(1) Státní dozor na sledovaných vodních cestách a provozu na nich vykonává Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa.
(2) Státní dozor zahrnuje kromě povinností stanovených tímto zákonem rovněž provádění státního požárního dozoru a preventivních požárních kontrol nad plavidly podle zvláštního předpisu. [Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.]
(3) Při výkonu státního dozoru pověřená osoba dozírá, zda správci sledovaných vodních cest, provozovatelé přístavů, provozovatelé plavidel a provozovatelé vodní dopravy plní povinnosti stanovené tímto zákonem.
(4) Zjistí-li pověřená osoba při výkonu dozoru porušení povinností stanovených tímto zákonem, podle potřeby a povahy zjištěných nedostatků uloží rozhodnutím způsob a lhůtu k odstranění těchto nedostatků a jejich příčin. Ostatní práva a povinnosti pověřených osob při výkonu státního dozoru stanoví zvláštní zákon. [Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění zákona č. 166/1993 Sb.]
(1) Státní plavební správa může uložit pokutu až do výše 100 000 Kč:
a) fyzické i právnické osobě, která způsobí překážku provozu na sledované vodní cestě a nezajistí bezpečnost provozu na ní,
b) provozovateli přístavu, který nezajistí bezpečný provoz přístavu, nebo neoprávněně zastaví nebo omezí provoz přístavu,
c) provozovateli plavidla, který provozuje plavidlo bez osvědčení plavidla a plavidlo, které lze provozovat jen za podmínky pojištění provozovatele, bez tohoto pojištění,
d) provozovateli plavidla, který provozuje plavidlo, jež svou konstrukcí a technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, ohrožuje životní prostředí, nebo jehož technická způsobilost nebyla schválena, nebo není-li opatřeno poznávacími znaky, nebo jedná-li se o plovoucí těleso provozované bez povolení,
e) provozovateli plavidla, který nezajistí vedení plavidla vůdcem a posádkou s platným průkazem způsobilosti,
f) provozovateli veřejné vodní dopravy, který nezveřejní smluvní přepravní podmínky, jízdní řád a tarif ke dni zahájení provozu,
g) provozovateli plavidla, který nepřizpůsobil provoz plavidla na vodní cestě povaze a stavu vodní cesty.
(2) Státní plavební správa může uložit pokutu až do výše 500 000 Kč správci sledované vodní cesty, který neplní povinnosti udržovat, řádně značit a zajišťovat bezpečnost provozu sledované vodní cesty.
(3) Státní plavební správa může uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč:
a) provozovateli plavidla, který užívá veřejného přístavu plavidlem naloženým nebezpečnými věcmi bez zvláštního povolení plavebního úřadu,
b) provozovateli vodní dopravy, který nedodržuje podmínky pro přepravu nebezpečných věcí,
c) provozovateli vodní dopravy, který provozuje mezinárodní vodní dopravu bez povolení plavebního úřadu.
(1) Pokutu lze uložit do dvou let ode dne, kdy se Státní plavební správa o porušení uvedených povinností dozvěděla, nejpozději však do tří let ode dne, kdy k porušení došlo.
(2) Při stanovení výše pokuty se přihlíží k závažnosti, významu a době trvání protiprávního jednání a k rozsahu způsobené škody.
(3) Pokuty uložené podle tohoto zákona Státní plavební správa rovněž vybere. Pokuty jsou příjmem státního rozpočtu.
Porušení právních předpisů pro provozování plavby projednává Státní plavební správa podle obecných předpisů o přestupcích. [§ 23 písm. f), g) a h) zákona České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. ]
V řízení ve věcech upravených tímto zákonem se postupuje podle obecných předpisů o správním řízení, pokud tento zákon nestanoví jinak.
Ustanovení § 9 až § 21 a § 24 až § 27 se vztahují na plavidla Armády České republiky a plavidla Policie České republiky, jejich vůdce a členy posádek, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak.
Ustanovení vyhlášky ministerstva dopravy č. 65/1967 Sb., o plaveckých a námořnických knížkách, se nepoužijí, pokud se týkají vnitrozemské plavby.
Zákon č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon), ve znění zákona České národní rady č. 425/1990 Sb., se doplňuje takto:
V § 6 odst. 5 se na konec první věty připojují tato slova:
"s výjimkou vodních cest dopravně významných,".
