Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských mezi Českou republikou a Rumunskem, která byla podepsána dne 11. července 1994 v Bukurešti.

Za bezvadnost:

kterým se předkládá Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu Smlouva o právní pomoci ve věcech občanských mezi Českou republikou a Rumunskem, která byla podepsána dne 11. července 1994 v Bukurešti.

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky souhlasí se Smlouvou mezi Českou republikou a Rumunskem o právní pomoci ve věcech občanských, která byla podepsána dne 11. července 1994 v Bukurešti.

Dosud platná smluvní úprava právní pomoci, Smlouva mezi Československou republikou a Rumunskou lidovou republikou byla uzavřena v roce 1958, tedy více než před 3 lety. I když zato smlouva v době svého sjednání měla standardní úroveň, je nesporné, že za tak dlouhou dobu zastarala a neodpovídá již rozsahu právní pomoci a mezinárodních vztahů zejména v oblasti občanského práva.

V důsledku této situace projevila rumunská strana v roce 1993 iniciativu na uzavření nové smlouvy, která by dosavadní smlouvu nahradila a předložila její návrh. Tento návrh původně zahrnoval celý rozsah spolupráce v oblasti právní pomoci vzájemně poskytované mezi justičními orgány, a to nejen ve věcech občanských ale i trestních. Při expertních jednáních konaných o smlouvě v květnu 1994 v Praze rumunská strana oznámila, že Rumunsko v nejbližší době přistoupí k mnohostranným evropským úmluvám o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 199, o vydávání z 13. prosince 197, o předávání trestního řízení z 15. května 1972 a o předávání odsouzených osob z 20. března 1983. Vzhledem k tomu, že Česká republika je již od roku 1993 členským státem těchto úmluv, budoucí členství Rumunska vyřeší trestněprávní pomoc komplexně na multilaterální úrovni. Z tohoto důvodu přistoupilo ministerstvo spravedlnosti České republiky na změněné stanovisko Rumunska s jednat smlouvu o právní pomoci jen v občanských věcech, která nahradí platnou dvoustrannou smlouvu v příslušné části, zatímco trestněprávní část zůstane i nadále v platnosti až do přístupu Rumunska k výše uvedeným mnohostranným trestním úmluvám. Po té bude připadat v úvahu sjednání dvoustranné dodatkové smlouvy ke konkretizaci těchto mnohostranných úmluv ve vzájemných vztazích.

Cílem této smlouvy je na bilaterálním principu usnadnit vzájemnou spolupráci s Rumunskem jakožto územně blízkým evropským státem s nímž je frekvence kontaktů justičních orgánů u oblasti občanského práva relativně častá.

Návrh Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem (dále jen Smlouvy) v hlavě 1 - Všeobecná ustanovení, v článku 1 vymezuje hlavní pojmy, které se ve Smlouvě nejčastěji používají. Pod pojmem "občanské věci" se ve smlouvě rozumějí nejen věci občanskoprávní, ale i rodiněprávní, obchodněprávní, pracovněprávní a správní věci projednávané soudy. Návrh obsahuje oproti platné smlouvě řadu kolizních norem a norem upravujících pravomoc orgánů, je podrobnější a očekává se, že bude pro soudy obou států nejen dobrým nástrojem spolupráce, ale i potřebným východiskem pro jejich rozhodování, když Rumunsko nemá na rozdíl od České republiky platný vnitrostátní zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním (č. 97/1963 Sb.). V článku 2 se stanoví rozsah právní ochrany občanů obou smluvních stran.

V článcích 4 - 8 se Smlouva zabývá otázkami nákladů řízení a podmínkami pro získání výhod při jejich úhradě.

Článek 9 stanoví základní způsob styku smluvních stran prostřednictvím jejich ministerstev spravedlnosti.

V článku 10 se uvádí, že smluvní strany budou při provádění tohoto styku používat svůj národní jazyk nebo jazyk anglický.

