Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

1. Státní občané jedné smluvní strany jsou si rovni s občany druhé smluvní strany jak pokud jde o právo získat dědictvím majetek nacházející se na území druhé smluvní strany, nebo práva, která mají být na tomto území uplatněna, tak i pokud jde o právo pořídit nebo zrušit závěť vztahující se na tento majetek či práva.

2. Zvláštní zákonná ustanovení jedné smluvní strany týkající se podmínek, za nichž její státní občané mohou nabýt dědictvím majetek nacházející se na jejím území nebo práv, která mají být na tomto území uplatněna, se použijí i pro státní občany druhé smluvní strany.

1. Právo na dědictví movitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době svého úmrtí.

2. Právo na dědictví nemovitého majetku je stanoveno právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Posouzení, zda pozůstalost tvoří majetek majetek movitý či nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

Nenabude-li dědictví žádný z dědiců, připadne movitý majetek té smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti. Majetek nemovitý připadne té smluvní straně, na jejímž území se nemovitost nachází.

1. Forma pořízení nebo zrušení závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť pořídil, nebo právním řádem smluvní strany na jejímž území byla závěť pořízena.

2. Způsobilost pořídit nebo zrušit závěť, jakož i účinky vad vůle a jejího projevu se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Stejný právní řád je rozhodný i pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

1. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů u movitého majetku mají příslušné justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti s výjimkou případů uvedených v odstavci 3 tohoto článku.

2. Pravomoc k projednání dědictví i dědických sporů ohledně nemovitého majetku mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nachází.

3. Nachází-li se všechen movitý majetek zůstavitele, který byl státním občanem jedné smluvní strany, na území druhé smluvní strany, má pravomoc projednat dědictví, jestliže všichni dědicové s tím souhlasí, na žádost kteréhokoli dědice či jiné osoby, která má práva anebo nároky na dědictví, justiční orgán této druhé smluvní strany.

1. V případě, kdy státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, příslušný orgán smluvní strany neprodleně uvědomí o jeho úmrtí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad státu, jehož byl zemřelý stáním občanem, a zároveň mu sdělí všechno, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o velikosti pozůstalosti, hodnotě pozůstalosti, jakož i o závěti, pokud závěť existuje.

Toto ustanovení se uplatňuje i v případě, kdy je příslušný orgán jedné smluvní strany informován o tom, že státní občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal jmění na území jejího státu.

2. Diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad, které mají údaje o úmrtí, k němuž došlo za podmínek uvedených v odstavci 1, jakož i o pozůstalosti, sdělí tyto údaje příslušnému justičnímu orgánu, aby tento orgán mohl učinit potřebná opatření k zajištění dědictví.

3. Jestliže na území jedné smluvní strany dojde k zahájen dědického řízení a při tom se zjistí, že dědicem je osoba, která je státním občanem druhé smluvní strany, příslušný justiční orgán o tom neprodleně uvědomí diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této smluvní strany.

V dědických věcech na území jedné smluvní strany má diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany právo v případě, kdy jeho vlastní stání občané nejsou přítomni a neurčili svého zmocněnce, učinit všechna opaření k tomu, aby byli zastupováni před kterýmkoli justičním orgánem. K výkonu tohoto práva není třeba zvláštního pověření.

1. Orgány každé smluvní strany učiní v souladu s právním řádem svého státu neprodleně opatření nezbytná pro zachování nebo správu pozůstalostního majetku, který je na jejím území po smrti státního občana druhé smluvní strany, nebo který má připadnout státnímu občanovi této druhé strany.

2. Tyto orgány neprodleně informují diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních přijatých podle odstavce 1: diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad se mohou podílet (přímo nebo prostřednictvím zmocněnce) na uskutečňování těchto opatření, a návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna nebo zrušena.

3. Justiční orgán, příslušný podle článku 44 odstavec 1 může požádat o zrušení opatření přijatých podle odstavce 1 tohoto článku.

Vyhlášení závěti náleží do pravomoci orgánu smluvní strany, na jejímž území se závěť nachází. Ověřený opis závěti a protokolu o vyhlášení, stavu a obsahu závěti, se zašlou příslušnému orgánu druhé smluvní strany, pokud zůstavitel byl jejím státním občanem nebo pokud je orgán této smluvní strany příslušný provést dědické řízení.

1. Pozůstalostní movitý majetek nebo peněžní částky získané prodejem pozůstalostního majetku movitého či nemovitého, které se nacházejí na území jedné ze smluvních stran a které náležejí dědicům, kteří jsou státními občany druhé smluvní strany a mají bydliště nebo pobyt na území této strany nebo na území třetího státu, budou předány po ukončení dědického řízení těmto dědicům. Jestliže se tito dědicové nedostaví osobně nebo prostřednictvím zmocněnce, aby převzali majetek nebo výše uvedené peněžní částky, budou tyto předány diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímiž státními občany jsou tito dědicové.