Zákon České národní rady č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění zákona České národní rady č. 49/1982 Sb., zákona České národní rady č. 425/1990 Sb. a zákona České národní rady č. 23/1992 Sb. se doplňuje takto:
V § 5 písm. g) se na konci za slova "vodních cest" připojují slova:
"s výjimkou vodních cest dopravně významných,".
(1) Práva a závazky rozpočtové organizace Státní plavební správa zřízené Ministerstvem dopravy existující ke dni jejího zrušení přecházejí dnem nabytí účinnosti tohoto zákona na Státní plavební správu zřízenou podle tohoto zákona.
(2) Provozovatel plavidla, které lze provozovat na vodní cestě jen za podmínky pojištění odpovědnosti za škodu z provozu plavidla sjednaného jeho provozovatelem, je povinen sjednat toto pojištění do dvou let od účinnosti tohoto zákona. Do doby sjednání tohoto pojištění, nejdéle však do dvou let od účinnosti tohoto zákona, je považován za provozovatele plavidla, který splňuje podmínku pojištění podle tohoto zákona.
(3) Lodní osvědčení a zvláštní povolení pro provoz plovoucího zařízení vydaná podle předpisů platných před účinností tohoto zákona se považují za osvědčení plavidla podle tohoto zákona.
(4) Průkazy způsobilosti vůdců plavidel a členů posádek plavidel vydané podle předpisů platných před účinností tohoto zákona zůstávají v platnosti.
Ministerstvo dopravy vydá právní předpisy k provedení § 3 odst. 1, § 3 odst. 2, § 6 odst. 3, § 8 odst. 4, § 9 odst. 1, § 10 odst. 2, § 10 odst. 3, § 10 odst. 5, § 11 odst. 1, § 17 odst. 1, § 17 odst. 3, § 18 odst. 2, § 19 odst. 1, § 20 odst. 1, § 21, § 24 odst. 1, § 24 odst. 2, § 25 odst. 1, § 25 odst. 3, § 25 odst. 5, § 28 odst. 4, § 32 odst. 2 a § 36 odst. 1.
Zrušují se:
1. zákon č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb.,
2. vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 137/1974 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 94/1976 Sb.,
3. nařízení vlády ČSSR č. 11/1976 Sb., o evidenci vnitrozemských plavidel,
4. vyhláška ministerstva dopravy č. 65/1964 Sb., o přístavním řádu pro československé přístavy,
5. vyhláška ministerstva dopravy č. 66/1964 Sb., o překladním a skladním řádu pro přístavy určené pro veřejnou potřebu,
6. vyhláška ministerstva dopravy č. 134/1964 Sb., o přepravním řádu vodní dopravy, ve znění vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 31/1982 Sb. a vyhlášky federálního ministerstva dopravy č. 23/1984 Sb.,
7. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 15 000/1975-25, kterým se určují technická zařízení na plavidlech a v přístavech, která slouží přímému zabezpečení provozu vodní dopravy, a stanoví způsob výkonu dozoru nad těmito určenými technickými zařízeními (registrován v částce 27/1975 Sb.),
8. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 26 357/1975 o odborné způsobilosti členů posádek vnitrozemských plavidel (registrován v částce 39/1975 Sb.),
9. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 22690/1983-025 o vybavení rekreačních plavidel plujících v režimu mezinárodní plavby lodními dokumenty (registrován v částce 20/1984 Sb.),
10. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 9737/1984-025 o přepravách vojenských kontejnerových zásilek (registrován v částce 22/1984 Sb.),
11. výnos federálního ministerstva dopravy č.j. 19 486/1985-25 o vydání Pověření k výkonu státního odborného dozoru nad vnitrozemskou plavbou (registrován v částce 33/1985 Sb.).
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1995.
