Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda vlády a ministr financí Ivan Kočárník zaslal doplňující odpověď na interpelaci poslanců Stanislava Grosse, Petry Buzkové a dalších 19 členů klubu ČSSD dopisem ze dne 11. dubna 1995.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám Poslanecké sněmovně doplňující odpověď místopředsedy vlády a ministra financí Ivana Kočárníka na interpelaci poslanců Stanislava Grosse, Petry Buzkové a dalších 19 členů klubu ČSSD. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážená paní poslankyně,

dovolte mi, abych v úvodu mé odpovědi na Vámi znovu položené otázky, kterými jste doplnila původní interpelaci skupiny poslanců ČSSD ze dne 8. února 1995, vedenou v Parlamentu České republiky pod č. j. 600/95, konstatoval, že stejně jako první interpelace, obsahuje i její doplňující část některé údaje, které jsou nepřesné a neodpovídají skutečnému stavu.

K otázce obecně právní závaznosti usnesení vlády a rozsahu jeho působnosti se nebudu vracet, neboť tuto otázku považuji za dostatečně vysvětlenou již v mé odpovědi na první interpelaci. Konečně i Vy jste v úvodní části svého vyjádření k mé odpovědi s tímto výkladem souhlasila.

Jak usnesení vlády ČR č. 362 ze dne 19. prosince 1990, tak usnesení vlády ČSFR č. 901 ze dne 20. prosince 1990, se zabývají postupem k provedení tehdejšího ústavního zákona č. 496/1990 Sb., o navrácení majetku KSČ lidu ČSFR.

Z obou usnesení, která jsou shodně formulována, vyplývá, že vlády schvalují postup k převzetí majetku, který je uváděn v přílohách usneseni. Jedná se tedy pouze o úpravu postupu při provádění citovaného zákona, což ostatně vyplývá i z dikce ust. 4 zákona. Zde je výslovně uvedeno, že vláda ČSFR upraví po dohodě s vládou ČR a SR podrobnosti a postup při provádění tohoto ústavního zákona.

Vláda může v rámci svých pravomocí usnesením rozhodo vat o majetku státu, toto usnesení však není listinou, na jejímž základě dochází k převodu nebo k přechodu vlastnického práva. Vláda takto pouze prezentuje svůj zájem na určitém způsobu naložení s konkrétním majetkem státu.

Svým usnesením č. 901 ze dne 20, prosince 1990 vláda ČSFR vyjádřila svůj zájem na tom, aby se majetku uvedeného v usnesení (a tedy i Lidového domu) neujal právním předpisem stanoven správce (v Praze příslušný obvodní úřad), nemohla však rozhodnout o vlastnickém právu k Lidovému domu. V případě pochybností by takovým orgánem mohl být pouze soud. V žádné části zmíněného usnesení není uvedeno, že by vlastníkem Lidového domu byla ČSSD, takže vláda v tomto směru ve svém usnesení nic nedeklaruje.

K jednotlivým otázkám konkrétně uvádím.

K otázce první:

Protože vláda ČSFR projevila zájem, aby se prozatímní správy neujal příslušný obvodní úřad a jiného správce neurčila, učinil o Ministerstvo financí ČR, v souladu s platnou právní úpravou, jak ústřední orgán státní správy České republiky pro hospodaření s majetkem České republiky, v tomto směru nezbytné kroky a po dle 16 vyhl. č. 61/1986 Sb., o prozatímní správě národního majetku, povolilo výjimku z 2 odst. 1 citované vyhlášky. Vzhledem závažnosti se v tomto případě ujalo prozatímní správy samo.