V článku 11 se smluvní strany dohodly, že si budou vyměňovat informace z oblasti své legislativy.

V článcích 12 a 13 Smlouva zaručuje ochranu svědků a znalců při jejich pobytu na území druhé smluvní strany, článek 13 pak způsob náhrady nákladů svědkům nebo znalcům.

Článek 14 se zabývá podmínkami při provádění výslechu osob, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu, jako svědků na území druhé smluvní strany.

Hlava II - Právní pomoc

Články 15 - 22 obsahují ustanovení o rozsahu a způsobu poskytování právní pomoci, včetně nákladů za její poskytnutí.

Hlava III - Úřední listiny

V článcích 23 - 24 se Smlouva zabývá platností listin na území druhé smluvní strany a zasíláním listin o osobním stavu.

Hlava IV - Kolizní normy a normy upravující pravomoc

Články 25 - 51 v oddíle I obsahují ustanovení o osobním stavu a rodinném právu:

Článek 25 se zabývá způsobilostí fyzické a právnické osoby k právům a právním úkonům,

Články 26 - 29 otázkami uzavření sňatku i zrušení manželství,

Články 30 - 32 vztahy mezi rodiči a dětmi, včetně osvojení, a články 33 - 39 problematikou zbavení způsobilostí osob k právním úkonům, opatrovnictví a prohlášení za mrtvého.

Oddíl II. v článcích 40-49 formuluje ustanovení týkající se dědického řízení.

V oddíle III., v článku 50 je obsažena kolizní norma a pravomoc v případě smluvních závazků účastníků.

Oddíl IV. se v článku 51 zabývá otázkami odpovědnosti za škodu.

Hlava V obsahuje okruh problémů spojených s uznáním a výkonem rozhodnutí.

Články 52 - 61 konkretizují podmínky, za nichž k uznání a výkonu rozhodnutí dochází, včetně nákladů řízení.

Hlava VI v závěrečných ustanoveních obsahuje v článku 62 řešení sporů smluvních stran při výkladu nebo provádění této smlouvy, dále v článcích 63 a 64 otázku ratifikace a vstupu Smlouvy v platnost a jakož i možnost Smlouvu vypovědět.

Realizace této smlouvy nebude mít dopad na státní rozpočet.

Smlouva neobsahuje úpravu, která by vyžadovala změnu zákona.

Smlouva nabude platnosti po souhlasu Parlamentu a výměně ratifikačních listin, neboť patří do kategorie prezidentských smluv.

o právní pomoci v občanských věcech mezi Českou republikou a Rumunskem.

Česká republika a Rumunsko, dále jen "smluvní strany", s přáním zdokonalovat spolupráci v oblasti právní pomoci, se dohodly uzavřít tuto smlouvu o právní pomoci ve věcech občanských.

K tomu účelu se dohodly takto:

1. Pro účely této smlouvy se rozumí:

a) občanskými věcmi věci občanskoprávní, rodinněprávní, obchodněprávní, pracovněprávní a správní věci projednávané soudy,

b) justičními orgány v České republice soudy a státní zastupitelství a jiné orgány příslušné rozhodovat ve věcech občanských.

c) justičními orgány v Rumunsku soudy, státní zastupitelství, státní notářství a jiné orgány příslušné ve věcech občanských.

2. Stání občané jedné smluvní strany jsou osoby, které mají státní občanství této smluvní strany podle jejích zákonů.

3. Ustanovení této smlouvy o stáních občanech smluvních stran se vztahují přiměřeně i na právnické osoby zřízené na základě zákonů smluvní strany, na jejímž území mají tyto právnické osoby své sídlo.

1. Státní občané jedné smluvní strany požívají na území druhé smluvní strany stejnou právní ochranu osobních a majetkových práv jako její vlastní státní občané.

