Předkládá: Doc. Ing. Václav Klaus, CSc., v. r.
předseda vlády
Zpracoval: Jan Ruml, v. r.
ministr vnitra
Úvod
Zpráva o bezpečnostní situaci na území
ČR v roce 1994
1. Trestná činnost a dynamika jejího vývoje
1.1. Teritoriální rozdíly v dynamice kriminality
1.2. Přestupky
1.3. Trestná činnost příslušníků
Policie ČR, Armády ČR a zaměstnanců
Celní správy
1.4. Pachatelé trestně činnosti a kriminogenní
skupiny
1.5. Oběti trestné činnosti
1.6. Problematika vyšetřování trestního
řízení a vězeňství
2. Bezpečnostní rizika a vývoj jednotlivých
druhů trestné činnosti v r. 1994
2.1. Bezpečnostní rizika s mezinárodním
prvkem, která bezprostředně souvisejí
se stabilitou politického systému
- Legální migrace
- Nelegální a nekontrolovatelná migrace
- Organizovaný zločin
- Drogy
- Finanční machinace
- Rasové konflikty (extremismus)
2.2. Rizika, která mají bezprostřední
vliv na úroveň vědomí občanů
o ochraně jejich osobních svobod, zdraví
a majetku
- Majetková kriminalita
- Hospodářská kriminalita
- Násilná kriminalita
- Prostituce
- Bezpečnost silniční dopravy
- Ohrožení veřejného pořádku,
vandalismus
3. Opatření přijatá v r. 1994 Ministerstvem
vnitra
3.1. Organizační opatření
3.2. Personální opatření
3.3. Finanční opatření
3.4. Preventivní opatření
3.5. Legislativní opatření
3.6. Spolupráce v oblasti zajišťování
bezpečnostní situace
4. Připravované legislativní aktivity
v trestně bezpečnostní oblasti pro rok 1995
5. Priority základního zaměření
činnosti Policie ČR v roce 1995
6. Závěr - Bezpečnostní rizika
pro rok 1995
Poznámky k textu:
Celý text zprávy je srovnáním r. 1994
a r. 1993. Čísla v závorkách se znaménky
"+" nebo "-" znamenají zvýšení
nebo snížení oproti předchozímu
roku.
Objasněnost uváděná v procentech znamená
poměr počtu zjištěných a objasněných
trestných činů.
Počet trestných činů představuje
počet zjištěných trestných činů.
V celkovém počtu trestných činů
jsou uváděny i trestné činy spadající
do působnosti PČR Služby železniční
policie v souvislosti s jejím přechodem do PČR
ad 1.1.1994. Oblastní správy SŽP nekorespondují
s krajským rozložením, proto nejsou tato čísla
uváděna v jednotlivých krajích.
Ve zprávě jsou pra statistické přehledy
použity plánované tabulkové stavy policistů
v okresech ke dni 31.12. příslušného
roku. Ke dni 31.12.1993 jsou započteni policisté
na PČR obvodních ředitelstvích pořádkové
a dopravní policie a policisté zařazení
na operačních střediscích, ekonomických
odděleních a úřadech kriminální
policie Prahy 1-10. Tyto útvary jsou organizačně
začleněny pod Správu hl. m. Prahy. Ke dni
31.12.1994 jsou započteni policisté na obvodních
ředitelstvích a ekonomických odděleních
Praha 1-10, protože k 1.11.1994 byl ukončen experiment
centralizovaného řízení kriminální
policie na území hl. m. Prahy a nová organizační
struktura opět zřizuje Obvodní ředitelství
Policie ČR v Praze 1-10.
Na konci každé kapitoly jsou kurzivou uvedeny připravované
či připravené zákony, novely zákonů,
informace apod. i přijatá a navrhovaná opatření
k dané problematice.
Vláda ČR si je vědoma toho, že způsob,
jakým se státní orgány vyrovnávají
s kriminalitou je jedním z rozhodujících
faktorů, které ovlivňují názory
občanů na úroveň vládou realizovaného
rozvoje demokratické společnosti. Stanovila proto
ve Zprávě vlády o bezpečnostní
situaci v ČR za r. 1993 bezpečnostní rizika
na rok 1994 zaměřená především
na omezení růstu těch druhů kriminality,
které se nejkonkrétněji dotýkají
občanů a na ty bezpečnostní problémy,
které mohou nejzávažněji ohrozit demokracii
a ekonomickou stabilitu země.
Z analýzy bezpečnostní situace vyplývá,
že v r. 1994 došlo k omezení růstu trestné
činnosti a že vládou sledovaná přijímaná
opatření směrovaná k limitování
všech bezpečnostních rizik znamenají
první pozitivní posun v bezpečnostní
problematice.
V očích veřejnosti jsou stále hlavními
garanty zajišťování bezpečnosti
Ministerstvo spravedlnosti a Ministerstvo vnitra, jejichž
činnost je veřejností nejpřísněji
sledována. V této souvislosti vláda s uspokojením
konstatuje, že občané ČR začínají
lépe hodnotit práci Policie ČR.
Z analýzy bezpečnostní situace dále
vyplývá, že stejně jako v r. 1994 ani
pro rok 1995 nelze z žádného vnějšího
či vnitřního bezpečnostní.ho
rizika vyvodit bezprostřední ohrožení
ČR a jejího obyvatelstva.
Rok 1994 je z hlediska bezpečnostní situace obdobím,
v němž se objevily první zárodky stabilizace,
které je třeba upevnit celým systémem
opatření, zejména v oblasti legislativní,
ale i personální, organizační a preventivní.
Během roku 1994 byl učiněn další
krok k vytvoření tohoto systému.