Příloha č. 1
Součástmi vodní cesty jsou:
1. opevnění břehů, plavební mosty, plavební tunely a lodní propustě,
2. pobřežní obslužné cesty vodního toku,
3. uzavírací objekty na plavebních kanálech, zařízení pro regulaci stavu vody, nádrže pro nalepšování průtoků na vodní cestě, vodočty a výstražná zařízení,
4. jezy a ostatní vzdouvací zařízení (včetně pomocných zařízení, jako jsou rybí přechody),
5. plavební komory, lodní zdvihadla (svislá nebo šikmá) včetně rejd a úsporných komor, příp. jiná speciální plavební zařízení,
6. vodní části, břehové úpravy, nábřežní zdi a vyvazovací zařízení přístavů,
7. vyvazovací a vodící zařízení (kotevní bóje, dalby, záchytné kůly, dopravní majáky, svodidla a odrazné trámy),
8. pohyblivé můstky a ostatní zařízení přístavišť - plavební znaky, bezpečností zařízení, telekomunikační zařízení, osvětlovací zařízení a zařízení pro řízení plavby,
9. zařízení k vybírání plavebních poplatků,
10. velíny a jiné budovy správy vodních cest sloužící bezprostředně jejich provozu.
Příloha č. 2
Využitelnými vodními cestami jsou:
1. vodní tok Labe od říčního km 148,7 (Opatovice) po říční km 102,2 (Chvaletice),
2. vodní tok Moravy od ústí vodního toku Bečvy po soutok s vodním tokem Dyje,
3. vodní tok Bečvy od Přerova po ústí vodního toku Moravy,
4. vodní tok Odry od Polanky nad Odrou po státní hranici s Polskem,
5. vodní tok Berounky od říčního km 37,0 po přístav Radotín,
6. vodní tok Ohře od říčního km 3,0 (Terezín) po ústí do vodního toku Labe,
7. průplavní spojení Dunaj - Odra - Labe.
Současná právní úprava vnitrozemské plavby provedená zákonem č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb., a prováděcími předpisy k němu odpovídá době svého vzniku a nevytváří potřebné podmínky pro rozvoj podnikání v této oblasti.
I. Předložený návrh zákona upravuje komplexně podmínky provozování vnitrozemské plavby na vnitrozemských vodních tocích. V této souvislosti vymezuje pojem vodní cesty a současně provádí jejich členění.
Na základě zákonem stanovených kriterií dělí vodní cesty do dvou velkých skupin, a to na sledované a ostatní. Pouze sledované vodní cesty jsou pro plavbu značeny plavebními znaky.
Tyto sledované vodní cesty se dále člení na vodní cesty dopravně významné a vodní cesty účelové. Pouze u kategorie dopravně významných vodních cest se uplatňuje působnost a tedy i odpovědnost Ministerstva dopravy za péči o jejich rozvoj a modernizaci (obnova a modernizace existujících cest a výstavba nových) v součinnosti s ústředním vodohospodářským orgánem, což je rozdíl oproti stávající úpravě.
K navržené změně působnosti této malé výseče vodních cest je třeba uvést. Vodní doprava se v roce 1992 objemem 5,1 mil. tun podílela na celkovém přepravním objemu České republiky 0,85%. Podíl na celkových přepravních výkonech v tunokilometrech činil 3,1%. Podle prognózy rozvoje vodní dopravy se předpokládá, že v roce 2010 se podíl vodní dopravy na celkových přepravních výkonech zvýší na 7%. Usnesením vlády č. 78/1994 byla stanovena potřeba finančních prostředků ze státního rozpočtu na provoz vodních cest ve výši 124,7 mil.Kč. Pokud jde o investiční
prostředky na modernizaci vodních cest, nebyl v roce 1994 ze strany Ministerstva životního prostředí uplatněn žádný požadavek na státní rozpočet.
V rámci kategorie dopravně významných vodních cest se vyčleňuje okruh, resp. úsek těchto cest skutečně využívaných pro tzv. velkou plavbu (míní se provozování vodní dopravy). Příloha č. 2 zákona dále stanoví přehled potencionálně využitelných vodních cest k velké plavbě.
II. Návrh zákona člení plavidla z hlediska požadavků na jejich technickou a provozní způsobilost do dvou skupin na
- podléhající evidenci v plavebním rejstříku
- ostatní, u nichž se prokázání technické a provozní způsobilostinevyžaduje.
