Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Zákon upravuje podmínky provozování plavby na vnitrozemských vodních cestách (dále jen "plavba") a pravomoc a působnost ministerstev a jiných správních úřadů na tomto úseku.
(1) Vnitrozemskými vodními cestami (dále jen "vodní cesty") jsou vodní toky [§ 31 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách (vodní zákon).] a jiné vodní plochy, na kterých je možno provozovat plavbu. Součásti vodní cesty jsou uvedeny v příloze č. 1, která je součástí tohoto zákona.
(2) Plavbou se rozumí provozování plavidla na vodní cestě.
(1) Vodní cesty se dělí na sledované vodní cesty a na ostatní vodní cesty. Sledované vodní cesty musí odpovídat plavebněprovozním podmínkám k zajištění bezpečné plavby a pro provozování plavby jsou značeny plavebními znaky. Plavebněprovozní podmínky k zajištění bezpečné plavby na těchto vodních cestách určí zejména umístění kotvišť, vývazišť a obratišť plavidel, vybavení plavebních komor a lodních zdvihadel. Podrobné plavebněprovozní podmínky pro provozování plavby a rozsah značení sledovaných vodních cest plavebními znaky stanoví prováděcí předpis.
(2) Sledované vodní cesty se člení na vodní cesty dopravně významné a na vodní cesty účelové. Rozměry vodních cest dopravně významných, včetně jejich zařazení do tříd, a plavebněprovozní podmínky umístění mostů a jiných zařízení, která je křižují, nad nejvyšší plavební hladinou nebo pod dnem těchto cest a vodní cesty účelové stanoví prováděcí předpis.
(3) Vodní cesty dopravně významné
se z hlediska jejich využívání pro provozování
vodní dopravy dále člení na vodní
cesty využívané a vodní cesty využitelné.
(4) Vodní cesty využívané jsou:
a) vodní tok Labe od říčního km 102,2 (Chvaletice) na státní hranici se Spolkovou republikou Německo,
b) vodní tok Vltavy
1. od říčního km 91,5 (Třebenice) po soutok s vodním tokem Labe, včetně výústní části vodního toku Berounky po přístav Radotín,
2. od říčního km 239,6 (České Budějovice) po říční km 91,5 (Třebenice) jen pro plavidla o nosnosti do 300 tun.
(5) Vodní cesty využitelné jsou uvedeny v příloze č. 2, která je součástí tohoto zákona.
Působnost v oblasti péče o rozvoj vodních cest dopravně významných a jejich modernizaci vykonává Ministerstvo dopravy v dohodě s ústředním vodohospodářským orgánem. [Zákon České národní rady č. 130/1974 Sb., o státní správě ve vodním hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.]
(1) Vodní cestu spravuje její vlastník nebo správce (dále jen "správce vodní cesty").
(2) Správce vodní cesty je povinen udržovat sledované vodní cesty tak, aby bylo zajištěno bezpečné provozování plavby, a řádně je značit plavebními znaky.
(1) Přístav je tvořen vodní částí a pozemní částí přístavu.
(2) Přístav lze zřizovat a provozovat jen se souhlasem plavebního úřadu a za podmínek jím stanovených.
(3) Plavební provoz v přístavu se řídí podmínkami plavebního provozu. Základními podmínkami plavebního provozu je stanovení povinností vůdců plavidel a členů posádky při vplutí, rozmístění a stání plavidel v přístavu, jakož i při zvláštních událostech, kterými jsou velká voda, požár a zámraza. Podrobné podmínky plavebního provozu v přístavu stanoví prováděcí předpis.
(1) Provozovatel přístavu je povinen:
a) vyznačit vodní část přístavu, který není určen k veřejnému užívání, plavebními znaky podle pokynů plavebního úřadu,
b) umožnit provozovatelům plavidel užívání přístavu při splnění podmínek plavebního provozu v přístavu.
(2) Provozovatel přístavu může zřídit v přístavu vrakoviště plavidel jen na základě povolení plavebního úřadu a za podmínek stanovených příslušným vodohospodářským orgánem, orgánem ochrany přírody [Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb.] a orgánem státní správy v odpadovém hospodářství. [Zákon České národní rady č. 311/1991 Sb., o státní správě v odpadovém hospodářství, ve znění pozdějších předpisů.]
(1) Veřejný přístav je oprávněn užívat každý provozovatel plavidla při splnění podmínek plavebního provozu v přístavu.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na provozovatele plavidla naloženého nebezpečnými věcmi, který smí užívat veřejný přístav jen na základě zvláštního povolení plavebního úřadu a za podmínek v něm stanovených.
