Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády Jan Kalvoda zaslal odpověď na interpelaci poslance Jana Bláhy dopisem ze dne 7. července 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně odpověď místopředsedy vlády Jana Kalvody na interpelaci poslance Jana Bláhy. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY

JUDr. Jan Kalvoda

Vážený pane poslanče,

k Vaší interpelaci ve věci souladu ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě, ve znění pozdějších předpisů, s Listinou základních práv a svobod sděluji:

1. Smyslem výše uvedeného ustanovení zákona o půdě je umožnit oprávněné osobě nabýt vlastnické právo k nemovitostí v případě, že současným vlastníkem není povinná osoba vymezená v § 5 zákona o půdě, ale osoba fyzická, jež nemovitost nabyla od státu či jiné právnické osoby

a/ buď v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo

b/ za cenu nižší než odpovídající tehdy platným cenovým předpisům nebo

c/ na základě protiprávního zvýhodnění,

jsou-li jinak splněny podmínky pro vydání předmětné nemovitosti podle zákona o půdě /především § 4 a 6 cit. zákona/.

2. Fyzickou osobu - současného vlastníka nemovitosti, resp. osobu jí blízkou zákon výslovně neoznačuje jako "osobu povinnou", i když k rozšíření okruhu osob, vůči nimž lze uplatňovat restituční nárok, předmětným ustanovením dochází. V žádném případě však tímto ustanovením nedochází k přenášení odpovědnosti Státu za nezákonné rozhodnutí na fyzické osoby, které nemovitost zakoupily v dobré víře, neboť - jak výše uvedeno - k obecným podmínkám úspěšného uplatnění nároku oprávněnou osobou podle cit. ustanovení přistupuje ještě splnění jedné z podmínek uvedených pod písmeny a/ až c/ výše uvedeného bodu.

Jejich naplnění "dobrou víru" u nabyvatele vylučuje, neboť nabyl-li současný vlastník předmětnou nemovitost například v rozporu s předpisy platnými v době nabytí, nelze vůbec o dobré víře hovořit.

To platí i pro případ Vámi zpochybněný, tj. šlo-li o nabytí za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným /tj.v době nabytí/ cenovým předpisům, tedy na základě cenového zvýhodnění. Skutečnost, že zákon se odvolává na relaci cenových předpisů platných v době nabytí, nelze považovat za porušení právní jistoty možnou retroaktivitou.

3. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny všechny podmínky, které pro přechod vlastnického práva na oprávněnou osobu v daném případě zákon stanoví, náleží soudu. Soud přitom rozhoduje na návrh oprávněné osoby; v tomto řízení mají účastníci rovná práva zaručená čl. 96 Ústavy České republiky.

Vámi uváděné příklady práva restituentů na pomoc orgánů státní správy /srov. § 4a/ odst. 1 zákona o půdě/ se nedotýkají postavení účastníků v soudním řízení, nebo jde o stanovení pomoci oprávněným osobám ve shromažďování prostředků, které tyto oprávněné osoby nemají k dispozici a které jsou nezbytné k prokázání nároku především vůči osobě povinné, popřípadě pozemkovému fondu. To je zcela logické, neboť, a to i v řízení soudním, důkazní břemeno nese oprávněná osoba, která je - jak výše uvedeno - navrhovatelem.

4. Pro úplnost uvádím, že pokud soud rozhodne o přechodu Vlastnického práva ze současného vlastníka na oprávněnou osobu podle § 8 odst. 1 zákona o půdě, má současný vlastník vůči státu nárok nejen na vrácení kupní ceny, kterou zaplatil, ale i na úhradu nákladů účelně vynaložených na nemovitost. To je podstatné rozšíření majetkového vypořádání dosavadního vlastníka ve srovnáni s majetkovými nároky povinné osoby podle § 6 odst. 6 zákona o půdě.

5. Ke konkrétnímu Vámi uváděnému případu sporu manželů Pincových a p. J. Holého se nemohu vyjádřit vzhledem k tomu, že nejsem s tímto případem seznámen a do mé působnosti ani nepřísluší jakýmkoliv způsobem přezkoumávat výkon soudní moci nezávislými soudy.

Vážený pan

Jan Bláha

poslanec Poslanecké sněmovny

Parlamentu České republiky