Zákon zavádí institut zápisu do plavebního rejstříku, který přehledným a odpovídajícím způsobem zabezpečí evidenci plavidel provozovaných na vodních cestách, včetně potřebných údajů o nich z hlediska zabezpečení požadavků potřebných pro řádný výkon státní správy ve vnitrozemské vodní dopravě.
Obdobně jako v praxi států Evropských společenství existuje u skupiny registrovaných plavidel tzv. klasifikace, zavádí návrh zákona u této skupiny plavidel vystavení osvědčení plavidla na základě odborného technického posudku, tzv. klasifikace provedené osobou, kterou určí Ministerstvo dopravy. Tento postup znamená ve svém důsledku značné zjednodušení výkonu státní správy, neboť činnost pověřené osoby nahradí složité a náročné technické prohlídky ke zjištění technické a provozní způsobilosti plavidel.
Z důvodu zvýšeného rizika odpovědnosti provozovatele za škody vzniklé provozem vybraného plavidla na vodní cestě - které, dojde-li k nim, jsou většinou značné - se zavádí institut smluvního pojištění odpovědnosti provozovatele za škody z provozu plavidel, jako podmínka k zahájení provozu plavidla.
III. V oblasti podnikání je vnitrozemská vodní doprava zařazena mezi koncesované živnosti s plným režimem živnostenského zákona.
Vzhledem k tomu, že u vybraných profesí ve vodní dopravě je nutno formulovat podmínky způsobilosti přístupu k povolání - v podstatě jde o vůdce plavidla a členy jeho posádky - je v souladu s dikcí Listiny základních práv a svobod tento požadavek přímo součástí zákonných ustanovení.
IV. Návrh zákona dále zjednodušuje výkon státní správy v oblasti vnitrozemské plavby. Přenáší oprávnění projednávat přestupky v této oblasti z okresních úřadů na plavební úřady. Zkušenosti dosavadní praxe prokázaly, že projednávání přestupků u okresních úřadů z důvodů potřeby specifických znalostí nemohlo být na náležité úrovni a neplnilo svůj účel. Zákon nově zavádí možnost ukládat pokuty při porušování ustanovení tohoto zákona. Plavební úřady budou také navíc uložené pokuty vybírat, zatímco jejich případné vymáhání zůstává finančním úřadům.
V. Navrhovaná právní úprava vnitrozemské plavby je v souladu s praxí uskutečňovanou ve státech Evropského společenství; návrh zavádí přímo některé obdobné instituty obvyklé v praxi vodní dopravy (např. odborný technický posudek zkušebny jako obdoba klasifikace). Rovněž přizpůsobuje režim provozu zahraničních plavidel režimu obvyklému v evropských státech pro cizozemská plavidla. Jedná se zejména o nařízení Rady z 16. prosince 1991, kterým se stanoví podmínky, za nichž mohou zahraniční dopravci přepravovat zboží nebo cestující na vnitrozemských vodních cestách uvnitř členského státu, dále o směrnici Rady ze 4. října 1982, kterou se stanoví technické požadavky na plavidla na vnitrozemských vodních cestách, směrnici Rady z 20. ledna 1976, o vzájemném uznávání licencí pro plavidla na vnitrozemských vodních cestách a směrnici Rady z 9. listopadu 1987, kterou se upravuje přístup k výkonu povolání dopravce zboží na vodních cestách v národní, mezinárodní přepravě a vzájemné uznávání odborné způsobilosti pro toto povolání.
Navrhovaná právní úprava nebude mít negativní dopad na státní rozpočet.
Zvláštní část
K § 2
Ustanovení definuje nezbytné pojmy, které se vyskytují v dalším textu návrhu.
K § 3
Oproti dosavadní právní úpravě se navrhuje přímo v zákoně určit tzv. dopravně významné využívané vodní cesty, které z hlediska jejich určení budou podle stanovených podmínek trvale udržovány pro veřejný plavební provoz a vedle nich v příloze č. 2 zákona stanovit okruh potencionálně využitelných vodních cest pro tzv. velkou plavbu, které pro ni zatím z různých důvodů nejsou využívány.