1. Trestná činnost a dynamika jejího vývoje
V r. 1994 došlo poprvé od r. 1989 k faktickému
snížení počtu zjištěných
trestných činů a přestupků,
nikoliv pouze ke zbrzdění růstu kriminality
signalizovanému v r.1993.
V ČR bylo v r. 1994 spácháno 372 427 trestných
činů, což je o 6,54 % méně (-26
078 tr.č.) než v r.1993.
Současně se zvýšila celková objasněnost
na 34,71% (+3,04%). Objasněnost vzrostla ve všech
sledovaných oblastech trestné činnosti (nejvíce
u hospodářské kriminality +8,37%, pozitivní
je i vývoj u tradičně špatné
objasňovaných krádeží vloupáním
+4,57%). Objasněno bylo 129 540 trestných činů,
což je o 3 098 více než v roce 1993 a o 35 998
tr. činů více než v r. 1989.
Na tyto výsledky měly pozitivní vliv legislativní
úpravy i konkrétní podpora, kterou vláda
ČR zlepšila personální a materiálně
technické vybavení Policie ČR.
Zjištěné škody způsobené
trestnou činností stouply oproti r. 1993 o 100,46%.
Růst zjištěných škod je v přímé
souvislosti nejen se zlepšením finanční
situace určitých vrstev obyvatelstva, ale zejména
se závažnou hospodářskou trestnou činností
ve všech finančně výnosných oblastech
kriminality.
(viz Příloha č.1)
1.1. Teritoriální rozdíly v dynamice kriminality
Rizikovými regiony z hlediska bezpečnostní
situace jsou ta území, kde souběžně
působí sociální, ekonomické,
ekologické i demografické rizikové faktory,
které, případně umocněné
příhraniční polohou, vytvářejí
kriminogenní prostředí vhodné pro
vznik bezpečnostních rizik. Takovými regiony
jsou trvale Severomoravský a Severočeský
kraj a území hl.m. Prahy. V r. 1994 však,
ve srovnání s r. 1993, v Severočeském
a v Severomoravském kraji nejvíce klesl počet
tr. činů (nadále je zde nízká
objasněnost a vysoká rizikovost spojená s
organizovaným zločinem, migrací, hospodářskou
trestnou činností apod.). Rozptyl (odchylka od střední
hodnoty) hodnot procent objasněnosti dosahovaných
v krajích se postupně snižuje, rozdíly
v úrovni objasněnosti se vyrovnávají.
Kraje, ve kterých se tradičně vyskytuje
největší a nejmenší počet
trestných čin, se v těchto počtech
k sobě začínají přibližovat
a výrazné zvýšení objasněnosti
v Západočeském a v Severomoravském
kraji svědčí o dalších možných
posunech. Faktorem, který zásadně ovlivňuje
výslednou objasněnost celkové kriminality,
je zastoupení majetkové trestné činnosti
ve skladbě trestné činnosti kraje. Zatímco
ve většině krajů se procentní
zastoupení majetkové kriminality na kriminalitě
celkové pohybuje okolo 80% až 85%, ve Východočeském
a Jihočeském kraji nikdy významně
nepřekročilo hranici 75%. Tomuto nízkému
zastoupení majetkové kriminality pak odpovídá
vyšší dosahované procento objasněných
trestných činů. Na výše popsané
změny mají vliv rizikové i ostatní
objektivní faktory, ale důležitou roli má
práce policie, která souborem opatřeni cílených
do ohrožených teritorií i na nejzávažnější
trestnou činnost čelí náporu kriminality.
(viz Příloha č. 2)
1.2. Přestupky
Novela trestního zákona s účinností
od 1. ledna 1994 reagovala na růst cen a mezd tím,
že zvýšila dvojnásobně nároky,
podle nichž se stanoví rozsah škody způsobený
trestným činem (z 1 000,- na 2 000,- Kč),
což má zásadní význam pro určení,
zda spáchaný skutek je trestným činem
nebo přestupkem.
Přes změny horní hranice přestupků
zjistila Pořádková služba Policie
ČR v r. 1994 1 075 752 přestupků (zák.č.
200/1990 Sb.). Oproti r. 1993 se snížil počet
přestupků proti majetku o 68 069, stoupl však
počet přestupků na úseku bezpečnosti
silničního provozu o 60 878 a zvyšují
se i částky vybrané v blokových pokutách
dopravní, pohraniční i železniční
službou Policie ČR.
Pokles počtu trestných činů v r. 1994
bývá zpochybňován argumentem o přesunu
trestných činů do oblasti přestupků.
Snížení počtu přestupků,
zejména proti majetku, je tedy závažným
zjištěním z hlediska celkové úrovně
kriminality.
Vláda předložila Parlamentu ČR dílčí
novelu přestupového zákona, který
zjednoduší účast Policie ČR v
přestupkovém řízení (viz str.
19).
(viz Příloha č. 3)
1.3. Trestná činnost příslušníků
Policie ČR, Armády ČR a zaměstnanců
Celní správy
V r. 1994 se snížil počet trestných
činů (-6 %, -21 tr.č.) i stíhaných
policistů (-4%, -12 policistů). 276 policistům
bylo sděleno obvinění pro podezření
ze spáchání 355 trestných činů.
Nejvíce vzrostl počet krádeži a vydírání,
klesl počet ublížení na zdraví
i zpronevěry a podvodu. Nejčastější
trestnou činností policistů zůstává
zneužití pravomoci veřejného činitele,
i když i v této oblasti došlo oproti r. 1993
k poklesu (-18,45%).
Ministerstvo vnitra v současné době předkládá
Brannému a bezpečnostnímu výboru Parlamentu
ČR Zprávu o kriminalitě policistů,
strážníků a trestné činnosti
zneužívání pravomoci veřejnými
činiteli.
