Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ve smyslu § 89 odst. 1 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, v platném znění, předkládám poslancům následující interpelaci poslance Jiřího Šolera na ministra vnitra Jana Rumla. Interpelace je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Vážený pán

Jan Ruml

Ministr vnitra České republiky

Vážený pane ministře,

v posledních dnech provádí policie nebývalé manévry spojené se Sdružením. pro republiku - Republikánskou stranou Československa a jeho předsedou dr. Miroslavem Sládkem. Manévry zcela nepřiměřené situaci. Na základě dotazů občanů žádám a vysvětlení celé záležitosti, zejména zda finanční prostředky daňových poplatníků vynaložené na tuto monstrózní akci jsou vynaloženy účelně. Zejména, v době bezprostředně před komunálními volbami, kdy podobné akce slouží fakticky jako předvolební propaganda. Jako by, v. době rozbujelé kriminality (zejména hospodářské) a korupce i na nejvyšších místech zběsilých personálních změnách v řadách policie, ale zejména po jejím. naprostém fiasku při obraně Národního památníků obětí nacismu v Terezíně před nacistickými provokatéry nešlo tyto prostředky vynaložit účelněji.

Klíčovým momentem je oslava státního svátku 28: října 19194 v Praze u sochy sv. Václava. Lidem většinou připadá přiměřenější položení květin dr. Sládkem, který do poslední chvíle bojoval za zachování státu, výročí jehož vzniku jsme oslavovali, než účast V. Havla, jednoho z jeho hrobařů. Ta svou morbidností příliš připomíná provokaci v Terezíně. V souladu s tím jsou lidé hluboce pobouřeni nechutnou policejní akcí, která vedla ke zranění poslance Parlamentu J. Vika. Kdo je zodpovědný za tuto provokaci? Navíc její načasování nelze nedat do souvislosti s pokusem zastrašit poslance Bohuslava Kubu před skutečnou obranou lidských práv, tak odlišnou od frašky předváděné bývalými disidenty.

Tato monstrózní represivní akce navíc vyvolává reminiscence na dřívější oslavy výročí vzniku Československé republiky, kterou stále mnozí z nás pokládáme za svou vlast, nutně vyvolává reminiscenci na léta minulá. Vždyť právě vystoupení anarcho-fašistických struktur ozdobených portréty svého vůdce Václava Havla během událostí okolo 28. října 1992, 1993 a 15. března 1994 patří k nejvýznamnějším masovým projevům fašismu v polistopadovém období. Podobně jako vystoupení Henleinových ordnerů za prvé republiky. I když na letošním shromáždění občanů na Staroměstském náměstí dokázala policie vykázat podobné neofašistické bojůvky alespoň z prostoru náměstí, táži se, co hodlá policie a Vaše ministerstvo udělat proto, aby se podobné fašistické provokace neopakovaly. Trestní stíhání postižených místo viníků zde, podobně jako v Terezíně, nepomůže.

Jsou tu i jiné analogie. Jak upozorňuje článek ze Špíglu z 5. listopadu, v roce 1939 zasahovali proti oslavám 28. října 1939 němečtí nacisté (třeba i otcové nacistických provokatérů z Terezína). Dne 28. října 1939 jsem se zúčastnil průvodu, ke kterému se přidali asi čtyři čtrnáctiletí kluci na Smíchově U Anděla a skončili na křižovatce v Žitné se Štěpánskou kolem páté odpoledne. Bylo už šero. Toto vše se mi vybavilo před očima, když jsem v televizním šatu viděl ležet pod sochou sv. Václava mladého poslance na zádech. Tehdy v třicátém devátém nad křižovatkou u Bati ležel na zemi také poraněný mladík a naříkal. Tam totiž skončila účast moje a mých kamarádů. Ze Štěpánské se na nás vyřítily německé uniformy. Nás čtyři kluky vpustil domovník do domu a zamkl za námi.

Uvědomme si všichni, že jsme Češi.

Bohužel ani já se nemohu vyhnout srovnání zranění Jana Vika se zraněním Jana Opletala 28. října 1939. Doufám že nebude stejně tragické, ale současnost příliš silně připomíná reality protektorátu Böhmen und Mähren v roce 1939. V současnosti pouze zastoupili německou policii a skutečné Gestapo Vaši policisté. Lze se divit, když potom slyšíme v davu výkřiky "Rumlovo Gestapo"? Nástup současného režimu se zapsal do historie i nelidskostí aplikovanou proti poslancům zastupitelských sborů, ať to byl bestiální zločin proti dr. Bartončíkovi v roce 1990 či pozdější fyzické násilí mj. i proti Janu Vikovi. Připravujete snad i podobnou represivní akci, jakou provedli Vaši předchůdci v roce 1939? Chystáte snad opět koncentrační tábory? Odvolávky představitelů režimu na Augusta Pinocheta tomu nasvědčují! Situace po rozbití republiky (to v roce 1938-39 ohodnotil Mezinárodní vojenský soudní dvůr v Norimberku jako zločin proti míru, jak asi historie zhodnotí jeho analogii v roce 1992?) je podobná, dokonce i některé kolaborantské rodiny hrají v obou případech podobné role. Bohužel chybí nám politická osobnost se schopnostmi dr. Emila Háchy, která by místo otevřené zrady i v této situaci využila. všech možností k obraně národních zájmů.

Použití státního politického terorismu určitě nevede k politické stabilitě. Na hrubý pytel hrubá záplata. Po událostech 17. listopadu 1939 a pozdějších nejde přece vyčítat Kubišovi a Gabčíkovi, že se proti Heydrichovi nepostavili s heslem "Make Love - Do not War". O morálním aspektu celého případu si můžete přečíst třeba v Drdově povídce "Vyšší princip". Podobná politika nutně vede k podobným koncům jako v Náhorním Karabachu nebo v Jugoslávii. Nebo si snad takové konce přejete?

S pozdravem