Prováděcí předpis pak vymezí další skupinu z kategorie sledovaných vodních cest - tzv. účelové vodní cesty. Tímto rozlišením vodních cest se přesně vymezuje funkce a působnost plavebního úřadu. Jiné vodní plochy, kterými může být jakákoliv povrchová voda, nepodléhají státnímu dozoru podle tohoto zákona, a tudíž odpovědnost za bezpečnost plavebního provozu je plně na provozovateli plavidla. I v případě, že by účelová vodní cesta byla v jiném než státním vlastnictví, nebudou dotčena práva jejího vlastníka v tom, zda vodní cestu poskytne k veřejnému užívání či nikoliv.
K § 4
Oproti dosavadní úpravě se nově stanovuje působnost Ministerstva dopravy v oblasti péče o rozvoj a budování vodních cest. Návrh je v souladu s připravovanými zásadami zákona o vodách, kde tato působnost, dosud určená vodohospodářskému orgánu, bude vypuštěna.
Smyslem tohoto ustanovení je zakotvit působnost Ministerstva dopravy v určování dopravně politických zájmů státu, při rozvoji dopravní infrastruktury, při zpracování koncepcí tohoto rozvoje a při jejím budování z prostředků státního rozpočtu. S ohledem na to, že splavnění vodních toků a výstavba nových vodních cest má vždy přímou spojitost s hospodařením s vodou i se zásahy do životního prostředí obecně, je uvedená působnost Ministerstva dopravy podmíněna součinností s Ministerstvem životního prostředí.
Uvedená působnost Ministerstva dopravy nevylučuje budování vodních cest nebo jejich zařízení jinými nestátními subjekty. Soulad takovýchto soukromých investic s dopravně politickými zájmy státu a koncepcí rozvoje dopravní infrastruktury se docílí v rámci územního a stavebního řízení.
K § 5
Ustanovení stanoví základní povinnost správce vodní cesty směrem k dosažení bezpečného provozu na ní.
K § 6 - § 8
Ustanovení charakterizují a vymezují pojem přístavu. Stanovuje se povinnost a odpovědnost provozovatele přístavu za řádný stav přístavu a za udržování bezpečného provozu. U veřejných přístavů, kde je ingerence orgánů státní správy nutná i v zájmu zajištění přepravních potřeb veřejnosti a bezpečnosti plavebního provozu, se stanoví specifický povolovací režim pro jejich užívání plavidly naloženými nebezpečným nákladem.
Dosud byla tato úprava zakotvena jen v prováděcím předpisu k zákonu o vnitrozemské plavbě. Vzhledem k tomu, že se jedná o vymezení základních práv a povinností provozovatelů plavidel v přístavu a oprávnění plavebního úřadu zakročit v případě ohrožení bezpečnosti a plynulosti přístavního provozu, je třeba toto ustanovení zakotvit přímo v zákoně.
K § 9 - § 13
Zákon v těchto ustanoveních v podstatě přejímá dosavadní právní úpravu s tím, že evidence v plavebním rejstříku a odborný posudek u vnitrozemských plavidel jsou zde novými prvky. V dosavadní právní úpravě bylo zajištění technické a provozní způsobilosti a bezpečnosti plavidel řešeno výkonem státního odborného dozoru, na kterém se podílely dva orgány - Státní plavební správa a bývalý Československý lodní registr, přičemž právě způsobilost této organizace měla znaky činnosti klasifikační.
Z hlediska státní správy spočívá význam odborného posuzování především v tom, že činnost státních orgánů se může omezit pouze na administrativní úkony vydávání lodních listin a na namátkový "policejní" dohled na plavidla. Odborně i kapacitně náročné technické revize plavidel a plovoucích zařízení jsou při zavedeném odborném posuzování prováděny osobou, která má pověření Ministerstva dopravy. Klasifikace plavidel se používá v řadě evropských států, je naprosto nezbytná v námořní plavbě a má podstatný význam v pojišťování plavidel. Podle návrhu nové právní úpravy bude odborné posuzování provádět pověřená osoba na podnikatelské úrovni. Předpokládá se, že Československý lodní a průmyslový registr, s.r.o., který podle dosavadní právní úpravy vykonává funkci státního orgánu, přestože je plně privatizován, se stane touto organizací podobnou těm, jež provádějí klasifikaci plavidel v zahraničí.