V r. 1994 šetřila Vojenská policie celkem
5 097 trestných činů (+21,30 %) a 2 063 protiprávních
jednání (+21,90%). Nejvíce vzrostl počet
vojenských trestných činů (+45%),
které mají také největší
podíl na celkové kriminalitě vojáků
(64,60%). Během r. 1994 došlo k 23 případům
krádeží a ztrát zbraní a k 7
případům nedovoleného ozbrojování.
Evidováno bylo 659 (-16%) dopravních nehod vojenských
vozidel, z nichž 430 zavinili příslušnici
AČR.
Pro trestnou činnost bylo vyšetřováno
254 vojáků z povoláni (+26%), nejčastěji
praporčíků ve věku do 25 let (46,30%).
Pachatelé z řad vojáků základní
služby využívají kontaktů s civilním
prostředím, zvláště když
vykonávají vojenskou službu blízko či
v místě svého trvalého bydliště.
V případech krádeží zbraní,
munice, trhavin a různých druhů atraktivního
vojenského materiálu dochází k úzké
spolupráci s Policií ČR.
Podle údajů Generálního ředitelství
cel vzniklo v r. 1994 v oblasti celní správy
ve 32 případech podezření ze spáchání
trestného činu zneužití pravomoci veřejného
činitele (+4 případy). Toto podezření
má za následek bezprostřední zrušení
pracovního poměru s příslušným
zaměstnancem.
(viz Příloha č. 4)
1.4. Pachatelé trestné činnosti a kriminogenní
skupiny
Recidivisté spáchali v r. 1994 o 7,20% objasněných
trestných činů méně než
v r. 1993 a snížil se také jejich podíl
na struktuře pachatelů trestné činnosti
vůbec (-3,67%), i na struktuře odsouzených
pachatelů (-1,80%). Pravděpodobným důvodem
celkového sníženi podílu recidivistů
je skutečnost, že většina z nich je již
ve výkonu vazby. Ti, kteří opět páchají
trestnou činnost, se více specializují na
určité druhy sériově páchané
kriminality (např. na kvalifikovanou majetkovou trestnou
činnost, zejména na krádeže vloupáním,
na loupeže apod.).
Snížení podílu recidivistů je
provázeno zvýšením počtu prvopachatelů,
které vždy zneklidňuje orgány činné
v trestním řízení a klade zvýšené
nároky na péči o vězně i na
postpenitenciární péči. V r. 1994
měli sociální kurátoři v evidenci
14 882 občanů, z nichž poskytli pomoc 11 832.
Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s Ministerstvem
práce a sociálních věcí připravuje
systém kontinuálního působení
na pachatele trestné činnosti a na odsouzené
ve fázi výkonu trestu i po propuštění.
Jeho smyslem je zvýšit účinnost sociálně
výchovných aktivit, zaměřených
na vedení odsouzených k takovému chování
po propuštění z výkonu trestu, které
není v rozporu se zákonem.
Z hlediska bezpečnostní situace jsou vysoce rizikové
některé skupiny mládeže, které
se různými formami a stupni nebezpečnosti
trestné činnosti mohou podílet na vytváření
pocitu nestability bezpečnostní situace. V r. 1994
šlo spíše než o množství trestných
činů a pachatelů o rostoucí podíl
mládeže na závažné majetkové
(krádeže vloupáním) a násilné
kriminalitě (loupeže i vraždy).
Systém práce Policie ČR na úseku
kriminality dětí a mladistvých a trestné
činnosti páchané na mládeži upravuje
závazný pokyn Policejního prezidenta ČR
č. 4 ze dne 30.6.1994.
S poznatky Ministerstva vnitra koresponduje konstatování
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy,
že výskyt negativních sociálních
jevů se v poslední době posunuje do nižších
věkových hranic, kde se projevují první
známky poruch chování (apatie, agresivita,
vandalství, šikany), které přecházejí
v projevy, z nichž může vzniknout delikventní
chování (záškoláctví,
drobné majetkové, mravnostní a násilné
delikty). V adolescentním věku narůstá
počet dětí ohrožených návykovými
látkami i děti, které podléhají
vlivu závadových part, náboženských
sekt a rasisticky orientovaných skupin.
Na Ministerstvu školství, mládeže a
tělovýchovy byly vytvořeny komise drogové
prevence a prevence kriminality, které monitorují
současnou situaci na školách, navrhují
další opatření a jsou organizačně
a personálně propojeny na vládní a
meziresortní orány.
Pro malou kapacitu některých typů výchovných
zařízení se v r. 1994 nepodařilo do
ústavní péče umístit 1 391
dětí a 569 mladistvých, přestože
se někteří z nich opakovaně dopouštějí
trestné činnosti. Problémem jsou také
časté útěky svěřenců
výchovných ústavů, kteří
se na útěku mnohdy živí trestnou činností,
prostitucí apod.
Při Ministerstvu práce a sociálních
věcí byla od 1.1.1995 ustavena koordinační
pracovní skupina složená ze zástupců
zainteresovaných resortů i z odborníků
z praxe, která je zaměřena na harmonizaci
postupů jednotlivých subjektů při
řešení příčin a důsledků
sociálně patologických jevů u mládeže.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
předložilo 6.10.1994 vládě ČR
podrobnou informaci o problematice rizikových skupin mládeže
(usnesení č. 549 z 5. 10, 1994).
Během r. 1994 se 6 801 cizích státních
příslušníků (2,8krát
více než v r. 1993) podílelo na celkovém
počtu obviněných pachatelů 6,60% a
na počtu odsouzených pachatelů 3,90%. Závažný
je podíl cizinců na kriminalitě spojené
s organizovaným zločinem (např. kuplířství).