2. Stání občané jedné smluvní strany mají právo obracet se volně a bez překážek na justiční orgány druhé smluvní strany, do jejichž pravomoci náležejí věci občanské, mohou před nimi hájit své zájmy a podávat žádosti, návrhy na zahájení řízení a dodávat opravné prostředky za stejných podmínek jako státní občané druhé smluvní strany.

3. Justiční orgány jedné smluvní strany jsou povinny na požádání poskytnou státním občanům druhé smluvní strany informaci, jak lze zajistit zastoupení potřebné při ochraně jejich práv.

Smluvní strany si budou na požádání vzájemně poskytovat právní pomoc ve věcech občanských v souladu s podmínkami uvedenými v této smlouvě.

Státním občanům jedné smluvní strany, kteří se obrátí na justiční orgány druhé smluvní strany jako navrhovatelé nebo vedlejší účastníci, pokud mají bydliště či pobyt na území jedné ze smluvních stran, nelze uložit složení jistoty na náklady řízení nebo jiné záruky z toho důvodu, že jsou cizinci nebo že na území této strany nemají bydliště či pobyt.

Státní občané jedné ze smluvních stran platí náklady řízení na území druhé smluvní strany za stejných podmínek jako její vlastní státní občané.

1. Státním občanům jedné ze smluvních stran se přiznává na území druhé smluvní strany snížení nebo osvobozen od nákladů řízení, jakož i bezplatné právní zastoupení za stejných podmínek jako vlastním státním občanům.

2. Výhody podle odstavce 1, poskytované justičním orgánem jedné ze smluvních stran v určité věci, se vztahují na všechny procesní úkony včetně úkonů při výkonu rozhodnutí.

Pokud státní občané jedné smluvní strany předkládají žádost uvedenou v čl. 6 této smlouvy, předloží zároveň s ní i osvědčení o majetkových a osobních poměrech podle právních předpisů platných na území smluvní strany, kde mají žadatelé své bydliště nebo pobyt.

1. Občané jedné smluvní strany, kteří žádají justiční orgán druhé smluvní strany o poskytnutí výhod uvedených v čl. 6, mohou žádost podat písemně u příslušného justičního orgánu podle místa svého bydliště nebo pobytu.

2. Justiční orgán, který podle odstavce 1 žádost obdržel, ji postoupí spolu s osvědčením a případnými přílohami příslušnému justičnímu orgánu druhé smluvní strany.

3. Justiční orgán příslušný k rozhodnutí o žádost o poskytnutí výhod uvedených v čl. 6 může požadovat prostřednictvím justičního orgánu druhé smluvní strany doplňující údaje a informace.

1. V otázkách poskytování právní pomoci justiční orgány obou smluvních stran se skají prostřednictvím ústředních orgánů, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

2. Ústředními orgány uvedenými v odstavci 1 jsou ministerstva spravedlnosti obou smluvních stran.

1. Při provádění této smlouvy používají ústřední orgány obou smluvních stran, uvedené v čl. 9, odst. 2, ve svém styku národní jazyk nebo jazyk anglický. Stejně se postupuje i ve vztazích mezi justičními orgány smluvních stran, pokud tato smlouva nestanoví jinak.

2. Žádosti o právní pomoc a přiložené dokumenty se vyhotovují v jazyce dožadující smluvní strany a jsou opatřeny ověřeným překladem do jazyka dožádané smluvní strany.

3. Justiční orgány mohou k žádostem o právní pomoc používat formulářů s dvojjazyčným textem (česko-rumunským), společně dohodnutých ministerstev spravedlnosti.

4. Vyřízení žádostí o právní pomoc se provádí v jazyce dožádané smluvní strany.

Smluvní strany se budou na požádání vzájemně informovat o právních předpisech, které jsou nebo byly v planosti v jejich státech, jakož i o jejích provádění v justiční praxi.

1. Svědek nebo znalec, bez ohledu na své státní občanství, který se na základě předvolání dostaví před justiční orgán druhé smluvní strany, nesmí být ani držen ve vazbě, stíhán, ani nesmí být žádným způsobem omezována jeho osobní svoboda na území této strany za činy, které spáchal, nebo na základě rozsudků vynesených před překročením státní hranice dožadující smluvní strany.