(3) V případě, že provozovatel plavidla nedodržuje ve veřejném přístavu podmínky plavebního provozu v přístavu nebo podmínky stanovené zvláštním povolením podle odstavce 2, může plavební úřad rozhodnout o odstranění plavidla z veřejného přístavu na náklady jeho provozovatele.
(4) Ministerstvo dopravy stanoví prováděcím předpisem seznam veřejných přístavů na sledovaných vodních cestách.
(1) Plavidlem se rozumí loď, malé plavidlo, plovoucí stroj, plovoucí zařízení a jiné ovladatelné plovoucí těleso. Malým plavidlem se rozumí loď, jejíž délka nepřesahuje 20 m a která není určená nebo používaná k vlečení, tlačení nebo vedení v bočně svázané sestavě jiných než malých plavidel, k přepravě více než 12 osob a která není převozní lodí. Jiným ovladatelným plovoucím tělesem (dále jen "plovoucí těleso") se rozumí vor, předmět nebo pevné seskupení předmětů schopné ovladatelné plavby. Určující znaky jednotlivých druhů plavidel a podmínky jejich technické a provozní způsobilosti stanoví prováděcí předpis.
(2) Na vodní cestě je zakázáno provozovat plavidlo, které svojí konstrukcí a technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí, ohrožuje životní prostředí, nebo jehož technická způsobilost nebyla schválena, pokud této povinnosti podléhá podle tohoto zákona, nebo které není opatřeno poznávacími znaky, pokud
této povinnosti podléhá podle tohoto zákona, a jedná-li se o plovoucí těleso, bez povolení plavebního úřadu.
(3) Plavidlo podléhá evidenci plavidel, která se provádí zápisem do plavebního rejstříku České republiky (dále jen "plavební rejstřík"). Plavební rejstřík vede plavební úřad.
(4) Evidenci podle odstavce 3 nepodléhá
a) malé plavidlo o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení do 1 000 kg nebo s vlastním strojním pohonem o výkonu do
4 kW nebo s celkovou plochou plachet do 10 m2 (dále jen "vybrané malé plavidlo"),
b) plovoucí zařízení o celkové hmotnosti včetně povoleného zatížení do 2 000 kg, pokud žádný z rozměrů nepřesahuje 10 m,
c) plovoucí těleso,
d) plavidlo zapsané v plavebním rejstříku cizího státu.
(1) O způsobilosti evidenci podléhajícího plavidla k provozu na vodní cestě rozhoduje plavební úřad. Podmínkou schválení způsobilosti k provozu je:
a) u individuálně vyrobeného plavidla splnění technických podmínek stanovených prováděcím předpisem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, ověřené technickou prohlídkou plavidla,
b) u seriově vyrobeného plavidla shoda se schváleným typem plavidla,
c) u plavidla v provozu technická prohlídka plavidla.
(2) U plavidel, která určí prováděcí předpis, je podmínkou schválení jejich způsobilosti k provozu odborný technický posudek
(dále jen "klasifikace") osoby, kterou určí Ministerstvo dopravy. U plovoucích strojů s těžebním zařízením se kromě klasifikace vyžaduje pro schválení způsobilosti plavidla a vydání osvědčení plavidla kladné stanovisko orgánu státní báňské správy. [Zákon České národní rady č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.]
(3) Klasifikace osvědčuje, že při stavbě, přestavbě nebo opravě plavidla byl použit odpovídající materiál a byly dodrženy požadavky stanovené prováděcím předpisem.
(4) Klasifikace nahrazuje u individuálně vyrobeného plavidla technickou prohlídku prováděnou k ověření splnění technických podmínek plavidla, u sériově vyrobeného plavidla ověření shody se schváleným typem plavidla. U plavidla v provozu nahrazuje klasifikace technickou prohlídku plavidla.
(5) Způsobilost plavidla k provozu na vodní cestě schvaluje plavební úřad vydáním lodního osvědčení nebo v případě plovoucího zařízení vydáním osvědčení plovoucího zařízení (dále jen "osvědčení plavidla"). Osvědčení plavidla se vydává na dobu určitou. Prováděcí předpis stanoví dobu, na kterou se vydává osvědčení plavidla podle typu plavidla.
(6) Osvědčení plavidla osvědčuje vlastnictví k plavidlu. Plavební úřad vyznačí vznik zástavního práva v osvědčení plavidla.