Jako problém pociťují trestnou činnost
cizinců policisté ve Středočeském
a Jihomoravském kraji, kde jde hlavně o nelegální
pobyty a zaměstnávání cizinců.
Kromě tradičně rizikového území
hl.m. Prahy je tíživá situace v Severočeském
kraji, kde podíl cizinců na objasněné
trestné činnosti vzrostl oproti r. 1993 čtyřnásobně.
Nejvíce cizinců bylo odsouzeno za majetkovou trestnou
činnost (50,60%) a téměř 17% odsouzených
cizích státních příslušníků
bylo soudy označeno za recidivisty.
(viz Příloha č. 5)
1.5. Oběti trestné činnosti
Skutečnost, že se občané stávají
obětmi trestné činnosti, je jedním
z nejdůležitějších faktorů
ovlivňujících jejich mínění
o vnitřní bezpečnosti státu. Občané
jsou objektem napadení nejčastěji v případě
krádeží prostých (kapesních),
úmyslného ublížení na zdraví
a loupeží. Počet evidovaných úmyslných
ublížení na zdraví (7 293) potvrzuje
celkový trend rostoucí brutality. Otázky
kolem postavení a práv obětí trestného
činu jsou v poslední době v naší
společnosti stále zřetelnějŠí.
Dochází k postupnému přehodnocování
vztahu k postiženým (obětem), a to pokud jde
o vztah policie k nim i o sociální a legislativní
řešení těchto otázek. Ministerstvo
vnitra začíná spolupracovat s dalšími
resorty (Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo spravedlnosti),
s nestátními organizacemi (Bílý kruh
bezpečí) i s psychology a sociology na tom, aby
byla co nejdříve zmapována stávající
situace a mohla být přijata příslušná
opatření včetně cíleného
metodického vedení policistů. Vztah oběti
a jejího ochránce-policisty by měl být
projevem reálnější solidarity s postiženými,
který by mohl mít zpětný pozitivní
vliv i na odhalování a objasňování
trestných činů a na mapování
latentní kriminality.
(viz Příloha č. 6)
1.6. Problematika vyšetřování, trestního
řízení a vězeňství
Rok 1994 byt poznamenán dopadem novely trestního
řádu a zákona, která vešla v
účinnost od 1.1.1994. Tato novela mj. zrušila
institut vyhledávání a určila příslušnost
trestního stíhání obviněných
pouze vyšetřovateli. Zavádění
novely způsobilo počátkem roku nápor
velkého počtu spisů, který musely
úřady vyšetřování zpracovat.
Tento nápor se podařilo postupně zvládnout,
zlepšila se rychlost vyšetřování
i jeho kvalita o 10% stoupl počet trestních věcí
ukončených návrhem na podání
obžaloby do dvou měsíců, podíl
věcí vrácených k došetření
se snížil na 12% (-4%) a o 11% stoupl počet
vazebně vyšetřovaných osob. Na konci
r. 1994 se snížila rozpracovanost spisů na
vyšetřovatele ze 17,20 na 15,10.
Problémem se stalo zahájení trestního
stíhání, ke kterému podle novely dochází
až po jeho oznámení stíhané osobě.
Po jednání vyšetřovatelů se státním
zastupitelstvím byla sjednocena stanoviska i postupy v
této věci a podobně byly řešeny
další případné problémy
i na nižších úrovních řízení.
Přetrvává však řada problémů
spojených zejména s personálními otázkami
úřadů vyšetřování.
Přestože v r. 199 klesla roční míra
fluktuace, pokračoval úbytek zkušených
a profesionálně zdatných vyšetřovatelů.
Podmínka vysokoškolského právnického
vzdělání pro funkci vyšetřovatele
je problematická jak z hlediska přijímání
nových pracovníků (jsou přijímáni
převážně sice vysokoškoláci
avšak neprávníci na výjimky s tím,
že musí zahájit studium právnického
směru), tak z hlediska fluktuace (právníci
snadno najdou lukrativnější zaměstnání).
Úřad vyšetřování pro ČR
navrhl částečně řešit
svízelnou situaci tak, aby v zákoně o služebním
poměru bylo považováno pro vyšetřovatele
za postačující i bakalářské
vzdělání v oboru bezpečnostní
služby. Zvýšeni počtu vyšetřovatelů,
celkové zkvalitnění jejich přípravy,
spolu se zvýšením platů a se zlepšením
materiálně technického zabezpečení
vyšetřovacích útvarů, by mělo
v r. 1995 vést k personální stabilizaci.
V návaznosti na připravovanou novelu trestního
řádu chce Úřad vyšetřování
pro ČR předložit návrh ministra vnitra
k postupu vyšetřovatelů a policejních
orgánů v přípravném řízení
trestním.
(viz Příloha č. 7)
Novela trestního řádu a zákona ovlivnila
práci všech orgánů činných
v trestním řízení a posunula těžiště
dokazování do řízení před
soudem. Řada soudů však trvá na
tom, aby věc byla již v přípravném
řízení objasněna stejně důkladně
jako před novelou.
Zjednodušení trestního řízení
a využívání trestního příkazu
jako nového institutu, které vyplynulo z novely,
mělo za následek i to, že soudy pravomocně
odsoudily o 16 774 osob více než v r. 1993. Přitom
se podařilo v podstatě udržet průměrnou
délku soudního řízení (od doby
podání obžaloby do právní moci
rozhodnutí ve věci samé - v r. 1993 5,4 měsíce,
v r. 1994 5,6 měsíce). Podařilo se snížit
i počet neskončených trestních věcí
před soudy. Skladba trestné činnosti, která
byla předmětem soudního řízení,
se oproti r. 1993 významně nezměnila, snížil
se jen podíl osob odsouzených za majetkovou kriminalitu
o 5,10 % oproti r. 1993.