Druhy plavidel podléhající povinnému odbornému posuzování stanoví Ministerstvo dopravy v prováděcí vyhlášce k zákonu. Počítá se s tím, že tomuto procesu budou podléhat veškeré lodě s vlastním strojním pohonem určené k osobní nebo nákladní přepravě, veškeré remorkéry, plovoucí stroje a ostatní plavidla, při jejichž provozu může vzniknout ohrožení bezpečnosti života a zdraví nebo poškození životního prostředí. V témže prováděcím předpise bude odborné posuzování plavidel podrobněji specifikováno. Předpokládá se, že mezi pověřovanými organizacemi budou i zahraniční klasifikační organizace.
K § 14 - § 16
Zákon zavádí institut plavebního rejstříku jako veřejného seznamu veškerých českých plavidel překračujících stanovené parametry vyjma malých plavidel a plavidel zapsaných v rejstříku cizích států a povinnost vlastníka plavidla k průběžné aktualizaci zde zanesených údajů.
Evidence plavidel je zavedena již současnou právní úpravou a je nezbytná pro výkon státního odborného dozoru.
Na významnou skutečnost, kterou je trvalá ztráta způsobilosti plavidla k plavbě, váže zákon logicky odnětí listin osvědčujících vlastnictví k plavidlu schopnému k plavbě a vyřazení (výmaz) z evidence plavebního rejstříku.
K § 17 - § 18
Zákon v těchto ustanoveních přebírá dosavadní právní úpravu. Povinnost stanovit pro plavidla nejvyšší přípustný ponor, nosnost a obsaditelnost je nutná z hlediska bezpečnosti plavby i pro potřeby obchodní plavby. Povinnost mít na plavidle poznávací znaky a lodní listiny odpovídá mezinárodním úmluvám.
K § 19
Povinnost sjednání smluvního pojištění odpovědnosti provozovatele z provozu plavidel je novým prvkem tohoto zákona. Návrh na zavedení tohoto povinného pojištění u vybraných plavidel (jednalo by se o okruh plavidel podléhajících registraci v plavebním rejstříku) se opírá o skutečnost, že plavebním provozem mohou vzniknout relativně vysoké škody na vodních cestách, přístavních zařízeních i škody ekologického charakteru, které by prakticky jednotliví provozovatelé plavidel nemohli nahradit.
K § 20 - § 21
Technická zařízení používaná při plavbě mohou svou činností ohrozit bezpečnost plavby, majetek a život a zdraví osob, životní
prostředí. Proto jejich správná a bezchybná funkce musí být posuzována plavebním úřadem tak, aby byla zaručena všestranná bezpečnost plavby.
Obdobné podmínky stanoví již živnostenský zákon pro právnické nebo fyzické osoby, které mohou provozovat živnost zabývající se výrobou, rekonstrukcí nebo opravou určených technických zařízení. Způsobilost těchto osob bude ověřovat plavební úřad.
K § 22 - § 23
Skutečnost úpravy provozu na vodní cestě vychází ze zavedené praxe. Její uplatnění v nové právní úpravě je nezbytné pro jasné určení pravomoci k dočasnému omezování nebo zastavování plavby i k tomu, aby plavební provoz na dopravně významných vodních cestách byl omezován jen v nezbytných případech. Zpravidla se jedná o bezprostřední zásah plavebního orgánu nutný k zajištění bezpečnosti účastníků plavebního provozu, např. při zámraze vodní cesty, při velké vodě, je-li na vodní cestě překážka, která brání provozu nebo jsou zde prováděny stavební práce.
Návrh formuluje rovněž mechanismus jednorázového povolení plavebního úřadu pro dočasné umístění plavidla na vodní cestě, především z důvodu, aby nekontrolovaně se nestaly tyto cesty odkladištěm nepoužívaných a nefunkčních plavidel, které se mohou stát vážnou plavební překážkou. Nezpůsobilé plavidlo je plavidlo bez osvědčení.
K § 24 - § 27
Principy předchozích ustanovení jsou ve své podstatě převzaty z dosavadní právní úpravy a jsou nezbytné k zajištění plavební bezpečnosti a ochrany vodních cest a přístavů. Oprávnění a povinnosti vůdce plavidla dosud upravuje řád plavební bezpečnosti. Vzhledem k zásadní povaze těchto ustanovení je nezbytné zakotvit je v zákoně. Podřízenost vůdci plavidla je nutná z hlediska bezpečnosti, jeho oprávnění v oblasti
pracovněprávní vyplývají ze zákoníku práce a nejsou předmětem této právní úpravy.
