Ministr spravedlnosti Jiří
Novák zaslal odpověď na interpelaci poslance
Jana Vika dopisem ze dne 17. listopadu 1994.
Podle § 89 zákona
ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu
České národní rady, v platném
znění, předkládám Poslanecké
sněmovně odpověď ministra spravedlnosti
Jiřího Nováka na interpelaci poslance Jana
Vika. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního
tisku.
Příloha
MINISTR SPRAVEDLNOSTI
ČESKÉ REPUBLIKY
V Praze dne 17. listopadu 1994
M - 728/1994
Vážený pane
poslanče,
k Vaší interpelaci,
týkající se nezávislosti, nestrannosti
a objektivnosti některých soudů v České
republice, Vám sděluji:
S využitím prostředků,
které mně dává zákon České
národní rady č. 436/1991 Sb., o některých
opatřeních v soudnictví, o volbách
přísedících, jejich zproštění
a odvolání z funkce a o státní správy
soudů, popřípadě zákon č.
412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců,
činím veškeré kroky k tomu, aby soudy
plnily řádně svou funkci a aby soudci neporušovali
své služební
povinnosti.
Tak tomu bylo i v případě
JUDr. Naděždy Václavíkové, soudkyně
Obvodního soudu pro Prahu 1, na který jste upozornil
a na který poukazujete i ve své interpelaci. Její
jednání, spočívající
v požívání alkoholických nápojů
v pracovní době a v nevhodném chování
k zástupcům účastníka řízení,
jsem ve shodě s předsedou Obvodního soudu
pro Prahu 1 i předsedou Městského soudu v
Praze hodnotil jako závažné kárné
provinění a navrhl jsem cestou kárného
řízení její nejpřísnější
kárný postih - odvolání
z funkce soudce. Rozhodnutí o mém návrhu
je však zcela v pravomoci nezávislého kárného
soudu. Podle mých informací rozhodl tento soud dne
20. 5. 1994 tak, že nevyhověl mému návrhu
a jmenované soudkyní uložil kárné
opatření podstatně mírnější.
Z toho důvodu jsem
podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, o
kterém má rozhodnout vyšší kárný
soud.
Pokud jde o další,
Vámi uváděné případy
nesprávného postupu soudů, nezjistil jsem
po zhodnocení výsledků šetření,
že by v nich došlo k porušení služebních
povinností soudce. V této souvislosti pokládám
za vhodné zdůraznit, že předseda senátu
musí dbát, aby soudní jednání
mělo důstojný nerušený průběh,
a že všechny osoby zúčastněné
n tomto jednání včetně přítomné
veřejnosti musí respektovat požadavek důstojnosti
jednání a
nesmí narušovat pořádek při něm.
Dojde-li k chování, které je v rozporu s
požadavkem důstojnosti jednání a zákazem
rušení pořádku při něm,
je předseda senátu povinen - nestačí-li
napomenuti - uložit pořádkové opatření
(pořádkovou pokutu, vykázání
z jednací síně).
V odůvodněném uložení pořádkového
opatření nelze spatřovat zastrašování
čj. výhrůžky.
Z toho vyplývá,
že nejde o šikanování svědka, který
byl upozorněn na možnost uložení pořádkové
pokuty z toho důvodu, že v průběhu jednání
přecházel po jednací síni, "skákal"
předsedkyní senátu do řeči
a nevhodně reagoval na výzvu, aby od takového
chování upustil (věc sp. zn. 5 C 592/93 Okresního
soudu v Kolíně). Takový závěr
je na místě tím spíše, když
obsah protokolu o jednání ze dne 27. 9. 1994 nepotvrzuje,
jak uvádíte ve své interpelaci, že svědek
soudu sdělil, že hůře slyší.
Podobně nejde o vyhrožování,
jestliže předsedkyně senátu napomene
přítomnou veřejnost a upozorní ji
na možnost uložení pořádkového
opatření z toho důvodu, že se část
přítomných polohlasně baví,
směje a nevhodně komentuje průběh
řízení, a a tím narušuje důstojnost
jednání i pořádek při něm
(věc sp. zn. 11 C 284/93 Obvodního soudu pro Prahu
6). Rozhodnout o tom, zda otázky kladené účastníkem
řízení nebo jeho zástupcem jinému
účastníkovi
nebo svědkovi jsou otázkami k věci a zda
jsou tedy přípustné, přísluší
tomu, kdo řídí jednání. Má-li
předsedkyně senátu za to, že kladené
otázky nejsou otázkami k věci a nepřispívají
ke splnění účelu jednání,
je plně v její pravomoci, aby je nepřipustila.
Tak postupovala předsedkyně senátu i ve Vámi
uváděném případě, jak
je zřejmé z protokolu o jednání ze
dne 20. 9. 1994.
Vážený pane
poslanče, jsem si vědom toho, že v jednotlivých
případech může dojít a dochází
k porušení služebních povinností
soudce. Tak je tomu i v jiných demokratických zemích,
a to nejen v soudnictví, ale v každém oboru
lidské činnosti; ostatně proto jsou součástí
právních řádů zákony
o kárné odpovědnosti. Nemohu však s
Vámi souhlasit, pokud na dílčích poznatcích
z jednotlivých případů
zakládáte obecné negativní hodnocení
úrovně soudcovského sboru a soudcovské
etiky. Naopak mé poznatky svědčí o
tom, že i v obtížných podmínkách,
daných zejména vysoký pracovním zatížením
soudů, se v uvedeném směru situace postupně
zlepšuje. Navíc pochybení,
zjišťovaná v jednotlivých případech,
nejsou takové povahy, aby vyvolávala důvodné
pochybnosti o nezávislosti a nestrannosti soudů.
Vážený pan
Jan VIK
poslanec Poslanecké sněmovny
Parlamentu České republiky