Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Pavla Seifera na místopředsedu vlády a ministra financí Ivana Kočárníka. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

POSLANEC POSLANECKÉ SNĚMOVNY

PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY

ve věci doplnění informací k odpovědi na interpelaci ze dne 2. 5. 1995

na ministra financí ing. Ivana Kočárníka, CSc. ve věci péče o nevidomé, resp. podmínek činnosti Společnosti nevidomých a slabozrakých

V Praze dne 15. 6. 1995

POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENT ČR

POSLANEC POSLANECKÉ SNĚMOVNY

Vážený pane ministře!

S ohledem na efektivitu parlamentní rozpravy a časovou náročnost bodu "Odpovědi na interpelace poslanců" si dovolím reagovat na Vaši odpověď na interpelaci z 5.4.1995 písemnou formou.

S potěšením kvituji, že vláda si je obtíží občanů zdravotně postižených plně vědoma. Zejména současná doba neustálých změn v normách, životně důležitých pro každého občana, musí u těch, kteří je nemohou vnímat zrakem, vyvolávat pocity nejistoty - a to u tom nejlepším případě. Setkají-li se s přístupy arogance státní moci, jako např. u poslední době ve Žďáru nad Sázavou, jsou jejich pocity samozřejmě daleko horší.

Ve své odpovědi se odvoláváte na Vládní výbor pro zdravotně postižené. Jste skutečně přesvědčen, že při současném složení - dva představitelé občanských sdružení zdravotně postižených proti přesile ministrů či jejich náměstků je funkční a že stanoviska představitelů zdravotně postižených jsou dostatečně respektována? Já o tom zdaleka přesvědčen nejsem.

Dále se odvoláváte na vyhlášku MPSU č. 18211991 Sb. Pomíjíte však dvě - pro mne podstatné okolnosti. Jednak tu, že podle této vyhlášky postižený občan příspěvek může dostat, a to až do stanovené výše. Tedy prostor pro libovůli značný. Druhá je ta, že taxativní výčet těchto pomůcek není dostatečně aktualizován. Neobjevují se tam pomůcky nové (např. scanner SUNRISE) a zůstávají archaismy - např. magnetofon. Vzhledem k tomu, že se nyní vyrábějí radiomagnetofony, vykládají si tuto skutečnost některé úřady tak, že budou přispívat pouze na walkmany a to bez ohledu na to, že k záznamu informací sloužit nemohou.

Největší problémy ale spatřuji v oblasti financování. Je pravda, že příslušná vyhláška dává gestčním ministerstvům možnost změkčování, otázkou však je nakolik a vůči komu je tato možnost využívána. Uvádíte, že prostředky jsou vraceny a soudíte, že jde o prostředky vyžádané neoprávněně. Já se obávám, že převážná část prostředků je vracena proto, že nelze zajistit potřebnou spoluúčast organizace a jejich plné vynaložení by bylo hodnoceno jako neoprávněné, tzn. byl by požadován jejich návrat v plné výši včetně penalizace. Opět jako ilustraci uvádím jediný časopis pro nevidomé a slabozraké ZORA, kterému v 78. roce jeho vydávání hrozí zánik právě pro odmítnutí ministerstva zdravotnictví upravit spoluúčast na realizovatelnou míru. Přitom výklad Vámi citovaného zákona č. 576/1990 Sb. znemožňuje okresním úřadům přispívat občanským sdružením zdravotně postižených na regionální aktivity bez ohledu na znění zákona č. 14011994 Sb. o stavu a možnostech sponzoringu není v současné době třeba uvažovat. Jeho skutečná role v těchto oblastech je zanedbatelná.

Vzhledem k tomu, že Vaše odpověď je v podstatě makroekonomickým pohledem na reálné mikroekonomické problémy, jsem ochoten ji jako Váš názor akceptovat a s výše uvedenými výhradami přijmout. Proto také netrvám na rozpravě na schůzi, ale nerad bych, aby moje faktické připomínky zapadly.

S pozdravem

Vážený pan

Ing. Ivan Kočárník, CSc.

ministr financí ČR

Letenská 15

Praha 1