K § 28 - § 29
Návrh zákona formuluje základní práva a povinnosti všech účastníků plavebního provozu především ve vztahu jeho bezpečnosti, plynulosti a vzniku možných úskalí.
Přináší rovněž zvláštní oprávnění vůdce plavidla, který ve svém jednání v zájmu zabezpečení sledovaných dimenzí plavebního provozu může učinit i určitý exces od stanovených pravidel provozu. Oprávnění vůdce plavidla ukládat určité pokyny není omezeno pouze uvnitř plavidla na oblast pracovně-právních vztahů, ale dotýká se i ostatních osob na plavidle.
K § 30
Nově se koncipuje režim plavby zahraničních plavidel na vodních cestách České republiky, který svou koncepcí v podstatě navazuje na obdobnou praxi užívanou plavebními úřady evropských států.
K § 31
V odstavci 1 je definován pojem "plavební nehoda", tuto definici dosavadní zákon neobsahuje. Pro stanovení pravomoci plavebního úřadu je tato definice nezbytná, a to přímo v zákoně. Plavební nehoda je definována obdobně jako jiná dopravní nehoda v příslušných předpisech. Povinnosti účastníků plavební nehody, obsažené v odstavci 3 se vztahují k plavebním nehodám vzniklým na území České republiky.
K § 32
Princip tohoto ustanovení je převzat z dosavadní úpravy s tím, že pojem společné havárie je výrazně zpřesněn. Jde o obdobný režim, jaký je uplatňován v mezinárodních úpravách.
K § 33 - 34
Zákon nestanoví žádné zvláštní podmínky způsobilosti k provozování vodní dopravy. Vedle získané koncese podle živnostenského zákona je jedinou podmínkou tzv. spolehlivost, která se váže přímo k žadateli a zamyšlené činnosti do minulého období ve vazbě na zkušenosti, jaké byly s dotyčným žadatelem učiněny.
K § 35
Základním znakem veřejné dopravy je, že je určená k uspokojování obecných přepravních potřeb a že je přístupná pro každého za předem vyhlášených podmínek.
Navrhované ustanovení na tyto znaky veřejné vodní dopravy navazuje a v souladu s tím provozovateli veřejné dopravy ukládá povinnost před zahájením provozu rozsah a podmínky nabízené dopravy vyhlásit a dopravu pak podle nich provozovat. Ze stejných důvodů je nutné, aby veřejnost byla včas seznámena se zastavením nebo omezením provozu i s jízdními řády pravidelné dopravy. Má-li být doprava přístupná pro každého, je třeba uložit provozovateli i přepravní povinnost a stanovit případy, kdy tato povinnost nemusí být dodržena.
K § 36
Přeprava nebezpečných věcí vodní dopravou je v současné době upravena jen přepravním řádem. Vzhledem k tomu, že podmínky, které při přepravě nebezpečných věcí musí být dodrženy, mají veřejněprávní i soukromoprávní charakter, je třeba, aby úprava obsažená v přepravním řádu vycházela i z tohoto zákona, popř. aby podmínky, jejichž dodržení při přepravě je nutné z důvodů veřejného zájmu, mohly být upraveny samostatným prováděcím předpisem. Při přepravě nebezpečných věcí musí být dodrženy i podmínky stanovené např. předpisy o ochraně jakosti povrchových a podzemních vod, předpisy nakládání s jedy, o výbušninách apod.
K § 37
Zákon stanovuje povolovací režim pro provozování vodní dopravy zahraničními plavidly (jedná se jak o dopravu přes hranice České republiky tak o provozování vodní dopravy zahraničními plavidly na území České republiky). Provozování této dopravy je vázáno na udělení povolení Ministerstva dopravy, což koresponduje obdobné praxi v ostatních evropských státech. Přednost před zákonnou úpravou má mezinárodní smlouva.
K § 38 - § 39
Zákonem se zřizuje Státní plavební správa jako správní úřad. Státní plavební správa je nástupnickým subjektem Státní plavební správy v Praze zřízené na základě zákona č. 26/1964 Sb., o vnitrozemské plavbě, ve znění zákona č. 126/1974 Sb.