2. Ochranu uvedenou v bodu 1 svědek nebo znalec ztratí, když neopustí území dožadující smluvní strany do 15 dnů ode dne, kdy mu justiční orgán, který ho povolal, oznámí, že jeho přítomnost již není nutná, anebo když se později vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, během níž svědek nebo znalec nemohl opustit zemí této smluvní strany z důvodů nezávislých na jeho vůli.

1. Základy za cestu nebo pobyt, jakož i úhrada ušlých příjmů souvisejících s cestou za účelem podání svědectví nebo provedení znaleckého posudku, budou hrazeny dožadující smluvní stranou.

2. Znalec má právo i na znalečné. Práva svědka nebo znalce budou uvedena v předvolání a žádost svědka nebo znalce mu dožadující smluvní strana vyplatí zálohu v plné, či částečné výši uvedených nákladů.

1. V případě, kdy je nutné, aby osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu na území jedné smluvní strany, byla vyslechnuta jako svědek justičním orgánem druhé smluvní strany, dohodnou se ústřední orgány uvedené v čl. 9 této smlouvy na předání této osoby na území dožadující smluvní strany s tím, že bude držena ve vazbě jakož i na den, kdy má být vrácena po výslechu.

2. Předání může být odmítnuto:

a) pokud s ním osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit,

b) pokud je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané smluvní strany,

c) pokud by předání mohlo prodloužit její vazbu či trest,

d) pokud jsou jiné důvody, které převažují nad důvody jejího předání na území dožadující smluvní strany.

Právní pomoc v občanských věcech zahrnuje výkon procesních úkonů, jako je sepisování, zasílání a doručování soudních a mimosoudních písemností, výslech účastníků, svědků, znalců a jiných osob, provádění znaleckých posudků, šetření přímo na místě a zajišťování skutkového stavu, provádění opatření na zajištění nebo zachování, ověřování písemných dokladů, získávání kopií, fotokopií nebo výpisů z dokumentů.

1. Dožádání o právní pomoc musí obsahovat tyto údaje:

a) označení dožadujícího justičního oránu.

b) označení dožádaného justičního orgánu,

c) uvedení věci, ve které je žádána poskytnutí právní pomoci,

d) jméno a příjmení účastníků řízení, jejich postavení v řízení, státní občanství, jejich bydliště či pobyt a v případě právnických osob jejich název a sídla,

e) jméno, příjmení a adresa případných zástupců účastníků řízení,

f) předmět dožádání a údaje potřebné k jejímu vyřízení,

g) seznam listin připojených k dožádání.

2. U dožádání o doručení listin bude uvedena adresa příjemce a druh listin, které mají být doručeny. U dožádání o provedení důkazů budou uvedeny okolnosti, v souvislost s nimž má být proveden důkaz, a případně i otázky, které mají být položeny osobám, jež mají být vyslechnuty.

3. Dožádání o právní pomoc a přiložené listiny budou označeny úředním razítkem dožadujícího justičního orgánu.

1. Vyřízení dožádání provede dožádaný justiční orgán způsobem upraveným v právním řádu jeho státu. Dožádaný justiční orgán může na žádost dožadujícího justičního orgánu uplatnit zvláštní postup, pokud to není v rozporu s jeho právním řádem.

2. Jestliže dožádaný justiční orgán není příslušný k vyřízení dožádání, zašle je příslušnému orgánu a zároveň o tom vyrozumí dožadující smluvní stranu.

3. Na žádost dožadujícího justičního orgánu mu dožádaný justiční orgán včas sdělí místo a datum provedení úkonu právní pomoci, aby se jej zúčastněná strana řízen mohla zúčastnit.