2. V případech uvedených v odstavci 1 se předání uskuteční pokud:

a) byly zaplaceny nebo zajištěny dědické poplatky a daně,

b) byly uspokojeny nebo zabezpečeny nároky věřitelů zemřelého a jiné nároky týkající se pozůstalostí, ve lhůtě stanovené právními předpisy smluvní strany, na jejímž území se jmění nebo výše uvedené peněžní částky nacházejí,

c) příslušné orgány vydaly souhlas, jehož je případně třeba k vývozu pozůstalostního movitého majetku nebo k převodu peněžních částek.

3. Pokud občan jedné smluvní strany zemře při cestě na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště ani pobyt, budou předměty, které měl při sobě, předány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž stáním občanem byl zemřelý.

1. Základní podmínky smlouvy se řídí právním řádem, na němž se účastníci dohodli, nedošlo-li ke zvolení práva, řídí se závazkový vztah právním řádem místa, kde byla smlouva uzavřena.

2. Podmínky uzavření smlouvy se řídí právním řádem uvedeným v odstavci 1.

3. Pravomoc náleží justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území má bydliště, pobyt nebo majetek odpůrce. Příslušný je rovněž justiční orgán smluvní strany, na jejímž území má bydliště nebo pobyt navrhovatel, pokud se na tomto území nachází předmět sporu nebo majetek odpůrce.

1. Odpovědnost za škodu se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán.

2. Jestliže však osoba, která způsobila škodu, jakož i osoba, která utrpěla škodu k níž došlo na území druhé smluvní strany, jsou státními občany stejné smluvní strany a bydlí na jejím území, použijí se právní předpisy smluvní strany, jejímiž jsou státními občany.

3. Pravomoc rozhodnout o sporech týkajících se závazků z odpovědnosti za škodu mají justiční orgány té smluvní strany, na jejímž území byl čin způsobující škodu spáchán, nebo justiční orgán té smluvní strany na jejímž území má ten, kdo škodu způsobil, bydliště nebo sídlo.

1. Každá smluvní strana bude uznávat a vykonávat na svém území za podmínek stanovených touto smlouvou rozhodnutí vydaná na území druhé smluvní strany.

2. Ve smyslu odstavce 1 se rozhodnutími rozumějí:

a) rozhodnutí ve věcech občanských, majetkových a nemajetkových, vydávaná soudy nebo jinými příslušnými orgány,

b) rozhodnutí soudů v trestních věcech týkající se povinnosti náhrady za způsobené škody.

c) rozhodnutí soudů týkající se soudních nákladů,

d) rozhodčí nálezy,

3. Ve smyslu této smlouvy pojem "rozhodnutí" zahrnuje i soudní smír.

Rozhodnutí jsou uznávána a vykonávána za podmínek:

a) jestliže jsou pravomocná a vykonatelná podle zákona té smluvní strany, na jejímž území byla vydána. Ve věci vyživovací povinnosti se uznávají i předběžná opatření, pokud jsou vykonatelná na území smluvní strany, kde byla vydána,

b) jestliže nebyla porušena výlučná nebo touto smlouvou stanovená pravomoc justičního orgánu té smluvní strany; na jejímž území má dojít k uznání nebo k výkonu,

c) jestliže povinnému, který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno předvolání a návrh na zahájení řízení včas a v souladu s právními předpisy smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, a v případě, že tento účastník řízení neměl způsobilost k právním úkonům, mu byla dána možnost, aby byl v řízení zastoupený,

d) pokud mezi týmiž stranami v téže věci za tytéž činy nebylo vydáno již dříve pravomocné rozhodnutí, anebo neprobíhá v téže věci na základě dříve podaného návrhu řízení u justičního orgánu na území smluvní strany, která má rozhodnutí uznat nebo nařídit jeho výkon,

e) pokud uznání nebo výkon rozhodnutí nenaruší veřejný pořádek smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno nebo vykonáno.

1. Návrh na uznání nařízení výkonu rozhodnutí podává oprávněný u justičního orgánu, který vydal příslušné rozhodnutí v prvním stupni. Tento justiční orgán pak návrh odešle příslušnému soudu druhé smluvní strany, aby o návrhu na uznání a výkon rozhodnutí rozhodl. Tento návrh může být podán oprávněným i přímo tomuto soudu.

2. K návrhu je nutno připojit:

a) ověřený opis plného znění rozhodnutí, jakož i potvrzení, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, pokud to není zřejmé z rozhodnutí samotného.

b) originály nebo ověřené opisy listin, které prokazují že povinnému, který se řízení nezúčastnil, bylo doručeno předvolání řádně a včas,

c) ověřené překlady návrhů a listin uvedených v bodech a) a b) tohoto článku,

3. K návrhu na nařízení výkonu se v případě rozhodnutí o nákladech řízení připojí ověřený opis rozhodnutí, potvrzení z něhož vyplývá, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto písemností.