K § 40 - § 41
Ustanovení obsahuje taxativní výčet věcí, ve kterých rozhoduje jako plavební úřad Ministerstvo dopravy. V ostatních věcech rozhoduje Státní plavební správa.
K § 42 - § 44
Podle dosavadní právní úpravy nemají orgány státního odborného dozoru ve vnitrozemské plavbě k dispozici účinný nástroj k prosazování řádného plnění povinností, které zákon o vnitrozemské plavbě ukládá. Návrh proto zavádí možnost uložit za porušení povinností stanovených tímto zákonem pokutu fyzickým i právnickým osobám.
K § 45
Dosavadní právní úprava vnitrozemské plavby i přestupkového řízení opravňuje Státní plavební správu pouze k ukládání pokut v blokovém řízení, zatímco projednávání přestupků i v oblasti vnitrozemské plavby přísluší okresním úřadům. Zkušenosti ukázaly, že tento stav není optimální - orgány obecné státní správy totiž
nemají pracovníky s potřebnými odbornými znalostmi a zkušenostmi v oblasti vnitrozemské plavby, a posuzování a postih protiprávního jednání nejsou tudíž na náležité úrovni. Zákon proto navrhuje, aby projednávání i sankcionování přestupků ve vnitrozemské plavbě bylo v plném rozsahu svěřeno do působnosti plavebního orgánu, který má všechny předpoklady uvedené přestupky objektivně posoudit. Navržená úprava výrazně zvýší autoritu plavebního orgánu a bude mít pozitivní vliv na zvýšení plavební bezpečnosti. Vymezení přestupků ve vnitrozemské plavbě, jakož i způsob jejich projednávání a sankce za ně stanoví příslušný zákon ČNR o přestupcích. Rozsah přestupků ve vnitrozemské plavbě se pohybuje kolem 300 případů za rok, z nichž převážná většina je vyřízena napomenutím nebo blokovou pokutou na místě. Navrhovaná příslušnost plavebního orgánu k projednávání předmětných přestupků nevyvolá žádné nároky na zvýšení počtu pracovníků tohoto orgánu.
K § 47
Ustanovení zákona týkající se způsobilosti plavidel, evidence, cejchování, náležitostí jejich vybavení, povinnosti pojištění a podmínek způsobilosti vůdce plavidla a členů jeho posádky se neuplatní u plavidel vyjmenovaných ozbrojených sborů pouze v případě zvláštní právní úpravy pro tato plavidla. Tato výjimka, která se netýká rozhodujícího počtu plavidel, je odůvodněna specifickými úlohami plavební techniky ozbrojených sborů.
K § 48
S ohledem na navržený systém praxe osvědčování způsobilosti vůdce plavidla a člena posádky plavidla uznávaný v mezinárodním styku, se část uvedené vyhlášky stanovící povinnosti členů lodní posádky plavidla na vnitrozemské vodní cestě při cestě do zahraničí, stává bezpředmětnou.
K § 49 - 50
Založení působnosti Ministerstva dopravy v oblasti péče o rozvoj budování dopravně významných vodních cest se dotýká stávající právní úpravy v oblasti vodních toků a státní správy ve vodním hospodářství. Uvedená ustanovení doplňují platné zákony, přičemž vycházejí z připravované novely zásad zákona o vodách ve shodě s dohodou ministrů životního prostředí a dopravy.
K § 51
S ohledem na skutečnost, že nová právní úprava zavádí u vybraných druhů plavidel povinnost pojištění jejich provozovatelů jako podmínku k zahájení provozu plavidla, musí zákon stanovit přiměřenou dobu určenou pro naplnění této povinnosti jednotlivými provozovateli, neboť otázka naplnění povinnosti pojištění vztahujícího se k provozu této specifické dopravní techniky bude vyžadovat určité překlenovací období. Vedle toho je nutno řešit režim platnosti dokladů osvědčujících způsobilost osob i plavidel podle platné a navrhované úpravy.
K § 52
Zákon obsahuje zmocňovací ustanovení k vydání právních předpisů, které budou obsahovat podrobnější úpravu.