K významnějším změnám
nedošlo ani ve skladbě ukládaných trestů.
Převažovaly podmíněné tresty
odnětí svobody (64,60%) před nepodmíněnými
(21,40%) a samostatně uloženými peněžitými
tresty (12,70%).
Mezi údaji o počtu trestných činů,
zjištěných pachatelů a odsouzených
nelze, bohužel, v jednom roce stanovit žádný
vztah. Soudní statistika nemůže korespondovat
se statistikami kriminality, neboť nesoustřeďuje
údaje o trestných činech spáchaných
v určitém období, ale o soudně projednaných
věcech (skutečnost, že toto srovnání
by bylo zavádějící, uvádějí
při zpracování zpráv o bezpečnostní
situaci i zahraniční odborníci).
Obsah výkonu trestu pozitivně ovlivnila poměrně
obsáhlá novela zákona o výkonu trestu
odnětí svobody, která vstoupila v účinnost
dnem 1.1.1994. Tato novela sleduje individualizaci výkonu
trestu na základě tzv. resocializačního
programu zpracovávaného po všestranném
vyšetření osobnosti odsouzeného a umožňuje
i širší uplatnění sociálně
výchovné práce, na níž by mělo
navazovat další sociální působeni
po propuštění odsouzeného.
K 31.12.1994 bylo ve výkonu vazby 8 828 obviněných
a ve výkonu trestu odnětí svobody 9 925 odsouzených,
celkem 18 753 osob. Měsíční přírůstek
činil v průměru 150 až 200 osob.
Vážným problémem věznic je jejich
naplněná kapacita. Vedle uvolnění
potřebných investičních prostředků
k řešení této situace přijaly
jednotlivé resorty činné v trestním
řízení organizační opatření,
jejichž výsledkem by mělo být urychlení
trestního řízení, zejména ve
vazebních věcech.
Přes poměrně vysoký počet osob
ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody
je počet tzv. mimořádných událostí
ve věznicích relativně nízký.
V průběhu roku 1994 došlo ke 48 případům
napadení příslušníků Vězeňské
služby obviněnými a odsouzenými. Jedná
se o agresivitu jak fyzického, tak i verbálního
charakteru. Ve stejném období došlo k 27 dokonaným
útěkům, z toho ve 13 případech
u obviněných. Dalším 22 obviněným
a 16 odsouzeným bylo v útěku zabráněno.
K posílení vnitřní bezpečnosti
vězeňských zařízení
se přijímají opatření směřující
k naplnění stavu příslušníků
Vězeňské služby zajišťujících
strážní a dozorčí služby.
Vedle toho se zdokonaluje systém technických, signálně
zabezpečovacích a spojovacích prostředků
a zařízení, včetně dopravních
prostředků určených k provádění
eskort.
(viz Příloha č. 7)
2. Bezpečnostní rizika a vývoj jednotlivých
druhů trestné činnosti v r.1994
Ve Zprávě o bezpečnostní situaci v
ČR v r. 1993 vláda ČR poprvé stanovila
pro r. 1994 nejzávažnější bezpečnostní
rizika. Učinila tak na základě předchozí
analýzy vývoje trestné činnosti a
informací, které spadají do okruhu bezpečnostní
situace v zemi.
2.1. Bezpečnostní rizika s mezinárodním
prvkem, který bezprostředně souvisejí
se stabilitou politického systému
Vnitřní bezpečnost ČR může
být v budoucnosti ovlivňována jak politickým
vývojem v Evropě, tak i faktory globální
povahy, které lze označit jako rizika anticivilizačního
charakteru: nebezpečím proliferace zbraní
hromadného ničení, nezákonným
obchodem se zbraněmi a drogami, terorismem, růstem
militantního nacionalismu, ilegální migrací
apod.
Hrozba vojenského napadení ČR je v současné
době podle Úřadu pro zahraniční
styky a informací Ministerstva vnitra i podle Ministerstva
obrany spíše nepravděpodobná.
Příslušní experti z Ministerstva obrany
i z Ministerstva vnitra upozorňují v kontextu bezpečnostních
rizik na nutnost ochrany informací. Z hlediska vnitřní
bezpečnosti státu jde v první řadě
o únik státního tajemství a jeho následné
zneužití (organizovaný zločin, hospodářská
kriminalita apod.) a o ochranu údajů v registrech
státní správy a v informačních
systémech bezpečnostních složek (zneužití
osobních dat občanů, maření
policejních akcí při řešení
závažné kriminality). Z hlediska mezinárodní
spolupráce jde o ochranu informací, které
zahraniční podniky na základě spolupráce
předávají českým podnikům
(obranný průmysl, špičkové technologie)
a vyžadují od ČR státní záruku,
že sdělené informace budou na našem území
adekvátní a nepřetržité chráněny.
Podle mezinárodních zvyklostí a pravidel
je podepsání a realizace bilaterálních
bezpečnostních smluv se státy a organizacemi
(NATO) většinou podmíněno zřízením
Národního bezpečnostního úřadu,
který odpovídá za oboustranné předávání
státem chráněných informací,
za jejich ochranu na svém teritoriu a za kontrolu této
ochrany.
Protože ochrana státního tajemství
je stále řešena zákonem č. 102/1971
Sb. (v pozdějších úpravách) je
nutné předložit návrh nového
zákona, jehož zásady jsou již zpracovávány
Sekcí ochrany státního tajemství a
utajovaných skutečností Ministerstva vnitra
a samotný návrh bude předložen do konce
r. 1995.