(1) O schválení typu plavidla rozhoduje plavební úřad na základě žádosti výrobce. Plavební úřad schválí typ plavidla, jsou-li splněny technické podmínky plavidla stanovené prováděcím předpisem nebo mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána. Pro schválený typ vydá plavební úřad průkaz způsobilosti typu plavidla.
(2) Přestavbu nebo opravu zasahující do konstrukce plavidla, jejímž důsledkem je odchylka od schválené způsobilosti typu plavidla, schvaluje plavební úřad.
(1) Výrobce plavidel potvrzuje shodnost plavidel se schváleným typem vystavením typového osvědčení plavidla pro každé jím vyrobené plavidlo pro provoz na vodní cestě.
(2) Plavební úřad provádí namátkovou kontrolu vyrobených plavidel uváděných do provozu, zda se shodují se schváleným typem plavidla. Zjistí-li plavební úřad, že vyrobené plavidlo není shodné se schváleným typem plavidla, zakáže výrobci uvádět plavidla do provozu a uloží mu, v jaké lhůtě musí být zjištěné závady odstraněny.
(1) Zjistí-li plavební úřad, že plavidlo je nezpůsobilé k provozu, rozhodne o zadržení osvědčení plavidla. V případě zjištění trvalé nezpůsobilosti plavidla k provozu rozhodne plavební úřad o nezpůsobilosti plavidla a odejme osvědčení plavidla.
(2) Plavební úřad může při zvláštní situaci vydat pro plavidlo, které nemá platné osvědčení, zvláštní povolení k provozu plavidla pro určitou plavbu.
(1) Při vydání osvědčení plavidla provede plavební úřad evidenci plavidla zápisem do plavebního rejstříku a přidělí mu poznávací znaky.
(2) Plavební rejstřík je veřejně přístupný seznam, do něhož se zapisují tyto údaje o plavidle:
a) vlastník,
b) provozovatel,
c) poznávací znaky,
d) druh plavidla, oblast jeho provozu na vodní cestě a účel, pro který je plavidlo určeno,
e) nosnost, dovolený počet cestujících a ostatní základní technické údaje,
f) zřízení zástavního práva na plavidle,
g) datum zápisu a výmazu z plavebního rejstříku.
(3) Vlastník je povinen neprodleně oznámit plavebnímu úřadu veškeré změny v zapisovaných údajích v plavebním rejstříku.
(4) Do plavebního rejstříku plavební úřad nezapíše plavidlo, které je zapsáno v plavebním rejstříku cizího státu.
Výmaz plavidla z plavebního rejstříku se provede na žádost vlastníka nebo v případě, že plavební úřad rozhodne o nezpůsobilosti plavidla.
(1) Česká plavidla jsou oprávněna nést při plavbě na vodní cestě českou státní vlajku. Za česká plavidla se považují plavidla evidovaná v plavebním rejstříku a vybraná malá plavidla a plovoucí zařízení nepodléhající evidenci podle § 9 odst. 4, která jsou ve vlastnictví osob s trvalým pobytem nebo sídlem v České republice.
(2) Plavidla nesou českou státní vlajku na zádi. Na místě určeném pro českou státní vlajku nesmí být vztyčena jiná vlajka
nebo znak. Při použití vlajek na plavidle je nutné dbát toho, aby tyto vlajky nebyly větších rozměrů než česká státní vlajka, která musí být s nimi současně vztyčena.
(1) U plavidel určených prováděcím předpisem musí být před jejich uvedením do provozu provedeno cejchování. Cejchováním se rozumí určení nosnosti plavidla v závislosti na ponoru, vyznačení cejchovních stupnic a nejvýše přípustného ponoru. Cejchování plavidel provádí plavební úřad u nově vyrobených plavidel na žádost výrobce, u plavidla v provozu na žádost vlastníka.
(2) Dokladem o provedeném cejchování je cejchovní průkaz, který vydá plavební úřad na dobu určitou.
(3) Prováděcí předpis stanoví podmínky pro provedení cejchování a pro jeho postup.
(1) Plavidla, která podléhají evidenci, musí být při provozu opatřena poznávacími znaky a vybavena lodními listinami.
(2) Náležitosti poznávacích znaků a způsob jejich umístění na plavidle stanoví prováděcí předpis. Prováděcí předpis rovněž stanoví, jakými lodními listinami musí být vybavena plavidla.
(3) Provozovatel nebo osoba pověřená vedením plavidla je povinna listiny předložit na vyzvání plavebního úřadu, Policie České republiky nebo celního úřadu těmto úřadům.