Tímto způsobem získalo Ministerstvo financí aktivní legitimaci pro podání žaloby na určení vlastnictví k areálu Lidového domu. Ze se tak stalo v souladu s právními předpisy lze dovozovat i z toho, že tato legitimace Ministerstva financí ČR nebyla v průběhu soudního řízení zpochybněna ani soudem prvního stupně ani soudem odvolacím, přestože právní zástupce České sociální demokracie námitku nedostatku aktivní legitimace Ministerstva financí k vedení tohoto soudního sporu uplatnil, a to ve vyjádření České strany sociálně demokratické ze dne 22. března 1994 k žalobě o určení vlastnictví a ve vyjádření k odvolání Ministerstva financí ČR ze dne 7. září 1994 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1.

Postup, k jakému přikročilo Ministerstvo financí ČR, nevyžadoval ani změnu ani zrušení usnesení vlády ČSFR č. 901, a vzhledem tomu, že v interpelaci ani ve Vašem vystoupení 16. března není uvedeno v jakém směru mělo být toto usnesení změněno, nemohu se k této části otázky vyjádřit. Toto usnesení nebylo zrušeno.

K otázce druhé:

Jak jsem již uvedl v odpovědi na otázku první, situace nevyžadovala změnu nebo zrušení usnesení č. 901, a proto k této změně nebylo přistoupeno.

K otázce třetí:

Z formulace otázky je zřejmé, že smysl usnesení Federálního shromáždění č. 147 přijatého na 25. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů, konané dne 14. března 1990, nebyl zcela pochopen.

Pod bodem a) tohoto usnesení byla vláda ČSSR vyzvána, aby Federálnímu shromáždění urychleně předložila návrh zákona o vyvlastnění a rozdělení majetku nespravedlivě nabytého politickými stranami, politickými hnutími a společenskými organizacemi od 1. ledna 1948 do začátku volební kampaně (28. dubna 1990). Podle zásady č. 7, kterou měl tento návrh obsahovat, měla vláda ČSSR stanovit pravidla podle nichž FMF, resp. Ministerstva financí České a Slovenské republiky přidělí politickým stranám, politickým hnutím a společenským organizacím části majetku vyvlastněného podle dalších zásad návrhu, k jejich činnosti. Přitom vláda měla přihlédnout k účelu i k předchozímu užívání tak, aby byla šetřena zásada přiměřeného využití. Tato zásada byla realizována v podobě § 4 citovaného zákona.

Usnesení vlády ČSFR č. 901 ze dne 20. prosince 1990, kterého se v této souvislosti dovoláváte, se sice zabývalo postupem k provedení tehdejšího ústavního zákona č. 496/1990 Sb., rozhodně však jej nelze považovat za rozhodnutí podle bodu 7 usnesení Federálního shromáždění č. 147. Bod 7 je v usnesení uveden pouze jako jedna ze zásad, kterou měl návrh zákona obsahovat. Ani v textu zásady není pak uvedeno, že by vláda ČSSR měla o ně č m rozhodovat. Měla pouze stanovit pravidla, podle nichž FMF, resp. Ministerstva financí České a Slovenské republiky, přiděl i politickým stranám, politickým hnutím a společenským organizacím k jejich činnosti části vyvlastněného majetku.

K otázce čtvrté:

Není pochyb o tom, že usnesení vlády, které nebylo nějakým způsobem revokováno nebo odpovídajícím způsobem změněno, platné a pro všechny členy vlády závazné. V této souvislosti musím však podotknout, že usnesení vlády ČSFR č. 901 z 20. prosince 1990 ministrovi financí ve vztahu k Lidovému domu nic neuložilo.

Na závěr odpovědi bych chtěl uvést, že v pravomocně ukončeném soudním sporu o určení vlastnictví k Lidovému do vycházelo Ministerstvo financí ČR z názoru, že nemovitosti areálu Lidového domu nabyl stát znárodněním majetku akciové společnost Cíl podle zák. č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků a zák. č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepních podniků a ubytovacích zařízení. Z této právní úvahy vychází Ministerstvo financí i v podaném dovolání.

S pozdravem

Vážená paní

Petra Buzková

poslankyně Parlamentu České republiky

Sněmovní 4

118 26 Praha 1