Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslankyně Petry Buzkové na ministra životního prostředí Františka Bendu. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pane ministře,

v srpnu 1993 akciová společnost Společnost pro Moravský kras se sídlem Skalní mln, Blansko, Vám předložila tzv."Novou koncepci provozu zpřístupněných jeskyní v Moravském krasu". V tomto dokumentu požadovala odkoupení veškerého movitého a nemovitého majetku, který souvisí se zpřístupněnými jeskyněmi Moravského krasu a přiznání práva 50 let spravovat a provozovat tyto jeskyně.

Protože se jedná o mimořádně cenné přírodní objekty, chráněné podle zákona č.114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny převážně v kategorii národní přírodní rezervace, jsou tyto jeskyně a jejich zařízeni majetkem státu a jsou v přímé správě státní rozpočtové organizace Český ústav ochrany přírody. Ten ze zákona plní úkoly odborné organizace ochrany přírody a přímo spravuje vybrané zvlášť chráněné části přírody.

Komise, kterou jste tehdy k řešení tohoto návrhu ustavil, zcela logicky vyloučila nejen možnost takovéto privatizace jeskyní, ale i možnost jejich pronájmu, možnost vytvoření sdružení současného státního správce se soukromou firmou, i možnost pronájmu některých vybraných činností této firmě, které by byly provozovány na státním majetku. Jak vyplynulo z posudků legislativních specialistů i ze stanoviska ministerstva financi, byla by realizace těchto návrhů v rozporu s platnými předpisy.

Před několika týdny Společnost pro Moravský kras a. s. vytvořila spolu se dvěma obcemi Moravského krasu (městem Blanskem a obcí Sloup) dceřinnou společnost s ručením omezeným Punkva - region, která opět žádá prakticky o to též: o umožnění turistického provozování státních jeskyní, provádění návštěvníků, distribuci a prodej vstupenek do jeskyní, poskytování služeb v prodejnách suvenýrů a na parkovištích ve státním majetku. Opět chce převzít činnost, kterou zajišťuje odborná organizace státní ochrany přírody a to včetně té, kterou provádí jako řádně povolenou vedlejší hospodářskou činnost a z níž příjmy vrací do péče o jeskyně. Tentokrát však již nepožaduje odkoupení státního majetku, ale jen o podnikání na tomto státním majetku.

I když se předpisy v tomto směru od loňského roku nezměnily, Vy jste pane ministře na tiskové konferenci v úterý 17. ledna t. r. vydal prohlášení, že tomuto požadavku vyhovíte. Jenom tak učiníte prostřednictvím výběrového řízení.

Vaše prohlášení je nepochopitelné, když je známo, že:

1/ Český ústav ochrany přírody je na seznamu státních organizací, které byly vyňaty z privatizace. Bylo to zejména proto, že ochrana přírody, správa a péče o zvlášť chráněné částí přírody, by v budoucnu příslušely buď státní organizaci, nebo organizaci veřejnoprávní či neziskové. To však bude možno řešit až podle zákonů, které se teprve připravují.

2/ V souladu se zákonem 114/92 Sb., schválilo MŽP ČR v roce 1993 Českému ústavu ochrany přírody program, v němž postupně přebírá, či výkupem získává do státního vlastnictví a přímé správy vybrané (nejcennější) zvláště chráněná území přírody, o které přímo odborně pečuje a dle možnosti v nich také zřizuje a provozuje naučné stezky, informační střediska a pod. Tak se postupně a zcela koncepčně blíží praktikám demokratických zemí, v nichž také organizace ochrany přírody samy přímo spravují a obhospodařují nejcennější zvláště chráněná území (tím neomezují soukromé vlastníky).

Jeskyně Moravského krasu patří mezi naše nejcennější chráněné části přírody a jsou plně srovnatelné na příklad s národními kulturními památkami jako Karlštejn nebo Pražský hrad. Když český ústav ochrany přírody přímo spravuje a pečuje o méně významná chráněná území, než jsou jeskyně Moravského krasu, je naprosto nelogické, aby právě tyto cennosti svěřil do rukou soukromé společnosti, navíc pouhé s. r. o.!

3/ V současné době je ze zákona stát povinen vynakládat prostředky na ochranu a zabezpečení jeskyní. Vynakládané prostředky jsou dnes nižší, neboť do péče o jeskyně státní organizace, vkládá příjmy z vedlejší hospodářské činnosti. Vlastní turistický provoz jeskyní plně kryjí příjmy ze vstupného. Nikdy se však ještě v žádné jeskyni nevrátily vynaložené investice (zpřístupňovací úpravy, elektroinstalace, báňsko-technické zajištění). Předání provozu jeskyní soukromé firmě v důsledku znamená, že prostředky na ochranu a zabezpečení jeskyní bude muset stát vynakládat v plné výši. Takže stát by do jeskyně prostředky vkládal a soukromá firma by na provozu jeskyní vydělávala.: dosahování jejích zisků by sloužil státní majetek.

4/ Na rozdíl od jiných chráněných částí přírody, je ochrana jeskyní poněkud náročnější, riziko jejich poškození, zejména při turistické prezentaci značné a případné poškození naprosto nevratné. Pokud by smluvní firma porušovala ochranný režim jeskyně, nebo zavinila poškozování jeskyně, lze objektivně předpokládat, že sankce, případně zrušení smlouvy a vykázání firmy z jeskyně by bylo v současném právním systému a jeho těžkopádné funkci značně nereálné, zejména pokud by firma do jeskyně také sama ještě investovala. Přes všechny právní záruky, by firma v jeskyni prakticky mohla konat jak chce (tedy i v rozporu s ochranným režimem, či dokonce páchat škody).

Protože z vše uvedeného vyplvá, že je zcela logické a správné, aby odborná organizace státní ochrany přírody, či v budoucnu veřejnoprávní nebo nezisková organizace ochrany přírody, chránila, spravovala a v ekologicky únosné míře také veřejnosti presentovala naše nejcennější přírodní skvosty, prosím Vás pane ministře, abyste vysvětlil důvody, které Vás vedly ke změně této koncepce a k tomu, abyste rozhodl o svěření provozů našich zpřístupněných jeskyní do rukou soukromé firmy. Vysvětlete také v čem se změnily právní podmínky od jara roku 1994, kdy privatizace těchto činností povolena nebyla.

Naléhavě Vás žádám, pane ministře, abyste své rozhodnutí přehodnotil a ponechal i nadále veškerou péči o naše nejcennější přírodní skvosty, které byly navrženy k zápisu do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO, v péči a provozu odborné organizace státní ochrany přírody i nadále.