Na bezpečnostní situaci v ČR může
ze zahraničí bezprostředně působit
zejména nežádoucí migrace a pronikání
organizovaného zločinu. Migrační
pohyby přinášejí s sebou jak jevy pozitivní,
jako je např. zvýšení turistického
a obchodního ruchu, tak jevy negativní spojené
s trestnou činností a v poslední době
právě s organizovaným zločinem a s
hospodářskou kriminalitou.
Legální migrace
Cizinecká policie odbavila v r. 1994 na státních
hranicích ČR v obou směrech 290 mil. osob,
což je o 36,20% více než v r. 1993 a o 250% více
než v r. 1989. Z tohoto počtu bylo 199 mil. cizinců
(68,60%). Přeshraniční pohyb se nejvíce
zvýšil na přechodech s Polskem a se Slovenskou
republikou. Cizí státní příslušníci,
pokud přicházejí s úmyslem dlouhodobého
či trvalého usídlení na území
ČR, využívají hlavně přiznání
statutu dlouhodobého pobytu v ČR. O trvalý
pobyt se ucházejí nejčastěji občané
Polska a Slovenské republiky. Riziko plynoucí
z legální migrace spočívá především
v oblasti podnikání některých legálně
usedlých cizinců, kteří přivádějí,
i nelegálními cestami, další krajany
a nabízejí jim zaměstnání ve
svých firmách. Vytvářejí tak
často legální základ pro vznik komunit
cizinců s nelegálním pobytem a bez pracovního
povolení.
Od konce r. 1993 pracuje meziresortní skupina, která
se.zabývá analýzou a řešením
povolování pobytu cizinců na území
ČR i podmínkami jejich podnikání a
zaměstnávání. Tato meziresortní
skupina vypracovává informaci, kterou ministr vnitra
Jan Ruml předloží ministrům vlády
ČR. V tomto materiálu je rozebraný současný
stav povolování podnikání a zaměstnávání
cizinců, i možné dopady novely Živnostenského
zákona. Meziresortní skupina doporučuje zejména
přehodnotit podmínky pro podnikání
cizinců ve smyslu standardu států EU (zkrátit
dobu povolení k pobytu, vyžadovat finanční
záruku nejméně na půl roku, nepovolovat
živnosti za účelem zprostředkovávání
práce a u malých živností vydávat
časově omezené živnostenské listy,
u větších, kde jsou zaměstnáni
občané ČR, vyžadovat podnikatelské
záměry). V oblasti kontroly doporučuje zaměřit
se především na kontrolu plnění
účelu, pro který bylo podnikání
povoleno a na kontrolu finančního hospodaření.
Spolupráce kontrolních orgánů jednotlivých
resortů by se měla zlepšit vzájemným
předáváním informací (prolomit
zásadu mlčenlivosti). Meziresortní skupina
dále doporučuje mapovat názory obecních
zastupitelstev na podnikání cizinců v obci.
Nelegální a nekontrolovatelná migrace
Především díky úpravě
vízové politiky ČR vůči vybraným
státům poklesl v r. 1994 počet nedovolených
přechodů z ČR (-52,70%). Zvýšil
se však počet nelegálních přechodů
do ČR (+74,68%), nejvíce na nově vybudované
hranici se SR a na hranici se SRN. V druhé polovině
r. 1994 také SR zavedla pro vybrané státy
vízovou povinnost, takže na společné
hranici s ČR klesl tlak nelegálně migrujících
osob a tím se snížil i jejich tlak na hranici
se západními státy. Platnost novely Pasovského
protokolu, která znamenala rozšíření
lhůty pro předávání ilegálních
migrantů ze dvou na sedm dní, nepřinesla
očekávané zvýšení počtu
vrácených cizinců.
Organizované skupiny s mezinárodním propojením
i jednotlivci se, kromě převaděčství,
podílejí na přeshraniční
trestné činnosti, zejména na transportování
ukradených motorových vozidel a na pašování.
V r. 1994 byl 6 401 cizincům udělen zákaz
pobytu pro nedovolené překročení státní
hranice, o tisíc případů se zvýšil
počet zákazů pobytu za porušování
pobytového režimu a o 235 za neoprávněnou
výdělečnou činnost. Dobrá spolupráce
s policejními orgány sousedních zemí,
zejména se SRN, Rakouskem a Polskem, přispívá
k zvládání této trestné činnosti.
Zatímco pro nelegální migraci je charakteristická
trestná činnost obsažená už v její
samé podstatě, legální migrace může
poskytovat, jak již bylo řečeno, zázemí
pro skryté a tím obzvlášť nebezpečné
aktivity organizovaného zločinu.
Ministerstvo vnitra předloží v n. 1995 zásady
nové právní úpravy azylové
a cizinecké problematiky (viz kap. 3.5.)
Vláda ČR předložila Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR Informaci o situaci
v oblasti migrace v r. 1994.
Ministerstvo hospodářství předložilo
počátkem r. 1995 novelu živnostenského
zákona.
(viz Příloha č. 8)
Organizovaný zločin
Pro činnost všech mezinárodních zločineckých
organizací v ČR jsou společné skryté
aktivity v oblasti hospodářské a finanční
kriminality zaměřené zejména na praní
špinavých peněz a snahu etablovat se v ekonomických
strukturách státu a ovládat kontrolní
mechanismy společnosti (penetrace státní
správy). Mezinárodně organizovaný
zločin je mj. založen i na existenci etnických
komunit více či méně legálně
usedlých v ČR. Podle odhadů žije
na našem území nelegálně přibližně
50 tisíc osob, jejichž příchod k nám
zprostředkovávají mezinárodní
organizace často přes cestovní kanceláře,
které současně zajišťují
jejich nelegální zaměstnávání
(ve stavebnictví, restauracích a obchodech). Tito
nelegálně zaměstnávaní cizinci
jsou snadno využitelní jako pracovníci v krycích
firmách i k méně kvalifikovaným činnostem
v oblasti organizovaného zločinu. Mezinárodně
organizovaný zločin ve spojení s nelegálními
migranty a s určitou skupinou legálních migrantů
se zaměřuje na majetkovou, násilnou a zejména
hospodářskou kriminalitu. Využívá
i spojení se strukturami bývalého režimu
v ČR, přináší nové formy
trestné činnosti charakteristické specializovaností,
precizní organizovaností a používáním
metod práce zpravodajských služeb.