(1) Plavidlo určené prováděcím předpisem lze provozovat na vodní cestě jen za podmínky pojištění odpovědnosti za škodu z provozu plavidla sjednaného jeho provozovatelem.
(2) Pojištění odpovědnosti za škodu z provozu plavidla sjednané jeho provozovatelem musí trvat po celou dobu evidence plavidla v plavebním rejstříku.
(1) Technická zařízení tlaková, plynová, elektrická silnoproudá a zdvihací stanovená prováděcím předpisem, která jsou instalována na plavidlech, jsou určenými technickými zařízeními, která podléhají dozoru podle tohoto zákona.
(2) Způsobilost určených technických zařízení schvaluje plavební úřad. Podkladem pro schválení způsobilosti určeného technického zařízení je jeho technická prohlídka a zkouška.
Schvalování, revize, prohlídky a zkoušky určených technických zařízení mohou provádět jen oprávněné osoby, které mají platné osvědčení o odborné způsobilosti. Osvědčení o odborné způsobilosti vydává plavební úřad. Rozsah odborných znalostí a způsob ověřování těchto znalostí stanoví prováděcí předpis.
(1) Na dopravně významné vodní cestě je plavební úřad oprávněn omezit nebo zastavit provoz (dále jen "upravit provoz") z důvodů narušení provozuschopnosti vodní cesty nebo její části v důsledku živelní události, nehody, rekonstrukce vodní cesty nebo jiné skutečnosti v zájmu zajištění bezpečnosti a plynulosti provozu, a to na dobu odstranění překážek provozuschopnosti vodní cesty.
(2) Plavební úřad upravení provozu vhodným způsobem zveřejní.
(1) Provozovatelé plavidel jsou povinni přizpůsobit provoz plavidla na vodní cestě povaze a stavu vodní cesty.
(2) Plavidla, která podléhají evidenci v plavebním rejstříku a která nemají platné osvědčení plavidla, mohou být na vodní cestě umístěna pouze na dobu určitou na základě povolení plavebního úřadu.
(3) Za řádný technický stav a bezpečnost plavidel v provozu odpovídá jejich provozovatel.
(1) Plavidlo musí být při provozu na vodní cestě vedeno osobou, která je k tomu způsobilá (dále jen "vůdce plavidla"). Podmínky způsobilosti k vedení plavidla pro jednotlivé druhy plavidel stanoví prováděcí předpis.
(2) Plavidla určená prováděcím předpisem musí mít kromě vůdce plavidla způsobilou posádku v počtu a odborném složení, aby byla zajištěna bezpečnost provozu plavidla.
(3) Plavební úřad při vydání osvědčení plavidla stanoví minimální počet členů posádky plavidla a její složení.
(1) Plavidlo určené prováděcím předpisem je oprávněn vést vůdce plavidla s průkazem způsobilosti.
(2) Průkaz způsobilosti vydává plavební úřad žadateli, který
a) dosáhl předepsaného věku, vzdělání a praxe,
b) je spolehlivý k vedení plavidla (§ 27),
c) prokázal svoji zdravotní způsobilost lékařským posudkem, který nesmí být starší než tři měsíce,
d) podrobil se zkoušce.
(3) Členem posádky plavidla může být jen osoba zdravotně a odborně způsobilá. Člen posádky plavidla, určeného prováděcím předpisem, musí svou odbornou způsobilost prokázat zkouškou.
(4) Na vydání průkazu způsobilosti člena posádky plavidla se vztahují podmínky pro získání průkazu způsobilosti vůdce plavidla, s výjimkou spolehlivosti k vedení plavidla.
(5) Požadované vzdělání, věk, délku praxe a způsob jejího získání, předměty, ze kterých se skládá zkouška, podrobnosti o zaměření praxe a skládání zkoušky a o vydání průkazu způsobilosti vůdce plavidla a člena posádky plavidla a podmínky zdravotní způsobilosti stanoví prováděcí předpis.
K přezkoušení odborné a zdravotní způsobilosti vůdce plavidla nebo člena posádky plavidla zapsaného v plavebním rejstříku je povinna dostavit se na vyzvání plavebního úřadu osoba, která je držitelem průkazu způsobilosti vůdce plavidla nebo člena posádky plavidla a která činnost vůdce plavidla nebo člena posádky plavidla nevykonávala po dobu delší 10 let; při dosažení věku 60 let a následně každý druhý kalendářní rok je tato osoba povinna se podrobit lékařské prohlídce.