Zároveň s návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí může být předložena i žádost o vlastní výkon.

1. Rozhodnutí vydaná na území jedné smluvní strany, která se týkají osobního stavu a způsobilostí vlastních stáních občanů, jsou uznávána na území druhé smluvní strany. Pokud byla vydána v některém třetí státu, musí být uznána nejprve smluvní stranou jejímiž jsou tyto osoby státními občany, teprve potom druhou smluvní stranou.

2. Rozhodnutí týkající se jiných věcí než jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku mohou být uznána, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článcích 52 a 53.

3. K nařízení výkonu rozhodnutí ve věcech majetkových mají pravomoc justiční orgány smluvní strany, na jejímž území má být výkon proveden.

4. Postup při nařízení výkonu, jakož i při provedení výkonu se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se výkon provádí.

5. Jestliže rozhodnutí obsahuje řešení pro více bodů žalobního návrhu, které je možno oddělit, uznání nebo nařízení výkonu mohou být vydány odděleně.

6. O jakékoli námitce týkající se výkonu rozhodnutí rozhoduje soud, který výkon nařizuje.

7. Před soudem, který provádí vlastní výkon, může povinný podat jen takové námitky, kterých se může dovolávat podle právních předpisů smluvní strany, na jejímž území bylo vydáno rozhodnutí, o jehož výkon se jedná.

8. Před rozhodnutím o návrhu na nařízení výkonu může soud, pokud to pokládá za nutné, požádat účastníky řízení, aby podali jistá vysvětlení nebo doplnili návrh na nařízení výkonu. Může rovněž požádat o doplňující vysvětlení od justičního orgánu, který rozhodnutí vydal.

Pravomocná rozhodnutí justičních orgánů jedné smluvní strany, jakmile jsou uznána nebo je nařízen jejich výkon na území druhé smluvní strany, mají stejné účinky jako rozhodnutí vydaná justičnímu nebo jinými příslušnými orgány druhé smluvní strany.

Vydání předmětů, peněžních částek nebo odevzdání peněžních částek věřiteli, který má bydliště nebo sídlo na území druhé smluvní strany, bude provedeno podle právních předpisů smluvní strany, která provádí výkon rozhodnutí.

1. O stanovení a vymáhání nákladů řízení spojených a nařízením a s vlastním provedením výkonu rozhodne dožádaný soud podle právních předpisů svého státu. Do těchto nákladů se zahrnují i náklady spojené s překladem a ověřením listin.

2. Účastník řízení, který u justičního orgánu jedné smluvní strany, jenž vydal rozhodnutí, požíval výhod uvedených v článku 6 odstavce 1 této smlouvy, bude požívat stejných výhod i při řízení o výkonu rozhodnutí, které se bude konat na území druhé smluvní strany.

Jestliže povinnému, který byl osvobozen od složení zálohy podle článku 4 této smlouvy, bylo pravomocným rozhodnutím uloženo nahradit oprávněnému náklady řízení, nařídí příslušný soud na území druhé smluvní strany na žádost oprávněného bezplatně výkon rozhodnutí k vymožení těchto nákladů.

1. K návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se připojí ověřený opis rozhodnutí, případně potvrzení, z něhož by bylo zřejmé, že rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné, jakož i ověřené překlady těchto písemností.

2. Náklady za vystavené potvrzení i za překlady a za ověření listin uvedených v odstavci 1 se považují za náklady řízení.

3. Soud nařídí výkon rozhodnutí bez předvolání účastníků řízení s tím, že se omezí pouze na přezkoumání, zda rozhodnutí je pravomocné a vykonatelné.

Tento soud zároveň nařídí i výkon rozhodnutí o vymožení nákladů uvedených v bodu 2 tohoto článku, jak byly stanoveny příslušným justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území vznikly.

Obě smluvní strany v souladu s ustanoveními úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, uzavřené dne 10. června 1958 v New Yorku, uznávají a vykonávají rozhodčí nálezy vydané na území druhé smluvní strany.

Spory, které vzniknou při výkladu nebo provádění této smlouvy, budou řešeny konzultacemi příslušných ministerstev spravedlnosti obou smluvních stran nebo diplomatickou cestou.

Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost 90. dne ode dne výměny ratifikačních listin. K výměně ratifikačních listin dojde v Praze.

Tato smlouva se uzavírá na neurčitou dobu. Každá z obou smluvních stran ji může vypovědět písemným sdělením předaným diplomatickou cestou. Výpověď nabude účinnosti po uplynutí 1 roku ode dne písemného sdělení.

Dnem, kdy tato Smlouva vstoupí v platnost, pozbývá platnosti Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních, sjednaná v Praze dne 25. října 1958, pokud jde o právní pomoc ve věcech občanských a rodinných.

Dáno v Bukurešti, dne 11. července 1994 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a v jazyce rumunském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto smlouvu podepsali a opatřili ji svou pečetí.