Jedním z odvětví mezinárodně
organizovaného zločinu je nelegální
manipulace s nebezpečným odpadem, která
je aktuální i na území ČR,
protože i zde bylo odhaleno několik pokusů
o skladování toxických odpadů ze zahraničí.
V souvislosti s rozpadem teritoria bývalého SSSR
představuje zapojeni organizovaného zločinu
do obchodu se zbraněmi, včetně šíření
(proliferace) zbraní hromadného ničení,
prioritní globální problém. Na
řešení tohoto problému se musejí
podílet všechny demokratické státy,
tedy i ČR, a to nejen vnitřní legislativou,
která postihuje zapojení českých občanů
do nelegálního obchodu s radioaktivními nebo
strategickými materiály a jejíž trestní
sazba patří v tomto směru k nejprogresivnějším
v Evropě, ale i převzetím odpovědnosti
za národní systém kontroly obchodu se strategicky
citlivými materiály.
Na území ČR nebyly v r. 1994 zjištěny
žádné aktivity mezinárodního
terorismu, ČR se však postupně může
dostat do sféry zájmu některých teroristických
organizací. Mnoho mezinárodních teroristických
skupin se dnes snaží výpadek bývalé
sovětské finanční pomoci nahradit
spoluprací s obchodníky s drogami, kterým
poskytují dobře vybudovanou logistickou infrastrukturu,
včetně informačního systému.
Protože si vedení resortu Ministerstva vnitra je
vědomo závažnosti a šíře
problematiky organizovaného zločinu, byl koncem
r. 1994 zřízen Útvar pro potírání
organizovaného zločinu s působností
na celém území ČR. Tento útvar
je členěn na národní protidrogovou
centrálu, odbor zbraní, výbušnin a štěpných
materiálů, odbor násilných projevů
a extremismu, odbor nelegálního obchodu s lidmi
a odbor zločineckých struktur. Toto členění
odpovídá stanoveným mezinárodním
standardům a současně hlavním oblastem
aktivit zločineckých organizací. Diky působnosti
tohoto útvaru, který úspěšně
rozvíjí spolupráci zejména s relevantními
úřady sousedních zemí EU, Kanady a
USA, může Policie ČR monitorovat projevy
organizovaného zločinu a postupně je odhalovat.
Vzhledem k vysoké latenci této trestné činnosti
se však jedná o dlouhodobý proces.
Drogy
Aktivity organizovaného zločinu jsou obzvlášť
nebezpečné v oblasti pašování
a distribuce drog, ze které plynou vysoké
zisky a je vysoce profesionálně organizována
a zabezpečována. Drogové mafie jsou v tomto
kontextu schopny neobyčejně brutálních
zločinů. Od r. 1993 a zejména v r. 1994 se
mezi zahraničními distributory objevuje snaha proměnit
území ČR z tranzitního na cílové,
tedy na perspektivní odbytiště.
V r. 1994 bylo na území ČR zachyceno 62,349
kg heroinu (+43,752 kg), 23,658 kg kokainu (+18,984 kg), 499,341
kg hašiše (+491,953 kg), 13,665 kg efedrinu (+l
1,623 kg), 0,8 kg pervitinu (v r.1993 byl pouze minimální
gramový nález) a 620 dávek LSD (+80 dávek).
Ve spolupráci se zahraničními partnery byly
v cizině zadrženy 3 kg kokainu, 98 kg heroinu, 55
kg hašiše a 50 tun efedrinu. V řadě případů
se jednalo o společné akce Policie ČR s orgány
celní správy. V r. 1994 bylo pracovníky Odboru
drog kriminální policie ve spolupráci s expoziturami
v krajích, odděleními pasové a cizinecké
policie i s celními správami zadrženo celkem
183 osob (+7), které spáchaly 244 trestných
činů (+78).
V následujícím období lze očekávat,
kromě rozšíření obchodu s
drogami, nárůst kriminality v souvislosti s rozšiřováním
narkomanie a se zbídačováním narkomanů,
zvyšování počtu konzumentů syntetických
drog na úkor drog přírodních, větší
podíl českých občanů na organizaci
a distribuci drog i zvýšený podíl legálních
i nelegálních migrantů a praní zisků
z obchodu s drogami v českých bankovních
a finančních institucích.
Základem vládní protidrogové politiky
je koncepce založená na systémové rovnováze
prevence, rehabilitace a represe, na rovnoměrném
snižování nabídky i poptávky
po drogách.
Při Ministerstvu vnitra v r. 1994 pracovala Meziresortní
protidrogová komise, která působila jako
garant koordinace plnění úkolů vyplývajících
z usnesení vlády ČR č. 442/1992 a
spolupracovala s jednotlivými členskými resorty
při plnění jejich úkolů. Organizovala
také řadu programů mezinárodní
spolupráce společně s UNDCP, PHARE, Radou
Evropy a s dalšími institucemi. Vládě
ČR předložila program urychleného hodnocení
epidemiologické situace, který bude realizován
během r. 1995. Tato komise je k 1.5.1995 delimitována
z působností Ministerstva vnitra pod Úřad
vlády ČR, čímž se zvýší
účinnost její práce.
