoba je použito falešné tvrzení,
"že to lidé chtějí". Spojení
sexuality a agrese je vhodnou příležitostí
ke svádění a navádění
k amorálnosti.
f) Pedagogové, dětští lékaři
a psychologové spatřují nápodobu lhostejnosti,
hrubosti a neurvalosti, neúcty k druhým a absenci
soucitu za jeden ze zdrojů agrese a násilí
v dětském a později i dospělém
chování. Domnívají se, že nestačí
násilí neukazovat, ale že je třeba vychovávat
k pozitivním hodnotám. Shrnuto: zlo není
jen zlem jako takovým ale podstatněji, je nedostatkem
dobra.
g) Svádění k agresivitě bylo spatřeno
v řadě nezdrženlivých a předstíraných
jakož i senzaci budicích pořadů. Svádění
k brutalitě a násilí je nespočet,
předlohou jsou bezohlední a anetičtí
hrdinové, kteří mají jakoby vždy
navrch. Získávají obdiv, a budí závist.
Vysmívají se slabosti a trapnosti lidských
citů, vytváří obraz supermana, který
je povýšen nad "obyčejnost". Děti
vede k násilnickým identifikacím také
bezmocnost, pocit vlastní nedostačivosti a ponížení,
které před těmito hrdiny cítí.
Identifikace s agresorem je jedním z důsledků
i formou tohoto jevu.
h) Obecná nezdrženlivost v konzumaci vede k přehlcování
a konzumační závislosti na emočních
vzrušeních podobných svoji strukturou závislosti
na drogách. Stejně tak, jako jsme se stali desenzibilizovaní
ke skutečnému množství a potřebě
potravy, podobně jsou děti přesycovány
brutalitou a násilím na obrazovce. Stávají
se tak závislými na "nezbytné dávce
vzrušení", kterou je třeba, podobně
jako u jiných "drog", stále zvětšovat.
Někteří odborníci se domnívají,
že drogové závislosti jsou problémem
konzumační nezdrženlivosti obecně, která
neustále stoupá v důsledku stále se
snižujících autoregulačních "mechanizmů"
biologicky určených k odpírání
a zdrženlivosti. Podobně je tomu i s účelovým
otupováním svědomí, které ztrácí
přirozený cit pro dobro a zlo a ponechává
člověka v závislostech na určitém
druhu konzumace, kterými jsou změněné
stavy vědomí a prožívání
spojené s určitými podnětově
mocnými vizuálními zážitky.
i) Fascinace smrtí a umíráním. Je
údajné typické, že smrt a umírání
jsou postupně vytlačovány z každodenního
života rodin, sousedů a blízkých. Smrt
a umírání se staly v každodenním
životě tématy, která jsou z určité
významné části tabuizovány.
Protože však jde o skutečnosti určující
náš celý život, nelze je zcela vytěsnit
a vytlačit ze života. Smrt a umírání,
ale také její popírání, zlehčování
a deformace se objevují i v televizní tvorbě,
pro níž je v této souvislosti příznačná
i deformace její umělecké tematizace. To,
jak se s ní zachází, je podle některých
autorů jen příznakem doby. O umírání
a smrti se s dětmi a mládeží otevřeně
v žádném televizním pořadu určených
mládeži a dětem za posledních dvacet
let nehovořilo nikdy, zatímco o to více je
smrt, obzvláště násilná, v dílech
televize přítomná. Děti pak o smrti
mají nejen falešnou představu, ale podobně
jako dospělí, se ji fobicky a iracionálně
vyhýbají.
Zajímavá a důležitá jsou srovnání
poměru domácí a dovážené
produkce s výskytem násilí. Jednoznačně
se ukazuje, že především severoamerická
díla převyšují až násobky
výskytu násilí v dílech naších
autorů. Americké pořady tvoří
25% sledovaných pořadů, je v nich však
obsaženo plných 59% brachiální agrese
a 43% agrese verbální ze všech zjištěných.
Pro srovnání 62% pořadů domácích
z celkového počtu fyzických agresivních
aktů však "zajišťují" jen
31% a dále 42% případů slovní
agrese. Aby divák "vydržel" akce sledovat,
používá autor různé pomocné
triky jako jsou zlehčování, popírání,
bagatelizaci, racionalizaci, přesouvání pozornosti,
ideologizaci, stylizaci nebo výslovnou nepravdu. Většina
analýz však uvádí větší
schopnost americké tvorby vytvářet svižnější,
vtipnější a výtvarně i nápadově
atraktivnější dětské pořady.
Posuzovatelé jedné rozsáhlé analýzy
se shodují s tím, že americké pořady
jsou pro děti udělány atraktivnější
formou, nežli výchovnější české
pořady. Rovněž upozorňují na
evropské země, které zcela programově
omezují výskyt násilí na obrazovce.
Toto omezení se prakticky nikomu nejeví jako výraz
omezení svobody, ale jako přirozená snaha
sebeochranné povahy. Letošní světový
summit televizního vysílání pro děti
v Melbourne (67 zemí, 570 delegátů) se nesl
zcela v tomto duchu.
Zajímavá jsou doporučení, z nichž
některá je třeba uvést, neboť
překračují běžný standard.