4. Jestliže adresa osoby uvedená v dožádání není známa, nebo se prokázalo, že je chybná, dožádaný justiční orgán provede příslušná opaření k jejímu zjištění. V případě, kdy adresu není možno zjistit, dožádaný justiční orgán o tom uvědomí dožadující justiční orgán.

5. Po vyřízení dožádání zašle dožádaný justiční orgán dožadujícímu justičnímu orgánu příslušné písemnosti. V případě, kdy právní pomoc nemohla by poskytnuta, dožádaný justiční orgán vrátí písemnosti dožadujícímu justičnímu orgánu a sdělí mu zároveň okolnosti, které mu ve vyřízení žádosti zabránily.

Dožádaný justiční orgán doručí písemnosti podle právních předpisů platných na území svého státu za podmínky, že tyto písemnosti budou sepsány v jeho jazyce nebo budou opatřeny ověřeným překladem do tohoto jazyka, jinak doručí dožádaný justiční orgán písemnosti adresátovi jen tehdy, bude-li adresát souhlasit s tím, že je převezme.

Doklad o doručení písemností je vyhotoven pode právních předpisů o doručení platných na území dožádané smluvní strany. V každém případě musí obsahovat podpis adresáta, otisk razítka justičního orgánu a podpis osoby zmocněné písemnost předat, způsob, místo a datum předání. Pokud adresát odmítne písemnost převzít, bude uvedena poznámka o důvodu odmítnutí.

Každá ze smluvních stran může předávat nebo doručovat soudní a mimosoudní písemnosti a vyslýchat vlastní státní občany, kteří se nacházejí na území druhé smluvní strany prostřednictvím diplomatických misí a konzulárních úřadů za podmínky, že nepoužití žádného donucovacího opaření.

1. Smluvní strany ponesou samy veškeré náklady vzniklé poskytnutím právní pomoci na jejich území, včetně nákladů spojených s prováděním důkazů.

2. Dožádaný justiční orgán sdělí dožadujícímu justičnímu orgánu výši vzniklých nákladů. Pokud dožadující justiční orgán vybere tyto náklady od osoby, která je povinna je zaplatit vybrané částky zůstanou smluvní straně, jejíž orgán je vybral.

1. Vyřízení dožádání o právní pomoc může být odmítnuto, jestliže dožádaná smluvní s strana má za to, že provedení dožádání by mohlo být v rozporu s jejím právním řádem.

2. Kromě důvodu uvedeného v odstavci 1 může být provedení dožádání odmítnuto, pokud:

a) není prokázána pravost dokumentů,

b) provedení dožádání nenáleží do pravomoci soudů dožádané smluvní strany.

1. Listiny, které vydal nebo ověřil příslušný orgán jedné smluvní strany, se na území druhé smluvní strany použijí bez dalšího ověřování. Totéž platí také pro listiny s podpisem občana ověřeným podle právních předpisů platných na území té smluvní strany, kde k ověření došlo, jakož i pro opisy a překlady listin.

2. Listiny uvedené pod bodem 1 mají na území druhé smluvní strany stejnou důkazní moc jako stejné listiny druhé smluvní strany.

Příslušné orgány smluvních stran zašlou na požádán, bezplatně příslušným orgánům druhé smluvní strany osvědčení o osobním stavu, výpisy z matrik, jakož i ověřené opisy rozhodnutí vydaných justičními orgány ve věcech osobního stavu, pokud se tyto listiny týkají občanů dožadující smluvní strany a jsou žádány v úředním zájmu.

1. Způsobilost fyzické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

2. Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má sídlo.

1. Forma uzavření manželství je dána zákonem smluvní strany, na jejímž území se sňatek uzavírá.

2. U manželství uzavíraného na diplomatické misi nebo na konzulárním úřadu je forma uzavření manželství dána zákonem vysílající smluvní strany.

3. Pokud jde o základní podmínky požadované pro uzavření manželství, vztahuje se na každého z budoucích manželů zákon té smluvní strany, jejímž státním občanem je.

1. Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí zákonem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou.