(viz Příloha č. 8)
Finanční machinace
Závažné finanční machinace, spadající
do působnosti organizovaného zločinu, se
projevují v konkrétní trestné činnosti
ekonomického charakteru, jako je korupce, praní
špinavých peněz, daňová, finanční
a závažná hospodářská
kriminalita. Právě pomocí těchto
forem se organizovaný zločin snaží pronikat
do statní správy s cílem získat pozice
v ekonomických strukturách státu. Sledováním
a odhalováním výše zmíněných
kriminálních aktivit se zabývá Policie
ČR Služba policie pro odhalování korupce
a závažné hospodářské
trestné činnosti, jejíž výkonné
složky pracují v expoziturách jednotlivých
krajů. V r. 1994 bylo rozpracováno celkem 196 akcí
a realizováno 31 akcí, jejichž zjištěná
škoda dosáhla částky 1 464 935 tis.
Kč. V nastávajícím období lze
očekávat zejména růst korupce jako
specifické formy trestné činnosti, a
proto se získávání, soustřeďování
a vyhodnocování informací zaměřuje
zvláště na ochranu struktur státní
správy před touto kriminalitou.
Při objasňování trestné činnosti
související s korupcí je nezbytná
spolupráce s ostatními složkami Policie ČR,
zejména s Útvarem pro odhalování organizovaného
zločinu, která je zajišťována organizačním
opatřením spočívajícím
ve vymezení rozsahu spolupráce a výměny
informací. Problematická je spolupráce na
meziresortní úrovni, kdy stávající
legislativní úprava dosud prakticky znemožňuje
vzájemné poskytování důkazních
materiálů.
V oblasti legislativních opatření by k odhalování
korupčního jednání přispělo
uvedení korupce jako skutkové podstaty trestného
činu (v současné době je postihováno
podle paragrafů o úplatkářství,
zneužívání pravomoci veřejného
činitele apod.). K meziresortní spolupráci
by přispěla legislativní opatření
novelizující zejména zákon o bankách
(č. 22/1993 Sb.) a zákon o správě
daní a poplatků (č. 337/1992 Sb.). Ke vzniku
korupčního jednání přispívá
též absence zákona o střetu zájmů
či zákona o státní službě;
kde by byla taxativně stanovena práva a povinnosti
státních úředníků.
Ministerstvo vnitra vypracuje v r. 1995 pro svoji vnitřní
potřebu Koncepci postupu proti organizovanému zločinu.
Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh
zákona, kterým se novelizuje trestní zákon,
trestní řád, zákon o Policii ČR
a zákon o vyšších soudních úřednících,
který se zaměřuje na posílení
právních nástrojů k odhalování
a postihu organizovaného zločinu (viz str. 18).
Ministerstvo spravedlnosti předložilo návrh
zásad zákona proti legalizaci výnosů
pocházejících z trestné činnosti
(viz str. 18).
(viz Příloha č. 8)
Rasové konflikty (extremismus)
Během roku 1994 bylo na území České
republiky policejními orgány zaregistrováno
160 konfliktů, při kterých bylo spácháno
130 trestných činů a 30 přestupků,
při nichž došlo k napadení osob z rasových
či xenofobních pohnutek.
Naprostou většinu pachatelů trestné
činnosti s prvky extremismu představují stoupenci
hnutí skinheads, obětmi jsou především
Romové nebo osoby, které byly omylem za Romy považovány.
Trestná činnost skinheads je obvykle páchána
nejméně dvěma osobami společně,
převážně však skupinami pachatelů
v počtu od 10 do 30 osob. Tato skutečnost výrazně
zvyšuje nároky na dokazování spáchaných
skutků i na správné právní
posouzení.
Podle "Zprávy o činnosti státního
zastupitelství za rok 1994" (ze dne 16.3.1995) počet
osob stíhaných a obžalovaných pro trestné
činy motivované rasovou, národnostní,
náboženskou či jinou obdobnou nesnášenlivostí
je u většiny z nich ve srovnání s předchozími
léty podstatně vyšší (Zpráva
uvádí statistický přehled k §
196/2, 3, 198, 198a, 222/2b, 20, 261). Nicméně tento
početní stav evidentně nevyjadřuje
skutečnou situaci, především proto,
že u některých forem trestního jednání
je např. rasová nesnášenlivost sice
určitým, ale pouze podružným motivem,
takže nebylo možno užít zvláštních
ustanovení trestního zákona. V řadě
případů samotné prokázání
sledovaného motivu je velmi obtížné
a lze důvodně předpokládat, že
i v dalších případech trestná
činnost kvalifikovaná nikoliv dle specielních
ustanovení trestního zákona byla motivována
rasovou, národnostní či jinou obdobnou pohnutkou.
Ministerstvo vnitra připravilo "Informaci o projevech
extremistických postojů v České republice",
v jejímž závěru je navržen systém
opatření, který pokrývá problematiku
extremismu v celé šíři - od kroků,
které umožní důsledné poznání
extremistické scény v České republice,
přes zabezpečení jednotné evidence
trestných činů a přestupků
Policií ČR a Úřadem vyšetřování
pro ČR, dále opatření organizační
a součinnostní v oblasti represivní, opatření
legislativní a opatření osvětově
výchovná.
2.2. Rizika, která mají bezprostřední
vliv na úroveň vědomí občanů
o ochraně jejich osobních svobod, zdraví
a majetku
Občané se cítí těmito riziky
bezprostředně ohroženi a často podle
dosahované úrovně řešení
posuzují celou práci policistů. V nejzávažnějších
případech jsou tato rizika spojena s organizovaným
zločinem a má na ně vliv i migrace cizích
státních příslušníků.