Mezi tyto patří zřízení stavovské
organizace televizních provozovatelů, která
by vydávala a eventuálně odnímala
licenci na provozování vysílání,
pokud by stanice vážně překročila
dohodnuté zásady, mezi nimiž by byla zakotvena
pravidla stejná nebo podobná těm, která
jsou obsažena v námi již citované rukojeti
GŘ ČT. Jiné doporučení navrhuje
doplnění takové organizace "druhou komorou"
sestavenou z lidí, kteří by reprezentovali
vědecké, intelektuální, umělecké
a duchovní kruhy. Tito občané by byli voleni
parlamentem, na kterém by byli nezávislí
stejně tak, jako na vládě a politických
stranách. Dohlíželi by nejen nad dodržováním
zásad a zákonů, ale podíleli by se
na duchu televizní tvorby, aniž by do samotné
tvorby jakkoliv vstupovali. Většina doporučení
však považuje za důležité rovněž
legislativní ošetření televizního
vysílání a to nejen po stránce technické
a provozní, ale také po stránce kvality a
obsahu, stejné tak jako určitou zastupitelskou účast
občanů na kulturní a duchovní podobě
televizního vysílání, a to bez ohledu
na tom, zdali jde o televizi veřejnoprávní
nebo komerční.
Závěrem:
O problematice agrese a násilí jsme získali
postupně poměrně zevrubné a doložené
informace, které nám umožňují
činit určité závěry a navrhovat
doporučení opírající se o spolehlivé
údaje. Topografie násilí zmapovala sledovaný
"terén", závěry a doporučení
lze korelovat s reálnými možnostmi i se zákonem
o ČT. Můžeme pak uzavřít, že
Česká televize ve srovnání s televizí
komerční vykazuje mnohem menší výskyt
agrese a násilí a kultivace její tvorby i
v tomto směru je nepochybná.
3.6. STANOVISKO RADY ČT K CHYSTANÝM LEGISLATIVNÍM
ÚPRAVÁM V OBLASTI TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ
1) Budoucnost současného kanálu ČT2
Rada považuje za potřebné, aby současný
kanál ČT2 byl nadále určen za "druhý
vlastní vysílací okruh České
televize" (ve smyslu Zákona 483/91, par. 3 a Zákona
ČNR z 22. 12. 1992 čl. I, par. 1, odst. 1)
Zdůvodnění:
- Jenom dvojicí okruhů s komplementárně vytvářenými programovými schématy lze uspokojivě zajišťovat úkoly stanovené veřejnoprávní televizi na základě společenské objednávky, formulované Zákonem o České televizi (483/91, par. 2).
- Reálná situace na reklamním trhu v České republice nedává při existenci soukromých televizních společností NOVA a PREMIÉRA perspektivu pro dalšího soukromého provozovatele televizního vysílání (ekonomicky závislého na reklamě).
- V Evropě s výjimkou zcela malých států
se veřejnoprávní televize provozuje vždy
alespoň na dvou celoplošných okruzích.
2) Financování České televize
Rada považuje za nezbytné, aby byl uchován smíšený způsob financování České televize s tím, že
- zůstanou zachovány podmínky, stanovené zákonem 483/91, par. 11 pro zařazování reklamy do vysílání ČT (televizní čas, vyhrazený reklamě, nesmí přesáhnout 1% celkového denního vysílacího času; je přípustné vysílání reklamy v hlavním vysílacím čase - tj. mezi 18. a 22. hodinou);
- výše koncesionářského poplatku
bude buď vždy po dvou letech stanovena na základě
doporučení nezávislého orgánu
(např. Rady ČT), nebo bude každoročně
upravována podle výše inflace předchozího
období (souhrnná míra inflace za kalendářní
rok).
Zdůvodnění:
Zpráva, kterou si dala Rada ČT vypracovat společností
Coopers and Lybrand, obsahovala šetření o financování
České televize, výhledech pro následující
období i srovnání s ostatními evropskými
veřejnoprávními provozovateli televizního
vysílání. Tato zpráva jednoznačně
konstatuje, že pouze splnění výše
uvedených podmínek může zabránit
finančnímu zhroucení České
televize. V opačném případě
zpráva konstatuje, že nelze - bez dramatické
újmy v kvalitě programu - zabránit několikamiliardovému
deficitu během tří až pěti let.
3) Ostatní problematika
(a) Rada ČT
- bylo by vhodné uvažovat o možnosti postupné obměny složení Rady (např. třetina členů by přecházela na další období) kvůli zachování jisté kontinuity práce
- bylo by vhodné zpřísnit požadavky
na účast členů při jednáních
Rady (dosavadní podmínka odvolání
až po půlroční absencí je příliš
benevolentní)
(b) Generální ředitel
- zákonně nejsou nijak ošetřeny situace, kdy generální ředitel sám odstoupí; také není jasně stanovena délka funkčního období nového generálního ředitele pro případ, že byl předchozí generální ředitel odvolán nebo odstoupil před uplynutím standardního šestiletého funkčního období
- možnost permanentní přítomnosti generálního
ředitele na jednáních Rady plynoucí
ze zákona může někdy výrazně
snižovat účinnost i kvalitu jednání
Rady (např. když je třeba nejprve prodiskutovat
nějaké stanovisko); Rada proto považuje za
vhodné specifikovat právo generálního
ředitele k účasti na jednání
Rady (par. 9, odst. 1, 483/1991) s ohledem na výše
zmíněnou potřebu
(c) Volební kampaň ve sdělovacích prostředcích
Rada opětovně upozorňuje na to, že ustanovení
Zákona České národní rady ze
dne 6.3. 1992 o volbách do České národní
rady obsažené v oddílu 3 (Volební kampaň)
- paragraf 27, odstavce 2 a 3 - prakticky znemožňují
takové vedení volební kampaně ve veřejnoprávních
sdělovacích prostředcích, které
by bylo z hlediska voličů (kterékoliv strany)dostatečně
přínosné i zajímavé. Volební
kampaň prostřednictvím "volebních
klipů" česká divácká veřejnost
jednoznačně odmítá (opět -
zdůrazňujeme - bez rozdílu politické
orientace).