2. Pokud jeden z manželů je státním občanem jedné smluvní strany a druhý je státním občanem druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

3. Pokud v případě uvedeném v odstavci 2 jeden z manželů bydlí na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jejich osobní a majetkové vztahy se řídí zákonem té smluvní strany, na jejímž území měli poslední společné bydliště.

4. Pravomoce rozhodovat v právních vztazích uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 přísluší justičnímu orgánu smluvní strany, jejímž zákonem se tyto vztahy řídí v případech, kdy manželé neměli nikdy společné bydliště, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které přitom použijí právního řádu svého státu.

1. Pokud v případě rozvodu mají oba manželé státní občanství jedné smluvní strany a bydlí v den podání žádosti o rozvod na územ druhé smluvní strany, bude použito hmotného práva té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou. Pravomoc rozhodovat mají soudy obou smluvních stran.

2. Pokud v den podání žádosti o rozvod je jeden z manželů občanem jedné ze smluvních stran, druhý je stáním občanem druhé smluvní strany a bydlí buď oba na území jedné a téže smluvní strany anebo jeden na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, mají pravomoc rozhodovat soudy obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo svého státu.

1. Zjištění neplatnosti nebo zrušení manželství se provádí pode právního řádu ze smluvní strany, jež je podle článku 26 platný pro uzavření manželství.

2. Pokud jde o pravomoc k rozhodování o neplatnosti nebo zrušení manželství, použijí se obdobně ustanovení článku 28.

1. Ve věcech týkajících se určení nebo popření otcovství se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, postupuje se pode právního řádu této smluvní strany, pokud je vhodnější pro zájmy dítěte.

2. Pravomoc k řešení věcí uvedených v odstavci 1 přísluší justičním orgánům té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

3. Jestliže navrhovatel a odpůrce bydlí na území téže smluvní strany, mají pravomoci justiční orgány této smluvní strany.

1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže dítě bydlí na území druhé smluvní strany, lze uplatnit právní řád této smluvní strany, jestliže je to třeba k ochraně dítěte.

2. Pokud jde o pravomoc justičních orgánů, jsou uplatňována obdobně ustanovení článku 30 odstavec 2 a 3.

1. Základní podmínky požadované pro osvojení se řídí, pokud jde o osvojitele, právním řádem státu, jehož je osvojitel občanem a pokud jde o osvojence, právním řádem státu, jehož je osvojenec státním občanem.

2. V řízení o osvojení se postupuje podle právního řádu té smluvní strany, na jejímž území k němu dochází.

3. Účinky osvojení a vztahy mezi osvojitelem a osvojencem se řídí právním řádem osvojitele a v případě, že osvojiteli jsou oba manželé. se použije obdobně právního řádu, kterým se podle článku 27 řídí osobní a majetkové vztahy manželů.

4. Neplanost osvojení se řídí, pokud jde o základní podmínky, právním řádem uvedeným v odstavci 1 a při nedodržení formálních podmínek, právním řádem uvedeným v odstavci tohoto článku.

1. Případy zbavení způsobilosti osob k právním úkonům, jakož i zrušení těchto opaření se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o kterou se jedná.

2. V případech zbavení způsobilosti k právním úkonům je dána pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justičních orgánů smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba.

V případě, kdy je nutné zbavit způsobilosti k právním úkonům státního občana jedné smluvní strany, který má bydliště, pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této druhé smluvní strany uvědomí neprodleně orgán příslušný podle článku 33, odstavec 2.

2. V případech, které nesnesou odkladu, může orgán druhé smluvní strany učinit předběžná opatření podle svého právního řádu, ale je povinen neprodleně informovat orgán příslušný podle článku 33, odstavce 2 a zaslat mu zároveň kopie dokladů o přijatých opatřeních. Předběžná opaření zůstávají v platnosti do té doby, než příslušný orgán druhé smluvní strany přijme jiné rozhodnutí.