Spolehlivým k vedení plavidla zapsaného v plavebním rejstříku není ten,
a) kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s vedením plavidla, nebo pro jiný trestný čin spáchaný úmyslně, jestliže vzhledem k osobě žadatele je obava, že se dopustí stejného nebo podobného činu při vedení plavidla,
b) komu byl uložen zákaz činnosti spočívající ve vedení plavidla.
(1) Účastník provozu na vodní cestě je povinen dodržovat pravidla provozu na vodní cestě.
(2) Nikdo nesmí poškozovat plavební znaky a jiná plavební zařízení umístěná na vodní cestě. Přemísťovat plavební znaky lze jen se souhlasem plavebního úřadu. Každý účastník provozu na vodní cestě je povinen zachovávat přiměřenou opatrnost a respektovat příkazy v místech, která jsou označena příslušnými plavebními znaky.
(3) Každý, kdo způsobil překážku provozu na vodní cestě a tím ohrozil nebo omezil bezpečnost a plynulost tohoto provozu, je povinen neprodleně učinit taková opatření, aby byla zajištěna bezpečnost a plynulost provozu a překážku bez odkladu odstranit. Nelze-li překážku bez odkladu odstranit, je ten, kdo ji způsobil, povinen tuto skutečnost oznámit bez zbytečného odkladu plavebnímu úřadu, který rozhodne o způsobu zajištění bezpečnosti provozu na vodní cestě a postupu odstranění překážky. V případě, že hrozí nebezpečí z prodlení, je správce vodní cesty oprávněn učinit tato opatření na náklad povinného.
(4) Podrobná pravidla provozu na vodní cestě stanoví prováděcí předpis.
(1) Vůdce plavidla je povinen učinit všechna potřebná opatření k odvrácení ohrožení lidského života a škody na majetku. K odvrácení bezprostředně hrozícího nebezpečí je oprávněn učinit všechna opatření, která okolnosti vyžadují, a to i taková, kterými se odchýlí od pravidel provozu na vodní cestě.
(2) K zajištění bezpečnosti provozu na vodní cestě je vůdce plavidla oprávněn ukládat osobám na plavidle příkazy. Tyto osoby jsou povinny příkazy ukládané vůdcem plavidla v rámci jeho působnosti plnit a spolupůsobit k zajištění řádného a bezpečného provozu plavidla.
(1) Zahraniční plavidlo může být na vodních cestách České republiky provozováno jen na základě povolení k provozu, pokud mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, nestanoví jinak.
(2) O vydání povolení k provozu rozhoduje plavební úřad. Podmínkou vydání povolení k provozu je prokázání pojištění odpovědnosti z provozu provozovatele zahraničního plavidla. Povolení k provozu vydá plavební úřad na základě lodních listin zahraničního plavidla, pokud je z nich zřejmé, že technický stav plavidla odpovídá podmínkám způsobilosti stanoveným tímto zákonem. V případě, že technický stav zahraničního plavidla neodpovídá těmto podmínkám, vydá plavební úřad povolení k provozu na základě prohlídky, kterou ověří technickou a provozní způsobilost zahraničního plavidla.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se nevztahují na zahraniční malé plavidlo.
(1) Nehodou je událost, k níž došlo v provozu na vodní cestě nebo v příčinné souvislosti s ním a která má za následek poškození nebo zničení plavidla, jeho součásti či výstroje, poškození nebo znehodnocení přepravovaného nákladu, pokud tyto následky nevyplynuly z povahy samotného nákladu, dále poškození vodní cesty nebo stavby na ní, újmu na zdraví nebo smrt účastníků provozu na vodní cestě.
(2) Vůdce plavidla a provozovatel plavidla jsou povinni zajistit, aby nehoda byla neprodleně ohlášena plavebnímu úřadu. V případě, že v důsledku nehody došlo ke znečištění vod nebo k ohrožení její kvality, je vůdce plavidla a provozovatel povinen ohlásit nehodu též příslušnému vodohospodářskému orgánu a správci vodní cesty.
(3) Plavidlo zúčastněné na nehodě, při níž následky nehody přesáhly rámec plavidla, nesmí opustit místo nehody bez souhlasu plavebního úřadu. Jestliže došlo při nehodě k poškození podponorové části plavidla, nebo lze-li se důvodně domnívat, že k takovému poškození došlo, je vůdce plavidla povinen neprodleně dopravit plavidlo k nejbližší mělčině nebo na jiné bezpečné místo.