1. Orgán uvedený v článku 33 odstavec 2 může přenést svou pravomoc ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům na justiční orgán druhé smluvní strany, pokud osoba, která má být zbavena způsobilosti k právním úkonům, má bydliště, pobyt nebo majetek na území této druhé strany.

2. V případě, kdy příslušný soud, informovaný podle článku odstavec 1, nesdělí svou odpověď do tří měsíců ode dne odeslání oznámení, příslušnost ve věci zbavení způsobilosti k právním úkonům přejde na orgán místa bydliště nebo pobytu osoby, o kterou jde.

3. Orgán, na který přešla pravomoc podle odstavce 1 nebo 2, postupuje v řízení o zbavení či vrácení způsobilosti k právním úkonům podle právních předpisů svého státu, avšak pokud jde o podmínky zbavení způsobilosti k právním úkonům či jejího vrácení, musí se řídit právními předpisy smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o níž se jedná.

4. Kopie rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vydané podle odstavců 1 - 3 se zašle orgánu uvedenému v článku 33, odstavec 2.

1. Podmínky pro vznik nebo zánik poručenství nebo opatrovnictví jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, jíž má být ustanoven poručník nebo opatrovník.

2. Pokud jde o povinnost přijmout poručenství či opatrovnictví, uplatňuje se právní řád té smluvní strany, jejíž státní občan je osobou, která se má stát poručníkem či opatrovníkem.

3. Právní vztahy mezi opatrovníkem popřípadě poručníkem a osobou, které byl ustanoven opatrovník popřípadě poručník, se řídí podle právních předpisů té smluvní strany, jejíž orgán opatrovníka, popřípadě poručníka ustanovil.

4. V případech poručenství či opatrovnictví týkajících se občanů smluvních stran, mají pravomoc, pokud tato smlouva nestanoví jinak, justiční orgány té smluvní strany, jejímž stáním občanem je osoba, jíž má být ustaven poručník nebo opatrovník.

5. Státní občan jedné smluvní strany může být ustanoven opatrovníkem případně poručníkem státního občana druhé smluvní strany, pokud má bydliště na území té smluvní strany, pokud má vykonávat tuto funkci, a pokud jeho ustanovení nejlépe odpovídá zájmům osoby, jíž má být ustaven poručník nebo opatrovník.

Ustanovení článků 34 a 35 odstavce 1 a 2 se vztahují obdobně i na případy opatrovnictví či poručenství.

Justiční orán, který podle článku 35 bodu 1 nebo 2 se stal příslušným pro poručenství nebo opatrovnictví, plní tato opatření podle právního řádu svého státu. Přesto se v otázce způsobilosti k právním úkonům a způsobilosti k právům a povinnostem uplatní právní řadě smluvní strany, jejímž stáním občanem je osoba, které bylo ustanoveno poručenství nebo opatrovnictví.

Tento justiční orgán nemá pravomoc rozhodovat ve věcech týkajících se osobního stavu osoby, které byl ustanoven poručník nebo opatrovník.

1. V prohlášení osoby za nezvěstnou nebo za mrtvou soudním rozhodnutím a k stanovení data úmrtí mají pravomoc justiční orgány té smluvní strany, jejímž státním občanem je tato osoba ke dni, kdy podle posledních zpráv ještě byla naživu.

Justiční orgány jedné smluvní strany na žádost osob, které bydlí na jejím území, mají pravomoc prohlásí za nezvěstného nebo za mrtvého státního občana druhé smluvní strany anebo stanovit datum úmrtí státního občana druhé smluvní strany, pokud podle právního řádu dožádané smluvní strany mají tyto osoby právo takovou žádost podat.

3. Ve věcech uvedených v odstavcích 1 a 2 použijí justiční orgány právního řádu svého státu.

4. Rozhodnutí vydaná podle odstavce 2 mají právní účinky pouze na území smluvní strany, jejíž justiční orgán toto rozhodnutí vydal.