(1) Je-li plavidlo a přepravované osoby nebo věci ve společném nebezpečí (dále jen "společná havárie"), může vůdce plavidla rozhodnout o mimořádných opatřeních nebo výdajích na plavidle nebo věci v zájmu ochrany ostatních hodnot ohrožených společnou havárií.
(2) Náklady na odstranění následků společné havárie se rozvrhují mezi plavidlo a věci poměrně podle jejich hodnoty. Podrobnosti o jednotlivých druzích nákladů a způsobu jejich rozvrhnutí na odstranění následků společné havárie stanoví prováděcí předpis.
(1) Provozovat vodní dopravu pro cizí potřeby může jen ten, kdo je spolehlivý a má koncesi. [Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů.]
(2) Za spolehlivou k provozování vodní dopravy pro cizí potřeby se nepovažuje osoba, která provozovala vodní dopravu pro cizí potřeby v průběhu posledních tří let před podáním žádosti neoprávněně, a osoba, které byla v průběhu posledních tří let před podáním žádosti odejmuta koncese k provozování vodní dopravy z důvodů porušování povinností uložených právními předpisy, které s provozováním vodní dopravy souvisejí, nebo proto, že neplnila podmínky stanovené v koncesi.
Ve stanovisku potřebném pro vydání koncese6/ uvede plavební úřad, zda žadatel o koncesi splňuje podmínku spolehlivosti (§ 33), věcný, časový a územní rozsah provozování vodní dopravy, popřípadě další podmínky provozování vodní dopravy.
(1) Provozovatel veřejné vodní dopravy je povinen přepravit za sjednanou cenu osobu, která o to požádá, a přijmout k přepravě zásilku za sjednanou cenu, [Zákon České národní rady č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.] jsou-li splněny smluvní přepravní podmínky a nebrání-li mu v tom provozní podmínky.
(2) Provozovatel veřejné vodní dopravy je dále povinen před zahájením provozu zveřejnit v Obchodním věstníku smluvní přepravní podmínky, za nichž bude veřejnou dopravu provozovat, jízdní řád, tarif a den zahájení provozu.
(1) Předměty a látky, pro jejichž povahu může být ohrožena bezpečnost přepravovaných osob a věcí nebo životní prostředí (dále jen "nebezpečné věci") stanovené prováděcím předpisem, lze přepravovat jen na základě povolení plavebního úřadu. Podmínky přepravy nebezpečných věcí a náležitosti žádosti o její povolení stanoví prováděcí předpis.
(2) Plavební úřad je povinen informovat o vydaném povolení podle odstavce 1 příslušné okresní úřady [Zákon České národní rady č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů.], jejichž územním obvodem bude přeprava nebezpečných věcí uskutečněna.
(1) Pro provozování vodní dopravy na území nebo přes území České republiky zahraničním provozovatelem je nutné povolení plavebního úřadu, pokud mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána, nestanoví jinak. Zahraničním provozovatelem vodní dopravy je fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, která provozuje vodní dopravu plavidly evidovanými v plavebním rejstříku cizího státu.
(2) Povolení může být vydáno zahraničnímu provozovateli vodní dopravy, který je podle předpisů platných ve státě, na jehož území má sídlo nebo bydliště, oprávněn provozovat vodní dopravu. Povolení se nevydá, je-li požadovaná doprava v rozporu se zájmy České republiky.
(1) Zřizuje se správní úřad Státní plavební správa se sídlem v Praze, který je podřízen Ministerstvu dopravy.
(2) V čele Státní plavební správy je ředitel, kterého jmenuje a odvolává ministr dopravy.
(3) Statut Státní plavební správy schvaluje ministr dopravy.
Státní správu podle tohoto zákona vykonávají plavební úřady, kterými jsou Ministerstvo dopravy a Státní plavební správa.
Státní plavební správa vykonává působnost podle tohoto zákona s výjimkou věcí, ve kterých rozhoduje Ministerstvo dopravy.
Ministerstvo dopravy
a) rozhoduje o schválení typu plavidla, s výjimkou malých plavidel, plovoucích strojů a plovoucích zařízení,
b) vydává stanovisko pro rozhodování o koncesi k provozování vodní dopravy,
c) rozhoduje o udělení povolení pro provozování mezinárodní vodní dopravy,
d) je odvolacím orgánem ve správním
řízení ve věcech upravených
tímto zákonem proti rozhodnutí Státní
plavební správy.